3.března 1888 se narodil v Královských Vinohradech československý spisovatel, dramatik, legionář, vojenský lékař
brigádní generál MUDr. František L a n g e r
V dobách svého mládí se kamarádil s Jaroslavem HAŠKEM - v roce 1911 do jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona.
Úspěšně dokončil studium medicíny a začal publikovat. V letech 1912-1914 redigoval Umělecký měsíčník.
Po zahájení války byl povolám na frontu jako poručík zdravotní služby, v bojích na řece BUG byl zraněn; po vyléčení se vrátil na frontu, kde krátce po příchodu na pozice padl do ruského zajetí. Zařazen byl jako lékař v zajatecké nemocnici.
Krátce nato vstoupil do československých legií, stal se šéflékařem 1.střleleckého pluku, účasten bojů u Zborova a celé Sibiřské anabáze. Domů se vrátil až během roku 1920... v Praze se oženil s Marijou Mojsejovou (přivezl si ji z Ruska).
V Československu zůstal v armádě, sloužil jako vojenský lékař v Praze, ale věnoval se i literární činnosti, psal do Lidových novin. Později se začal věnovat literární činnosti zcela a z armády vystoupil.
V období Mnichovské dohody se dr. Langer vrátil do armády v hodnosti plukovníka, v prvních dnech okupace plukovník Langer nechal zničit všechny záznamy a odvést zásoby tak, aby nepadly do rukou okupantů.
V červenci 1939 se mu podařilo emigrovat do Francie. pomáhal při evakuaci vojáků do Anglie.
V Anglii se stal šéfem zdravotnictví československé armády v zahraničí, v roce 1944 byl vyslán s 1.čs.obrnenou brigádou k obléhání Dunkuegue.. po návratu do Prahy byl vyznamenán několika válečnými vyznamenáními.
V Československu byl jmenován přednostou zdravotnictva čs. vojska v zahraničí, povýšen do hodnosti brigádního generála.
V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.
Po únoru 1948 přestal být aktivním, v letech 1949-1956 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků.
a citát:
... uměl povídat o naší zemi s laskavou objektivností a něžnou tolerancí, naše zamřelá slova vlastenec a vlastenectví možno v jeho případě použít bez nebezpečí nevkusu. Miloval svou vlast a její děti. Nemel rád diletanty, obdivoval odbornictví a s kmány se nebavil. Měl upřímnou radost, že mu psali mladí lidé dopisy. že ho navštěvovali, důvěřiví a zvídaví. Do poslední chvíle...
Našlo by se toho, jak říká starý Pištora, proč jsem ho měl rád. Proč je pro mne poctou, že mě zařadil mezi své přátele, proč mně je tolik líto, že umřel...
Jan Werich.
zdroj : základní údaje čs. WikipediE - upraveno, zkráceno R/1