Letos uplynulo v řádově měsíci 75.výročí osvobození Evropy od nacistů. Víte, jaké "elity" proti našim tátům bojovaly? Co o nich víme?

Karl Wolff.

Karl Friedrich Otto Wolff -(Himmler jej nazýval přezdívkou "Wölffechen" ) jeden z nevýše postavených nacistů , SS- Obergruppenführer, generál Waffen SS. Šéf osobního štábu Reichsführera -SS, pobočník Heinricha Himmlera, spojovací důstojník SS v Hitlerově hlavním stavu- nakonec nejvyšší velitel SS a policie v Itálii.

Karl Wolff se narodil v německém Darmstadtu jako syn soudce okresního soudu. Wolf vystudoval gymnázium a nastoupil do armády- na západní frontě se vyznamenal a obdržel železný kříž 1. a 2. třídy.

Po skončení války Karl Wolff úspěšně pracoval v bankovnictví, posléze podnikal. PO ukončení hospodářské krize v roce 1931 se zajímal o pomoc stran nabízejících hospodářskou a politickou pomoc. Vybral si NSDAP a SS.

1932- povýšen na SS-Sturmbanführera /ekvivalent major/ v roce 1933 - osobní pobočník Henricha Himmlera- člen Reichstagu.

1943 - povýšen do funkce nejvyššího velitele SS a policie do Itálie - současně jako generál Wehrmachtu kontroloval od 26.července 1944 Mussoliniho vládu v Saló.

Ke konci války bylo generálu Karlu Wolfovi jasné, že je s hitlerovským Německem konec. Tajně navázal kontakty s americkou tajnou službou ve Švýcarsku a již 29.dubna 1945 dosáhl příměří v severní Itálii - zde lze ocenit ušetřené životy jak německých, tak spojeneckých vojáků, civilistů a zbytečné ničení památek.

V Norimberském procesu vystupoval Wolf jako svědek obžaloby, "aby se neřeklo"... sám byl odsouzen pouze ke čtyřem letům "fešáckého kriminálu"... ovšem k malé "radosti soukmenovců". Již v roce 1953 byl propuštěn a začal podnikat.

V roce 1964 byl na tvrdý nátlak ze strany IZRAELE znovu postaven před soud; měl štěstí, že nebyl unesen do Izraele .

Byla mu totiž dokázána spoluvina na vraždě 300 000 Źidů- rozsudek 15 let káznice.

Nacistická "temná síla" ale pracovala spolehlivě, krátce nato propuštěn z vězení pro "těžké zdravotní důvody".. s nimi se dožil v německém Rossenheimu do roku 1984!!! tedy věku úctyhodného-84 let zabezpečen německým důchodovým fondem - ten pobírali i členové SS.

Karl Wolf byl mimo asi 11 vysokých vyznamenání odměněn " Čestnou šavlí Reichführera SS."

Karl Wolf byl produktem své doby- když bylo dobře, bylo dobře, když teklo do bot, zradil..

zdroj: německá WIKI, historické materiály, Norimberský proces a další.. silně redukováno R/1

Největší letecká bitva u nás? Hořící nebe nad Hanou!

epochaplus.cz/nejvetsi-letecka-bitva-u-n...rici-nebe-nad-hanou/

R/6

„Som vďačný!“

Určite si pozrite, aspon pár foto zo začiatku /ale všetky su zaujímavé/ snád budete na nich niekoho pozna, ide ale o vďaku našim osloboditeľom!

www.srspol.sk/clanek-som-vdacny-19636.html

P.S. Na foto č.16 sa nám podarilo v tom termíne odfotiť pri pamatniku v Trenč. Teplicicach.

Srdečne pozdravujeme. Mindárovci

ZAPOMENUTÝ VÁLEČNÝ VETERÁN BERNARD PAPÁNEK OSLAVIL 100 LET

BERNARD PAPÁNEK BOJOVAL U TOBRÚKU I DUNKERKU A V ŠEDESÁTÝCH LETECH EMIGROVAL DO IZRAELE. JEHO OSUD BYL PROTO AŽ DONEDÁVNA TÉMĚŘ ZAPOMENUT.

Bernard Papánek se narodil 17. ledna 1920 ve Vídni. Otec Bernarda Papánka pocházel ze slovenské židovské rodiny, maminka byla Moravanka.

Na dětství strávené ve Vracově dodnes s láskou vzpomíná a Vracov stále považuje za svůj domov.
„Rodiče si ale přáli, abych měl rakouské školy, takže v šesti letech jsem se stěhoval opět do Vídně. Nesl jsem to těžce. Bylo mi velmi smutno po kamarádech z Vracova.

Ve Vídni ještě v roce 1938 stihl dokončil obchodní školu a po obsazení Rakouska nacisty odjel do Brna k příbuzným.
ÚTĚK DO PALESTINY

V listopadu 1938 pro Bernarda přišla policie s tím, že se musí vystěhovat na Slovensko, kde má po otci domovské právo. Zavřeli ho a chystali se ho odvézt. Oficiálně ho ale nepředali žádnému úřadu, jen ho vysadili z auta nedaleko slovenských hranic.

Díky pomoci vzdáleného příbuzného, podnikatele a velkoobchodníka s textilem Leo Feunda se mu podařilo odjet do Palestiny, kde poslechl výzvy prezidenta Beneše, aby Čechoslováci vstupovali do armády.

Po krátkém pobytu ve výcvikovém táboře u Haify zamířil s jednotkou do severní Afriky k městu Tobruk.
V červenci 1943 se Bernardova jednotka přesunula do Egypta, odkud se vydala do Velké Británie. Dalšímu výcvik. Na podzim roku 1944 se pak českoslovenští vojáci přeplavili přes kanál La Manche do Normandie a zamířili k přístavnímu městu Dunkerk.

Válka pro Bernarda skončila 19. prosince 1944, kdy byl těžce raněn.

Když se Bernard zotavil, byl přepraven zpět do Anglie, odkud po konci války kontaktoval židovskou organizaci, aby mu pomohla najít příbuzné. Zjistil, že koncentrační tábory přežil z širokého příbuzenstva jen jeden strýc a také bratr Otto, který zůstal v Palestině.

PŘES KÁDROVÁKY NEPROŠEL
Šestadvacetiletý válečný veterán se čtyřicetiprocentní invaliditou to po návratu do Československa neměl lehké. Nemohl sehnat bydlení, ani práci. Zúročil však svou velkou znalost jazyků a začal dávat soukromé lekce jazyků.

S nástupem komunistů k moci s tím skončil a opět musel hledat práci. Dostal nejprve místo jako skladník v mlékárně, pak na čerpací stanici či pomocník na stavbě. Přes kádrovací oddělení Bernard nikdy neprošel. Jako voják ze západní fronty, který měl kontakty v Izraeli, Anglii i Rakousku, a navíc nestraník, byl nežádoucí osobou. Zajímala se o něj i StB.

ŽÁDOST ZAMÍTNUTA
Na začátku šedesátých let se Bernard oženil a několik let žádal o povolení vystěhovat se za bratrem do Izraele. Žádost zamítnuta. Až srpnu 1964 dostali s manželkou povolení navštívit starého strýce ve Vídni.

V Rakousku na ně čekal i bratr Otto a přesvědčoval je k emigraci do Izraele s tím, že jim zajistil letenky, bydlení i práci.
Později se Papánkovi dozvěděli, že byli v Československu odsouzeni na 8 a 12 měsíců za emigraci. Za pár let dostali amnestii, ale vrátit se přesto nemohli.

Bernard Papánek začal v Izraeli používat jméno Benjamin Palgi, protože jeho původní měli Izraelci problém vyslovit. Pracoval u letecké společnosti, dostal izraelské občanství a později i důchod. V Československu byl jako válečný veterán zapomenut, protože po emigraci vypadl z evidence ministerstva obrany.

Od roku 2014 žije na Slovensku v rodině své nevlastní dcery Viery. Stále se zajímá o svět, čte, chodí na procházky. Je jedním z posledních několika málo žijících československých bojovníků od Dunkerku.

Redakčně kráceno.

Zdroj+fotogalerie: pametinaroda.cz

Přijdeme-li my, veteráni, pozdravit své zesnulé v Napajedlech, nasadíme si u hrobu generála Josefa ŠNEJDÁRKA červený baret a: zdravíme jeho pomník.

Tiše, pokorně. K údivu civilistů. Zdravíme DUŠI VOJÁKA!

Příběh:

R.1919- Maďarsko-

velitel pluku plukovník Josef Šnejdárek : " Co jsem prožil".

"Prokurátor mi přinesl k podpisu rozsudek smrti za "podněcování vojáka ke vzpouře.".

"Ptám se pana prokurátora: Jak starý je vzbouřenec?" " 18 let- vece prokurátor"

"Co provedl?" "Je to bolševik, popuzuje vojsko ke vzpouře"...

"Mladík, odpovídám prokurátorovi, 18 let je ještě dítě. Nemůže být bolševikem sám o sobě. Moje vojsko, které by se dalo podnítit ke vzpouře osmnáctiletým dítětem, jeho řečmi, by nebylo VOJSKO!

Nepodepíši! Potrestejte jinak- pár pohlavků..."

Stalo se tak.

Za pár týdnů jsem "nebezpečného bolševika" jako hrdinu válečného střetu, povyšoval rozkazem do hodnosti desátníka.

" Děkovný dopis matky"vzbouřence" jsem si uložil" : J.Šnejdárek.

Zdroj: Paní Alena J. redaktorka R/4.

Některé z rubrik redukujeme a spojujeme je do jiných.

V této, nově zavedené rubrice postupně zveřejníme články a statě vyjmuté z útlé publikace věnované našim VOJÁKŮM, legionářům od roku 1914-1919 a poté od roku 1938-1945.

Publikaci nazvanou ZPRÁVA Československej obce legionárskej (I.a II.odboj) krajinského výboru pre Slovensko k sjazdu, konanému v dňoch 28.a 29.septembra 1946 v Bratislave. Vydal ji Sekretariat ČsOL pre Slovensko v Bratislave.

Publikace není zatížena ideologií po roce 1948. Část článků bude nutno zkrátit o všeobecné informace, některé přeložíme do češtiny. Ty podstatné s uvedením dobového autora, přepíšeme ve slovenštině...

PUBLIKACE obsahuje některé projevy OSOBNOSTÍ, již po roce 1948 cenzurovaných, nebo nepublikovaných. A to prezidentů T.G.Masaryka, Dr.E:Beneše i generála R. Štefánika.

Rubrika je vyjádřením naší ÚCTY k těm, kdož bojovali za společné DOMOVY A VLASTI... redakce.