ČERVEN 2025 - SETKÁNÍ LUHAČOVICE


Svátek slaví MILAN.

Milan je jméno původu srbského s významem "milý, milovaný" ....

V našem pojetí je Milan Friedrich, veterán VÚ 7374 Holešov let 1967/1969 nejen milý, milovaný v náruči redaktorky R/7 paní Olgy, ale i obranáře a několika mourků. ...

Svými vzpomínkami patří k nejčtenějším obsahům našeho webu svvz.cz ....v posledních letech opakovaně navštěvuje s paní Olgou Luhačovice...

Tak tomu bylo i minulý čtvrtek (12.června 2025), kdy jsme se sešli v Luhačovicích v prvorepublikovém hotelu PRAHA na neformálním. srdečném pracovním setkání...

Manželé Friedrichovi nestárnou, zrají... veterán Milan Friedrich pozdravil sice redakční kolegyni R/2 paní Irenu plaše, ale ihned ji předvedl svoji kondici z let 1967 vzorně provedenými kliky.

Zíral.

O to více, když mohla nahlédnout do korespondence roku 1968 mezi vojínem Milanem Friedrichem a Milanovým tatíkem...

Rektorka paní Irena, i když jsme se již s Friedrichovými setkali, zírala... ale v jí rozené subordinaci k šéfovi redakce mne nepožádala, abych ji kliky z let 1968 předvedl také... byl jsem docela rád...

a jak to tam všechno bylo píše veterán "Vierka"

Procedury lázeňské.

Na letošní týdenní lázeňský pobyt v Luhačovicích budu opravdu rád vzpomínat.

Podařilo se víc, než jsem si plánoval. Tím nemyslím ty ozdravné procedury, pro které tam zřejmě každý jezdí. Já také, ale beru jiné, a to zážitkové, které mi umožní vzpomínání na tu vojenskou službu, kterou jsem před mnoha lety tady na Moravě absolvoval a prožil.

V předchozím popisu rotního taktického cvičení mě v myšlenkách vrátil zpět do roku 1968, kdy cvičení proběhlo. Při našem příjezdu se prodíráme Zlínem. Zde zácpa na dvě hodiny. Jedeme, sice zbytečně dle navigace, směrem na Vizovice, ale to mi umožní si vybavit místa, kde jsme tehdy měli to pozorovací stanoviště a vůbec jak to tenkrát bylo. Uvědomuji si ty vzdálenosti, které jsme během noci absolvovali… přehrada Luhačovice .. Gottwaldov atd.

Teď to tady sleduji pohodlně z oken autobusu, který mě vysadí v Luhačovicích před hotelem Praha. Vzpomínky mě nutí jednat a vyvolat ty mé „zážitkové procedury“. Zavolám spolubojovníka z roty Miloše Dvořáka – třetí skupina Miri Štampfera.

(Popsal jsem tu anabázi jejich skupiny, při společném rotním cvičení, kdy je ze Záhorovic (Milošova rodiště) po prohýřené noci, na shromaždiště přivezli místní hasiči.)

On na tom nyní není zdravotně dobře, oťuknu ho telefonem. Žije !!! Takže co? Pojedu za ním zítra, neohlášen, jako přepad v Záhorovicích. Olinka mi dá zelenou a zakoupí mi jízdenky na vlak. V Újezdci musíš přestoupit, vysvětluje starostlivě, ví zkrátka, že mi to stejně nerozmluví. Já to beru jako podporu kamaráda, který potřebuje podpořit boj se stářím, které každého doběhne a málokdo je na něj připraven tak dobře, aby mu to nevadilo a snášel ho v pohodě.

Takto přemýšlím, když čekám na vlak v těch Luhačovicích. Krásný modrý den letošního jara. Mám stále dost času, všímám si autobusů a vidím nápis Bojkovice. Jednám. To musí být nedaleko Záhorovic, dám pár slov s řidičem, domluva, kde mě vysadí a kudy po nové betonové cyklostezce, která mě zavede do Záhorovic....

Jedu s ním nádhernou krajinou, kde lišky dávají dobrou noc, ale teď i medvědi se tu objevují, viz. Ranní zprávy, "medvěd byl viděn ve Slavičíně"

Nevím co by, jak by – koleno mě bolí, ale jdu!!

V Záhorovicích se přepadení povedlo. Ale vše se odehraje stejně jako vždycky, jako bych byl ohlášen na návštěvu – přijela Vieruška a tak se snáší na stůl vše co máme...

Je mi trapně, ale jsem návštěva, musím vydržet, jíst, pít, povídat. Dát snad trochu optimismu na náš současný život na tomto světě....

Konečná.. Alžbětko a Miloši, velké díky za vše. Odjíždím, jak jinak, s flaškou té zázračné, léčivé, moravské vody!! Zpět jedu vlakem, asi abych projel ráno zakoupené lístky.

Moje velitelka hlásí : na čtvrtek 12.6. se objednal můj staršina Pavel Chmelík na inspekci – na návštěvu … vlastně „redakční poradu“ k nám do Luhačovic. Těším se – to bude procedura.

Je ve mně malá dušička jak to vše klapne, vymýšlím místo setkání na hotelu, co a jak si řekneme, musím získat hned od začátku režii a vytěžit z tohoto setkání co nejvíc. Celý den si to v hlavě skládám, ale nic mě nenapadá … jak se chovat aby nepoznal, že mám stále z něj respekt. Byl to přece můj staršina!!

Konečně je večer, jsem na večeři a telefon oznámí tu očekávanou návštěvu. Ola jde jako uvítací výbor a já zápasím s večeří, jako by to bylo snad teď to hlavní. Musím jít!

Samozřejmě je umístila tam, kde to je pro focení nevhodné. A já se chovám jak blbec – přijela také kamarádka Irena - sakra, tykáme si?? nebo líbat ji?? Ano – NE ?! Jak říkám – blbec! A završím to : plácnu sebou na zem a zkusím jeden klik, víc ne, na to už nemám … Bóže!!

Vyměníme si dárky, ofotíme se, samozřejmě dostaneme tu zázračnou, léčivou moravskou tekutinu a vzpomínáme a vzpomínáme. "Chlubidlo z Mlazic" ukáže jeden dopis z vojny, který s tématem nesouvisí, ani ho nepřečtu, je tu přítmí, nesedíme na sucho, alkohol mi stíní mou mysl, najednou končíme...

Chmelíka prý čeká nějaký boj v příštím období a chce být co nejlépe připraven, takže se vzdává radovánek a podléhá rozumu. Toto setkání s námi ukončí včas, ale já bych s ním byl třeba i do rána.

Dobře, tak někdy příště. LOUČENÍ!

Další den je 13. pátek.

Jdeme dopoledne na procházku a nákupy dolů do města. Začíná být teplo a my jedeme odpoledne na prohlídku Baťova impéria do Zlína. Uvažuji na lázeňské kolonádě koho bych ještě měl navštívit, či koho bych mohl potkat. Fotím Jurkevičovu vilu a vleze mi do záběru ženská, asi budou potíže...

NE!!

ale náhoda – Tonyho žena Miládka, mého dalšího spolubojovníka z vojny. Konečně ji poznávám a chci ji představit své ženě. Jenže ta je ve svém nákupním živlu, takže to trvá. Jsou prý ubytováni v hotelu Niva - mare, je tu bez Toníčka a tak spěchá. Ani se nerozloučíme. Klika potkáme se ještě jednou.

Další den sobota.

Začíná vedro, jdeme procházkou k přehradě, krmíme u hráze metrové ryby. Procházíme kolem hotelu, kde jak víme jsou ubytováni Pavézkovi. Nejdu se na recepci zeptat, zda jsou ještě tady.

Odpoledne volá Tonda, že jdou procházkou k nám na návštěvu. Zlatý ogárek... Sejdeme se před hotelem, bohužel, bar je dnes zavřený, ale usadíme se na stejném místě jako s Chmelíkem. Fotíme se a vzpomínáme. Celou režii našeho setkání má v ruce, ale hlavně v ústech moje žena a velitelka....

A co vůbec nechápu,? jak mi mohl Tonda přinést láhev té léčivé moravské vody. On ji asi vozí všude sebou?

Ta léčí snad každý problém, ale hlavně !!! utužuje kamarádství a vztahy. Za což jsem jí obzvlášť vděčný. Díky Ogare!!
*****


-základna manželů Friedrichových. hotel Praha

- radostná setkání - vzácný snímek redaktorky R/2 paní Ireny Spasové, nerada se fotí!!

- setkání v Záhorovicích

- nečekané setkání s veteránem A. Pavézkou a jeho ženou

viz text...

JARO 2025.

Od jarních prací na zahradě bolí záda

teď ale na Hané sníh k zemi tiše padá

je chladno, prší, na poli a zahradě nedá se pracovat

tak proto jsem hrábě a motyku položil a začal vzpomínat ...

Vzpomínky jdou hodně dál

že tenkrát byla jiná doba

holky měly malá prsa

teď nám jsou ty jejich trojky" jen na dívání

a ta malá? Tak to je na vzpomínání.

Opravdu to byla jiná doba

nám velel Jiroušek, žádná Černochová

tak paragáni jako já vzpomínejte ...

Vzpomínky do stránek veteránů dejte

a až přestane padat pršet a padat sníh

jděte pracovat, lenošit u kompjútru byl by hřích

jarní slunce na zemi bude opět bude hřát

že zima byla na i mráz

nevadí, i ananas v květináči dá se pěstovat...

---

veterán Miroslav Řezníček a jeho letošní zimní výpěstek

V reakci na upomínku "kdeže je sobotní pokračování Jak šel čas.." poslal nám autor..M. Řezníček vyjádření, za které děkujeme a rádi zveřejňujeme:

Napsala mně jedna paní

že zapomněl jsem poslat další vzpomínání.

Proto ke stolu jsem sedl a začal psát

na léta ta dávná a mládí vzpomínat

že v řadách stávali jsme, znovu a zas

ať hřálo slunce, nebo štípal mráz

za letouny potom když zvedal se prach

v koutku duše tvé, ne, to nebyl strach

kus odvahy a pevné vůle v tom byl

když z letounu stříbrného na nebi jsi vyskočil

jak v hymně výsadkářů se zpívá, to úder z oblohy byl

je to již dávno, Bůh za to nám odpustil.

Proto dál vzpomínky své budu psát

nezapomínat, a té paní je posílat

na stránky veteránů aby mohla včas je dát

tam můžete si je přečíst a s výsadkáři vzpomínat.

Třeba vzpomínky své dopíši, možná také ne

Kdo ví? O tom osud rozhodne.

Jo ty stránky, přece SVVZ.CZ výsadkáři veteráni

Na Internetu jsou vždy k dohledání.