ZAPOMENUTÝ VÁLEČNÝ VETERÁN BERNARD PAPÁNEK OSLAVIL 100 LET
BERNARD PAPÁNEK BOJOVAL U TOBRÚKU I DUNKERKU A V ŠEDESÁTÝCH LETECH EMIGROVAL DO IZRAELE. JEHO OSUD BYL PROTO AŽ DONEDÁVNA TÉMĚŘ ZAPOMENUT.
Bernard Papánek se narodil 17. ledna 1920 ve Vídni. Otec Bernarda Papánka pocházel ze slovenské židovské rodiny, maminka byla Moravanka.
Na dětství strávené ve Vracově dodnes s láskou vzpomíná a Vracov stále považuje za svůj domov.
„Rodiče si ale přáli, abych měl rakouské školy, takže v šesti letech jsem se stěhoval opět do Vídně. Nesl jsem to těžce. Bylo mi velmi smutno po kamarádech z Vracova.
Ve Vídni ještě v roce 1938 stihl dokončil obchodní školu a po obsazení Rakouska nacisty odjel do Brna k příbuzným.
ÚTĚK DO PALESTINY
V listopadu 1938 pro Bernarda přišla policie s tím, že se musí vystěhovat na Slovensko, kde má po otci domovské právo. Zavřeli ho a chystali se ho odvézt. Oficiálně ho ale nepředali žádnému úřadu, jen ho vysadili z auta nedaleko slovenských hranic.
Díky pomoci vzdáleného příbuzného, podnikatele a velkoobchodníka s textilem Leo Feunda se mu podařilo odjet do Palestiny, kde poslechl výzvy prezidenta Beneše, aby Čechoslováci vstupovali do armády.
Po krátkém pobytu ve výcvikovém táboře u Haify zamířil s jednotkou do severní Afriky k městu Tobruk.
V červenci 1943 se Bernardova jednotka přesunula do Egypta, odkud se vydala do Velké Británie. Dalšímu výcvik. Na podzim roku 1944 se pak českoslovenští vojáci přeplavili přes kanál La Manche do Normandie a zamířili k přístavnímu městu Dunkerk.
Válka pro Bernarda skončila 19. prosince 1944, kdy byl těžce raněn.
Když se Bernard zotavil, byl přepraven zpět do Anglie, odkud po konci války kontaktoval židovskou organizaci, aby mu pomohla najít příbuzné. Zjistil, že koncentrační tábory přežil z širokého příbuzenstva jen jeden strýc a také bratr Otto, který zůstal v Palestině.
PŘES KÁDROVÁKY NEPROŠEL
Šestadvacetiletý válečný veterán se čtyřicetiprocentní invaliditou to po návratu do Československa neměl lehké. Nemohl sehnat bydlení, ani práci. Zúročil však svou velkou znalost jazyků a začal dávat soukromé lekce jazyků.
S nástupem komunistů k moci s tím skončil a opět musel hledat práci. Dostal nejprve místo jako skladník v mlékárně, pak na čerpací stanici či pomocník na stavbě. Přes kádrovací oddělení Bernard nikdy neprošel. Jako voják ze západní fronty, který měl kontakty v Izraeli, Anglii i Rakousku, a navíc nestraník, byl nežádoucí osobou. Zajímala se o něj i StB.
ŽÁDOST ZAMÍTNUTA
Na začátku šedesátých let se Bernard oženil a několik let žádal o povolení vystěhovat se za bratrem do Izraele. Žádost zamítnuta. Až srpnu 1964 dostali s manželkou povolení navštívit starého strýce ve Vídni.
V Rakousku na ně čekal i bratr Otto a přesvědčoval je k emigraci do Izraele s tím, že jim zajistil letenky, bydlení i práci.
Později se Papánkovi dozvěděli, že byli v Československu odsouzeni na 8 a 12 měsíců za emigraci. Za pár let dostali amnestii, ale vrátit se přesto nemohli.
Bernard Papánek začal v Izraeli používat jméno Benjamin Palgi, protože jeho původní měli Izraelci problém vyslovit. Pracoval u letecké společnosti, dostal izraelské občanství a později i důchod. V Československu byl jako válečný veterán zapomenut, protože po emigraci vypadl z evidence ministerstva obrany.
Od roku 2014 žije na Slovensku v rodině své nevlastní dcery Viery. Stále se zajímá o svět, čte, chodí na procházky. Je jedním z posledních několika málo žijících československých bojovníků od Dunkerku.
Redakčně kráceno.
Zdroj+fotogalerie: pametinaroda.cz