Hoj, ty Štědrý večere


Hoj, ty Štědrý večere,

ty tajemný svátku,

cože komu dobrého

neseš na památku?


Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce,

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce.


Ovocnému stromoví

od večeře kosti

a zlatoušky na stěnu,

tomu kdo se postí...


Karel Jaromír Erben

ROPUŠÍ KÁMEN

Před časem jsme zveřejnili článek o relikviáři v němž byla naleze i vzácný Ropuší kámen./ také ropušný kámen/... německy: (Krötnstein, anglicky Toadstone, nalezli jsme jej i pod názvem bufonit.

Latinsky znamená bufo ropuchu.

Mystický kámen se měl nacházet v hlavě ropuchy. Má dvojí barevnou mutaci. Zasazovány byly do magických prstenů nebo amuletů a to až do do 18.stoltí...

...obdobně jako u zkameněliny zubů žraločích nyly i ropuší kameny považovány za protijed a používaly se při léčbě epilepsie. Již ve století čtrnáctém začali lidé vsazovat do šperků ropuší kameny pro jejich magické vlastnosti. Podle lidových tradic bylo záhodno, aby byl ropuší kámen vyňat z těla ještě za života žáby. Podle popisu anglického duchovního a spisovatele Edvarda Topsella (pravděpodobně v letech 1572-1625), ty bylo možno udělat položením ropuchy na kus červené látky...

zdroj: Paul Taylor- londýnské přírodopisné muzeum - překlad z angličtiny

Eduard Topsell je znám zejména svým bestiářem (slovo pochází z latiny "bestiarium " dravé zvíře) a pochází buď z obrázků nebo knih o zvířatech pravých, ale také vymyšlených- pozn. redakce)...

V dalších pojednáních o ropuších kamenech se dozvíme, že nebyly větší lidského nehtu, že je žába nevydávala dobrovolně, ale až po jejím vystavení zvýšení teplotě ( potom kámen vyplivla a měla tendenci jej zase spolknout...

Ale věcně bez legend.

Volné ropuší kameny byly nalezeny mezi drahokamy a alžbětinském pokladu šperků (konec 16. a začátek 17.století (Cheapside Hoard),

další jsou ve sbírkách universitního Ashmoleova muzea v Oxfordu,

prsteny v nich je zasazen ropuší kámen jsou v Britském muzeu v Londýně

a článek končíme tím, čím jsme začali...

rokem 2021 na zámku Bečov nad teplou (Karlovarsko) nalezené při čištění relikviáře svatého Maura...

základní zdroje: anglická a česká Wiki.. upraveno, zkráceno R/1

Pro lásku boží.

Je zvláštní doba- což je prostě znát:

do války velet se dnes jaksi nosí,

a kdo by mír chtěl, je hned " dezolát",

jenž neklaní se před symbolem kosy.

Zubaté nechce vlastní děti dát

pro blaho hodnot obalených krví.

Kdo trochu myslí, ví, že rychlý mat

dostane chudák vždycky jako prvý.

Nechtějme válku-to je jasný vzkaz.

Bojujme za mír. Lidi, prosím vás:

jak to vše začne- pak se hroby zmnoží.

Nechtějme tupě čekat na rozkaz.

Kdo slouží válce, tomu srazí vaz:

Vzdorujme, prosím, pro vší lásku boží...

Marek Řezanka.


O autorovi:

Mgr. Marek Řezanka vystudoval demografii, dlouhodobě se věnuje publicistice. Má komentáře v Lidových novinách, Kulturních novinách a dalších. Vydal několik básnických sbírek např. Otisky, Děti objevují svět, procházky po Jelení, Balady o době na hlavu a další...

připravila redakce Mělník R/7

Příběh o čtyřech svíčkách

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci. Tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se POKOJ. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.“ Její světélko bylo čím dál menší, až docela zhaslo.

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se VÍRA. Jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět. Nemá tedy cenu, abych svítila.“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla.

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se LÁSKA. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a nikoho dalšího, koho by mohli mít rádi.“ A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo.

Vtom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Vy musíte přece svítit, a ne být zhaslé!“ A skoro začalo plakat. Konečně se ke slovu přihlásila i čtvrtá svíčka: „Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se NADĚJE.“

připravila R/4

Zákon času - ..snad boží a pravdivý

12.listopadu 1989 prohlásil papež Kan Pavel II. ve vatikánské bazilice sv. Petra za svatou :

ANEŽKU ČESKOU PŘMYSLOVNU.

Anežka Česká Přemyslovna byla jednou z maturitních otázek na Středních všeobecně vzdělávacích školách a zřejmě je i předmětem českých dějin na Gymnáziích ... zalistovali jsme, na podnět naší redaktorky paní Olgy (Mělník) R/7 v materiálech, dnes již zažloutlých...

ANEŽKA ČESKÁ : 1211-1282

nejmladší dcera českého krále Přemysla I. Otakara (nar. 1155- zemřel 1230)- a jeho ženy druhé (Konstancie Uherské) byla dcerou uherského krále Bély III - pocházel z rodu Arpádovců , ženat s francouzskou šlechtičnou Annou de Chatilión.

Anežka opustila rodiče již jako tříletá, nejprve pobývala do šestého roku veku v klášteře cisteriaček (Třebnice ve Slezku). Důvodem byl zamýšlený budoucí sňatek se synem polského knížete Jindřicha ... ovšem, vše bylo jinak- tatík ji v jejích osmi! letech zasnoubil s Jindřichem VII. Štaufským ( synem německého císaře).

....Přešla do Vídně na dvůr Banbenberků... do zamýšleného sňatku zasáhl Leopold Babenberský a Anežka se vrací v roce 1225 domů...

V té době usiloval o sňatek s ní také anglický král Jindřich III.Plantagent, ovšm ten již byl ženat s Markétou Babenberskou (poznámka: zasáhla později do dějin českých co manželka našeho panovníka Přemysla Otakara II.)

Co poslední nápadník se objevil i římský císař Fridrich II.)- a tak se panna Anežka dala na dráhu církevní.

Co se maturitní komisi líbilo:

V té době, kdy se Anežka rozhodla zůstat čistou, jí nahrála i doba. Postavení ženy ve společnosti se výrazně změnilo, nastala doba "rytířská", úcta k žene se stala "zákonem".. nejen meč byl postaven k úctě ženy, ale ! nastal tzv. "kult mariánský.

R.1209- vznikl nový církevní řád ( František z Assisi) - František se narodil asi v roce 1182- zemřel v roce 1226)- co je však podstatné!! založil svatou Klárou v roce 1212 "ženskou větev"...

A co víme my, navíc?)

František měl úžasný vzestup. Proč? začal svůj řád reprezentovat jako "žebravý"- tedy řád bez hmotného zabezpečení- jako návrat k Ježíši Kristu-- tzv. "menší bratři se orientovali namísto okázalých slavností na činnost duchovní a misionářskou.. a ženská větev na činnost "charitativní a péči o nemocné"



Církevní dráha.

Paní Anežka nebyla chudá. Proto jejím prvním "počinem byla výstavba "špitálu" poblíže kostela sv. Haštala na Starém městě pražském... členové řádu dostali právo nosit vlastní řádové označení ( pražský biskup Mikuláš ( rok 1252) položil základ nového řádu -křížovníků s červenou hvězdou- pro Čechy je významným to, že je jediný!! českým- ryze českým! zaměřeným na činnost "špitální"- navíc: jeho zřízení potvrdil i papež Alexandr OV. ( r.1256).

Jak víme z dokumentů dalších: v této době "bratrstvo" již sídlilo poblíže Juditina mostu.

R.1233 Anežka nechla postavit v blízkosti špitálu "první zaalpský" mužský klášter "menších bratří sv. Františka " a "ženský klášter sv. Kláry."....

Posouzeno dnešním hlediskem:

byl to projet velkolepý, podporovaný špičkami té doby- mimo jiné i matkou Anežky, paní Konstancií! a bratrem krále Václava I.

V témže roce:

bylo do kláštera uvedeno pět sester italského původu za Assai a připraven pobyt pro sedm vznešených dívek Království Českého.

Následně do kláštera vstupuje i Anežka a přijímá hodnost ABATYŠE. Vytváří vlastní pravidla řeholní, dopisuje si hojně se svatou Klárou a dokonce s papežem Řehořem IX.

Zdroj: maturitní přípravky studenta... R/1 upraveno k publikaci v roce 2022

NEZNÁMÍ HRDINOVÉ.

Výročí jejich rozruch nepůsobí,
o jejich divech nedovíš se z knih.
Po světě širém roztroušeny hroby
hrdinů neznámých.

Zapadlí. Přes ně úhořem se smeknou,
kdož pochvalují řemeslně ctnost.
A dějepisci suše o nich řeknou :
konali povinnost!

Povinnost konat! Jaká je to svízel!
Jít odhodlaně, když dán povel v noc!
Tam bít se, zbytek naděje kde zmizel.
Nečekat na pomoc.

Povinnost konat! Jak to slovo mrazí,
když zahalen v něm příliš hořký hrot.
Sejeme, ale símě nevychází.

Pracujem. Kde je práce plod?
Bez hlesu konat poslání své, úkol,
svou všední práci povinnou.

Nečekat vděku, bahno vidět vůkol
a zůstat hrdinou!

Stín slávy ani nemít při svém skonu,
mřít v šeru sychravém.

Jediný voják uctěn z milionů,
a možná neprávem!-
V pokoře vrhnouti se do propasti
a zajít do stínu.

Ó, běda nám, mít nebudeš-li, vlasti,
neznámých hrdinů!

VIKTOR DYK

R/7

RELIKVIÁŘ svatého Maura.

Nalezen 5. listopadu v roce 1985 - majitelé hradu a zámku v Bečově nad Teplou jej v roce 1945 ukryli v hradní kapli. Po zrestaurování byl v roce 1995 prohlášen za národní kulturní památku ČR.

Nyní je součástí stálé expozice na zámku v Bečově nad Teplou od letošního roku trvale vystaven v obnovených "Pluhovských domech"... ty jsou součástí areálu hradu a zámku... a mimo relikviáře budou zde vystavena unikátní sbírka alkoholických nápojů 19.století ( ta byla objevena společně s relikviářem).

(Sbírka je ve skvělé kondici- odborníci se shodují, že je srovnatelná s lahvemi šampaňského vylovenými z Titaniku" cenou"- poznámka redakce).

RELIKVIÁŘ

je velmi podobný relikviáři z katedrály Panny Marie v Cáchách- také relikviáři sv. Tří králů ( katedrála sv. Petra Kolín nad Rýnem).

Uvnitř:

skeletální ostatky ( kosti) sv. Maura a zřejmě i sv. Timoteje, zbytky textilií a kůže, ostatky dalších neurčených 4 osob, mléčný zub, egyptská látka ze století osmého...

Velikost:

obdélníkový půdorys 140 x 42 cm- výška 65 cm , nástavec je odklápěcí typu sedlové střechy, hřeben po posázen drahokamy a emaily.

Dekorace:

obsahuje velké množství reliéfů, smaltovaných štítků, sošky z pozlaceného stříbra, drahé kameny, filigrány vytvořené s drahokamů a polodrahokamů- protilehlé stěny (průčelní) zdobí sošky sv. Maura - ten drží v ruce model původní karolínsko- ran-gotické katedrály v Remeši a Ježíše Krista...svrchní stěny jsou zdobeny medailony a výjevy ze života sv. Timoteje a sv. Jana Křtitele. na stěnách bočních jsou umístěny sošky šesti apoštolů. Nejstarší gemy ( drobné rytiny na tvrdém podkladu - pozn. redakce) pocházejí z 1.až 2.století n.l. byl již jednou použité gemy antické

a senzace!

v roce 2021 byl při čištění relikviáře svatého Maura objeven mezi zdobícími kameny i tzv. ropuší kámen... ( o něm další pokračování - o něm jen zřejmě ví málo kdo.. my ne... R/1)

---

Zdroj: především PAVELKA. Martin Relikviář sv. Maura- vznik ,historie, restaurování, prezentace Brno 2006 dostupné online, další údaje WikipediE, jen fakta, upraveno, zkráceno R/1

2. listopadu VZPOMÍNKA na všechny věrné, zesnulé, PAMÁTKA všech věrných zemřelých, SVÁTEK zesnulých, PAMÁTKA ZESNULÝCH- česky DUŠIČKY ( In commemoratione omnium fidelium defunectorum) ...

Navazuje na včerejší svátek Všech svatých.

V církvi římskokatolické je dnem roku liturgického - církev se modlí za duše v očistci. Ve stejnou dobu se slouží liturgické obřady i v naší Církvi československé husitské ( vznikla po první světové válce).

Dušičky neslaví církev anglikánská, někde údajně jsou vyjimky v protestantské reformaci.

HISTORIE.

Zvyky křesťanské- kladení květin- pro katolíky je to symbol věčného života, demonstrace víry, že smrtí život nekončí. Hořící svíce demonstrují přítomnost zmrtvýchvstání Krista (podobné je to při mších, také Velikonocích...)

Vzpomínka na mrtvé je součástí každé eucharistie.... " vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali..." (poznámka redakce: na Dušičky má kněz, stejně jako při zádušní mši a pohřbu právo nosit černé roucho, prochází se v něm společně s věřícími po hřbitovu a kropí hroby svěcenou vodou...!)

Co ateisté asi neví:

Římští katolíci slaví Dušičky jako Vzpomínku na všechny věrné zemřelé... i za ty, kteří ještě nedosáhli nebe, jsou ve fázi "očišťování"... pro ně lze od 1. - 8.listopadu získat "odpustek"... nejde o finanční příspěvek jako v případě "odpustků" středověkých-- odpustek lze získat např. návštěvou hřbitova a modlitbou za zemřelé a dalšími, které katolíci znají... nám stačí vzpomenout na zesnulé v dobrém ...

Pokud bychom přece jen chtěli pomoci modlitbou "dušičkovou"... zde je:

Na dušičky vzpomínejme, z očistce jim pomáhejme!

Budou na nás vzpomínat, až budeme umírat...

V dušičkový večer, rozžehneme svíčky, pomodlíme se při nich, tiše, za dušičky.

Poslední již svíce, zvolna dohořívá,

za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná...

ČESKOSLOVENSKÁ CÍRKEV HUSITSKÁ:

měla ve své historii praxi, při níž při bohoslužbě byly sbírány lístečky se jmény zesnulých; ty byly poté připínány na " vzpomínkový věnec"... ten se umisťoval do čela bohoslužebného prostoru...

Závěr našeho dušičkového rozjímání a encyklopedie, dáme názoru české katolické veličiny, pana kardinála Miloslava VLKA:

... věřící lidé chodí na hroby, kde pokládají na hroby květiny, rozsvěcují svíci, ale také vysvětlení, zamyšlení nad tím "proč" ? jsem tam bohužel, nenašel. A lidé smysl těch gest a znamení často neznají. Jinak by hroby nezavalovali množstvím zbytečně drahých umělých, papírových, voskových květin.

Co tím vyjadřují? Je snad naše víra jen "papírová," umělá...?

Panu kardinálovi odpovídají "praktici"...

... při výzdobě hrobů a vzpomínkových míst, vážený pane kardinále, bývají v tomto období použity umělé či sušené květiny, to je pravda, jsou aranžovány ve formě smuteční vazby...důvod je prozaický- chladno- dokonce mrazíky obvyklé v tomto období...

---

Zdroj: encyklopedické fragmenty jednotlivých zvyků střední Evropy... R/1

Příběh lásky..

Syn vezme svou starší mámu do restaurace, aby si pochutnala na výborné večeři. Jeho matka je poměrně stará, a proto trochu slabá. Při večeři mamince spadne trochu jídla na košili a kalhoty.

Ostatní hosté na ženu znechuceně zírají, ale její syn zůstává klidný. Po jídle syn, který se za celou věc stále nestydí, jde s matkou na záchod.

Tam jí stírá zbytky jídla z vrásčité tváře, snaží se smýt skvrny z oblečení a láskyplně jí češe šedé vlasy.

Když ti dva odejdou z koupelny, celá restaurace je plná ticha. Nikdo nechápe. Syn ještě platí účet a chce odejít, ale z řad hostů vstává starší pán a ptá se ho: "Nemyslíš, že jsi tu něco nechal?"

Řekl: "Ne, nic jsem tu nenechal."

Ale ano, řekl stařec . Zanechal si tu lekci pro každého syna a naději pro každou matku! V restauraci je teď takové ticho, že slyšíš i svůj dech.

Jednou z největších poct je starat se o ty, kteří se o nás kdysi starali. S veškerým časem, úsilím a penězi, které nám rodiče po celý život věnovali, si oni i všichni starší lidé zaslouží tu největší úctu .

Koluje po internetu, zaslala R/4