Svátek slaví DALIBOR.
Jméno to slovanského původu jest složením výrazu "pro dále" a pro "boj" - složeno o: "oddalovač boje". Nám známou opera DALIBOR (autor Bedřich Smetana 1868) ve zpracování legendy o rytíři Daliborovi z Kozojed. Opera to tklivá zpracovává období konce 15.století (vláda Vladislava II.Jagellonského).
Setřeme slzu nad koncem dramatickým, vysvlečme roucho divadelní a ponořme se do faktů práva trestního, středověkého.
Předem podotýkám, že středověké právo jako takové byla dáno svojí dobou, ale bylo spravedlivé a na naše chápání kruté...
Z dostupných pramenů jsem se snažil vytvořit FAKTA.
Staré pověsti české. Alois Jirásek:
stalo se roku 1496 "...tak se zdvihli sedláci proti Adamu Ploskovskému z Drahonic v litoměřickém kraji, poněvadž byl na ně krutý a vymýšlel si nepravé roboty i různé a veliké útisky. Obořili se na jeho tvrz, ztekli její valy, vypáčili brány, a když se tu krutý vladyka udatně bránil, zranili jej a zajali. Pod hrozbou trestu smrti donutili podepsat glejt, který je osvobodil od poddanství..."
Vzbouřence vedl jistý Dalibor, jenž s "laskavou péčí o robotníky" jaksi mimochodem převzal také sousedovu tvrz. Adam z Ploskovic mučen nasliboval leccos, ale jakmile se dostal na svobodu, dostavil se s žalobou k zemskému soudu. Ten vyslal trestní vojenský oddíl, vzbouřené sedláky zajal a potrestal. Dalibora poté odvezli v poutech do Prahy. zde skončil v nové věži Pražského hradu.
..." zde tesknil po svobodě a trpěl dlouhou chvílí, tak zaplatil žalářníkovi, aby mu opatřil housle.... nikdy neměl smyčce v rukou ; nyní ho nedal téměř z ruky. Učil se sám, hrál a hrál, dlouhá chvíle se mu krátila, čas rychleji plynul a hra sama byla čím dále lepší, umělejší a líbeznější. Nad zpěv ptačí bylo krásnější, když se ozval z kulaté věže houslí líbezný hlas..."
Krásná hudba však rytíře, jenž "právní mluvou své doby" přijal sobě statek nepravě vzatý" nezachránila. Byl na hrdle potrestán. " Nežli z vězení vykročil, sňal ze zdi housle, hleděl na ně a loučil se s nimi. Pak šel statečně na místo. A tu poklekl a schýlil kadeřavou hlavu na špalek. Skonal mužně.."
Skutečnost:
Historik Václav Hájek z Libočan.: ... " v kraji litoměřickém se zprotivili poddaní Adamovi Ploskovskému a jeho tu na Ploskovicích dobývali, a to z ponuknutí nějakého Dalibora, kterýž byt svůj měl nedaleko odtud. Uslyševše tomu občané litoměřičtí, rychle lidu něco pod praporcem poslali a téhož Adama retovali (zachránili). Potom týž Dalibor na hrad Pražský panským nálezem proto, že těch lidí proti pánu jejich dědičnému podzdvihoval, hrdla odsouzena dán nejprve do věže nové okrouhlé, kteráž od téhož Dalibora dodnes slově Daliborka, a potom jemu hlava sťata.
Také dva další zápisy z hodnověrném dokumentu doby tzv. zemských deskách svědčí proti Daliborovi. Zápisy se týkají Daliborova otce a mladšího Daliborova bratra Ješka. Otec Aleš chtěl, když zestárl, rozdělit mezi syny majetek. Došlo však k rodinnému sporu- jím se stal zemanský dvorec ve vesnici Mneteš ( na jižním úpatí Řípu) resp. jeho vybavení. Dalibor totiž sebral otci i "věci movité"- ty si chtěl otec ponechat. Soud rozhodl, že Dalibor musí statky vrátit, nebo se s otcem slušně dohodnout. A pokud s dohodou nebude souhlasit bratr Ješek, mají se všichni dostavit k soudu znovu za měsíc... Stalo se tak.
V listopadu 1490 stál Dalibor před soudem podruhé. Tentokráte Jašek požadoval aby se rozdělily nejen statky otce, ale i peníze. Soud mu dal za pravdu a vynesl rozsudek: " Co všechno si pan Daliboz z Kozojed po otcově rozdělení majetku vzal nebo ještě vezme, aniž je to v rozdílčí listině uvedeno, z toho všeho, aby bratru svému dal spravedlivý díl!."
Historik František Palacký. "Dějiny národa českého v čechách a na Moravě"
Takový jest v hrdlo propadl...
...jenže ruka zákona na sebe nedala dlouho čekat. Hejtmané však zemští nemohže pychu takového nechati bez trestu, zjednali dostatečnou moc, do kraje Litoměřického, aby zkrotila vzbouřené sedláky a navrátila věci ve stav předešlý. Oba rytíři přišli k zemskému soudu a Dalibor uvězněn ve věži hradu Pražského roku 1497 nově dostavěné. Krajská hotovost potlačila selskou vzpouru a začal soud s Daliborem. Marně se obviněný vymlouval že se vzpourou na sousedově panství neměl nic společného, neboť byl v té době v Litoměřicích. že pouze přijal úmluvu uzavřenou mezi rytířem Adamem a jeho poddanými, neboť se domníval, že byla uzavřena dobrovolně...
Právník Viktorin Kornel ze Všehrd: "O právech, o sudiech i o Deskách země české knihy devatery: (rozsudek)
"...poněvadž jemu od lidí tvrz svrchu dotčená mocí vzata jest, a jsa zraněn a chtěje hrdlo své zachovati. musil se jest jim proti právu a řádu podle jejich vůle zapisovati, kteráž věc se stala se jest jemu Adamovi neslušně, nepravě, neřádně, o kteréžto věci on Dalibor dobře věda, že jest se jemu Adamovi taková věc a nepravost stala. Statek jeho nepravě vzatý k sobě jest přijal a v tom statku byl a toho statku užíval, že jest v tom nepravě a nešlechetně učinil proti právu a řádu. A proto takový jeho účinek zlý páni a vladykové jich v milost jej v svou kázeň berou, a hrdlo jest ztratil, kteréhož na hrdle trestati ráčí"...rozsudek nese datum 13.března 1498.
Právní postřeh naší redakce v roce 2022:
V právu se tento rozsudek učí pod označením " Daliborům nález" ... byl vydán jako rozsudek exemplární- výstraha dalším pánům, že nesmí zneužívat nespokojenosti poddaných. rozsudek najdeme i v roce 1500 ve "Vladislavském zřízení zemském co "závažný čin proti právu a králi".
S právním hodnocením zločinu proti majetku jsme se vypořádali. A jak to tedy bylo s pověstnými houslemi zločince Dalibora?
...pod oknem věže jeho se každý den scházelo množství lidu, aby si poslechlo, jak hraje. A když vězeň spustil z okna na provaze plátěný pytel, naplnili mu ho posluchači hojnou almužnou, díky níž si moh ve vězení přilepšit. A tak vzniklo přísloví, že "nouze naučila Dalibora housti" .
PRAVDA:
Český pitaval aneb Královraždy autor Miroslav Ivanov :....zmínku o houslích přinesl až kněz Jan František Beckovský v knize Poselkyně starých příběhův českých ( r.1700)- zde se stal Dalibor "ochráncem chudých- člověkem spravedlivým.. a také zde vysvětluje původ pověsti o houslích.
Nešlo totiž o housle jako takové, ty ještě v roce 1490 neexistovaly jako nástroj hudební, ale o mučící nástroj dodnes znám jako "skřipec" ( napínal tělo mučeného) a mučený následkem krutých bolestí začal vypovídat " vo nouzi housti" (pozn. naší redakce- tak je znamenáno i v českých Knihách smolných)... a pokračuje dále:
... "Dalibor vedl na skřipci nářek tak divý, že zoufalý jeho křik bylo okny mučírny ven slyšeti a to přivábil kolemjdoucí lid, jenž pak posměšně pravil o vinníkovi tomto , který dříve nechtěl k své vině se znáti, kterak jej nouze, totiž bolest, naučila na houslích hráti, čili slovy jinými: pravdu o zločinu mu přičítaném vypovídati".
Další úhel pohledu:
časopis Naše řeč r.1944- autor Vladimír Jan Sedlák: " Daliborova vina byla zjevná, nebyl tudíř důvod podrobit jej tortuře. Autor uvedl ještě jeden důvod, proč se domnívá, že Dalibor nebyl mučen a to odkazem na závěť z roku 1531 (tedy asi jen 30 let po Daliborově popravě... To staroměstský měšťan Václav Daniel z Javořice rozdělil majetek mezi rodinu takto: část majetku daroval manželce Regině a
druhou mladšímu bratrovi Nataneolovi s podmínkou, že se bude chovat příkladně- "Pakli by chtěl lotrovati a marně utráceti, ožíraje se, tehda chyba dílu jeho aby mu nedávala nic ani té vinice, nebo já bych nerad k jeho zlému podpalu přidával, raději bych viďál aby nouze naučila Dalibora housti"
Takže už třicet let po Daliborově skonu přísloví o Daliborových houslích existovalo. Mistr Václav Daniel nemohl tedy užít přísloví o Daliboru jinak, než jaké mu daly skutečné události... je třeba si položit otázku, zda není vypravování o Daliboru pravdivé... tak argumentuje autor Vladimír Jan Sedlák.
Stojíme u otázky závěrečné:
Hrál Dalibor z Kozojed na housle! Odpověď - nehrál, v oné době ještě neexistovaly. První housle vyrobil Ital Andrea AMANTI více jako půl století po Daliborově popravě.
Ale:
V té době existovaly tři v Evropě známé strunné nástroje: rebuba, fidéla a lira da braccio - všechny však velmi drahé.. jak by je žalářník sehnal a zaplatil?
Argument druhý.
Dalibor byl zatčen a do Daliborky uvržen koncem léta 1497, popraven byl již v březnu rpku 1498. Naučil se samouk, nejevící do doby zatčení žádné muzikální dovednosti hrát na nějaký nástroj s dovedností virtuosa?
Závěr:
Spíše se jeví, ve středověku, že dav lákalo spíše naříkání mučeného Dalibora, než jeho umělecké výkony...
Student Josef Kales napsal diplomovou práci na téma Dalibor z Kozojed. Použijme jeho závěrečnou část diplomové práce:..." housle si uvězněný vladyka neopatřil sám, vložila mu jej do rukou až nadcházející století a beletrizovaná tradice..."
Zdroj: u každého z odstavů uveden- zpracoval R/1