VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY

Kousek od hotelu Eliška, pod hotelem Šárka je na rozcestí tento pomník

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY III. ČÁST

Tehdy do příběhu vstoupuje snad nejslavnější postava celého tragického dramatu, farář a děkan Kryštof Alois Lautner. Tento vzdělaný a vážený muž patřil k těm, kteří opakovaně a důrazně protestovali proti zatčení Sattlerové a sestavení inkvizičního tribunálu. Nelichotivě se vyjadřoval i o samotném Bobligovi.

Nemohl tušit, že i on byl obviněn. Biskup, který Lautnera pro jeho toleranci k projevům skrývaného luteránství neměl příliš v lásce, a který byl navíc o reálnosti čarodějnického nebezpečí hluboce přesvědčen, dal nakonec povolení k děkanovu zatčení. Lautnera mučili, stále se ale odmítal přiznat. Na Bobligův příkaz byl opakovaně mučen další dva týdny, než ho konečně zlomili. Nakonec byl upálen 18. září 1685 v Mohelnici.

Procesy naplno běžely až do počátku devadesátých let. Mezi Bobligovými oběťmi byli významní a bohatí šumperští měšťané a úředníci z okolí a celkově dosáhl počet obětí do roku 1696 sto dvanácti osob! Dlouhé trvání procesů začalo být pro panství hospodářsky škodlivé. Bratři Jáchym a Maxmilián, kteří po dosažení plnoletosti převzali žerotínské panství, žádali jejich zastavení. Sám Boblig navíc přestřelil, když začal podsouvat svým mučeným obětem jména významných měšťanů markraběcího města Olomouce. Měšťané okamžitě sepsali protestní dopis a poslali ho císaři. Pokus o útok na význačné moravské město, které formálně podléhalo pouze panovníkovi, bylo i na císaře Leopolda I. příliš. Působení šumperského i losinského tribunálu dal okamžitě zastavit.

Boblig byl zřejmě psychicky narušenou osobností. Sexualita sehrávala v jeho konání jednu z důležitějších rolí. Nejen v údajných modlitbách čarodějnic, ale i v zápisech z výslechů je kladen nápadný důraz na vulgární vyjádření sexuality. Velmi často je zmiňováno ženské i mužské přirození s návrhy a popisem souloží všeho druhu.

Nadměrné používání tortury ve spojení s popsaným ukazuje na osobnost sadistickou. Boblig byl nejen zhýralý, bezohledný a krutý, ale také lakotný a hrabivý. Je velmi pravděpodobné, že hlavním důvodem jeho inkviziční činnosti bylo vlastní obohacení z majetku, zkonfiskovaného odsouzencům, a touto pohnutkou se ani sám netajil.

Čarodějnické procesy si vyžádaly i dokonce dvě oběti z řad zaměstnanců lázní, tedy dvě lázeňské. Skončily také na hranici.

---

Ve filmu režiséra Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice, který popisuje čarodějnické procesy na Šumpersku, postavu Jindřicha Bobliga z Edelstadtu ztvárnil herec Vladimír Šmeral.

Zdroj : Wikipedie a časopis 100+1 zajímavostí, časopis Epocha

---

A jen moje poznámka na závěr – už v parku u křížku, kde se rodiny loučily s odsouzenými je cítit zvláštní napnutá atmosféra a energie...

I.ve sklepení, tedy výslechové místnosti křeslo pro útrpné právo
II. stolice pro výslech a kladení těch zásadních 11 otázek před torturou
III. palečnice - většinou se nasazovala při posezení na stolici
IV. kniha

a doporučení pro zvídavé - velmi dobře zpracováno:

www.hrdelnipravo.cz/…tml

---

R/3 redaktorka Anna Burešová

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY II. ČÁST

Marii Shuhové stačilo, aby jí kat ukázal v mučírně nástroje tortury. Hnedle se pod ní podlomila kolena, až ji katovi pacholci – Jakubův bratr Bartoloměj a syn Hans – museli podepřít. V šoku všechno řekla. Krádež posvěcené hostie si u ní „objednala“ losinská porodní bába Dorota Groërová, která ji chtěla podat své nedojící krávě. Věřila totiž v její magické účinky.

Po jejím zatčení a výslechu vyšlo najevo, že tak jednala na radu staré Doroty Davidové z Vernířovic. Boblig naléhal na hraběnku, aby povolila torturu. Když odmítla, vytáhl na ní svůj nejsilnější triumf: celé panství je prolezlé čarodějnictvím a odhalení celého spiknutí by mohlo vznést světlo do nevyjasněného úmrtí jejího bratra Přemka ze Žerotína.

Angelica Anna z Galle svolila. Ačkoliv k zatýkání a prvním výslechům došlo na počátku roku 1679, tortura byla využívána až od května. Čekalo se totiž na formální rozhodnutí pražského apelačního soudu. A stejně tak musel apelační soud potvrdit i rozsudky smrti, které byly nad ženami vyneseny. Proto se hranice pro jejich upálení začaly stavět až v červenci.

Olomoucký biskup Karel II.z Lichtenštejna-Kastelkornu z počátku totiž vůbec nebyl nadšený myšlenkou, že by na jeho panství měl působit inkviziční tribunál.
Když ho však Boblig přesvědčil, že ho soudní výlohy nebudou stát ani haléř, ale naopak mu z procesů bude plynout slušný zisk, tak svůj názor změnil. Takže byl na přelomu let 1679 a 1680 inkviziční tribunál zřízen i v Šumperku. Velké Losiny se tak pro Bobliga staly vedlejším pracovištěm, kam zajížděl jen nepravidelně.

Hraběnka měla pravomoc zřídit soud s povolením pražského apelačního soudu, ten inkvizičnímu soudu zaslal prvotních 11 otázek na zadržené osoby.

Nad tribunálem (skládajícím se ze soudce a přísedících) pak stál uvedený pražský apelační soud, který vykonával dozor a potvrzoval hrdelní rozsudky. Celý spis byl předtím postupován právě apelačnímu soudu. O procesu byl taktéž informován i panovník. Proces byl veden dle trestního zákona Ferdinanda III. Útrpné právo mohlo být vykonáváno maximálně 3x na jedné osobě, a to po dobu maximálně 15 minut (toto však nikdo nedodržoval).

Je třeba zmínit, že tribunál v tomto měl naprosto volnou ruku. Kat si za každý úkon účtoval odměnu (nasazení palečnice, španělské boty atp.), takže prostým nahlédnutím do účtů bylo ihned zřejmé, že je těch úkonů daleko více než povoloval kodex Ferdinanda III. Hraběnka Gallová sice účty kontrolovala, ale nijak nezasáhla.

Samotný proces byl velmi nákladný (výlohy činily více než 9 tisíc zlatých a byly následně vymáhány po příbuzných odsouzených).

To ale neznamenalo, že tam mučení nepokračovalo se stejnou intenzitou. Šumperský tribunál nechal ihned po svém založení zatknout Marii Sattlerovou, manželku zámožného šumperského barvíře látek a bývalého městského konšela a purkmistra Kašpara Sattlera. Ovezli ji do Losin na konfrontaci s jejími udavačkami. Mučením zlomené nešťastnice ji označily za členku svého čarodějnického společenstva a její protesty nijak nepomohly.

Mezitím již Boblig chystal obvinění i na jejího manžela Kašpara.

R/3 redaktorka Anna Burešová

VELKÉ LOSINY - ČARODEJNICKÉ PROCESY I. ČÁST

VELKÉ LOSINY … PO DOBRÉM I PO ZLÉM … S ČARODĚJNICEMI

Velké Losiny (německy Groß Ullersdorf) je obec v Olomouckém kraji, asi 9 km severovýchodně od Šumperku.

První písemná zmínka o Velkých Losinách je z roku 1296. Vydaná byla ve Šternberku. A od roku 1351 už je připomínán kostel a fara. V první polovině 15. století byla ves poplatná městu Šumperk, ve druhé polovině už patřila Žerotínům. Nejprve zřejmě jako zástava, od roku 1507 pak už jako pevná součást majetku – losinské panství.

Za panství Žerotínů došlo k rozkvětu Velkých Losin, zvláště po roce 1562, kdy se z jejich poslušenství vykoupilo město Šumperk a místní tvrz se stala centrem panství. Období rozkvětu se spojuje zvláště s Janem mladším ze Žerotína – na místě bývalé tvrze dal vybudovat reprezentativní renesanční zámek (dostavěný roku 1589), rozšířil lázně stavbou další budovy 1592, dal postavit papírnu (první známý filigrán z roku 1596); vystavěn byl také nový renesanční luteránský kostel, při kterém se nacházela i škola. Už v roce 1580 vyšlo dosti významné balneologické dílo Tomáše Jordána z Kluže, ve kterém podává jako první zprávu o léčivosti losinské vody.

Po smrti Přemka III. v roce 1678 povolala poručnice jeho synů, hraběnka Galle, do Losin inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu. Začaly tady smutně proslulé čarodějnické procesy, které si jen na losinském panství vyžádaly 56 obětí. Zastaveny byly až Janem Jáchymem ze Žerotína poté, co v roce 1689 dosáhl plnoletosti.

Jindřich František Boblig z Edelstadtu (Heinrich Franz Boblig von Edelstadt ) se narodil v měšťanské rodině. V mládí studoval práva, pravděpodobně ve Vídni, nedosáhl však titulu doktor, byl pouze kandidátem kanonického a světského práva. V tehdejších poměrech to už stačilo pro funkci soudce nebo advokáta.

Podle místních legend a pramenů měly procesy na Losinsku počátek v roce 1678 u jedné chudé ženy, které onemocněla kráva a nedojila vůbec mléko. Kořenářka jí poradila, že kráva musí sníst proměněnou hostii. Žena – stará žebračka Marie Shuhová z Vernířovic šla do sobotínského kostela na velikonoční mši a po přijímání přijatou proměněnou hostii vyplivla do připraveného šátku s modlitební knížkou; při tom ji zahlédl ministrat, který to okamžitě prozradil knězi. Když se pokusila z kostela vytratit, dopadla jí na rameno ruka kostelníka Bittnera. Ten vyděšenou ženu odtáhl před faráře Matyáše Eusebia Schmitda, a „bezbožný čin“ knězi udal. Rozzuřený farář to neprodleně musel oznámit panskému hejtmanovi Vinarskému a ten spěchal s novinou ke své paní. Kněz uložil ženě samozřejmě pokání (modlitbu) a propustil ji.

Ale tím to neskončilo. Záhy byla tato selka spolu se dvěma dalšími ženami nařknuta z čarodějnictví a na Losinské panství pozván z Olomouce Jindřich Boblig (narozen 1611 nebo 1612, Zlaté Hory, zemřel 27. ledna 1698), který začal „hon na čarodějnice“ v pravém slova smyslu.

S povolením pražského apelačního soudu byl založen zvláštní inkviziční tribunál. Vedle předsedajícího Bobliga jej tvořilo pět vysokých žerotínských úředníků: zámecký hejtman Vinarský, rytmistr Kristián Mayer, purkrabí František Václav Vraný, správce hamrů Jan Richter a lesmistr Kryštof Seidler.

Příšerné divadlo, které mělo přivést na hranici téměř stovku lidí, tedy mohlo začít.

Pokračování..

R/3

Historie "temná, ponižující.."

16.října 1906 Ruma narozen Alois Weiss . skladník z Mnichova, pomocník mnichovského kata Johanna Reichharta.... původní povolání: vězeňský dozorce.

Květen 1943.

Vybrán na místo pražského kata v nově zřízené "Pražské sekyrárně". Za pomocníky si vybral české kolaboranty:

Roberta Týfa ( České Budějovice ) a Jana Křížka /ten si později změnil jméno na " Johhann Kreuz" a jetě později na "Alfred Engel z Holešovic".. oba vrazi byli později vystřídáni konfidentem GESTAPA Antonínem HERADEM z Braníka a Weissovým švagrem Otto Schweigerem.

I v profesi POPRAVČÍHO lze získat vynikající "pracovní" posudek ...:

"Alois Weis je příkladem výkonného, spolehlivého popravčího... doklady o popravených udržuje v pořádku..."

Provoz pankrácké gilotiny zahájil Alois Weiss dne 2.února 1943. Trvala do 26.dubna 1945!

Kat vykonal 1 079 poprav, z toho 155 žen. Kniha poprav je dosud zachována ...

V květnu 1945 byl Alois Weiss zajat Sověty.

Propuštěn do Německa, usadil se ve Straubingu. Poté správnímu soudu ve Straubingu adresoval dopis. Uvedl v něm, že vzhledem ke zrušení rozsudku smrti v Německu mu není umožněno vykonávat "jeho práci".. ale:

funkce kata zákonem zrušena není- tedy si nárokuje "ušlou mzdu".

Vyděšený soud žádost zamítl.

V zápětí soudu přišla další zpráva, spíše "požadavek" na vydání Aloise Weisee, nebo prošetření jeho "činnosti". Od úřadů Československa.

Německý soud žádost odmítá- činnost "popravčího" posouzuje nikoliv jako činnost nacistického zločince, ale službu pilně vykonávajícího úředníka.

Následně Weiss žádá československé úřady o přiznání dvou let, kdy působil jako kat na Pankráci o "zápočet do starobního důchodu"...

Zdroje: zápisky ze studia kriminalisty PF UK Praha 1970/1975 R/1