JOZEF GABČÍK

Co nevíme o Jozefu GABČÍKOVI...

Voják československé armády v zahraničí ve Francii a Velké Británii se narodil 7.dubna 1912 v obci Polusvie v Rakousku- Uhersku. Pokřtěn byl 8.dubna 1912. V matrice je uveden jako Josephus.

Otec, Ferdinand Gabčík, jezdil za prací do USA a Argentiny. Maminka byla původem Češka , v domácnosti rozená Beránková /na Slovensku vedena jako Mária Baránková. Jozef měl ještě dva bratry a sestru. Z dětí byl nejmladším.

Vojenskou službu

nastoupil u 14.pěšího pluku v Košicích, absolvoval s velmi dobrým prospěchem poddůstojnickou školu v Prešově, povýšen na desátníka. Stal se délesloužícím poddůatojníkem v hodnosti četaře. V roce 1937 přešel po skončení závazku do zálohy; pracoval v továrně na výrobu "bojových plynů. Přežil nehodu s bojovými plyny. Po příchodu nacistů provedl v továrně sabotáž a musel Slovensko opustit.

Vojenské dovednosti:

- příslušník Cizinecké legie do r.1939

- přechod do zahraniční čs. armády /Francie/-zástupce velitele kulometné čety 1.pěšího pluku

- 29.prosince 1938 povýšen na četaře a bojoval o Francii

- 12.července 1940 evakuován do Anglie. podal neúspěšně žádost o zařazení k letectvu

- 1941- úspěšně absolvoval kurz pro rotmistra, na doporučení pplk. Barovského vybrán k plnění zvláštních úkolů

- absolvoval: kurz útočného boje, základní sabotážní kurz, para výcvik na letišti Ringway, střeleckou přípravu, práci s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobrany

- vybrán jako velitel výsadku Anthropoid.

18.června 1942

po úspěšném provedení atentátu na říšského protektora byl zrazen čs. výsadkářem, konfidentem Gestapa a společně s vojáky Jaroslavem Švarcem, Janem Hrubým , Josefem Valčíkem a dalšími, spáchali sebevraždu v krytpě kostela Cyrila a Metoděje v Praze.

HODNOSTI:

- 28.října 1942 postupně povýšen do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam

- 1.prosince 1948 postupně povýšen až do hodnosti kapitána pěchoty in memoriam

-24.června 2002 povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty in memoriam

- u příležitosti 75.výročá atentátu povýšen presidentem Slovenské republiky panem Andrejem Kiskou povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam 26.května 2017 opět povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam

Poznámka:

časopis REFLEX napsal, že slovenský prezident pan Andrei KISKA plánoval společné povýšení parašutistů Josefa GABČÍKA s Janem KUBIŠEM, jeho žádost byla ze strany Pražského hradu s úřadujícím presidentem panem Milošem ZEMANEM, z a m í t n u t a...

Zdroj: Reflex 2017-06-05 dostupné online

---

Náš spolupracovník , režisér, písmák, hudebník, vlastenec naše informace doplnil:

JOZEF GABČÍK

Jozef Gabčík sa narodil 8. apríla 1912 v obci Poluvsie (dnes mestská časť Rajeckých Teplíc). Vyučil sa za kováča a v rokoch 1934-1937 slúžil ako poddôstojník-čatár v Košiciach. Do mája 1939 pracoval ako robotník vo vojenskej technickej továrni v Žiline a ako skladník v jej skladoch na Skalke pri Trenčíne.

Zapojil sa do ilegálneho protifašistického odboja. V roku 1939 odišiel cez Poľsko do emigrácie. Bojoval vo Francúzsku, neskôr v Spojenom kráľovstve absolvoval výsadkársky výcvik.

Po okupácii Čiech a Moravy v marci 1939 sa zastupujúcim ríšskym protektorom v krajine stal Reinhard Heydrich.

Československá exilová vláda v Londýne podporovala domáci odboj a vypracovala plán atentátu na Heydricha. Podporu domácemu odboju mali poskytnúť skupiny parašutistov, vyškolených v Británii a postupne vysadzovaných na rôznych miestach okupovaných Čiech. V decembri 1941 vysadili neďaleko Prahy československých výsadkárov, rotmajstrov Jozefa Gabčíka a Jana Kubiša s úlohou uskutočniť atentát.

Dvojica ho zrealizovala 27. mája 1942 v Prahe. Jozef Gabčík vstúpil so samopalom do vozovky pred Heydrichovo auto a vystrelil. Keďže mu zlyhala zbraň, Jan Kubiš na auto hodil pripravenú bombu. Ríšsky protektor Reinhard Heydrich o niekoľko dní podľahol utŕženým zraneniam.

Slovák Jozef Gabčík a Moravák Jan Kubiš sa po atentáte ukrývali s ďalšími piatimi výsadkármi, tiež moravákmi, v podzemí pravoslávneho chrámu sv. Cyrila a Metoda na Resslovej ulici v Prahe. Po prezradení úkrytu kamáratom Čechom Karlom Čurdom, sa všetci zúfalo bránili, posledný náboj si nechali pre seba. Jozef Gabčík odišiel na večnosť 18. júna 1942. Mal iba 30 rokov.

Po oslobodení bol Jozef Gabčík vymenovaný do hodnosti kapitána in memoriam. Jeho meno nesie tiež Vodné dielo Gabčíkovo (VDG) na rieke Dunaj.

Teraz:

Dňa 11. októbra 2014 bol v Poluvsí pri Rajeckých Tepliciach odhalený pamätník plukovníka in memoriam Jozefa Gabčíka. Pamätník stojí oproti Jozefovmu rodnému domu a je decentne umiestnený do prírody. Na odhalení sa zišlo veľa domácich, ale aj zahraničných hostí. Bustu odhalili RNDr. Peter Dobeš, primátor mesta Rajecké Teplice, Mgr. art. Peter Repka autor busty a Ing. Miroslav Bellan, občiansky aktivista a manažér projektu.

Pamätník pozostáva zo siedmych schodov, tak ako sedem hrdinov výsadkárov položilo sedem životov za svoju vlasť v krypte kostola.

Ďakujeme, že sme sa mohli zúčastniť a vyjadrujem uznanie, vďaku a pochvalu! Sme hrdí na Jozefa Gabčíka, ale aj všetkých, ktorí sa vzopreli nacistickému režimu. Pri príležitosti 70. výročia ukončenia druhej svetovej vojny, v roku 2015 prezident SR povýšil Jozefa Gabčíka do hodnosti generála in memoriam.

Link na fotoreportáž. miroslava7.rajce.idnes.cz/Odhalenie_pama...._m._Jozefa_Gabcika/

„Nikdy na Vás nezabudneme...“

František Mindár

ZLE ZATÁPĚL OKUPANTŮM. VELITEL PARASKUPINY CARBON FRANTIŠEK BOGATAJ NAKONEC MUSEL Z ČESKOSLOVENSKA UTÍKAT

Narodil se 21. března 1913 v Uherském Ostrohu. Odmaturoval v roce 1933 na Obchodní akademii v Uherském Hradišti. Téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 27 v Rimavské Sobotě a v únoru 1934 byl přemístěn k hraničářskému praporu 9 ve stejném městě. V letech 1934 až 1936 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a od srpna 1936 velel pěší četě hraničářského praporu 5 v Chebu. V období od dubna do konce září 1938 byl velitelem čety 4. roty tohoto praporu v Ostrově u Karlových Varů.

Po okupaci se zapojil do činnosti Obrany národa, byl jmenován velitelem úseku Uherský Ostroh. Po zatčení jeho nadřízeného, pplk. Vladimíra Štěrby, odešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii do Francie a 1. ledna 1940 se přihlásil do čs. exilové armády. Po porážce Francie byl 17. června 1940 evakuován do Velké Británie. Zde byl do roku 1942 velitelem čety důstojníků u brigádní kulometné roty Čs. samostatné brigády. Poté absolvoval parašutistický výcvik a množství specializovaných kurzů. Na jižní Moravě byl vysazen 12. dubna 1944 jako velitel paraskupiny CARBON.

Úkolem skupiny bylo kontaktovat domácí odboj na jihovýchodní Moravě, organizovat zpravodajskou činnost a připravovat v tomto prostoru po přiblížení fronty ozbrojené povstání. Po přistání se čtyřčlenná skupina nesešla, parašutisté František Kobzík a Josef Vanc byli u Rudic u Bojkovic udáni a před zatčením dali přednost smrti z vlastních zbraní.

Nicméně radista, četař aspirant Jaroslav Šperl, a velitel, kapitán František Bogataj, navázali v Ostrožské Nové Vsi kontakt s Obranou národa a ve spolupráci se skupinami CLAY a CALCIUM navázali kontakt také s Londýnem. Posléze bylo touto cestou vykorespondováno celkem sedm úspěšných a jedenáct částečně úspěšných shozů zbraní. Jejich množství postačilo na vyzbrojení tří pěších praporů. V závěru války skupina zorganizovala také 44 sabotážních akcí a 27. dubna 1945 osvobodila Popovice ještě před příchodem Rudé armády. Svými výsledky se skupina řadí mezi nejúspěšnější západní výsadky.

Po válce František Bogataj absolvoval Vysokou školu válečnou a byl jmenován přednostou II. zpravodajského odboru v Banské Bystrici. Po únorovém převratu byl 1. května 1948 dán na dovolenou s čekaným a brzy poté odešel do exilu. Z německého území se účastnil třetího, protikomunistického odboje. Od konce padesátých let žil v USA, kde pracoval jako bankovní úředník. Do důchodu odešel jako vicepresident „American National Bank“ v Chicagu. Po roce 1989 byl ve vlasti rehabilitován a v roce 1993 povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel 4. února 1999 v Saint Germain ve Spojených státech.

Zdroj: www.lidovky.cz/lide/zle-zatapel-okupantu...0309_124926_lide_ape

r/6

Naši přátelé ze Slovenska, z Klubu vojenské historie.

Toto sme točili asi 12 júna 2019... Prvýkrát mimo uzemia CR sa točilo niečo o Gabčíkovi a spol... Vlastne otvorenie kupelnej sezoný v Rajec. Tepliciach.

Všetko hrali naši chalani z klubu, ja som si zahral bankara Františka Koupila v obleku a v klobúku...a s truhlicou s korunovačnými klenotmi...držal som v rukách klenoty...



Divadlo – Atentát na Heydricha a korunovačné klenoty v Rajeckých Tepliciach

Náš Klub vojenskej historie bol oslovený /vzhľadom na to že sa venujeme 1.čsl. arm. zboru/ či by sme mali záujem urobiť predstavenie, divadlo, resp. komplet ukážku atentátu na Heydricha. Miesto bolo určené v Rajeckých Tepliciach, teda presne na miestach Gabčíkovho detstva. Termín ukážky, mesiac jún /červen sme dohodli i podrobnosti okolo ukážky a všetko už zostalo na nás. Vzhľadom na to že sme účinkovali už vo viacerých dokumentárnych filmoch s tematikou 2 sv. vojny, potešili sme sa. Výstroj, výzbroj máme „poruke“. Čo bolo treba, teda originálne auto Mercedes, nemecké uniformy a podobne sme zaobstarali a v dňoch 12 a 13.6.2019 sme na veľmi podobnom priestore ako v Prahe,na Slovensku po prvýkrát predviedli ukážku atentátu i s ďaľšími scénkami z toho obdobia.

Akcia mala úžasný ohlas. Počas dňa 4x sme mali divákov žiakov, študentov, občanov, kúpeľných hostí. A poobede naša ukážka bola súčasťou slávnostného otvorenie kúpeľnej sezóny. Veľmi sme radi, že po prvýkrát na Slovensku, na pamätných miestach, s účasťou občanov a predstaviteľov mesta, ktorí sú hrdí na Jozefa Gabčíka, sme i my prispeli k propagácii hrdinského činu a oboznámili sme sa i my a hlavne verejnosť i s príbehom českých korunovačných klenotov, ktoré sa určitý čas nachádzali ukryté v trezore hotela v Rajeckých Tepliciach pred začiatkom 2 svetovej vojny.

---

Fotogalerie:
Fotografie z natáčení + 2 fotografie ze setkání ve Vsetíně

r.1945 Brno- atentátníky Vladimírem BLAŽKOU a Aloisem BAUEREM proveden úspěšný atentát na Augusta GÖLZERA, po Reinhardu Heydrichovi druhém nejvyšším představiteli SS v protektorátu Čechy a Morava.

Proč se o nich téměř neví?

Alois Bauer- narozen 23.května 1926 Olešnice- člen protifašistické odbojové organizace Předvoj.

Původně pekařský učeň; v únoru 1945 se stal, společně s Vladimírem Blažkou, členem odbojové organizace "Předvoj", krycí jméno " Sochor".

Provedl společně s Vladimírem Blažkou úspěšný atentát na SS- Hauptstumführera Augusta Gölzera - druhého nejvyššího představitele SS - po Reinhardu Heydrichovi v Protektorátu ČECHY a MORAVA.

Vladimír Blažka -narozen 12.prosince 1920 Olešnice- člen protifašistické odbojové organizace Předvoj.

Provedl společně s Aloisem Bauerem úspěšný atentát na SS- Hauptstumführera Augusta Gölzera-

-druhého nejvyššího představitele SS- po Reindhardu Heydrichovi v Protektorátu ČECHY a MORAVA.

Vladimír BLAŽKA byl VOJÁK!

R/1

24. ledna - vzpomínáme VOJÁKA - Jana SYROVÉHO.

Jan Bohumír SYROVÝ se narodil 24.ledna roku 1880 v Třebíči.

Československý armádní generál, příslušník a velitel Československých legií v Rusku, předseda československé vlády v období "Mnichovské dohody-22.09.-30.11.1938"... Československý národní hrdina.

I.světová válka: dobrovolník v ruské armádě.

Vyjimečné vojenské schopnosti, postoupil do hodnosti důstojníka. V boji u Zborova přišel o pravé oko. Osvědčil se jako průzkumník. Z Ruské armády přešel jako velitel československých legionářů v Rusku a a všech proti bolševických vojenských sil na Sibiři. Povýšen do hodnosti generála. Do Československa se vrátil jako respektovaný národní hrdina.

Zařazen jako zemský vojenský velitel.

1924 podnáčelník Hlavního štábu.

1 ledna 1925 -náčelník Hlavního štábu československé branné moci.

1927- povýšen do hodnosti armádního generála.

1933- náčelníkem Generálního štábu se stal generál Ludvík Krejčí- generál Syrový byl jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Funkce se ale pojímala spíše jako reprezentativní - vyvolala spor o kompetence mezi oběma generály.

1938. Hodnocení generála Syrového k obraně státu byla skeptická. Známe-li vojenské materiály z oné doby obavy generála Syrového lze pochopit. Jedním z argumentů bylo i národnostní složení armádního celku- republika měla cca 3 miliony německých obyvatel, brannou sílu z nich z Němců, Maďarů... byla poměrně slabá letecky- v mělké linii obrany...

21.září 1938 byl přijat německý požadavek na postoupení pohraničních území s převahou německého obyvatelstva Říši. To vyvolalo silné emoce, před Pražským hradem se shromáždil dav skandující: " Dejte nám zbraně, nebo Syrového".

Pan prezident Edvard BENEŠ v tu dobu spal...generál SYROVÝ tedy před dav předstoupil, uklidnil situaci a dav se rozešel. Následující den vláda odstoupila.

Generál Syrový vydal v oné době projev k národu.. /část.../

"Prožívám nejtěžší chvíle svého života, neboť plním nejbolestnější úkol, nad kterým lehčí by bylo zemřít. Zůstali jsme sami. Měli jsme volbu mezi zoufalou a bezvýslednou obranou, která by znamenala nejen obětování celého dospělého pokolení, ale i žen a dětí. A mezi přijetím podmínek, které v bezohlednosti jsouce položeny po nátlaku bez války, nemají příkladu v dějinách."

1945.

Generál Jan Syrový se po celou dobu okupace neangažoval. Ani na straně okupantů, ani v domácím odboji.

14.května 1945 byl zatčen, odsouzen na dvacet let odnětí svobody, ztrátě hodností a práv občanských. Vydání tvrdého rozsudku zavinily dvě okolnosti: splnil, jako VOJÁK rozkaz vydaný mu přezidentem Háchou- v oné době vrchním velitelem branné moci (březen 1939) a to, že si při vstupu na Pražský Hrad podal ruku s Hitlerem...

1960 - všeobecná amnestie - vězen Jan Syrový je propuštěn na svobodu. Zlomen, dle jeho názorem trestem nespravedlivým. plnil, jako VOJÁK, rozkaz svého nadřízeného...

Zdroje: encyklopedie Jan Syrový, řada novinových článků, vlastních poznámek- upraveno, částečně použita český Wiki. ( citace projevu k národu..)

R/1

Vidím snahy roztříštěné,

slyším hesel pustou směs,

duchů proud se různo žene,

smetá dnes, co včera vznes´,

každý hlásá nové zvěsti,

každý jiné dráhy klestí,

každým jitrem nový vůdce

vstává s rušnou družinou---

kéž by raděj´všechny ruce

v houšť se shlukly družně spjatou

za velkou, za všem svatou,

za myšlenku jedinou!



Slyším rozlícenou vádu

o svobody podstatě,

o budoucím lidstva řádu

po křivd mrzkých rozvratě,

zatím co nás všechny kruší

dál jho dne ke dni tužší,

na vše naše práva pline

a v nás deptá lidskou čest---

Mlčte, všechny snahy jiné,

před tou jednou , nejdávnější,

nejnutnější, nejhlavnější:

nejprve z jařma šíji vznést!



Když se probral z omráčení

ujařmený vrahem děd,

v prvním hlavy povztyčení

k této hvězdě upjal hled,

k ní se našich otců zraky

stále pjaly skrze mraky,

z dětství všechno naše snění

kles z vlastní vůle hloub a hloub.

Do propastí se slepě vrhá,

má na nic pohraniční sloup.



Vlast nemění se ze dne na den

a sloup ten nesmí být kladen

jen pro nic za nic sem a tam.

Hranice posvátný jsou pojem.

Chránit se musí mírem, bojem.

Bez stálosti jsou klam a mam.



Stojíte u nich v zamyšlení.

Zvláštního na nich pranic není.

A přece hledíš na ně sniv:

Tvé vlasti osud na nich visí,

a píd ˇ-l i půdy nebrání si,

nebude národ zítra živ!!!

Písně otroka. Svatopluk Čech.

Připravila paní Olga Friedrichová R/7 ke vzpomínce na dramatické chvíle let 1938/1945.

(napsáno v lednu 2020)
ZAPOMENUTÝ VÁLEČNÝ VETERÁN BERNARD PAPÁNEK OSLAVIL 100 LET

BERNARD PAPÁNEK BOJOVAL U TOBRÚKU I DUNKERKU A V ŠEDESÁTÝCH LETECH EMIGROVAL DO IZRAELE. JEHO OSUD BYL PROTO AŽ DONEDÁVNA TÉMĚŘ ZAPOMENUT.

Bernard Papánek se narodil 17. ledna 1920 ve Vídni. Otec Bernarda Papánka pocházel ze slovenské židovské rodiny, maminka byla Moravanka.

Na dětství strávené ve Vracově dodnes s láskou vzpomíná a Vracov stále považuje za svůj domov.
„Rodiče si ale přáli, abych měl rakouské školy, takže v šesti letech jsem se stěhoval opět do Vídně. Nesl jsem to těžce. Bylo mi velmi smutno po kamarádech z Vracova".

Ve Vídni ještě v roce 1938 stihl dokončil obchodní školu a po obsazení Rakouska nacisty odjel do Brna k příbuzným.

ÚTĚK DO PALESTINY
V listopadu 1938 pro Bernarda přišla policie s tím, že se musí vystěhovat na Slovensko, kde má po otci domovské právo. Zavřeli ho a chystali se ho odvézt. Oficiálně ho ale nepředali žádnému úřadu, jen ho vysadili z auta nedaleko slovenských hranic.

Díky pomoci vzdáleného příbuzného, podnikatele a velkoobchodníka s textilem Leo Feunda se mu podařilo odjet do Palestiny, kde poslechl výzvy prezidenta Beneše, aby Čechoslováci vstupovali do armády.

Po krátkém pobytu ve výcvikovém táboře u Haify zamířil s jednotkou do severní Afriky k městu Tobruk.
V červenci 1943 se Bernardova jednotka přesunula do Egypta, odkud se vydala do Velké Británie. Dalšímu výcvik. Na podzim roku 1944 se pak českoslovenští vojáci přeplavili přes kanál La Manche do Normandie a zamířili k přístavnímu městu Dunkerk.

Válka pro Bernarda skončila 19. prosince 1944, kdy byl těžce raněn.

Když se Bernard zotavil, byl přepraven zpět do Anglie, odkud po konci války kontaktoval židovskou organizaci, aby mu pomohla najít příbuzné. Zjistil, že koncentrační tábory přežil z širokého příbuzenstva jen jeden strýc a také bratr Otto, který zůstal v Palestině.

PŘES KÁDROVÁKY NEPROŠEL
Šestadvacetiletý válečný veterán se čtyřicetiprocentní invaliditou to po návratu do Československa neměl lehké. Nemohl sehnat bydlení, ani práci. Zúročil však svou velkou znalost jazyků a začal dávat soukromé lekce jazyků.

S nástupem komunistů k moci s tím skončil a opět musel hledat práci. Dostal nejprve místo jako skladník v mlékárně, pak na čerpací stanici či pomocník na stavbě. Přes kádrovací oddělení Bernard nikdy neprošel. Jako voják ze západní fronty, který měl kontakty v Izraeli, Anglii i Rakousku, a navíc nestraník, byl nežádoucí osobou. Zajímala se o něj i StB.

ŽÁDOST ZAMÍTNUTA
Na začátku šedesátých let se Bernard oženil a několik let žádal o povolení vystěhovat se za bratrem do Izraele. Žádost zamítnuta. Až srpnu 1964 dostali s manželkou povolení navštívit starého strýce ve Vídni.

V Rakousku na ně čekal i bratr Otto a přesvědčoval je k emigraci do Izraele s tím, že jim zajistil letenky, bydlení i práci.
Později se Papánkovi dozvěděli, že byli v Československu odsouzeni na 8 a 12 měsíců za emigraci. Za pár let dostali amnestii, ale vrátit se přesto nemohli.

Bernard Papánek začal v Izraeli používat jméno Benjamin Palgi, protože jeho původní měli Izraelci problém vyslovit. Pracoval u letecké společnosti, dostal izraelské občanství a později i důchod. V Československu byl jako válečný veterán zapomenut, protože po emigraci vypadl z evidence ministerstva obrany.

Od roku 2014 žije na Slovensku v rodině své nevlastní dcery Viery. Stále se zajímá o svět, čte, chodí na procházky. Je jedním z posledních několika málo žijících československých bojovníků od Dunkerku.

Redakčně kráceno.

Zdroj+fotogalerie: pametinaroda.cz

20.prosince 1944 byl v obci Dobšiná popraven nacisty Karol ADLER, jeden z velitelů partyzánských oddílů partyzánské jednotky kapitána Nálepky.

V roce 1944 převzal moc revoluční národní výbor. Velením milice, vytvořené k zajištění pořádku byl Karol Adler pověřen.

Ve druhé polovině října 1944 začal mohutný nástup německých jednotek, především vybraných oddílů SS s frontovými zkušenostmi a bojovými zkušenostmi v hornatém terénu. Partyzáni, většinou poprvé v bojovém střetnutí s vycvičenou bojovou jednotkou, nepoměrně slaběji vyzbrojeni, bez dělostřelecké a letecké popory se dostali do obklíčení.

10.prosince 1944 byl raněný Karol ADLER zajat, předán gestapu, surově mučen a exemplárně 20.prosince 1944 oběšen na náměstí v Dobšiné. Dochovalo se jeho prohlášení před popravou: "Ja umieram, ale nás je vel´a ."

Zbytek jeho oddílu, který se vyhnul zničení pokračoval do konce války dále - velel mu Josef Fábry.

Vzpomínkou na Karola ADLERA je pamětní deska na budově pošty v DOBŠINÉ, v bratislavské Dúbravce je po něm pojmenována ulice.

Karol ADLER byl posmrtně povýšen na kapitána a vyznamenám Řádem rudé hvězdy.

Zdroj: slovenská Wiki- volně dostupné- upraveno, zkráceno R/1

Jiří SEDMÍK popraven nacisty 18.prosince 1942 v Plötzensee -(Říše)... vlastenec, český legionář, politik, diplomat, svobodný zednář, příslušník církve českobratrské.

Ovládal šest jazyků : francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu, polštinu a srbštinu napsal dvé práce na téma politické a ekonomické... studen Karlovy university.

Povolán do I. světové války, v Rusku padl do zajetí. Vstoupil do československých legií. Pro vysokou inteligenci a znalosti se stal tajemníkem a průvodcem T.G. Masaryka při jeho ruském pobytu.

Diplomat Jiří Sedmík zorganizoval přesun legií pro Transsibiřské magistrále do Československa; poté zastupoval republiku na mírových jednáních v Paříži.

Po vzniku republiky se stal tajemníkem Edvarda BENEŠE, byl aktivním příslušníkem Československé církve evangelické.

Po okupaci Československa se zapojil do odbojové skupiny Karla JAROŠE, infiltrované do nacistických bezpečnostních složek.

J8.dubna 1940 byl zatčen, v červnu 1942 Lidovým soudem odsouzen k trestu smrti; rozsudek byl vykonán 18.prosince 1942...náklady popravy musela Říši uhradit pozůstala rodina.

Diplomat Jiří Sedmík se zasloužil o Československou republiku.

---

"Sedmíkovci"

Jiří Sedmík odbojovou skupinu založil již koncem roku 1938 pod názvem Politické ústředí. Udržovala spojení s Edvardem Benešem,- mimo jiných byly jejími členy Prokop Drtina, také Vladimír Krajina. Skupina byla úzce napojena na odbojovou skupinu pod vedením policejního rady Karla Jaroše. /členem skupiny byl m.j. i pražský primátor Otakar Klapka /.

Spojkou- kapitánem Václavem Morávkem a podplukovníkem Josefem Balabánem - byli spojeni s organizací Obrana národa.

Skupina /deset členů/ byla pozatýkána na jaře 1940.

---

Literární práce:

r.1932: "Úvod do politickému myšlení". V témže roce: Macek,Wintr,Sedmík : "Současná krize hospodářská, politická a sociální: její příčiny, účinky a řešení" .

Vzpomenout můžeme u pomníků:

Českobratrské církve evangelické /vršek Palírka u pražských Bohnic " Na Farkách"... u pamětní desky v Praze " Na Valech" č.p. 10.

---

Zdroje: česká WIKI, archivy - upraveno, zkráceno R/1

14.listopadu 1920 ve Velkých Bílovicích se narodil Libor Zapletal.

Nadaný po rodičích, začal studovat na Vysokém učení technickém v Brně. Po uzavření českých vysokých škol se zapojil do odbojové činnosti- prozrazením skupiny se s další skupinou odbojářů dostal složitě do Francie. V československé zahraniční armádě ji bránil. 13.července 1940 se dostal do Anglie.

Zařazen ke 2.pěšímu praporu- 1941 škola pro důstojníky v záloze- svobodník aspirant. Od července 1941 postupně cvičen pro vysazení do PROTEKTORÁTU. V dubnu 1942 zařazen jako zástupce velitele připravované skupiny BIVOUVAC.

Vysazen 28.dubna 1942 nedaleko Požárů (Křivoklátsko). S dalším členem skupiny se přemístnili do Zlína- 2.května na udání Jana Chvátala, zatčen.

Přijal nabídku ke "spolupráci", z Gestapa propuštěn a měl odejet do Podivána. Zaúkolován Gestapem vyzvědět, kde je Jan zemek a Josef Bublík... Zapletal se začal před Gestapem skrývat. Vrátil se na Zlínsko, nejprve k Rusavě; poté se pokusil s dalšími dvěma uprchlíky přejít do Švýcarska; na hranicích poznán, zatčen, 4 týdny uvězněn a vrácen do Protektorátu- 1.října 1943 převezen do Mauthausenu; 27.září 1944 popraven oběšením.

1.prosince 1945 povýšen na poručíka pěchoty in memoriam. VOJÁK.

PŘEHLEDNÉ DĚJINY 1918 - 1945

R/9