Vzpomínky veterána VÚ 7374 Holešov z jara 1968..

---

30.04.1968 VÚ 7374 Holešov ... Mýty :.....jediný zpravodajsko -diverzní útvar byl 7.výsadkový pluk. Jeho výcvik byl na vysoké úrovni té doby. Velitelé a vojáci plukem žili a byli dobře připraveni k obraně vlasti...

Jiří Dufek VÚ 7374 TOP SECRET str.5 ISABN 978-80-87567-32-6

Skutečnost:

vrátili jsme se z rozcvičky, z mazáků vstával na ni jen kdo chtěl...na chodbě bylo slyšet hlášení dozorčího roty staršinovi ... " po snídani nechejte nastoupit rotu"...

Stalo se.

Staršina s tradičně upjatým popruhovým opaskem prochází od jednoho k druhému. Vyrovnané řady podle kachlíček na chodbě ukazují na vzornou kázeň.. vedle dozorčího roty stojí tvář neznámá v hodnosti podporučíka, vedle něj vrátivší se četař Jaroslav Novák, po úrazu byl dlouho mimo službu.

Staršina dokončil prohlídku a zařadil se na čelo roty. Zavelel " POZOR" podal předpisové hlášení přicházejícímu kapitánu Bodnarikovi; ten dočasně zastupoval nového velitele roty nadporučíka Jana Jirůška.

"Velte pohov".... "sudruhovia.... kapitán Bodnárilk představil nového velitele 1.čety, absolventa Školy důstojníků v záloze našeho pluku. Ten se rozhodl "zadýzlovat"... podporučík Vladislav VACL se zařazuje na své místo v čele čety.

Kapitán Bodnárik děkuje, unáší se vzletnou řečí s představách, jaké to bude, až nastoupí nový velitel roty..

.Padají představy o "nejlepší rotě pluku" o nejlépe hodnocených "Skupinách hloubkového průzkumu s radisty překonávajícími ty největší vzdálenosti..."

"Mazáci - průzkumáci, velitelé skupin " ... do civilu jim chybí pár měsíců... TO! se odráží ve tváři staršiny stojícího vedle Bodnárika "VOLE ! my!!! to máme za pár.. MY !! máme svůj klub, MY hrajeme po vesnicích, a ty na nás s představou " roty prvního sledu"... staršina má za sebou dva roty základní služby, nesl kamaráda pár dnů před civilem v celte poté, co se mu neotevřel padák...... Bodnárik staršinovi do tváře nevidí...nikdy nebyl "záklaďákem...

Kapitán Bodnarik prošel vojenským učilištěm.

Neznal a nemohl znát srdce vojáka základní služby pár měsíců před civilem...

To neoplývá touhou stát se tzv. "ostrou rotou" .... tu má nyní rota kapitána Strosse...

Exkurz:

V roce 1968 byla vybrána jedna z rot s nejlépe vycvičenými příslušníky, určená po vyhlášení "bojového poplachu" k rychlému nasazení do týlu "nepřítele" . Měla , z hlediska pohledu vojáka základní služby, pouze nevýhody.. omezené vycházky, omezené opuštění ubytovacího prostoru, omezený počet vojáků, kteří mohli jet domů na dovolenou...

Soudruzi!

My všichni chceme být "ostrou rotou" .. zanedlouho odejdou do civilu příslušníci roty kpt.Stosse. Před námi je úkol a ? proti nám rota velená kapt.Krupou- 4.rota!. S tou se musíme utkat!

Před námi stojí odborné znalosti cizích armád, šifrování, tělesná příprava - pochod na 100 km, překážková dráha, přesuny na čas na 5-10 km... a letní soustředění...

Tváře příslušníků 2.ročníku zůstaly kamennými...

/pokračování v dalších dnech/

---

R/M.F. editorka R/7 O.F.

Veterán 7.výsadkového pluku posádkou Holešov , starší průzkumník, velitel hlásky PVO na střeše kasáren Holešov dne 21.srpna 1968, svobodník v.v. Milan Friedrich, věrně stojící celý život po jejím boku napsal poslední pokračování neslavného pluku variaci na téma: "Poslední dny Pompejí"...

---

R/1

Motto:

.... když se řekne "stovka", tak každému naskočí -peníze. Mně ne, ale vzpomínky na vojnu. Pěší přesun roty na sto kilometrů. Jedna z větších akcí, kterou jsem zažil. Já si kladu otázky a odpovědi nepřicházejí....



Stovka.

Jak to tedy bylo s tou stovkou? V mém vyprávění o základní vojenské službě v Holešově u paragánů musím šikovně obejít některé události, které se sice staly a já jich byl účasten , ale! paměť nedovolí je popsat tak, aby se do detailu viděla pravda, která každou událost přiblíží...

Vše je zatíženo hlavně spekulacemi a ne fakty. Je lépe počkat až se paměť něčím odkryje i za pomoci bývalých spolubojovníků , ale to už vím, že je v menšině. Každý si tu vzdálenou prožitou událost pamatuje jinak. Má sice detaily, ale nedá se to použít , neboť to nehraje s časovou osou těch událostí.

Jak jsem již popisoval, mám tu výhodu, že čerpám z dopisů které jsem posílal domů.. ale stejně tápu, když v nich nenajdu odpověď na položené otázky , jak to bylo ve skutečnosti?

Co je zajímavé?

že se vždy nejedná o události malého významu , ale o věci klíčové , zapisující se do historie jedinečnosti - ty se přece nemohou jet tak zapomenout!

Tak to pravda není!

Zapomíná se! Tak nezbývá než čekat, že paměť něco nastartuje....Jedno mám ale ověřené. Moji spolubojovníci si pamatují - daleko méně než já. Navíc- zpřeházeně. Musím tedy věřit sobě a svoji děravou paměť neobcházet. A je to zde:

30.4.1968 přinesl již budíčkem novinky...