LUGHNASADH.

také Lughnasa (čteno jako lúnasa), , je svátkem gaelský, svátkem sklizně pšenice a ječmene- svátku vládne bůh Lugha.

Slaví se na přelomu měsíců července a srpna, tedy dnes. Křesťané jej slaví v neděli.

Historie:

Pod jménem Domhnach Chrom Dubh - "Neděle Černého hada" bylo poslední červencovou nebo první srpnovou nedělí slaveno vítězství svatého Patrika nad Chrom Dubhem.

Ve hrabství ch Galway a Mayo byly tyto neděle známy jako "vencová a česnekoví neděle".

Známo historicky je i to,, že vlivem splývání boha Luga a archaděla Michaela, byl tu a tam svátek přesouván až na 29.září.

Exkurs:

Michael znamená doslova Kdo je jako Bůh, Bohu podobný- je z archandělů nejznámější. V Apokalypse je znám jako přemožitel Antikrista ( v podobě draka).

a strhla se bitva na nebi. Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak a jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel nebo satan, který sváděl celý svět byl svržen na zem a s ním i jeho andělé...

- Zj12,7 (Kral, ČEP)..

Pro laiky je dáno vysvětlení, že symbolizuje vítezství křesťanství nad pohanství- jinak: vítězstvím božského řádu nad chaotickými silami temnot...

Církev katolická slaví sv. Michaela Archanděla na 29.září.

A zpět k našemu prvotnímu tematu:

Ve Walesu je odpovídající svátek znám jako Calam Aust ...česky "srpnnové legendy".. odpovídá mu svátek anglosaský Lammas - známý po všech ostrovech britských. . v české zemi Lughnasad- Mezinárodní den keltské kultury- také Keltský Lughnasad na hradě Veveří.

zdroje různé, Bible, převážně však čs. WikipediE- upraveno R/1

JAN WERICH

Motto našeho webu....

Lehké a těžké kroky.

Po dobrém, právu každý žádá svoje.
Tož dbejte hlasu, třeba mrtvého.
Husovi není třeba ohňostroje,
leč svatý váš čim bude bez něho?
A vy tu věčně na rozcestí dlíte
s podivně nejistýma očima.
V betlémskou kapli chvíli nahlížíte,
a upřete zrak hned pak do Říma.
Nedbejte mne a dle své pravdy suďte,
svědomí svého jen se otažte.
Čímkoli buďte, ale něčím buďte.
Slávu a hanbu stejné nevažte!
Konšelé moudři, starší na radnici,
uvažte klidně, vážně slovo to!
— Stařence, otep davši na hranici
já neřek’ víc než „Svatá prostoto /“
A nebojte se; každému co patří.
Lež pomine a pravda zůstává,
krajané milí, mluvou moji bratři:
jediná jen mne děsí obava:
Táž ruka, která pro Řím dnes se zvedá,
táž ústa, která háji divný kus,
že zítra zapřou zase čin svůj.
Běda! Ta ústa řeknou : Velký Mistr Hus !

(Viktor Dyk) - R/7

Vzpomínat, to znamená lovit

vysychající události v místech zalitých slunce,

které se rozlévá

ze zlatého rohu štědrostí

uprostřed modrounké oblohy

a dopadá na naše hlavy

hlav-nehlava.

Aby nás to potěšilo

zahřálo a oslepilo-

odrazem z bystrých vln podruhé.

Jak je krásné v životě vzpomínat!

Ovšem- musí být na co.

Jan Werich.

JAN WERICH ....

Pod vedením strany ke šťastnějším zítřkům'

Kruci, kde jsou ty šťastnější zítřky,

který nějak nejsou.

Musíme něco vymyslet,

aby všem bylo jasno.,

jak to vlastně s těmi vzkazy je...

Mažem si po hubách med vymyšlenosti,

místo abychom si smlsli na čerstvém chlebu Skutečnosti.

A zdejší skutečnost není dobrá!

Někdo si myslí, že zaretušuje

zkázu krajiny heslem u cesty.

A to je všechno, co pro věc udělá.

A víš co?

Znevážit lze jen věci nevážné!

Vezměme kousek vápna

a až se víc sešeří

připišme pod ta hesla

vysvětlující větičku:

"KDO TO ČTE, JE VŮL"

---

R/1

14. května je výročí úmrtí skvělého člověka, básníka, mělnického rodáka

Viktora DYKA.

Vzpomínku na něj připravila paní Olga Friedrichová - R/7

Viktor Dyk byl český spisovatel, básník, dramatik a novinář. Je řazen ke generaci anarchistických buřičů, později patřil mezi nacionalisticky orientované autory. Podepsal Manifest českých spisovatelů.

Narodil se v Pšovce u Mělníka. Vystudoval gymnázium a později práva (nikdy se jim však nevěnoval). Již od mala se zajímal o literaturu, byl to vášnivý čtenář. Při studiu publikoval v mnoha časopisech – Moderní revue, Světozor, Niva, Rozhled, později Lumír či Lidové noviny.

Dyk se poměrně hodně angažoval v politice. Podílel se např. na založení Československé národní demokracie, dostal se do senátu. Byl orientován pravicově, patřil mezi největší odpůrce T. G. Masaryka a E. Beneše.

V jeho dílech je typická satira, pravidelný rytmický verš, jasná pointa a využívání paradoxů. Kromě několika básnických sbírek psal prózu a divadelní hry. Napsal také libreto k opeře Výlety pana Broučka od Leoše Janáčka.



EPIGRAM :

Zbůhdarma lidé po sté nepíší.

Je třeba k tomu podnětu a vzpruhy.

Psát třeba je, že prvý neslyší,

psát třeba je, že nepochopil druhý!!



Vesele po prvé se zavolá,

ač nikdo neozve se, neohlédne.

Stokráte marně volat udolá.

Co lásky třeba, psáti po sto jedné.



***************

ZTRACENÉ ILUZE

S jasnýma očima hleď dále kolem sebe.
Dál kráčej cestou svou. Tvá víra je tvůj dar.
Nechť fičí chladný mráz, nechť sebevíce zebe,
v té zimě zkřehlé tak neztrácej teplo jar.

A nech ty rozvážné dál nesměle se belhat.
Jich počtům usměj se, ty, jenž jich chybu znal.
Kde jiní selhali, ty nemáš právo selhat,
ni právo vzdáti se, kde jiný snad se vzdal.

A v jejich lampičce když dohasíná olej,
v tmu proto neuvěř; je nutno dál se brát.
Ty cizí slabosti se nikdy nedovolej
a k vlastní omluvě necituj cizích zrad.

Vždy, když se připozdí, strašidla vidí baby,
vždy, když setmělo, je hrůza pojímá.
Ty věren pouti své, byť, abys došel, slabý,
hleď v jasný zítřejšek jasnýma očima.



***************

Vyrůstal jsem v rodině, kde jsme si vážili jeden druhého a moji rodiče pečovali o stárnoucí prarodiče s láskou. Ve škole mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k národu a k naší zemi. Učil jsem se rád národní dějiny a bavila mne česká literatura.

Na výlety jsme jezdili na hrady a zámky a památky spojené s českou minulostí. Měl jsem to ohromné štěstí, že jsem chodil do divadla v době, kdy z úst herců zněla správná a slušná čeština bez vulgarismů.

Už jako dítě jsem měl ohromnou radost, když naši sportovci vítězili, Československá vlajka stoupala na stožár a zněla naše hymna, která opěvuje naši nádhernou a požehnanou zem. Učili mne, že tohle jsou Čechy a žije tu český národ. Je to naše vlast, za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře jen tehdy, pokud o ni budeme pečovat svědomitě, s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov, za svoje děti, manželky, rodiče, prarodiče. Nehrbili se před nepřítelem a pohrdali vlastizrádci. Za vlastizradu byl trest smrti.

Vlastizradou je míněno to, když by někdo chtěl vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně, co mě učili a čemu jsem věřil. Asi mě vychovali divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je dnes špatně...

Za zločin vlastizrady je dnes naopak pokládáno vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale občanskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně. Nejsem ekonom, jsem historik a spisovatel, ale přiznám se, neznám v lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ dobrovolně vzdal svého bohatství ve prospěch parazitů a lenochů.

Mnohým z nás padli rodiče, prarodiče, příbuzní ve světových válkách 20. století. Bojovali za svobodu a bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných Čechách. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít vyklidit prostor pro (přemnožené) nově příchozí. To samozřejmě neznamená, že nechci pomoci potřebným lidem.

Učili mě, že mám být velkorysý, laskavý a štědrý. Pokud někdo o pomoc požádá a já mohu pomoci, mám to rozhodně udělat. A udělám to i když mne to stojí vlastní síly, peníze, čas a třeba musím i trochu riskovat. Děláme to všichni, pokud ovšem ten, kdo pomoc potřebuje, si ji nevynucuje silou a nechce víc, než mu můžeme dát. A nerozhodují o tom byrokrati, ale naše srdce.

Nelze pomáhat všem, může se stát, že na to naše síly nestačí. Neplavec nemůže skočit pro topícího se, ani kdyby nakrásně chtěl. Pomoc někomu je záležitost našeho svědomí. Pokud někomu z jakéhokoli důvodu pomáhat nechci, neudělám to. Je to mé nezadatelné právo. Od dávnověku do téhle země přicházeli cizinci a usazovali se tu v klidu míru a pohodě.

Bylo k tomu potřeba dodržet základní podmínky:
*** PŘIJMOUT NAŠI VÍRU.. CTÍT ZÁKONY ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ... A ŽIVIT SE POCTIVĚ.
*** a NEVNUCOVAT NÁM UMANUTĚ CIZÍ VÍRU., CIZÍ ZVYKY.. CIZÍ JAZYK.

České království bylo pohostinnou zemí a ten, kdo chtěl s námi žít v míru, byl vítán. Nejsme národ, který by byl sobecký. Jsme národ, který se vždycky choval rozumně, a pokud možno spravedlivě. Mohou mi spílat, že jsem xenofobní, ale já zůstanu Čechem a vlastencem.

Budu dál milovat tuhle zem, budu psát knihy o českých dějinách a budu chválit naše předky za to, že tuhle zem uchránili proti nepřátelům, že ji budovali k obrazu svému, že z neúrodné krajiny sevřené horami vybudovali zemi medem a strdím oplývající.

Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v budoucnu podívat do očí svým dětem a vnukům.
*****

PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. narozen 9. května 1955v Kladně

R/2

24. duben

Svatý Jiří.

byl podle dochovaných zápisů římským vojákem, jenž se vzepřel pokynu císaře Diokleciána ( sloužil u něj v Nikomedii jako člen jeho gardy) , aby se zúčastnil perzekuce proti křesťanům--ovšem nevěděl, že Jiří již přešel ke křesťanství. Navíc mělo být odmítnutí rozkazu veřejné s výzvou´, aby císař své postoje ke křesťanům přehodnotil...

V roce 303 našeho letopočtu byly popravy kruté a dle pověsti, přiměla smrt Jiřího, aby ke křesťanství přistoupila i císařovna Alexandra a pohanský kněz Athanasius...

V zemích koruny české máme legendu o sv.. Jiří přivezenou našimi křižáky....

Katolická verze verze vypráví, jak si u pramene , zásobujícího vodou město Kyréna (Lybie) postavil hnízdo drak. Nastala situace, kdy obyvatelé museli každý den vylákat pomocí lidské oběti draka, aby měli vodu. O oběti se losovalo a jedno dne přišlo i na princeznu.. král si nezoufal, kdy mu odcházeli poddaní, ale dcera,,,? nicméně, jak to v pověstech již bývá... v den D hodinu H jel kolem Jiří, draka zabil...vděční občané se stali křesťany...

Zajímané je, že někteří věhlasní historici se kloní k názoru, že pověst je křesťanskou verzí starších indoevropských náboženství.

Drak nebyl zabit mečem, ale kopím a my se může podávat na našem Hradu pražském, jak to bylo...

jen na okraj- při návštěvě Švédska zjistíme, že zechráněná princezna je symbolem Švédského království a drak je obrazem nepřátelské armády...( viz Stokholm)...

---

R/1

Co mnozí vlastenci neví...

Bible Melantrichova.

Bible Melantrichova /oficiálně : Biblí česká, to jest všecka svatá Písma obojího Starého i Nového zákona)

Zařazujeme ji k nejvýznamnějším vydáním bible v Čechách renesance.

Nákladem patří k vysokým, co přispělo k jejímu rozšíření, je je skvělé typografické a umělecké úrovni.

Za života MELANTRICHOVA byla vydána celkem 7 x - některé údaje tvrdí ž e 4 x nebo 5 x.

Bible Melantrichova patří k vydáním českým utrakvistickým.

Exkurs:

Utrakvismus- utrakvisté (utraguisté) kališníci jsou křesťanskou konfesí (pozn, redakce: latinsky používáme výraz " con fessio" česky jako "vyznání" - v těchto případech:

teologie:

- zpověď - přiznání hříchů (vlastních viny)

- vyznání víry v Boha

historie

- vyznání víry evangelické a luteránské - augsburská konfese

- vyznání víry českých luteránů a Českých bratří (rok 1575) - Česká konfese

literatura

- zde ji užíváme jako "osobní zpověď" - autor vypráví s důvěrnými prvky osobní sdělení

ale Melantrich přihlížel, zcela logicky, k potřebám a požadavkům církve katolické i luteránů. ( Ce se také moc neví- Melantrich vydal 3x!i samotný Nový zákon!

R/1

MODRÉ PONDĚLÍ


Název dnešního dne je odvozen id německého "blau" . Z pohledu církevního (byly) jsou ? dnes vyzdobeny katolické kostely modrou látkou. Podle tradice bylo také modré pondělí ve znamení "práce neschopen" ; tedy bylo lidem zakázáno, jakoukoliv práci vykonávat.

Zdroj: zvyky a tradice pašijového týdne, upraveno R/1