HOLEŠOV VII.

Srpen 21.08.1968 ráno...

Ze střechy sledujeme dění pod námi, pohyb osob je minimální. Brána kasáren je zavřená! to nepamatujeme, vždy jen závoru otevřenou branku

Dozorčí u vchodu posílili. stejně jako vnitřní stráž kasáren. Vidíme, že odejela dvě vozidla PV3S.. že by posílila stráže na muničáku, nebo aby dovezla střelivo?

Hodinky ukazují něco před čtvrtou ..nákladní vozidla se vrátila? kdy ?

Pátá hodina ranní... v tichu rána je slyšet neobvyklý hřmot - přichází od Bystřice pod Hostýnem. Že by vojáci? naši nebo okupanti? Není ale vidět nic. Hlásíme dolu do štábu. Ale hluk se přibližuje, lze odhadnout, že přichází někde od města, snad od kolejí.

Hlídáme si nebe. Je čisté až do 06.10. Hřmot nyní přichází z hůry a už!!!!

"16 kusů AN- 12 výška sedm kurz dvě stě padesát pět " tvář majora Janků nevidíme, zato důstojníky s dalekohledy v oknech štábu; nemohou vidět nic, brání jim v tom výška okolních budov.

"O6.30 skupina 28 ks AN -12, výška sedm kurz dvě stě padesát pět" a už je tu major Janků , přebírá náš velký dalekohled a chce se přesvědčit "co a jak".

Okupační letouny létají z jednoho místa Hostýnských vrchů , směřují na Gottwaldov a přes něj dolů na Brno.
Vedu trochu monolog, "škoda, že neletí blíže a jiné typy Andul, jen dvanáctky"...major Janků od dalekohledu :..." to ještě bude!"

Formace letadel je od náš šikmo, vidět je ale dobře Samé vrtulové" čtyř motoráky" a najednou jsme s majorem v parádním souznění.

HOLEŠOV VI.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

NOC "NÁŘKŮ" ...21.SRPEN 68

Sledujeme klid srpnové noci. Už není tak teplá, jak v létě bývá. Přikrytá slabou duchnou mraků... šmouhy prozradí až ranní svítání... po přechozím sporadickém výjezdu spojek a příchodu důstojníků... zelenavý číselník hodinek ukázal čas 01.30.

Bojový poplach!

Cvrkot navrátivších se spojek, hemžení na rotách, nikdo ven z budov. Poplachová vozidla nenajíždí na obvyklá stanoviště. Asi půl hodiny máme klid, potom!

Kdo má frčku leze sem k nám a začínají bouřlivé debaty. Padají názory, co bude dále.. emoce vyplašených lidí.

Připadám si jako ve městě na trhu, ne v kasárnách. Ale, dochází mi, že se děje něco "výjimečného" Do jedné skupiny se vmísím, bylo to už neúnosné a hlavně! nehodné nás, vojáků.

Prý začíná válka! Už neuvidíme své rodiny a za vše to může bolševik....

Každému je jasné, komunisti a Rusko je ten nepřítel! Ale Západ to tak nenechá ! přijde nám na pomoc... už to měli udělat dávno, na co čekají?... prostě ty řečičky, co slýchám od jara, vychvalování Západu, bez ohledu na cokoli...

Já, který dělám do letadel? do zbraní? ... vím, jak na tom Rusáci jsou, mně řečičky a bláboly o Západu nechávají chladným.

Ale!

Přu se rád, je to má,v poslední době , "činnost oblíbená", činnost na rotě. Pohádat se! Ale hlavně posoudit věci dle známých parametrů techniky. Závěr: ...dobrat se pravdy.

Jenže...

tady je to něco úplně jiného ; skupina těch lidí je pěkně naštvaná- hned po mých prvních naivních slovech , jak se ""těším na Rusáky" , že uvidíme zblízka co je utajované a ani tady nelétá, se do mně pustí jako do úhlavního nepřítele, který snad za to může, že nás přepadli...

Měl jsem kliku, že sem nahoru přišly nějaké šarže, mezi jinými i pplk. M. Šedina, bývalý velitel pluku , major Janků a další štábní důstojníci...kolega zavelel "POZOR"... podal hlášení.

Tím slovní potyčka skončila a já nesletěl ze střechy dolů...

Dodnes vzpomínám, že největším diskutérem té skupiny byl příslušník Školy důstojníků v záloze; chodil se mnou do začátků kurzů PVO ( viz předchozí článek- Jak jsem se stal hlídkou PVO)- zde je všem znám, pouze mně ne. "hraje v plukovním orchestru na klávesy Albert Orlita" , ejhle, moje druhé setkání s ním!

To jsem totiž tenkrát nevěděl, na jejich vystoupení nechodil, tak proto se asi tak předváděl! Nyní lkal nejvíce, že již " svoji rodinu neuvidí, tady zahyne zbytečně rukou bolševika" ... ostatní mu pilně přizvukovali... no prostě, divadlo.."

Opět mi udělal radost major Janků rázným pořádkem.

"Na střeše , mimo hlídky PVO a PCHO nikdo nebude"...odpovídá dozorčí školy!

Nám upřesnil rozsahy hlášení- děje ve vzduchu, na zemi- hlášení přímo štábu -"přebírám sám!"

Využil jsem naší "známosti" a zeptal se, "co se vlastně děje?".

Situace:

"Přepadla nás vojska Varšavské smlouvy v čele s Ruskem. Neví se, co bude dále, na střet bojem to nevypadá. V každém případě jste na ráně jako prví. Stát se může cokoliv.." Počítáme, že obsadí letiště , výsadek na letiště a obsazení našich kasáren. Buďte, chlapi, bdělí..!"

Dovolím si ještě jeden dotaz: " Pplk. Šedina je zde na seskoky?".. "

"Ano, ale do konce týdne se skákat určitě nebude"..

Jsem navýsost spokojen. Přidám tedy odkaz na JAK 25 , který prolétal v 03.37 nad Hulínem. Také zápis v deníku.

Pochvala!

Tak! opravdu! hlídka PVO!

---

R/ M.F. editorka R/7 - přepis a pozn. redakce R/1

HOLEŠOV V.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

Holešov 1968 - intermezzo.

Koncem dubna 1968 se konalo cvičení plukovního štábu, 4.- roty bojového nasazení a dalších rot speciálního určení. Naše rota "3" štábní cvičení zabezpečuje.

Velitelé našich skupin pomáhají při příjmu a dešifrování zpráv, řadoví příslušníci mají směny v kuchyni a střídají se ve službě strážní.

My, hlídka plukovní PVO a PCHO jsme zapojeni do štábu pluku. Tradičně- "fasujeme" sirénu a "kolejnici" . ( "kolejnice zavěšená na řetěze vyvolávala bitím železem na ni tzv. "chemický poplach", zvuk sirény poplach letecký - pozn. redakce.)

Spojaři nás vždy propojují s velením štábu.. na náš podnět vyhlašuje štáb v průběhu cvičení poplachy. Postupně se přesouváme do různých prostor, s potěšením sledujeme z úkrytů "cvrkot" štábních důstojníků. A to! po námi vyhlášeném poplachu!!!

Nálet! Napadení chemickými látkami! Atomový úder!!!

Ale! Dokud jsme vše jako "humor" pozorovali z úkrytu, tak nám to procházelo. My jsme necvičili v maskách ONI ano...

Jenže! osud vždy mele pomalu, leč jistě- náčelník štábu, sám major Dufek nás přistihl. V doprovodu ostatních důstojníků štábu náš smích zkontroloval. I poznámky, jak "šarže" kmitají"...

Trest přišel přímo na místě samém. " Vykopejte okop pro stojící střelce"! Jak? neměli jsme nic...museli jsme si půjčit skládací polní lopatky od řidičů. Drn okopu byl provázen řvaním důstojníků, smrkový les se nám posmíval kořeny to vše ve vojenském výcvikovém prostoru LIBAVÁ.

Štěstí však stálo na straně naší... poplach byl ukončen, vydán povel k odjezdu - naše dílo nedokončené- nezkontrolováno.

Cvičení skončeno. Čten plukovní rozkaz s trvalým zařazením ke štábu pluku. Současně nám byl vydán materiál, podobný tomu rotnímu, ale!

Bedna s velkým dalekohledem a stojanem-paráda- pro pozorování výtečné! Ostatní věci nám přidělila rota. Máme také vyčleněnu V-3 esku, určenou štábu. A další paráda- nejezdíme do poplachového prostoru určeného rotě...

POPLACH? nasedáme na "naši štábní vejtřasku" a jsme mimo dosah našich rotních velitelů, což je skvělé...

Ale! zpět na střechu v noční temnotě ze 20-21.srpna 1968...

---

R/M.F., editorka R/7, přepis R/1 s pozn. redakce

HOLEŠOV IV.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

Intermezzo: "JAK JSEM SE STAL HLÍDKOU PVO"...

Zhruba asi po půl roce základního výcviku v bojové části 3.roty téměř každý voják 1. ročníku (mimo svého zařazení v průzkumné skupině) se zúčastnil nejen speciálního výcviku pro "boj v poli"- ŽENISTA, CHEMIK, ZDRAVOTNÍK, PANCÉŘOVNÍK... někteří příslušníci roty byli pověřeni i potřebnými specializacemi "nebojovými", respektive činnostmi, které sloužily útvaru jako celku. Vycvičeny tak byly motospojky, regulovčíci, posílen byl z naší roty V. Hlaváčem i plukovní tým kuchařů ; na střelnici šel Láďa Horálek obsluhovat automatické terče. Z každé roty byli vybráni dva "baliči" padáků. Naše rota měla i svého "kotelníka" - topiče Jana Stříže, což se později ukázalo jako skvělé.

Došlo i k malé rotaci mezi výsadkovými útvary- místo Pavla Horkého, zápasníka, přišel z Prostějova na rotu Jindřich Indra- přišli i ti, kdož chtěli "skákat", příkladem byl Vlasta Hubáček, původně zařazen na plukovní auto rotu. K rotě byl zařazen i Jarda Pruschovic- útvarový promítač plukovního kina.

Ovšem, nesmím zapomenout, hned po prvním měsíci (tzv. "přijímači") byl proveden výběr na specializaci obsluhy radiostanic. Výběrem prošli všichni nováčci roty. Komisi velel tehdy kapitán P. Buda.( příslušník útvaru, nejprve velitel radiové roty, 1961- poté zástupce velitele poddůstojnické školy pro RADIO 1969)).. Řada branců prošla již výcvikem ve Svazarmu. nebo měli nějakou zkušenost se spojařinou.. Formálně zůstali příslušníky roty, na rotu se vrátili jako poddůstojníci odchodem spojařů II. ročníku, kteří šli do civilu. Tak to bylo i s veliteli průzkumných skupin; ti šli do útvarové školy "Důstojníků v záloze" - velet začali novým příslušníkům v dalším roce ( zde pochopíte předchozí příběhy autora- "mazáci"- pozn. redakce).

Mně se stala "osudnou" záliba v letectví a bojové technice, především tehdy tzv. "cizích armád" .. USA, Německa, Francie.. výuku vedli velitelé čet. Tak se stalo, že při přezkoušení roty specialisty ze štábu pluku zaznělo: "vojín Friedrich" jako druhého člena hlídky byl vybrán specialista naší průzkumné skupiny se specializací "chemik"...

Oba velitelé čet si zřejmě povšimnuli, že při výuce rozpoznávání bojové techniky cizích armád, v mém případě letadel, převyšuji svými znalostmi ostatní; závěr: při přezkušování roty štábními důstojníky pluku "musím být v čele roty a chovat se tak, aby mohli ostatní opisovat" a rota byla v hodnocení úspěšná.

Naše jmenování plukovní hlídkou PVO a PCHO ( protiletecké a protichemické ochrany) jsme byli ustanoveni rozkazem velitele pluku. Čekala nás štábní učebna a specialista štábu pluku major J. Janků. / major Jaroslav Janků- r.1957-1958 velitel čety, r.1960-1961 velitel roty, náčelník štábu praporu. 1963-1969 zástupce náčelníka štábu pluku-pozn. redakce/ a následné, postupné "zasvěcování hlídek PVO.

V oné době stavěla hlídky PVO a PCHO každá rota, tvořili ji i vojáci 2.rořníku. Obdrželi jsme "autentizované (evidované sešity z poznámkou "TAJNÉ") kde jsme si zapisovali postupně výuku- rozpoznané letadla, jejich charakteristické znaky, způsoby jejich hlášení .

Při zahájení výuky jsem prvně poznal vojína s charakteristickou "velkou hlavou", byl členem hlídky PVO nově zřízené Školy důstojníků v záloze . I jeho jméno vzbudilo určitou pozornost. jmenoval se Albert Orlita...bude dále figurovat v následných částech vyprávění...

V dalších hodinách přípravy nám mjr. Janků uložil nakreslit tři pohledy letadel, to pro lehčí zapamatování si jejich charakteristik. Přihlásil jsem se: "Soudruhu majore, musím kreslit, když to znám? Je to můj koníček od let klukovských..."

Major nehnul brvou, na chvíli se vzdálil s krabicí černobílých fotek , postupně mi je předkládal...najednou chyba! Trvám na svém, major se vzdálil a donesl literaturu k určení sporného typu a? dal mně za pravdu.

Major přechází k dalším, zkouší odpovědi, nikdo se nepřihlašuje, Verdikt: "Vojín Friedrich tří-pohledy kreslit nemusí"...

Od této chvíle jsme se nějak sblížili.

Majorovým koníčkem bylo modelářství, sbíral kity letadel. Když získal nový typ letadla (hlavně ze druhé světové války), volal mne k sobě, aby se pochlubil. Dokonce jednou, když jsem seděl na PŠM (politickém školení mužstva- pozn. redakce ), přišel na učebnu dozorčí roty s tím, že se mám ihned dostavit na štáb pluku k majoru Janků.

Zaklepal jsem na dveře, zahlásím se , mávnutí rukou "nechej toho" ukazuje mi krabici s letounem B-24 -Liberátor USA- 2.sv.válka. "Tak co tomu říkáš?" No, stal jsem se zase malým klukem, obdivuji.. ale po pravdě řečeno: obdivuji více "hvězdy jiné" sovětské- v letech sedmdesátých současná sovětská letadla.

Ale uvažuji pragmaticky ...já, bažant a taková známost... to se holt cení...

---

R/M.F, editorka R/7

R/1

HOLEŠOV III.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

Srpem 1968 ... první dny okupace ... prožitky vojáka 1.ročníku ... jenž vojnu tenkrát docela "žral"...

Uplynul téměř první rok základní vojenské služby. Docela všední stereotyp střídání vojenských povinností a volna.

Večerka v úterý 20.srpna 1968.. ve spacím pytli docela příjemně, teplo...najednou se mnou cloumá pomocník dozorčího roty, národností Slovák..." Vierka ( ta přezdívka mi zůstala po celou dobu vojny) , vstavaj, ty si vraj plukovní PVO, máš poplach!" Idi k dozornému posádky a všetko "nádobí zo sebou.."vezmi tiež chemika.."

Specialista skupiny " chemik , ale kdo to byl? Vojín Měrka? fakt dneska už nevím... roky běží, je mi líto, nevím, kdo to už tenkrát byl.

Bleskové ustrojení. Ze skladu zbraní si beru veškerý materiál hlídky PVO. Velkou bednu s dalekohledem 80x20 se stojanem na 3 nohy malou bedýnku, kde mám sešit pro zápis, malý dalekohled 30x60, signální pistoli ráže 26.5 a deset padáčkových nábojů-světlic. Přidávám sirénu na prkenné fošně a kolejnici pro vyhlášení chemického poplachu.. .samopal, sumky , útočný nůž, plynovou masku...celty... táhneme to ve dvojici k dozorčímu posádky.

Dozorčí posádky tu není, jeho zástupce- ve slangu "malý posada".. asi to byl nadrotmistr Toth, už nevím, rozkaz zní: " Zaujměte stanoviště hlídky PVO na budově č.2.. budova školy důstojníků v záloze .. převezme vás dozorčí školy. Navážete se mnou spojení a budete mi hlásit vzniklou a probíhající situace... jasné?

Co se to "kuxva" děje? "Jsme přepadeni Varšavskou smlouvou" ... hlídáme nebe nad kasárnami!

Podobné plky začínají vždy s nečekaným cvičením, ale k tomu je nám vždy dáván politický výklad, kdy a kdo či proč nás napadl... "zmizte"! pochodujeme s naším nákladem přes nádvoří, rozsvěcují se okna rot a dozorčí školy u stolku nechápe: "napadli nás Rusáci"".

U dozorčího školy už nás čeká spojař s linkou polního telefonu, na střeše mírně obdélníková ohrada z pytlů s pískem, kde si ukládáme svůj "vercajk" a stavíme dalekohled. Chemik si rovná své nádobíčko, po nádvoří běhají spojky na holešovské sídliště ke svolání důstojníků a praporčíků z povolání...světélkující hodinky na zápěstí určují čas... je o několik minut více, než 23.hodin 20.srpna 1968.

Hlásíme zaujetí polohy a rozkazy jsou spíše žoviální: "mějte oči na stopkách"...

Na střeše je poměrně chladno. Sledujeme holešovský "klid noci", jak jej jinak nemůžeme ze střech plochých budov vidět, něco se ale děje, do brány kasáren vjíždí Gazy, civilní motorky důstojníků i jízdní kola.

Telefon! Dozorčí pluku. Nepřetržitá pohotovost . Pokyny přijdou později!

Je mírně pod mrakem, šmouhy, které nám rozkryje až ranní svítání...chtěl bych právě teď napsat romantický dopis Vierce... ale...nejde to, vracím se proto ke chvíli, kdy jsem se stal "hlídkou PVO"...

---

R/ M.F editorka R/7 velmi mírně doplněno zápisky R/1:

HOLEŠOV II.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ ....

Část I.

K napsání PRAVDY o srpnu 1968 v Holešově jsem byl přinucen účelově opakovanými verzemi mého "spolubojovníka", příslušníka VÚ 7374 , Alberta Orlity.

Ten využil účelově "novinářského hladu "po zajímavých okamžicích činnosti pluku v srpnu 1968, tedy situace v době, kdy byla před branami kasáren v Holešově rozmístěna část Zakarpatského gardového praporu v rámci okupace Československa jednotkami Varšavské smlouvy. Stalo se to tak:

V roce 2003 jsem seděl v čekárně u zubaře. Dlouho, Vzal jsem tedy do ruky starší číslo časopisu REFLEX . V něm ? Článek o Holešovu v roce 1968! Autor - Albert Orlita.

ZDE! pro mne poprvé, k mé velké radosti , popisuje činnost a naše chování v přísně utajovaném útvaru 7374 Holešov a to, prosím, ve vypjatých chvílích okupace.

Nastojte!

/autor zde použil středověký výraz vyjadřující žalost, zármutek, rozhořčení, hrůzu ...(Ottův slovník naučný- pozn.) editorky)

Prý včetně "svých zážitků" ze střechy kasáren, kde byl, údajně! co hlídka PVO ( Protivzdušná obrana pozn. editora).

V tu chvíli mne zub přestal bolet! Tak tohle nemůže být přece PRAVDA!!! Orlita v prvních dnech okupace Holešova jako hlídka PVO nesloužil...

V rozčilení jsem ani nevnímal bzučící vrtačku, až pokyn: ! vypláchněte si..."

Doma jsem se poněkud zklidnil, vyhledal Orlitovu emailovou adresu, napsal jsem mu informaci o naší společné vojenské službě u pluku... "Alberte, sloužili jsme ve druhém ročníku na 3.rotě, já jako svobodník u 1.skupiny, ty jako svobodník u skupiny 3....

Odpověď přišla vzápětí-... na mne si nepamatuje, jméno mu nic neříká.

Nedivím se, v době služby jsme se "moc nemuseli". Co mne zaráží...on, autor mnoha článků a knih faktů (píše převážně o letadlech) se sníží psát "takové plky"- nepravd o naší vojenské službě- v brožurkách vydávaných pod hlavičkou například: František Sovadina- "Osmašedesátý" (7.vp.zvláštního určení) , Jiří Dufek: "Jednotky zvláštního určení " Z Prešova do Holešova 57-69".

Zamyšlení: jaký si mám nyní udělat i názor na jeho "fakta" v letecké historii? Píše zde pravdu?

Setkání veteránů v Holešově v roce 2011 se stalo místem našeho "vjetí si do vlasů", střetli jsme se verbálně hodně-ale? zůstal otazník.

Co se tím vyřešilo? NIC. Holt papír snese všechno...

"Orlitové" mají sólo- to zůstalo Albertovi z orchestru našeho útvaru po celé dva roky základní vojenské služby...

Mohl bych okomentovat celou vojenskou kariéru ( dostala se mi do ruky jím sepsaná "Zpověď vojáka čs. armády sloužícího u výsadkových jednotek.." no, na to opravdu nejsem hrdý a je mi smutno za něho...

Chlubit se cizím peřím je nám, čecháčkům, dáno odjakživa. Překroutit historii je některým lidem vlastní. Hlavně, že se zviditelní! ... což se Albertovi povedlo. Dnes je kapitánem v záloze....

Pamatuji si dobu, kdy nám dělal ostudu jeho odpor k jakékoliv tělesné námaze. Poškozoval skupinu, jíž velel. Nyní to dává jako "přednost", že tu socialistickou vojnu "nežral" ... bohužel , někteří důstojnici politické skupiny pluku,, zejména politický pracovník major Jaroslav Kubišta (zástupce pro politické věci 1961-1969). jej podporovali, "vždyť hrál na klávesy"...

To ovšem nebylo všechno.

Další kniha, která se zmiňuje o situaci v srpnu 1968 v Holešově a přebírá- (bohužel), bláboly Alberta Orlity, má název "Špion" (autor Olin JURMAN)... zde Orlita obzvlášť květnatě popisuje události... najednou mám pocit, že nás snad i bombardovali...

Právě tako kniha je onou pověstnou kapkou v číši hořkostí přetékající... donutila mne i v tomto horku sednout, paměť si oživit... popsat události, tak jak zasáhly mne i mé okolí .

Příběhy vypjatých dní a noci měsíce srpna. Roku 1968...

následuje pokračování " Jak to tenkrát bylo?"

---

R/M.F. editorka R/7

HOLEŠOV.

Rok 1968. P r o l o g.

M ý t y , na kterých si lze "namastit kasičku", autoři, 21.8.1968 bázlivě vyhlížející z pod okem holešovských kasáren.

Ale?

Když odezněla hrozba, namočili brka do inkoustu a začali psát bajky, nikoliv uměním mudrce Ezopa, ...předtím ještě 22.srpna 1968 odstraňovali překážky z rozjezdových ploch, umístěných tam hrdinným personálem přerovského letiště, v roce 1969 po opuštění armády se cpali do Lidových milicí kde skládali "přísahu " okupační armádě a vstupovali do KSČ, aby jim nic "neuteklo" (důkaz: "Paměti národa")