V týlu nepřítele. Jak čeští letci pomáhali Slovákům při operaci, která nemá obdoby.

zpravy.aktualne.cz/zahranici/slovenske-n...1e9a305ac1f6b220ee8/

R/6

1914 - v rámci cizinecké legie ve Francii vznikla dobrovolnická ROTA NAZDAR. 1.rota praporu C 2.pochodového pluku 1.pluku Cizinecké legie.

První československá vojenská jednotka působící na území Francie. O její vznik se zasloužil " Prozatímní výbor" tvořená zástupci francouzské pobočky SOKOLA a sociálně demokratického spolku ROVNOST . Podporován tehdejšími francouzskými osobnostmi (Ernest DENIS),, právně jej zastupoval pařížský advokát Josef Čapek a Josef Hofman- Krátký..

Vstup do Cizinecké legie byla jediná možnost, jak vytvořit na území Francie zahraniční jednotku.

Odvod dobrovolníků proběhl 22.července 1914 v pařížské Invalidovně. Odvedeno bylo 341 Čechů a 2 Slováci. "Přijímač" byl dvouměsíční, přísahu složili 12.října , rota byla začleněna do praporu "C" Marocké divize. Rota zpočátku pouze dva české důstojníky, ostatními byli Francouzi. Prvním velitelem roty se stal kapitán M.L.J.Sallé.

Do bojů zasáhla rota začleněná do Cizinecké legie (francouzsko- německá fronta) - její počet narůstal. Měla ovšem své limity a nemohla být doplňována. Hranice byly uzavřeny, Češi ani Slováci do Francie přijít nemohli a to ani jako dezertéři či zajatci- rakousko-uherská armáda na "západní frontě" nebojovala. Přesto se j jednotce připojilo třicet dobrovolníků z Velké Británie (ta vznik české jednotky na svém území nepovolila), do jednotky vstoupilo ale několik Poláků a jeden Švýcar.

11.listopadu 1914 - úspěšné nasazení jednotky nedaleko Remeše.

Květen 1915- útok roty na kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy- z roty zbylo jen 75 bojeschopných mužů, 42 mrtvých včetně všech důstojníků- všichni zbylí raněni- prapor C byl rozpuštěn.

Vojáci z rozpuštěné jednotky po vyléčení byly zařazeni do jednotek jiných. O nich se zmiňuje Milan Rastislav Štefánik- ten se pokusil vytvořit ve Francii letecký oddíl. Poslední zmínka o rotě je z roku 1918, tehdy se několik desítek vojáků rity dostalo do československé brigády ve Francii.

Zdroj:" Matkou praporu " byla paní Marie Čermáková. Během války udržovala korespondenční kontakt s více jak 30 vojáky roty. Šestnáct z nic padlo. Také Alois FABIÁN, její synovec a legionář. V dubnu 1918 zajat německou armádou, zemřel v zajateckém táboře 22.října 1918. Paní Čermáková dopisy archivovala a staly se tak zdrojem našeho článku...

Někteří příslušníci roty:

- František KUPKA

- Jan HOFFMAN- vojenský letec sestřelen ve vzdušném souboji 18.března 1917

- Karel BEZDÍČEK - praporečník roty, padl 15.května 1915 u Arassu

- Josef PULTR. - náčelník pařížského SOKOLA- padl 5.května 1915 u Arassu

- Václav DOSTAL - první český důstojník- padl 9.května 1915 u Arassu

- Jan VOTRUBEC

- Ladislav PREININGER- důstojník popravený v roce 1941 nacisty v okupovaném Československu

- Lumír ˇBŘEZOVSKÝ -nejmladší člen jednotky, padl 12.prosince 1914- první mrtvý roty -16 let...

- František FRIC - druhý mrtvý roty -padl 15.března 1915

- František RUS - padl 9.května 1915 u Arassu

- Alois FABIÁN - viz výše, poslední zemřelý Čechoslovák západní fronty

- Bedřich STARÝ - vojenský letec

- Jan ŠTORK - vojenský letec

- Václav Pilát - vojenský letec

ČEST JIM, VOJÁKŮM !!!

---

Legionáři drželi v šachu celé Rusko. Jak mohli přežít hrůzy a utrpení na Sibiři?

zpravy.aktualne.cz/film-o-legiich-1919-d...1ec98380cc47ab5f122/

R/6

Legionáři drželi v šachu celé Rusko. Jak mohli přežít hrůzy a utrpení na Sibiři?

www.svvz.cz/index.php/forum/veterani/159...oj%C3%A1k.html#14072


R/2

Bitva u Zborova.

Pro Československé legie nezačínala dobře. Československým legiím velel Vjačeslav Platonovič TROJANOV.

Ve dvoudenní bitvě proti sobě stály:

Československé legie Rakousko-Uhersko

Ruská republika

Velitelé:

Plukovník Vjačeslav Generálplukovník

Platonovič TROJANOV Eduard von Böhm Ermolli

Síly:

3500 příslušníků čs. legií a Rusů**** 5 500 příslušníků jednotek pravidelné Rakousko-Uherské armády.



Ztráty:

167 mrtvých*****mrtví 1800 , počty raněných nezjištěny

17 raněných****3 300 - z toho 62 důstojníků se bez boje vzdalo

11 pohřešovaných**** 700 raněných,odevzdalo 20 děl .... (dozvuky uvádíme)...

Exkurz:

... v létě roku 1914 se zúčastnil 35.pěší plzeňský pluk 1.světové války.

Zpočátku se vyznamenal v létě 1915 "násilným přechodem řeky Dněstr.. V roce 1916 byla část pluku nasazena na italské frontě.

Dne 2-3.července 1917 byly jednotky 35. plzeňského pěšího pluku nasazeny v sestavě 37.brigády 19.pěší divize (velel jí polní podmaršálek Eduard Böltz)... po bitvě zůstalo pluku pouze 50 Němců a 476 Čechů...

Bitva u Zborova měla i soudní dohru.

V prvopočátku byli Češi obvinění ze zrady.

Později se ukázalo, že čs. legie, byť silně materiálně poddimenzované zejména materiálně (nedostatek kulometů, výstroje..), dokázaly přemoci Uhersko- Rakouské jednotky MORÁLNĚ... a zejména, kdy německé zálohy nenastoupily do boje včas...

Dne 11.10.1917 byl 35.pěší pluk plzeňský (pětatřicátníci) soudně očištěn, početně doplněn a opětovně nasazen na italské frontě...

Vraťme se k původnímu ději.. :

o této významné bitvě byly napsány celé příběhy-- náš rozsah je nedovoluje uvést celé, tedy FAKTA:

Síly Čs. legií:

1.střelecký pluk "Mistra Jana HUSA",

2.střelecký pluk " Jiřího z Poděbrad",

3.střelecký pluk "Jana Žižky z Trocnova",

útočily na převážně české jednotky:

35. pěší plzeňský , 75 . jindřichohradecký (19.pěší divize a část 86.pěšího pluku a 6.pluku 32.uherské pěší divize... obě strany vzhledem k situaci zřejmě nevěděly, že půjde o bratrovražedný boj příslušníků (převážně" českého národa pod velením "cizáka"... Němce...)

Navíc, rakousko-uherské jednotky byly dobře vyzbrojené i vystrojené- čs. legií měly slabou výstroj i výzbroj, nedostatek kulometů , přesto LEGIE při 185 padlých , společně s jednotkami ruskými, zabila nejméně 1800 Čechů 35.pěšího pluku plzeňského...

Co se dnes málo ví:

T. G. Masaryk - bitvu sledoval pomocí telegrafu v Petrohradě.

Ludvík SVOBODA bojoval s puškou v ruce jako legionář....

V některých materiálech námi pracně vyhledaných..":

U Zborova bojoval 1.střelecký pluk ještě pod názvem " Pluk Svatého Václava" ... přejmenován byl až T.G. Masarykem.. na "Mistra Jana Husa"...

Co se neví vůbec?

Všechny československé pluky byly ruským velením označeny jako "pluky 18.června," mohly si na své prapory a korouhve připevnit čestné "svatojiřské stuhy!"

A vrchní velitel ruských vojsk, generál Alexej Vasilijevič BRUSILOV , ocenil čs. legie tak, že se před vrchním velitelem čs. legií T. G. Masarykem poklonil po " mužicku, až po pás!"

Zdroje:

asi 23 různých drobných a "silnějších zdrojů, včetně vlastních překladů z ruštiny, nejvýznamnější čs. WIKI, ruský WIKI ve vlastním překladu... na závěr:

Bitvy u Zborova se zúčastnili na př:

... Stanislav Češek, Zdeněk Fierlinger, Radola GAJDA, Otakat Husák (těžce raněn v dělostřelecké přípravě), Karel Janoušek, Rudolf Medek, Emanul MORAVEC, Alois Laub, Karel Paleček, Ludvík SVOBODA, Jan SYROVÝ, Josef Jiří Švec...

R/1

---

Svatojiřská stuha.

také "Stuha sv. Jiří" nebo georgijevská stuha.... je tradičním ruským symbolem CTI.

Původně se objevila na Řádu svatého Jiří ( nejvyšším vyznamenání Ruského impéria) (1769).

Do seznamu sovětských vyznamenání se vrátila jako součást vyznamenání sovětských jednotek vyznamenaných titulem "gardová".

Známe je pod vyznamenáním : " Řád slávy "a medaile "Za vítězství nad Německem."

V současné době je v Rusku "Řád svatého Jiří" nejvyšším ruským vojenským vyznamenáním (1992).

Stuha je oranžová, se třemi černými pruhy.

Zdroj:

Sovětská a ruská vojenská vyznamenání

Upraveno R/1

Vracíme se do historie. Kdo byla "skupina zvláštního určení ZAREVO?" co o ní víme a proč nevíme?

Začněme dneškem. Metodou "hloubkového průzkumu" se dopátráme až let pohnutých 1944/1945-

Obec Litošice.

Malebná vesnička leží v mírně zvlněné krajina na rozmezí polabské nížiny a prvního vrásnění Železných hor. Nadmořská výška 295 m. Geograficky na západním okraji kraje Pardubického (hranice s krajem Středočeským.) Její rozloha činí 1 012 ha a je ze dvou třetin lesnatá.

Sídla má dvě. LETOŠICE a KRASICE. Víska je to starobylá, první zmínka o ní pochází z roku 1167

! V současnosti je vískou malou, se 130 stálými obyvateli, ale! její dominantou je rybník Krasický. na jeho břehu je množství chat, v létě se vesnička rozrůstá na dvojnásobek obyvatel...

Zjištění významné pro nás:

Na břehu rybníka se nachází pomník věnovaný nerovnému boji šestičlenné diverzní skupiny oddílu zvláštního určení Záře proti německým jednotkám. Boj se odehrál 21.12.1944.

Jednotka zvláštního určení ZAREVO.

Začal prosince 1944.

V údolí Račic se krátce zdržela skupina sovětských partyzánů oddílu zvláštního určení ZAREVO.( Záře). Byla vyslána na československé území k plnění speciálních úkolů ze zkušených bojovníků týlových operací (partyzánů). Skupina byla přepravena počátkem října 1944 letecky ze Lvova přes Užhorod na povstalecké území Slovenska. Vysazena byla 7.října blízko leziště Tri duby.

Složení desantu:

Velitel: kapitán F.V.FEDOROV, krycí jméno Faustov

Náčelník štábu: V.J.BUKIN

Specialista : F.V.KADLEC - ruský Čech, krycí jména Komov nebo Ivan Hrozný

Radisté: I.V. TETERIN a J.F.ULJEV

Velitelé diverzních skupiny: A.M.BĚLOV a B.J.ŽIŽKO.

Ostatní členové: D.B.KULEŠ, N.V.BOLOTIN a A.I.DANILOV.

Původní oddíl byl desetičlenný, nakonec byl přibrán jako tlumočník rodil Slovák František SAMEK, příslušník druhé paradesantní brigády tlumočník ve styku s místním obyvatelstvem...

Druhá polovina října 1944:

Skupina zahajuje přesun na území Protektorátu Čechy a Morava. Jejím úkolem byla aktivní výzvědná činnost - jako výzvědná skupina nesměla vytvářet vlastní československé partyzánské oddíly. K dispozici měla dvě radiostanice. 15.listopadu dosáhla skupina prostoru u Jablunkova.

Zde provedla na trati Čadca- Ostrava vykolejení rychlíku vezoucího na frontu německé vojáky.

Skupina se poté přesunula do Hostýnských vrchů. Několik dnů se zdržela na Rusavě, zde přijali do svých řad pět uprchlých sovětských válečných zajatců; ti se zde ukrývali v lesích, také vojenského lékaře G.V.PAVLOVSKÉHO.

29.listopadu a 1.prosince 1944 podnikla diverzní skupina dvě úspěšné diverzní akce u Tlumačova.

Poté se skupina odpoutala, pokračovala směrem na Lukoveček. 4.12.1944 na Rackovou, Mysločovice, Otrokovice, Žlutavu, Halenkovice, Jankovice, Salaš, Kožušice, Brankovice, Bohdalice a Luleč až do Račic.

Tam dorazila 6.12.1944. Dva dny odpočívala, ale prozradila se, jak vyplývá to ze zprávy četnické stanice Křtiny. (8.12.1944).

V rámci "odpočinku" plnila skupina rozsáhlou výzvědnou činnost- zde došlo k významné události- členové skupiny narazili na ilegálně zde pobývajícího člověka - sušil si na ohýnku mokrý oděv. Nastala otázka- skupina nesměla do svých řad brát lidi neprověřené- tedy co s ním? Zastřelit?

Nakonec velitel rozhodl. Přijmout jej do skupiny.

Novým členem skupiny se stal František PROCHÁZKA; uprchl z tábora ve Svatobořicích...dále prožíval se ZAREVEM všechny jeho akce; padl smrtí hrdiny poslední den války -9.května 1945 v boji s Němci ve Fryšavě...

VZPOMÍNKA OČITÝCH SVĚDKŮ:

Pan František JANÁČEK- jeho otec partyzány v hájovně společně s manželkou Antonií ukrýval:

... " v chalupě čekalo jedenáct mužů, převážně ze Sovětského svazu. Partyzáni zde čekali na další skupinu. Tu hajný již dřív dovedl ke Sloupu, odkud měla diverzní skupina vyhodit trať u Přelouče. Oněch šest mužů k místu určení nedorazilo. Po mimořádně vysoké zátěži pochodu se museli zastavit k odpočinku v domku nedaleko vsi Krasice.

Zde byli zrazeni jedním z českých obyvatel Krasic , domek byl obklíčen Němci a po tuhém boji byli partyzáni přemoženi.

Čtyři partyzáni byli zabiti, jeden těžce zraněný zemřel později a jeden těžce raněný se dočkal konce války...

Pět zbylých na Štěpána z hájenky odešlo, byl to nejzazší termín čekání...

Bratři František a Josef Janáčkovi , jejich rodiče partyzány oddílu zvláštního určení ZAREVA ukrývali na hájovně, se s partyzány oddílu jako malí chlapci setkávali...

Závěr:

Nezapomínejme na ty, kdož položili své životy za NAŠI svobodu , ať byli VOJÁKY Západu, VÝCHODU , TOBRUKU či barikád v Praze...

Zdroj:

archiv obce LITOŠICE.

R/1

Zatím, co jsou výsadky do Protektorátu Čechy a Morava vyslané z Anglie poměrně podrobně popsány a je jim věnována pozornost, operace Jan Kozina , jehož cennou kopii medaile jsme zveřejnili ve sbírce SIGNISTIKA /Pel/Mel/... je známa méně, nebo je jí věnována daleko menší pozornost, než Vlasovcům....připravili jsme dvě části vzpomínek na

Partyzánská skupina Jan Kozina.

Operace Jan Kozina byl paradesantní výsadek vyslaný do Protektorátu Čechy a Morava ze Sovětského svazu. Výsadek měl sedmnáct!!! členů! Vycvičil jej a organizoval Ukrajinský štáb partyzánského hnutí / UŠPH/-zřízený při vojenské radě 1.ukrajinského frontu.

Bojový úkol:

- formování partyzánských jednotek z místního obyvatelstva

- příprava terénu pro další výsadky a materiál

- vedení sabotážní činnosti

zakládání Národních výboru v jejichž čele měli stát komunisté

Složení výsadku:

- velitel: poručík Vasil KIŠ

- náčelník štábu: major Grigorij MELNIK

- zástupce náč. štábu: poručík Arkadij Ivanovyč JASTREMSKYJ

- politický komisař: Ján KOPČÁK

- velitel bojové skupiny :Pavel MORJAKOV

- náčelník pro diverzi: A.M.PETROSJAN

- náčelník průzkumu: Dimitrij MALIŠEV

- lékař: Nikita Kuzmič KOSINKOV

- radisté: A.N. PANČENKOVÁ , V.ŠAMAJEV

- spojka: Michal TURIS

- pomocnice náčelníka štábu: Věra Štěpanovna MORHUNOVOVÁ

- bojová skupina: Josef BALAŠČÍK, Juraj HUŠŤÁK, Michal GALANDA, Ján PALO a Peter TUNDER.

PŘÍPRAVA.

O formaci výsadku a jeho cílech rozhodl štáb na Ukrajině 3.září 1944. Původně měl být vysazen na Slovensku- odtud by přešel do Beskyd. Rozvědka ale zjistila, že na hranicích Protektorátu se Slovenskem byla nasazeno velké množství jednotek SS a německé policie. Byla vyloučena i další varianta- výsadku na polském území a přechod do Beskyd. Partyzánský oddíl Jana Žižky sváděl těžké boje s jagdkomandy a výsadek přijmout nemohl. Padlo rozhodnutí: vysaďme skupinu do prostoru Šumava- do týlu nepřítele!

VYSAZENÍ:

Bylo provedeno 14.října 1944. V temné noci byl světlometem zachycen dopravní letoun a musel se odchýlit směrem na Plzeň. První část skupiny /Melnik, Kiš, Petrosjan, Morjakov, Mališev a Turis/ přistáli v prostoru mezi obcemi: TUCHOŘICE a LIPNO. ve dvou obletech.

To dalo Němcům čas aktivovat bezpečnostní aparát. Skupina výsadkářů byla obklíčena;+ prostřílela se. Pouze Melnik byl těžce raněn na noze. nebyl schopen chůze... Druhá skupina měla ještě menší štěstí. PADLI: Kosinkov,/lékař/ Morhunovová/pomocnice náčelníka štábu/ a JASTREMSKIJ. / zástupce náčelníka štábu/.

Zajati byli: Pančenková, Šamajev, (radisté) Galanda, Tunder, Hušťák a Balaštík. (celá bojová skupina) .

Palo (bojovák) a Kopčák (politický komisař) se prostříleli, do příchodu Rudé armády (zpravodajského výsadku ), se skrývali v lesích.

Co bylo dále?

S těžce zraněným MELNIKEM zbytek skupiny 17.října 1944 těžce postupoval směrem na Filipovu Huť, cestou se ztratil TURIS (spojka), byl zatčen německou policií. Až v obci DROZDOV skupině poskytli odbojáři pomoc a MELNIKOVI i ošetření lékařem. Bylo nutno změnit původní plán- KIŠ správně předpokládal, že Němci mohli zajmout některého ze členů výsadku a tedy, že Gestapo původní cílový prostor působní výsadku již zná). Skupina postupovala pomalu, skrytě, v prostoru Benešovska a Neveklovska i výcvikovým prostorem Waffen -SS.

Až 8.listopadu 1944 dosáhli prostoru Dolních Kralovic a zde měli štěstí. Náhodně navázali kontakt s místní odbojovou skupinou; ta jim zajistila úkryt v lese, jídlo a ošacení. Výsadkáři postupovali směrem na Uhelnou Příbram- zde získali informace o dalším sovětském výsadku u Čáslavi.

Prostor Železné Hory:

Velitel Vasil KIŠ se setkal s Miroslavem Pichem- Tůmou, politickým komisařem brigády Mistra Jana Husa; Melnikovi se dostalo kvalifikované lékařské péče. Při jednání, zda se výsadek spojí s partyzány spojit, byl KIŠEM- velitelem výsadku odmítnut. (Důvodem byla Kišova averze k "ortodoxnímu" komunistovi Tůmovi?)...Kišovi se podařilo navázat kontakt s odbojovou skupinou z Chrudimska...

OSUD DESANTU:

Desant byl rozpuštěn a vytvořena partyzánská brigáda Jana KOZINY.

Velitel výsadku poručík Vasil KIŠ založil, společně s chrudimskými odbojáři, partyzánský oddíl , později pojmenovaný po Ludvíku Svobodovi.

Náčelník štábu major Grigorij Melnik se ze zranění zotavil, stal se velitelem partyzánského oddílu nesoucího původní název výsadku Jan KOZINA, z několika členů původních se úspěšným velitelským vedením rozrostl na partyzánskou brigádu Jan KOZINA.

Brigáda operovala v prostoru: Tišnov, Jihlava, Boskovice a Hlinecka. Některé akce koordinovala s partyzánskou brigádou Mistr Jan Hus, partyzánskou brigádou Doktor Miroslav Tyrš a zvláštní slupinou " oddílem zvláštního určení Zarevo.

Exkurz:

Oddíl zvláštního určení "ZAREVO" česky ZÁŘE, nás zaujalo podobností názvu se 7.výsadkovým plukem "zvláštního určení Holešov"... ejhle, obestřen tajemstvím, ale !!! my jsme jej "rozkryli"... Zarevo na české WIKI nenajdeme... my jsme šli jinudy a NAŠLI!!

Brigáda majora Melnika měla koncem války ve stavu téměř 500 příslušníků, z toho asi 280 Čechů. Provedla řadu významných akcí - bojových i sabotážních ( její činností se zabývá i pan kolega, historik Václav KAMENÍK!).... výčet akci nebyl pro okupanty bezvýznamným...10 lokomotiv,, ř6 vagonů, 7 tanků, 26 vojenských vozidel a 548 mrtvých Němců... bojovníků, nikoliv civilistů. Pro nacisty bylo zvláště bolestné vypuštění lihu ze tří lihovarů.

Zdroje:

Sborník národního muzea v Praze, také okrajově: KMOLLOVÁ Petra, Diplomová práce : Partyzánský pluk Ludvíka Svobody (on line) Univerzita Pardubice ? fakulta filosofická, Parašutistický výsadek Jana Koziny, také okrajově HOLAS Vlastimil "Válka a Chrudimsko" Brno 2007 (bakalářská diplomová práce.. dostupné on line..

Zkráceno, využita pouze prověřitelná data... R/1

2. května 1945 skončila BITVA o BERLÍN.

Započala již 16.dubna 1945 - skončila 2.května 1945.

strany:

Sovětský svaz Velkoněmecká říše

Polsko

velitelé:

1.běloruský front Adolf Hitler- již zhroucený

Georgij ŽUKOV Skupiny armád Visla

Gotthard Heinrici

Kurt von Teppelskirch

( co se neví- 2.května 1945

kapituloval se svojí armádou

Britům, byl v zajateckém táboře v Británii

a již v roce 1947 propuštěn!

2.běloruský front Skupina armád Visla

Konstantin Gotthard Heinrici

Rokosovskij Kurz von Tippelskirch



1.ukrajinský front Přímá obrana Berlína

Ivan Koněv Hellmuth Reymann

Helmuth Weidling

Rudolf Sieckeniud - padl



síly:

185 000 polských vojáků 766750 vojáků Wehrmachtu

2 300.000 vojáků ŠSSR jednotek SS a domobrany

přímo v Berlíně 50 000 přísl.

Wehrmachtu, Hitlerjugend

40 000 Volkssturmu , policejní

a hasičský sbor...





6 250 tanků 1 519 tanků a obrněných vozidel

7 500 letadel 2 224 letadel

41 600 děl a minometů 9 903 děl a minometů

ztráty:

81 000 mrtvých 88 080 mrtvých

nebo 479 298 zajatých

pohřešovaných 22.000 mrtvých civilistů

kolem 22.000 mrtvých ostatních...

---

Bitva o Berlín skončila. Dějiny napsaly o dobytí Berlína mnoho. Také o vztyčení rudého praporu nad nepobořenou věží...dramatické příběhy znásilněných německých žen- při zamlčování milionů znásilněných, zavražděných dětí, dívek a žen ve válce... milionů obětí umučených v táborech koncentračních...

Zřejmě v budoucnu se již naší vnuci a pravnuci budou učit o tom, že Sověti Evropu vlastně neosvobodili.. ale "okupovali" -- ANO, okupovali Československo v roce 1968...v roce 1945 Evropu za nemírných obětí PSVOBODILI od německého NACISMU!!

Vrátíme se zpět .

Naše redakce nejde vyšlapanými cestičkami přepisů. Asi to má z dob let 1961-1969, kdy oi vyšlapaných cestách chodit nesměla a nemohla.

Česká Wikipedie je skvělá.. Ale životopisy velitelů obrany Berlína nemá...nezbylo tedy redakci www.svvz.cz než oprášit znalosti němčiny let 1950 od otce, 1961-1969 od Zpravodajské správy ČSLA, University Karlovy.. a vše si, poctivě a tvrdě přeložit.

Výsadkář vítězí vůlí.

Proto postupně dostanete na našich stránkách, co se běžně neví:

Generálmajor Rudolf Sieckenius - velitel bezpečnostní divize ( 391 Sicherungs Divizion) padl 28.dubna 1945

Generál dělostřelectva Helmuth Otto Ludwig Weindlig - poslední velitel Berlínské obranné oblasti

Generálporučík Hellmuth Reymann- druhý s posledních velitelů Berlínské obranné oblasti

Polní maršál Ferdinand Schörner - polní maršál Wehrmachtu /krvavý Ferdinand/... brutální vrah vlastních vojáků - oblíbenec Hitlera.

Generál Gotthard Fedor August Heinrici - přední defenzivní expert Wehrmachtu-svojí skvělou válečnou taktikou ušetřil Němcům tisíce vojáků, poddůstojníků a důstojníků...

I nich postupně napíšeme... nikdo nemá být zapomenut.

R/1

26.dubna 1942 byla zahájena OPERACE CANONBURY...Královské letectvo (RAF) a československý odboj v roce 1942 - před atentátem na Heydricha... předmětem měl být noční nálet bombardérů RAF na PLZEŇ.. k ochromení vojenské výroby v závodech Škodových....

V oné době, byly Plzeňské Škodovy závody součástí koncernu strojíren Richswerke Hermann Göring- jedna z největších zbrojních továren v Evropě. proto byla až do konce války cílem britských a následně i amerických leteckých útoků.

První útoky RAF zkoušeli Angličané v roce 1940 a 1941. Ovšem, tehdy byla Plzeň na samé hranici doletů britských bombardérů ( asi 1200 km, disponovala jen dvoumotorovým bombardérem Amstrong Whitwoert Whitley, v roce 1941 už i čtyřmotorovým Short Storling, pouze ty byly schopny doletět a vrátit se bez mezipřistání.

Britské bombardéry se dostaly nad Plzeň až v dubnu 1942.

Edvard Beneš byl ideovým otcem bombardování Škodovky- byl připraven plán "Canonbury" ,na jeho přípravě se podíleli i českoslovenští zpravodajci. / II. oddělení MNO, českoslovenští parašutisté připravené k vysazení, československý odboj a Special Operations Executive ( britské oddělní M 16 pro zvláštní operace).

Dnem leteckého útoku byla zvolena sobota 26.dubna 1942 - nálet mel být zahájen krátce po půlnoci- termín byl zvolen pro ušetření životů českých dělníků. Součástí náletů měla být i sabotáž škodováckých dělníků. Zapojeni byli členové ilegální odbojové skupiny " Vašek-Čeněk".

Do akce byli zapojeni parašutisté, již vysazení na území PROTEKTORÁTU ze skupin Out Distance, Anthropoid a Silber A. Parašutisté skupiny Silver A- nadporučík Alfréd Bartoš a radista Jiří Potůček udržovali vysílačkou " Libuše" spojení s Londýnem (14.4.1942 přijali zprávu o plánovaném bombardování Škodovky s neurčeným termínem ( do konce dubna). Parašutisté byli požádáni o pomoc s navigací letounů nad zatemnělým městem. Jako označení cíle měl být použit radiomaják a signální ohně. Parašutisté měli Londýnu sdělit i možnost zapojení dalších odbojových skupiny do plánované akce.

17.dubna 1942 se do Plzně přesunuli: Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Adolf Opálka a Josef Valčík. 23.dubna 1942 se k nim připojil i Karel Čurda ( pozdější konfident a zrádce).

Exkurz:

Hrdiny akce byli občané Plzně ti parašutisty ukryli. Poté je dívky z rodin vodily k rekognoskaci....rodina Králová- ulice Pod Záhorskem1. rodina Kučerová- Resslova 4, Antonie Bejblová-Čechov 34, Alousie Hrdličová a František Král- Klatovká 78.

Dívky, provázející parašutisty po Plzni:

Věra Kučerová, Marie Želanová, Helena Králová.

18.dubna 1942 - vyslaní zpráva Londýnu, že "akce" bude připravena od 20.dubna 1942. Bombardovací svaz měl dovést k Plzni radiomaják, doprovodné stíhačky měly shodit osvětlovací rakety a zápalné ohně, aby se zakryly ohně zapálené dole. Parašutisté oznámili Londýnu, že existuje i falešný model továrny několik kilometrů západně od skutečného objektu.

Nastal problém.

Radiomaják našlo GESTAPO. Tím se akce odložila bylo přistoupeni k plánu původnímu - signálním ohňům.

24.dubna 1942 : parašutisté Gabčík, Kubiš, a Opálka za pomoci Marie Želanové vytipovali trojici objektů, v jejich středu byl cíl. Josef Gabčík byl den před akcí odvolán .. nemel tak být ohrožen hlavní cíl vysazení parašutistů- likvidace Heydricha.

25.duben 1942: BBC v německém jazyce hlásila připravenost AKCE... byl odvysílán Slovanský tanec č.8 - v českém vysílání věta" Buďte připraveni, den odplaty přijde". V oné chvíli startovaly bombardéry z Anglie...

Parašutisté Valčík a Kubiš za pomoci Marie Želanové, Věry Kučerové a dnes již dvou neznámých hrdinů, připravili zapálení stodol. Civilisty poslali parašutisté pryč- zapálení mělo být provedeno pomocí časovaných svíček v okamžiku, kdy bude slyšet letecké motory... a přišlo to:

Adolf Opálka a Karel Čurda zapálili stodolu v ulici nade Mží. Valčík s Kubišem stodolu druhou. Spojnice obou ohňů měla být středem cíle. Poté se všichni parašutisté stáhli do bezpečí...

25.dubna 1942

odstartovalo v Británii k útoku 128 bombardérů. Hlavním cílem byly haly areálu letecké výroby v Rostocku. Z formace 128 letounů se jich oddělilo 6. Patřili 218.peruti 3.skupiny RAF- čtyřmotorové bombardéry Short S-29 Stirling MkI. Za několik minut již 26.4.1942 zaznamenalo letecké eso - noční stíhač Ofw. Karl Haisch další sestřel. Britský bombardér dopadl asi 10 km severozápadně od Baden- Badenu. Z Britů nikdo nepřežil...

Do oblasti Plzně se dostalo pouze pět bombardérů . Nad Plzní byl vyhlášen letecký poplach, protiletecké obraně přálo, nad městem visela těžká oblačnost asi ve 300 metrech. Bombardéry shodily bomby "na slepo" asi 6 km před cílem /zdroj historik Jaroslav Čvančara/.

Výsledek:

Žádná z britským pum nezasáhla cíl- výrobní provozy Škodovky a seřaďovací nádraží. Vyděšení protiletecká obrana střílela po bombardérech neodjištěnými granáty, ty dopadaly po plzeňském okolí a ráno je likvidovali němečtí pyrotechnici. Největšími škodami zůstaly zapálené stodoly...

Nezdar akce

těžce zasáhla parašutisty i sabotéry z fabriky...britské letectvo bylo neúspěšné i v dalším pokusu začátkem května 1942, zde již podporu parašutisté neopakovali.

Dozvuky:

Zradou Karla Čurdy byla většina sabotážní skupiny i pomocníků parašutistů dopadena, krutě mučena, odsouzena k smrti a 24.10.1942 popravena v koncentračním táboře Mauthausen...

Zdroje: Přečtena diplomová práce paní Karoliny Kahovcové " Bombarodvání města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 /, NÉMEČEK , Jan Libuše volá Londýn II, materiály východočeského muzea v Pardubicích a PETŘÍKOVÁ Petra: Před 75 lety ohne naváděly spojence na Škodovku...Dnes.cz (online) MARFA 2017-04-2019 dostupné online, vlastní poznámky a ce.wiki, volně zpracováno, upraveno... R/1

Gen. Vojtěch Luža: Voják až do posledního okamžiku

Druhého října 1944 byl v obci Hřiště zastřelen devíti ranami přední představitel domácího protiněmeckého odboje, bývalý legionář a pozdější generál čs. armády Vojtěch Luža (*1891). Akce rozpoutala nebývalou partyzánskou odvetu. Vojáci i národ ho ctili. Luža byl za mobilizace odpůrcem kapitulace, velel jedné ze čtyř armád, které měly republiku bránit. Dokonce uvažoval o vojenském převratu. Po Heydrichově příchodu do Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941 odešel do ilegality......

www.mesicnikmy.cz/post/gen-vojt%C4%9Bch-...3%ADho-okam%C5%BEiku

R/7