|
Vítejte,
Host
|
Téma: POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 1968- 1969
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 19. srp 2026 18:56 #17236
|
Poslední dny Pompejí... země se chvěje"....
Sdělení, že bude pluk reorganizován, bylo postupně upřesněno tak, že se vlastně nic neděje, "elita pluku" se přesune do Prostějova, kde bude ve svém výcviku pokračovat a zařazena bude pod Západní vojenský okruh. Příprava likvidace pluku a zde je třeba vyzvednout úlohu štábu vedeného podplukovníkem Dufkem, byla připravena pečlivě, otázkou zavěšenou jako meč Damoklův bylo..: kdo zůstane elitou a kdo bude vlastně rozpuštěn? vypuštěn? kam a jak? Velitelé rot byli pravidelně informováni, krátce po asi druhé, třetí poradě si mne a Vancla Bodnarik zavolal.. "tak pánové, naše rota je zrušena, do Prostějova jde jen staršina jako velitel Skupiny hloubkového průzkumu..a tři absolventi školy, sloužit budou druhý rok, já jsem požádal o přeložení na Slovensko... v té době byly oblíbeným "sklem" sklenky ze silného skla od plnotučné hořčice.. obsah 200mll měl v polovině poctivých ruských "sto gram"... Nalil. " Jo, staršino, v tomto týdnu si máš určit termín u Valvody (dělostřelecký náčelník pluku) a s Mikušem " ženijní náčelník pluku"... předáš NZ materiál "ostré roty"....doufám, že nebude průser... Poznámka: "NZ" byly nedotknutelné zásoby určené pro bojové nasazení Skupiny Tu noc jsme zůstali na rotě se Skopalem... "jak se vrátil materiál do "en- zetů" - "staršino, fakt nevím, neměl jsem na to žádný vliv.." Někdy už v pozdním jaru jsem jel do Prostějova, "moje latriny" fungovaly, ale mimo to, že jsem pro rotu vyfasoval jeden velitelský stan se čtyřmi lůžky, se nedělo nic... Rota se stala opravdu hospodářskou, mužstvo chodilo do směny v kuchyni, neřád ne neřád...dezant, ne dezant.. já tu a tam s nimi jako dozorčí kuchyně, Bodnarik co dozorčí pluku a jeho pomocník Vancl...asi dvakrát, či třikrát na mne vyšla služba velitele pořádkové hlídky, jako moji pomocníci, kteří jinak drželi střídavě služby dozorčího roty, byli stavěni bývalí velitelé skupin... zbytek roty jezdil do Hulína na brigády.. Jako v oné pijácké písni.." všechno by se bylo dobře zdařilo, kdyby toho PŠM (Politického školení mužstva) ' nebylo... Nějakou shodou náhod byl naší rotě přidělen "propagandista" (mjr. Ladislav SEJK,propagandista 1961-1969).. obézní důstojník s nařízenou dietou, aby směl skákat...byl tak trochu "lidový", takže navíc měl na starost Klub pluku ( viz příběh "komikův" vzpomínky veterána M.Friedricha.."). I stalo se, že v přesvědčivém líčení vpádu zavilých imperialistických vojsk, kterému bylo zabráněno vstupem chrabrých spojenců Varšavské smlouvy se v kinosále ozvalo zahvízdání melodie zvané 327... což v řeči spojařů- radistů znamená "polibte nám prdel... " Výklad propagandisty byl pro ten den ukončen a zahájeno rozsáhlé vyšetřování... následně se opila část autoroty, když se dověděla, že je její podstatná část rovněž určena k rozpuštění... V přesně neurčenou dobu se na pluku objevili cizí důstojníci- podle jejich důstojnického odznaku Ženijně - technického učiliště Bratislava a v typických stejnokrojích důstojníci školy Pohraniční stráže z Valašského Meziříčí.... Přestala fungovat "padáčkárna" i když nikoliv k úplné lítosti... Bodnarik přinesl na rotu dva obaly od padáku PD-47- vrchlíky a šňůry bez postroje..jeden mi nabídl.... " skvělé, co za to.." jako vždy v té době byla universálním platidlem "Moskevská vodka..." Exkurz: paní Chmelíková byla švadlenkou skvělou, vyrobeny spací pytle - resp vložky do nich... a domovní sušárna vybavena prvotřídními šňůrami na prádlo... po padácích se nikdo nesháněl, naopak, ještě koncem roku 1969 nikdo nevěděl, co s nimi... důkaz: TOP SECRET Vojenský útvar 7374 Jiří Dufek str.68 " postupně byl přesunován materiál z holešovských kasáren. Až koncem roku 1969 jsou odváženy padáky, neboť nikdo nevěděl, co s nimi..." A přišel den "D". V rozpisu plukovních služeb byl určen dozorčím pluku kapitán Jozef Bodnarik, jeho pomocníkem Vladislav Vancl, pořádková hlídka nrtm. Pavel Chmelík a pomocníky dva absolventi třetí roty...rota obsadila směnu v kuchyni, do stráží již stavěna nebyla... Po skončení nástupu stráží a služeb jsem vyfasoval bílé šňůry,oba absolventy a protože jsme již na rotě neměli zbraně, vzal jsem si svoji pistoli ráže 7.65. Vyrazili jsme, vycházkové oděvy, já důstojnické kanady hnědé barvy, pomocníci kanady černé... Provedli jsme pravidelné kontroly po hospodách, u každého příjezdu vlaků...klid, pohoda... pomalu se již šeřilo, krásný předletní večer... Pojednou se z nádražní haly vynořil silně podnapilý chlapík se dvěma rozesmátými společnicemi. Měřil asi metr osmdesát... " hele kočky, zabijáci s červenými čepičkami... obrátil jsem se proti němu... vybral si mne jako nejmenšího z hlídky... " zkurvenej dýzlák .." a vztáhl ruku na bílé šňůry... Teprve později, když jsem si v noci probíral vzniklou situaci, jsem pochopil, jak pracuje mozek muže, který je sedm let cvičen na "podhostýnského zabijáka" jak nás uctivě jeden čas titulovala Svobodná Evropa... mozek signalizuje " útok" a vyhodnotí situaci-má jen dvě možnosti- "obranu" nebo "útěk"... Můj mozek zvolil možnost prvou... prudce jsem proti útočníkovi vyrazil až na jeho tělo.. mých 167 cm výšky násobené 67 kg hmotnosti jej prudce udeřilo plochou dlaní do obličeje, chlapec couvl, zaklonil se.. nastavil mi potřebnou polohu.. nohu do úhlu cca 45 st.. po té jsem sjel bokem drážkou důstojnické kanady - měl štěstí, kanada má ( měla)- podrážku docela měkkou ... Exkurz: holenní kost je na údery mimořádně citlivá, bolestivá a nácvik tohoto způsobu "boje" je prováděn bosky...v Holešově cvičen nebyl... Opilec zavyl , spadl zády do záhonu městské zeleně, poraněnou nohu si přitáhl k sobě a začal zvracet... Slečny vyly... " jak šakali ve stepi ztemnělé..." Jeden ze členů hlídky... " teda staršino..." Pomoc raněnému začaly poskytovat společnice, naše další účast nebyla nutná, před půlnocí jsme si v "bordýlku" Slavia dali pivo, u Bodnarika odevzdali šňůry a šli na rotu spát... Čekal jsem, zda bude nějaká odezva na opilce, nebyla, zato přišlo drama konečné... Štáb vydal rozhodnutí, že 3.rota musí neprodleně vyslat všechny příslušníky, kteří budou převeleni k jiným útvarům na řádnou dovolenou a to tak, aby všichni jak řadoví, tak neřadoví, měli ke dni 1.července 1969 vybránu zákonnou dovolenou... Bodnarik pokrčil rameny.. " staršino makej"...a nezapomeň , že musíme dodělat Hulín... Byl jsem rád, že jsem měl Skopala. Postupně "odstrojoval" jednotlivé příslušníky roty, zůstaly jim jen pracovní oděvy a vycházkové...denně odevzdával materiál roty do skladů...velký nápor byl na praporčíky- správce skladů...praporčík Petržala, známý svým až hysterickým jednáním byl na okraji zhroucení... Někdy v polovině června bylo jasno... do Prostějova byl převelen Chmelík plus tři absolventi Školy důstojníků v záloze, kteří měli sloužit ještě další rok...to byl ten stan pro čtyři... všechno ostatní "pryč".. a opravdu přísně tajný termín, nebyl mnou ani Bodnarikem prozrazen. 21-23.červenec 1969 připravit Žádanky pro úvěrovou přepravu- cíl Poprad... studenou stravu na jeden den...a to včetně Skopala...! "prostor roty předáš staršino Ty.. přijedeš z Prostějova..." Jako vždy, bylo něco jinak...likvidační skupina štábu, v obavách, aby nedošlo ve městě k problémům, nařídila přistavit autobusy; odjíždějícím byla velkoryse poskytnuta ještě snídaně... Já jsem zůstal na rotě, procházel tichými prostorami a loučil se.. tady jsem prožil krásných 7.5 roku života...naposledy jsem přespal ve své kanceláři.. ... Vojenská knížka: Záznam seskoků: ....ráno na devět hodin bylo určeno předání prostor roty správci budov... 24 .červenec 1969 09.00 se na chodbě, kde již nestál dozorčí roty, objevil občanský správce budov pan Kotouček .. vedle něho můj bývalý velitel roty major Bohumil Rerko- v civilu... (major Bohumil Rerko, velitel čety, velitel roty 1961-1969) " tak staršino, spolu jsme začínali, spolu končíme.. jsem nový občanský správce budov..." R/1 Další pokračování příští týden... Intermezzo a první část " Zápisků z neskutečna..."
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 26. čec 2026 06:11 #17223
|
Poslední dny Pompejí.... rok 1969 ....úvod:
PLUK: Můj návrat na rotu v březnu 1969 byl zhruba stejný, jako nástup v památném měsíci 1. září 1961 v rámci mimořádných povolání branců - začala výstavba berlínské zdi... chaos. V únoru přišel k pluku 1.turnus "vojáků náhradní služby", vojáci z povolání měli plnou hlavu probíhajícíh hodnocení, u roty kapitán Bodnarik prakticky nevěděl, co dále, faktický velitel roty kapitán Jirůšek učil na ŠDZ franštinu a čerpal studijní vojno - studoval Filosofickou fakultu v Praze...na rotě byl pověřen výcvikem Skupin hloubkového průzkumu podporučík Ladislav Vacl, absolvent ŠDZ pluku.. zadýzloval... staršinu roty vykonával vojín Skopal, velmi odpovědně a úspěšně... ROTA: Protože přece jen na štábu pluku ve výcvikové skupině byli důstojníci zkušení a odpovědní "ostrá rota " byla překvalifikována na rotu PRT což jí ve skutečnosti náleželo, oficiálně byla "pracovní rotou technickou"... takže plnila svými "příslušníky náhradní služby" vše, co bylo potřeba... doskoč, přidrž, podej..."...hlavní touhou "neřádů" bylo sehnat výsadkářský baret a bronzová křidélka výsadkových vojsk... S poměry na rotě jsem se vypořádal snadno i když jsem zjistil, že koncem června 1969 byl zahájen "černý trh" s barety a paraplackami... no, snad je užili spolu s příběhy odposlechnutými od mazáků ve zdraví.... Výbuch Vesuvu pro nezsvěcené přišel z nenadání... Jeden den , nepamatuji si již jaký, jsem zaparkoval "kozí dech" za branou pluku, po dvou schodech vyběhl do patra, odemkl branku a..." souduhu nadrotmistře, v 08.00 na štábu pluku velitelské shromáždění .. účast všech nezbytná... dozorčí pluku už volal dvakrát"... "dobře, kapitán Bodnarik je zde?" ano, je v kanceláři .." Zaťukal jsem u Bodnarika. "nevím, o co jde, štábáci jsou jako pominutí"...zaposlouchal jsem se do Bodnarikovy svérázné čechoslovenštiny" a převlékl se do uniformy. V 08.00 probíhala kontrola účasti podle prezenční listiny... rozesazení podle hierarchie- praporčíci pluku v řadách posledních...v čele podplukovník Košan, vedle politruk Říha, náčelník štábu Dufek... VZTYK! Přísně tajný rozkaz Ministerstva národní obrany č. 002540/29-12/69 spolu s náčelníkem ZS/GŠ č.j. 008201/50-12 o redislokaci a reorganizaci 7. výsadkového pluku... sednout! " Tak, Chmeldo, je to tady... " Soudruzi, jde o přísně tajnou informaci, její podrobné rozpracování provede štáb pluku pod velením soudruha podplukovníka Dufka... žádné dotazy!! prozrazení bude přísně potrestáno vojenským prokurátorem...! rozchod...! Vrátil jsem se na rotu, zavolal Skopala... " budeme stavět do stráží neřády.. máš v pořádku patrony? "... den šel dále, zkontroloval jsem ložnice, připravil rozpis služeb na druhý den... zaťukal Skopal: " staršino, je pravda, že se rozpouští pluk:??? Spadla mi brada. " Kdo Ti to řekl?! ... "Bodnarik"... kde je ? v kanceláři.." co dělá" je na šrot, chrápe...".... Skopal se na mne díval s nadějí... " hele, starejme se o svoje, ať Vacl udělá rozdílení, jedu dom..." Silnice 2.třídy Holešov- Gottwaldov v roce 1969 nebyla nadána mimořádnou frekvencí... "Pionýr" si ji jel jako už nesčetně mnohokrát.. v hlavě myšlenka: " Ty vole, ti kluci to fakt věděli... no ..31.srpna skončím..." " a hned vyskočila vtíravá bzučící myšlenka... co budeš v civilu dělat? umíš jezdit na koni.... Zastavil jsem "pincka" a čural... umím jezdit na koni.. ale vedle toho mám školu jezdeckou, zemědělskou mistrovskou, gympl!!! a V Tlumačově je hřebčín , v Napajedlech je hřebčín a z Tlumačova pochází moje učitelka - jezdkyně z učňovky... Kolem mne projelo nějaké vozidlo s tvářičkou chápavou... holt, když musíš, musíš... Přijel jsem domů, manželka nevěřícně- co děláš doma? "ale jsem ráda...mám odpolední".... kluci přišli ze školy, Robertek zkroušen.. "mám poznámku... "sem s ní... " hodil spolužačce cvičku v tělocvičně do sítě a soudruh školník se bojí tam vylést... musíte ji sundat..! Proč si ji tam hodil? "když ona... " Koncem týdne jsem se vypravil do školy, v bundokošili a baretu. Školník na mne pohlédl s úctou "vy tam vylezete?" Tělocvična na Zálešné v Gottwaldově, stojí dodnes , je bytelná. Vyhodit cvičku do minimální výšky tělocvičny 7 m tak, aby se zaklínila na síti okna, vyžaduje jednak určitou obratnost, a také smůlu pro toho, kdo ji jde vysvobodit... Pan školník, hrdý na to, že může velet holešovskému "zabijákovi", pozval diváky... především pani třídní... Štafle měly již uprostřed mého "výkonu" poměrně značný výkyv.. představa, že seskočím v polobotkách na parkety lákavá nebyla...na konci cesty jsem se ale přidržel sítě, nešťastnou obuv vyprostil a asi od poloviny žebře z něj sjel... potlesk pedagožek by mne nesporně potěšil...kdyby se mi nechtělo strašně čurat... Zpět k pluku... druhý den jsem zjistil, že o "rozpuštění pluku" ví celý Holešov.. každý "účastník" se zřejmě doma pochlubil... jediný, kdo to nevěděl, byla manželka nadrotmistra Pavla Chmelíka.... Poslední dny Pompejí dostaly rychlý spád... doma bylo třeba vyřešit nezbedníka...po několika "konzultacích" s "dozrávající "padesátkou", soudružkou třídní o minimální výšce tělocvičky v době noční služby staniční sestry porodnice Gottwaldov, přinesl Robin domů vysvědčení bez poskvrnky... na pluku jsem dostal osvědčení k výuce na jazykové učebně Školy důstojníků v záloze, kde učil již Jan Jirůšek franštinu.. učebna byla modernizována, podobná té v Praze.. boxy, .. skripta stejná jako v Praze ale!!! takto: jak budu učit vychází ze situace 2.světové války, zajatce přivedeného v noci do týlu... co se zajatcem 600 km v týlu, řešeno nebylo.. zase.. "co když kdyby.." do "školy" měla nastoupit , stejně jako ve druhé vlně v červnu skupina nových příslušníků... takže? co je vlastně pravdou...bude se rozpouštět, reorganizovat??? Na pluku se objevilo postupně několik skupin našich agentů zpravodajské správy, určitě mezi nimi byli pracovníci Zpravodajské správy, zařazení do nového výcviku.. s jednou skupinou- "výsadkem" jsem skákal, skákali okamžité otevření a základní číslo bez výstroje. já jako velitel výsadku naposledy na mém padáku PD-47.. padáky naší roty byly rotě odňaty a již neskákala... připravena byla skupina důstojníků a praporčíků pluku k odjezdu do SSSR ke zkoušce nových padáků... a skutečně tam jela... Utajení informací ze štábu bylo "neprodyšné" jako cedník.. zdrojem pravd, polopravd i fikcí byl spolehlivě Bodnarik a vodka.. Co ovšem tvrdou pravdou pro rotu PRT bylo... .... rotě byly podebrány jak padáky, tak panceřovky RPG-7 a samopaly s pevnou pažbou, pohotovostní náboje (zapečtěné bedny)- které přečkaly své místo i v památných dnech srpna... zůstaly jen samopaly pro stráže a střelivo po 60 ks na strážní samopal...z roty byl postupně stahován materiál ženijní a chemický.. chudák Skopal makal, makal... Během krátké doby byla rota připravena plnit : " pracovně technické úkoly " ve všem všudy již PTP... V té době si mne zavolal náčelník štábu podplukovník Jiří Dufek: "soudruhu nadrotmistře, podle plánu reorganizace přejde pluk do posádky Prostějov... " na Dufkově tváři byla zřetelná únava, vypětí, stres..." Vaše rota je určena k vybudování stanového tábora- Prostějov nemá kapacitu k ubytování tak velkého počtu počtu nově příchozích, ve stanovém táboře bude mužstvo a poddůstojníci, důstojníci budou střídavě do Prostějova z Holešova dojíždět...vy jste osobně určen k vybudování vojenské polní latriny.. prostudujte... Myslím, že jsem se usmál.. "soudruhu podplukovníku, budování polních latrin je jedním z předmětů výuky praporčíků, není problém" ... "kdo bude stavět polní tábor?" Dufek nahlédl do papírů... část asi z příslušníků Prostějova, část Vy s rotou... stany dodá armáda v Prostějově, od nás přijede polní kuchyně, zajistí major Galetka a praporčíci z povolání... Tábor bude vybudován mimo objekty posádky na letišti. Vrátil jsem se na rotu, byl tam i Jirůšek společně s Bodnarikem, věděli... staršino, vyber si koho chceš, počítej s tím, že pár dnů budeš v Prostějově... nalito bylo 3 x 100 gramů... "Skopale, přines seznam příslušníků roty..." Polní vojenská latrina vyžaduje dodržení 3 základních a taktických zásad: 1. Umístění po větru 2. Dostatečná vzdálenost jak od zdroje vody pitné, tak užitkové ( koupání vojáků ve vodním toku) 3. Bezpečný výkop Zásady výběru místa .vzdálenost- minimálně 30 m raději 50 m od zdrojů pitné vody a nejméně 30 m od ubytovacích stanů a jídelny . směr větru -vždy po směru převládajícího větru od tábora (zápach by neměl obtěžovat jednotku...) . svahem dolů - umisťuje se níže, než zdroje vody /nesmí dojít k prosakování a kontaminaci spodních vod Postup výstavby . výkop jámy- kopeme jámu obdélníkovou, šířky 60-90 cm o hloubce 1.5-2 metry!!! vytěženou zeminu hromadíme pro zasypávání . konstrukce nadzemní- položíme trámky, prkna na sezení, zástěny z celt a vytvoření stříšky.. vedle "sezení" nádoby s chlorovým vápnem- zasypává je uživatel.. služba latriny zasypává exkrementy 2 x denně . latrina se používá - cca do 30 cm hloubky.. poté se zasype definitivně, povrch urovná a označí se! Výpočet kapacity: . denní objem odpadu výsadkáře z Holešova : 1 den x 1 voják 2-2.5 litru exkrementů ... V době výpočtu kapacity se nevědělo, že se přemístěná část "excelentního7. výsadkového pluku zvláštního určení " v Prostějově "posere" i následkem střevní epidemie... Na snímku č.2 je detail latriny, podobné, jakou jsme v Prostějově budovali.. ale s malými zvláštnostmi.. přítomen byl hlavní lékař 22.výsadkové brigády, převládající směr větru byl dán prostějovskou letištní mateor službou a na letištní ploše nebylo zdroj vody, kterou bychom kontaminovali.. Takže zde vše bylo obráceně...určeno místo pro polní kuchyni a stany pro kuchaře a jídelnu, ubytovací prostory a nakonec latriny- protože zde nebyly ženy, bylo vše snazší... Vzpomínám na můj veliký smutek...ať jsme byli sebehlouběji, stále černozem...moje zahrádka u Fryštáku- pískovcová skála... i velitel výstavby latriny může mít svůj smutek.... 1.září 1969 se 22.výsadková brigáda přeměnila na 22.výsadkový pluk Předtím se do Prostějova přesunula 1.výsadková průzkumná rota a 4.výsadková průzkumná rota z Chrudimi. zrušený 7.výsadkový pluk zvláštního určení Holešov, se ve své podstatné části stal jednotkou PTP na Slovensku, vybraná část se stala padákovým praporem zvláštního určení Konečné složení pluku na podzim 1969: 1.padákový výsadkový prapor 2.padákový výsadkový prapor Padákový prapor zvláštního určení 1. výsadková průzkumná rota zvláštního určení 4. výsadková rota zvláštního určení Velitelská rota a spojovací rota Pokračování Posledních dnů Pompejí: " Hoši z vandru domů.. " aneb- "dali jsme vám v roce 1957 z brigády to nejlepší .. vrátili jste nám "posraný torzo..." zveřejníme podle termínu trvání řádné dovolené . Redakce. R/1
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 20. čec 2026 16:16 #17222
|
"Posledních dny Pompejí- epizoda: "Návštěva..."
JAK JSME MOHLI ZJISTIT ve vyprávění předchozím, můj návrat k pluku byl významným zejména "střetem" se druhým, spíše však v oné době prvním funkcionářem pluku. Rota si žila po svém - do jejího chodu jsem zasahoval pouze "v míře naprosto nezbytné" ...někdy koncem měsíce "konán byl velký přezkum schopnosti spojení radistů na velké vzdálenosti," řídící jednotka byla dislokována na Pribilině, poznamenal ji i můj "osobní střet s funkcionářem pluku druhým - velitelem pluku Vladimírem Košanem..." zatím šel "život den za dnem.." Na pluk přijela Inspekční prověrka GŠ/ZS, a zase odejela...na nádvoří se objevili noví branci... V té době mi domů přišel telegram. Stručný. "přijeď ".... podpis. K+K Zajásal jsem . Kamarádi z Prahy na mne nezapomněli.. s Bodnarikem jsem se dohodl na dni volna, sehnal dárkové balení "Moskevské vodky" (jak jinak).. nastartoval "kozí dech" a vyrazil... Exkurz: Pohraniční stráži jsou mnohými "historiky", kteří ještě v oněch letech a dlouho poté "počati" nebyli, dávány nejhorší možné přívlastky vrahů... pro nás, kdož v oné pohnuté době sloužili, si h r d i n y ochrany státní hranice připomeneme později... Pohraniční stráž v roce 1968 byla organizována systémem "Brigád Pohraniční stráže" .. podle situace na pohraničním styku měla "Brigáda" přidělené území "tzv.hloubky pohraničního pásma"..ta závisela na osídlení území, jeho hospodářském využívání a přírodních poměrech (viz "Král Šumavy" )- takže někde mohla dosáhnout šesti kilometrů či více... Brigáda Pohraniční stráže, k níž jsem byl pozván, střežila státní hranici na jižní Moravě "Znojemská".. neměla tvrdé podmínky jako "Brigády" na Šumavě, i když zde způsob střežení státní hranice byl stejně zabezpečován jako na částech jiných.. zátaras nevedl přímo po hranici, řada příslušníků sloužila jako " oddělení pasové kontroly" ve spolupráci s celníky ve vlacích a na hraničním přechodu, a hlavně... byl zde, zřejmě, i mými kamarády, zabezpečován "styk" s osobami, které za odměnu "prodávaly" cenné informace z Rakouska- o tom dále... dokonce si myslím, že "Znojemská" umožňovala přechod našich agentů zejména na Vídeň...ale asi i "Bratislavská"...ve Vídni a okolí byly utečenecké tábory- skvělé prostředí jak pro nábor nových agentů, tak pro činnost československé kontrarozvědky.. Přijetí na útvaru bylo dáno "určitými zvyklostmi" .. nevím, jak mne Karel s Konrádem představili, ale pozdravili jsme se s velitelem útvaru a novým sovětským poradcem...přidělen mi byl pokojík...prostě paráda... Starali se o mne vzorově a střídavě oba kamarádi, "Pavle, v noci se seznámíš s naší prací"... takže přinesené "dárky" otevřeny nebyly.. v podvečer jsme vzpomínali na Prahu a? už to víš? " budou reorganizovány všechny útvary Zpravodajské správy...nejhůře jste dopadli vy... pluk bude zredukován na rotu a spojen nazpět s Prostějovem, ale asi jen jako rota do 22.výsadkového pluku... Oněměl jsem... zeptat se na zdroj by bylo nezdvořilé, jako... no ponechejme fantazii.. ale už jsem měl za sebou "ovládání řeči těla"...odpověděl jsem jakoby krajně lhostejně.." dalo se čekat, na pluku je děsný bordel..".. srdce mi bušilo jako před druhým a třetím seskokem... NOC. v prostoru útvaru jsem se pohybovat nemohl, ale systém jsem znal z mých předchozích cest do Vídně.. i jak lze agenta nepozorovaně převést do části útvaru k tomu určenému.. a pokud tam někde byla kontrarozvědka, tak určitě jen sovětská.. začátek roku 1969 byl v řádu tvrdé "konzolidace".. možná jen s výjimkami Prahy.. Komunikace agenta s "naším orgánem" proběhla ve zvláštní místnosti, jeho jsem neviděl, jen slyšel...později ve své kariéře státního zástupce banální, všední, každodenní stereotyp... zde ŠOK ... za pár rakouských šilinků prodáš všechno, kamarády, spolupracovníky, sousedy, Vlast, matku... kolik dostal agent za dnešní den zaplaceno, jsem nezkoumal ...ale dostal jsem mimořádně cennou radu..." budeš s námi dále "makat" ale !!! dostaneš svého "řídícího důstojníka"... hlavně trvej na skončení závazku... Nasedl jsem na "kozího decha" ... při rychlosti cca 40 km/hod vítr kolem uší nehvízá.. pouze věta... "vypadni otamtud"... Proč jsme se již nikdy dále nesetkali, nevím.. armádní čistky v roce 1969/1970 byly nemilosrdné... Návrat na rotu a podepisování " výsledku hodnocení" probíhalo ve mně asi tak, jako když se díváte na rybičky do akvaria... přede mnou stála otázka: "Ty vole, vyfasoval jsi vdovu a dva malé kluky, umíš jezdit na koni, fasovat boty a co dál???" otázka mne pronásledova více, než "šmátravý dotek noci... "spíš?" U pluku jsme se na učebně štábu pluku sešli ... vybraní praporčíci : Franta Lejsek, skladník chemického materiálu, Jarda Zouzal - staršina vedlejší roty, postavou nejvyšší praporčík pluku, staršina školy Ladislav Ondříček a Dušan Hric, staršina roty. Bylo nám sděleno, že jsme zařazeni jako velitelé Skupin hloubkového průzkumu a máme změnu čísla vojenské odbornosti na ČVO 101- Řídící důstojníci skupin hloubkového průzkumu... náčelník štábu se u tabule naparoval jako páv.. .. u vědomí, co bude dále jsem se, zřejmě z pohledu podplukovníka Dufka nevhodně otázal, "co to jako bude znamenat"....žádné nadšení, žádné hurá... asi byla očekávána reakce jiná..." no, budete přecvičeni ... " soudruhu podplukovníku... v našem věku?" To jsem to neměl.... "Shromáždění skončilo, vyšli jsme před štáb.. "takže budu každej tejden běhat po lesích s tímhle póvlem, co tu, kurva, rukuje? ".... típli jsme cigarety a šli, každý po svém... Krátce nato měli přezkoušení radisté spojeními na "velké vzdálenosti" a nás pět bylo použito jako fiktivní Řídící důstojníci fiktivních Skupin hloubkového průzkumu... Řídící středisko bylo na Pribilině... přesun nákladními vozidly P-V3S, skříňovými štábními vozidly s důstojníky štábu, radiovozy spojení....na Pribilinu jsme dorazili v noci a do rána se podařilo, pro naprosto nedostatečný průzkum terénu, téměř "utopit" v bažině nejcennější radiovůz pluku.. dopoledne bylo věnováno jeho vyproštění odněkud přijedším tankem.. z roty bylo s námi asi 10 "neřádů", postavili stan pro ubytování Bodnarika a moje..a střídali se ve stráži...náboje měli jen cvičné, útočné nože... Náš stan byl určen jako "velitelský".. rozložil jsem mapu s azimuty.. šifrovací materiál.. Bodnarik se šel "mrknout" po okolí a jak pravil, "sehnat něco na zub..." zatím se nic nedělo a tak jsem šel i na obhlídku já... říčka Pribilina je něco, co my trampové pokládáme za MODLU.. bystrá, prudká, absolutně pitná s míhavými těly bystrých pstruhů... Uplynul asi týden, cvičení skončilo, kolona byla seřazena k návratu do posádky...do jejího čela se postavil GAZ s podplukovníkem Košanem a rozkaz: " přesun bude proveden autokolonou, s regulovčíky, velitelé vozidel ve věžích..." Stalo se: Po několika kilometrech začalo pršet , jízda ve věži vozidla se stala nepříjemnou, sáhl jsem dolů a kolem krku dal "čechol " poznámka: šlo o oranžový vak vrchlíku padáku PD-47, po seskoku se nejprve vysvlekl z vrchlíku padáku, porodlužoval stabilizaci výsadkáře - materiál- bavlna a hedvábí..." Zalil mne pocit blaha, tepla a pohody.. až do první křižovatky s regulovčíkem.. tam stál GAZ velitele pluku a u něj podplukovník Košan... Regulovčík nás zastavil, Košan přiběhl k vozidlu... řval jako pominutý, musel jsem uznat, že měl pravdu; promočený "čechol" jsem sundal a pokyn, že se mám nazítří dostavit k němu na denní hlášení, přijal... Druhý den mne Bodnarik předvedl, poslouchal jsem litanie, že "není divu o poklesu kázně mužstva, když praporčíci..." vyfasoval jsem "domácí vězení" - myslím, že dva- tři dny, na víc kázeňskou pravomoc neměl...zavolal jsem domů, Skopal mi nachystal polní lůžko, dal jsem si panáka a šel spát... Epizodu jsem si připomněl v roce 1990 při setkání bývalých příslušníků pluku, potkali jsme se s Košanem na nádvoří a " ... průserář Chmelík..." Závěr. Konec 7.výsadkového pluku -poté na vyprávění staršiny roty opět volně naváže veterán Milan Friedrich s editorkou paní R/7
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 13. čec 2026 16:10 #17218
|
Poslední dny Pompejí 1968/1969 a...
Můj návrat na rotu byl přijat "mazáky" celkem normálně- "kurva, staršina už je zase tady" , přijetím u velitele pluku s poměrně vysokou finanční odměnou ve výši měsíčního služného.. v prvních dnech údivem pro "neřády" ... můj zástupce- vojín neřadové služby Milan SKOPAL - (bohužel nově v "modré rotě" ), mi postupně předával agendu 3. ( "ostré roty") - seznamy nových příslušníků, zbraně, pohotovostní střelivo, strážní střelivo, sklady... Jako vždy, kdy se jeví "slunečno a pohoda", je za humny DRAK... malér přišel odněkud, kde jsem "draka" nečekal... Někdy v březnu 1969 byla 3.rota určena do stráže a směny v kuchyni mužstva. Bylo zvykem ustáleným, že praporčík roty s rotou nastoupil buď službu "dozorčího kuchyně" , spíše výjimečně, s "vnitřní stráží - dozorčího autoparku.." Dozorčí kuchyně mužstva byl "JOB" slušný.".. znamenal rannní dozor nad budíčkem směny v 02.00, oškrabání brambor pro cca 800 strávníků, převzetí pečiva od civilních dodavatelů... převzetí, společně s hlavním kuchařem kuchyně mužstva celodenní materiál na přípravu stravy... ( praporčík z povolání a současně "vysazovač")... tedy metráky masa , kostí, někdy i cca 2400 vajec, (3 ks na muže) desítky kg uzenin, tuků, másla, mléka.. a tak.. a hlavně- diplomatický dozor, aby se kuchaři z povolání předčasně neopili.. což v roce 1969 byl úkol poměrně těžký.... Exkurz: Do dnešního dne nevím, proč všichni 4 proporčíci, kuchaři a správce proviantního skladu byli rigorozními nadšenci vstupu okupačních vojsk.. od chvíle, kdy byla okupační jednotka umístněna za plotem sousedícím s kuchyní mužstva, zásobovali okupační jednotku vším, čím mohli... strážný, konající službu byl odehnán : "kurva, táhni.."... a každý z nich , bez výjimky, poslechl.... Ono. Mít v otevřených dveřích IL 14 ve výšce 600 m s oranžovým světlem "Připravte se k seskoku" s vysazovačem.. který si vás mohl? ... nemusel pamatovat?? Po poledni, když již roty odešly z oběda a směna uklízela jídelnu, jsem si vyšel na rampu.. ale ! "co čert nechtěl"...blížil se ke mně "zástupce velitele pluku pro věci politické...podplukovník Robert Říha- v roce 1960-61 na druhém praporu, od roku 1961 až do roku 1969... pluk. Seskočil jsem v bílém plášti s červeným baretem z nákladní rampy: "soudruhu Chmelíku, proč jste nebyl na dnešním velitelském shromáždění pluku? " Pozdravil jsem poplukovníka předpisově, nepřehlédl, že mne neoslovil hodností... "Jsem ve službě, soudruhu podplukovníku.." "Ta hodina by se snad zešla, ne? rádi bychom znali váš názor na vstup Vojsk..." A bylo to zde... odulý, hladce oholený obličej, nos protkaný žilkami "moskevské vodky" na mne civěl s neúprsnou naléhavostí... " Jsem voják.." Jeho výraz jsem v oné chvíli srovnal s čelem okupačního tanku barvy khaki, s kanonem 100 mm a kulometem 12.7 mm 21.srpna 1968 na bráně pluku... zeninal... tvář tanku byla přívětivější... "Zítra se u mne hlaste... " "Provedu ".... Tučný zadek, nechopný uběhnout u výběrového výsadkového vojska 1 km se vzdaloval... vrátily se mi všechny rady mých "pohraničních přátel"... "vole, dávej bacha"... STAV: Československá rozvědka (patřila pod I.správu Ministerstva vnitra). NĚKOLIK HODIN PO VSTUPU okupačních vojsk Sověti obsadili centrály rozvědky, s okamžitou platností skončilo velení čs... 21.srpna v byla obsazena centrála v Praze- Kobylisích, Sověti převzali kontrolu nad chodem rozvědky. V následujících dnech a začátkem září 1969 ztratilo velení čs. rozvědky schopnost samostatného rozhodování. kolem 10.09.1968 se rozpadla celá struktura. Kolem 50-ti procent rozvědčíků využilo svého statutu odejít mimo ČSSR, své poznatky o spolupracovnících výměnou za politický exil prodalo ... zatčeny byly desítky kontaktů v řadě zemí Západu - i nejvýše postavený lord ve Velké Británii.. pro čs. rozvědku to znamenalo přímý rozklad... Jmenován byl nový ministr vnitra Jan Pelnář a začaly politické čistky.. bylo zahájeno propouštění stovek příslušníků ... rozvědka byla podrobena přímé podřízenosti sovětskému velení... Za této situace jsem se připravoval k setkání se zástupcem velitele pluku pro věci politické... a věděl jsem, že s obrovskou výhodou... proč? Exkurz: začátkem července 1968 se konalo na území ČSSR spojenecké cvičení "Šumava" . Po jeho skončení navštívila pluk skupina důstojníků Sovětské armády, jejímž členem byl v době mého působení v kurzu Zpravodajské správy i pozdější její "velitel", pověřenec??... v noci jsem si odehrával v mysli červenec 1968, delegaci několika důstojníků Sovětů na rotě, jejich zájem o rozpis výcviku, zbraně na rotě, munici... .. náhoda? zřejmě také - kdo a jak pluku velí a jakou silou by bylo třeba, nebo bude, pluk obsadit... v čem se Sověti zmýlili...pluku dne 21.srpna 1968 nevelel později úspěšný pracovník polnohospodářské výroby.. ale zkušený podplukovník vyškolený v taktice Sovětské armády... a to přímo v Sovětském svazu. V přípravě na "návštěvu" u politruka se mi hodilo moje amatérské mládí nadšeného ochotníka.. nacvičit "loajální výraz"...manželce se můj déletrvající pobyt v koupelně zdál podezřelým... " co blbneš, co děláš ksichty"? Vypadl jsem z koupelny, v kuchyni vonělo kafe. Nyní, když vzpomínky píši, nemohu nevzpomenout roku 2000 a filmu "Musíme si pomáhat" , Jaroslava DUŠKA ( Horst Prohanka) . Exkurz: Loajalita (původně francouzština (loyauté) vyjadřuje věrnost, oddanost-- korektní postoj vůči autoritě, zaměstnavateli, státu apod... Na štáb pluku jsem vstoupil ve vycházkovém stejnokroji, pozdravil ZÁSTAVU PLUKU, sekretářku velitele pluku a zaklepal na dveře "zástupce velitele pro věci politické". Posaďte se! Svěsil jsem poněkud ramena, mírně se předklonil a zaujal tzv: "podřízený postoj". Politruka to zjevně nadchlo... no, je připraveno Vaše hodnocení.. Vaše má předseda komise - "no Vaše postoje v srpnu ..." rozehrál jsem to ochotnické divadlo až jsem se sám sobě divil... " soudruhu podplukovníku, od té doby .. byl jsem v Praze..." skočil mi do řeči, "ale hodnocení Vaší manželky z nemocnice Gottwaldov , vyžádali jsme si je".... Na tohle jsem připraven nebyl... z podřízeného postoje jsem se napřímil hotov za manželku bojovat... " její politické postoje neznám, čekáme dítě..." Zřejmě zase na "tohle"nebyl připraven politruk. Jeho obličej se stal otazníkem... " můžete jít".... vstal jsem, předpisově zašaškoval, vypadl na chodbu,pozdravil ZÁSTAVU, vypadl z pluku na rotu. Tam čekal Bodnarik. " Co chtěl?" .. odpovědí mi stačilo jen pár slov... otevřel jsem trezor a nalil po "sto gramech"... Bodnarilk zvedl sklenku..." je jako pominutý.. když tu stáli Rusáci, nevystrčil sosák.." Převlekl jsem se a šel za Skopalem do výstrojního skladu o dvě patra výše... V oné době již byl dva měsíce náčelníkem Generálního štábu/ Zpravodajské správy ustanoven generál major Jozef TUROŠÍK. Krátce, následně byl prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu ČSLA.. od února 1972 do roku 1979 " zmocněncem československé vlády pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu... Až v srpnu roku 2013 popsal bývalý náčelník štábu v té době plk.Ing.Jiří Dufek ve knize TOP SECRET (str.65) Svět Křídel ISBN-978-80-87567-32-6:...: svým způsobem důvody mého "předvolání" k zástupci velitele pro věci politické.. "...přes vcelku kladný morálně politický stav příslušníků útvaru... "zůstávají v morálně politickém stavu z hlediska dopadu událostí roku 1968 a jara 1969 u příslušníků útvaru některé otázky otevřeny.. v současné době se příslušníci diferencují v podstatě do tří skupin. Část příslušníků, která stále početně sílí, chápe opatření ÚV KSČ a požadavky...... stále silněji se pro tyto závěry a konkretizaci v podmínkách útvaru angažují.. jde zde převážně o vyjáky z povolání..." Přeloženo do situace u pluku v době "hodnocení" ..."kurva, co s námi bude? máme tady byty, děti chodí do škol, manželky mají dobrou práci..." " Další část uvedených skupin se ještě neorientuje dostatečně. Projevuje se řada nejasností vyplývajích z mylných a neúplných informací, které se jim dostávaly v loňském roce..." Přeloženo: "takže JARO 68 byla "bejkárna? přišli Rusáci a my padáme na prdel!!!" "Třetí, početně mezi vojáky nejslabší skupina příslušníků, přes formální uznávání nutnosti podpory usnesení ÚV KSČ ... mají řadu pochybností, subjektivních názorů, které se v tomto vývojovém procesu projevovaly..." Mezi ně patřil i nadrotmistr Chmelík... bydlel v Gottwaldově a 31.srpna 1969 mu končil vojenský závazek... Epizoda. Někdy v roce 1994 bylo založeno občanské sdružení - nyní KLUB VÝSADKOVÝCH VETERÁNŮ HOLEŠOV... Na jednom z nepravidelných, neformálních posezeních v Žopech (osada nedaleko Holešova) v útulné hospůdce přišla řeč i na "okupaci".... Seděl jsem vedle vdovy po jednom málo oblíbeném praporčíkovi pluku; byl nerudný, útočný, psychopatický.. patřil do skupiny první, svůj postoj dával najevo od prvních minut nepokrytě. Vdovin měkký bok hřál, stejně jako slivovice..." můj starej za nima (myšleno tábor okupační jednotky asi 4 km od Holešova) jezdil, domů ožralej, jednou ho přivezli esenbáci... Slunce tiše zapadalo za vrchy Hostýnských hor... i klín vdovin se dočkal... Příště: Poslední dny Pompejí : "temno"...
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 03. čec 2026 16:51 #17210
|
Poslední dny Pompejí.. Praha- leden 1969....
...kopírák jsem nedostal, psal jsem pouze originál... první vzpomínku na "berlínskou zeď, mobilizační povolávací rozkaz už s nástupem 1.září 1961, prolínání nováčků se "třetím ročníkem", který zůstal nadále, chaos, chaos, chaos... Přechod praporů na "pluk" a cvičení se 4.armádou.. zajetí naší Skupiny a příčiny...v roce 1962... ale v oné době jsem neznal řešení, dospěl jsem k němu až ve funkci "staršího průzkumníka"... praporčické zkoušky a staršina roty... zazvonil jsem na službu a šel na večeři...na ložnici jsem požádal Konráda o společnou vycházku do města.... Především jsem zjistil, že má Konrád ke mně úplnou důvěru--: "Pavle, "tohle" začalo v červnu, přijeli "kluci" z KGB a zjistili postupně u I.správy KGB, (operovala na území ČSSR - poz.redakce) kdo je "kdo"...u nás teď velí všemu Šalgovič... " a ty co? bude "obroda" a Sověti tady budou na věky... nebuď blbej..." a to "vaše hrdinství si pěkně odserete, to si piš..." Dopili jsme pivo a já po měsících zjistil, jak moudří a věci znalí byli kovaní komunisté, majoři "speciálních úkolů" na jistém útvaru pohraniční stráže... Ráno jsem místo výuky dopsal, velmi opatrně, požadovaný eleborát a ... nic se nedělo... 16. ledna 1969 odpoledne... "poplach" ... asi za dvě hodiny přinesl Konrád zprávu... "nějakej kretén se zapálil na Václaváku...vyjeli kluci ze zásahovky a "sledky"... až ráno na učebně jazyků jsme se dověděli, že lustrací bylo zjištěno jméno... zařazen jako student Filosofické fakulty... "těžké popáleniny, asi "exne".. zjišťuje se, s kým byl ve spojení provokace? měl "zvednout Prahu?.." Student Filosofické fakulty UK Praha zemřel ve věku dvaceti let...Dali jsme si panáka... Pohřeb Jana PALACHA se konal 25.ledna 1969 --- Palachovy zůstatky byly vystaveny 24.ledna 1969 a v neděli 25.1.1969 v Karolinu a jen těžko odhadnout, kolik příslušníků Bezpečnosti v civilu a myslím, že také "tajných" příslušníků KGB se zůčastnilo... my s Konrádem jsme byli určeni po přísné instruktáži vpravo od sochy Václava pod tehdejším Domem potravin... Nikdy v životě jsem již něco podobného nezažil... Václavák .. (pořadatelem rozloučení byl Vysokoškolský svaz studentstva Čech a Moravy naplněn desítkami tisíc lidí) ... všichni mlčeli... když se čelo průvodu dostalo kousek pod nás, přijel od Vinohrad modrobílý "stejšn".. udělal poslední služební chybu své existence-- pustil "maják" ... najednou byl úplně potichu převrácen na střechu a bílé čepice z pohledu od nás zmizely.... Vrátili jsme se do ubytovny...napsali krátká hlášení, mlčky... tentokrát vytáhl láhev vodky Konrád... jako vždy skleničky z koupelny a smuteční projev..." kurva..." myslím, že jsem pochopil. Život ve "škole" by pokračoval bez vzrušení den po dni, kdyby se neobjevila skupina tří "... jak jsem se dověděl mnohem později: příslušníků Hlavní správy rozvědky Ministerstva státní bezpečnosti NDR... ( Hauptverwaltung Aufklärung ).... sledovali naši nacvičující sebeobranu a mluvili spolu německy... přízvuk... Prušáci! Jejich přítomnost jsem posoudil až z pozdějšího hodnocení situace v roce 1968... ( po roce 1990.. jsem se studiem roku 1968 podrobněji zabýval - NDR- sledovala dění v roce 1968- před okupací, nejtvrději...) (fotogalerie - RESPEKT a Pavel Dias/Galerie Langhas/) Můj pobyt v Praze se chylil ke konci...připravovali jsme se na závěrečné zkoušky z jazyka..Konrád je asi nekonal, nebo o nich nemluvil..na ně jsme se připravovali jen dva- o tom kolegovi nic nevím, byl "přísně utajen"... v judu jsem na oranžový pás nedosáhl, ale naučil jsem se chodit s pistolí s nábojem v nábojové komoře a "vystřelit z kapsy.." Konrád se stal mým tátou.. nejen shodou jmen..vedle něj jsem pochopil, že zůstat v armádě v postavení "Velitele Skupiny hloubkového průzkumu" je naprostý nesmysl... Kurz končil někdy kolem 20.února 1969, po mé zkoušce jsme "to oslavili" ve městě, balil jsem si věci, když pro mne přišla služba... Vyjeli jsme do dalšího patra budovy, služba mně předala sekretářce.. přijal mne již "starý známý " podplukovník a další muž středních let...sekretářka přinesla kávu a ... hovor pokračoval rusky... zdálo se mi, že to bylo přijato docela s povděkem... točil se kolem mé "spokojenosti" s výukou ve škole... nebylo co vytknout ani připomenout.. za oněch šest měsíců jsem byl úplně někým jiným, než staršinou 3.roty VÚ 7374 Holešov... "řeč" přišla na i "nutnost vstupu", po dlouhodobé "masáži" Konrádově , jsem se zařadil mezi "umírněné kolaboranty..." Rozprava skončila, podali jsme si ruce a zase- ten stisk - nebyl "vlažný" a signalizoval určitou dávku spokojenosti. Dole mne čekal "výslech" Konrádův, pozdrav od Karla s tím, že "až přijde čas", dostanu pozvání na útvar, abych viděl, jak jde život... U pluku. doma radost, "otčím v uniformě, baret..hrdost", podobné pocity vládly i v ložnici. Na rotě měl službu dozorčího nějaký neznámý vojáček, nevěděl, co se mnou..následně jsem zjistil, že je "nevýsadkový" , potkal jsem asi dva "staré", pozdravili a z jejich výrazu tváře nezářilo z "návratu staršiny" pražádné nadšení... Záhy jsem poznal proč...slovy kapitána Poddůstojnické školy, tehdy již Školy důstojníků v záloze..." iba borděl, pisoáry plné vajglou.." zcela náhodou jsem potkal na stejné chodbě staršinu Zouzala... pozdravili jsme se bodře... můj dotaz : jak tu je?" byl odpovězen lapidárně..." v prdeli"... S tím jsem otevřel dveře své kanceláře... V kanceláři velitele roty jsem zastihl kapitána Bodnarika, přivítal mne žoviálně.. na dotaz, kde je Honza Jirůšek..." učí .. je škole, formálně je velitelem roty, jsem jeho zástupcem.." Prošel jsem rotu, můj návrat proletěl zřejmě rotou jako blesk...Zouzalovo hodnocení stavu roty, co do pořádku- odpovídalo... postupně jsem zjišťoval- proč... Nařídil jsem dozorčímu roty otevřít sklad zbraní, vyhledal svůj "škorpion", jasně, za šest měsíců na něj nikdo nesáhl.. a podrobil Tuláčka "výslechu" ... Byl lakonický, "uvidíte sám..." Bodnarik mi nabídl tykání... " jo, zítra Tě mám předvést na denní hlášení k veliteli pluku.." Využil jsem nabídku tykání.." Ty , Jozefe, co je tu na rotě takový bordel?"... " já na řvaní nemám, jsem spíše na tu diplomacii.." Asi měl pravdu, já na metodiku "prvních let 7.výsadkového pluku také... Na denní hlášení jsem byl předveden ve vycházkové uniformě, podplukovník Košan mi podal ruku, sdělil, že přišlo "výtečné hodnocení" a návrh na udělení peněžité odměny...od denního hlášení jsem mazal k náčelníkovi kontrarozvědky... na rotě otevřel Bodnarik trezor a nalil oběma poctivých 100 g vodky.. vrátil jsem se do kanceláře, převlékl se do polní uniformy, popruhový opasek a v Praze koupenou "finku"... vypadala podobně jako VO-7- ale byla mnohem robusnější v čepeli- prostě zabiják...dal jsem si záležet, abych vypadal .. a myslím, že "neřádi" jak si vykoledovali přezdívku, trochu nechápali...ale četl jsem jejich řeč "těla"... Myslím, že asi za dva dny na rotě Bodnarik nebyl, připravil jsem denní rozkaz, veliteli Skupiny, který velel nástupu roty jsem nařídil, aby nástup provedl po Skupinách.. "nezařazené" od roty oddělil... Po přečtení denního rozkazu, služeb a rozvrhu na další den jsem se obrátil na " neřády"...: jsem výkonným praporčíkem této roty! zde byla a b u d e kázeň, řád a pořádek.. nastupujete tu jako tlupa.. všichni, opasky utáhnout, za dvacet minut budete zpět, všichni řádně vyčištěné boty...potom jsem si všimnul, že jeden z nich nastoupil v kcekách.. to už jsem zvýšil hlas, zařval : r o z c h o d..." Do vrabců střeleno... Netrvalo to dvacet minut a byli zpátky...ze světnic nakukovali škvírou "paragáni"... v dalších dnech jsem tu tam zařval.. rota nebyla výchovou "diplomacie" kapitána Bodnarika na takové jednání zvyklá---i Zouzal mi s úsměvem řekl: no, už jsi tady chyběl.." Ale, byli "neřadoví" , zařazeni do pomocných služeb...mimo základního výcviku střeleb, strážní a dozorčí služby, pořadové přípravy a PŠM na plánovaných šest měsíců služeb toho z "vojny moc neužili...navíc, jeden vedle druhého mimořádnou inteligencí nevynikali- ...ale po poměrně krátké době se "rota spravila"... s Bodnarikem jsem potíže neměl, velitele Skupin jsem vyučoval němčinu...studoval pod velením výcvikové skupiny štábu pluku teorii Řídícího důstojníka skupiny hloubkového průzkumu a děsil se... V době mého "zvykání si" na rotu se ke mně doneslo "přátelské varování.. staršinko, měl byste ubrat.. můžete "dostat deku"... To jsem čekal, stávalo se to mezi vojáky, ale že by na vojáka z povolání??? Bodnarik na nějaký čas z roty zmizel, velení zůstalo na mně, sem tam přišel na rotu Jirůšek...vždy jsme pookecali, naše manželky se spolu kamarádily, moje žena Jirůškovu Danu připravovala na porod.. Nicméně jsem se Honzovi svěřil...také cvičil JUDO a myslím, že už měl dokonce oranžový, možná i vyšší pás...do plánu výcviku zařadil " 2 hodiny tělesné přípravy- nazval to vznešeně jako "napadení strážného".. či tak nějak... Zde jsem blahořečil "kurzu řeči těla"...úmyslně jsem asi dvakrát zbuzeroval "neřády" ... a měl jsem ho... věrně ten typ popsal pan Hašek... "můj Baloun" tak hmotný sice nebyl, ale jeho IQ... ? ano" Na rozpisu denní činnosti jsem byl zapsán jako vedoucí já...ústroj mužstva, cvičební, tepláky...v tělocvičně jsem měl na sobě "pražské kimono"- zdá se, že to byl šok prvý...rozcvička drsná, kliky, výskoky, dřepy, šplh na laně..vše v kolečku a svižném tempu s píšťalkou, asi za necelou hodinu jsem pozoroval značný nástup únavy... nechal jsem složit uprostřed tělocvičny žíněnky .... nařídil jsem nácvik boje s gumovými noži, docela je to bavilo.. A přišla chvíle moje..." nyní vám,vojáci, předvedu činnost napadaného strážného zezadu"... vyzval jsem "Balouna" a otočil se k němu zády".. skočil na mne, já jsem jej nacvičeným chvatem přehodil přes záda a zatím co cvičený judista dopadal na bok a záda, Balouna jsem přidržel a nechal dopadnout na záda plochou... vyrazil si dech... můj měsíční výcvik specializace zdravotníka se osvědčil...několik tlaků na hrudník, nabral dech a vytřeštil oči... nechal jsem jej "pokochat" blízkostí mého obličeje a : "tak co vojáku?"... pochopil... žíněnky uklizeny , rozděli jsem je na družstva a skončili vybíjenou...po rozpuštění pluku šli někteří do civilu, Baloun také a přišel se se mnou rozloučit... Napětí v pluku, zejména mezi vojáky z povolání den za dnem rostlo.... ale o tom až v díle : Poslední dny Pompejí... "Jsi prach a v prach se obrátíš..." aneb, čemu a proč jsme "sloužili"???
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 28. čen 2026 10:08 #17207
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 21. čen 2026 06:13 #17204
|
Poslední dny Pompejí 1968/1969 ...Praha 1968
za pár hodin mne letargie přešla...výcvik přešel do praktické části - co "figuranti" nám sloužili účastnici zpravodajských kurzů z druhého křídla objektu- běžně jsme se s nimi nestýkali...byli určeni k úkolům rozvědky "venku" a značeni jako "agent".... Karl se o nich vyjadřoval s velkou úctou.. "červení" a "černí" ti prý měli právo i v krajním případě zabít...FAKT, nebo zkazka "starých zbrojnošů.."? Nezkoumal jsem.. měl jsem svých starostí nad hlavu- mimo jiné jsem se připravoval ke zkoušce pro přijetí na Vojenskou lékařskou akademiii UK v Hradci Králové... Výuka začínala tak, že ON i já jsme byli poučení o tom, co "z něj" mám dostat a "on" aby sice vypovídal, ale pokud možno se nedostatal do "fáze ostrého výslechu"...zde začínalo porušování " mezinárodního válečného práva"... Exkurz: Ženevská úmluva III. ... zajatci musí být po celou dobu chráněni, nesmí být mučeni a výslech nesmí zahrnovat žádný fyzický ani psychický nátlak... Stejně zajímavá byla i druhá fáze výcviku v obraně...údery hlavou při spoutaných pažích, údery malíkovou hranou na vybraná místa těla protivníkova...kopy a řada dalších... nformace v koupelně...: "starej" je na dovolené ( pluk.Burda )- po opilecké "seanci" v srpnu 1968 Sověti trvali na jeho odvolání a stalo se...je odvolán z funkce... ta zpráva proběhla školou jako blesk.. a ? - "výchova" - všichni" TO" věděli a nevěděli jsme To nikdo... " Kam půjde? do civilu?" Výsledek jsme se dověděli až po mém návratu z Vánoc... "generálmajor Oldřich BURDA" se stal "náčelníkem zpravodajského oddělení velitelství Středního vojenského okruhu" ... Chodili jsme už ven denně, Karl mi ukazoval objekty vnitra, Bartolomějskou, jednotlivá velitelství okupačních vojsk...se Sověty jsme měli přísný zákaz kontaktu... bylo cítit společenské napětí, zvyšoval jej pohled na střelbami poznamenanou fasádu Národního muzea. Skončilo i naše sledování, naposledy jsme s naším "lovcem" zahráli hru a nakonec si dali, kde jinde než u Fleků, pivo... Proběhlo další přezkoušení a mně se poprvé něco zdálo v němčině...svěřil jsem se Karlovi.. smál se - že prý je to dobrá známka a zda to byla "nahatá Frojlain..." Asi kolem 15.prosince 1968 jsem na "kádrovém" dostal zpět "Průkaz vojáka z povolání", pěknou finanční odměnu, "Župku"- "žádanku o přepravu Praha - Gottwaldov a zpět do 5.ledna 1969, opětové poučení o přísném zákazu navštívit útvar a další.... Den před odjezdem jsem měl volno, potuloval jsem se po Praze, nakoupil dárky a v DEN "D" hodinu "H"- nastoupil do 2.tř. osobního vlaku směr Hulín...v Pardubicích jsem si vzpomněl na 1.září 1961- zde jsem rukoval na Moravu .. 21.srpna se vracel ze svatební cesty k útvaru ... OKUPACE. Na nádraží v Olomouci tříčlenná sovětská hlídka, poručík a dva vojáci... Kousek za Pardubicemi - major Galetka, proviantní náčelník pluku... znali jsme se dobře, staršina roty chodil pro rotu na "studenou stravu".. fasoval KÁDÉČKA a chodil do služby "dozorčího kuchyně"... ahoj staršino, co tu děláš? podali jsme si ruce...."co já, Vy jste byl fasovat "Hornický kahan" ? zasmáli jsme se.... nějak přešli moji cestu....asi věděl, že jsem ve škole, na nic se neptal... Mně ovšem zvědavost nedala... co můj pomocník Tuláček, 3. rota..." jo, osobně ho neznám"... vytušil jsem že má úplně jiné starosti, než nějakého neřadového vojáčka... moje otázka" jak to děláte s normou pro nevýsadkové".... ťal jsem do živého.. " ve všem je bordel.. mají pěchotní normu, ale kdo to v jídelně uhlídá? všude bordel..." jako by se zalekl , ohlédl se.. nikdo,naklonil se ke mně a rum... "U pluku je bordel, začaly prověrky, nechám se přeložit domů do Ostravy k pracovnímu útvaru..." Exkurz: S provianťákem jsme se setkali, zase ve vlaku, v roce 1970. Byl v civilu, hlásil se ke mně..."sloužíš v Prostějově"... "ne, jsem v civilu, studuji dálkově právo"....já jo, udělal jsem dobře s tou Ostravou, jsem sice PÉTÉPÁK, ale ... Z otrokovického nádraží jsem zavolal domů...radost! Otevřel jsem dveře, ovanula mne vůně ŽENY a štrůdlu....."kde jsou kluci?" ... "poslala jsem je k babičce...." Tak, tak jsem se stačil osprchovat... kluci se druhý den vrátili, ustrojili jsme stromek, běhali po lese a POHODA. Na SILVESTRA jen malá parta kamarádů... " a jak to vypadá v Holešově".... Platí stále, každý den PRAVIDLO: všichni bez výjimek lžeme, v "dobré víře"... v nom mém kurzu se ve lži zdokonalujeme...platí pravidlo pěti... V Praze byla mimo jiné i část výuky, jak poznat, že nedostáváte PRAVDU... "UMĚNÍ ČÍST ŘEČ TĚLA"... EXKURZ: Je obecně známo, že nejvíce lžou a profesionálně jsou k "tomu" připravováni novináři, reklamní pracovníci, vlády, politici, lékaři... vrcholem posledních "pravdy o 21.srpnu 1968 v poslední době ( červen 2026) koluje článek jakéhosi "mlaďocha" o tom, že 21.8.1968 "zajal" pplk. Košan, tehdejší velitel 7.výsadkového pluku Holešov, sovětského vyjednavače, oficíra...no! " Samozřejmě jeden z dotazů mých kamarádů zněl... "nevidíme Tě u autobusu v baretu, kde jsi tak dlouho..."... "no, jsem teď na čas odvelen do Mladé Boleslavi, stavíme tam pro rusáky kasárna..." Rok 1968 odbíjel zvonem poslední hodiny... ve strunách kytary zaznělo... z cééélé jižní eskadrony, nezbyl ani jeden muž, (ach kuš).. v Montgomery bijou zvony!!! (všichni vstali se 100 gramy tehdy populátní Moskevské vodky) " za nás, za JIŽANY..! Novoroční ráno mne přivítalo podivnými zvuky na WC...staniční sestra Gottwaldovské porodnice klečela s hlavou v záchodové míse... vlašský salát, šampaňské, vodka, zákusky.... Vrátil jsem se do kuchyně a z lahve dopil zbytek Moskevské vodky..... příště Poslední dny Pompejí... Praha 1969 ..... R/1
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 17. čen 2026 16:43 #17202
|
Poslední dny Pompejí ... v Praze svítá ? ....
Podle rozpisu výuky byl 1.říjen 1968 věnován vyhodnocení výsledků prvního měsíce výuky...kolem deváté se dostalo i na mne... "Soudruhu Janoto, obstál jste výtečně, jste zařazen do daší etapy... "sledování osob " jako výcvik vnější, ode dneška budete po skončení výuky v pohybu venku, vnitřní výuka bude zaměřena na ... a přešel do němčiny: "Die taktische Befragung ".....v části druhé - přešel do češtiny: "Zpravodajské vytěžení zajatce." ... venku vás zatím bude doprovázet KARL... " Haben Sie Fragen" ? Vstal na znamení rozhovoru... odešel jsem civilně. Na pokoji Karl ležel na posteli a "šklebil se"... "takže večer vyrazíme, piješ pivo? víš kam? co starej, předváděl se? to on na vás "novase" rád..." nedávno dostal podplukovníka... " V této chvíli mi bylo zcela jedno, jakou hodnost má šéf "personálu" oblečen v civilu.. ani kam půjdeme večer na pivo...spíše jsem myslel na rodinu. "Ty, Karle, kdybych se ozval domů"... Karel se polovztyčil na posteli..." jsi debil? byl jsi vybrán ze stovek, jsme stále pod kontrolou .. napiš a za pár hodin zase budeš fasovat boty pro rotu..." buď rád, že máš tu tetku ve Vídni.." takže Karel o mně věděl všechno... O jeho hluboké vědomosti situace jsem se přesvědčil o asi dva týdny později... Večer nás uvítal rozsvícený Václavák, byl jsem jako v "Jiříkově vidění" .. Karel mne zavedl ke "Flekům"... :" Pavle, ty holky, každá!! dělá pro kontro...na pokoji cizince.... " Vypili jsme dvě černé třináctky a já vstoupil do světa , kde černá byla bílá.... v noci mi v klíně seděla holka od Fleků...ale jen a jen ve snu... Ta NOC ještě nekončila... narodil jsem se v v Protektorátu, táta Rakušák, strýc padl u Stalingradu a ne v řadách vítězů, dětství v Sudetech a odsun Němců, plakal jsem, když odcházela paní Meitringerová s uzlíkem, měla mne ráda, na její půdě našel táta, komunista a národní správce pušku s mnoha náboji.. do školy jsem jezdil 3 + 3 km na lyžích, první jitnici "ze zabijačky v roce 1947"... v roce 1956 koňské sedlo a představa Velké Pardubické.... 1.října 1968... Praha, Generální štáb, Zpravodajská škola GŠ.. Chmelíku, kdo nad Tebou držel ochrannou ruku, když jsi se rozhodl sdělit náčelníku kontrarozvědky 7.výsadkového pluku zvláštního určení, že máš " Die Tante.. Wien?"... A co jsem se dověděl mnohem později...: Československá zpravodajská služba byla v roce 1968 přes "debakl" s generálem Burdou hodnocena v rámci Varšavské smlouvy "velmi kladně"...v onom čase se podílela na 55 % získaných informací zpráv I. kategorie (zprávy vysoké důležitosti)... Ráno jsem se osprchoval ledovou vodou. O hodinu později se v mém jazykovém boxu objevil nápis: Operativně pátrací prostředky. Teorie sledování osob je stará jako lidstvo samo. Sama "sledovačka" se v roce 1968 nelišila od příběhů " Hříšných lidí města pražského" ... cvičili se na nás frekventanti druhého kurzu Zpravodajské správy.. situace se přitvrdila až v lednu 1969 tragickým úmrtím Palacha... Exkurz: Operativně pátrací prostředky jsou uzákoněny i dnes... v případě Vojenského zpravodajství jeho ředitelem a mimo "předstíraný převod" jde opět, jako za "nás "sledování osob a věcí," případně, kde to situace vyžaduje i použití agenta.... sledování provádí také Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace... platí zásada, že operativně pátrací prostředky lze užít jen tehdy,nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.. pořizují se záznamy zvukové /odposlechy/, obrazové a "jiné"...soudy je mohou a také používají jako důkaz. Zatím však mým hlavním předmětem bylo : die nachrichtenstliche Befragung des Gefangenen... jinak také das Aushorchen des Kriegsgefangen .... i další die taktische Befrangung... a fáze procesu zpravodajského vytěžení zajatce... tedy jeho zajištění: odzbrojení, spoutání. okamžitá prohlídka....na můj "přidrzlý" dotaz, co jako velitel Skupiny hloubkového průzkumu budu dále "dělat" se zajatcem... když podle válečného práva se musím o něj postarat a nesmím jej zavraždit... a jsem cca 600 - 800 km za frantou v nepřátelském území.... soudruhu Janoto, zatím jej neumíte ještě ani vyslechnout.." Což byla pravda.... Zatím co bylo září celkem poklidné a zvykal jsem si, že všechno je sdělováno, s malými výjimkami německy, v dalších měsících bylo cítit zvyšující se napětí... znát bylo i na Karlovi, k němu jsem měl absolutní důvěru... "jak se vrátím k útvaru,budu na prověrce... u nás to bylo v klidu, Pohraniční stráž bez problémů, ale myslím, že začnou "utěkačky.." Jak se ukázalo později, měl neomylnou pravdu... také kolem 20.prosince 1968 zdokonalovací kurz ukončil; ale ještě jsme se později, v roce 1969, setkali... Jestli jsem měl v této době mimořádné štěstí, bylo to setkání s ním.. jakmile jsme mohli mimo budovu, dověděl jsem se to, co bych nikdy jinde němohl .. vytěžování "utěkačů" a jejich "připojení ke spolupráci", "práce" s našimi agenty Rakušáky, pracující za peníze... Šedinu znal jen z doslechu, o jeho zařazení na ZS GŠ nic... potom odejel asi na týden k útvaru a rodině... a .... jednu sobotu jsem měl odpoledne a večer volno.. vzal jsem si pistoli a vyrazil do "víru velkoměsta"... šel jsem pomaličku po pravé straně Václaváku dolů ke KORUNĚ... bylo kolem osmnácté hodiny, už předzvěst Vánoc.. i když byly ještě relativně daleko. Dolní roh Václavského náměstí mne zastavil- spíše neodolatelná vůně držťkové polévky "na stojáka"... zde stál tehdy obložený chlebíček osmdesát haléřů, dršťková s "zvláště vypečeným rohlíkem" a malé pivo- myslím, že to šlo pořídit do dvou korun... Vzal jsem si umělohmotný tácek s nákupem a zařadil se na volné místo ... pozdravil... odpověděl mi důvěrně známý hlas... bývalý velitel pluku podplukovník Šedina... " Chmelíku, co tady děláš".... "jsem ve škole"... na více se neptal... Pohlédl jsem na něj s úctou.. na legendárního velitele pluku... shledal jsem, že po jeho vojenské noblese je veta... unavený obličej čtyřicátníka....věděl jsem o okolnostech, za kterých "byl odejit" z pluku.... takže jsem se na nic více neptal... dojedli jsme mlčky, odevzdali nádobí... "od kdy jsi tady?... od 1. září .. drž se! a podal mi ruku...." Vrátil jsem se na objekt, vykašlal se na sledování...pustil si TV... tak Šedina....jejda, ten ale sešel... Ráno mne probudila služba... " v osm se máte hlásit na personálním..." sich beim Chef melden.." Přesně v 08.00 jsem vstoupil do kanceláře. Ticho. " Služba mi vyřídila..." Muž za stolem zaťukal tužkou.. "čekám na vaše hlášení"...podíval jsem se na něj nechápavě..." bylo Vám sděleno, že se nesmíte stýkat po dobu kurzu s nikým od pluku, že? a vy jste se včera setkal na Václavském náměstí ..pohlédl do poznámek - "s podplukovníkem Šedinou..." napište hlášení, tady a hned! Stačily mně dvě věty ... potlačil jsem v sobě vztek... personálnímu jsem podal papír, postavil se do vzrového pozoru a česky " dovolte mi odejít..! " podíval se do "hlášení" .. a česky: "Nešaškujte mi tady, nejste v Holešově..." Na vyučování jsem asi hodinu nešel... uvařil jsem si kafe, silného turka... "Panebože, do čeho jsem si to vlezl..??? Příště: Vánoce 1968/ Praha, Gottwaldov" R/1
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 11. čen 2026 16:29 #17199
|
1960.
Na scénu přichází náčelník vojenské rozvědky Oldřich BURDA. do historie 7.výsadkového pluku přichází svým osobním rozkazem .... (srpen 1968) ................................... Do kurzu Zpravodajské správy jsem byl povolán ke dni 1.9.1968 "tajným rozkazem" velitele pluku. Předány byly "malému staršinovi" tajné dokumenty, zbraně, střelivo- to ke dni 28. 8.1968 - s Jirůškerm, který měl již jeden kurz za sebou, jsem dostal základní INFO.. on "dělal francouzštinu"...dva dny jsem měl na volno s rodinou. DEN PRVNÍ. V Praze jsem vystoupil na hlavním nádraží, oslovil mne zhruba stejně "mladý" muž... představil se dlaní s odznáčkem ... venku čekalo auto; cíl byl v jednom z mnohých objektů ve středu Prahy...vjeli jsme dovnitř, průvodce mi podal ruku.. " zlom vaz a ničemu se nediv, to se tady nenosí.." Uvnitř budovy dozorčí - kontrola tašky... pokoj č.4.. sláva, pomyslel jsem si, čtyřka je moje číslo. Na pokoji mne uvítal sportovně vypadající, vyšší muž ve věku kolem padesátky...německy... a hned mne podrobil stručnému výslechu...zakončil: " jo, to se tady naučíš.. ulož si věci.. tykáme si, Mein Name ist Karl.." Pokoj byl zažízen s "moblesou" vojensky nevídanou, záchod a koupelna s vanou.." zatím se zorientuj, zítra začneš.. a dávej bacha co řekneš ... ty jsi z toho Holešova, tam jste to pěkně pojebali.." Spadla mně brada. A nebylo to poprvé, uvědomil jsem si, že jsem úplně někde jinde... Moje otázka " můžu odtud zavolat dom?" mého nového společníka pobavila... ne.. je tu všude odposlech, ale zítra se všechno dozvíš.. Usínal jsem s vědomím, že jsem na pět měsíců v jiném světě... "čo bolo, bolo" až za dlouho jsem zjistil, že KARL slouží na hranicích s Rakouskem v útvaru Pohraniční stráže v hodnosti majora... " ve "zdokonalovacím kurzu " byl v pořadí po třetí... DEN DDRUHÝ. Přesně v šest hodin budíček a "nástup na rozcvičku" ozvalo se od stropu, kde byl amplionek...krátká hygiena a tělocvična, jejíž vybavení bylo nad očekávání.. jen ribstoly, žíněnka a chlapík v kimonu..."soudruzi, pro vás nováčky, součástí denního zaměstnání je sebeobrana..." hovořil k nám dvěma nováčkům, Karl s dalším starším mužem se již váleli po žíněnce.. oba v kimonech, my nováčci zatím v trenýrkách a tričku... Rozcvička končila asi za třicet minut, snídaně v místosti pro šest lidí byla na úrovni důstojnické jídelny v Holešově. Obsluha mlčenlivá... "Kávu?" muž hovořil německy s typicky "pruským" tvrdým přízvukem. 08.00 - Karl si vzal studijní pomůcky a odešel.. "čekej, přijde pro Tebe kádrovák..." Stalo se. Muž středních let mne vyzval, abych jej následoval. V místnosti stroze zařízené mne přivítal muž další.. žoviálně, zcela nevojensky... "Jmenujete se Pavel Janota... po dobu kurzu budete mít tento občanský průkaz a služební průkaz ke vstupu do objektů ...v občance- svobodný, technik jakéhosi závodu.. už si nepamatuji.. Zařazen jste na směr Rakousko, nakonec- víte proč, že? Naprostá mlčenlovost, styk s rodinou bude až na vánoce, dostanete dočasně své doklady.... podepište závazek mlčenlivosti...celou formuli mi sdělil v češtině... a ode dnešního dne vám byla propůjčena hodnost praporčíka.. dnes budete absolvovat lékařskou prohlídku, materiální vybavení včetně zbraně.. seznámíte se se svým lektorem němčiny...přísný zákaz setkat se kýmkoliv z holešovského pluku... Verstanden? ... Muž mi podal ruku, dovedl mne do další místnosti- opět nikde žena- vyfasoval: jsem kimono, odebrány mi byly všechny moje věci.. později jsem na tu chvíli vzpomínal ve funkci jiné, takto byli přijímáni "muklové" v brněnské věznici... Oblečen do padnoucího ciivilu v módě tehdy pražské jsem byl odvezen do vojenské nemocnice, kompletní prohlídka podobná v odvodu k výsadkářům- můj doprovod přijal obálku s výsledky .. návrat do objektu, oběd a odpolední "nástup na výuku"... učebna vybavena na tehdejší dobu moderně, nahrávací zařízení...plán Vídně.... vyučující se představil...žáci- dva důstojníci Pohraničních útvarů, jak jsem zjistil později, dva nováčci.. němčina rakouská.. sešity opatřeny nápisem "Přísně tajné:... každý žák magnetofon. oddělené boxy, sluchátka... Karl se na mne podíval tázavě: " Na also?" Pokrčil jsem rameny..." Praporčík Pavel Janota" ... DNY DALŠÍ Ani jsem si neuvědomil, že je konec září, celý měsíc jsem nebyl venku.. Karel ven chodil téměř každý den, spřátelili jsme se... některý den přinesl pivo. "Jo, Pavle, Burda padl..." těžký průser se Sověty.. no von to byl stejně vůl a těžce chlastal.. jinak se mu přišilo, že dal vašemu starému rozkaz k vyčlenění pohotovostního oddílu k vysvobození Dubčeka a posvětil vojenskou přísahu u 7. spojovacího pluku a 7. radiotechnického pluku.. ti blbci (záklaďáci) 22. a 23. srpna přísahali na boj proti Sovětům... Karl byl zcela uvědomělý, kovaný komunista a přívrženec "vstupu"... měl jsem na věc názor jiný, ale již zkušeně jsem si jej nechal pro sebe... "Jo, jedna rota byla vyvedena do prostoru střelnice, ale beze zbraní .. druhý den byla stažena a odstraňovala na letišti Přerov překážky z dráhy..." Více jsme se nebavili... nakonec to byl rozhovor v koupelně, abychom se vyhnuli odposlechu... "jo, asi Ti budou povoleny vycházky, řekl mi kádrovák. prošel jsi přijímačem." Následný den jsem byl z výuky odvolán ke "kádrovákovi" ...soudruhu Janoto, bylo provedeno Vaše hodnocení a rozhodnuto o dalším pokračování ... zítřkem máte povoleny vycházky, Váš výcvik bude doplněn střeleckou přípravou a rozšířen o nácvik "sledování"....pozor na alkohol!!! z počátku budete chodit s Karlem... Podal mi ruku... navíc jsem se dověděl o výši svého nového "žoldu", část byla posílána nějakou civilní cestou manželce, určitě z pluku , ale to jsem se dověděl až na Vánoce... Zajímavé bylo zařazení do střelecké přípravy...dostal jsem pistoli ráže 7.65 ČZ vz. 50- tehdy jí byli vyzbrojeni příslušníci SNB a myslím že i závodních stráží...na 15 m měla velmi slušné výsledky... k pistoli jsem dostal i podpažní pouzdro a krabičku nábojů.. střelnice byla v podzemí budovy, náboje jsme fasovali, stejně jako sluchátka až na stavech, střílelo se na figury, žádné terče s kruhy a střelba "bojová"..ˇ" simulované .změny stanovišť... 1.ŘÍJNA 1968 pokračování... ( porvé "venku" Venku, náhodné setkání s podplukovníkem Šedinou..." pohřeb Palacha ,pluk bude reorganizován ? a co se málokomu povedlo...zpravodajec! ..").... třetí pokračování: po návratu k pluku, nástup do Prostějova, prostoduchý "kádrový pohovor s mjr.Dufkem- ten nic o dalším vývoji situace nevěděl...v"civilu na návštěvě pohračničního útvaru a Vídně...návrat do Prahy..." pravda o roku 1969/1970... dosuid nikdy nezveřejněno! R/1
Přílohy:
|
|
|
POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 09. čen 2026 16:42 #17198
|
|
|