PAMĚTNÍ A VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY VÝSADKOVÉHO VOJSKA NAŠÍ ARMÁDY
ČESTMÍR FRANĚK
Úvodem je nutno upřesnit význam slov. Slovo „parašutista“ můžeme používat pro dobu do konce II. světové války pro příslušníky diverzních skupin v Anglii, v SSSR ale i ve Slovenské armádě.
Po II. světové válce slovo „parašutista“ používáme pro osoby cvičené v základním výcviku v branných organizacích jako předvojenskou výchovu a výcvik pro budoucí příslušníky výsadkového vojska a dále jako osoby provádějící sportovní činnost.
Slovo „výsadkář“ používáme pro vojenské osoby, pro které je špička ledovce seskok z letounů, ale převážná činnost je buď zpravodajská, průzkumná a diverzní v týlu nepřítele.
Ve sbírce určujeme stupeň vzácnosti každého odznaku těmito stupni:
„U“- unikát - odznak vyskytující se jen ojediněle a to hodnocen nejvýše.
„VV“- velmi vzácný - vyskytuje se v malé množství a jde zpravidla o nejvyšší výkonnostní třídu nebo se těchto udělovalo malé množství.
„V“vzácný - vyskytuje se častěji, ale byl obtížně získatelný v době jeho platnosti nebo doba platnosti byla velmi krátká.
Při koupí a prodeji odznaků působí tyto faktory a to v pořadí:
a) stav odznaku / zda není poškozen, deformován, vyštípnutý smalt, otěr původní patiny, atd.
b) úplnost odznaku / zda nechybí některý díl, je zachována původní matka, atd.
c) zda se zachovala průkazka o udělení odznaku / číslo zde uvedené musí souhlasit s číslem na odznaku
d) čím nižší číslo odznaku, tím je odznak zajímavější e) kdo byl držitelem odznaku / určitě bude odznak cennější, pokud byl nositelem příslušník štábu či příslušník ASD (Armádního sportovního družstva) než řadový voják.
Za I. republiky jsme neměli výsadkové vojsko, jediné seskoky prováděli piloti a šlo o seskok z potřeb záchrany. Sice byl proveden nějaký ten seskok na ukázku, ale stále se nedá mluvit o pojmu parašutismu.
V popředí zájmu byl spíše nábor do řad pilotů vznikající jako reakce na nebezpečí ohrožení republiky z nastupujícím a sílícím fašismem v Německu.
Podle sovětské konstrukce byl postaven v ČSR padákový katapult, který sestrojila firma Kolben - Daněk. Na něm byl pilot vystřelen na otevřeném padáku do výšky 75 metrů a z této výšky klesal k zemi. Toto zařízení se využívalo jen minimálně a jako první z něho seskočil J. Rezler a po něm generál Vicherek.
Zajímavé je, že byla postavena pro Masarykovu leteckou ligu u příležitosti Středomoravské výstavy v Přerově v červnu 1936 první padáková věž v Československu i ve střední Evropě. Tehdy měla veřejnost možnost pocítit slasti seskoku z této věže a toho využilo více jak 4 000 zájemců. Další věž byla postavena v roce 1937, kdy byla celostátní letecká výstava v Praze. Na Slovensku byla vystavěna padáková věž v roce 1938 v Košicích, kde seskočilo asi 5 000 osob.
Později v roce 1956 v Kolmanově zahradě v Prešově. Pro absolventy seskoku z padákové věže byl vydán odznak, který lze považovat jako jeden z prvních, s touto tématikou.
Do sbírky ho lze zařadit odděleně, tedy do kategorie odznaků branných organizací. Samotný odznak je vyhotoven z tombaku (uvádí se i bronz) o rozměru 23 (24) x 30 mm. Má tvar oválu. V aversu je padáková věž a snášející se padák, dole při okraji je text ZA SESKOK PADÁKEM. Revers je hladký, vyražený text výrobce: MINCOVNA KREMNICA. Odznak není číslován a je opatřen zapichovací, svislou jehlicí. Odznak je vyobrazen v knize Zdeněk Krubl - ČESKOSLOVENSKÉ A ČESKÉ VOJENSKÉ ODZNAKY (1922-1997), I. vydání, Praha - NV v roce 1999, obrázek 34 - první odznak nahoře vlevo.
..............................................................................................................
ODZNAK 2. ČS. SAMOSTATNÉ PARADESANTNÍ BRIGÁDY V SSSR
První odznak, který lze zařadit do sbírky, je odznak příslušníků 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR. Odznak je vyobrazen v knize Zdeňka Krubla, obr. 22, stručný popis ve stati V., odst. 1. Je vyhotoven ze žlutého tombaku o průměru 19 x 33 mm, je mírně prohnutý a jeho modrý smalt má odstín fialové barvy. V reversu na kulaté matici je azbukou napsán text POBĚDA MOSKVA.
Vyroben byl v létě 1944 a nebyl číslován. Tento odznak lze považovat jako první oficiální odznak našeho výsadkového vojska. Velitel 2. čsprb potvrdil 10. 08. 1944 převzetí 2 335 kusů těchto odznaků a protože stav příslušníků brigády byl 2 815, žádal o přidělení dalších 700 odznaků.
Odznaky byly přidělovány rozkazem č. 155 ze dne 14. 08. 1944 těm, kteří provedli seskoky s balonu a s letadla (neodmítli seskok a nebyli posledních šest měsíců kázeňsky trestáni). V průměru každý příslušník brigády absolvoval 3-5 seskoků. Byly zakázány podložky, přívěsky a nošení odznaku na jiném místě, než bylo určeno. (Brigádní rozkaz č.: 159, z 19. 08. 1944, čl. 12 s odkazem na rozkaz č. 155).
Při provinění velitel jednotky odznak provinilcovi natrvalo odebírá. Celkově bylo uděleno 2 257 odznaků, v rezervě jich zůstalo 78.
Na pomoc SNP bylo na Slovensko přepraveno 1 739 příslušníků brigády. Někteří zahynuli již při přepravě letouny. Později v horách po přechodu na partyzánský boj, se většina z konspiračních důvodů odznaku zbavovala, protože v případě upadnutí do zajetí by odznak pro ně znamenal okamžité zastřelení.
Odznak bývá málokdy neporušen, protože příslušníci brigády ho nosili při výcviku a i v průběhu počátečních bojů, než byli zahnáni do hor.
Odznak, který vlastním, je z pozůstalosti po příslušníku parabrigády npor. Ernestu Bielikovi, který byl na Slovensko vysazen v srpnu 1944 se zvláštním posláním, a jeho skupina se stala základem Partyzánské brigády Jánošík.
Kromě příslušníků parabrigády jsme měli i několik parašutistů v Anglii a kuriosně musíme počítat i s těmi, kteří byli vycvičeni jako příslušníci Slovenské armády, což se do nedávna tajilo.
Naši parašutisté v Anglii v průběhu II. světové války nebyli nikdy příslušníci výsadkového vojska. Šlo o malé operační skupiny s diversním výcvikem včetně provedení seskoků z letounů a šlo o skupinu 252 vybraných dobrovolníků, kteří nosili anglické uniformy a neměli žádný výsadkový odznak. Na uniformě nosili pouze anglickou nášivku para.
Jejich výcvik byl zcela oddělený a utajovaný. Podobně tomu bylo i na Slovensku, kde byla školena i část parašutistů ve Slovenské armádě, kdy z počtu 204 uchazečů byl po náročných testech vybrán jen zlomek. Výcvik začal 1. 11. 1942 v počtu 2. důstojníků, 2. poddůstojníků a 11. žáků.
Velitelem se stal npor. Juraj Meško. Postupným vývojem a vznikem SNP se tito parašutisté dostali na druhou stranu barikády a byli začleněni jako rota parašutistů do osobní zálohy velitele 1. Československé armády na Slovensku.
Kromě ochrany štábu a letiště Tri Duby byli také nasazeni do bojů ve dnech 20-21. září 1944, později po 18. říjnu se přesunuli do posádky Zvolen a přešli na partyzánský boj. V knížce Zdenka Krubla na str. 99, obr. 22 jsou vyobrazeny i dva odznaky 2. čsprb z bílého kovu, na středové stužce s odlišnou zkratkou parabrigády a v dolních částech odznaků na štítcích počet provedených seskoků a to 5 a 15.
Uvádí se slitina hliníku, vyráběny byly amatérsky a proto se rozměry a tvar těchto odznaků liší. Protože tyto odznaky nejsou oficiální a jejich výskyt by byl unikátní, navíc by se dala těžko prokázat originalita, není nutné se jimi zabývat.
Pozor na různé napodobeniny s uměle vytvořenou legendou.
.................................................................................................................
PAMĚTNÍ A VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY VÝSADKOVÉHO VOJSKA NAŠÍ ARMÁDY III
POVÁLEČNÝ ODZNAK ČS. PARAŠUTISTŮ (1949-1951)
Na setkání KVV (Klubů výsadkových veteránů) v roce 2005 jsem byl ubytován ve vojenském výcvikovém prostoru 601. skss v baráku společně se Zdeňkem Sigmundem, pplk. v. v., který patřil k prvním instruktorům nově založeného výsadkového vojska a ten mi sdělil podklady o nošení odznaků v tehdejší době.
Jeho sdělení jsem si ověřil jako pravdivé a to archivními fotografiemi, na kterých je vyfotografován, takže je lze považovat za věrohodná. Jeho tvrzení je plně i v souladu s vydaným nařízením, které doslovně uvádím:
Ministerstvo národní obrany uvádí do výstroje čs. vojska odznaky čs. parašutistů. VV MNO, ročník 1949, číslo 24, článek 210, ze dne 9. 4. 1949.
Tyto odznaky jsou dvojí. Odznak speciálního výcviku a odznak čestný. Odznaky speciálního výcviku jsou opět dvojí.
a) Odznak základní - Je vyšitý na látce khaki a je ve tvaru elipsy 60 x 45 mm. Padáček je vyšitý šicím hedvábím bílé barvy, křídla - šicím hedvábím bledě modré barvy. Základní odznak se nosí jen při vnitřní službě výcvikových jednotek, na polní a cvičné uniformě a to uprostřed nadloktí, na levém rukávě saka a kabátu.
Odznak základní má tři stupně:
3. stupeň- je pro příslušníky, kteří absolvovali úplný padákový kurz a provedli 5 seskoků. Jeho označením je základní odznak.
2. stupeň- je pro instruktory padákové školy s 10. seskoky. Jeho označením je jeden zlatý pás 10 x 35 mm, našitý vodorovně 3 mm pod středem základního odznaku.
1. stupeň je pro instruktory první třídy, tj. pro instruktory, kteří vykonali alespoň 25 seskoků padákem. Jeho označením jsou dva zlaté pásy, 1 cm široké, našité pod základním odznakem a to: horní, lomený do písmena V s rozpětím ramen 90 stupňů, dolní stejně jako při stupni 2.
b) Odznak kovový - Má tvar elipsy 60 x 44 mm. Na jeho zadní straně je šroubek k upevnění odznaku k oděvu. Pod ním je vyražené jeho evidenční číslo. Odznak má šedý věnec, podklad pod padáčkem je ve vnitřku věnce tmavomodrý, křídla bleděmodře smaltované.
Padáček a lev je bílý, stuha v dolní části věnce je červená. Tento odznak se uděluje příslušníkům výsadkového vojska, kteří absolvovali padákový kurz a provedli minimálně 5 seskoků.
Odznak se nosí na vycházkové uniformě, na prsou, na pravé kapse saka. Na plášti se nenosí. Odznak se uděluje po prvé zadarmo. Další, a jeho údržbu hradí ten, komu byl udělen, ze svého. Stejně tak hradí ze svého miniaturní odznak na civilní oděv. Můžou ho nosit jenom ty osoby, kterým byl vydán průkaz o udělení tohoto odznaku.
c) Odznak čestný - Je kovový, stejného tvaru, jako kovový odznak speciálního výcviku. Má zlatý věnec, podklad ve vnitřku věnce tmavomodře smaltován, křídla bleděmodře smaltované, padáček a lev je bílý, stuha v dolní části věnce je červená. Odznak uděluje velitel výsadkového vojska příslušníkům výsadkového vojska, nebo jiným osobám, které se zasloužili o tento druh zbraně. Všechny odznaky budou udělované podle zvláštních směrnic, které vydá velitelství výsadkového vojska.
Ještě jedna poznámka k citovanému rozkazu. Kromě uvedené nášivky z Výnosu VV MNO, ročník 1949, číslo 24 jsem zaregistroval i výskyt nášivky vz. 55, která se oproti původní liší tím, že má v dolní části místo vyšitého symbolického zásobníku červenou hvězdu. Bohužel nikdo z pamětníků výsadkářů si na tuto nášivku nevzpomíná. Šlo o nezavedený návrh nebo se používala při výcviku branců. Tato otázka zůstává stále nezodpovězena.
Kovové odznaky, uvedené ve výnosu VV MNO, dále v knize Zdeňka Krubla, str. 46, část V. číslo 1 vyráběla soukromá firma KARNET-KYSELÝ, PRAHA, což je vyznačeno na matici šroubu v reversu, kde slovo Praha má na každé straně malou hvězdičku. Je známo několik druhů provedení tohoto odznaku, které se liší především v reversu.
Aversní strana je stejná, revers se liší jen počtem háčků uchycení jednotlivých části odznaku a některé mají ještě vkládací a tedy odnímatelnou elipsovitou krytku nasazenou na šroub odznaku, vyhotovenou z plechu.
Čísla na odznacích neodpovídají skutečným počtům udělených odznaků. První dvě čísla u řady nad 10 000 jsou matoucí, šlo o tzv. zpravodajské hry. Důležitou skutečnosti bylo, že roční požadavek na doplňování nováčky k výsadkovému vojsku v daném období byl 1 500 osob, což se přes výraznou propagandu nepodařilo.
K 1. 4. 1950 nastoupilo 1 053 dobrovolníků. Byl změněn termín nástupu k výsadkovému vojsku na den 1. říjen daného roku.
K 1. 10. 1950 nastoupilo 1100 dobrovolníků, ale v roce 1951 z požadovaných 1100 nastoupilo jen 261. Proto muselo být 837 osob nahrazeno ze zálohy generálního štábu.
Až teprve k 1. říjnu 1952 měla brigáda plný počet mužů a to 2 767.
K odstavci b) K miniaturám na civilní oblek.
Miniatura je vyhotovena ve tvaru elipsy se svislým špendlíkem o rozměru 14 x 20 mm, ze stříbra (900/1000) punc, barvy odpovídají originálu a odznak je v reversu číslován. Odznak vyráběla firma KK (Karnet a Kyselý), po znárodnění již jako firma „ZUKOV“. Firma KK puncovala nejen reverzní stranu odznaku ale zhruba uprostřed i svislou jehlici, která byla ražením značky zeslabena, takže se často při manipulaci ulamovala. ZUKOV již od puncování jehlice ustoupil, reverzní strana má značku i nadále.
Podle mého soudu by měla být miniatura cennější než velký odznak, ale opak je pravdou. Většinou cena miniatury dosahuje zhruba 40 % ceny velkého odznaku. Dlouho jsem pátral po tom, kolik celkově bylo vydaných odznaků, ale ke spolehlivému číslu jsem se nedostal.
Podle vyjádření kolegy pplk. v. v. Miroslava Řepky, výstrojní náčelník na daný požadavek vydal určitý počet odznaků ze skladu, aniž by se kontrolovala číselná řada. U jednotlivých jednotek se pak do průkazek kromě jména a příjmení zapisovalo číslo odznaku tak, jak přišel pod ruku. Tehdy si s tím nikdo hlavu nelámal.
K odstavci c) Odznak čestný. Odznak je ve výnosu popsán a stejně tak v knize Zdeňka Krůbla. Pokud se vyskytuje ve sbírkách sběratelů, tak jsem většinou zaregistroval odznaky upravené dodatečným zlacením, což je značně primitivní způsob vylepšování odznaku. Tyto odznaky měly být vyrobeny v počtu 50 kusů ze stříbra a jsou puncovány. Pořadové číslo 8 bylo uděleno pplk. Michalovi Kričfalušimu.
Ještě jedno upozornění ve vztahu k velkému kovovému odznaku této doby. Na sběratelských burzách jsem před rokem 2000 zaregistroval, že je nabízen kovový odznak z let 1949 - 1951, který je znám mezi sběrateli pod všeobecným názvem „brambora“ v naprosto perfektním stavu, čili jako nový.
Šlo o velmi zdařilou kopii odznaku co do zpracování, kde bylo dosaženo i stejného odstínu barev a dokonce docela dobře napodoben i smalt, což mohlo zmást kupujícího, který původní odznak nikdy neviděl.
První várka kopií byla vyrobena tak, že nesla v reversu odznaku vyražené písmeno „R“ (replika) a odznaky měly stejné číslo a to 4451. Jenže později se objevila další vyrobena kolekce ale o to nebezpečnější. Písmeno v reversu „R“ již bylo vynecháno, ale zůstalo stejné číslo, tj. 4451.
Dodnes si mnoho majitelů těchto odznaků domnívá, že vlastní původní odznak ve výjimečně dobrém stavu.
Stopy k výrobě této kopie vedly do Prostějova.
..................................................................................................................
PAMĚTNÍ A VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY VÝSADKOVÉHO VOJSKA NAŠÍ ARMÁDY IV.
ODZNAKY UDĚLOVANÉ OD ROKU 1951 DO ROKU 1962
Jsou opět popsány a vyobrazeny v knize Zdeňka Krubla. Firma KK byla v roce 1951 znárodněna a tak od tohoto roku byly odznaky vyráběny pod značkou „ZUKOV“. Byla zavedena nová řada odznaků a ty byly vyráběny ve třech provedeních.
Výsadkář MISTR, INSTRUKTOR a odznak „Bez třídy“. Základní odznak „Bez třídy“ obdržel voják základní služby, nebo voják z povolání přeřazený k výsadkovému vojsku po absolvování tzv. „přijímače“, kde byl prováděn základní vojenský výcvik výsadkáře a kde bylo nutno vykonat 4-5 seskoků padákem.
Část odznaků tohoto základního provedení se objevuje v úpravě poniklování, či chromování, což byl zvyk u vojáků základní služby, kteří si tyto odznaky po získání nechávali hromadně takto upravovat. Tato tradice přišla do Prostějova z Prešova, kde výsadkáři působili do r. 1960. Vojáci z povolání, i když o tomto věděli, nikterak nebránili nošení takto upravených odznaků. Zkrátka, bylo to tolerováno a neznám případ, kdy by je v tomhle zvyku napodobovali.
Takže odznaky takto upravené patřili vždy vojákům základní služby. První odznaky byly číslovány v reversu nad upevňovacím šroubkem ve vrcholu vrchlíku padáku s možnosti udělení odznaků v počtu do 9999. Vlastním odznak s číslem 0015, tedy jeden z prvních, které byly uděleny.
Později byly tyto odznaky číslovány v reversu v dolní cípech vytlačené hvězdičky, zhruba do roku 1959 - 1960.
Na podzim roku 1961, kdy jsem nastoupil k VÚ 8280 do Prostějova, jsem obdržel odznak s číslem 6893, kde bylo již evidenční číslo vyražené na elipsovitém štítku, který byl upevněn v reversu v dolní části odznaku. V dané době již existovala odloučená výsadková střediska, jako tomu bylo v Luštěnicích, Chrudimi a další. Doba platnosti těchto odznaků byla zhruba 10 let, a proto byla již z předstihem vyrobena nová varianta odznaku.
Kromě základního odznaku byly stupně INSTRUKTOR a MISTR již záležitosti jen vojáků z povolání, a proto se také neobjevují v úpravě niklování nebo chromování. Odznak „INSTRUKTOR“ je již odznak vzácnější (ten který vlastním, má číslo 252), ale nejméně bylo uděleno odznaků „MISTR“, kterých údajně podle kolegy Řepky bylo uděleno jen 50 kusů.
V roce 1962 získal výsadkářskou třídnost „MISTR“ jako první u výsadkového vojska vůbec pplk. Miloš Krška, který tragicky zahynul 21. září 1972 s ostatními členy Dukly Prostějov v Bulharsku.
..................................................................................................................
PAMĚTNÍ A VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY VÝSADKOVÉHO VOJSKA NAŠÍ ARMÁDY IV.
ODZNAKY UDĚLOVANÉ V LÉTECH 1962-1965
Další zcela odlišný typ odznaků měl poměrně krátkou dobu platnosti, platil v létech 19621965 a je všeobecně znám pod názvem „Andělská křídla“.
Právě pro tuto krátkou dobu platnosti jsou tyto odznaky vyhledávané a sběratelé jsou ochotni je i přeplácet. Odznaky mají vyměnitelné středové štítky s číslicí třídnosti, kdy číslo 3 bylo třídností nejnižší. I tyto odznaky byly, a to zvláště u III. třídy, upravovány niklováním a chromováním.
Druhá třída byla vojákům základní služby udělována až ke konci II. ročníku výkonu služby a první třída byla již pro ně nedosažitelná. Výjimkou byl případ četaře základní služby in memoriam Františka Sležuka a četaře základní služby in memoriam Jaroslava Svobody, kteří byli příslušníky ASD (Armádního sportovního družstva).
Odznak má v reversu ve vytlačené prohlubni svisle (kolmo nad sebou) dvě dírky k provlečení upevňovacích nožiček (pásků) středového štítku s vyznačením číslice třídnosti, který se navlékal z lícové strany. Tyto štítky nemohly být používány na později vydané odznaky a štítky pozdějších odznaků zase na odznaky „Andělských křídel“!!!
Při zavedení nových odznaků a zvýšení třídnosti, jsem obdržel v roce 1964 odznak s pořadovým číslem 12 869. Odznaky byly číslovány na elipsovitém štítku, který byl přilepen v reversu v dolní části odznaku. Tento štítek často upadával, takže se vyskytují i odznaky bez pořadového čísla.
Protože pro většinu sběratelů je hlavním vodítkem kniha Zdeňka Krubla, musím upozornit na některé chyby a nedostatky, které jsou v knize uvedeny.
Předně v již uvedené knize v kolekci odznaků tzv. „Andělských křídel“, zcela vpravo na konci je vyobrazen odznak, který má uprostřed místo středového štítku s číslem třídnosti upevněn výsadkový letoun. Tak tento odznak v době platnosti této řady vůbec neexistoval.
Pravděpodobně ten, kdo zapůjčil odznaky k fotografování, si chtěl tuto řadu vylepšit, nebo uměle chtěl vytvořit další variantu odznaku a upevnil na odznak štítek letounu z později vydané řady odznaků. Jenže si neuvědomil, že později vydaná řada odznaků má odlišné upevnění a tak dostal letoun do potupné polohy přistávajícího nebo padajícího letounu a tím tento odznak zcela zesměšnil. U sovětských odznaků je letoun vždy v poloze stoupající, či volně letící. Tzv. padající formu měl jen odznak německých parašutistů, kde byl zobrazen střemhlav letící orel, útočící na kořist.
...................................................................................................................
PAMĚTNÍ A VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY VÝSADKOVÉHO VOJSKA NAŠÍ ARMÁDY V.
ODZNAKY UDĚLOVANÉ PO ROCE 1965 A PLATNÉ DO ROKU 1992.
Od roku byl zaveden další odznak, který byl oproti předcházejícímu pozměněn. Možná k tomu došlo na popud stranických orgánů, které nelibě nesly mezi výsadkáři označení pro dosud udělovaný odznak „Andělská křídla“, což bylo zcela proti tehdy prosazovanému ateistickému učení.
Došlo z výtvarného hlediska ke změně v tom, že křídla po stranách padáku byla řešena jen symbolicky. Označení třídnosti bylo zachováno a přibyl odznak s letounem, který byl veden jako neoficielní a měl se udělovat vojákům z povolání, kteří ukončili aktivní službu u výsadkového vojska a přešli k jinému druhu zbraně. Tento typ odznaků byl užíván až do roku 1993 a byly vyhotoveny celkem 4 varianty, které Zdeněk Krůbl ve své knize neuvádí. Pokusím se tuto chybu napravit a uvést sběratele do správného přehledu o variantách.
I. VARIANTA - odznaky byly vyhotoveny ze žlutého tombaku, barva mezi šňůrami padáku je tmavomodrá a hvězdička, která je smaltována, má červený smalt zapuštěn, tedy níž, než je její okraj. Číslování v reversu je opět čtyřmístné a je na vytlačené půlené plošce v horní části vrchlíku s možnosti číslování do 9999. Upevnění štítku s číslem třídnosti bylo oproti předcházející řadě „Andělských křídel“ změněno tak, že z pohledu na reversní stranu odznaku jsou otvory pro pacičky štítku oproti svislé ose vychýlené cca na 45 stupňů. Touto úpravou je zamezeno používání štítku pro vydanou předcházející řadu „Andělských křídel“.
II. VARIANTA - odznaky vzhledově navazují na I. variantu. Byly rovněž vyhotoveny ze žlutého tombaku, barva mezi šňůrami vrchlíku je oproti předcházející variantě světlejší modrá a červená barva v hvězdičce je v rovině s jejím okrajem. U této varianty již byly použity emaily. Odlišné ale zde je i číslování odznaku. Z čelního pohledu na revers odznaku jsou čísla vyražena na pravé boční hraně křídla a to čísly nad 10 000. Zde je již zjevná dekadence úrovně provedení odznaků, která se od roku 1949 vydáním každé další emise stále zhoršovala, stejně jako úroveň udělovaných státních a rezortních vyznamenání.
III. VARIANTA - jde o drobné odlišení. Oproti předcházející variantě je červená barva ve hvězdičce vyvýšena, takže tvoří mírný klobouček či čočku. Ostatní je stejné jako u předchozí.
IV. VARIANTA - vzhledově jde o odznaky stejné jako předcházející, zde ale vyrobené ze slitiny hliníku a je použit opět email. Jsou podstatně lehčí, středové štítky jsou přinýtovány a odznaky nejsou v reversu již číslovány. Všeobecně je tento typ nazýván sběrateli „Elox“. Těchto odznaků bylo vyrobeno velké množství a hodně jich po roce 1989 zůstalo ve vojenských skladech.
Výrobcem odznaků byl závod JABLONEC n. N. BIŽ. 06. Vyobrazení v knize Zdeňka Krubla, obr. 23 na str. 100, úplně spodní řada.
Používány byly do 31. 12. 1992. DODATEK: Pro I. variantu odznaku byla vydána klopová miniatura pouze s letadlem, na svislém špendlíku. Vyrobena je ze slitiny hliníku o rozměru 10 x 18 mm. Barvy odpovídají velkému odznaku. Revers je prolisován a není číslován. Není uvedena značka výrobce.
Pro II. variantu byla rovněž vydána miniatura jako předcházející o stejném rozměru a ze stejného materiálu, kdy barvy odpovídají velkému odznaku, revers není prolisován, je plný.
Výrobce: ZUKOV Praha 3 a také ZUKOV Praha 7.
Kromě těchto dvou barevných miniatur byla vydána i nebarevná miniatura klopového odznaku s letadlem stejného rozměru, vyhotovená ze žlutého tombaku, která je v reversu číslovaná čtyřmístným číslem. Výrobce ZUKOV Praha 3. Miniatury slitiny hliníku vybarvené, nečíslované byly určeny vojákům při odchodu do zálohy a mořený tombak (číslovaný), nevybarvený, se měl nosit na cvičném oděvu, k tomu ale nedocházelo.
..........................................................................................................
ODZNAKY ZAVEDENÉ PO ROCE 1993
Tyto odznaky jsou rovněž vyobrazeny v knize Zdeňka Krubla, obr. 37, str. 114 a popsány na
str. 73, kde jsou uvedeny rozměry, materiál a jejich rozdělení na stříbrný a zlatý, včetně
podmínek pro jejich udělování.
Barvy jsou emailové a celkově je lze hodnotit, že moc sympatií nezískaly. U těchto odznaků došlo k výrazné změně, a to v číslování výkonnostních tříd, kdy oproti předcházejícím řadám, kde číslo III. bylo třídou nejnižší, u této řady je číslo III. třídou nejvyšší!!
První udělované odznaky měly ještě matice na šroub ze starých zásob
(JABLONEC n. N. BIŽ. 06) ale u dalších byly nahrazeny matici novou, stejného tvaru s označením skutečného výrobce SILKA JABLONEC n. N. Tyto odznaky jsou od roku 2009 nahrazovány novým typem odznaků, který svým vzhledem navazuje na odznak udělovaný v létech 1949-1951.
SOUČASNĚ UDĚLOVANÉ VÝSADKÁŘSKÉ VÝKONNOSTNÍ ODZNAKY OD ROKU 2009
Tyto odpovídají vzhledem a barevnému provedení odznakům z let 1949-1951 s tím rozdílem,
že současné odznaky jsou podstatně lehčí (jde o výlisek z plechu), je použit email, který je
zapuštěn a typickou rozpoznávací odlišností je to, že šňůry vrchlíku směrem dolů k modrým
perutím a lvíčku jsou zhruba ze 40 procent neproseknuty.
Výkonnostní odznaky jsou v
reversu číslovány a je udělován dekret opravňující k jejich nošení. Kromě aktivních
výsadkářů AČR byly tyto odznaky také uděleny i členům Klubů výsadkových veteránů, na
základě dříve udělených třídností a doložení průkazek. Udělení proběhlo v první polovině
roku 2013.
Konec!
-2-3-4.jpg)
