- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 22. 4. 2026 14:44
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 262
pokračování VÚ 7374 Holešov- prosinec 1968- "Jak jsme šturmovali aneb: Poslední dny Pompejí.
Den druhý.
... vstáváme dost pozdě, už svítá. vlastně nás budí dohady Joudy s "civilní podskupinou", oba skutečně vypadají jako "dělnická třída za pochodu" - ve vzhledu vede Permon... odevzdávají samopaly, masky, polní... zůstávají jim útočné nože. " Ty, Jouda, daj nám zo sebou "škorpion"... Jouda zvedá obočí: "na co by ti byl" .." neviem, volačo prijde"... Permonovi neujde náš úsměv.... " Som ja neni pako..!!!"
Podívali jsme se s Trunečkem na sebe...
Permon pojede s kolegou vlakem z Malacek do Bratislavy, peníze mají ze žoldu.
A je čas na nás... :
"Sundejte cvičné nástavce" - z Joudova batohu na nás přistanou pěchotní bodáky... a dva kožené opasky...
..."aby vás pokládali za strážné..." . (Kdyby tak Jouda věděl, jak se nám za pár hodin budou hodit...) .. jo,barety tady nechejte... máte beranice. "
Cvičné nástavce jsme sundali, nasadili "ostré" nástavce, odložili cvičné střelivo i dělobuchy, útočné nože dali do pouzdra ochranné masky..."
Otočil se na mne Trunda--- "kolik ich máš?" ... "asi pět a jednu svítící..."
A ještě Jouda:
"Dáš nám sebou vysílačku? .."
"Ne, je tu radioprovoz, zaměřili by nás, máte to kousek, zprávy s nákresem osobně zde na základnu..."
Smerem k letišti jsme sestupovali zvolenou "únikovou cestou č.1"... a ejhle.. pěšinka vedoucí od Kuchyně ke studánce... BINGO.. tak na základně už máme i vodu...to si budou kluci rochnit.."
Naplnili jsme si polní láhne, voda výtečná, Pantocidu netřeba... asi po 300 m nám již známá modrá značka a na jejím konci úvozová cesta ke kravínu... přejdeme silnici na Pernek- buzola- jihozápadním směrem letiště. Ale: nikde žádná cedule: "VOJENSKÝ PROSTOR!" ... divné!
Dorazili jsme k potoku- zvláštní úkaz- ukazuji Trundovi.. jakoby závoje černé špinavé hmoty..." ty vole, to jsou rybičky"... neplavou naším směrem, tak "to" necháme plavat.
Končí listnatý, holý, průhledný les- střídá jej bor...odhrnujeme větvičky.
Dráha letiště jako prostřený stůl - před námi. Orientujeme se rychle, jsme na jihozápadním konci letiště. NIKDO-NIKDE. TICHO-KLID.
Dodal
nám odvahu, jdeme po přistávací dráze - tal 100 metrů asi 50 metrů a měříme její šířku...a to je tak všechno..od hangárů se blíží, poměrně rychle, náklaďák.. není to Véeska, typ nestačíme zkoumat....
Ze spuštěného okénka vedle řidiče- poručík. " Co tu chlapi děláte, vy jste ze strážního oddílu? a co proboha děláte tady..." čeština" na slovenském letišti. mlčíme... " co děláte tady? vy nevíte, že je zakázáno po dráze chodit???"
Přehazujeme si samopaly na záda... naučený zvyk, hovoříte -li s někým jiným. Navíc, přehozením zbraně získáte čas a pro druhého vojáka je to znamením, že patříte " k nám"...
"Soudruhu poručíku, když to na nás neprásknete, měli jsme jít na konci dráhy vytipovat pár stromků pro velitele..."
Poručík se usmál..."no to jsem si mohl myslet" tak molodci naskočte na korbu, my vás tam dovezeme..." Úplně mne ta moje lež rozhodla, vzrušením se mi plete i samopal, když se drápu na "sajtnu"...auto staví u koncových světel ramvaje.. seskakujeme.. díky..." poručík je samá ochota, "my se stromky kšeftovat nesmíme, ale můžeme je odvést..."
Soudruhu poručíku díky, přijedou si pro ně gazem, nemáme o tom mluvit..." Ok, tak makajte! ale bacha, na plochu vstoupi nesmíte".. "Spíte na noclehárně, že?"
Trunda si přehazuje samopal na rameno a pokrčí jím..." no, kde jinde?" a dík! " Po vozidle zůstal jen odér spálené nafty. Zalezeme do skrytu lesního porostu, vepřová konzerva a zbytek bochníku chleba- ještě holešovského. Kupodivu si zachoval chuť, nebo již máme fakt, hlad...
Trunda stráží, já si píšu zprávu pro Joudu s nákresem .. přemýšlíme, co by ještě .. pomohly nám samopaly (Joudo, tys pašák s těmi nástavci.. a nejen s nimi, i s beranicemi..." S barety bychom už teď mohli být zatčeni někde v kanceláři.. tahle jsme členy "strážního oddílu a ví se o nás..paráda! )
Diskutujeme, rád bych se dostal na protější stranu rozjezdové plochy, no, nebudeme lézt tam, kdy by nás zpozorovali...
Vytáhnu dalekohled- páni! všude plno trosek žluto-zeleno-šedých trosek vlečných leteckých terčů KT-03- ty slouží jako vlek za MIG 15 BIS T- připevněny jsou na dlouhém lanu za letounem- cíl jak pro stihače, tak pozemní dělostřelce...
Redakce...
na snímku je terč KT-4 jeho prototyp vzlétl až v roce 1969...snímek KT-3 jsme tedy ani v archivu ČSLA nesehnali... ale:
zdroj: Volně dostupné materiály Vojenského historického ústavu Praha.
Truneček mé nadšení zrovna nesdílí... pojďme na základnu, předáme zprávu a vrátíme se sem v noci.. logická úvaha, souhlas...
Je ještě dost světla, mrkněme se na "bližnou".
Sice se nelétá, ( no to by bylo, ale doplnit údaje o ní do zprávy musíme...)...na "bližné" jen dva vojíni, jeden z nich mi podal hlášení... "soudruhu svobodníku..."
"Kde máte velitele? " Ticho a rozpaky.... můžeme vám nabídnou čaj a buchty.. on tu má nedaleko holku..."
No, nasadil jsem blahoskonný výraz... odzdravil a jdeme zpět... včas... k bližné se pžibližuje nákladní auto a Gaz... na krajinu padá soumrak a naše maskáče už nejsou na delší vzdálenost vidět...
Joudovi jsme předali zjištěné poznatky, podstatné si nechali pro sebe ve smyslu" za naší bojové aktivity se nic zvláštního nestalo" - tedy ani setkání s poručíkem a průserářem z "bližné" ... zakódoval jsem Joudovi zprávu pro řídící středisko, sdělil radistům, že je studánka nedaleko a směr a se souhlasem Joudy se vracíme ke Kuchyni... "Prolezeme letiště v noci..." Jouda souhlas.. vraťe se ráno.
V lese je tma, jdeme baterkou.
"Ty vole, kde budeme spát? " myšlenka přichází a je vzletná-:
kde je kravín, bude i seno, co říkáš Trundo, na skvělou noc?
Fakt:
seník není uzamčen, je pouze na petlici.... děláme si krásné pelechy... " dobrou noc, Trundo...!
pokračování.... den třetí...
--------------------------
R/M.F editorka R/7
