- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 22. 3. 2025 6:25
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 78
Sobota, ve Zlíně jasno, minus dva st. C.
Do redakce zavítala vzácná návštěva, vídáte ji zpravidla na některém ze silničních běhů a stupních vítězů... paní Adriana. Dnes společně navštívíme již končící výstavu obrazů ve Zlíně.
Paní Adriana se podílela také spoluautorsky na publikaci věnující se 73.tankovému praporu v Přáslavicích a je účastnicí dvou zahraničních misí České armády .
Jarním pozdravem nás potěšil veterán roty "B" roku služby 1963/1965 svobodník v záloze Marek Čík, připravuje v pořadí - společně s veteránem Patrem Spáčilem - již pátou část Bulletinu o životě roty a 7.výsadkového pluku zvl. určení v letech doby své služby... záslužné!!
Velmi zajímavých dnešním příspěvkem je pravidelné pokračování vzpomínek veterána z Luštěnic, praporčíka Miroslava Řezníčka doplněné dobovými fotografiemi. Možná náhoda- popisuje v nich budování polních úkrytů- takže sice ne doslovná, ale podobná témata mají s veteránem Milanem Friedrichem, společná.
Vyprávění mělnického veterána dneska zatím nebude končit rozverným závěrem šturmu. To necháme na týden příští a jako třešničku na dortu připojíme pohled na 7.výsadkový pluk v letech 1968/1969 ... i tak je možno nás v pluku vidět očima potomka posledního "velitele pluku."
.. oba naši autoři, plni tvořivých sil mají materiály na další měsíce roku 2025.. těšme se!
Co se stalo v minulosti:
r. 1680 sedláci, vykořisťovaní feudálním systémem připravili císaři Leopoldovi I. petici, požadující snížení robotních a dalších povinností. Zda to byl císař sám, či jeho úředníci? všechna dosavadní selská privilegia z roku 1618 byla zrušena a výsledek: selská povstání
r.1945 americké letectvo bombardovalo rafinerii a vlakové nádraží v Kralupech nad Vltavou.
r-. 1968 prezident Antonín Novotný abdikuje na svoji funkci. Začíná tzv. " Pražské jaro 1968".
Úderem 09.30
se členové redakce R/1 a R/2 společně s naší vzácnou návštěvou setkali před nejhonosnější budovou Zlína...počátkem byla výtečná snídaně ve 2.etáži PRIORU Zlín, poté návštěva výstavy pořádané Mgr. Pavlem Chmelíkem v etáži desáté...vše úžasné, jak nasvědčuje fotogalerie zachycená paní Irenou Spasovou ( R/2) níže... pohodu dokreslil jarní, sluncem zalitý den... po saharském písku ani památky...
1.pracovní snídaně- "Tři vejce do skla" s domácím chlebem a máslem s pažitkou, vybranými sýry, elitní kávou a vzornou, pozornou obsluhou..
2. pohled na slunný Zlín
3. záběry z výstavy...
---------------
R1 + R/2
- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 19. 3. 2025 13:07
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 154
Holešovská odysea XLI aneb Jak jsme "šturmovali" či? ... copak je to za vojáka.."
...."Kobyla" se čílí, zakazuje svítit, ale valem ztrácí autoritu. Nastupuje kolektivní řešení situace. S překvapením my, "brka" sledujeme rozčilenou hádku mezi "mazáky"- velitelem Skupiny hloubkového průzkumu a radistou.
Napětí. Do placu se snesla otázka radisty... "kurva, kde máš kamaráda Jirku? ( zde zkresleno pro zakrytí skutečného jména "důstojníka," vyhozen nedlouho poté od pluju.....) . lemp!
(v jazyce obecném - "zhruběle" nedbalý, nepořádný, nesvědomitý, nedůsledný, nespolehlivý neschopný...)
Kobyla je postaven, uprostřed noci před mimořádně nepříjemnou PRAVDU... no, domluvili jsme se, že s námi nepůjde, připojí se k nám až na konec... má tady holku, to snad chápete... nechá nás zato na pokoji.. tak jsme se domluvili...
Ticho.
Chápeme. Bez diskuzí. Rozložíme se ke spánku, beze stráží, přesun dokončíme zítra. Jen oheň ne, co kdyby ti psi.
V dané chvíli jsme to všichni přijali jako řešení nejlepší... a připravili si "pelechy" .. celty... usnul jsem a zdálo se se mi o Verušce...ve chvíli, kdy jsem k ní vztáhl ruce, mne budí šramot... samopal a "útočák mám vedle těla ... někdo se prodírá křovím ...
" To Kobyla" ... neoholené strniště, svraštělé obočí a viditelně nás počítá... sedá na zem... všichni se probouzí...
"Co je"
Ticho.
"Kobyla" nehází už hlavou jako včera - na jeho tváři je napsán "strach" .. čekáme ... najednou tiše řekne " jsme nad lomem, ještě že tam ve včerejší vyhrocené situaci nikdo nespadl.. zachránilo nás to pichlavé roští...
Mlčíme. Někdy je to tak lepší...
"Kobyla " si vytahuje z batohu konzervu, skládací vařič a suchary. "Najezte se, jdeme dále.".
Dávám si čokoládu se sucharem a vodu z polní láhve..
Seřazeni do bojové sestavy procházíme severovýchodním okrajem lázní Luhačovice; nikde živáčka, takže rychle přecházíme po hrázi přehrady. Je brzo.. dokonce i na rybáře.
Osada Pozlovice.
Jsme téměř u cíle našeho nasazení. Čára Vsetín- Gottwaldov Ouha.
Na místě určené "řídícím důstojníkem SHP " není žádné krytí. Únik podskupiny při odpálení nástrahy je nemožný. Pro doprovodnou jednotku rakety USA jsme jistou kořistí... Co dále?
Je mír.
Amíci si pijí svoji COCA COLU daleko od "železné opony"...
Jsem velitelem "pevné podskupiny , mám k sobě "Permona s Čurinem" ti nikde.. zdrhli? .najednou se objevují oba - navíc s kolečkem, rýčem, lopatou a krumpáčem. Altán přinesl další "kořist! téměř plnou láhev slivovice. Jásot! Láhev koluje, když přijde na mne..."co na té slivovici vidí"..
Dáváme se do práce, kolečko a nářadí budou potřebovat další v "podskupině"... asi tak kilometr od nás.
V naší pilné práci se objevil Klinger.
Je s radistou v lese na kótě DRDOV, postavili radiostanici a na dotaz od řídícího důstojníka, zda mají již vybudovanou základnu, ohlásili, jaké úkoly plní pevné podskupiny.. "no"...
Kobyla nic nenamítá na můj nápad jak vybudovat pozorovací stanoviště i jak využít " kořist" v podobě zařízení altánu...
Zahrádkáři mají v altánu nábytek- použitelný do vykopané díry. Dvě židle , ty použiji do vykopané jámy a spousta větví, jenž pečlivý zahrádkář naskládal po ořezu dřevin. Takže- v pozorovacím "korpusu" se dá, pohodlně sedět. Navíc, mám dostatek hlíny z kompostu, tím to zahážu a mám "živý plot".. od silnice o nás nikdo neví... a kdyby někdo na zahradu přišel? Prostě, vznikl nový kompost v rohu zahrady.
Výhodou je "vercajk" a mojí touhou? "být pochválen" Docela zbytečně se o ní snažím...
Na místo děje přichází podskupina Trunečka. Ticho. Ujímám se děje a své "dílo" vychvaluji.
PŘEDNOSTI!
----" v mé stavbě sedíte, pohodlně na židlích, do pozorovacího stanoviště vstupujete z živého plotu.. perfektní výhled na komunikaci... navíc, máme dalekohled, nic nám neunikne... je to dobré NE? _....
TICHO.
Až KOMIK... " Vierka už je jednou nožkou v civilu, začíná hnízdit.. a kde máš partnerku...? ... vole!...
Zamrzelo mne to.
Kobylu ano, ostatní můj nápad nenadchl. Bere s sebou Maurera a řečnícího Komika, aby našli a vybudovali základnu skupiny v místě, kde zůstal radista. Tam se počítá s kontrolou...
Kobyla si nevšimnul nářadí, kterým jsem pozorovací stanoviště vybudoval... "hele Permone, běž to vrátit...
Vrátil se,,, "kluci mám hlad... najednou všichni "
Komunikací projeli "značkaři", pátrají po naší přítomnosti.. ale očekávaná raketa nikde. Máme štěstí. Nástrahu jsme nevytvořili. Odevzdáním "gékáček" nám zbylo jen 50 m zelené "dvoulinky" takže odpálením bychom značkařům neunikli a " průser na krku"....
Jsme vlastně v pohodě...
Setmělo se. Znovu se objevil Klinger ... společně s radistou.
"Zlikvidujte to tady, přesouváme se na jiné místo".... Tlumačov, tam je sraz roty...KOMIK hned reaguje: .. vezměme to autostopem!"
Klinger se na něj podívá opovržlivě. " Vole..!"
------------------
pokračování v týdnu třináctém...
R/M.F editorka R/7 přepis R/1
**********************************
Pro srovnání - VOJÁCI v Luštěnicích....
TROCHA HISTORIE - MIROSLAV ŘEZNÍČEK
Vraťme se ale k tomu, kam jsme se v případě vyhlášení bojového poplachu chodili ukrýt.
Je jasné, že v kasárnách jsme zůstat nemohli, o existenci našich kasáren měli naši nynější přátelé za západní hranicí, určitě docela dobré informace, a to v době, kdy o nějakých špionážních družicích nebylo nic známo. Tenkrát s námi takoví kamarádi nebyli, a proto bylo nutné mít v záloze něco, kam by se jednotka mohla, sice na krátkou dobu, ukrýt.
My jsme to měli, byly to dřevo zemní úkryty, asi jeden a půl kilometrů od kasáren. Byly vybudovány v lese, který byl součástí komplexu výcvikového prostoru „Mladá“, a „Svatojiřského lesa“.
Každá četa zde měla vybudován úkryt, ten byl vykopán v zemi, do hloubky zhruba dvou metrů, pokud šlo kopání bez problémů, tak to bylo v pohodě, půda okolo Luštěnic je převážně písčitá, pokud se ale při kopání narazilo na něco tvrdšího, byla v rámci výcviku použita trhavina.
Kdokoliv může namítnout, že jsme měli použít nějakou techniku, nebo jednotku ženijního vojska, která by za nás to budování provedla.
Nebylo to možné z jednoho prostého důvodu, technika vydává při své práci nějaké zvuky, to nebylo žádoucí kvůli utajení, stejně tak jako ženijní jednotky, ty by byly při budování úkrytů moc nápadné, a navíc, její příslušníci by někde u piva „ vykecali“ že v lese budují nějaké kryty.
Takže jsme si to kopali sami. Jak takový úkryt vypadal?
Jak jsem již napsal, tak byl asi dva metry hluboký, široký asi pět metrů a na délku měl tak patnáct metrů. Rozdělený byl na dvě poloviny, na každou se vešlo zhruba patnáct vojáků, včetně velitele čety. Uprostřed byl nejvyšší, k bočním stěnám se jeho výška snižovala na nějakých sto padesát, možná méně centimetrů, takže jeho profil byl ke středu úkrytu šikmý.
Celý vnitřní prostor byl vystlán smrkovým chvojím, na něm byla sláma a seno, na tom se spalo. Někde uprostřed byla i malá kamna. Z jedné strany úkrytu, byl vybudován vchod, který se dal uzavřít provizorními dveřmi z prken, prkna dodala správa budov, dveře se daly i uzamknout na petlici a zámek. Klíče od zámku byly u dozorčího roty. Úkryt byl zakrytý kmeny o různé síle, na nich potom krytý záhozem z vykopané zeminy, na té byly drny, a také vysazeny malé stromky jehličnatých dřevin, borovice a smrků. Fantazii budovatelů těchto úkrytů nebyly kladeny žádné meze.
Ze zbylé zeminy, kterou tvořil převážně jemný písek, byly vytvořeny pro každou akci, tak zvané plastické stoly. Byl to podle mapy zhotovený reliéf krajiny, kam jsme měli seskočit, byla tam znázorněna plocha dopadu, jednotlivé obce, eventuálně řeky, železnice nebo rybníky, vše bylo znázorněno velmi jednoduše, pomocí toho co bylo právě po ruce, nejčastěji to byly kousky větviček a smrkové nebo borové šišky.
U stolu jsme před samotným seskokem byli seznámeni s místem vysazení a jednotlivými úkoly. V tomto prostoru, kam jsme se po vyhlášení bojového poplachu přesunuli, se také balily zásobníky PDMM-100, padáky ale nikdy, ty nám dovezli těsně před odjezdem na letiště.
Po ustrojení do padáků, jsme odjížděli z prostoru přes obce Struhy, Čachovice a Vanovice, což byla nejkratší cesta na letiště „Boží Dar“. Ještě k těm klíčům od zámku. Pokud se šlo na výcvik někam do lesa směrem k těm úkrytům, tak velící poddůstojník, nebo i někdy velitel čety, klíče u dozorčího vyzvedl, po skončení výcviku je zase vrátil.
Je jasné, že tyto úkryty sloužily v zimních měsících jako úkryt při výcviku před mrazem, dalo se tam totiž zatopit. A jak se tam spávalo?
Docela jednoduše, na to chvojí, slámu a seno, jste si prostě roztáhl stanový dílec, neboli „celtu“, na tu jste se natáhl a bylo to. Že po Vás běhaly myši? Kolikrát jste byli tak utahaní, že jste usnuli, hned jak se ulehli, zvlášť v zimě, kdy se v tom úkrytu topilo, tak Vám nějaká myš mohla být ukradená.
Můžeme si ale položit otázku, jak se to dalo vydržet. Dnes má armáda, tedy, jestli to co tady je, armádou dá nazvat, k dispozici nafukovací stany, které vytápí naftové agregáty, stany jsou vcelku, z pogumovaného materiálu, tak že žádné myši nehrozí.
Jednu vadu ale tento prostor měl, nebyla tam žádná voda, ta ani netekla někde v okolí. O kus dál sice takový potůček byl, no byl to vlastně „trativod“ z kasáren, i o něm bude zmínka později. Také Vás určitě napadlo, kam jsme si chodili „ulevit“, ano, všudy okolo byl les, tak že to nebyl až takový problém. Na „malou“ to bylo jednoduché, „vyčůral“ jste se u nejbližšího stromu, na „velkou“ se doporučovalo zajít kus dál do lesa.
V příští kapitole bude i zmínka o tom, jak to vypadalo s ubytováním a stravováním, v místech většího soustředění vojsk, třeba na „Doupově“.
V místě našeho čekání na seskoky, jsme měli i poměrně dost volna, nic se necvičilo, všechno bylo podřízeno seskokům. Tak že, vojsko má spoustu času, jste v lese, kam „civilní“ osoby nemohou jen tak vstupovat, přístupové cesty hlídají stráže, v lese je spousta zvěře, a vy máte zbraň. Na večer se s polí začali do lesa vracet bažanti, v myslivecké mluvě „pernatá“ zvěř, vraceli se proto, aby „hřadovali“, to je, seděli na větvích stromů, kde přečkali noc.
Nevím, koho to napadlo, ale někdo přišel na nápad, že by bylo dobré, si nějakého ptáka ulovit k večeři. Od nápadu nebylo nikdy daleko ke skutku, tak že, útočnou pušku do ruky, nějaký ostrý náboj se do ní vždy našel, do kapsy „maskáčů“ baterku, ta patřila k povinné výbavě při nočním seskoku, a šlo se na věc. Na větvi sedící bažant „ mžoural“ do ostrého světla baterky když ho zasáhla kulka, není ani moc nutné podotýkat že, měla ráži 7,62. Po jejím zásahu z toho opeřence zůstaly na větvi pouze jeho nohy, vše ostatní bylo k ničemu, i o našich „lovech“ bude také zmínka.
Ještě k těm klíčům, někdy si klíče od dozorčího brali i sami vojáci, to bylo vždy, když za některým z nich přijela slečna, ženatý nebyl na rotě žádný voják, výjimku tvořil jeden z poddůstojníků, ale to byla opravdu výjimka. V létě tyto návštěvy byly bez problémů, na podzim se ale ten úkryt docela hodil. V Luštěnicích nebo v blízkém okolí nebyl totiž žádný hotel nebo něco podobného, kde by se se slečnou dalo jít, k dispozici. No, holkám to prostředí asi až tak moc nevadilo.
Ještě jedna zajímavost, z prostoru kde byly tyto dřevo zemní úkryty, moc fotografií nemám, ale něco přece jen.
R/MŘ
