LIPANY III.

Zikmund LUCEMBURSKÝ.

Zikmund Lucemburský je neodmyslitelnou součástí český dějin, byť jako "liška ryšavá" s krví na rukou hejtmana Jana Roháče z Dubé a nepřímou vraždou Mistra Jana Husa. Lze mu přičíst podstatný rozvrat zemí koruny české; zavraždění Jana Husa bylo rozbuškou exploze husitského revolučního hnutí; nebo alespoń jednou z nich. Pochován není v zemi české...snad je to i dobře.

Narozen: 14.02.1368.

Otec: Karel IV. Matka : Alžběta Pomořanská -v pořadí 4.manželka Karlova...

Roku 1373 -markrabě braniborský,31.března 1387 král uherský, 1410 král římský, znovu zvolen 1411, korunován až 8.11.1414, vévoda slezský a markrabě lužický (1419), markrabě moravský /1419-1423/, král český- korunován neslavně poté, co byl totálně poražen Janem Žižkou, vládl v letech 1436-1437) králem lombardským byl od roku 1431 a císařem římským od roku 1433...

Na svoji době vzdělaný (hovořil sedmi jazyky) dožil se na svoji dobu vysokého věku -70 let. Jeho smrtí vymřela český linie Lucemburků po meči.

KLADY:

Zastával podřízenost církve moci světské- v letech 1403-1404 zakázal odvádět peněžní dávky papežské kurii, sám se rozhodl dosazovat některé církevní úřady, včetně biskupských.- vytvořil podunajské soustátí (uherské a české království jako hráz proti osmanské expanzi.

ZÁPORY:

Vydal Mistru Janu Husovi tzv. glejt ochranný" ... Mistr Jan byl upálen. (6.července 1415).

Březen 1420 -za přítomnosti Zikmunda byla vyhlášena křížová výprava pro "kacířským" Čechům. Koncem května oblehl Zikmund Prahu, 14.července na hlavu poražen na Vítkově, poté 2.listopadu pod Vyšehradem, narychlo korunován pražským arcibiskupem Konrádem z Vechty, českým králem, na jaře 1421 v Čáslavi, na sněmu, jej sněm jako krále odmítl. (pouze v Lužici a ve Slezsku jej šlechta co krále přijala...

8.ledna 1422 prohrál Zikmund bitvu u Německého brodu s husity a ze země odtáhl.

Na sklonku života v roce 1433 byl Zikmund papežem Evženem Iv. korunován na císaře římského. Bitva u Lipan mu ale otevřela cestu k vládě v zemích českých.

Sněm české šlechty 30.září 1437 ostře Zikmunda kritizoval, také proto že a jak dal popravit hejtmana Jana Roháče z Dubé.

Zikmund zemřel v bolestech 9.prosince 1437 ve Znojmě. Jím vymřeli Lucemburkové. Zůstal po Zikmundovi nemanželský syn, později benediktinský mnich v Monte Casinu- Jiří Lucemburský- jako "levoboček" nemeě na majetek předků právní nárok...

Zdroje: viz díl I.II.

R/1

LIPANY II.

Jan Roháč z Dubé.

Pro pochopení souvislostí v letech 1437 vzpomeneme jak jednoho z nejbližších spolubojovníků Jana Žižky- táborského hejtmana Jana Roháče z Dubé, tak v dílu III. i jeho "vraha" Zikmunda Lucemburského, "lišku ryšavou"...

Jan Roháč z Dubé- také z Tehova a ze Sionu - čelný husitský hejtman, jeden z nejbližších Janu Žižkovi, v průběhu válek husitských byl zařazen co hejtman v Lomnici a Čáslavi, účasten všech významných mezníků husitské revoluce.

Bitvu u Lipan přestál bez zranění, chopil se vedení zbytku revoluční husitské obce a pokračoval v "rebelii" proti Zikmundu Lucemburskému jako jeden z hlavních odpůrců jeho kandidatury na český trůn.

Ovšem, revoluční husitské hnutí již nebylo tím, čím bylo 30.května 1437 ráno.. postupně se tříštilo, Jan Roháč z jeho čela odešel, uchýlil se s hrstkou věrných na hrad SION, v odboji pokračoval- ovšem! Dopadl na něj neúprosný Landfrýd.

Zikmund Lucemburský prohlásil Jana Roháče "za zemského škůdce. Nejvyšší hofmistr Hynce Ptáček z Pikrnštejna vyčkal na jaro, hrad Sion byl obležen a bez valného nadšení dobýván. Stále zde byla autorita Jana Roháče a podvědomí správnosti jeho postojů... v září 1437 toho ovšem měl Zikmund dost, "dupl" si a Hynce Ptáček jedním útokem v pravé poledne SION dobyl. Obléhání trvalo celkem 4 měsíce...

Exkurz:

Archeologický výzkum poslední doby vyvrací teorii o " nedobytnosti Sionu", pravdou je spíše fakt, že vojenské operace probíhaly vlažně; nespokojenost se Zikmundem v českých stavech stoupala. Jako důkaz lze doložit, že Zikmund 24.května české stavy vyzval, aby vyslaly vojska k obléhání Sionu- byl odmítnut s argumentem, že jde o "soukromou panovníkovu válku"... další postoj Zikmundův vůči šlechtici Janu Roháčovi to potvrdil a také, jak známe více případů z dějin (Jan Sladký Kozina), Zikmund Jana Roháče dlouho nepřežil.. o tom pojednání dále.

6.září 1437 byla větší část obránců Sionu pobita na místě, Jan Roháč jat. Odvezen do Prahy, byl na přímý rozkaz Zikmundův krutě mučen a společně s několika spolubojovníky, oběšen.

Dobové záznamy:

Roku atd.1437 v neděli na den Narození Panny Marie lidé pana císaře přivezli do Prahy Roháče s polským rytířem Vaškem, s knězem řečeným Prostředkem, s jakýmsi Zeleným, nejlepším dělostřelcem, s jeho purkrabím z hory Siónu a jinými šestačtyřiceti zajatci. Ihned byli odvedeni na radnici na mučení, byli těžce mučeni a nazítří v pondělí oběšeni. Roháč v pozlacených řetězech a pásu, ostatní v rezivých řetězech a pět z nich v červeném šatu. Bylo jich třiapadesát, protože sedm z nich bylo zajato už dříve, totiž Jindříšek, baba, Hrdinka, Žídek a další jejich spolčenci.

/autor: Bartošek z Drahonic/.

A po dobytí hradu byvše zajati, jsou vedeni v poutech ku Praze. Hroznými popravami jsou utraceni. Měsíce září desátého dne jsou odevzdáni moci mučitelů a vydáni zaslouženému trestu na šibenici. Průvod kráčel v okovech, před ním pak Roháč nesa na krku znamení odsouzeného. Když mu bylo dáno nejvyšší místo, na smyčce pozlacené jest pověšen...

/zdroj: Historia de guondam reptore Bohemiae Rohacz nomine/

A přivedli sú sebú pana Jana Roháče a rytíře Vyška z Polsky a kněze Jana, řečeného Prostředka, a Zeleného puškaře s mnohými jinými, kdežto hned pan Roháč veden jest na rathúz, mučen a tázán; a tak těžce jeho zmučili, že z něho střeva plula. Na A nazajtří v pondělí veden jest se všemi svými k šibenici; ač jest byl pán korúhevný a strýc páně Práčkouv, musil viset na šibenici s tovaryši svými, kterýchž bylo na šedesát; Roháč nejvýše a tito tři pod ním na jiné šibenici a pak jiné teprouv na obecní šibenice. A ciesař s hradu díval se s redostí. Když bylo po mši, u dopuštění božieho oheń pekelní jemu zapálili nohy a tak od té nemoci jeho žádný jemu pomoci nemohl. To když se stalo, ciesař rychle poslal posla, aby, jest-li živ, zase jeho přivedli a nic mu nečinili; a non již visal. A tak Pán Buoh všemohúci pomstil toho zřetelně. I byl velmi veliká pláč a v lidu za dlúhý čas a vždycky lidé plakávali, když jest o tom zmínka byla, jakož obecně lidé staří tak vyznávají...

Závěr LIPANY II.

Okázalá veřejná poprava Jana Roháče a hrdinných obránců SIONU, byla chápána drtivou většinou kališnických obyvatel Čech co urážka.

Parodovala obřad povýšení loupežníka na rytíře a připomínala národu popravu velitele zbojníků Jana Zúly s Ostředka. Ten byl se svými padesáti druhy podobným způsobem popraven v Praze v roku 1403. Následkem této události vyhlásila řada utrakvistických šlechticů Zikmundovi otevřené nepřátelství. Zikmund nebyl velkým hrdinou, v napjaté atmosféře se rozhodl opustit českou metropoli a léči se v Uhrech... smrt jej dostihla 9.prosince 1437 (přesně tři měsíce po Roháčově skonu... český národ si jeho smrt dal do souvislosti s popravou- legenda měla své opodstatnění: smrtelná choroba u Zikmunda propukla právě ve chvíli, kdy přihlížel Roháčově smrti a radoval se z ní...

O Zikmundovi, jeho vládě a skonu pojednáme v části LIPANY III.

BITVA u Lipan.

Věcná fakta tak, jak je málo známe.

Bitva u Lipan započala v neděli 30.května roku 1434 mezi vsí Hřiby a Lipskou horou, asi 1 km od Lipan. Nyní jsou součástí obce Vitice, okres Kolín. V současné době najdeme na úpatí Lipské hory památník věnovaný Prokopu Holému.

Politický podtext:

Byla poražena polní vojska vedená radikálním vůdcem Prokopem HOLÝM, ta byla sesazena z postavení rozhodujícího politického činitele v zemi; vítězné straně, umírněným husitům, umožnila uzavřít dohodu s císařem Zikmundem Lucemburským a legáty basilejského koncilu.

Znamenala ukončení občanské války v zemích Koruny české.

Exkurz:

Bitva u Lipan měla své politické předehry v Basilejském koncilu, samostatně jsme nastudovali i "Obléhání Plzně 1433-1434", všem, dnes můžeme pouze pro stručnost a aktuálnost zabývat se bitvou samou.

Před bitvou u Lipan došlo ke tvrdým střetům mezi levicově smýšlejícím Novým Městem pražským a pravicovým Starým Městem pražským. Nové Město pražské bylo již v branách dobyto, radikálové v čele s Prokopem Holým Prahu opustili. Dokladován je historicky list Prokopa Holého, jenž informoval hejtmany dosud obléhající Plzeň, že "hlavní město je ztraceno" a požádal je o posily.

9.května 1434 začala polní vojska opouštět předhradí Plzně a začala se stahovat k Praze. K Praze také postupovala vojska táboritů a sirotků.

Táboritům velel Prokop Holý, ti se rozložili u Krče; k sirotkům se připojilo asi 600 jezdců pod velením Jana Čapka ze Sán.

Vojsko "umírněných" takticky vyčkávalo posily, jenž shromažďoval Oldřich z Rožmberka, plzeňský landfrýd a purkrabí z Karlštejna.

Exkurz:

Vysvětlení pojmu landfrýd : také možno napsat lantfrid, i lantfríd- má původ v německém Landfride, což překládáme jako "zemský mír" , latiníci jej překládají jako "constitutio pacis, pax institura, nebo pax jurata. Česky bychom jej přeložili co "sněmík".

Byla to dohoda správních celků celé země o míru ( v středověku byla země silně členěna):

Právníci se učí, že byla poprvé známa ve 12.století v Německu, dokonce jej uzavřel již v roce 1100 Jindřich IV /Německo, Francie/...

Smyslem dohod bylo omezení svémoci vládců, ochrana veřejného pořádku, zásahy proti lupičům, násilí a soukromým válkám!

Tzv. "narušitelé zemskému míru " byli tvrdě trestáni, pokud šlo i o šlechtice, byl jim hrad vypálen a zbourán..

Pomiňme vojensko- politická předjednání konfliktu; dne 30.května již bylo jasné, že všechna jednání ztroskotala a že dojde k ozbrojenému střetu.

Uspořádání vojenských formací:

Radikálové rozčlenili vojsko do 4 složek, každé velel jeden z hejtmanů.

Hlavním velitelem vyl zvolen Prokop HOLÝ. jak uvedeno výše:

Velitelem domácího táborského vojska byl Ondřej Keřský z Řimovic,

polní vojsko "sirotků" bylo podřízeno Janu Čapkovi ze Sán, zdá se, ale nelze přesně doložit, že náčelníkem štábu byl: Zikmund z Vranova.

Vytvořena byla obranná formace o počtu "šest až osm kop vozů" takže asi 60O-80O vozů...měla se dle historiků opírat pravým bokem o břeh rybníčku Jordán a její týl kryl táhlý, severní svaz Lipské hory.

Postavení bylo takticky výhodné- v případě bojového neúspěchu mohli vojáci Prokopa Holého ustoupit do měst ovládaných "sirotky" /Kouřimi- cca 5 km, Českého Brodu /asi 8 km/ , nebo dokonce do Kolína ( asi 20 km..).

Vojáci Bořka z Miletínka byli v taktické nevýhodě.

Sice měli početní převahu, ale museli rozestavit bojové vozy na rovině. Pan Bořek to vyřešil jedenácti řadami vozů mimo dostřel houfnic radikálů.

Velitelem bojových vozů kališnicko-katolických sborů byl ustanoven Jan Černín z Vysoké.

Po boku vrchního velitele byl ustanoven jako pobočník zvíkovský purkrabí Mikuláš Krchlebec, velel kontingentu rožmberskému....

Až potud čerpáme z nejistých pramenů výše uvedených historiků...i samotný průběh bitvy .

Ale!

máme nyní k dispozici dva listy účastníků bitvy přímých - z kontingentu plzeňského:

( Listář královského města Plzně -autor Josef Strnad ),

také skvělou publikaci autora Hugo Tomana - ( Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy).

Prvním dokumentem je dopis horšovotýnského hejtmana Zdeňka Dršťky (byl odeslán poslem ještě 30.května 1434 a následně tzv. List Plzeňských, z 1.června 1434.

List Plzeňských svým vyslancům na basilejském koncilu uvedeme v plném znění:

Tu páni hejtmani, zdvihnuvše se, zřídili a spořádali šiky a vyrazili do boje. A když nastávala hodina zápasu a šiky postupovaly proti sobě, my jsme byli postaveni vzadu v části další. tehdy se naše šiky, jak bylo nařízeno, obrátily, předstírajíce útěk, takže jsme se my, kteří jsme byli vzadu, ocitli v čele, v části přední. Nepřátelé však vidouce to, že se dáváme na útěk, zatroubili na trouby a hrozně křičeli velikými hlasy: "Vstaňte, vstaňte a pronásledujme je, neboť hle, utíkají!" A tak všichni odpůrci zdvihnuvše se vypadli ze svého tábora i vozů, jízdní i pěší, aby nás stíhali. My však, kteří jsme byli v části zadní, pozorujíce, že se již vrátili od svého tábora i vozů zdvihli jsme se ve jménu Páně, o jehož při šlo, udeřili jsme na ně odzadu a zabránili jim v návratu do jejich tábora a vozů. Ale jiní páni a šlechtici, povstavše se vším lidem v části přední, napadali je soustředěným útokem jako jeden muž a tak odzadu i zpředu jsme je shazovali jako snopy, pobíjejíce je, ačkoliv se mnozí vzdávali a byli by se vzdali do zajetí. Nebylo tehdy času k zajímání, jen k zabíjení...

Zalistovali jsme i ve Starých letopisech českých , i když se zde již zmiňuje pouze závěr nešťastného střetu:

Pobrali jim děla, vozy, stany a všechno, co měli, protože si vždycky všechny věci vozili s sebou na vozech. Byli tu pobiti silní a velmi stateční bojovníci, mnozí kněží táborští, kněz Prokop Holý, vojevůdce táborský a jejich hejtman, kněz Prokůpek Malý, hejtman sirotků, kněz Markolt, kněz jan Burič, Pešček z Plzně; a mnoho dalších kněží a lidí, škůdců země, tady bylo pobito nebo upáleno ve stodolách- přes dva tisíce. V té bitvě byly také rozbity a rozšlapány tři archy se svátostí těla Páně. Mnozí jiní utekli s Čapkem ke Kolínu a druzí bůhvíkam. Dávali to za vinu Čapkovi, který od nich utekl, že je zradil a přivedl do záhuby; proto s ním pak čestní lidé nechtěli sedat u stolu.

Podle všeho,

bitva byla ukončena brzy odpoledne. Na bojišti ležely stovky mrtvých a těžce raněných.

"Koněsběrci" pochytali nezraněné koně, pomocné houfy odebíraly mrtvým zbraně a cenné věci. Mimo mrtvých ale bylo "jato" velké množství zajatců, zejména těch, kteří zůstali u vozů a přímého střetu se nezúčastnili.. nyní se pečlivým studiem historie dozvídáme, co v dějepisech pro 6.třídu základních škol nebylo...

Vojenské jednotky obou uskupení cestou krajinou "odváděly" do vojska sedláky a muže k "přechodné" nevojenské službě. Braly jim i koně, případně povozy. Po skončení tažení je zase propustily a braly jiné.

30.května 1434 byli tito sedláci, ale i "záloha" bojovníků do bitvy nevyslaná, zajata.

Odpoledne bojové jednotky vítězných utrakvistů a katolíků zamířily ke Kolínu, kde vojáci a velitelé, přenocovali.

Co se stalo se zajatci:

Český zdroj nemáme, máme ale výmluvné "svědectví italského historika Enea Silvio Piccolomiho:

má se zato, že počty zajatců a následných obětí nadsadil. K nadsázce se lze i z dnešního pohledu přiklonit.. i tak:

Protože po skončení bylo mnoho tisíc zajatých, rozhodl se Menhart , "svolav shromáždění šlechty," zničit nejhorší ten lid, jenž, odkojen mezi zbraněmi, trávil celý život v táboře, o němž se věřilo, že pod zákony žít nebude, uvyklý loupežení a cizoložství. Pokud ten tu jest ,nemůže být království v pokoji. Avšak obávaje se, aby s nimi nezahubil i nevinné, kteří byvše přinuceni přišli k bitvě z venkova, dal hlasatelem rozhlásiti, že válka není skončena, že prchl Čapek, že nutno dobýt Kolín a a přemoci zbraní sousední národy, které pustoší království. K tomu prý je potřebí mužů statečných a zkušených války, kteří bojovali pod Prokopem; těm bude ustanoven žold ze státní pokladny, dokud království nebude uspokojeno. Pročež všichni, kdo sloužiti za žold, aby se odebrali do blízkých stodol a dali pozor, aby mezi sebe nepustili lidi války nezkušené, ti že se mohou odebrati na své statky a do svých obydlí. Vešli do stodol, jejich dřevěných a krytých slámou jest v českých vesnicích hojnost, mnoho tisíc táboritů a sirotků... Ihned byla vrata zavřena a stodoly zapáleny...

Exkurz:

Máme-li doloženy počty bojovníků před zahájením bitvy dne 30.5.1434, nemohlo logicky být upáleno na tisícovky táboritů a sirotků. Přikloňme se k reálnému číslu .. upáleno bylo kolem sedmi set bojovníků a celkem padlo asi 1300 radikálů.. padlých na straně utrakvistů a katolíků už dnes ani nelze odhadnou...co však zřejmě vydedukovat lze, je úplné vyhubení "vojska sirotčího" - jednotky Jana Žižky - o nich již nadále v dějinách nalézti zmínky nelze.

Závěr:

jako vždy v dějinách, jsou "chovní" a "tažní"... hejtmani a podhejtmani jako vojenští velitelé osudy prostých vojáků a poddůstojníků nesdíleli.

Zabiti byli všichni "politruci - (kněží) tvrdého "jádra".

Zůstali v zajetí: Jan Roháč z Dubé, Jan z Bergova, Sezima z Kunštátu, Jíra Ušatý a Mareš Kršňák.

Husitské revoluční hnutí bylo a je i v dnešní době využíváno jako nesporně významný mezník českých dějin. Změnami politické garnitury je doba "husitská" pokládána za:

" porážku zhoubců zemských a je tedy dnem českých dějin šťastných.." ( profesor Josef Pekař)... a že "ideály počátků husitství byly promíchány s řemeslnými dráby a lotry z domova i ciziny...

KSČ před rokem 1948 i po něm považovala bitvu u Lipan za střet "revolučních sil soustředěných v polních vojscích s žoldáky reakční "panské jednoty".

V současné době, zásluhou filosofa Roberta Kalivody, je bitva u Lipan pokládána, zřejmě nejsprávněji, za srážku dvou alternativních husitských programů.

Pro nás, pamětníky,

zůstává památník Prokopa Holého, asi jedenáct metrů vysoký, důvodem k tiché modlitbě.

Pro VOJÁKY dříve narozené a dosud srdcem věrné... hrdostí na ty, kteří bránili VLAST před cizáky a kteří měli takový vojenský ohlas, ŽE STAČIL BOJOVÝ ZPĚV... aby se od Domažlic "prchalo" tam, kde slunce zapadá!!!

"Kdož sú Boží bojovníci.."

Zdroje:

materiály z několika zdrojů, zejména skripta UK Praha, vlastní poznámky, odkazy české WIKI, vlastní postoje..

K pochopení některých souvislostí zveřejníme pokračování : LIPANY II a LIPANY III.

R/1

Farář vyfotil popravu na konci války.

Hluboko pod hladinou Vltavy zůstává ukryto místo jedné z posledních poprav, kterou má na svědomí trestné komando SS na konci druhé světové války. V den německé kapitulace, a dokonce i po ní, ještě němečtí vojáci vraždili i civilní obyvatelstvo.

www.novinky.cz/domaci/clanek/farar-vyfot...source=www.seznam.cz

R/2

6.května 1945

- masakr v Úsobské ulici v Praze na Pankráci přejmenoval tuto ulici na "Ulici 6.května" ...

Situace v roce 1945 v Československu:

v dubnu 1945 by konec války jasný- Sovětská vojska se blížila k Brnu a Ostravě, vojska spojenců k západní hranici. Německá okupační správa přijala drastická opatření, týkající se každého českého civilisty; ten mohl být zatčen a popraven "jako rukojmí".

Po vypuknutí Květnového povstání němečtí vojáci, jak Wehrmachtu, potom zejména zbraní Waffen -SS se dopouštěli brutálních vražd (mučení, párání břich bajonety, drcení lebek, oslepování, uřezávání genitálií...)

V Praze dne 5.května 1945 bylo na Masarykově nádraží popraveno 53 civilistů, vraždy civilistů pokračovaly na dalších místech Prahy. K vražedným komandům SS se připojovali i němečtí příslušníci Wolkssturmu.

6.května 1945 příslušníci SS-Waffen vnikli do sklepa domu č.225, postříleli zde všechny ukryté civilisty. Je zadokladováno, že zastřelili i Němku ve vysokém stupni těhotenství se dvěma dětmi. Ta je německy prosila, aby ji ušetřili... svědectví o vraždě podalo 12 osob ležících pod mrtvolami, nacisté ještě do hromady mrtvých bodali bodáky...poté vyrabovali byty- v jednom z nich našli nemocného muže ve věku 68 let- byl zastřelen.

Kolem 21.hodiny téhož dne vtrhli Němci do sklepa domu č.p. 254 - odtud vyhnali 22 osob, na zahrádce je otočili obličejem ke stěně a postříleli- zmasakrovali tak 16 osob, z toho 5 dětí, 5 žen /jednu z nich těhotnou/- jeden muž byl ubit pažbami pušek, čtrnáctileté dívce byly bodákem "vypíchnuty" oči. Němci používali náboje "dum-dum" ...

Pachatel nebyli vypátráni a potrestáni...

2.května r.1891 se narodil Rudolf Toussaint, Německo Egglkofen , německý generál, velitel Wehrmachtu jednotek dislokovaných v roce 1945 Praze .

Vydal rozkaz k vraždám civilistů při Pražském povstání .

8.května 1945 v 16.00 podepsal německý kapitulační protokol před Českou národní radou vedenou Albertem Pražákem. Souhlasil, že z Prahy odejde poražený Wehrmacht bez těžkých zbraní.

Den předtím, 7.května 1945 kapitulovali Jodl a 8.května 1945 i velitel jednotek Waffen SS na území Protektorátu Čechy a Morava von Pückler.

Generál R: Toussaint byl ihned po podpisu kapitulačního protokolu zatčen a za vraždu českých civilistů později odsouzen Mimořádným soudem v Praze k doživotí.

V průběhu "výkonu trestu", kdy mu bylo umožněno v cele malovat obrazy, podepsal závazek se Státní tajnou bezpečností ke spolupráci, na základě závazku v roce 1961 ( údajně ze zdravotních důvodů) , propuštěn do Německa.

Zemřel v roce 1968 v Mnichově.

19.dubna 1945 - necelý měsíc před koncem války vypálili nacisté partyzánskou osadu PLOŠTINA, součást obce DRNOVICE (okres Zlí), zastřelili nebo za živa upálili 28 lidí... událost je námětem knihy Ladislava MŇAČKA "Smrt si říká Engelchen".

---

Ladislav MŇAČKO.

Narodil se na Valašsku, Valašských Kloboukách - národnosti slovenské. dne 29.ledna roku 1919. Povoláním byl slovenským spisovatelem, všestranným publicistou, nejpřekládanějším slovenským spisovatelem- jsou přeloženy do 26 jazyků...

Mládí již prožil na Slovensku, v Martině, kde byl jeho otec poštmistrem. Ladislav Mňačko prožil jako partyzán, právě ne východní Moravě, ve skupině "ploštinské".

1948 byl dopisovatelem v Palestině, hodně cestoval (Izrael 1948,1954,1967,1968) Albánie (1949), Čína a Mongolsko 1956, poté byl dopisovatelem v Maďarsku (1957),SSSR (1960), Francii (1963), Itálii (1964.1965,1968), NSR (1964) NDR (1965), Rakousku 1965,1968), předtím v roce 1966 ve Vietnamu.

1959 vydal román "Smrt si říká Engelchen) - kde o dílo autobiografické., následovala " Jak chutná moc".

Na počátku 60. let popsal zákulisí politických procesů 50.let "Opožděné reportáže"...v roce 1961 byl jako čs. novinář účasten procesu s Adolfem Eichmannem ( "Já, Adolf Eichmann" ).

Ladislav Mňačko byl zastáncem Židů, jeho první manželka - židovského původu později v Izraeli zůstala. Po okupaci ČSSR v roce 1968 emigroval do Rakouska.

Vrátil se zpět až v roce 1989, intenzivně vystupoval proti rozdělení republiky, zemřel v roce 1994 v Bratislavě. Ve Slovenské republice je i pochován.

Pozůstalost Ladislava MŇAČKA je uložena v Památníku písemnictví.

R/1

Včera, 11.dubna 2021 jsme shlédli film, jenž měl premiéru v roce 1941: Přednosta stanice. režíroval jej v roce český režisér, herec a scénárista Jan Evangelista Václav Sviták.

Co o této významné osobnosti českého filmu víme? co nevíme?

Narodil se 27.prosince 1895 v Plzni. Zastřelen byl rudoarmějcem 10.května 1945.

Proč?

V období 1.světové války odejel do PULY, kde nastoupil do námořní školy. Přežil potopení bitevní lodi Wien (10.12,1917 poblíže Terstu) bitevní loď byla zasažena italským torpédem.

Obdržel vyznamenání "Za statečnost".

Po válce působil jako herec a režisér v divadle Vlasty BURIANA.

Po okupaci působil jako producent a ředitel filmových ateliérů FOFA v Praze- Radlicích. natočil celkem třicet filmů, m.j. výše vzpomenutý film Přednosta stanice.

Je otázkou, jak dalece spolupracoval s Němci- při ponechání v tak vysoké funkci- dobře.

To mu vyneslo v květnu 1945 nenávist, především méně úspěšných "kolegů"´, zejména jeho náměstka.

Na straně druhé existovala svědectví, že svých kontaktů s Němci využíval k přiměřené pomoci Čechům. Je pravdou, že bydlel v luxusním bytě společně v bývalou herečkou slovenského Národního dovadla na nábřeží Vltavy.

Po jeho smrti byt obsadil maršál Rudé armády Koněv se svými pobočníky...

TRAGEDIE:

Jan Sviták byl dne 9.května 1945 vyvlečen ve spodním prádle asi dvaceti příslušníky " revolučních gard" a odveden do Bartolomějské ulice.

Ráno, 10.května 1945 se před Bartolomějskou ulicí v Praze shromáždila skupina rozhořčených občanů lidí, jenž se postupně rozrostla v dav...

Podle svědectví tehdejší doby dav rozvášňovali "kolegové" z filmového ústředí.

Vyšetřovatel Jana Svitáka jej ve spodním prádle davu vydal... dav Jana Svitáka ubíjel k smrti, Sviták byl bit, kopán, válen po dlažbě.

U kostela sv. Martina se v davu objevil mladý rudoarmějec a výkřik jedné velmi známé pražské herečky,... "Jan Sviták je vinen smrtí písničkáře Hašlera... "

Na zběsilé volání davu rudoarmějec Jan Svitáka zastřelil dávkou ze samopalu.

Na to se dav rozprchl.

Mrtvý Jan Sviták zůstal ležet na ulici. Krátce na to jej nechala jeho bývalá žena Vilma Kocourková - Svitáková, odvést do krematoria v Motole.

I tohle byla Praha v květnu 1945...

zdroj: česká Wiki, doplňující materiály, upraveno, zkráceno... R/1

Košický vládní program.

-- programový dokument, jenž schválila vláda 5.dubna 1945 v Košicích, po svém příjezdu na území osvobozené republiky. Potvrdil m.j. "kolektivní vinu pravicových stran, německého a maďarského obyvatelstva na rozbití Československa a spolupráci s nacistickým Německem.

Znárodnění a konfiskace majetku.

- program stanovil hlavní úkoly : urychleně obnovit národní hospodářství

- položit základy nové sociální politiky ve prospěch všech vrstev pracujícího lidu

- pod národní správu převést majetek zrádců s výjimkou antifašistů

- postavit peněžní a úvěrový systém, klíčové podniky průmyslové, pojišťovnictví, přírodní a energetické zdroje pod všeobecné státní vedené

Národní správa.

Majetek nepřátel a zrádců podléhal národní správě- buď jej vykonávali jednotlivci ( řemeslné dílny, obchody, zemědělské usedlosti), nebo orgány kolektivní (větší podniky). Koncem srpna 1945 podléhalo národní správě 9045 podniků s 623 000 zaměstnanci. Ne všechny národní správy měly represivní charakter- vznikaly i tam, kde nebyl přítomen jejich původní majitel / do návratu z emigrace, za koncentračních táborů)...

Rozhodnutí odpovídalo celkové ekonomické koncepci- počítáno bylo s koexistencí veřejného sektoru, malovýroby a limitovaného soukromokapitalistického podnikání.

V polovině roku 1945 vznášela KSČ, sociální demokracie a Revoluční odborové hnutí požadavek znárodnění velkého kapitalistického vlastnictví v nezemědělské sféře.

Cílem bylo:

- vymanit československé hospodářství ze závislosti na zahraničním kapitálu - osvobození republice zsůstaly obrovské nedobytné pohledávky nejen v Německu...

Čtyři dekrety prezidenta republiky:

V říjnu 1945 ještě nebylo ustanoveno Národní shromáždění- prezident dr. Beneš musel věc řešit svými dekrety.

DEKRETY :

- zestátněny klíčový a velký průmysl, dalšími potravinářský průmysl, akciové banky a pojišťovny.

Předtím byl znárodněn průmysl filmový, včetně dovozu, vývozu a distribuce filmů. V průmyslu se znárodnění vztahoval na podniky se 150- 500 zaměstnanci; to podle zaměření podniku.

Plně byly znárodněny doly, samostatné elektrárny, plynárny, hutě, válcovny, zbrojovky, cementárny, celulózky a drtivá část chemického průmyslu. Celkem bylo znárodněno 67% celkového poštu průmyslových podniků- v nich v březnu 1947 pracovalo 61% zaměstnanců průmyslu. Výrobní kapacita znárodněných podniků představovala tak kolem 2/3 čs. průmyslu.

V této době ještě nebylo rozhodnuto o podnicích pod národní správou. V roce 1947 vláda rozhodla, že zbývající průmyslové konfiskáty budou přednostně včleňovány do národních podniků, nebo pod správu obcí (komunální podniky).

Znárodnění bank a pojišťoven mělo velký hospodářský dosah. Byly postátněny všechny akciové banky a soukromé pojišťovny\ - nezestátněné zůstaly pouze "kampeličky". Po zestátnění německých a maďarských bank zůstalo v Československu pouze 14 bank, národních podniků - osm v zemích českých a na Moravě a šest na Slovensku.

Národní podniky.

Znárodněné podniky (průmysl, banky a pojišťovny krátce po osvobození se postupně slučovaly v celky větší a vytvářely národní podniky. Ty měly postavení samostatných právnických osob, řídilo je představenstvo v čele se ředitelem. Stát je vybavil kmenovým jměním a rezervním fondem.

Na státní rozpočet nebyl\y napojeny přímo, ale přes ministerstvo financí. Tím byla dosažena absolutní kontrola hospodářských výsledků. Ve vnitropodnikové organizaci byly uplatněny rysy převzaté z nejpokročilejších podniků podléhajících znárodnění (Baťovy závody ve Zlíně, Škoda a Československá zbrojovka v Brně)...

Závodní rady.

V prvních poválečných letech měly značný vliv na řízení národních podniků dělníci a zaměstnanci. Dělo se tak cestou závodních rad, odborových organizací a a zastoupení v představenstvech národních podniků.

Závodním radám garantoval pravomoc dekret vydaný současně z dekrety znárodňovacími. Ředitelé národních podniků mohli být jmenováni až po předběžném schválení ÚSTŘEDNÍ RADOU ODBOŮ. V představenstvech národních podniků byla jedna třetina představenstva volena zaměstnanci z vlastních řad, dvě třetiny jmenovaly nadřízené orgány po dohodě s Ústřední radou odborů.

ROK 1948.

Přednosti koncepce let 1945-1947 smazal. Do té doby byli zaměstnanci zainteresovaní na činnosti svých podniků, neprojevoval se u nich pocit "odcizení" jako po roce 1948. Hospodaření národních podniků probíhalo na bázi obchodního podnikání, podniky a zaměstnanci znali výsledky svého hospodaření. objem zisku, ztráty a přidělené dotace...

Zdroj: studijní materiály UK - upraveno, zkráceno R/1

Obrazem: Den, kdy se Prahy zmocnila smrt. Před 76 lety zpustošil město nálet

zpravy.aktualne.cz/domaci/unikatni-fotky...tm_campaign=Aktualne

R/2