ZPOVĚĎ PANICE II

Zpověď panice, část druhá, děj hlavní... ( rok 1967, Holešov, hotel Slavia...)

Věrka opravdu přijela kolem 13 hodiny- řekneme si "Ahoj" a nic více. Žádná pusa, spíše rozpaky. První z otázek "kde budu spát?" odpovídám " v hotelu SLAVIA, ale tam můžeme až v17 hodin.."

Vezmu její tašku - jdeme se podívat k hotelu. Prý by byla raději, kdyby se jmenoval SPARTA - té fandí již dávno. Tak snad příště?

Na křižovatce za kostelem ji ukazuji kino. V Praze do kina bychom jít mohli, tady se hraje až od 17 hodin. "Co hrají? Angeliku..." Mně přijela Angelika, ta filmová mne opravdu nezajímá....

Do těch filmových úvah nás míjí... kdo asi? KOMIK. A hned "Vierko, představ mě... budu vám držet místo na zámku. Přijdete, že jo? Tak to je ta tvá Věruška? Já jsem Jiří Brendl, moc mne těší..." Podali si ruce a on ještě Věrce říká, jak se mně stýskalo "po těch kukadlech", že chřadnu, že se ztrácím...že musí přijet častěji, aby moje tělesná schránka nezezelenala...Odpovídám: "Ty vole, zelení jsme snad dost..!"

Naštěstí jdou kolem nás vojáci další, Komik, jak jinak, předvede pár "opiček". A další houf vojáků vede svobodník absolvent Miro Štampfer, velitel 3.skupiny. " Voják Brendl, dejte si odchod!" Nás pozdraví.. "Hezký den, Věrušky!" a skupina odchází- Asi na zámek. Miro nese v pouzdře trubku, má tam plánované vystoupení.

Já ukazuji na ten hotel zdálky, ale k němu nedojdeme... navrhuji se podívat jinak, no kam jinam, než na letiště! "Nebo chceš také na ten zámek? Tam bude narváno, je sobota.."

S hrůzou čekám jak se rozhodne, sice mám na pár piv, chce se bavit se mnou, ne? ale povídáme si, je to takové.. no není to podle mých představ. Dostáváme se až na okraj hádky, neustále mi předhazuje toho MIra, co má na ramenou tu zlatou "zahrádku". Ani ji vlastně nevypravuji, co vidí tady? Letište Holešov.

Proti nám jede v jedné z ulic pán s kolečkem. Civilista. Podplukovník Říha, politický náčelník pluku. Zdravím jej předpisově, pokývne hlavou. Závěr procházky jdeme mlčky...

Konečně hotel, recepce. Oznamuji jméno, dostávám klíč od pokoje.." Jo, pane Friedrichu, nejde teplá voda.. rozbil se boiler.. a ještě, prosím, občanský průkaz slečny..." občanský průkaz je opsán, jdeme do patra.

Hotelový pokoj kategorie C. Věra odchází na toaletu, ta je na chodbě, jdu s ní.. také obhlédnout kudy z hotelu ven, přece nebudu platit za to, že mne ven pustí.

Věrka se vrací z toalety s otázkou: "Ty tu se mnou nebudeš do rána?" Odpovědí je moje vycházková knížka, "Dali mi jen to, co je tu napsáno". Povytáhne obočí a snad prvně v životě slyším slova naštvané ženské, tedy skoro ženské- ty pozdější byly drsnější..." No, to až se máma dozví, tak mne již nikde nepustí..."

Co teď. Znovu otevírám vycházkovou knížku, "přijdu ráno, zamkneš se "...

Věra otevírá tašku, vyndává nějaký koláč, čím jej zapít? je zde jen voda z kohoutku, kohoutek je na WC.

Věra mi dovolila ji pohladit. Podívala se na mne svýma velkýma očima vyčkávavě. Vzal jsem ji do náruče a povalil na postel . Je to dvojlůžko, máme zatažené rolety, rozsvěcuji lampičku a zatím je to prima. Ale horko. Tak se vysvlékám, ona mne pozoruje..." docela jsi přibral, vojna ti jde k duhu"...

Myslím, že se jí líbím v těch trenkách, ty jsem si vybral, neseprané, hodně zelené. Zelená ji asi hodně dráždí, proto do mne "ryje".

Jsem v klidu. Kdyby to byla pravda, neprošlo by mi to u staršiny. Ten nás kontroluje několikrát za den. Že by si nevšimnul, že jsem úplně klidný??

Vedeme řeči a pokouším se ji vysvléci. Má podprsenku. PROČ??? Nakonec se podařilo, má na sobě jen košilku a kalhotky. ALE!! Je pozorná na moje další kroky. Chopím se iniciativy, zhasnu lampičku.. a "šmátrám" po kozičkách.

Nahmatám je, hladím..."jsou tak malé a vůbec mi to nevadí, že tak jsou.." skloním se a líbám ji na krku "ach, jak se mi líbíš.."

Ozvěnou je mi její vzlyk a potom usedavý pláč. " Prosím tě, rozsviť"...světlo lampičky mi napoví, co jsem natropil. Po předchozím zhasnutí se pootočila. Já v onom vzrušení, že mám v dlaních její kozičky , jsem nepostřehl, že žmoulám vršky jejích lopatek! Vstoupil jsem, nevěda, do její "třinácté komnaty!"

Celé to pochopila talk, že si z ní dělám srandu.. dotkl jsem se jejích citlivých míst. Matka Příroda ji nevybavila tolik, co děvčata jiná.

Sakra. Začal jsem to okecávat, okecávat, okecávat... čas utíkal a ona začala hlídat hodinky. Odehnala mne od sebe; do kasáren to budu stíhat pohodlně.

Kontroluji uzamčení pokoje, otevřu okno, přelezu zídku a skočím do ulice. Divím se, že si nic neulomím, žuchnu na nohy a na prdel....

---

R/M.F edice R/7

ZPOVĚĎ PANICE

aneb: "moje první pokusy (na vojně) o ztrátu panictví....

Abych mohl vypravovat další příběhy z vojenské služby, musím se vyrovnat s tím, že jsem celou vojnu, ty dva roky, absolvoval jako PANIC. Přiznávám to a je na vás, zda tomu uvěříte, nebo to smetete, jak s říká "ze stolu". ( kecáš, brachu..!)...

Přirovnáš-li to ke hře se sirkami, škrtal jsem, ale nikdy nevykřikl "hoří"... ke spokojenosti mé... Podobně s kouřením. poctivě jsme se učil kouřit na učňáku... ale? nenaučil.

Na vojně vidím, že "mužnost" je )plně v něčem jiném. Dokázat ! vzdát se všech požitků vlastně jen z hecu, zda to "vydržím z pevné vůle.."

Bylo mi tak patnáct let... v obýváku, zásuvce kulatého stolu, mezi novinami (asi schválně) nechané knížka "Dokonalé manželství". Zběžně jsem ji prolistoval, ALE!, přinutila mne k obsahu se vrátit. Myslím, že ji tam nechala matka , aby mne pomohla zorientovat se v problematice; nastudoval jsem si tedy, co má chlap vědět o sexu "teoreticky" ... než začne blbnout "prakticky".

Nikdy mne nelákalo zkusit si to, i když teď vím, "co a jak", ani ne proto, že by mi bylo "stydno". To ne!.. To spíše si "ženský objekt" vytyčil "vlastní pravidla"... já je vždy dodržoval.

Například:

dívka Maruš z učňáku si prosadila "horní polovina mého těla je tvá, můžeš s nim všecko..." spodek je můj a pro tebe TABU!...

Respektuji to... u všech dalších děvčat, jenž mi prošla náručím... protože na "sílu..!! to jí nechci...

S Věrou

jsem se seznámil pár dnů před vojnou. Sešli jsme se v Praze. Couráme Petřínskými stráněmi, ta její kukadla mi učarovala, ale jinak "vnadá" byla málo.

Najednou jsem v armádě.

valím na ní dopisy, ty mi pomáhají v prvních týdnech "tvrdého výcviku" - příjímače. Těším se., až za mnou přijede , těším se, že za mnou přijede na přísahu. Ale to ne, budou tady moji rodiče, nechci jim "šlapat do zelí při obdivu našeho chlapce.."

Na odpoledním nástupu roty

dopis: "přijedu 25,11.1967 - nově zavedená volná sobota" "budu tu do neděle" ... zkus zajistit nocleh.

Jsem zaskočen, i když, přiznám, příjemně! Ale, proboha, vždyť my nemáme ještě vycházky...

Nezbývá, než se někomu svěřit:

Chodím s mazákem Krbcem ze 4.slupiny svobodníka Vacka na štáb, vysílat ve volných chvílích Mikrofórum...( byl to tehdejší rozhlasový pořad- do mikrofonu bylo vyhlášeno, kdo má z vojáků narozeniny či svátek- zahrála se mu z magnetofonu písnička...).

S Krbcem jsem měl jednu z prvních služeb dozorčího roty po přísaze; všiml si, že docela úhledně píšu- chtěl, abych mu "vysílací relace" přepsal "do stavu čitelného". Můj velitel to povolil; já získal prvního spojence- MAZÁKA.

Jemu jsem se tedy svěřil..."přijede moje Věruška... jak a kde ji ubytovat?" ... "už s ní něco máš?" " No zatím nic teprve se poznáváme..."

"Tak to bude problém, holky, když začínají s prvním milováním jsou hodně kritické kde a v jakém prostředí se to děje.." "co SLAVIE, ten hotýlek je vyhlášený- no prostě BORDEL".

Vzpomněl jsem na staršinu při prohlídce města, co říkal při společné vycházce,

Je tu vlastně jediný dostupný. Krbec dodal, že by mi to zařídil, noc stojí 20 Kčs, "...zařídil bych Ti to , jak budeš mít termín, řekni, já se o to postarám, znám tam jednu uklízečku..."

Každý den s Věrkou se ubezpečujeme.. "vybraný termín soboty platí" ... PŘIJEDU!

Oslovuji tedy Krbce,.. "volná sobota je tento týden". Krbec spolehlivě zajistil a zaplatil pokoj; hned to vyrovnávám, dostávám lístek..."budete-li chtít nějaké služby navíc", platí se pět korun na recepci.. Nástup na pokoj je v 17.hodin, pokoj je nutno uvolnit v 15 hodin dne příštího.

Paráda!

Krbec mi slíbil, že o "tom" nebude s nikým mluvit "co Věrka chystá na tuto volnou sobotu.

/redakční poznámka: Krbec asi "kecal" protože se posléze ujala slovenská moje přezdívka (zůstala mi dodnes "- Vierka")...

Ve čtvrtek žádám povolení vycházky "za účelem návštěvy rodiny" a...velitel skupiny Klinger mi poté předává velitelem roty podepsanou "prodlouženou" vycházkovou knížku - sobota: 12.00 do neděle 02.30!

Věře nepíšu. Vše si povíme- až přijede. Moc se těším! Nic si nepředstavuji.

Sobota.

Počasí slušné, mohu jít bez "mantlu". Pozdravím na bráně službu, vycházím do ulice, podél trati rázuji na nádraží...

CO JSEM ZAŽIL 13

Bylo? Bylo ! dokončení

.....tu "společnou vycházku" v pátek 27.10.1967 si málokdo z roty užil, tak jako staršina. jen čas jej zastavil a vrátil zpět na zem do reálu- rota musí do kasáren, aby stihla nástup na večeři. Více jsem se tím pádem nedověděli, tak snad jindy, příště....

Roto za mnou! poklusem klus!

Z náměstí lehkým poklusem až do kasáren. Než dá rozchod, popřeje klidné noci.. "máme se vyspat do růžova", ať ten zítřejší den projde k naší i vaší spokojenosti. "rozuměli?"

"Ano" to se ozval na "celé kolo" Komik, který již staršinu začal parodovat- včetně jeho průpovídek o ženách "lehkých, nebo více těžkých"...

Kdo to nezažil, neuvěří!

Staršina ale "divadlo" nesleduje, odjíždí domů- my si necháme převyprávět celé to skvělé odpoledne tělem "komika".. je určitě lepší, než Fialka z Černého divadla v Praze. ! tím ho vždy dráždím, když mně nedělá dobře když kecá hubou místo tělem- pantomimy. Tu nám vnucoval vždy, když nám nebylo dobře a on nás povzbudil nějakým výstupem tak, že jsme se vzchopili a dělali, co bylo třeba...každý svůj výstup ukončil sestavou prvků z gymnastiky- salta dopředu, dozadu, přemety a tak dále... to vše praktikoval v kanadách, mundůru vz.60.

Představím vám jej: Jiří Brendl, z Radotína, člen první skupiny velené svobodníkem absolventem Klingerem.

Mé vzpomínky na Jirku "komika" jsou tkány smutkem.. již není mezi námi...

Sobota 28.10.1967 PŘÍSAHA.

Od brzkého rána vidíme lidi kolem brány. Asi také nemohli dospat, tak jako my. Chodím se dívat, zda neuvidím naši ohlášenou rodinu. Záleží, kdy vyjeli...

.Na rotě zatím probíhá vše, jak jsme si to nacvičili, jen mne zaskočilo, že ta slavnostní chvíle na buzeráku mne tak poznamená.

A jsme nastoupeni , vyrovnaní, všechny roty.

Kolem tribuny civilové, děti, příslušníci rodin nás vojáků; na tribuně velitel pluku,, štáb pluku a čestní hosté v civilu. Vlevo od tribuny čeká vojenská hudba.

Náčelník štábu pluku zavelí: " Pozor, vpravo hleď!" zazní husitský chorál..."Kdož sú Boží bojovníci", slavnostní četa nese ZÁSTAVU pluku... pochoduje před nastoupeným plukem, obrací se a jde zpět...myslím, že to nikoho chladným nenechalo... po zádech mi šel mráz a polévalo mne horko.

To propojení rodin a nových vojáků- to bylo "Politické školení mužstva v praxi...

Mezi nimi naše rodina- "naši" - obě ségry, máma, táta. S tátou jsem rozkmotřen více jak tři roky...ale je tady!

Ukončeno. hosté z tribuny odchází, velitel roty velí " zpět na rotu k odevzdání zbraní"- provedeno, dozorčí roty kontroluje samopaly ve stojanech, sklad zbraní je zamčen a zapečetěn.. rodiny mohou jen do vyhrazených prostor kasáren, naše rota jim otevřela učebny.. a vidím tátu, jde se na mne zeptat.. setkáváme se- nikde ani nejmenší výčitka, spokojenost.. spíše obdiv a hlavně zvědavost.

Do oběda máme volno. S rodiči procházíme připravená venkovní zařízení. Předvádí se "mazácI"- probíhají pro nás zatím zakázanou překážkovou výsadkovou dráhou; druhá skupina překážkovou dráhou "vševojskovou". Velká skupina rodinných příslušníků sleduje výskoky z "trenažeru", para kotouly a hlášení o seskoku, další sledují seskoky do plachet ze střechy trenažéru..." voják na střeše se předkloní, dá hlavu mezi kolena a padá do plachy, kterou drží vojáci další... úžas!"

" Páni! to je výška" - táta je unesen. Najednou na nebi rachot... v trojúhelníkové sestavě přilétají tři "Brigadýři L-60" oddělují se z nich černé tečky a na nebi se snáší tři padáky PD-47- přistávají přesně před užaslými rodiči...

Je 12.00 - vracím se na rotu- nástup na oběd- mazáci nekecali- je slavnostní řízek s bramborovým salátem, zákusek... a zpět na rotu.. krátké poučení a VOLNO k návštěvě města!

Holešov. město posádkové,

k naší rodině se připojuje kamarád z civilu Ivan Svoboda, nyní příslušník 4.roty. Rodinu on tady nemá, je rád, že je s námi.... seznamujeme se s mělnickým řidičem panem Slavíkem a ? nastává problém...táta i pan Slavík nám kladou otázky, na které je v odpovědi" Top secret" -přísně tajné... pana Slavíka neznám, tak na "všetečné otázky" odpovídá Ivan. Alibi se vyplatí...

Civilní návštěva již nemá dlouhého trvání, naši musí jet, čeká je dlouhá cesta ... Mělník je vzdálen více jak 300 km..

Dojmy.

Máma a ségry trochu slziček, táta tvrdý výraz hrdosti... a my s Ivanem?

Jsme plnohodnotnými československými vojáky!

---

R/M.F. editorka R/7

Snímek: Zástava 7.výsadkového pluku zvláštního určení

CO JSEM ZAŽIL 12

Pokračování vzpomínek roku 1967/1969 svobodník v.v. Milan FRIEDRICH...

" Bylo? Bylo!"

.... spokojenost velitele roty a čet zřejmě nesdílí staršina roty- Chmelík.. jen dozorčí roty odhlásí odchod důstojníků rot, s opaskem utaženým nechává k údivu v š e c h nastoupit roku.. mimo mazáků. velitelů skupin a radistů 2.ročníku.

Rota je na schodišti proti kanceláři dozorčího pluku ...všichni vojáci ve vycházkovém... staršina Chmelík se hlásí kapitánu Strosovi... " otevírá se brána pluku... a povel staršiny " Vpřed" nás dostává do "civilu"... Míjíme jednoho s podplukovníků štábu pluku.

" Chmelík velí :_ "POZOR! VPRAVO HLEĎ!" důstojník štábu odzdraví. pokynem rotu zastaví" Soudruhu nadrotmistře, kam vedete rotu?"

Na první společnou vycházku před přísahou..."pokračujte"

No...! někteří to berou vážně.. "tak vypadá první vycházka před přísahou.." Chmelík se asi chlubí .. my "už vojensky vystupujeme.."

Asi po po pěti stech metrech je první hospoda... my však jdeme cíleně do středu města. .. v chápání staršiny je sítí " pavouka nástrah ":

"Vojáci"...to oslovení docela lahodí...a "kazatel v hodnosti nadrotmistra" sděluje za účasti civilní ulice Holešova:"

" Moji chlapi mají alkohol vždy na uzdě!, nesníží se k tomu, aby stejnokroj paragána VÚ 7374 potřísnili zvratky, lezli po čtyřech z hospody jako "poražení"... vždy ví, co snesou!.. "

A pokračuje: "Je vám to jasné? Vaše rodiny nám velitelům svěřily váš život jen na určitý čas, my vás musíme odevzdat zpátky k plné spokojenosti a nepoškozené...Tak káže morálka armády, které jste nyní součástí, Nemůžeme hazardovat ani s pohledem k veřejnosti, jak se voják chová.. veřejnost tak odsoudí nejen jeho, ale celou armáda. Budu nemilosrdně trestat každého, kdy by jen nepatrně porušil vojenské řády a morálku roty. Jak vypadají vojenské řády? - čtěte je! Je v nich také, jak se má voják chovat na vycházce..

Šlapeme městem dále v útvaru, lidé si nás nevšímají spíše vojáci na vycházce... zřejmě prožili to, co my.. Prošli jsme malým náměstím a jsme u hotelu SLAVIA. Vycházka dostává podobu šaškárny, takže ji "zdravíme v pozoru..! začíná to být "zajímavé odlehčení" prožitého měsíce základního výcviku.

Staršina roty spokojen se svým "mentorským" předchozím vystoupením pokračuje a nám je jasné, že tahle vycházka má ukázat i "lidštější tvář " staršiny, než jeho měsíční dril a řev..

"Tento hotýlek je doupě , jeden z velkých bordelů (jsou v Holešově i menší) - zde čekají na svoji kořist pochybné ženštiny lehkých mravů. Vojáka poblouzní, použijí osvědčené praktiky a přivedou jej do maléru! Zvláště teď, kdy se armáda zbavila povinnosti vybavit každého vojáka základní služby gumovou ochranou. S tím já zásadně nesouhlasím. Donedávna měl každý voják našeho útvaru nárok na pánskou ochranu - volně dostupnou u staršiny roty. To se nyní zrušilo! Chlapi, dejte do toho svoje prachy, jsou to peníze dobře vynaložené, předejdete mnohým problémům, možným pohlavním chorobám a posílíte své EGO, že vítězíte nad svým staršinou: Protože chlapi, v Holešově jsou i "filcky" (pozn. "vši ohanbí") a přinesete-li je na rotu a doktor Konečný to potvrdí, sám se rád zúčastním té exekuce s práškem DDT s pumpičkou!

Tak tohle už nebyla vojna, Jak nám staršina "promlouval do duše" vyšla z hotýlku na první pohled "lehká holčina" ... staršina řeč přerušil, ona jej zlehka pohladila po tváři " ahoj kluku!" stav se ...."

Šedesát dvacetiletých tváří zkamenělo" Náš ochránce,. náš staršina!

R/M.F editorka R/7

---

CO JSEM ZAŽIL 11

Je slunečné odpoledne 12.dubna 2024 teplotní rekordy se předstihují, ale: je pátek.. na redakčním stole leží dva díly dalších vzpomínek veterána VÚ 7374 Holešov. Tenkrát v říjnu 1967 měl před sebou PŘÍSAHU vojáka Československé lidové armády ...nyní?

Přísaha... aneb co se snad stalo kolem... jak si to už snad ani přesně nepamatuji. Vím? nevím? byla to a je ještě dnes pravda?

Přísaha je pro každého vojáka něco! META! Dokud nepřísahal, není NIC!...je pouze vojínem základní služby... bez nároku na vycházku z kasáren, není velen do dozorčí a strážní služby, co smí? "naslouchat a poslouchat!

Necvičí ještě "poplachy"- mimo těch, které lze nazvat šikanou" tzv. mazáků, nebo jako "umravnění zlobivých nováčků"... Takové umravnění bylo již tenkrát kázeňským přestupkem až trestným činem..

"Zlobení " se řešilo tělesným cvičením.. nakonec ku prospěchu trestaného- shyby na hrazdě a oblíbené kliky. Nad "hranici" byl tzv. "osobní poplach!"

Osobní poplach byla nelegální kategorie pozdějšího "legálního bojového poplachu".. v praxi: hbité (v poklusu ) donesení na místi přikázané " veškeré věci (vojenské) za šatny- ty byly dosud složeny v úhledném tzv. "komínku". Převléci se do maskovací kombinézy vz.60, obout kanady a podat hlášení: "Vojín xy rozkaz splnil!" Rozkaz vydávající velitel poté rozhodl, zda již jako "trest" stačí, nebo" "vysvléci, skříňku upravit a ceremoniál se opakoval... tentokrát již za "řehotu" přihlížejících "mazáků..."

Velení roty o takových "kratochvílích nevědělo, nebo nechtělo.."

Političtí pracovníci moudře pronášeli úsloví, že "přijímač trvá do PŘÍSAHY" potom již bude vše jinak, jinak, jinak...jak?

Houby! soudruzi političtí pracovníci...

jako lavina z hor se na nás řítí základní výcvik, někteří ale nestíhají a termín PŘÍSAHY se blíží kroky neúprosnými. Říci si "vojáku, za kolik to máš" je tam na výzvu dostat jednu do zubů..

Je asi 10 dnů před přísahou

odpolední nástup roty a pomocník staršiny vydává poštu. "Vojín Friedrich" dostávám bílou obálku a písmo není Vierčino, ale mámy. " Synečku, napsal nám Tvůj velitel útvaru, pozval nás na vaši slavnost, PŘíSAHU... bude se konat v sobotu 28.10.1967 ! přijedeme všichni! Taťka už sehnal auto, pana Slavíka, Těšíme se.

Je velen ROZCHOD a další bílé obálky rozbaleny.. někde s deseti korunou, ale hlavně..." ty vole, naši přijedou na Přísahu... odpovědí je vyvěšen změněný plán výcviku...pořadová, pořadová, pořadová....slavnostní pochod.

Prší a ochladilo se.

"Vyrovnat! první četa--- pochodem vchod " K zástavě vpravo hleď!!

Zástava pluku si hověla v zasklené skříni štábu, nahrazoval ji jakýsi prapor schlíple visící v dešti. Zda proklínal svoji současnou úlohu, nevím.. pravá, levá, přímo hleď , pohov... "nástup na oběd".. a mazáci.. "o přísaze je oběd skvělý", těšte se.. a my se těšíme.. nástup, vpravo zatočit...

Čtvrtek:

Denní rozkaz roty, odchází důstojníci a velitel roty. Posledním dílem před PŘÍSAHOU je pomocník staršiny roty a ... staršina. Rotou se roznesl odér naftalinu, "fasujeme vycházkové stejnokroje" jsou na míru, včetně již zimních plášťů... fasují je všichni a všem padnou...ono to bylo docela jednoduché- velikost nováčka a velikost jeho bot nejsou "Tabu".. takže všichni jsou k večerce "za fešáky".. a- žádné "kopřiváky" moderní, padnoucí "tesilky"...

Pátek:

Nástup- ústroj vycházková, polobotky, samopal se zásobníkem. Staršina- kapesníky! kontrola- no smrkat do rukávu by asi v nástupu nepřežil. Tentokrát je i on ve vycházkovém stejnokroji, tři stříbrné hvězdičky a "mazácky" naformovaný baret. neřve... vracíme se na rotu, " velitel roty září úsměvem..."nástup na oběd".. staršina se hlásí v kanceláři velitele roty..

a co se dělo dále? proběhla "šeptanda" : kdo bude mít na přísahu rodiče, dostane vycházku...pomocník staršiny potajmu ukazuje modré vycházkové knížky ...

pokračování v pátek 19.dubna...

---

CO JSEM ZAŽIL 10


... "na rozcvičku se půjde v trenkách....ale MRZNE.." Jasně, že se půjde v trenkách, on to staršina srovná, hlavně aby přijel včas a aby vůbec přijel.."

Budíček.

Hlas dozorčího roty vyhání mužstvo z teplých pelechů... jasně, mrzne a my jdeme na rozcvičku v trenkách, mokré "šedesátky" visí rotou jako "noční memento.."

Na rotu dorazil staršina.

Velikostí Napoleona chodbou roty proletěl rychlostí protitankového granátu - se stejnou razancí..

.má jasno!

"Dozorčí, nechejte nastoupit rotu, tak jak jsou ! "

Šedesát šedozelených " mravně katolických trenýrek" vyrovnaných podle žlutých kachlíků chodby, pamatující rok 1932....staršina si potrpěl na kanady vyleštěné do zrcadlového lesku a popruhový opasek na poslední možné dírce..

" Kdo vydal rozkaz v noci prát "šedesátky"?

Jeho hlas byl ostrý jako špice trojúhelníkového bodáku.

Šedesát trenýrek mlčelo.

"Opakuji! Kdo to byl?!

Ticho.

"Koho kryjete?!

"....tedy soudruh NIKDO? U našeho útvaru jste zařazeni jako VOJÁCI, příslušníci základní služby, plníte rozkazy svých nadřízených. ROZKAZ je zákon. Voják rozkaz musí splnit, i když se mu něco nezdá; potom má právo si stěžovat...znovu se tedy ptám! kdo ten rozkaz vydal ?"

Ticho.

" V tom případě provedla rota něco sama za sebe. Já za tuto rotu odpovídám... měl jsem zde v noci být.. nebyl jsem ...mohl jsem následky "kanálovky" předvídat..."

Staršina se zhoupl na podpatcích. To jsme již věděli, že je ZLE. Navíc si zasul palce za příliš utažený opasek a pokračoval:

"...svoji chybu uznávám a napravím ji! po příchodu velitele roty, kdy jej požádám o změnu rozvrhu zaměstnání. V pátek máme plánovaný přesun na 10 km se tříkilometrovým úsekem chemického zamoření "v ochranných maskách"....takže na vás, VOJÁCI, do oběda vše krásně uschne..."

Než byl vydán rozkaz k rozchodu, objevil se velitel roty, za ním velitelé čet. Velitel roty pokynul důstojníkům a staršinovi, aby šli k němu do kanceláře.

Komik šeptnul

"Teď to Chmelík odskáče"...

Neodskákal...

z kanceláře velitele roty vyšel staršina s ďábelským úsměškem... " tak, holoubci, letím s vámi" rozchod!

Ke mně se přitočil Filip s poznámkou: " Vierko, tady máš námět, jak za rotu bojovat, svazáku... je to nespravedlnost!!....

Filip NIC nepochopil...

---

CO JSEM ZAŽIL 9 - POKRAČOVÁNÍ

Bylo? Bylo!

....pokračování IV.

.....dá řeč s Klingerem; oba nám nyní velí ? "skrytě korytem potoka .." a vystřelí světlici ze signální pistole. Padáček. Kývá se sem tam a osvětluje okolí bílým pohřebním světlem. " vpřed" a další a další světlice v intervalech minut. jen krátce bleskne: "škoda těch padáčků"...myšlenku překrývají krátké dávky přicházejících průzkumných skupin. Kdo ale bojuje s kým ? nabíjím další zásobník, v kanadách cítím bláto...ve světle vypálených raket se krajnice silnice, v ní odpadová roura...v ní potůček studené vody mizí...Roura má průměr tak kolem 50 cm, krátké rozvažování ukončí silueta poddůstojníka - pistolníka Bureše. Vystřelí světlici další s rozkazem prolézt rourou - "kurva, nezdržovat"....

První leze Zahrádka... kde se tady bere, je příslušníkem třetí skupiny...oslovuje mne zablácený obličej Tuzara..krátce na to mizí v díře.

Nedaleko mne se zasyčením zhasne světlice, nečekám na nic a lezu do roury- zpočátku to jde - ale najednou se přede mnou něco zaklínilo. Zdenek (Tuzar) nosí v zadní kapse kalhot vojenskou plechovku krému na boty. Před každým nástupem roty si pečlivě leští boty, jeho velitel skupiny Štampfer má z toho radost... "tak kvůli tomuhle tady zahynu..." NE! plazím se zpět..." to nejde, "někdo na mne zezadu řve, znovu tedy vpřed a zase NE!

PANIKA!

začínám drhnout i já, v plné polní mám ten ešus s nástražným osvěcovadlem a napadá mne neradostná myšlenka... co kdyby to bouchlo? "Do prdele... kolem všude smradlavá voda... "

Zatlačím do bot přede mnou, BOJ o život! Existenční záchvat?

Boty přede mnou se hnuly ...volný zbytek roury...jsem venku! Zdeno mi pomáhá vstát, postupně vylézají další a další, pomáháme jim...na poli přibývají další a další, velitelé skupin počítají mužstvo, zbraně, útočné nože, masky...najednou necítíme chlad noci, pach bláta...je krásné být živý ... nástup skupin, euforie opadá, je půlnoc, mrzne...

Než dojdeme do kasáren, je dříve mokrý mundůr jako šmirglpapír, nohy se nedají ohýbat..
ROZCHOD. Vyčištění zbraní!

My však máme nápad lepší...vzbudíme sice nevrlého, ale užitečného "kotelníka", ať nám pustí vodu do sprch v tělocvičně,,, horká lázeň těší i samopaly.

Kdo se kdy sprchoval v plné polní...kdo to kdy zažije..???.toho bláta připraveného na ranní "rajony"?
Zatím co si užíváme horkou lázeň, na rotě ti, kteří se s námi do tělocvičny nespojili, řeší "problém" ve studené vodě v železných korytech na umývárně roty...

tak.. přibývá rozvěšených "šedesátek", kam se podáváš, potůčky vody na oknech i podlahách... to je výsledek bojů režných kartáčů ve studených rukou "spořádaných vojínů základní služby"...

"Pláčou " samopaly ve stojanech skladu zbraní s pomalu hnědnoucími závěry...

NOCTURNO končí na chodbě roty vzrušeným rozhovorem dozorčího roty s veliteli skupin...:

".Kdo dal rozkaz rotě prát v noci šedesátky? Kurva, až ráno přijde staršina..."

---

R/ veterán Milan Friedrich, edice R/7

CO JSEM ZAŽIL 9

BYLO? BYLO!

další pokračování vzpomínek veterána 7.výsadkového pluku zvl. určení svob.v.v. Milana FRIEDRICHA z let 1967/1968...

Noční zaměstnání.

Major Mikuš odejel, pomocník staršiny odejel, staršina zůstal. Velitel první čety nadporučík Jan Jirůšek zavelel k nástupu roty po četách a skupinách a vedl další "zaměstnání"...

"Tak soudruzi, dnes se seznámíte prvně se zásadami boje v noci. Přesunete se po skupinách na okraj lesa na konci střeleckého pole. Zde vytvoříte "základny" o které budete bojovat. Nad střelnici je několik kót, každá bude vámi opevněna... a...slyším potichu Komika" ...a budeme si hrát na vojáky.."

Velitel pokračoval.

Po vybudování základny se vrátíte zpět na toto místo, kde bude vydán "bojový" rozkaz...sakra, začalo se mi to líbit... náš velitel skupiny Klinger měl cestu "nachozenou" a dokonce z let minulých částečně vybudovanou... ale, vše jsme řezali jen útočnými noži, chtělo by to sekerku; nakonec jsme vystlali vnitřek chvojím... úkol splněn- štěstí- přichází oba velitelé čet... pochvala, dostáváme instrukce jak připravit a zabezpečit základnu pro velitele skupiny, radistu...

Dostáváme kóty všech postavených základen. A jdeme na to, skutečně, jako když si kluci hráli na vojáky...

dobyli jsme beze střelby a hluku dvě základny.. třetí ubránil vojín Jan GLAJCH téměř sám... v civilu závodil v JUDU...

Můžeme se vrátit...

čas odpolední uplynul, začalo se smrákat. Na střeleckém nástupišti překvapení. naše Praga V3S, Tuláček a ! vydává se teplá večeře! Čočka, kabanos, vejce okurek, chleba...

ale záhadné modré krabice má na starosti staršina.

Každý od něj dostáváme po 200 ks cvičného střeliva, armáda na nás nešetří a pokyn:

"abyste si zastříleli dávkami, musíte našroubovat cvičný nástavec. Zatím jich mám tady málo, ale jakmile přijdeme do kasáren , každý nástavec vyfasuje !

A zase obvyklé staršinovo v tónu naší matky : ... umyl sis nohy do postele, když jsi celý den lítal venku..? zde znělo: Upozorňuji, že před ostrou střelbou je nutno cvičný nástavec vyměnit za ostrý...

Konečně odejdeme od výdejny materiálu asi 100 m, Klinger vytahuje náčrtek, který si u večeře připravil: " přesuneme se po okraji lesa směrem k osadě Přílepy,, tam teprve půjdeme kolmo dobýt základy 5 a 6.."

Všímám si dalších rozptýlených skupin. O ony se svými veliteli taktizují... nabíjíme cvičné náboje do zásobníků, jeden plný do samopalu, zbylé do sumek... vyrážíme jako první...

Skupina má přesně stanovené pořadí v postupu terénem... před skupinou asi 30-50 m jdou s odstupem asi 5 m tzv" pátrači",

velitel skupiny, jeho zástupce, velitel radiostanice, radista , pancéřovník - pochodovou sestavu uzavírá poslední průzkumník

On chrání pochodovou skupinu proti náhlému přepadu zezadu.

Velitel skupiny Klinger určil jako pátrače Čurina a mne jako druhého; poté nás navedl na cestu mezi poli a lesem.

Pohybujeme se tiše a najednou!!!

RÁNA.

Světlo jako v poledne. A další a další vodopády a záře. Odpálil to Čurin kousek přede mnou. Ležíme na zemi, přitisknuti, skoro bez dechu... útok ale nepřichází- také od koho? jsme tu první...

Připlížil se k nám velitel Klinger.. ptám se se jej, jak předejít odpalu dalšího nástražného systému- tedy signálního tělíska.

"Stačí slaboučký proutek, propátrávat terén před sebou jako slepec. jako slepec. Jde o úvahu, kde by mohlo být nástražné tělísko umístěno"...

Přesunuji se na čelo skupiny... pomalu.. ale nikde na nástražný drát nenarazím- až při vstupu do lesa nad Přílepy...jemně se dotknu drátu- dovedl mne ke stromu, kde je připevněna nástraha.

" A mám tě!!!"

Jak to Klinger říkal? Zastrčit něco jako pojistku...sicherhajsku?

Mám!

Matka mi poslala , kdyby mi praskla guma u trenek. Nosím ji nad kapsou. Paráda, raději si posvítím baterkou... zasunu a??? tělísko je moje.

Sejmu jej ze stromu-POKLAD! Mám ho...!

Skupina jde opatrně za mnou, trochu odbočuje vlevo. Mám čas vše uklidit...namísto zbytků čočky je tělísko v ešusu...paráda.

V dáli je slyšet střelbu dávkami, hoří další tělíska- snad nic nezapálí...

Tma se dá krájet. vracíme se na okraj Přílep... střetneme se se skupinou .desátníka Bureše.,,,

Drama se chystá zvednout oponu...

---

CO JSEM ZAŽIL 8

BYLO? BYLO!

pokračování III. střelnice Dobrotice.

.... po obědě se vrátili jen velitelé čet a major MIKUŠ.

Nemýlil jsem se - dostaneme výklad o tom ženijním materiálu, který ve výsadkovém vaku přivezl už dopoledne a který budeme při naší další činnosti hojně používat.

Nastoupili jsme do půlkruhu, s námi i velitelé čet a skupin; ženijní náčelník pokládá jednotlivé kusy materiálu- ke každému dává vysvětlení. Hlavně - bezpečnostní zásady...

Výbušky- imitace tzv. "ostrých věcí" které má čs. armáda připraveny k boji. "Cvičný dělobuch"? - ostrý granát. Imituje obojí- "útočné - obranné"..

Rozsáhlý sortiment dýmovnic schopných zastírat pohyb vojsk- zápalky hořící ve vodě.

Žárové tělísko k zapálení stohu. Rozbušky, palníky, "třecí zapalovače"... na nich jsou modré čepičky, / ty se později s oblibou nosily a nejen staršina je s oblibou trhal!/

Nálože trhavin..PN -4 - " s nimi se budete , příslušníci průzkumných skupin, setkávat nejčastěji.." S ní připravíte "nástrahu" na silnici či železnici.

Mne ten výklad baví, fantasticky !

Dost kluků se výkladem nudí. Začínají se bavit mezi sebou, což zpozoruje nejen přednášející ženijní důstojník...mladí důstojníci rotu opustili a nechali ji "na pospas" bdělém staršinovi...

Povel čelem vzad ! KLIKY! Okysličená krev zbystřuje pozornost - major pokračuje.

Desátník Klinger dostává k odpálení bílý dělobuch velikosti menšího kbelíku tzv. "sazák" ... výbuch id nás asi 20 m a "hřib atomovky".

Major zpozoroval můj zájem a dá mi pokyn, abych připevnil rozbušku na kolejnici... pozornost se zbystřila i aktivita ženijního učitele.. vybaluje barevnou škálu rozněcovačů - jako posledním diamantem náhrdelníku je tzv. ELCHRO. Posledním dnem jeho účinku může být PŘESNĚ 365 dnů a nocí!! A rozněcovač "malého ženisty" z Hodiny mrtvých očí... odpálí nálož podle počtu náprav vlakové soupravy..

BUDU specialistou, ženistou!!! CÍL DNE!

Major pokračuje vzpomínkou na rok 1962, zaminovaný prostor VIHORLAT, přizvukuje mu nadšeně staršina, který tam s ním ( se specialisty ženisty), co ještě "bažant " byl...

Závěr, příprava na zaměstnání další, ukázka tzv. "nástražného osvěcovadla".

Váleček 100 x 50 mm

připevněný na strom s velmi slabým zeleným drátkem nataženým přes stezku, pěšinou oboustranně- zachycen tahem přivádí "váleček" k výbuchu a světlu podobnému svařování 100 m šířky .. kdo se do něj nechtěně podává - na několik minut až desítek minut "oslepne"... je snadno jej zajat či zabit...

"Tak, molodci"" končí major Mikuš... velitelé skupin k němu přistupují, "fasují" přebíraný materiál, u staršiny jej podepisují - vrací se velitelé obou čet, rotu dělí na části....

Stmívá se. Začíná noční zaměstnání...ještě vnímám zvuk startované Pragy V3S a potutelný úsměv staršiny.

Jen ten, v této chvíli ví, co nás v dalších hodinách čeká...

---

R/MF

ZA KAPITÁNEM JAROSLAVEM B Í L K E M (1967/1968)....VZPOMÍNKY TEHDY VOJÍNA ZS MILANA FRIEDRICHA.

PROLOG.
... přišla smutná zpráva ze Zlína- do Modré roty odešel další "holešovák " Jaroslav BÍLEK.

Byl to můj první velitel roty ... vzpomínky:
...vybaví se mi chlap střední postavy, sportovního typu, šlachovitý- stále stejný výraz- jakoby bez emocí Se smyslem pro pořádek. Vždy připravený ke splnění jakéhokoliv úkolu. Velitel -na svém místě. Svým příkladem dokázal strhnout ostatní- ať byli jeho podřízení, či nikoliv. /povídalo se, že sloužil v cizinecké legii, což byl vyložený nesmysl, velitelem roty zvláštního určení se mohl stát jen příslušník KSČ, nikoliv žoldnéř Francie..; ta fáma mohla vzniknout u příležitosti naší PŘÍSAHY na učebně roty.. po přísaze se mohli rodiče nováčků seznámit s tím, co jejich synky čeká a být na to hrdí.

Když jsem přijel domů,(prvně na "opušťák krátce před Vánoci 1967, řekl mi otec, že je ctí sloužit pod takovým velitelem. usoudil totiž, že máme výcvik "Cizinecké legie"- nepátral jsem po tom,, ale velitel Bílek mým vzorem byl...

DĚJSTVÍ PRVÉ.
Krátce před Vánocemi procházel všemi místnostmi roty mohutný muž v civilu v doprovodu staršiny a velitele roty. Krátce na to ! se rozkřiklo" ... budeme se stěhovat do "Delta baráku" náhradní budovy na konci kasáren, druhá rota "mazácká" tam už je , ale i Vánocích už budeme ve vymalovaném zpět. Do dneška navín, jaká "štěstěna" mi zajistila !opušťák! těsně před Vánocemi

Ve všech činnostech jsme bývat tak do "první dvacítky", co na "opušťák" nebylo. Byla to sice motivace , jak se vzdálit od všech těch povinností-- probíralo se to snad každý večer na světnicích, jak se dostat domů.. jakýmkoliv dopravním prostředkem.

Mazáci měli výhodu, už každý to zažil- absolvoval dovolenou, cestu měli "najetou", dokonce už jeden i letěl z Holešova IL-14 do Prahy...vlak je pomalejší, ale: prvním byl problém "dostat opušťák"...Těch 5 hodin návalu ve vlaku se vydrží...

DĚJSTVÍ DRUHÉ.
Hurá! mám opušťák a jedu domů. Netroufnu si jet hned za Věruškou , jedu domů! Mělník! Překvapení? veliké, povídání by bylo asi do rána... Prvně si všímám, jak je otec na mne pyšný... při té přísaze v Holešově se to tak ještě nejevilo.

Najednou bušení na bušení na vrata a "HOŘÍ".. u souseda veliká záře, praskot a spousta lidí z blízkého internátu blízkého cukrovarnického učiliště... "volali jsme hasiče" je slyšet volání.. ale dav pouze přihlíží, neváhám, přelezu na pozemek dalšího souseda, přes mohutnou hrušku "Solanku"-- je tu střecha králíkárny- z ní přístup do patra domu. Už hoří garáž; plameny jdou po přístřešku a kabelu- kabel vede do domu... kopnu... jen kousek od plamene je na půdě seno.

Pronikavé povely těžce oděných hasičů ostře kontrastují s mými "vietnamkami" a ponožkami khaki. Ovšem, otevření dveří dvojicí "požárníků" znamená dát "ohni grády".. ale auto je již vystrkáno na ulici a požárníci "organizuji zmetek". Žár mne na okamžik oslepuje , proud vody z cisterny vše uklidňuje, mne i diváky dole...
Cesta zpět je opakem cesty prvé.. jsem zpět jako Mauglí a jako in. bez "vietnamek". Seskočím a týta: "No ty vypadáš, běž do sprchy"

Opušťák rychle skončil, vše jsem stihnul... i Věrušku... už i letmo Prahu vánoční .nakonec brána kasáren, zápis do knihy " Opuštění ubytovacího prostoru" a jak jinak...odkudsi se vynořil výkonný praporčík roty..."tak co, Friedrich"...???

DĚJSTVÍ TŘETÍ:
... jak jsem vzpomenul, na tom "delta baráku", odkud již odešla zpět celá druhý rota ; tak mi to tu ovládneme celé a budeme tu prý přes celé vánoce. Povolili nám tu stromeček a dárečky... nostalgie, jak jinak...
Hned po Vánocích jsem dostal službu "pomocníka dozorčího roty" dozorčího měl velitel skupiny, tehdy už desátník KLINGER... stál jsem v klidu u stolku dozorčího roty, vzpomínal jak to bylo na "opušťáku" když:.. telefon a dozorčí posádky ...spočítejte hasící přístroje v "delta baráku.. přeneste je do padáčkárny; zde proběhne jejich kontrola- HNED! rozuměl jste rozkazu? PROVEĎTE!

Vyšel jsem před barák- Klinger samozřejmě nikde. Místo něj kapitán Bílek.
"Dozorčí, kde je rota?"
"Provádí výcvik sebeobrany v tělocvičně, soudruhu kapitáne"
"Dobře, zaběhněte tak a přiveďte mi sem vojína Friedricha! .. rozuměl jste? Proveďte!... a zmizel ve své náhradní kanceláři.

Co teď? opustil jsem místo u dozorčího stolku, zaklepu, v ruce baret s odznáčkem směrem k veliteli a..." pomocník dozorčího roty, dovolte mi s vámi promluvit..."
" Kde je dozorčí?..."vyřizuje něco na štábu" ... dobře, vy mi ihned sežeňte vojína Friedricha!.. "rotu ohlídám sám!"
Stojím, co "solný sloup" ....já jsem Friedrich"...
Ticho.
" Vy jste Friedrichu byl na opušťáku, že? Tak... kde jste měl průšvih? tady v kasárnách? Venku s bezpečností? "mluvte PRAVDU, potřebuji to vědět.. v 11.00 mám vás předvést k veliteli pluku.. no to nebude nic moc pěkného!"
Na dveře velitele roty se ozvalo zaťukání. "Vstupte" ...dozorčí roty desátník Klinger... byl jsme soudruhu kapitáne..." - "Nezajímá! Friedrich přeruší službu, okamžitě se převlékne do vycházkového a bude mi zde! k dispozici! Dotaz? ... můžete jít a z roty se nevzdalujte! sežeňte staršinu, ať vydá Friedrichovi vycházkovou uniformu!

Vyjdeme s Klingerem z kanceláře.. oba trochu vyděšeni.." soudruhu desátníku, někdo volal, že máme spočítat hasící přístroje a odnést je do padáčkárny...." No, to si z vás vystřelil, makejte za staršinou!
Staršina kupodivu nemá žádné připomínky, zkontroluje i mi ponožky, vyleštění polobotek, kapesník... nemusím mít s sebou prezervativy, jinak na vycházku kontrolované...

Druhou kontrolu provedl kapitán Bílek a vyrážíme ke štábu. problém je v tom, že mu nestačím a abych jej dohnal, zkusím si zkrátit, v polobotkách, cestu ke štábu záhonem skalky u budovy poddůstojnické školy. Jasně... podvrtnul jsem si kotník levé nohy. Bolest...

"Friedrich!... Bílek se zastaví a zkoumavě pátrá.." Vy máte něco na svědomí? nechcete mi to přece jen říci?.." ne, soudruhu kapitáne, jen jsem si podvrtnul kotník, na polobotky nejsem zvyklý.."
Výraz velitele by se dal přeložit asi jako: " kdo mne tímhle!!!" trestá?
Štáb.
Míjíme strážného "ZASTAVY" a ... dveře.. zde jsem ještě nebyl--- sekretariát ... zrcadlo, kde se upravíme, oba. otevřou se dveře- stojím v pozoru-kapitán Bílek nás ohlašuje a jsou zde další vysocí důstojníci .. jejda politický náčelník podplukovník Říha a kdo že je ten VELITEL?

Podplukovník Košan. můj známý se seskoků... začíná mi být jasno... jeden z důstojníků čte z dopisu sousedky "mělnické" o mé účasti na požáru..!
!Soudruhu vojíne, vyprávějte nám, jak to bylo při požáru.." sekretářka přináší kávu.. zdvořile odmítám.. kávu nepiji.
"Soudruhu kapitáne! soudruh vojín Friedrich se naučí vystoupit na povel z tvaru- bude odměněn velitelem před nastoupeným plukem...jasno?
Vracíme se do baráku, Bílek se tetelí chválou.. "jeho voják"..."Friedrich, to vystupování z tvaru nastudujeme!, bez obav...

No, to jsem si dal, samozřejmě se to rozkřiklo ... a hlavní slovo převzal KOMIK.

Ten "nastudoval" za nadšení roty "etudu" uměleckého přednesu.. "vystupování Vierušky"
Kdybych tak dostal další "opušťák"...to ne!

Přiblížil se nástup pluku.

"Dozorčí- zavolejte mi Friedricha"....
"Friedrich, všechno je jinak, bude vyvolána vaše jméno, vy zůstanete na místě, pouze hlasitě zvoláte "Sloužím socialistické vlasti"... po rozchodu pluku přijdete do mé kanceláře a převezmete "věcnou odměnu" jí je kniha "Sňatky z rozumu"...

no, nepochválil jsem se, já, blbec, rotě? ...

---

R/MF