HOLEŠOV XI

Druhá část "Holešovské epopeje" je rozdělena na části tři..

Dnes?

" Holešovská epopej II. ..politruk..."

---

Vlastně prvně vidím takto zblízka tank "v akci"...později se s nimi setkávám ve městě ještě několikrát; vždy mají napilno. Ale, už na mne žádný z nich dojem neudělá.

Nádraží.

Parkuje zde kolona nákladních vozidel; před budovou stojí čtyřkolový transportér BRDM- ale všude průchod volný- nástupiště bez ruských vojáků; stejně je tomu na "autobusáku".

Exkurz:

BRDM -1 Jednalo se o obojživelné obrněné vozidlo s počátkem výroby v roce 1962, ve službě je dosud. Mělo čtyřčlennou posádku, pancíř do 14 mm. hlavní zbraní kulomet ráže 14.5 mm a sekundární kulomet PTK ráže 7.62. Vozidlo známe též pod označením BRT-40PB, nebo BRT - 40 P-2 a nyní jako GAZ 41-08.



Autorem uváděná verze měla zásobu 500 nábojů ráže 14.5 mm a kulomet PTK měl zásobu 2000 nábojů...

Zdroj: přehled sovětských a ruských obrněnců...

---

Courám se po městě. Všude hesla a debaty s rusáky,

Žádné kontroly- nikde, mám tedy zapsáno jen mizivé množství informací; no, nějaká čísla vozidel, co stála u nádraží...

Vracím se k autu... Zdeno je na tom stejně. Čekáme na majora.

Přišel.

Chce na nás zprávy a podání hlášení vysílačkou. ...Na to jste přece zvyklí" ... odpovídám : "ano, soudruhu majore, dejte nám šifrovací tabulky , vše převedu do řeči čísel a potom to můžeme odvysílat.. ale odtud ne, naše vysílačka má dosah pouze 5 kilometrů"

To soudruha majora nezajímá,

Chce řešení a chce ho hned! Přemýšlím, jak reagovat...

Kamarád radista nám na světnici vyprávěl, že se dá, za určitých okolností, zvětšit vzdálenost vysílání nataženým drátem ve směru vysílání.

S poznatkem se majorovi svěřuji. Následuje očividní spokojenost... šifrování pomíjí, ale drát sežene.

Není důvod se tedy vzrušovat, že něco nemáme.

Nasedáme do auta, projedeme Přerovem- vesnice BOCHOŘ.

Letiště!

Na něm jsme žádný provoz nezaznamenali ; jedeme až ke kasárnám.

Major nadšeně sděluje, že se zde zastavíme za jeho kamarádem, slouží zde a může nám pomoci...

Kolem jsou kolony rusáků, také dost tanků. Brána kasáren je zatarasená- ale! rusáci zde nejsou.

Major se přes okénko legitimuje; žádá přítomnost svého známého.

Za chvilku přichází poručík, dozorčí u vchodu nás pouští dále.

Majorem jsme představeni jako "kontrarozvědčíci" z Prahy;" Mají tu řešit nějaký problém..."

Poručík s majorem si sdělují noviny.

Letiště ještě obsazeno není- sděluje poručík- na rozjezdové ploše je rozlitý olej a rozmístěna různá zabezpečovací technika- přistávat není možno..." okupační letouny dělaly jen nízké průlety."

Poslouchal jsem nadšeně- ve svém živlu!

Důstojníci si spolu rozumí, poručík chápe a chce nás odvést ke spojařům... "Ne, ne, vše je tajné, soudruzi by potřebovali jen půjčit drát, vše si vyřeší sami.."

Poručík znovu chápe.

Přišla moje chvíle,

chopím se příležitosti.. "toho drátu bychom potřebovali tak 30 metrů a musí být izolovaný...budeme vysílat z půdy..." ...ukazuji na jednu z budov .

Poručík se chce zavděčit.

Přináší klubko drátu a klíč od půdy. Ze sportovního pytle vybalím vysílačku- údiv! "kontráši"!!!

Jdeme na půdu budovy.

Suverénně pohlédnu na poručíka.

Pochopil!!! ... tady makají kontra- rozvědčíci...

Jde dolů. Jsme se Zdenkem sami.

Vybaluji drát a házím jej Zdenkovi dolů. Zdeno jej připojuje a jde za mnou nahoru.

Slyšíme nahoru diskuzi poručíka s majorem .Spokojen je navýsost, Spolupracuje s tak významnou složkou armády...pomohl kontrášům plnit úkol!

Ale, já ...

chci vidět na plochu letiště- vylézám okénkem na hřbet budovy.." no, slítnout dolů by bylo "finito"..

a?

smůla!

Koruny listnatých stromů znemožňují výhled.

Znova riziko návratu... lezu dolů, komedie s vysíláním musí být dohrána...

Smotaný drát a klíče od půdy vracím. Udělám neurčitý pohyb jako pozdrav...

Poručík spokojen.

Zve nás na oběd do důstojnické jídelny...další představení... nižší šarže nám salutují... oběd pro piloty- letecká norma"...Obsluhuje nás důstojnický číšník.. nás, vojíny prvního ročníku základní vojenské služby...

Major září.

To on přivedl "kontráše" i on je zde "někdo!"

Loučíme se, jsme v civilu, tak jen stisky rukou... nejvíce pýchy má poručík!

Je perlou "konspirace" spolupracovník s TAJNOU SLUŽBOU STÁTU!

Kdy se komu taková akce podaří ve funkci politického pracovníka letištní služby Přerov?

---

Intermezzo:

Léta uplynula,

na přerovském letišti jsem byl , u příležitosti leteckých dnů několikrát , ale? identifikovat onu památnou budovu se mi nikdy! nepodařilo...

---

R/M.F. , editorka R/7 , přepis a poznámky R/1

HOLEŠOV X

"HOLEŠOVSKÁ EPOPEJ" pokračuje:

Ani noc ze čtvrtka 22. na pátek 23.8. u mne neproběhla v klidu a míru. Nad ránem mě opět probudil dozorčí roty. A nejen mě. Čekali jsme v pyžamech před kanceláří velitele roty, uvnitř bylo slyšet i hlasy dalších důstojníků.

Vstupte!

Velitel roty stál za svým stolem s krátkou řečí; obsahovala vlasteneckou připomínku s dotazem, zda chceme udělat něco pro vlast, i za cenu ztráty vlastního života, ale že nám k tomu rozkaz dát nemůže. Pomyslel jsem si: " vznosné řečičky z románů od Stalingradu.."

Ale, nadporučík Kohout nás jednoho po druhém bere za ramena, podívá se do očí. Ticho. A náš souhlas. Nikdo neuhnul.

Velitel roty už nemluví, kupodivu ani staršina. Na světnice zpět již nesmíme, ani s nikým hovořit. Staršina nás vede do výstrojního skladu, odevzdáváme pyžama a vybíráme si z poměrně slušné nabídky oděv civilní...ještě kontrola, zda nemáme u sebe vojenskou knížku!!! no asi s ní v pyžamech spíme? jen Zdeno tu našel útvarovou slevenku do kina ... přecházíme na jednu z učeben pluku, zde naši důstojníci; jsme rozděleni na dvojice...

přichází spojaři a! útvarová slevenka v pyžamu byl průšvih, jejda to bylo řečí !!! a my tu fasujeme radiostanici R-352 s náhradními zdroji! Vojenský paradox.

Radiostanici a zdroje dávám do sportovního pytle.

Další instrukce: ..."Způsob předávání zpráv a vaše činnost bude upřesněna"...nám sděluje nadporučík Kohout. Dostáváme lístek, kde nás bude čekat civilní vozidlo a jeho SPZ včetně názvu ulice. Rozkaz: "Poté lístek zničit !!"

Opustit kasárna branou? nelze! Je nutno použít obvyklou cestu na nepovolenou vycházku. Takovým "přechodem" je oblíbená převislá větev nad plotem za ošetřovnou pluku. Překonán je její pomocí ostnatý drát, skok a jsme v objektu zahradnické školy.

Po dvojicích v časových intervalech nenápadně opouštíme školu zahradníků - začínáme plnit zadaný úkol.

Je 06.55 23.8.1968.

Jsem ve dvojici se Zdeňkem Tuzarem. Určená ulice a v ní naše spezetka. " Šedý "Spartak" .

Sedám si vedle řidiče, Zdeno za námi. Řidičem je major v civilu, politický pracovník pluku major Kubišta. Jeho specializací je mimo práce "politruka", také kulturní vyžití vojáků pluku.

Moc jej neznám, ale vojákům " neškodí" -- když má "posadu" ( dozorčího pluku- pozn. redakce).. je to dobré...

Ale! zde s něj "utržení" nejsme.

Major pátrá, co a jak víme. Odpovídám mu: "Nevíme nic..."

Seznamuje nás s cílem výjezdu:

"Budete pozorovat rusáky v Přerově, co vám dali s sebou ?" odpovídám mu udiveně: " Vysílačku a náhradní zdroje, víc nic..."

Major: "Proč nemáte škorpiony nebo alespoň nože? "

Poznámka redakce:

VÚ 7374 Holešov byl vyzbrojen pouze lehkými ručními zbraněmi- ke střelbě na krátké vzdálenosti používal malý samopal se sklopnou pažbou ráže 7.65 mm, na samopal bylo možno nasadit tlumič a nosil se v podpažním pouzdře- značka zbraně dosud užívané Policií byla a zůstala Sa-61- Škorpion. Mohl se nosit se zásobníkem na 10 nebo 20 nábojů.

Sa-61 se zásobníkem a sklopnou ramenní opěrkou....zdroj: Wikipedie:

Radiostanice R-352 výrobek SSSR nahradila předchozí radiostanici RF-11 tuto radiostanici měla k dispozici dvojice průzkumníků Friedrich/Tuzar dne 23.08.1958

No, on prý má svoji pistoli v kapse saka... a ukazuje ji....což je nám na nic...

Startuje.

Další cesta probíhá v pohodě. Míjíme ruské kolony. Před námi Horní Moštěnice a Přerov. Major zaparkoval někde u stadionu, dále jdeme pěšky. Vyplatilo se nám, že jsme zde nedávno dělali průzkum letiště... jako nově utvořené civilní "podskupiny"; dokonce jsme zde prováděli "ostré trhání" letadel... (nácvik).

S majorem si domlouváme součinnost- sraz přesně za dvě hodiny. Zdeněk Tuzar má zkontrolovat poštu a národní výbor, major jde na sekretariát KSČ a poptat se známých " co a jak"... osobně chci po majorovi detailní pokyny- co mám přesně zjistit.- tedy: mám prohlédnout obě nádraží- jak vlakové, tak i autobusák...

Upřesnění: "Kdo má objekty v držení, jaký tam panuje řád, kolik kusů vojenské techniky ... no vždyť to znáte" , zavrčí major. Zdá se, že se mu jeho úkol moc" nezdá".

Exkurz:

Vysazení skupin "hloubkového průzkumu" mimo území Varšavské smlouvy neznamenalo pouze vysazení uniformovaných dvojic tzv. "pevných podskupin ničících ze skrytých stanovišť projíždějící rakety .. ale i pohyb průzkumníků v civilních oděvech.

Ale, zatím co by měly skupiny ve stejnokrojích mezinárodní právo jako váleční zajatci, dvojice v civilu by byly. po dosti drsných výsleších, popraveny.

To ovšem autor v době, kdy slyšel vzletnou řeč velitele roty absolvovanou v oranžovém pyžamu, nevěděl a vědět nemohl... to politruci pluku "substrátu " nesdělovali...

Major zamyká vozidlo, rozcházíme se.

Jdu směrem k nádraží a šok! Proti mně se vyřítil tank, na věži kulometčík s ovázanou hlavou. Obvazem prosakuje krev. Ze závěru těžkého kulometu visí pás žlutých nábojů, Napadá příměr..:. "vlaje jako šála.."

Tank T-55 se prudce otáčí, pásy se smekají po dlažbě, pravým pásem vytrhává obrubník a zběsilou jízdou se ode mne vzdaluje...

---

R/M.F editorka R/7 přepis a exkurz R/1

Pokračování za týden 18,10.2024

HOLEŠOV IX

Intermezzo října 1968... "Čau Vierko"...

Vracíme se na rotu. Do skladu odevzdáváme zbraně... chci se hlavně vyspat.

Ale! kde kdo vykládá novinky, včetně radia a televize. Takže, spaní tak hned nebude... dozvídáme se třeba, že nás mají zaměřeny jednotky dělostřelectva vzdálené 10-15 km od Holešova. Mohou nás klidně rozstřílet.

Pozoruji kluky z naší roty. Navazují kontakty s holešováky; ti chodí diskutovat s rusáky...

K večeru se vrací z diskuzí i dvě holky s kočárky .

Tu Eda, mazák , radista 2.skupiny vyhodí malý dělobuch přes plot, jen tak, aby na holky upozornil kluky v oknech... reakce?

Začnou se rojit důstojníci..."Nesmí se provokovat!!!" a... "Chovejte se k okupaci loajálně"! "Nedávejte záminky ke stížnostem" ....koho??

Osobně si myslím, že ten dělobuch byl spouštěčem "Opatření klidu" v kasárnách.

Epizoda:

Pomocník staršiny přinesl na rotu balíky hřebíků ze správy budov. Kladivo a hřebíky byly uloženy u stolku dozorčího roty s tím, že budou na rozkaz použity k zatlučení rámů oken.. ležely tam až do mé pozdější služby pomocníka dozorčího..."to by bylo, je tak poslat domů"... NEUSKUTEČNĚNO...

Ale , já jsem se těšil od chvíle návratu do spacáku... i když kolem procházely dějiny...( dodnes to nechápu)- Těšil se na pyžamo...

---

R/M.F. editorka R/7 přepis R/1

HOLEŠOV VIII

"Čau Vierko" ako na streše?....

" jdu pro sapíky"... "ale vy sa tam mate..!" tu léce staršina s granátmi na plece...!!"...převzal jsem proti podpisu dva samopaly bez zásobníků a potkal staršinu Chmelíka. Stavěl strážní směnu, sám byl určen jako velitel stráže na vchodu, vybral si k sobě jednoho poddůstojníka ze 2.ročníku jako zástupce , k tomu Honzu Glajcha a Zdeňka Tuzara. Rota nastupuje do stráže, velitelem obou stráží jsou důstojníci roty (muniční sklad a vnitřní stráž), pořádková hlídka ve městě je zrušena.

Faktem je, že staršina měl na blůze zavěšeny dva granáty F-1 (byly to atrapy z učebny- cvičné? ), nebo si je staršina "ušetřil"? není čas ani nálada to zkoumat,, ale pistoli na opasku měl svoji. Nakonec na bránu si ji vzít nesměl, měl ji asi někde v kapse blůzy.

Nálada na rotě byla celkem normální.. takže jsem si domluvil večeři, snídani a oběd s tím, že se s kolegou na střeše vystřídáme. "Nezaváhali jsme, za chvilku budeme mazáky"!

Jsem zpět na střeše. Je 22.srpen roku 1968, čeká nás další směna, střídáni zatím nejsme. Dalekohled jsme umístili za zídkou, ze spodu nás vidět nás nelze, to jsem si zjistil...

S přelety letadel je bída, když, tak někde za Hulínem- vše pečlivě znamenáno v mém sešitu PVO.

Ejhle!

Kolem 17.hodiny se okupační kolona směřující do Martinic zvedá, rachot.... opouští komunikaci za kasárnami a jede do města...

Exkurs: co hlídka PVO vidět nemohla... svědectví dozorčího u vchodu nrtm. Pavla Chmelíka, znalost jazyků rusky, maturita, německy speciální kurzy ZS GŠ MNO.

Před kasárnami proběhlo další kolo jednání... byl přítomen pplk. Ing. M Šedina, velitel pluku pplk. Vladimír Košan a dva vysocí důstojníci okupační armády. Podali si ruce a zasalutovali. Pplk. Šedina svému hodnostně stejnému protějšku tykal, ale oslovil jej oběma jmény, křestním a po otci. Bylo zřejmě, že spolu studovali, nebo se předtím znali.

Postoj sovětského důstojníka nebyl v této době již panovačný, ani výhružný... Sovět: "potřebuji jídlo a vodu".. pplk. Vladimír Košan rozpačitě mlčel... pplk. Ing. Miroslav Šedina " ... do kasáren vás pustit nemohu, to jsme řešili už ráno, vodu jsme vám zajistili na letišti... s umístěním jednoty souhlasíme východně od objektu... bude pokosena části kukuřice... "Důstojníci se pozdravili.. zdravstvujtě" .. čeští se vrátili brankou do kasáren. Vrata zavřená, zůstal jsem před nimi sám.

Po odjezdu sovětských důstojníků se jeden z výsadkových tanků otočil směrem k bráně. Snížil hlaveň na úroveň věže a zatarasil vozovku... otevřel se poklop tanku , z něj seskočil nadporučík a zamířil ke mně.. podával mi ruku.. " Něvazmožna"... tvář důstojníka se vztekla. Otočil se prudce na podpatku, vyskočil na pás tanku a zmizel uvnitř....

Řidič tanku přidal plyn, popojel asi o metr, oblak modrého kouře a můj pohled do tankové "hlavně..."tak takhle vypadá smrt"...

Tankový náboj proti útočnému noži VO-7.... vše trvalo jen několik vteřin.. poté se tank otočil o 30 stupňů, vytrhl několik dlažebních kostek a odjížděl směrem k Martinicím... brána kasáren zůstala zavřena ; velitelé se vrátili...

"Chmelík, co se děje?" popsal jsem situaci... "nedrážděte je, řekl pplk. Košan, "...

---

Střecha kasáren 17.45 21.srpna 1968:

Na dohled zůstaly tanky stojící na silnici, ale dost daleko od kasáren. Situace využívají holešovští zemědělci; část sklizeného pole prolévají močůvkou. I zde na střeše- síla!

Na krajinu se snáší soumrak.

Dunění... na pole se kolona tanků vrací. Vystřídali jsme se na večeři, už je znát únava z nevyspání....Poklimbáváme, až kolem 02.00 je vidět dole rota 2.ročníku kpt. Strosse zvaná "ostrá" Vidíme je zřetelně,. jak nastupují na "buzeráku" do vozidla. Plachta...

Před branou stojí obrněný transportér...Tuzar s Glajchem otevírají bránu- vyjíždí prázdná "vetřieska" a Rusové uhánějí za ní.. ledva se ztiší hluky motorů v nočním tichu, vyjede V-3 S s "ostrou" rotou Strosse. Léčka se podařila.

Naši bránu rychle zavírají... nám s ní i oči.

Svítá. Stále nejsme vystřídáni, už den druhý, také nemáme co hlásit. K mé nelibosti...

A přece :

11.30 přistává na našem letišti ruský vrtulník MI-4 ... jedou k nim z pole Gazy a náš velitel Košan s nižšími důstojníky- jdou pěšky směrem k letišti... ještě následuje kolona ruských vozidel někam do města...

22.08.1968. 15-30

Na hlásce PVO následuje střídání, vše zde necháváme, beru jen bedýnku se signálními náboji a pistolí, samopal. svůj sešit a kolega spacák....

---

.

R/M.F., editorka R/7 , přepis R/1 (exkurs) - příště "pocity a co bylo dále..!

HOLEŠOV VII.

Srpen 21.08.1968 ráno...

Ze střechy sledujeme dění pod námi, pohyb osob je minimální. Brána kasáren je zavřená! to nepamatujeme, vždy jen závoru otevřenou branku

Dozorčí u vchodu posílili. stejně jako vnitřní stráž kasáren. Vidíme, že odejela dvě vozidla PV3S.. že by posílila stráže na muničáku, nebo aby dovezla střelivo?

Hodinky ukazují něco před čtvrtou ..nákladní vozidla se vrátila? kdy ?

Pátá hodina ranní... v tichu rána je slyšet neobvyklý hřmot - přichází od Bystřice pod Hostýnem. Že by vojáci? naši nebo okupanti? Není ale vidět nic. Hlásíme dolu do štábu. Ale hluk se přibližuje, lze odhadnout, že přichází někde od města, snad od kolejí.

Hlídáme si nebe. Je čisté až do 06.10. Hřmot nyní přichází z hůry a už!!!!

"16 kusů AN- 12 výška sedm kurz dvě stě padesát pět " tvář majora Janků nevidíme, zato důstojníky s dalekohledy v oknech štábu; nemohou vidět nic, brání jim v tom výška okolních budov.

"O6.30 skupina 28 ks AN -12, výška sedm kurz dvě stě padesát pět" a už je tu major Janků , přebírá náš velký dalekohled a chce se přesvědčit "co a jak".

Okupační letouny létají z jednoho místa Hostýnských vrchů , směřují na Gottwaldov a přes něj dolů na Brno.
Vedu trochu monolog, "škoda, že neletí blíže a jiné typy Andul, jen dvanáctky"...major Janků od dalekohledu :..." to ještě bude!"

Formace letadel je od náš šikmo, vidět je ale dobře Samé vrtulové" čtyř motoráky" a najednou jsme s majorem v parádním souznění.

HOLEŠOV VI.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

NOC "NÁŘKŮ" ...21.SRPEN 68

Sledujeme klid srpnové noci. Už není tak teplá, jak v létě bývá. Přikrytá slabou duchnou mraků... šmouhy prozradí až ranní svítání... po přechozím sporadickém výjezdu spojek a příchodu důstojníků... zelenavý číselník hodinek ukázal čas 01.30.

Bojový poplach!

Cvrkot navrátivších se spojek, hemžení na rotách, nikdo ven z budov. Poplachová vozidla nenajíždí na obvyklá stanoviště. Asi půl hodiny máme klid, potom!

Kdo má frčku leze sem k nám a začínají bouřlivé debaty. Padají názory, co bude dále.. emoce vyplašených lidí.

Připadám si jako ve městě na trhu, ne v kasárnách. Ale, dochází mi, že se děje něco "výjimečného" Do jedné skupiny se vmísím, bylo to už neúnosné a hlavně! nehodné nás, vojáků.

Prý začíná válka! Už neuvidíme své rodiny a za vše to může bolševik....

Každému je jasné, komunisti a Rusko je ten nepřítel! Ale Západ to tak nenechá ! přijde nám na pomoc... už to měli udělat dávno, na co čekají?... prostě ty řečičky, co slýchám od jara, vychvalování Západu, bez ohledu na cokoli...

Já, který dělám do letadel? do zbraní? ... vím, jak na tom Rusáci jsou, mně řečičky a bláboly o Západu nechávají chladným.

Ale!

Přu se rád, je to má,v poslední době , "činnost oblíbená", činnost na rotě. Pohádat se! Ale hlavně posoudit věci dle známých parametrů techniky. Závěr: ...dobrat se pravdy.

Jenže...

tady je to něco úplně jiného ; skupina těch lidí je pěkně naštvaná- hned po mých prvních naivních slovech , jak se ""těším na Rusáky" , že uvidíme zblízka co je utajované a ani tady nelétá, se do mně pustí jako do úhlavního nepřítele, který snad za to může, že nás přepadli...

Měl jsem kliku, že sem nahoru přišly nějaké šarže, mezi jinými i pplk. M. Šedina, bývalý velitel pluku , major Janků a další štábní důstojníci...kolega zavelel "POZOR"... podal hlášení.

Tím slovní potyčka skončila a já nesletěl ze střechy dolů...

Dodnes vzpomínám, že největším diskutérem té skupiny byl příslušník Školy důstojníků v záloze; chodil se mnou do začátků kurzů PVO ( viz předchozí článek- Jak jsem se stal hlídkou PVO)- zde je všem znám, pouze mně ne. "hraje v plukovním orchestru na klávesy Albert Orlita" , ejhle, moje druhé setkání s ním!

To jsem totiž tenkrát nevěděl, na jejich vystoupení nechodil, tak proto se asi tak předváděl! Nyní lkal nejvíce, že již " svoji rodinu neuvidí, tady zahyne zbytečně rukou bolševika" ... ostatní mu pilně přizvukovali... no prostě, divadlo.."

Opět mi udělal radost major Janků rázným pořádkem.

"Na střeše , mimo hlídky PVO a PCHO nikdo nebude"...odpovídá dozorčí školy!

Nám upřesnil rozsahy hlášení- děje ve vzduchu, na zemi- hlášení přímo štábu -"přebírám sám!"

Využil jsem naší "známosti" a zeptal se, "co se vlastně děje?".

Situace:

"Přepadla nás vojska Varšavské smlouvy v čele s Ruskem. Neví se, co bude dále, na střet bojem to nevypadá. V každém případě jste na ráně jako prví. Stát se může cokoliv.." Počítáme, že obsadí letiště , výsadek na letiště a obsazení našich kasáren. Buďte, chlapi, bdělí..!"

Dovolím si ještě jeden dotaz: " Pplk. Šedina je zde na seskoky?".. "

"Ano, ale do konce týdne se skákat určitě nebude"..

Jsem navýsost spokojen. Přidám tedy odkaz na JAK 25 , který prolétal v 03.37 nad Hulínem. Také zápis v deníku.

Pochvala!

Tak! opravdu! hlídka PVO!

---

R/ M.F. editorka R/7 - přepis a pozn. redakce R/1

HOLEŠOV V.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

Holešov 1968 - intermezzo.

Koncem dubna 1968 se konalo cvičení plukovního štábu, 4.- roty bojového nasazení a dalších rot speciálního určení. Naše rota "3" štábní cvičení zabezpečuje.

Velitelé našich skupin pomáhají při příjmu a dešifrování zpráv, řadoví příslušníci mají směny v kuchyni a střídají se ve službě strážní.

My, hlídka plukovní PVO a PCHO jsme zapojeni do štábu pluku. Tradičně- "fasujeme" sirénu a "kolejnici" . ( "kolejnice zavěšená na řetěze vyvolávala bitím železem na ni tzv. "chemický poplach", zvuk sirény poplach letecký - pozn. redakce.)

Spojaři nás vždy propojují s velením štábu.. na náš podnět vyhlašuje štáb v průběhu cvičení poplachy. Postupně se přesouváme do různých prostor, s potěšením sledujeme z úkrytů "cvrkot" štábních důstojníků. A to! po námi vyhlášeném poplachu!!!

Nálet! Napadení chemickými látkami! Atomový úder!!!

Ale! Dokud jsme vše jako "humor" pozorovali z úkrytu, tak nám to procházelo. My jsme necvičili v maskách ONI ano...

Jenže! osud vždy mele pomalu, leč jistě- náčelník štábu, sám major Dufek nás přistihl. V doprovodu ostatních důstojníků štábu náš smích zkontroloval. I poznámky, jak "šarže" kmitají"...

Trest přišel přímo na místě samém. " Vykopejte okop pro stojící střelce"! Jak? neměli jsme nic...museli jsme si půjčit skládací polní lopatky od řidičů. Drn okopu byl provázen řvaním důstojníků, smrkový les se nám posmíval kořeny to vše ve vojenském výcvikovém prostoru LIBAVÁ.

Štěstí však stálo na straně naší... poplach byl ukončen, vydán povel k odjezdu - naše dílo nedokončené- nezkontrolováno.

Cvičení skončeno. Čten plukovní rozkaz s trvalým zařazením ke štábu pluku. Současně nám byl vydán materiál, podobný tomu rotnímu, ale!

Bedna s velkým dalekohledem a stojanem-paráda- pro pozorování výtečné! Ostatní věci nám přidělila rota. Máme také vyčleněnu V-3 esku, určenou štábu. A další paráda- nejezdíme do poplachového prostoru určeného rotě...

POPLACH? nasedáme na "naši štábní vejtřasku" a jsme mimo dosah našich rotních velitelů, což je skvělé...

Ale! zpět na střechu v noční temnotě ze 20-21.srpna 1968...

---

R/M.F., editorka R/7, přepis R/1 s pozn. redakce

HOLEŠOV IV.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

Intermezzo: "JAK JSEM SE STAL HLÍDKOU PVO"...

Zhruba asi po půl roce základního výcviku v bojové části 3.roty téměř každý voják 1. ročníku (mimo svého zařazení v průzkumné skupině) se zúčastnil nejen speciálního výcviku pro "boj v poli"- ŽENISTA, CHEMIK, ZDRAVOTNÍK, PANCÉŘOVNÍK... někteří příslušníci roty byli pověřeni i potřebnými specializacemi "nebojovými", respektive činnostmi, které sloužily útvaru jako celku. Vycvičeny tak byly motospojky, regulovčíci, posílen byl z naší roty V. Hlaváčem i plukovní tým kuchařů ; na střelnici šel Láďa Horálek obsluhovat automatické terče. Z každé roty byli vybráni dva "baliči" padáků. Naše rota měla i svého "kotelníka" - topiče Jana Stříže, což se později ukázalo jako skvělé.

Došlo i k malé rotaci mezi výsadkovými útvary- místo Pavla Horkého, zápasníka, přišel z Prostějova na rotu Jindřich Indra- přišli i ti, kdož chtěli "skákat", příkladem byl Vlasta Hubáček, původně zařazen na plukovní auto rotu. K rotě byl zařazen i Jarda Pruschovic- útvarový promítač plukovního kina.

Ovšem, nesmím zapomenout, hned po prvním měsíci (tzv. "přijímači") byl proveden výběr na specializaci obsluhy radiostanic. Výběrem prošli všichni nováčci roty. Komisi velel tehdy kapitán P. Buda.( příslušník útvaru, nejprve velitel radiové roty, 1961- poté zástupce velitele poddůstojnické školy pro RADIO 1969)).. Řada branců prošla již výcvikem ve Svazarmu. nebo měli nějakou zkušenost se spojařinou.. Formálně zůstali příslušníky roty, na rotu se vrátili jako poddůstojníci odchodem spojařů II. ročníku, kteří šli do civilu. Tak to bylo i s veliteli průzkumných skupin; ti šli do útvarové školy "Důstojníků v záloze" - velet začali novým příslušníkům v dalším roce ( zde pochopíte předchozí příběhy autora- "mazáci"- pozn. redakce).

Mně se stala "osudnou" záliba v letectví a bojové technice, především tehdy tzv. "cizích armád" .. USA, Německa, Francie.. výuku vedli velitelé čet. Tak se stalo, že při přezkoušení roty specialisty ze štábu pluku zaznělo: "vojín Friedrich" jako druhého člena hlídky byl vybrán specialista naší průzkumné skupiny se specializací "chemik"...

Oba velitelé čet si zřejmě povšimnuli, že při výuce rozpoznávání bojové techniky cizích armád, v mém případě letadel, převyšuji svými znalostmi ostatní; závěr: při přezkušování roty štábními důstojníky pluku "musím být v čele roty a chovat se tak, aby mohli ostatní opisovat" a rota byla v hodnocení úspěšná.

Naše jmenování plukovní hlídkou PVO a PCHO ( protiletecké a protichemické ochrany) jsme byli ustanoveni rozkazem velitele pluku. Čekala nás štábní učebna a specialista štábu pluku major J. Janků. / major Jaroslav Janků- r.1957-1958 velitel čety, r.1960-1961 velitel roty, náčelník štábu praporu. 1963-1969 zástupce náčelníka štábu pluku-pozn. redakce/ a následné, postupné "zasvěcování hlídek PVO.

V oné době stavěla hlídky PVO a PCHO každá rota, tvořili ji i vojáci 2.rořníku. Obdrželi jsme "autentizované (evidované sešity z poznámkou "TAJNÉ") kde jsme si zapisovali postupně výuku- rozpoznané letadla, jejich charakteristické znaky, způsoby jejich hlášení .

Při zahájení výuky jsem prvně poznal vojína s charakteristickou "velkou hlavou", byl členem hlídky PVO nově zřízené Školy důstojníků v záloze . I jeho jméno vzbudilo určitou pozornost. jmenoval se Albert Orlita...bude dále figurovat v následných částech vyprávění...

V dalších hodinách přípravy nám mjr. Janků uložil nakreslit tři pohledy letadel, to pro lehčí zapamatování si jejich charakteristik. Přihlásil jsem se: "Soudruhu majore, musím kreslit, když to znám? Je to můj koníček od let klukovských..."

Major nehnul brvou, na chvíli se vzdálil s krabicí černobílých fotek , postupně mi je předkládal...najednou chyba! Trvám na svém, major se vzdálil a donesl literaturu k určení sporného typu a? dal mně za pravdu.

Major přechází k dalším, zkouší odpovědi, nikdo se nepřihlašuje, Verdikt: "Vojín Friedrich tří-pohledy kreslit nemusí"...

Od této chvíle jsme se nějak sblížili.

Majorovým koníčkem bylo modelářství, sbíral kity letadel. Když získal nový typ letadla (hlavně ze druhé světové války), volal mne k sobě, aby se pochlubil. Dokonce jednou, když jsem seděl na PŠM (politickém školení mužstva- pozn. redakce ), přišel na učebnu dozorčí roty s tím, že se mám ihned dostavit na štáb pluku k majoru Janků.

Zaklepal jsem na dveře, zahlásím se , mávnutí rukou "nechej toho" ukazuje mi krabici s letounem B-24 -Liberátor USA- 2.sv.válka. "Tak co tomu říkáš?" No, stal jsem se zase malým klukem, obdivuji.. ale po pravdě řečeno: obdivuji více "hvězdy jiné" sovětské- v letech sedmdesátých současná sovětská letadla.

Ale uvažuji pragmaticky ...já, bažant a taková známost... to se holt cení...

---

R/M.F, editorka R/7

R/1

HOLEŠOV III.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ

Srpem 1968 ... první dny okupace ... prožitky vojáka 1.ročníku ... jenž vojnu tenkrát docela "žral"...

Uplynul téměř první rok základní vojenské služby. Docela všední stereotyp střídání vojenských povinností a volna.

Večerka v úterý 20.srpna 1968.. ve spacím pytli docela příjemně, teplo...najednou se mnou cloumá pomocník dozorčího roty, národností Slovák..." Vierka ( ta přezdívka mi zůstala po celou dobu vojny) , vstavaj, ty si vraj plukovní PVO, máš poplach!" Idi k dozornému posádky a všetko "nádobí zo sebou.."vezmi tiež chemika.."

Specialista skupiny " chemik , ale kdo to byl? Vojín Měrka? fakt dneska už nevím... roky běží, je mi líto, nevím, kdo to už tenkrát byl.

Bleskové ustrojení. Ze skladu zbraní si beru veškerý materiál hlídky PVO. Velkou bednu s dalekohledem 80x20 se stojanem na 3 nohy malou bedýnku, kde mám sešit pro zápis, malý dalekohled 30x60, signální pistoli ráže 26.5 a deset padáčkových nábojů-světlic. Přidávám sirénu na prkenné fošně a kolejnici pro vyhlášení chemického poplachu.. .samopal, sumky , útočný nůž, plynovou masku...celty... táhneme to ve dvojici k dozorčímu posádky.

Dozorčí posádky tu není, jeho zástupce- ve slangu "malý posada".. asi to byl nadrotmistr Toth, už nevím, rozkaz zní: " Zaujměte stanoviště hlídky PVO na budově č.2.. budova školy důstojníků v záloze .. převezme vás dozorčí školy. Navážete se mnou spojení a budete mi hlásit vzniklou a probíhající situace... jasné?

Co se to "kuxva" děje? "Jsme přepadeni Varšavskou smlouvou" ... hlídáme nebe nad kasárnami!

Podobné plky začínají vždy s nečekaným cvičením, ale k tomu je nám vždy dáván politický výklad, kdy a kdo či proč nás napadl... "zmizte"! pochodujeme s naším nákladem přes nádvoří, rozsvěcují se okna rot a dozorčí školy u stolku nechápe: "napadli nás Rusáci"".

U dozorčího školy už nás čeká spojař s linkou polního telefonu, na střeše mírně obdélníková ohrada z pytlů s pískem, kde si ukládáme svůj "vercajk" a stavíme dalekohled. Chemik si rovná své nádobíčko, po nádvoří běhají spojky na holešovské sídliště ke svolání důstojníků a praporčíků z povolání...světélkující hodinky na zápěstí určují čas... je o několik minut více, než 23.hodin 20.srpna 1968.

Hlásíme zaujetí polohy a rozkazy jsou spíše žoviální: "mějte oči na stopkách"...

Na střeše je poměrně chladno. Sledujeme holešovský "klid noci", jak jej jinak nemůžeme ze střech plochých budov vidět, něco se ale děje, do brány kasáren vjíždí Gazy, civilní motorky důstojníků i jízdní kola.

Telefon! Dozorčí pluku. Nepřetržitá pohotovost . Pokyny přijdou později!

Je mírně pod mrakem, šmouhy, které nám rozkryje až ranní svítání...chtěl bych právě teď napsat romantický dopis Vierce... ale...nejde to, vracím se proto ke chvíli, kdy jsem se stal "hlídkou PVO"...

---

R/ M.F editorka R/7 velmi mírně doplněno zápisky R/1:

HOLEŠOV II.

LŹI, MÝTY a PRAVDA o SRPNU 1968 v HOLEŠOVĚ ....

Část I.

K napsání PRAVDY o srpnu 1968 v Holešově jsem byl přinucen účelově opakovanými verzemi mého "spolubojovníka", příslušníka VÚ 7374 , Alberta Orlity.

Ten využil účelově "novinářského hladu "po zajímavých okamžicích činnosti pluku v srpnu 1968, tedy situace v době, kdy byla před branami kasáren v Holešově rozmístěna část Zakarpatského gardového praporu v rámci okupace Československa jednotkami Varšavské smlouvy. Stalo se to tak:

V roce 2003 jsem seděl v čekárně u zubaře. Dlouho, Vzal jsem tedy do ruky starší číslo časopisu REFLEX . V něm ? Článek o Holešovu v roce 1968! Autor - Albert Orlita.

ZDE! pro mne poprvé, k mé velké radosti , popisuje činnost a naše chování v přísně utajovaném útvaru 7374 Holešov a to, prosím, ve vypjatých chvílích okupace.

Nastojte!

/autor zde použil středověký výraz vyjadřující žalost, zármutek, rozhořčení, hrůzu ...(Ottův slovník naučný- pozn.) editorky)

Prý včetně "svých zážitků" ze střechy kasáren, kde byl, údajně! co hlídka PVO ( Protivzdušná obrana pozn. editora).

V tu chvíli mne zub přestal bolet! Tak tohle nemůže být přece PRAVDA!!! Orlita v prvních dnech okupace Holešova jako hlídka PVO nesloužil...

V rozčilení jsem ani nevnímal bzučící vrtačku, až pokyn: ! vypláchněte si..."

Doma jsem se poněkud zklidnil, vyhledal Orlitovu emailovou adresu, napsal jsem mu informaci o naší společné vojenské službě u pluku... "Alberte, sloužili jsme ve druhém ročníku na 3.rotě, já jako svobodník u 1.skupiny, ty jako svobodník u skupiny 3....

Odpověď přišla vzápětí-... na mne si nepamatuje, jméno mu nic neříká.

Nedivím se, v době služby jsme se "moc nemuseli". Co mne zaráží...on, autor mnoha článků a knih faktů (píše převážně o letadlech) se sníží psát "takové plky"- nepravd o naší vojenské službě- v brožurkách vydávaných pod hlavičkou například: František Sovadina- "Osmašedesátý" (7.vp.zvláštního určení) , Jiří Dufek: "Jednotky zvláštního určení " Z Prešova do Holešova 57-69".

Zamyšlení: jaký si mám nyní udělat i názor na jeho "fakta" v letecké historii? Píše zde pravdu?

Setkání veteránů v Holešově v roce 2011 se stalo místem našeho "vjetí si do vlasů", střetli jsme se verbálně hodně-ale? zůstal otazník.

Co se tím vyřešilo? NIC. Holt papír snese všechno...

"Orlitové" mají sólo- to zůstalo Albertovi z orchestru našeho útvaru po celé dva roky základní vojenské služby...

Mohl bych okomentovat celou vojenskou kariéru ( dostala se mi do ruky jím sepsaná "Zpověď vojáka čs. armády sloužícího u výsadkových jednotek.." no, na to opravdu nejsem hrdý a je mi smutno za něho...

Chlubit se cizím peřím je nám, čecháčkům, dáno odjakživa. Překroutit historii je některým lidem vlastní. Hlavně, že se zviditelní! ... což se Albertovi povedlo. Dnes je kapitánem v záloze....

Pamatuji si dobu, kdy nám dělal ostudu jeho odpor k jakékoliv tělesné námaze. Poškozoval skupinu, jíž velel. Nyní to dává jako "přednost", že tu socialistickou vojnu "nežral" ... bohužel , někteří důstojnici politické skupiny pluku,, zejména politický pracovník major Jaroslav Kubišta (zástupce pro politické věci 1961-1969). jej podporovali, "vždyť hrál na klávesy"...

To ovšem nebylo všechno.

Další kniha, která se zmiňuje o situaci v srpnu 1968 v Holešově a přebírá- (bohužel), bláboly Alberta Orlity, má název "Špion" (autor Olin JURMAN)... zde Orlita obzvlášť květnatě popisuje události... najednou mám pocit, že nás snad i bombardovali...

Právě tako kniha je onou pověstnou kapkou v číši hořkostí přetékající... donutila mne i v tomto horku sednout, paměť si oživit... popsat události, tak jak zasáhly mne i mé okolí .

Příběhy vypjatých dní a noci měsíce srpna. Roku 1968...

následuje pokračování " Jak to tenkrát bylo?"

---

R/M.F. editorka R/7