VLAK ŽIVOTA

Život je jako jízda vlakem se všemi zastávkami, túrami a nehodami.

Nastoupíme do vlaku, potkáme rodiče a myslíme si, že budou s námi cestovat navždy, ale vystoupí na nějakém nádraží a my musíme pokračovat v cestě bez nich. Do vlaku nastoupí spousta cestujících, naši bratři a sestry, přátelé, dokonce i láska našeho života.

Mnozí vystoupí z vlaku a nechají za sebou velkou mezeru. U některých si ani nevšimneme, že vystoupili. Je to cesta plná radosti, smutku, pozdravů při setkání i při rozloučení. Úspěch spočívá v navázání dobrého vztahu s každým.

Velká hádanka je: Nevíme, na které stanici musíme vystoupit. Proto musíme žít, milovat, odpouštět a vždy ze sebe vydat to nejlepší! Protože když přijde chvíle, kdy budeme muset vystoupit z vlaku a naše místo zůstane prázdné, měly by za námi zůstat jen krásné vzpomínky, které budou navždy cestovat ve vlaku života!

Přeji vám, aby byl váš výlet každým dnem hezčí a v zavazadle jste vždy měli lásku, zdraví, pochopeni, úspěch a peníze. Děkuji všem cestujícím ve vlaku mého života! Silní lidé vědí, jak udržet svůj život v nejlepším pořádku. I se slzami v očích můžu s úsměvem říci: Mám se dobře. Přeji všem milým známým, aby jejich jízda vlakem byla vždy spokojená a krásná, plná zážitků a krásných shledání.

Autor neznámý.

Zaslala R/4

Dívat se, znamená vidět.

Vidět, znamená prozřít.

Prozřít, znamená pochopit.

Pochopit, znamená vědět

Vědět, znamená něčím se stát.

Něčím se stát, znamená žít naplno.

Žít naplno, znamená dávat smysl.

A dávat smysl, znamená stát se světlem....

připravila R/4 paní Alena Juřicová (autor není znám).

Josef Václav Sládek.

Byli jsme a budem



Byli jsme a budem,

jak jsme byli dosud,

ranami a trudem,

nezlomí nás osud.



Přes vln burné vzteky

na své české skále

byli jsme se věky,

bít se budem dále!



Prapory jsou udrány

krov je hříčkou hromu

přec jen budem pány

my ve vlastním domu.



A´t se moře pění

v krve proudu rudém,

vzdorní, nezlomení,

byli jsme a budem!

R/1

Motto:

Ta malá hora, kterou vidíš, to je hora ŘÍP.

Na ní stojí kaplička. Víš vůbec, co se na ní nalézá? najdi si ji , příteli, na mapě. Je to symbol

Če s k é r e p u b l i k y ! n á s ! ČECH Ů !

Slyšel jsi , nebo někdy četl tuto vlasteneckou báseň?

Dá Ti pro život mnohem více něž Mimoni a Harry Potter.....

Říká Ti něco Tvoje příslušnost k českému národu?

Máš v sobě trochu hrdosti vlastence?

Cestovat po světě není problém, to chce jen peníze, ale vědět,

k d e m á š s v ů j d o m o v , to musíš, příteli , cítit v s r d c i :



Hora ŔÍP.

Viděl jsem hory plné ledu,

však zpívat o nic nedovedu..


Jiskřily dálky nad hlavami

jak bledě modré drahokamy.


když ale vidím na obzoru

uprostřed kraje nízkou horu,


na nebi mráček běloskvoucí

-přestane srdce chvíli tlouci.


Oblaka letí v klasech zralých

a koně dupou po maštalích.


V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá kopí,


aby je vrazil ve chřtán dračí,

a motýl spěchá po bodláčí;


a jako krúpěj na prstenu

třpytí se drobná kvítka rmenu.


Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,


zpívat i plakat. Maminko má,

jak je to hezké, u nás doma!


Jaroslav Seifert

Fotogalerie - zdroj: wikipedie

LUGHNASADH.

také Lughnasa (čteno jako lúnasa), , je svátkem gaelský, svátkem sklizně pšenice a ječmene- svátku vládne bůh Lugha.

Slaví se na přelomu měsíců července a srpna, tedy dnes. Křesťané jej slaví v neděli.

Historie:

Pod jménem Domhnach Chrom Dubh - "Neděle Černého hada" bylo poslední červencovou nebo první srpnovou nedělí slaveno vítězství svatého Patrika nad Chrom Dubhem.

Ve hrabství ch Galway a Mayo byly tyto neděle známy jako "vencová a česnekoví neděle".

Známo historicky je i to,, že vlivem splývání boha Luga a archaděla Michaela, byl tu a tam svátek přesouván až na 29.září.

Exkurs:

Michael znamená doslova Kdo je jako Bůh, Bohu podobný- je z archandělů nejznámější. V Apokalypse je znám jako přemožitel Antikrista ( v podobě draka).

a strhla se bitva na nebi. Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak a jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel nebo satan, který sváděl celý svět byl svržen na zem a s ním i jeho andělé...

- Zj12,7 (Kral, ČEP)..

Pro laiky je dáno vysvětlení, že symbolizuje vítezství křesťanství nad pohanství- jinak: vítězstvím božského řádu nad chaotickými silami temnot...

Církev katolická slaví sv. Michaela Archanděla na 29.září.

A zpět k našemu prvotnímu tematu:

Ve Walesu je odpovídající svátek znám jako Calam Aust ...česky "srpnnové legendy".. odpovídá mu svátek anglosaský Lammas - známý po všech ostrovech britských. . v české zemi Lughnasad- Mezinárodní den keltské kultury- také Keltský Lughnasad na hradě Veveří.

zdroje různé, Bible, převážně však čs. WikipediE- upraveno R/1

JAN WERICH

Motto našeho webu....

Lehké a těžké kroky.

Po dobrém, právu každý žádá svoje.
Tož dbejte hlasu, třeba mrtvého.
Husovi není třeba ohňostroje,
leč svatý váš čim bude bez něho?
A vy tu věčně na rozcestí dlíte
s podivně nejistýma očima.
V betlémskou kapli chvíli nahlížíte,
a upřete zrak hned pak do Říma.
Nedbejte mne a dle své pravdy suďte,
svědomí svého jen se otažte.
Čímkoli buďte, ale něčím buďte.
Slávu a hanbu stejné nevažte!
Konšelé moudři, starší na radnici,
uvažte klidně, vážně slovo to!
— Stařence, otep davši na hranici
já neřek’ víc než „Svatá prostoto /“
A nebojte se; každému co patří.
Lež pomine a pravda zůstává,
krajané milí, mluvou moji bratři:
jediná jen mne děsí obava:
Táž ruka, která pro Řím dnes se zvedá,
táž ústa, která háji divný kus,
že zítra zapřou zase čin svůj.
Běda! Ta ústa řeknou : Velký Mistr Hus !

(Viktor Dyk) - R/7

Vzpomínat, to znamená lovit

vysychající události v místech zalitých slunce,

které se rozlévá

ze zlatého rohu štědrostí

uprostřed modrounké oblohy

a dopadá na naše hlavy

hlav-nehlava.

Aby nás to potěšilo

zahřálo a oslepilo-

odrazem z bystrých vln podruhé.

Jak je krásné v životě vzpomínat!

Ovšem- musí být na co.

Jan Werich.

JAN WERICH ....

Pod vedením strany ke šťastnějším zítřkům'

Kruci, kde jsou ty šťastnější zítřky,

který nějak nejsou.

Musíme něco vymyslet,

aby všem bylo jasno.,

jak to vlastně s těmi vzkazy je...

Mažem si po hubách med vymyšlenosti,

místo abychom si smlsli na čerstvém chlebu Skutečnosti.

A zdejší skutečnost není dobrá!

Někdo si myslí, že zaretušuje

zkázu krajiny heslem u cesty.

A to je všechno, co pro věc udělá.

A víš co?

Znevážit lze jen věci nevážné!

Vezměme kousek vápna

a až se víc sešeří

připišme pod ta hesla

vysvětlující větičku:

"KDO TO ČTE, JE VŮL"

---

R/1

14. května je výročí úmrtí skvělého člověka, básníka, mělnického rodáka

Viktora DYKA.

Vzpomínku na něj připravila paní Olga Friedrichová - R/7

Viktor Dyk byl český spisovatel, básník, dramatik a novinář. Je řazen ke generaci anarchistických buřičů, později patřil mezi nacionalisticky orientované autory. Podepsal Manifest českých spisovatelů.

Narodil se v Pšovce u Mělníka. Vystudoval gymnázium a později práva (nikdy se jim však nevěnoval). Již od mala se zajímal o literaturu, byl to vášnivý čtenář. Při studiu publikoval v mnoha časopisech – Moderní revue, Světozor, Niva, Rozhled, později Lumír či Lidové noviny.

Dyk se poměrně hodně angažoval v politice. Podílel se např. na založení Československé národní demokracie, dostal se do senátu. Byl orientován pravicově, patřil mezi největší odpůrce T. G. Masaryka a E. Beneše.

V jeho dílech je typická satira, pravidelný rytmický verš, jasná pointa a využívání paradoxů. Kromě několika básnických sbírek psal prózu a divadelní hry. Napsal také libreto k opeře Výlety pana Broučka od Leoše Janáčka.



EPIGRAM :

Zbůhdarma lidé po sté nepíší.

Je třeba k tomu podnětu a vzpruhy.

Psát třeba je, že prvý neslyší,

psát třeba je, že nepochopil druhý!!



Vesele po prvé se zavolá,

ač nikdo neozve se, neohlédne.

Stokráte marně volat udolá.

Co lásky třeba, psáti po sto jedné.



***************

ZTRACENÉ ILUZE

S jasnýma očima hleď dále kolem sebe.
Dál kráčej cestou svou. Tvá víra je tvůj dar.
Nechť fičí chladný mráz, nechť sebevíce zebe,
v té zimě zkřehlé tak neztrácej teplo jar.

A nech ty rozvážné dál nesměle se belhat.
Jich počtům usměj se, ty, jenž jich chybu znal.
Kde jiní selhali, ty nemáš právo selhat,
ni právo vzdáti se, kde jiný snad se vzdal.

A v jejich lampičce když dohasíná olej,
v tmu proto neuvěř; je nutno dál se brát.
Ty cizí slabosti se nikdy nedovolej
a k vlastní omluvě necituj cizích zrad.

Vždy, když se připozdí, strašidla vidí baby,
vždy, když setmělo, je hrůza pojímá.
Ty věren pouti své, byť, abys došel, slabý,
hleď v jasný zítřejšek jasnýma očima.



***************