
Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi
skupinou zedníků a dítětem.
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle
parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o
vše, co se dělo v sousedství a začala si povídat se zedníky.
Motala se mezi nimi, kteří měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako
talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali
drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti.
Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice, přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat.
Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka jí navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance.
Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí
"práci" na stavbě a že za to má dokonce i "výplatu".
"Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala"
poznamenala s úsměvem.
Děvčátko: "Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme
velikánský dům!"
"Bože můj", pokračovala paní "A budeš na stavbě dělat i příští týden?"
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: "Myslím, že jo .... jestli
ti čuráci ze stavebnin dovezou cihly..."