V roce 1945 dne 16.února mimořádně nadanému japonskému generálovi

Tademiči KURIBAJAŠIMU,

zbývalo necelých šest týdnů života. Padl jako VOJÁK- v boji...

Nemohl ani jinak.

Potomek samurajského rodu. generálporučík, Harwardova universita, Army Cavalry Militarity Academy, Akademie japonské císažské armády,, Naganp Prefectural Nagano Senior High School Army War College.

Řád vycházejícího slunce 1.třídy.

Je málo světových bitev, jako bitva o Iwodžimu, zahájená 16.února 1945- trvala do 26.března 1945. Skončila vítězstvím Spojených států.

Iwodžima byla kmenovou japonskou pevninou, se strategicky důležitým letištěm chránícím ostatní japonské ostrovy. K její obraně bylo nasazeni 20 000 mužů- z toho 16.000 příslušníků pěchoty a dělostřelectva a 5000 příslušníků námořních sil. Velitelem obránců na pevnině byl byl legendární generál Tademiči Kuribajaši. /viz výše/.. námořním silám velel Rinosuke Ičimara. Dalším z pevninských velitelů byl Takeiči Niči.

Takeiči Niši.

Narodil se dne 12.července 1902 v Tokiu, padl v boji dne 17.března 1945 jako druhý velitel obrany Iwodžimy, japonský důstojník, šlechtic, olympijský reprezentant Japonska v jezdectví. Otec- japonský diplomat- syn po něm zdědil titul barona - japonsky danšaku.

1924- absolvent Japonské vojenské akademie. Sloužil u císařské kavalerie- povýšen na poručíka.

1932- Letní olympijské hry- zvítězil na koni URANUS v parkurovém skákání- získal tak pro Japonsko v historii jediný olympijský titul. Později působil v USA-kde byl pokládán za celebritu- m-j. byl "čestným občanem Los Angeles".

Zahájením, světové války se vrátil do Japonska, byl přidělen k bojové tankové jednotce v Mandžusku. V roce 1944 byl převelen na ostrov Iwodžima, budoval zde letiště a opevnění. Padl týden před hlavním velitelem. Posmrtně povýšen na plukovníka.

16.února brzy ráno zaútočily americké jednotky na ostrov Iwodžimu mohutným palebným předem a bombardováním letiště. Invazní jednotky čítaly, včetně námořní podpory letadlové lodi a dalších těžkých bitevních lodí 110 000 mužů.

Průběh bojů.

Štábní předpoklad byl, že ostrov bude dobyt záhy, s malými ztrátami. Nepočítalo se, nebo se zapomnělo, že generál Kurijabaši studoval na stejné škole a stejnou taktiku, jako jeho američtí kolegové. Ostrov opevnil asi 18 kilometry podzemních tunelů a jako obránce vybral to nejlepší, co ještě v Japonsku zbývalo. Navíc, byl vázán rodovou přísahou samurajů. Císař mu zakázal kapitulovat. To americká vojenská doktrína podcenila...

Bylo ráno, 16.února 1945. Z úbočí ostrovních hor stoupal dým dělostřeleckých granátů. bez odezvy...

V 09.00 připlul první vyloďovací člun k pláži Fatacune- jihozápadní části ostrova. Krycí těžké kulomety na vyloďovacích člunech, prsty na spoušti. KLID. Zmatení američtí vojáci postupovali na pláž. TICHO. Po třech stech metrech čekal invazní jednotku strmý svah tvořený sopečným popelem. Popel se sesýpal, vojáci přehodili zbraně na záda . V tom se otevřelo PEKLO. Karibajašiho kulomety, minomety a dělostřelectvo zahájilo ničivou palbu. 600 mrtvých a 1200 raněných byl výsledek prvního pokusu... navečer palba ustala.

20.února přesunulo americké velitelství posily. Podařilo se pláže obsadit, co dál?

21.února byl zahájen další americký útok. Směřova na sopku Suribači. Ztroskotal.

Špatně se vedlo i námořnictvu.

21.února 1945 byla zasažena japonským letectvem startujícím z letiště Iwodžima zasažena letadlová loď USS Saratoga. Vyřazena z boje, odplula k opravám do USA.

USS Saratoga - letadlová loď Námořnictva Spojených států. Ve službě od roku 1927-1946, kdy byla potopena v rámci výzkumu zásahu jadernou zbraní. Původně plánována jaké křižník.

Pohon: 16 x parní kotel, 4 x parní trubína, 8 x elektromotor, 4 x lodní šrouby, rychlost 33.25 uzlů (61.58 km/hod.

Posádka: 2122 příslušníků lodní posádky, asi 100 pilotů a asi 300 členů palubního a leteckého personálu.

Výzbroj: 8 x kanonů ráže 203 mm, 12 x 127 mm, asi 100 dalších protileteckých kanonů a protileteckých kulometů.

Letadel: celkem 90 ve dvou výtazích, navíc jeden katapult....

Během dalších několika hodin byla potopena eskortní letadlová loď USS Bismarcek sea.

USS Bismarrck See eskortní letadlové loď pojmenovaná podle bitvy v Bismarckově moři. Byla jednou z nejmladších amerických letadlových lodí- dostavěna až v roce 1944. Byla malou lodí, postavenou z prefabrikátů. Male poměrně malou výzbroj: jedno dělo 127 nn, zato 16 děl protiletadlových (40 mm typu Befors a 12 20mm protiletadlových děl Oerlikon. Později byla dozbrojena dalšími 18 Oerlikony. nesla jen 27 letadel.

Při nasazení do bitvy o IWODŽIMU nesla 19 Wildcatů a 12 Avengerů. Při bojích o Iwodžimu měla na palubě 916 mužů včetně pilotů a leteckého personálu z plánovaného počtu 764 mužů posádky.

Potopena byla útokem kamikaze.

Zahynulo celkem 318 členů posádky, pilotů a leteckého personálu včetně několika námořních důstojníků.

General Motors TBM-3 Avenger- protiponorkový, protilodní letoun.

Osádka: 3 muži. Jednoplošník. Výzbroj: 2 kulomety ráže 7.62 mm v trupu, po jednom kulometu ráže 12.7 v křídlech... později od roku 1943 bylo možno zavěsit dvě pumy o váze 113 kg, nebo šest neřízených raket ráže 127 mm.

OSTROV.

Pátek. 23.února. Zmobilizovány všechny síly. Byly vytvořeny trojice. Plamenometník, krytý třemi samopalníky. Odstřelovači. Ženisté s táhlými náložemi. Letectvo a dělostřelectvo k ničemu. Pouze PĚŠÁK. V 11.40 se dostalo šest příslušníků námořní pěchoty na vrchol sopky. Vztyčili vlajku Spojených států.. ne pro bojové vítězství.. ale pro povzbuzení morálky..

3.divize námořní pěchoty se po metrech probíjela ostrovem na sever. Stovky litrů napalmu. Tuny munice, Morálka - japonských obránců- i amerických útočníků.

4.březen 1945.

Na provizorně upravenou plochu čerstvě dobytého letiště na Iwodžimě přistály první bombardéry B-29.

9.března 1945.

Japonští obránci ustupují až na severovýchodní část ostrova. Situace obránců ostrova se stává kritickou. Ostrov je odříznut od zásobování. není voda, potraviny, náboje, granáty... pouze NAPALM! americký napalm.

15.března 1945. Američané jsou přesvědčeni, že je ostrov vyčištěn. Opak byl pravdou- japonské komando, dokonce bez větších ztrát proniklo na letiště, zabilo noži a granátay2/3 pilotů a letištního personálu a stáhlo se zpět do hloubi tunelů... byl to velký japonský úspěch: generál Kuribajši vyslal do svého štábu zprávu: "nejedli jsme, ani nepili již pět dní... ale náš bojový duch je silný!... budeme bojovat až do konce".

Generál Kuribajši shromáždil poslední zbytky obránců ostrova v noci ze dne 25.března na 26.března 1945. S poledními zbytky nábojů, s posledními granáty, s nasazenými bodáky podnikl sebevražedný útok.... kulomety americké armády uzavřely "bojovou část"...

Ovšem... ne tak docela... tu tam byli američtí vojáci vystaveni odstřelovačům: poslední dva Macudo Linsoki a Jamahage Kufuku se vzdali až v lednu 1949...

Spojené státy okupovaly ostrov až do roku 1968.

R/1

Zdroje- zatím nejsložitější studium: anglická Wiki, japonské materiály přeložené do angličtiny, chorvatštiny, studijní materiály vojenských vysokých škol.. katedra vojenské historii, taktika ...

Když ještě byl ministrem obrany České republiky VOJÁK.

Miroslav VACEK.

29.srpna 1935 Kolín.

Československý důstojník, armádní generál.

Ministr národní obrany ČSSR a ČSFR.

1956.

Frekventant - Miroslav Vacek- absolvoval vojenské učiliště.

1967.

Důstojník- Miroslav Vacek absolvoval Vojenskou akademii v Brně.

Poté:

1976-1979.

Velitel 20.motostřelecké divize

1979-1981.

1.zástupce velitele 1.armády

1982-1983.

Náčelník štábu- 1.zástupce velitele Západního vojenského okruhu.

1987.

Náčelník Generálního štábu ČSLA- 1.zástupce ministra národní obrany ČSSR.



Žádný "vojenský jestřáb"..

generál M. Vacek ve své funkci dohlížel na uvolňování vojenské a zbrojní politiky- v rámci mezinárodních dohod o snížení počtu konvenčních ozbrojených sil v Evropě-

"dozoroval"... Novou vojenskou doktrínu ČSSR.

1990-

velel "misi dobré vůle" v Iráku...odvezl do republiky československé občany- techniky, dělníky ropných zařízení, zadržené tam v rámci podvečeru války v Perském zálivu...

Co od generála Miroslava VACKA čteme?

"Proč bych měl mlčet" ,

"Na rovinu",

"Rozsoudí nás čas, anebo život není na povel".

Armádní generál Ing. Miroslav Vacek- je VOJÁK!

R/1

Citát.

" Válku nevyhraješ tím, že zemřeš za svoji vlast, válku vyhraješ tím, že donutíš tvého hloupého nepřítele zemřít za svoji vlast."

Douglas Mac Arthur:

narozen roku 1880 Arkansas- pětihvězdičkový generál armády Spojených států amerických. také polní maršál filipínské armády.

Otec- americký důstojník, nositel nejvyššího vyznamenání- Kongresové medaile.

Syn- r.1998 nastoupil na "United State Military Academy ve West Pointu. S vynikajícím prospěchem vyřazen jako podporučík ženijního vojska.

Služba Filipíny, (ženijní vojsko), Panama a USA. Pozorovatel rusko-japonské války v Tichomoří. Kratší dobu sloužil jako vojenský pobočník presidenta Thedora Roosevelta.

První světová válka- nasazen ve Francii (americké vojsko), 1916- náčelník štábu 42.divize. Od roku 1918 -1919 divizi velel.

1919-1922 ředitel vojenské akademie ve West -Pointu- do roku 1930 služba na Filipínách, poté jmenován náčelníkem štábu americké armády. V roce 1935 se vrací do velitelské funkce na Filipíny... v roce 1937 odchází na vlastní žádost do výslužby.

1941 povolán do služby, opět na Filipíny- připravit obranu proti Japoncům. K obraně Filipín dostal nedostatečně vycvičené vojáky, Japonci zahájili úspěšný nástup, Arthur se musel stáhnou na poloostrov Battaan- odtud jej povolal prezident USA zpět, krátce nato (květen 1942) spojenecká vojska kapitulovala...

Douglas MacAtrhur slíbil, že se pro svá vojska vrátí.

Velení americké armády generála Douglase Mac Arthura společně s admirálem Nimitzem pověřilo osvobozením Tichomoří.

Začali používat, do té doby neznámou, taktikou žabích skoků... taktika spočívala v obcházení míst s vysokou koncentrací sil , poté rychle zničil jejich zásobovací centra.

1944.

"Vyčerpávací" taktika přinesla úspěch. Japonsko v té době nemělo dostatek námořních sil k zabezpečení nezbytného materiálu a zásob. Dopravní flotila byla silně decimována americkými ponorkami i povrchovými plavidly. Douglas Mac Atthur se vrátil na Filipíny, vylodil se přesně v místě, odkud musel v roce 1942 odejít... Na výložkách mu přibyla pátá generálská hvězdička...

2.září 1945 v Tokijském zálivu na vlajkové lodi USS Missouri ( BB63) společně s admirálem Nimitzem- japonskou kapitulaci.

Ukončením války by Douglas MacArthur nadále ve funkci generála okupační armády USA a generálem OSN na korejském poloostrově.

Do nebe generálů vstoupil v roce 1964.

Armádní, pětihvězdičkový generál Douglas Mac Arthur byl VOJÁK!

---

V americkém pojetí byl ztvárněn v životopisném filmu Generál Mac Arthur, zcela jasnou postavou Gregory Pecka - film režíroval Joseph Sargent.

Zdroje:

SKŘIVAN Aleš Jr. Japan on the Way to Demorcy ....2007... dostupné online ISBN 978-80-7308-208-6 , také Životopis D.MacArthura na válka.cz...

volně zpracováno R/1

r.1683 Plzeň - založen 35.pěší pluk - legendární "pětatřicátníci"- nejslavnější vojenská jednotka " císařsko-královský pěší pluk č.35. Vznikem ČZ přejmenován na 35.pěší pluk. Od roku 1920 sloučen se 35.střleckým plukem italských legií - jako pěší pluk 35. V roce 1923 nesl čestný název "Foligno".

HESLO na plukovním praporu " VYTRVÁME,DOKUD NEZVÍTĚZÍME".

V roce 1993 na tradice 35.pěšího pluku oficiálně navázal 21.mechanizovaný prapor České armády.

8.května 2001 21.mechanizovaný prapor dostal čestný přídomek " Pětatřicátníci". Jejich posádkou se staly Janovice nad Úhlavou. Zúčastnili se bojových misí v Bosně a Kosovu. Útvar je zrušen v roce 2004.

1.1.2004 - historii "pětatřicátníků! přebírá jednotka Aktivních záloh AČR Plzeňského kraje-171.pěšé rota. je nadále pokračovatelem "Pětatřicátníků"- předán ji slavnostní prapor.

r.1919 -spáchán atentát na prvního československého premiéra Karla KRAMÁŘE. Pachatel - osmnáctiletý Alois Šťastný.

8.ledna r.1919 vycházel první ministerský předseda Československé republiky ze své pracovny na Pražském hradě, byl vyzván ke schůzce s nějakým mladíkem " který na něho na chodbě čekal". Když se předseda Kramář přiblížil, mladík vytáhl revolver a střeli Kramáře do prsou. Zafungovala šťastná náhoda- kulka nezasáhla tělo, ale zastavila se v peněžence, kde měl Kramář i pouzdro na cvikr a přezku šlí ! Střelcem byl levicově orientovaný A.J.Šťastný...

zdroj: KLIMEK,A. Velké dějiny Koruny České XIII. Praha, Litomyšl 2000. s.58 upraveno R/1

ARMÁDNÍ GENERÁL - JOSEF ŠNEJDÁREK

Když v československé armádě bojovali Senegalci

Existují historické události, které svým průběhem překonají kdejakou filmovou grotesku. A právě v dnešní neveselé době je dobré si je připomínat.
Kdybychom celý příběh pojali jako komedii, hlavním režisérem i scénáristou by byl armádní generál Josef Šnejdárek, osobnost velmi zajímavá. Dovolte mi tedy jeho stručné curriculum vitae.

Narodil se 2. dubna 1875 v Napajedlích a již v jinošském věku to nebyl hošík, který by se zrovna řadil povahou mezi běžné vrstevníky. Svědčí o tom následující historka. Pravděpodobně ovlivněn dobrodružnou četbou se ve třinácti letech rozhodl stát cařihradským pašou. Není jasné, jak to chtěl provést, ale po útěku z domova se dostal až do Terstu, kde celou misi z důvodu nedostatku financi vzdal a nechal se dovést svým strýcem zpět do vlasti.

Je pak pochopitelné, že prarodiče, kteří Josefa vychovávali, usoudili, že pro hocha bude nejlepší, když bude zapsán do vojenské kadetky. Tak začala vojenská kariéra Josefa Šnejdárka.


V roce 1895 získává hodnost poručíka a je umístěn k 14. praporu v Innsbrucku. Rutinní služba v armádě je pro něho asi velká nuda, protože jakmile dostane dovolenou, hlásí se jako dobrovolník do turecké armády a bojuje proti Řekům. Za tento malý "vedlejšák" dostává trest 30 dnů vězení a přemýšlí o odchodu z armády. Tu skutečně v roce 1896 opouští, aby vstoupil do armády jiné, francouzské Cizinecké legie a následně bojuje v Maroku.

V době 1. světové války je v bojích s Němci na západní frontě několikrát zraněn a v roce 1917 přechází do československé armády ve Francii. V roce 1919, už v Československu, se zúčastňuje operací v rámci polsko - československé války a bojů proti maďarským bolševikům.

A právě tehdy se událo něco, co nemá v historii naší armády obdoby. V tu dobu probíhaly tvrdé boje kolem Zvolena a Šnejdárek měl zaútočit na Maďary ve směru Levice od severu. Byl v prekérní situaci, protože věděl, že útok bez záloh nebude úspěšný. Rozhodl se tedy ke lsti. Poručil, aby se sto vojáku převléklo do plátěných hadrů, začernili si tváře a na hlavy si uvázali z šátků turbany. Pak měli vyrazit vlakem směr Košice, na každé zastávce vystoupit, nesrozumitelně drmolit a občas říct Senegal. Díky maďarským špionům se za krátkou dobu už vědělo o Senegalcích v Pešti. Dle vyhodnocení maďarských stratégů měla posila Čechoslovákům přijít z Balkánu přes Rumunsko. Mělo se jednat o dva pluky Senegalců v počtu 6000 vojáků. Ve štábu, ale především na frontě zavládla panika a zděšení. Zkazky o tom, jaká zvěrstva tito "divoši" provádějí, hnaly bolševiky ve strachu ze zajetí pryč z bojiště. Netušili, že všichni ti "Senegalci" jsou kluci z pražských Vršovic.

V roce 1940 odchází Josef Šnejdárek do Francie a slouží v československé exilové armádě. Po porážce Francie, odjíždí do Casablanky, kde 13. května 1945 umírá.

Autor: Petr Omelka | středa 30.12.2020

Zdroj: omelka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763150)

Poslední místo odpočinku pana generálka v Napajedlích /Napajedlech máme , mimo jiných i občasné péči i my- redakce www.svvz.cz R/1

11.11.2020 v 11:00 Den válečných veteránů III - Pomník sovětských a rumunských vojáků II.SVĚTOVÉ VÁLKY

Pomník obětem II. světové války- napajedelským občanům...pomník vojákům sovětské a rumunské armády padlých v bojích o Napajedla- na konci letcům amerického bombardéru /sestřelený v okolí Napajedel/ zavražděných po nouzovém přistání zuřivým nacistou... s modlitbou zapalujeme svíčku a vojácká čest...

11.11.2020 v 11:00 Den válečných veteránů II. - Legionář JOSEF ŠNEJDÁREK

VOJÁK, RVÁČ, GENERÁL, legenda nové československé armády... "pochoduj, nebo zemři"...

Tři rudé karafiáty...a čest rudého baretu..


PANE GENERÁLE!

11.11.2020 v 11:00 Den válečných veteránů I. VOJÁCI I. SVĚTOVÉ VÁLKY


Vojáci války prvé... i oběti válečných útrap...jména vytesaná do napajedelského pískovce a RUDÁ RŮŽE...

zde nám paní Alena sdělila mnoho, co se již z učebnic našich vnuků ztratilo...


Den válečných veteránů ve vzpomínce roku 2020.

PREZIDENT REPUBLIKY UDĚLIL DNE 28. ŘÍJNA 2020 STÁTNÍ VYZNAMENÁNÍ

Prezident Miloš Zeman u příležitosti státního svátku ocenil válečné veterány či zástupce armády, policie, hasičů i zdravotníků za jejich boj proti epidemii koronaviru. Celkem Zeman vyznamenal 38 osobností.

ŘÁD BÍLÉHO LVA:

Nejvyšší státní vyznamenání dostali:

• In memoriam legionář, odbojář a oběť justiční vraždy komunistického režimu armádní generál HELIODOR PÍKA.
• Bojovník z východní fronty druhé světové války genmjr. v.v MILOSLAV MASOPUST
• in memoriam válečný letec genmjr. v.v FRANTIŠEK CHÁBERA
• in memoriam válečný letec plk. JOSEF KOUKAL

MEDAILÍ ZA ZÁSLUHY prezident ocenil :
• armádního specialistu plk. PETRA ŠNAJDÁRKA, který se významně podílí na projektu takzvané chytré karantény.
• Vojenského historika plk. gšt. v zál, EDUARDA STEHLÍKA
• Brig.gen. MARTINA VONDRÁŠKA (PČR)
• Plk. DANIELA MIKLÓSE (HZS)
•
MEDAILI ZA HRDINSTVÍ
• obdržel prap. VLADIMÍR ŠUPA. V roce 2009 přišel na misi v Afghánistánu o část nohy poté, co najel s vozidlem na minu. I přes vážné poranění pokračuje v práci pro armádu jako instruktor.

---

fotogalerie:
ŘÁD BÍLÉHO LVA
-armádní gen. HELIODOR PÍKA
-genmjr. MILOSLAV MASOPUST
-genmjr. FRANTIŠEK CHÁBERA
-plk. JOSEF KOUKAL

MEDAILE ZA ZÁSLUHY
-plk. PETR ŠNAJDÁREK
-plk. gšt. v zál, EDUARD STEHLÍK

MEDAILI ZA HRDINSTVÍ
-prap. VLADIMÍR ŠUPA

Voják se stará, voják má!! Redakce svvz.cz se stará...