- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 25. 4. 2024 15:18
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 33
r.1942 Bombardéry RAF s pozemní podporou československých parašutistů podnikly nálet na Škodovy závody a seřaďovací nádraží v Plzni...útok se nezdařil.
r.1945 Vojska 2.ukrajinského frontu osvobodila Brno.
----------------
Bylo? Bylo ! dokončení
.....tu "společnou vycházku" v pátek 27.10.1967 si málokdo z roty užil, tak jako staršina. jen čas jej zastavil a vrátil zpět na zem do reálu- rota musí do kasáren, aby stihla nástup na večeři. Více jsem se tím pádem nedověděli, tak snad jindy, příště....
Roto za mnou! poklusem klus!
Z náměstí lehkým poklusem až do kasáren. Než dá rozchod, popřeje klidné noci.. "máme se vyspat do růžova", ať ten zítřejší den projde k naší i vaší spokojenosti. "rozuměli?"
"Ano" to se ozval na "celé kolo" Komik, který již staršinu začal parodovat- včetně jeho průpovídek o ženách "lehkých, nebo více těžkých"...
Kdo to nezažil, neuvěří!
Staršina ale "divadlo" nesleduje, odjíždí domů- my si necháme převyprávět celé to skvělé odpoledne tělem "komika".. je určitě lepší, než Fialka z Černého divadla v Praze. ! tím ho vždy dráždím, když mně nedělá dobře když kecá hubou místo tělem- pantomimy. Tu nám vnucoval vždy, když nám nebylo dobře a on nás povzbudil nějakým výstupem tak, že jsme se vzchopili a dělali, co bylo třeba...každý svůj výstup ukončil sestavou prvků z gymnastiky- salta dopředu, dozadu, přemety a tak dále... to vše praktikoval v kanadách, mundůru vz.60.
Představím vám jej: Jiří Brendl, z Radotína, člen první skupiny velené svobodníkem absolventem Klingerem.
Mé vzpomínky na Jirku "komika" jsou tkány smutkem.. již není mezi námi...
Sobota 28.10.1967 PŘÍSAHA.
Od brzkého rána vidíme lidi kolem brány. Asi také nemohli dospat, tak jako my. Chodím se dívat, zda neuvidím naši ohlášenou rodinu. Záleží, kdy vyjeli...
.Na rotě zatím probíhá vše, jak jsme si to nacvičili, jen mne zaskočilo, že ta slavnostní chvíle na buzeráku mne tak poznamená.
A jsme nastoupeni , vyrovnaní, všechny roty.
Kolem tribuny civilové, děti, příslušníci rodin nás vojáků; na tribuně velitel pluku,, štáb pluku a čestní hosté v civilu. Vlevo od tribuny čeká vojenská hudba.
Náčelník štábu pluku zavelí: " Pozor, vpravo hleď!" zazní husitský chorál..."Kdož sú Boží bojovníci", slavnostní četa nese ZÁSTAVU pluku... pochoduje před nastoupeným plukem, obrací se a jde zpět...myslím, že to nikoho chladným nenechalo... po zádech mi šel mráz a polévalo mne horko.
To propojení rodin a nových vojáků- to bylo "Politické školení mužstva v praxi...
Mezi nimi naše rodina- "naši" - obě ségry, máma, táta. S tátou jsem rozkmotřen více jak tři roky...ale je tady!
Ukončeno. hosté z tribuny odchází, velitel roty velí " zpět na rotu k odevzdání zbraní"- provedeno, dozorčí roty kontroluje samopaly ve stojanech, sklad zbraní je zamčen a zapečetěn.. rodiny mohou jen do vyhrazených prostor kasáren, naše rota jim otevřela učebny.. a vidím tátu, jde se na mne zeptat.. setkáváme se- nikde ani nejmenší výčitka, spokojenost.. spíše obdiv a hlavně zvědavost.
Do oběda máme volno. S rodiči procházíme připravená venkovní zařízení. Předvádí se "mazácI"- probíhají pro nás zatím zakázanou překážkovou výsadkovou dráhou; druhá skupina překážkovou dráhou "vševojskovou". Velká skupina rodinných příslušníků sleduje výskoky z "trenažeru", para kotouly a hlášení o seskoku, další sledují seskoky do plachet ze střechy trenažéru..." voják na střeše se předkloní, dá hlavu mezi kolena a padá do plachy, kterou drží vojáci další... úžas!"
" Páni! to je výška" - táta je unesen. Najednou na nebi rachot... v trojúhelníkové sestavě přilétají tři "Brigadýři L-60" oddělují se z nich černé tečky a na nebi se snáší tři padáky PD-47- přistávají přesně před užaslými rodiči...
Je 12.00 - vracím se na rotu- nástup na oběd- mazáci nekecali- je slavnostní řízek s bramborovým salátem, zákusek... a zpět na rotu.. krátké poučení a VOLNO k návštěvě města!
Holešov. město posádkové,
k naší rodině se připojuje kamarád z civilu Ivan Svoboda, nyní příslušník 4.roty. Rodinu on tady nemá, je rád, že je s námi.... seznamujeme se s mělnickým řidičem panem Slavíkem a ? nastává problém...táta i pan Slavík nám kladou otázky, na které je v odpovědi" Top secret" -přísně tajné... pana Slavíka neznám, tak na "všetečné otázky" odpovídá Ivan. Alibi se vyplatí...
Civilní návštěva již nemá dlouhého trvání, naši musí jet, čeká je dlouhá cesta ... Mělník je vzdálen více jak 300 km..
Dojmy.
Máma a ségry trochu slziček, táta tvrdý výraz hrdosti... a my s Ivanem?
Jsme plnohodnotnými československými vojáky!
--------------------
R/M.F. editorka R/7
Snímek: Zástava 7.výsadkového pluku zvláštního určení
Zástava ve Vojenském muzeu na Žižkově
R/2
