Poslední dny Pompejí 1968 ...
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 29. 4. 2026 14:13
- Napsal Pavel Chmelík
- Zobrazeno: 446
výsadkový pluk sedmý.... píše se rok 1968... v pořadí den třetí....
SEN...
konečně jsem dostal slíbený opušťák ... pokojík vonící Věruškou... svlékám ji ramínka košilky... " Věruško, na podzim se vezme.... vstříc mi jdou ruměnná ústa... a křik!!! ..
maminka? ne ... tento zní dvojhlasně a drsnou slovenštinou... rudá ústa se mění v hroty vidlí nekompromisně vztyčených... bleskne mi hlavou: tchyně a ještě má sebou pomocnici!
Vstali jsme, pokryti stébly uschlých trav... " navíc se shýbli po samopalech.... vidle se napřímily jako - statečná kopí husitů...
"Co jste, co tu děláte, odkud jste utekli?" zavoláme Bezpečnost...
Slovenština, zejména ta dole od Bratislavy bývá měkká, ale zde ne...
Truneček nervozně přešlápl... já jsem si vzpomněl na maminku; jedna z oněch bojovnic mi ji mimoděk připomínala... "My nejsme zločinci, v noci jsme se ztratili na cvičení, nevíme přesně kde jsme..." vidle byly skloněny... "ani neumíme po slovensky, jsme z Čech"....
Samopal jsem si hodil na záda... "Prosím, už druhý den jsme nejedli, můžeme u vás koupit trochu mléka..? "
Nestudoval jsem psychologii , jen jsem si vzpomenul na reakci své maminky.... " Vy máte hlad?" Z líté saně se vyklubala "maminka" a z té druhé sestra.... synek má hlad... brácha ... "tací zubožení"....
Obě terénní pracovnice naráz zmizely a my jsme se mohli rychle vyčúrat... za chvíli... "pojďte dále"... šatna pracovníků kravína, hrubá lavice , na stole umělý ubrus .. dva hrnky čerstvě nadojeného, ještě vlahého mléka a miska pocukrovaných buchet... "Tý vole"....
Naše společnice si sedly naproti nám.
" Jezte".... "Mariáno, dones ještě mléka..."
Nasadil jsem pokorný výraz...
" Co jsme dlužni.... peníze nechcete, můžeme vám alespoň s něčím pomoci? "
Tak ... a byli jsme jejich..."Když nám pomůžete nanosit konve na rampu..? za chvíli přijedou mlékaři.."
"Prosím" oslovil jsem "maminku" nenahlásily jste nás, že??? měli bychom zle..." "Ne" , zněla odpověď.."Už tak jste si zakusili.."
Starší paní si sedla proti nám, poposedla a bylo vidět, že má něco na srdci...mladší se vytratila- za chvíli přinesla buchty makové... "Vezměte si je sebou"....
Maminka se nakonec rozhodla: " Povídali chlapi, že tady na letišti bude nějaké cvičení , parašutisti, asi jste od nich, že?"
Buchta mi zůstala v krku a nakonec mi to "došlo"... naše cvičení bylo kontrole letiště známo a co navíc... všem občanům Kuchyně... Jouda to musel vědět a "držel hubu"...
Tak váženě, vojáčci, co jste zač?
"Já to nechci nikde říkat, ale mám prosbu...mám doma starého, invalidního muže, z války .. je otravný, každému ukazuje medaile a už jej nikdo nechce poslouchat.. když s ním povykládáte, pookřeje".... chvíli bylo ticho, s Trundou jsme se na sebe podívali..." " No, jak půjdeme přes dědinu v maskáčích?...
Díky naší technické redakci jsme zmapovali místo našeho příběhu dnes, v roce 2026.. označené bílým kolečkem ... k udrnatým kolečkem u komunikace je objekt tehdejšího JRD ( komunikace 501 ) zřetelný je výstup do lesního komplexu....
--------------------------
R/2 snímek z roku 2025
"Za mým chlapem chodí zootechnici, když jsou na kontrole po telení krav a bydlíme nlízko.... zkusili jsme si je a padly... objemná taška přijala samopaly, masky... dojedli jsme buchty, dopili mléko a vyrazili... mladí veterináři, asi na praxi....
Chalupa.
Nikoliv v ucelené zástavbě- zahrada s altánem... manžel - určitě kolem padesátky,- právě vstával. Vysvlékli jsme pláště... uviděl stejnokroje... nadšeně poposedl, "vítejte, molodci , tak povídejte- co a jak?" cvičíte tu na letisku? ...
Na stole přistála láhev s "čirou tekutinou" decové sklenky. Nalil je téměř po vrch a jednu do sebe obrátil. Paní zmizela někde v kuchyni.... Truneček mlčel a já zase tím mluvčím... "víte, paní říkala, že jste voják.. tak pochopte..."
Decová sklenka zmizela v hrdle veterána... na dotaz paní... " my, kdyby to šlo, čaj.. " ...
Z kuchyně zavonělo , válečný veterán si zapálil ... "no, žijeme tu u letiska.. jsem invalida - válka...ale žijeme tu spokojeně, mám dalkohled, sleduji, když jsou zde střelby... to víte, starý rozvědčík..."
" Rozvědčík?"
S Trundou jsme se dotkli kanadama....
" No, u nás v Čechách jsem býval na letišti v Mladé Boleslavi co chvíla.. ve Svazarmu... letiště a letadla, to je můj koníček.. ale tohle letiště je dost malé..."
"Cože? malé? "
Z veterána se vychrlilo několik zajímavých informací... " jé, to jsme nevěděli".. vytáhl jsem zápisníček a: Trunda mne znovu pod stolem kopl... v rozvědčíkově hrdle zmizela další sklenka a:
" Letiště Kuchyňa- druhé třídy, nebojové, cvičné, délka dráhy 22000 m, šířka dráhy 60 m... na "stojánkách" 15 strojů MIG 15, dva MIGY 19, jeden M14 a Delfín -L29. Velitel je generál, opravil se "generálmajor"...
Veterán nás už dále nevyslýchal, vodka začala působit...z kuchyně to vonělo čím dále intenzivněji, zelí...
Na stole se objevily talíře, příbory a třetí sklenka.. "chlapci, dejme si..." Obouhlasně s Trunečkem odmítáme... musíme najít jednotku.. chápe. Manželka je rovněž rezolutní.. "nechej je v klidu najíst, dva dny nejedli.."
Slovenské kuchařce jsme vzdali čest... guláš jako segedýn, nadýchané knedliky, pivo... kafe odmítáme... veterán si již šlape na jazyk... "pokrčila rameny, dám ho spát.."
Hospodyňka jde s námi zpět do kravína, svlékáme pláště, nasazujeme ušanky, masky a samopaly...
" Ty vole, chápeš to " ?
Jouda je řádně, jak to slušně napsat... "nasrán" ... " měli jsme tady kontrolu- kapitán Hanák - velitel 4.roty a jeden "štába" s ním...našli nás snadno, plápolající oheň v lese... ale jinak "dobrý"...
Joudu viditelně uklidnily moje poznámky "zašifruj to" ... radisté si už připravili relaci....
Pozn: odeslání zašifrované zprávy trvá jen několik vteřin..zpráva je naperforovaná na úzkém pásku, jakmile radista naváže spojení , zašifrovaný obsah je odeslán ve vteřinách...
Exkurz:
Kapitán Jozef HANÁK - za praporu velitel čety, zástupce velitele roty (1960)... (1961-1969) velitel čety, zástupce velitele roty.
" Ty, Joudo, Ty jsi věděl, že letiště o nás ví.." Zvedl jen obočí... "no, proč se ptáme...
Od radiostanice přišel za námi zvědavý Fjodor.
Jouda vyslechl náš příběh mlčky... zato Fjodor , uši natažené co oslík, " jé, já bych za chlapem šel"....
Jouda zavelel: "Ty Fjodo! už máme s Tebou těch průserů dost, nemyslíš ?vrať se k radiostanici..."
Fjodor se zvedl uraženě...
Jouda roztáhl mapu... "musíme udělat ten průzkum v noci, osvětlení, střežení... "zatím si odpočiňte a vyrazíte kolem dvacáté.. a nechrápat v seníku! No , toho chlapíka bych poznal rád... zítra..."
Prosincová noc je černá, znovu se vrací myšlenky na "Hodinu mrtvých očí.." Jak je to pořád stejné...
Na letiště dorazíme už po poměti. Svítící ciferník ukazuje 22.00 - střídání stráží...jen středová světla, matné obrysy postav přicházejích a odcházejících... aha, maji pevné stojky... ale proč tolik stráží na letišti nebojovém, 2.třídy?
Povely- jde z nich strach... přitisknuti ke studené zemi... na přistávací dráze nic.. zvedám se .. najednou od budovy letiště povely... řízné.. že by měli psy??
Najednou... vše se rozsvítí, světlo červencového poledne... naučeně sebou říznu tváří do země.. tak, teď přijedou v Gazu a mají nás... krve by se ve mně nedořezal... světla naráz zhasla ... naše začerněné obličeje popelem ze základny .... " ty , Vierka, já Ti tady na to seru.. kurva, zima je .. pojďme tu za dne...!"
Ležíme na zádech na mokré zemi.. jsem určen jako velitel podskupiny, ale Trunda je můj kámoš...
Vyhodnocuji situaci...když ta světla od hangáru rozsvítili, byla to náhoda.. o nás neví, to by už byli tady.. zvedáme tváře zabořené k zemi... v malých světlech ohraničujících ramvej vidíme zavádění strážních dvojic .. zhruba po dvou stech metrech... jasně... kdyby to bylo za normální situace, proč tolik stráží.. ví o nás...
odplížíme se do porostu.. no, máme "po žížalkách" seník dnes nebude, vrátíme se na základnu... sdělujeme Joudovi co a jak ... Truneček vyndává pomačkamou makovou buchtu.. podává ji Joudovi..." vy bejci, jestli bude průser... "
Zalézám na svůj smrkový pelech... ohýnek sice je, ale žádná vatra... jen čaj z "kádédávky" ... usnínám, Věrka nikde , tma... do snu pochoduje
Den čtvrtý.
Pokračování v týdnu 19. dle možností redakce... " a co bylo dále ? drama vrcholí!!!! "
------------------
R/M.F. editorka R/7 paní Olga F.
