Začínáme " Poslední dny Pompejí, APOKALYPSA... všechno je nakonec jinak..."

Návrat na rotu byl ve znamení přípravy na ranní seskok a současně výjezdem na cvičení... "malý staršina Tuláček" vyfasoval pro cvičící Skupiny stravní dávky - Konzervované denní dávky - V . (pro výsadkáře), cvičné střelivo do samopalů vz.58 a výbušky V-10 (dělobuchy) v kombinaci s odpálením vytržením "modré čepičky, " ale asi i dva- tři na odpálení elektrikou---stačila polní baterka..

Den prvý...

IL-14 zakroužil na letištěm Holešov...skáču jako druhý za Joudou s "Gékáčkem", třetí Truneček, radisté, dva průzkumníci, a jeden panceřovník...poměrně malá Skupina...

Asi 30 m nad zemí jsem spustil "Gékáčko"... špatný odhad, rána a šel jsem do parakotoulu....balím naučenou technikou padák, skládám do vaku a hlásím se "dozorčímu doskokové plochy".." svobodník Milan Friedrich, seskok bez závad...... "zařaďte se" ..

balím torbu ze seskokové do bojové .. nikdo neví, že v "Gékáčku " mám jen hadry a ne "Pé- enku, 6.5 kg.." nastupujeme do přistaveného autobusu... Pé-nku strkám pod sedák...

Autobusu velí výškou nepřehlédnutelný důstojník - autař, kapitán Bohumil Vlk ( kpt. Bohumil Vlk - důstojník technické skupiny 1961-1969)....

nastupuje i druhá Skupina, se kterou budeme okolo letiští na Slovensku cvičit...

Jouda pečlivě, před nástupem do autobusu, zřejmě po své nedávné zkušenosti kontroluje každého - zbraně, útočný nůž, , dalekohledy.. v autobusu je spousta místa, každá skupina sedí za sebou. rozdělena uličkou..

kapitán Vlk studuje trasu přesunu, na mapě je vyznačeno místo imaginárního seskoku a pochodu cca 50 km na místo "akce" ovšem, je prosinec 1968 a "všechno je jen jako..."

Znovu obdivuji Joudu ( snad jsem se do něj nezamiloval, proboha!!), jedná s důstojníkem jako "rovný s rovným"...na mapě je vyznačeno místo, kam bychom místo holešovského letiště skákali...a autobus nás doveze až k letišti... druhá skupina, která jede s námi je co do "výsledku" zcela bez zájmu....

co mne zajímá nejvíce... potřebuji nechat v autobusu Pé- nku a řidič je "bažant" .. asi jede takovou trasu prvně.. no, přijde na ni až po návratu do Holešova v autoparku...

BINGO.

Jedeme, jedeme, zastávka na "čurání" , svačina- tyčinka čokolády, kuřáci mají na cigaretu deset minut..

Autobus zastavuje pár set metrů od místa, kde začíná sledovaná plocha letiště...



....vystupujeme a Jouda opět "kontrola" ... taktně oba obcházíme onu šest a půl kilogramovou "usměrněnou nálož".. vracíme se k ní až pozdě odpoledne..

"Vierko" pokud nás přesměrují na komunikaci?

Mlčím ... s Trunečkem jsme na sebe mrkli- Jouda- nic... bude se to řešit, až bude "průser" .. tak- to je celý ON...

Autobus zmizel ,

navlékáme na sebe materiál ... Jouda se orientuje v mapě..zbývá nám přesun několik set metrů nahoru do zalesněného kopce " do hory, jak říkají Slováci" , na kótu 759 Vysoká.. a ?

"začít plnit úkol.."

Že jsme správně, ujišťuje dunění leteckých motorů... mně se "plaší srdce...to dunění...

Jdeme, bez "krytí" jako turisté na výlet. v zástupu s rozestupy.. cesta je zprvu vyježděná, vede do kravína a poté pěšina nahoru do lesa.. vede nás modrá značka... snažím se proniknout clonou lesa na letiště- odtud je slyšet hukot tryskových motorů... nejde, není vidět nic.

Jouda nařizuje " kouřovou" a roztáhne mapu.. tady jsme... radista Fjodor vytahuje "škorpiona" a zásobník se dvaceti "včeličkami"... neodevzdal je na letišti a nikdo na to nepřišel... (byl prosinec 1968...)

" chlapi, zajistím maso.."...

Jouda má asi jiné starosti a Fjodor není současným předmětem jeho zájmu...

Kóta 759

je jako nejvyšší v okolí označena kovovým trianglem, dá se na něj asi do dvou třetin vylést.. fakt.. jsem tam a vidím do krajiny. Rychle se orientuji. pásy lesa jsou ve směru přistávací dráhy.. ale odtud vidím jen střechny budov.. v podstatě nevidím nic...

... zájem Joudy: "Vierka,slez dolů ať se nezabiješ...kdo by Tě odtud tahal..." No... starost více jak dojemná...

Slézám a někde blízko třesknou tři výstřely...samopal to není, sakra.. že by škorpion? myslivci? ochranka letiště to není...

Z porostu vyleze Vojta, radista... vášnivý lovec ... v ruce dva bažanty... "vole, ty nás chceš mermomocí prozradit? "

Pokračujeme sestupem z vrcholu kóty.. a sláva.. je zde terénní vlna, tady vybudujeme základnu.... všichni se zapojujeme do budování základny,. radisté směřují anténu... dva únikové východy, hromada nasekaných větví jako lůžko a skryté ohniště...

Jouda povoluje přípravu bažantů, no, já raději volím vepřovou konzervu...máme už skoro dopitý čaj, je třeba najít vodu.. Pantocid máme..

Na "základně " jako na "čundru".. ohýnek plápolá, spokojenost.. ovšem, jak kdo- já s Trunečkem připravujeme zítřejší průzkum letiště... sleduji rozhovor Čurina a Permona s Joudou... mají zde civilní oblečení a skoro Joudu vydírají...a zase Jouda... obraty, za které je námi buď obdivován, nebo zatracován.

Konečný verdikt.

Dva dny pro "civilní podskupinu" .. zjistit rodinné vztahy.. Jouda povoluje ..

to jsou ty "obraty" za které je Jouda obdivován. Riziko. Kvůli všemu... prostě- celý Dibelka.

Mám na to svůj názor, který neřeknu. Beru dalekohled a vracím se k trianglu..

Fijodr vysílá a přijímá zprávu od řídícího důstojníka. Asi je jím již Jirůšek, Bodnárik nemá o činnosti Skupiny ponětí...mistr na podvody a "kšefty"...

Jako zástupce velitele Skupiny šifruji...radista posílá moji zprávu.. a jsme pod kontrolou Řídícího důstojníka ... cítím smrad z připáleného masa.. bažanti nebyli dobře obalení blátem.. není dost vody, není tím ani dost pečínky...

Jsem unavený.. jdu spát... Dibelka mi půjčil svoji sekerku- tu nosí neustále s sebou..mám lůžko královské... nahoře svítí hvězdy a docela není ani zima...je prosinec roku 1968.. a jsme na "čundru..

Jouda osobně zkontroloval výměnu cvičných nástavců na střelbu "slepými".. nařídil doplnit při večeři polní láhve čajem...mimochodem jsem si vzpomněl na moje povýšení..." no, snad někoho nemáchali..."

Dostal jsem pět KDD- konzervovaných stravních dávek, 2 dělobuchy a dvě krabice cvičných nábojů, našrouboval "cvičný nástavec" a "ostrý" si dal do čištění na samopal..

Rozbalil jsem všechny kádédávky a vzal si jen co mi chutná z konzerv, toaletní papír, žvýkačky a všechnu čokoládu. sůl...

"Tankové suchary" jsem rovnou hodil do koše.. pantocid, tablety na úpravu pitné vody ten se hodí vždy a ejhle, štěstí, cigarety.. ty vyměním v "poli"...vlasec s háčkem na ryby...

Do "Gékáčka jsem nacpal "civil" našeho "horníka," druhý si nabalil Truneček..

Poslední dny Pompejí ... "PRŮSER" ...

Skupina je zformovaná před budovou muničního skladu " Do padáku ustrojit" ... jdeme s Trunečkem kolébavým krokem, "gékáčko " je sakramensky těžké, do autobusu nám pomáhají, stejně jako do letadla. Zatím jsme nedostali zbraně.. ale nedávno proběhlo "nastřílení zbraní" důstojníky roty; tak asi dostaneme zbraně až na letišti....

Na letišti rojení "štábáků"... " z padáků odstrojit, kontrola materiálů a jejich odevzdání"... otevřel jsem "gékáčko" ... no, asi mne Jouda pojebe, PN-ka samozřejmě zůstala na muničkáku. Podíval jsem se na něj..." proboha, to není Jouda! zesinalý, ztrhaný, vyděšený výraz tváře....

" Joudo, co se děje???!

Na rozjezdové ploše stojí dvě I-lka připravená ke startu, přijíždí skříňová P-V3S, veze cvičné padáky na seskok,... naše "ostré" jsou vyrovnány na balícícíh stolech a kontrolují je "padáčkáři".

"Ty, Vierka, víš, jak jsem si dával ty věci do šedé brašny? Tak tu nemám..."

"Kurva, obešel jsi ostatní velitele Skupin?"

"Jo, nikdo..."

Mozek se mi rozběhl na plné obrátky., k dalšímu seskoku máme asi čas, musíme sehnat Gáza a jet na muničák..

Na letišti je i Bodnarik, svého Gaza nám půjčuje , na střelnici u závory strážný. Vychází velitel stráže, Joudův kamoš...budova č.1 je ještě otevřena... hledáme... NIC!

Asi tři metry od vchodu do budovy č.1 stojí strom, od něj je vidět na bránu muničáku; oblíben je svým vysezeným důlkem, strážní si tam po zavedení stráže sedí, je v něm možno i klimbat... automaticky jdu k němu a? ve vysezeném důlku šedivá brašna...zvedám ji vítězně ... a bojím se, aby mi nedal Jouda pusu!

Stíháme letiště právě ve chvíli, kdy se kapitán Koller po Joudovi shání, aby mu odebral "ostré šifrovací tabulky"... potichu s Joudou dumáme: " kdo měl zájem tu brašnu sebrat? nic se z ní neztratilo...".

Jouda mi stiskl ruku, věděl jsem, že "tohle je přátelství " po zbytek vojny...

Mezitím na letišti "cvrkot"... oblékáme cvičné padáky se záložáky, kontrola výsadkovým náčelníkem a nastupujeme do připravených letadel... dunění motorů a známý pocit při stoupání..V letadle přítmí... dvě skupiny, více jak dvacet lidí ... pojednou turbulence a s letadlem to hází, bleskne mi hlavou " hodina mrtvých očí"... udělalo se špatně Čurinovi, sesmekl se z lavičky a téměř rozbalil obal hlavního padáku....přispěchal vysazovač a padák mu spravil.. někdo vzadu začal zvracet, kyselý pach.. vysazovač otevřel dveře... letíme v mracích, strašidelný pocit.... sesedáme z laviček na podlahu, je cítit, že letoun klesá...nad dveřmi se objevuje přerušované žluté světlo...zákaz vysazení... klesáme a letadlo poskakuje po travnatém povrchu, ještě jednou se motory rozduní a ticho... poprvé v životě jsem přistál....

Padáky do skříňové PV3S... my pochodem do kasáren. Vydává se studená strava, čaj v termosech...přichází za mnou Dibelka, přichází kamarád...

Uléhám a na stropě vidím průřez dnešního dne...skákat budeme zítra ráno.. já po deváté...

---

pokračování : Jak jsme šturmovali... APOKALYPSA.

Prosinec 1968:

Poslední dny Pompejí ... "JAK JSME ŠTURMOVALI..."

Získáním statutu "ostré roty" jsme postupně ztráceli volný režim, panující po odchodu našich "mazáků" do civilu.

Sice, množství stráží skončilo, jak by se daly dohromady "ostré Skupiny hloubkového průzkumu" rota musela být "pohromadě celá...

Namísto nezbytných služeb a stráží a "vorazu" ma hulínských brigádách máme opakovaný IMZ- instrikčně metrodické zaměstnání, spočívající v objasnění podmínek skutečného nazazení na akce v zahraničí. Cvičení jsou tak věrohodná, že vlastně nevím, zda je to UŽ!

V těcho úvahách "nejedu" sám, nejvíce s velitelem Skupiny Dibelkou, ale z útržků rozhovorů s dalšími mi je jsané, že toho mají plnou hlavu i oni ...ale nejvíce informací má Dibelka.. k němu, jako "přes cedník", pronikají dokonce utajované skutečnosti přímo ze štábu pluku...

Konečně své dostávám i já...na co čekám? na místo našeho nasazení!

Dibelka: "shromáždit na učebnu, skupina.." ... "kluci, tak to bude "na ostro" .. U Bratislavy a jako "ostrá skupina" . Letiště druhé třídy, Malacky ,prostor: severozápadní část Malých Karpat ..."

Chce se mi zavýt štěstím. Letiště!!!

Ale poslouchám dále..."nebude to žádná srranda, vysazeni budeme asi 50 km od letiště, přesun s materiálem, skákat budeme na Vajnory u Bratislavy.. jo a poletí s námi druhá skupina Honzy Kotlešky....budou dělat letiště Ivanku....

Pane Bože! samá letiště! Tolik štěstí najednou, jde mi z toho hlava kolem... musím toho nechat, chtěl bych všechno hned...

Uplynul den a dostali jsme oficiální, "odtajněné" zadání. Následně se přesunujeme na štáb, do speciální učebny , mapy, plastický stůl s připraveným terénem.. jsme tu poprvé, ale Jouda již týden - s důstojníkem štábu, který naše "nasazení" bude řídit. Jouda to zná, je i tady suverén stejně, jako když se předvádí ve třpytivé uniformě před děvčaty na tom tanečním večírku...jak se ta děvčata o něj zajímala!!

Postava vymakaná motocyklovým sportem, rojení... vosy na medu! Ta široká ranema berou za srdce aproboha!! i mne? Vierku?

Stojíme okolo plastického stolu a posloucháme štábního důstojníka.

Říká se mu :

Řídící důstojník Skupiny hloubkového průzkumu. Jeho úkolem je po záměru Generálního štábu v určitém prostoru Skupinu na přidělený úkol připravit, být u jejího nástupu do letadla; v případě, že by přežila a vrátila se po splnění úkolu, ji na určeném místě vyzvednout a předat k výslechům kontrarozvědky. On je posledním, kdo si podává se " jdoucími na smrt" pod schůdky letadla, ruku...

Řídící důstojník drží v ruce ukazovátko: " seskočíte na travnaté letiště Vajnory, po shromáždění skupiny a kontrole materiálu se přesunete skrytě do okolí Malacek , vybudujete základnu a navážete se mnou spojení. Úkol průzkumu civilního letiště si vyžádá i podskupinu v civilních oděvech....

Dotazy? Další podrobnosti obdrží velitel Skupiny...

Vrátili jsme se na rotu. Tak, karty jsou rozdány. Dibelka se ptá: "Kdo chcete být pohyblivou podskupinou? "

Hlásí se Čurin - Karel Linhart a Permon - Milan Labanič. Dibelka chvíli uvažuje- nakonec souhlasí.... volá "malého staršinu" a "pohyblivá podskupina " jde fasovat civil...ten večer již v ničem jiném nechodí...

Exkurz:

Skupina hloubkového průzkumu 7.výsadkového pluku měla zpravidla složení: Velitel SHP (Skupiny hloubkového průzkumu), zástupce (starší průzkumník) velitel radiostanice a radista , dvě tzv: pevné podskupiny - v jedné byl panceřovník a "podskupinu" pohyblivou,, mohla být v civilu.

Ta byla vyzbrojena samopalem "Škorpion" S-61 ráže 7.65 v podpažním pouzdře a dvěma ručními granáty. Složerní a vyzbrojení skupiny bylo dáno předpokládaným úkolem. Tzv."civilní podskupina" by byla v případě zadržení na území nepřítele jím vyjmuta z "válečného práva" , označena za teroristy a popravena.(partyzáni)... Vytvoření "pobyblivých podskupin" se ukázalo ve výcviku vojáků základní služby typu "permona" 7. tříd základní školy co čirý nesmylsl.. to nakonec ukázal čas..

My s Trunečkem zůstáváme "na svém" - vyskočíme s "Gékáčkem" jako první , tak s tím i Jouda souhlasí..a vzhledem k typu úkolu není pro skupinu postavana "pevná podskupina" takže jsme my, v uniformě, skupinou "pohyblivou".. paráda.

"Gékáčko": GK-30 osobní podveěený zásobník na laně... výsadkář jej odjistil asi 50 m nad zemí před přistáním...GKa sloužil k přepravě zásob...vešlo se do něj asi 20-30 kg střeliva, potavin, thavina a dalšího materiálu...



Takže- postaveno, zformováno....

Další částí přípravy SHP se seznámení se situací na místě- probrali jsme u plastického stolu, nyní rozbor.. ve válce by to asi bylo jinak.. tady to vypadá na "tramský potlach"...

Výsledek: letiště slouží co cvičná základna pro ostré střelby na tažné terče. Cvičí zde útvary letectva, kdo v době našeho průzkumu bude cvičit, nevíme.. ale potěšitelné: není to letiště "ostré"... takže žádní psi,.. studujeme s Joudou podriobně mapu kolem letiště, jsem jeho zástupcem jako "starší průzkumník" .. přizváni jsou i radisté- musíme najít vhodný bod nejen pro vybudování "základny, kde bude velitel skupiny, ale i přístup k základně a její střežení, radisté potom situaci vhodného spojení... dva dny zvláštního klidu.. nakonec sedíme nad mapu s Joudou sami, zbytek Skupiny jede ráno do Hulína na brigádu...

klídek je pouze zdánlivý... kolem poledne se hulínští brigádníci vrací.. kdo je odvolal? proč?

Krátce na to: bojový poplach!

Před štáb přijíždí autobus khaki, nasedáme a vítá nás otevřená budova č.1.muničáku Dobrotice.. velitel skupiny přebírá materiál a rozděluje jej.. já s Trunečkem fasujeme trhavinu, Jouda rozbušky... páskujeme střelivo do zásobníků...granáty nedostáváme, místo nich??

Další členové skupiny fasují konzervy a - máme štěstí! Někdo donesl do autobusu čerstvý, vonící chléb- dostal se do naší slkupiny zásluhou člena roty- přišel jako nevýsadkový a byl přidělen do výcviku vojenských kuchařů, odkud se právě vrátil...Slovák Vilo Hlaváč- fajn kluk.

Jouda bere s sebou také dva spacáky s odůvodněním, "že "nevychrápaný průzkumák je mu na nic" asi v předpisech to není, Jouda trvá na svém a spací pytle k dispozici jsou...

Na vše zde dohlíží důstojníci štábu. Jeden z nich, major Koller k sobě volá Joudu; předává mu šifrovací tabulky "ostré" ... tak to tu ještě nebylo!

/ exkurz: major František Koller - 1961-1969 - pomocník náčelníka štábu pro šifrování - poz.redakce/.

Jouda má, jako velitel skupiny, zvláštní brašnu. Není khakki, je šedivá ... do ní "fasuje rozbušky, bleskovici, zápalné šňůry a nyní i ty tabulky...

nabízím se, že mu něco z toho dám do Gékáčka- podívá se na mne a "Ty jsi se zbláznil, nebo co? " do gékáčka dej "péenku"

"Péenka- váží přes šes kilo, to potáhneme s sebou??"?

Že jsem raději nemlčel...

Exkurz:

Průbojná náložka PN-4 byla vyvinuta společně se silnější verzí PN-14 a byly určeny k ničení opvnění (viz 2.světová válka-Belgie, Francie). V ČSLA byly zavedeny v roce 1953 (zdroj Mgr.Martin Dubánek), výroba se plně rozběhla kolem roku 1956. Náložka, kterou zavrhoval veterán Friedrich. má celkovou váhu 6.4 kg- 4.75 kg připadá na trhavinu TNT a Hexoden v poměru 50:50. Podle vlastních zkušeností z výcviku let 1961-1969 na Libavé, probíjí pancíř 35 cm a žlezobetonovou desku 100 cm- Pavel Chmelík - veterán Holešov.

---

pokračování příští... drama se stupňuje...

R/M.F. editorka R/7

Poslední dny Pompejí...." v akci....Yperit"...

Kolik bylo v letech 1960-1969 ve službě důstojníků a praporčíků jsme nezkoumali a po pravdě řečeno, proč?

Známí byli "odborní náčelníci ve specializaci výsadkové přípravy" každý z nich byl přítomen při seskocích jak ve dne, tak v noci, na letišti v Holešově, nebo odkusd se startovalo.

Následoval náčelník "dělostřelecké přípravy- měl na starosti zbraně, střelivo, granáty, panceřovky a náboje do nich...kapitán Vlavoda byl ve své profesi bohorovným do doby, kdy zkormoucený staršina roty přinesl do dílny "zbrojíře",odborného technika, samopal vz.58 s tzv. "vydutou hlavní," tedy, kdy voják vystřelil v době, kdy byla hlaveň ucpána blátem nebo zapomněl, že má na hlavni nasazen tzv. "cvičný nástavec" pro střelbu cvičným střelivem.

To tehdy, kdy zachtělo se mu, či dalším ubytovaným (dokud byla na světnicích mužstva ještě kamna,) pohostit Skupinu zastřelenou srnečkou či zatoulaným psíkem...pokud k tomu došlo, bylo nutno , aby viník projevil dostatek "dobré vůle".

Moskevská vodka" nebyla drahá a je dodneška na vrcholu chutí a než se ocitnout v plukovním rozkazu "zbraň 3.roty byla znehodnocena neodborným použitím" ...tak měl na oné "ulitbě zájem staršinou roty počínaje, velitelem roty konče...

Třetím "bojařem" byl ženijní náčelník pluku se svými pomocníky; když se potřeboval "zašít" , byl na muničním skladu v Dobroticích...

Nevím přesně, kdy se u pluku měnily slamníky nacpané krmivem a všichni, počínaje velitelem pluku fasovali nové spací pytle, (ale o tom jsem se někde zmínil) "... byli u stohu s vrstou pečlivě nacpaných slamníků (u "mazáků" vylepšených pečlivě naistalovaným tyčkami od smetáků) , "děl- náčna" seděl na polní židli s minohledačkou; na okolních rozložených celtách se hromadily náboje všech ráží- chyběly tu jen panceřovky, ovšem "třešničkou na dortu" byla tzv. "nástražná osvěcovadla"... při jejich náhodné iniciaci byl byl nocležník již jen "zpopelněným " číslem příslušnáka pluku.

Ovšem, kapitán Valvoda si jako vždy, rady věděl...s každou rotou zde byl staršina... nástražná osvěcovadla byla uložena do příslušných beden- rady si věděli i velitelé rot: nařídili noční střelby s municí nalezenou, přidali zrychlený přesun do Dobrotic, vozidlo dostal jen staršina s pomocníkem , velitel roty s veliteli čet- GAZA...

Raritou

mezi "odbornými náčelníky a již jsem o něm psal, bycl plukovní chemik- kapitán Oldřich Pecháček. Postavou subtilní, na rozdíl od kapitána- později majora Valvody ; tomu důstojnický opasek pomáhal spíše udržovat dolní hmotnost těla, než vojenskou kázeň, opasek chemického náčelníka byl upjat na poslední otvůrky.

Pecháčkovou přezdívkou byl "Iperit" a již jsem o tomto důstojníkovi poměrně obšírně psal v epizodě plukovního tanečního reje ...

Kapitán Pecháček zřejmě znal jen dvě barvy, černou a bílou...po jeho službě dozorčího pluku byly "černé" následně popsány v "Knize mimořádných událostí...

Pokud jsem měl tu smůlu a dostal "dozorčího roty" , společně s "posadou Yperitem, vyhnout jsem se ničemu nemohl. Součástí výstroje a výzbroje dozorčího roty byl (měl být) ... ostře nabroušený nůž VO-7 a ochranná maska BSS.Mo 4 v čisté brašně, ...



Období přezkumu naší roty na "rotu ostrou" mne setkání s "Yperitem" doběhlo stejně, jako posledního dostihového koně na závodní dráze.

Na rotě se objevil i Jirůšek, aby zřejmě viděl, co v nedaleké "budoucnosti"- vyfasuje.

Následoval pokyn dozorčího roty: " Rota nastoupí do řady s metrovými rozestupy a ochrannou maskou... bude provedeno překoušení roty...."

V praxi to zamenalo zavěsit obal masky na bok, zaujmou tzv. "tělocvičný postoj", což byly roztažené nohy v úhlu 45 cm a čekat.

"Yperit" přijal hlášení zastupujícího kapitána Bodnarika ve smyslu: "rota je připravena k přezkoušení chemické přípravy; kapitán Pecháček nejprve přešel rotu a zastavil se u prvního poddůstojníka...

Zpytavě mu zahleděl do očí...stál jsem jako čtvrtý v řadě podle svého služebního zařazení "staršího průzkumníka" a čekal.

Rituál proběhl tak, že přezkušovaný ohlásil svoji hodnost se jménem a následně přišel povel: "PLYN".

" Vojín Milan FRIEDRICH" zařval jsem své jméno, abych překvapil nebo vyděsil zkoušenícího. Před očima se mi mihly "stopky "...masku vyjímám z brašny v nejvyšší možné rychlosti.. roztahuji lícnici razantně nasazuji.. AKCE.

Očekávám dusivý stisk gumy na obličeji- výsledek překvapil všechny... lícnice roztržená na obě strany.

ŠOK.

K uším mi dolehne" Jirůšku, dál nemusím, za dvě.. vše další najdete v hlášení..."

Odchod odcházejícího "Yperita" nebylo slyšet. Ticho - provázelo "sen o "ostré rotě- rozplýval se v mlhách.. jen u mne?

Moji úvahu přerušil Jirůškův hlas: "Friedrich, vy jste tomu ale dal... ( řekl to ovšem v překladu, jenž by byl vytečkován.....)

Samozřejmě, týž den jsem vyfasoval od "malého staršiny" masku novou....

Nakonec jsme tu "ostrou rotu" dostali, nechápu, asi zase "kouzlo" kapitána Bodnárika...

A je 11.12.1968,

dopis adresovaný domů.. "nepsal jsem schválně kvůli "třístovce... tak za 14 dnů budou Vánoce, to to letí, hlavně moc věcí se událo..."

Byli jsme na cvičení u Bratislavy. Letělo se letadlem , ale pro špatné počasí nás vrátili- takže jsem zažil i přistání. Zítra máme skákat tady, u nás na letišti...

Teď o tom, co cituji podrobně- čísla každého vojáka jsou stejná- nástup na vojnu na dva roky, to je 730 dnů a nocí.

Jeden z "významných vojenských dnů" je "třístovka", potom "stovka" ... další podle vkusu každého vojína, hlavně, ale, co povolí "furťáci- důstojníci, co tu jsou stále- tedy "furt".

A tak vám doma účast na oslavě "třístovky" popíšu:

V rozkaze jsme byl určen jako "pomocník dozorčího roty" , jako z udělní s posadou "Yperitem" . No. byly nastoupeny stráže, směny a my, dozorčí a pomocníci dozorčích rot. Dříve, než se objevil se zlatými šňůrami kapitán Pecháček, dokoulela se k nastoupené jednotce zapálená červená dýmovnice...kdosi ji odkopl na nástupiště...



V oknech rot a školy, směřující na nástupiště pliku se objevily desítky tváří.... smějících se.. ovšem, tvář přicházejícího dozorčího pluku nevěstila nic dobrého.. spíše tu dýmovnice nesl "težce" ...dozorčí vedle mne špitl: " Tý vole, to bude"..

Po provedené kontrole nařídil kapitán Pecháček " Velte rozchod" ... za nastoupenou směnou vybuchl "dělobuch"... dveře štábu se otevřely a na pomoc "posadovi" spěchalo několik důstojníků štábu... " Kdo to byl???"

Okna rot se zavírala, křik důstojníků a jejich krátká porada... spěchali na jednotlivé roty.

Exkurz:

....vojenský "dělobuch" v Československé lidové armádě byl pyrotechnickou imitací výbuchu - sloužil k imitaci bojové činnosti. Kontruovány byly jako papírové nebo kartonové dutinky /ovázané navoskovanám motouzem, naplněné pyrotechnickou složí, především četným střelných prachem,/ v horní části dělobuchu byl instakován třecí zážehový mechanismus, nebo zapečetěný otvor s elektrickým odpálením.

Vrátili jsme se na rotu, přebírali zbraně a službu od stávající směny.

Najednou - Pecháček!

Cíl: "nahlašovat přebujaré živly, nectítící vojenský řádu Československé lidové armády, vytipovat a hlásit anarchie, jenž mezi armádu nepatří..."

Rozkaz: "připravíte kbelík na hašení světlic a dýmovnic"!

Provedeno.

Rota šla na večeři a telefonáty z rot.."Už u vás byl "posada"? Řádí jako "červený ďábel!! BACHA!

"Yperit" situaci vyloženě podcenil. Namísto toho, aby vyčkal uklidnění situace, začal pobíhat po pluku a provokoval tak, že se dala čekat i nějaká mrtvola., či těžce zraněný. Najhorší byla situace nad námi, na druhé rotě. Odtud na nás hodili dýmovnici starého provedení...





Exkurz:

Šlo o válec z tvrdého papíru opatřený na jedné straně třecí zápalkou, po škrtnutí ze z válce vyvalil bílý dým , mlha, z niž nebylo vidět na krok.

Jednu přiletěvší jsem zastavil nohou a moje kanady zběleny jako obuv primáře v nemocnici. Rozkaz dozorčího, který šel hrát kulečník na klub roty- uhasit v kbelíku s vodou, jak nařídil "Yperit"...

Najednou,

kde se vzaly, po schodech pádí zlaté šňůry s obličejem krytým ochrannou maskou. Než jsem se stačil vzpamatovat, Pecháček mi za hadici ochranné masky strhne masku z obličeje, sundá i svoji a řve na mne, proč nejsou otevřena okna k větrání..."průvan dělá hodně"...

Křik dozorčího pluku "nalil vášně do ohně" , na naši chodbu padá sprška dalších bouchacích předmětů...už jsem to nevydržel, ke stolku pádí dozorčí roty, já na "buzerák..."Yperit" za mnou...scéna z němého filmu...

Na buzeráku několik osob, na hlavách natažené zimní kukly... "Yperit" je strhává, zapisuje si identitu "přistižených".. zítra do hlášení.

Vzpoura nemá konce,

někdo "Yperitovi" říká, ať zaleze do kukaně a neprovokuje "davy" .. trvá dlouho, než to "Yperit " vzdává...

není mi z toho dobře,

ještě dnes jej vidím, jak má nasazenou masku na hlavě .. nechápe, že tohle je oslava!!

Čeho?

Dne "třístovky"... exkurz:

To si, jako rituál , každá rota vyrobí originál své "třístovky" .. parte, které pošlou domů.

Pravdou je, že jsem se i já na "výrobě" třístovky podílel... také jsem jich pár "ukořistil" jako trofej a připomenutí, "za kolik to mají".

Faktem je, že maminka málem omdlela, když, jedna zdařile vyvedená, domů přišla.

Ráno byl dozvuk. Velitelé rot byli předvoláni na štáb,

takže

když se Jirůšek vracel ze štábu a podával jsem mu podával hlášení, mně svým typicky ironickým způsobobem "sprdnul"... "tak Friedrich, nejen konflikt s kapitánem Pecháčkem, že? běžte za staršinou, ať vám vymění "kanady"...



Nastává konec pohnutého roku 1968... kouř Vesuvu houstne...

---

R/M.F. editorka R/7

Poznámka redakce: z textu je poznámka o "dělobuších.." chudák posada kpt.Pecháček to "vyfasoval".. kdyby sloužil některý politruk, seděl by v místnosti "posady" a nevystrčil nos.

Autor příběhu nám na ukázku poslal další .... z let předchozích...

"Čo bolo, bolo.."

Někde v truhlici, našel jsem svitky dopisů z let 1968/1969, rozvázal stužky, začetl se- no, soudruh major Ferdinad Malaník, důstojník plukovní kontrarozvědky VÚ 7374 Holešov let 1961-1969 by si početl, také vojenský prokurátor obvodové prokuratury v Brně... a svobodník Milan Friedrich by zřejmě na čas psal dopisy z vojenské věznice Sabinov...

osud to nedovolil a tak s odstupem desítky let si můžeme my, pamětníci oněch časů, bez hrozby právního postihu číst myšlenky i "činy".. nastávajícího "mazáka"...

Jenomže- osud prokletý do toho praštil, nemáme celé zrcadlo oněch dní a nocí, jen střípky... zkusíme je poskládat, stejně to, co nám vznikne, zůstane křivé.. jako měsíce konce pluku sedmého výsadkového ...

Poslední dny Pompejí 7.výsadkového pluku Holešov - konec roku 1968 po okupaci...

Střípky:

V tom mém povídání o vojně jsem si ani neuvědomil,že už utekl rok,co líčím zážitky v čase "té vojny". Musím se vrátit k posledním dnům srpna 1968, do srpnových událostí; i když jsem je již popisoval...

Pro čtenáře...

musím si pomoci řadou dopisů adresovaných domů.. první, který se mi po oněch dramatických chvílích na střeše jedné z budov kasáren, kde jsem byl jako velitel hlídky Protivzdušné obrany, má číslo 39. Je napsán v sobotu 24.8.1968.

....počasí blbé . Prší. Na vycházky z kasáren nesmíme. Asi se divíte, proč nepíšu "to hlavní a uhýbám od toho"... je pitomé být vojákem, dívat se na "to všechno", jen poslouchat a nemoci nic dělat. Vůbec nemyslím na domov, neb mne napadají černé myšlenky... věřím, že u vás je všechno v pořádku. Věra mi nepíše. No, ale jsem zdráv, osobně není důvod ke smutku. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě špatněji, nebo jak se to říká. Nevím, jak jde pošta a zda to dostanete. Vše si povíme v podrobnostech, až se uvidíme. Napište!!! Váš Milan.



Střípky: dopisy:

.... č.40 . neděle 1.9.1968 ... tady už je celkem vše v pořádku, necvičíme, začali jsme jezdit do Hulína na brigádu do fabriky... rusáčci odtáhli asi 3 km za Holešov do lesa, je to lepší, než když na nás mířili tankama...mezi brigádou mám střídavě hlídku PVO.. rád sleduji letadla ze střechy .. víc psát nebudu, podrobnosti ústně... dnes to mají "mazáci" už jen za 24.. do civilu jdou normálně....

....č.41 . pátek 6.9.1968 ...konečně jsem se dostal k odepsání, mám "šajbu" tak vyplňuji noc.... teď se strašně těším domů.. opušťák mám.. nemáme žádný výcvik, jen hospodářské dny.. asi přijdou rusáci se osprchovat. Musejí vypadat, ale stejně kam se na ně hrabem, fakt jsou to vojáci. V Hulíně stříleli po vlajkách hezky je to vidět na jednom baráku.

.... č.42 . sobota 21.9.1968 ... děkuji za všechny dopisy a balík , počítal jsem, že přijedu domů, ale zatím ne. Nechtějí mne pustit, snad příští týden. Jenže těžko, neboť mazáci jdou domů a my máme před sebou dva měsíce strráží , než budou chodit bažanti. Tento týden chodím frézovat do jednoho zdejšího závodu. Jeden major vymyslel nějaké opičárny na střelnici. Tak vojáci pracují. Chodíme do šajby na letiště.Mazáci jdou v pondělí 23.9.domů.Na rotě veliká reorganizace. Přestože víme,že k nám bažanti nepřijdou i tak se stěhujeme.A předěláváme k novému obrazu třetí rotu. Bude nás méně , jen pět skupin . Skupiny, se kterými je nutno zamíchat.Nastěhujeme se tedy, první a druhá Skupina do světnice, která byla světnicí 3. a 4. Skupiny a do světnice 5.a 4. Skupiny se nastěhuje Skupina 4. a 5.... Proč takový guláš? kvůli "rusákům"? Ale rozkaz je rozkaz, takže? přestěhováno. Alespoň vidíme na buzerák, , na část jídelny a dole na popelnice. Ta místnost šestidílných skříněk tak ta se pěstěhuje vedle umývárky a do volných prostorů té šatny (šestidílných skříněk), přijdou nastěhovat palandy a bude zde ložnice nových velitelů Skupin; ti přijdou ze školy absolventů co nevidět. Změnou přijde i kancelář velitele roty - obě kanceláře se propojí,, takže kdo chce žalovat u velitele roty, pozornosti nižších veliteů neujde. Jo, ještě se musím zmínit - no, šok. Nechali nás svolat na učebnu , vystoupil tam nějaký "štába" ani ho neznám, a rozohnil se..."že přijdou noví vojáci .. my že se máme vystříhat "šikany" a vůbec "všech zlozvyků", které narušují pozvolné začlenění nováčků do kolektivu. Tvrdě se budou trestat odchylky od vojenských řádů.... Soudruzi, musíte si uvědomit, že jsou to jako "kluci z ulice", kteří zažili okupaci a vpád "rusáků" v plné nahotě a prožívali to daleko intenzivněji, než vy, tady v kasárnách. Proto je na ně nutno brát ohled a to je třeba si uvědomit!!! No, to nebylo všechno. Následně bylo svoláno celoútvarové shromáždění , vystoupil tam major Toman z politické skupiny, v podobném duchu opakoval to o bažantech ale- už nepoužíval slova jako okupanci, rusáci...nově máme : "vstup vojsk varšavské smlouvy", mami, tati...

Tak nám ? paní Müllerová, začíná nový věk ... ukládám dopisy a vracím se myšlenkami do měsíce září 1968...

---

4.září 1968 Přísně tajné "Souhrnné opearční hlášení"- morálně politický stav pluku:

Důstojníci a praporčíci u pluku v nprosté většině plně chápou vzniklou situaci a staví se za prohlášení Národního shromáždění ze dne 28.8.1968 a prohlášení vlády ze dne 30.8.1968. Důstojníci a praporčíci svým postojem přispívají ke konsolidaci poměrů.Během uplynulých dnů nedošlo k žádným rušivým jevům, které by narušily konsolidaci poměrů v posádce. U části osob z povolání se projevují názory radikálnějšího řešení situace a názory,které nevěří v možnost pokračovat v obrodném procesu a v úplný odchod sovětských vojsk. Vojáci se staví proti navazování jiných kontaktů než kontaktů pracovního rázu.

Podobná situace a názory jsou i u vojáků základní služby. Hovoří se mezi nimi i o možnosti zhoršení vztahů obyvatelstvem ČSSR a cizími vojsky pro uskutečňování některých jejich požadavků. Tyto názory neovlivňují jednání a štábem a veliteli jsou soustavně vysvětlovány a uváděny na pravou míru .

str.58

Zdroj: Vojenský útvar 7374 Svět křídel Jiří Dufek IBSN-978-80-87567-32-6

příště: s t ř í p k y pokračují R/M.F. editorka R/7

Poslední dny Pompejí VÚ 7374 Holešov - POZDNÍ PODZIM ROKU 1968....

Ubíhal den za dnem a přišla "novinka" - přestrojení pluku na nový vzor polního stejnokroje - vzor "jehličí! a s ním i baret se dvojí barvou, stejnokroje a fialovo rudou.Stačilo jej obrátit...

Byl čten rozkaz o "přísném zákazu praní polního stejnokroje" - je prý napuštěn speciální látkou pohlcující účinky "zbraní hromadného ničení"....

Rozkaz nebyl čten jako článek z Dikobrazu, ovšem...zda nás "jehličí" ochrání v epicentru výbuchu jaderné nálože rozkaz nerozváděl... ten den, či noc jsem nemohl spát...hlavou mi šly myšlenky... v nich převládala závist vůči koni svážející odpadky z kuchyně k výkrmně vepřů v areálu kasáren.

Spokojen byl ON... se svým velitelem, kočím... čekal na povel " valíme to!"....

A nebyla to asociace jediná..

V týdnu se objevil na rotě kapitán Milan KOČÍ, dosavadní velitel Školy důstojníků v záloze a převzal, neokázale, velení naší " ostré roty"... převzal ji zcela jinak, než kapitán Bodnarík.

Velmi brzy věděl, co jej čeká a my také...

( Exkurz- kapitán Milan Kočí, velitel průzkumné čety, velitel průzkumné roty, v roce 1968 velitel školy důstojníků v záloze...)

Začal zrychleným přesunem na známém pětilkilometrovém okruhu a běžel "to s námi"...následně na okruhu 10 km se zbraněmi a plnou polní...panceřovník Karel Zahrádka ... poslední.. velitel roty mu panceřovku vzal a přiběhl s ní do cíle... " tak, "molodci" moc jsme se nevyznamenali, zítra odpoledne si to zaběhneme znovu- jsme "ostrá rota"...

Zahrádka to už znovu neběžel, byl postaven do služby...a Kočí velel... tak jsem si vždy velitele představoval.... Pragou V3S jsme přijeli do lomu, učili se slaňovat...ještě s námi byl při jednom z rotních rozkazů a "zmizel"...

Na rotě se objevil nově povýšený nadporučík, nyní již kapitám Jan Jirůšek, nějaký čas byl mimo útvar ve škole Generálního štábu -Zpravodajské správy společně s podplukovníkem M.Šedinou , rotu znal, léta byl zástupcem velitele roty kapitána B. Rerka...

V plukovním rozkaze již byla určena osoba rotního "baliče padáků ", stal se jím Honza Mauer, původně panceřovník... o funkci baliče usiloval celé léto...

A my jsme se probudili... jako Broučci Jana Karafiáta...

kapitán Jan Jirůšek měl svoji Verunku, my?

Tvrdou realitu nepřetržité bojové pohotovosti roty určené k nasazení v prvních vysazených skupinách někde v Bavorsku....

Tomu se říkalo "ostrá rota" a my jsme ji "vyfasovali" po kapitánu Jaroslavu Strossovi.

Tak - jako novinka byly ty "padáky" .. na rozdíl od výcviku s padákem hlavním a záložním se dovídáme, že bude padák jen jeden a výška seskokoku kolem 200 m.. výsadek v noci...

na učebně dotaz: " a když se neotevře? " .. odpověď drsně lakonická..." materiál si rozdělí zbytek skupiny, idetifikační známku převezme velitel skupiny.. vyzout, vysvléci a tělo ukrýt...

Bylo slyšet, jak někdo polkl... večer na světnicích žádný humor....

"Kurva, ostrá rota".

.....muži neslyšně klesali k zemi, očekávajíce náraz. Každý z těch osmi si byl vědom, že příští noci, než je odveze letoun zpátky , několik z nich zemře...

Thürk Harry, Hodina mrtvých očí , Naše vojsko, 1963

... že to nebyl žert , jsem poznal hned ráno.. naše skupina vyjela autobusem na muniční sklad v Dobroticích... z valníku byly složeny padáky... rozbalili jsme polní "balící stoly" a postupně s velitelem Skupiny hloubkového průzkumu se seznamovali s tím, co na seskok do týlu a hlavně "kolik - čeho" vyfasujeme...

Exkurz.

Muniční sklad Dobrotice je vzdálen od nejbližších obydlí více jako kilometr. Tvoří jej dvě budovy, jedna prostorná, zaplněná regály s materiálem, bednami se střelivem, ručními granáty, zdravotnickými brašnami, novými torbami typu RD- které lze rozložit pod padáky, zásobníky střeliva , dalekohledy a bůh ví, čím ještě dalším... spravují je skladníci, praporčíci z povolání...

Budova druhá asi není z letadla vidět.. je zapuštěna do skály ... vstup přes masivní železobetonová vrata opatřená khaki nátěrem.. té velí náčelníci: první: kapitán Valvoda tzv. náčelník "dělostřeleckého vyzbrojování, druhé: major Mikuš - náčelník ženijní se svými pomocníky, nižšími důstojníky a praporčíky.

Již při vstupu se zatají dech...

Stovky beden s nejmocnější plastickou trhavinou - pardubickým Semtexem, svitky zápalných šňůn. zvláště uložené rozbušky a "bomba"- stovky a stovky "ostrých" střel do panceřovek RPG-7... vojákům se připustí jen letmý pohled.. hned u vchodu je "výdejna" s neúprosným praporčíkem Petrželou.

Nabalili jsme padáky a přišel povel: ustrojit...do přidělených padákových toreb se začaly skládat náboje, 4 granáty, dva rýhované- každý o váze 600 g. a dva útočné.. 300 nábojů ráže 7.62 - 5 plných zásobníků - 4 v sumce, jeden určen do samopalu, zbytek v páscích ...náboje 7.65 do Sa-61- Škorpionů, láhve na vodu, prádlo, zdravotnický materiál.. etc..etc..





Na snímcích:

Granát RG1 - obranný - velmi účinný - granát RG 1 v pouzdře na opasek, útočný granát RG4- spíše zastrašující účinek.. po odvinutí "vrhové pásky vybuchoval na jakékoliv překážce a --- protitanková "panceřovka" RPG 7-- dosud nejúčinnější a nejrozšířenější po celém světě...

Než jsme se vzpamatovali- povel "ustrojit"- tak, " ježišmarijá, jak s tímhle půjdeme asi 65 km na plánované základny?"

Skrytě.

V hlubokém týlu cizího území...přibudou ještě polní lopatky, svitky drátu potřebného k nástrahové náloži? radiostanice, výbušniny k ničení raket středního doletu ...

Ti "štábáci" se asi zbláznili...to bude při přistání "pecka" a když to bude do porostu?

Zase...

" mělnický praktický rozum" .. jsem ve dvojici s Trunečkem .. ty, Trundo, vezmeme si Gékáčka " budeme skákat jako první"... velitel skupiny souhlasí.

Vracíme se do kasáren, podepisujeme u staršiny prohlášení o mlčenlivosti... za prozrazení prokurátor. Namátkové prohlídky před výjezdem do Dobrotic, zda nemá někdo u sebe foťák... a za zadkem stále někdo ze štábu.. už i hovory večer o nácvicích ustaly....

Rotou se začal plížit pocit strachu... " každý z těch osmi si byl vědom, že několik z nich zemře..."

"OSTRÁ ROTA"

zní to poměrně hrdě, asociace "ostrá dýka", ale pouhé nácviky bojového poplachu nebylo to vše, co následovalo.

V pluku bylo cítit napětí.

Ne mezi námi, ale vojáky z povolání... vojáci z povolání měli opakovaná školení a asi jim začaly prověrky- kdo souhlasil se vstupem Vojsk varšavské smlouvy, komu to bylo v praxi "fuk" a kdo zastával nadále linii " odsouzení"... navrch měli praporčíci z kuchyně, zásobující okupační jednotku za plotem jídlem z kuchyně, jinak sloužící k výkrmu vepřů...

výjimkou byl kočí s koníkem.. těm to bylo evidentně jedno...

Velící skupinou pluku se stala politická skupina vedená podplukovníkem Říhou... my jsme měli, zase! jako "ostrá rota" těch PŠM - politických školení mužstva poměrně více... a já měl smůlu- co člen KSČ jsem byl vyzýván, "abych se vyjádřil" ... bylo to pro mne trauma...

Dalším, praktickým výcvikem "ostré roty" bylo "bojové" nabíjení samopalu vz. 58.

Dosavadní praxe byla taková : "páskovali" jsme, jak na střelby, tak do stráže, jednotlivé náboje. Mělo to logiku, každý náboj byl zkontrolován a určen jeho počet... i když... náboje určené do stráže se nekradly, na střelnici, zejména v noci, bylo příležitostí "habaděj".

Nově:

pro "ostrou rotu" na vysazení byly sice i náboje v zásobnících, ale nově v zelených krabičkách a ocelových páscích ; v krabičce bylo dvacet nábojů. (deset a deset) .

Výcvik probíhal tak, že se otevřel závěr samopalu, samopal se obrátil do směru "bezpečného výstřelu", byl nasazen prázdný zásobník a pásek se tlakem na náboje stlačil do zásobníku.

Problém byl s posledním nábojem, třicátým... ten nesměl vklouznout do nábojové komory a samopal musel být vždy zajištěn proti výstřelu...

Výcvik zprvu řídil důstojník , postupně se velení ujali velitelé skupin.. a zde se ukázala zručnost jednotlivců... byli tací, kteří se "to" nenaučili ....

Ostrá rota měla další negativum.

Počet bojových poplachů.. po skončení ? úleva... "jen cvičný".

Názor

té části roty, která "mafikovala s Bodnarikem" k získání "ostré roty".... "to jsme si to zavařili"...

R/M.F. editorka R/7

Exkurz.

Do zvláštního kurzu Zpravodajské správy GŠ v Praze přibyl podpraporčík Jaroslav Zouzal. Dostal novou identitu a hlavně, byli jsme na pokoji sami.... smělo se zde mluvit pouze německy, jako po celou dobu kurzu..

"Pavle, končí škola, už nebudou veliteli Skupin záklaďáci, my jsme navrženi jako velitelé... " na pluku děsný bordel ... nikdo neví, co bude dál, začínají prověrky.."

Es Kommt der Tag .

---

Poznámka pod čarou...

V té době byl podplukovník Ing. Miroslav Šedina příslušníkem Zpravodajské správy Generálního štábu v Praze.. Připravoval reorganizaci výcviku Skupin hloubkového průzkumu- začínalo se s několika vycvičenými praporčíky 7.výcvikového pluku jako veliteli, bylo připraveno zrušení Školy důstojníků v záloze u 7. výsadkového pluku (proto velitel školy, zkušený průzkumník pluku na 3. rotě?)

V Praze několika "zasvěceným" došlo, že 7.výsadkový pluk není schopen vycvičit za dobu cca 20 měsíců ZVS kvalitní hloubkový průzkum a že vůbec k ničemu není... v SSSR byly některé specializace tříleté...třetí rok již byl "z povolání" --- že byla již v roce 1968 informace správná, ukázaly další měsíce ... zejména... převážná část "elitních" poddůstojníků a vojínů byla převedena nikoliv k jednotkám bojovým, ale k "technickým praporům" na Slovensko...

K výsadkové brigádě do Prostějova se vrátili pouze vybraní. schopní a "bojeschopní" důstojníci, praporčíci a čáast poddůstojníků.. většina z nich po skončení ZVS přešla do služeb Veřejné bezpečnosti, nebo do speciálních služeb Zpravodajské správy MV...

R/1

Poslední dny Pompejí 7.výsadkového pluku roku 1968 Holešov....

Epozoda:

rotní ZVONOKOSY 3 a 4.roty zvláštního určení...

Stále chodíme do stráží, či jiných činností vyplývajících z toho, že je rota zařazena do "plukovní směny" .. to ve svém důsledku znamená, že není čas všímat si věcí, které nebyly samozřejmostí. leč, děly se...

Podvody

kterými jsme získali " vítězství "ostré roty" , ji ve svém důsledku rozdělily.

Byla část, která podvody připravila a druhá, ta o nich nevěděla a dospěla k názoru, že naše rota je "KING".. rota s námi na jedné chodbě sousedící, jsou ... "no"...

Pravdou je, že vztahy mezi třetí a čtvrtou rotou byly vždy , tak říkajíc, "problematické".

4.rotě velel major, jménem KRUPA...nedosáhl nikdy možnost stát se členem štábu... taktně promiňme "proč" v hodnosti majora, když funkce velitele roty končila hodností kapitána..

k tomu se přidalo bezvládí v podobně soudruha kapitána Bodnarika... no.. co jim je nutno přičísti ke cti, oba soudruzi se činili, aby se mezi rotami neprojevilo nepřátelství otevřeně!!

Asi také bylo pozitivem:

staršinové- Chmelík ( 3.rota) a Zouzal - ( 4.rota byli kamarády).. byli vybráni v určité době ke zkušebním seskokům na nových sovětských padácích, Zouzalův se neotevřel a on přistál na "záložáku" .. Chmelík řídil klesající padák k němu a byl tam dříve, než sovětský major..."

Zouzal se probral z bezvědomí a typickým "kurva, co nám to zase dali...." zámek otevírání padáku byl zaseknut... přiřítil se sovětský major, ... "geroji".. sebral Zouzalovy padáky - jeho řidič nalil všem i sobě po 100 gram Moskevské vodky..

GAZ zmizel ...

zkráceně.. staršinové ji po odchodu z letiště spolu dále nepokrytě "chlastali" ...

( exkurz: po srpnu 1968 byl staršina Chmelík převelen do Prahy do zpravodajského kurzu a staršina Zouzal k jiné rotě, na 4. rotu nastoupil do funkce staršiny rotmistr Fridrich. 3.rota do jara 1969 staršinu z povolání neměla...)

tolik na úvod...

Mezi mužstvem to ale jiskří.

Skrytě. Viník? strana jedna či druhá?

Příklad:

Ubytování obou rot bylo komplikovaným sociálními zařízeními :

na straně roty třetí - velká úmývárna bez teplé vody se železnými žlaby. V nich byli koupáni povýšení poddůstojníci, zde se praly znečištěné stejnokroje po plížení v poli...

na straně čtvrté roty:

WC pro cca 160 "uživatelů" ... jedna kabinka uzamykatelná pro vojáky z povolání...

Stává se,

že z venkovního výcviku se přiřítí čtvrtá rota s rozkazem, být v nástupu na oběd čistá...tedy- perou se zde i kanady;

žlaby jsou ucpané blátem- dozorčí 3. roty mají s pomocníkem co dělat, aby ucpané odtoky uvolnili, mokrou umývárnu očistili hadicemi..

Navíc:

chodba budovy v 1.patře je koncipována tak: levé boční schodiště je opatřeno mříží, na noc se zamyká, v průběhu dne je ale průchozí.

Vojáci čtvrté roty mají rozkaz chodit středním schodištěm určeným pro obě roty..

Skutečnost?

Pod námi je ARMA a nejbižší přístupová cesta k ní, vede jpřes naší, třetí rotu.

Vede to k nepřetržitým konfliktům s dozorčím naší roty- ale jejich velitel je major, u nás téměř roční velitelské bezvládí... Bodnarik..., no. Krupa zvaný "křupan", má holt navrch...

Mne se mezirotní konflikt týká jen málo, to když mám dozorčího roty, jinak mám u "křupanů" kamaráda z Mělníka, Ivana... leccos si spolu osvětlíme či vysvětlíme... a !!! hodiny nám bijí čas odchodu do civilu.

Takže,

teď si s odstupem doby ani neuvědomuji, kdy byl v rozkaze vyhlášen vítěz kandidáta na "ostrou rotu"...

To,

jak jsem na úvodu dnešního vyprávění uvedl ...

dost lidí uvěřilo tomu, že "my jsme pašáci a na 4.rotu je nutno zvysoka "kálet "...nedošla jim ta prostá pravda, kterou cítili jak kluci ze 4.roty , tak i my, zasvěcení... někteří to vzali docela primitivně, "káleli na WC 4 roty.. a káleli "podle svého" ...

A je to tady...

chce se mi na "velkou", jak jinak, mám svůj oblíbený box na společných záchodech pro obě roty- tam chodím pravidelně .. dveře "kojí" se nezavírají... otevřu a???

"čumím" ....

Vojín Labanič z mé skupiny . Zády opřen o stěnu, kalhoty dole, přidržuje se stěn kabinky tak, aby to, " co z něj vychází", znečistilo co nejvíce prkénko, mísu a okolo...

Jakmile mne uviděl, zajásal... " Vierka , tak ja seriem na čtvrtu rotu .. zvyšky, zvyšky.. furt..."

Nutkání na stolici mne přešlo.. tak v tomhle ... já sloužím, sedmý výsadkový pluk zvláštního určení...elitní jednotka a ČSLA...

"Ty vole, co to děláš??? jsi normální...??? "

Ticho.

Labanič byl rád, že jej vidím! No tohle?

"Vierka ! Oni možu a ja nie? Mám rajon umyvarku, vieš, ako to tam vypada...keď přijdu z vonka.."

Ztrnul jsem.

"Permone, neblbni, rozpoutáš jen válku ... teď, když jsme vyhráli "ostrou rotu".....!

Poslechl mne, utřel se Rudým právem, šel pro kbelík a "tu pohromu" uklidil...

Vyšel jsem z WC bez vnitřního klidu. Mám rád radikální řešení , ale takhle? Když škodit, tak škodit, ale promyšleně a šikovně.... jako s tou "ostrou rotou" - byla nám "přiklepnuta sice sporně, spíše neoprávněně , ale! dobře nám tak...

Myšlenky jdou dále, zastaví se opět u Labaniče. Vojín, s neukončeným základním vzděláním. On nepřemýšlí, bere každý den tak jak jde , pokládá jej za "fakt" a podle toho i jedná...

On "permon " byl starší jako my, Slovák z Michalovec, "východňár" ... šel kopat na Ostravu uhel - proto "permon". Velkovýrobce problémů, velitelským sborem nechápán a proto jen trestán, trestán a zase jen trestán... a podle mne, ne vždy právem.

V tomto případě obdivuji Dibelku.- "Joudu"- nového velitele naší Skupiny hloubkového průzkumu- ten jako jeden z mála si dokázal poradit i s "permonem"- ono to totiž bylo tak-

"východňári" byli " sví lidé" a záleželo na to, jak se s nimi jednalo. Zde musela nastoupit určitá míra tolerance a hlavně- pochopení.

Vůbec se ale nedivím, když někteří ze štábu pluku usilovali o odebrání červených baretů - v této době....

Ale, to už je další epizoda doby, kdy nám, aktérům, bylo něco přes dvacet let .

Příště: A život šel dál.... ostře !

---

"SVOBODNICKÝ" ČAJ

Poslední dny Pompejí 1968 - 7. výsadkový pluk Holešov

1. 10. 1968 denní rozkaz velitele roty. Před nastoupenou rotu předstupuje definitivní velitel roty, nově povýšený kapitán Jan Jirůšek... kapitán Bodnarik mizí v propadlišti dějin.

Soudruzi,

představuji vám zástupce výkonného praporčíka roty, zastupuje rotmistra Pavla Chmelíka, odveleného do kurzu GŚ Zpravodajské správy... zastupovat jej bude do února 1969 vojín Tuláček.. nepovede výcvik..

do funkce starších průzkumníků, zástupců velitelů Skupin hloubkového průzkumu jsou nově jmenování : vojín Milan Friedrich a vojín Jozef Bidelnica... vystupte ...

povýšení do hodnosti svobodníků!

podání ruky, zařaďte se... zítřejší program... rozchod..!

Na světnici překvapení, kluci mi už sehnali svobodnické "pecky" , připíchnu si je na mundur...

Svobodník Milan Friedrich...

v tého nové hodnosti mám jít s nimi na trestnou výpravu, horuje pro ni nejvíce Tony PAVÉZKA zvaný, "OGAR"... sloužil se Skupině s Filipem Janouškem a dotklo se jej "extempore za jídelnou" .. že Janoušek nedokázal poručit nováčkům z pozice "malého staršiny" u staršiny Fridricha (2 rota) ... případ" znečištěná lavička".

Rád bych k tomu chtěl něco říci- ale nepustí mne ke slovu... jdeme, jdeme- oslavíme tvé povýšení...někoho postavím do latě! "Vierka jdeme" ... jdeme a najdnou nás jde skupina...

Vyšli jsme před budovu.

Pokuřují tam bažanti. Tony se rozkročí: "Vojáci! Vy nezdravíte soudruha svobodníka? " Nejvyšší z nich se osmělil: " Promiňte, my jsme tu teprve krátce, nás ještě nikdo zdravit neučil..."

Tony se zdravě rozlítil a začal jim předvádět vojenské pozdravy. Mým jménem jim nařídit zdravit okna, která potkají směrem ke štábu pluku.... my pokračujeme směrem k Armě a Tony vysvětluje, proč ty nově nastoupivší kluky šikanoval..." mluví hlavně ke mně, připomíná rozcvičky ... "jim se různé zašívárny tolerují , mi jen trošku útočíme, vykašleme se na ty pojebané rozkazy o toleranci...

Má pravdu.

Jdeme do jídelny, vystřídaná směna ji připravila na večeři.. pogdla ještě dosycá.. dveře do výdejny a kuchyně jsou otevřeny, dozorčí kuchyně nikde..

Tak zde za zase velí Tomy... proti nám kotel s přiraveným čajem k večeři...najednou nám svázané ruce padákovou šňůrou a cítím horký sladný čaj,, hodili mne do toho kotle včetně kanad , stačil jsem se nadechnout, horký čaj na obličeji... tma... zavřeli i víko totle...

Pojednou mi hlavou projel strach o život...

vždyť je tak krásný...opřel jsem se o stěnu kotle a hlavou otevřel víko... vytáhli mne ven.. všude crčel teplý čaj... hekot a řev... přiletěl dozorčí kuchyně z vystřídané strážní směny... "kurva, co to tady tropíte?!

Někdo mi útočákem rozřízl pouta a pomohl z kotle ven... po kuchyni se rozlily cákance.. proběhli jsme jídelnou... osprchoval jsem se nouzově v kotelně kbelíky teplé vody.. Tony mi přinesl z roty suché prádlo a náhradní maskáče...

V 18.00 byla zahájena výdej večeře... podával se i "svobodnický čaj..."

---

E/M.F editorka R/7

Poslední dny Pompejí... " když zvracíte na stejnokroj důstojníka ČSLA v roce 1968"...

Těsně před příchodem nových "bažantů" , přišla k útvaru, asi na měsíc, jednotka Pomocných technických praporů z Hodonína.

V nich jsme objevili i kluka z učňáku, který jsme s Ivanem absolvovali.

/ jedná se o pozdějšího desátníka ??četaře?? - velitele radiostanice 4.roty Ivana Svobodu- psal jsem o něm v jiných příbězích - učňovské středisko Praha pro TOS Mělník : sousružníci, frézaři. / pozn. autora

Je s námi stejně starý, ale byl odveden o rok déle. Bavíme se. trochu omezeně... jsou velké rozdíly mezi příchozími "bažanty" a námi - už vlastně "mazáky"... ale "mazáky" nemajícími "navrch"- podle rozkazu je musíme "tolerovat" a oni- přizpůosobivě, nám! "přerůstají přes hlavu.

Takže shrnuto:

žádný respekt a "rozkol" se prohlubuje...

Aby toho nebylo málo- rukují k nám tzv. "půlročáci"... ti půjdou už domů v dubnu. Jim se toleruje úplně všechno, problémy ve městě, nekázeň v kasárnách.

Navíc, dostali červené barety, i když jsou "nevýsadkoví"...

Chaos u útvaru si uvědomuje již každý- náprava? žádná!

Co se divím?

Tahle "morálka" nechává v klidu i pověstné "strážce" kázně a morálky - staršiny rot.

To bylo řvaní, keců a hlavně trestů, když jsme začínali my! Když někdo podváděl, třeba se ulil z rozcvičky, vždy to odnesla celá rota....sankce přišly vzápětí.

Nyní bažanti, když jdou na rozcvičku, v chumlu , oblečení, žádný běh, kliky... courají se kasárnami.

Máme dojem, že velení "umřelo".

Na vavřínech?

Jakých???

Kam se poděli staršinové typu Chmelík, Zouzal, Hric? Teď "klídek, tabáček" ... kamaráčoft a průsery....

Příkladmo za mnohé, stejné či podobné:

nadměrná tolerance ve výsledku: to již nebyla "nadměrná rolerance" , to už nebyla "pouhá nekázeň" ... to už měli "bažanti" navrch.

Pro orientaci..

z naší roty byli postupně odvelováni na jiné funkce její příslušníci.. na "cokoliv".

Jedním z odvelených byl Filip JANOUŠEK - vyřazen z funkce průzkumníka ze "skupiny" desátníka Hromka. Důvod? n a p r o s t á n e s c h o p n o s t se naučit čemukoliv ... 7.tříd ZDŠ...dvakrát propadl...

neschopnost ... ale!!!

protože neschopnost je třeba "odměnit", byl zařazen na lukrativní místo "malého staršiny". (pomocník staršiny- nevedl výcvik, zajišťoval pouze materiální potřeby roty- "děvče pro všechno" ).

Janouška jsem zastihl s houfem mladých "bažantů" na lavičkách u házenkářského hřiště, obvyklého prostoru pro "fotbálek" .

Hráli důstojníci štábu,, bylo teplo, takže vysvlečené stejnokroje měli položeny na lavičkách.

Skupina mladých "bažantů " shrnula uniformy na okraj, aby si měla kam sednout. Dva z nich byli doslova "na šrot". Bratřili se s Janouškem, když...tu jeden z "bažantů" zvracel... začal uniformami důstojníků... všichni vyskočili a ... lavička?

Důstojníci okamžitě přerušili fotbal, ani jeden z nich nezasáhl, vzali si pozvracené stejnokroje a beze slova "doslova odtáhli s ocasy staženými" jak by řekl historik .

Hráli fotbal v době, kdy měli pracovat na úkolech obrany republiky? ???

Ticho.

Namísto důstojníků štábu 7.výsadkového pluku zasáhl pologramotný vojín Janoušek...

"Odneste ty lavičky do kotelny, ostříkejte je ! " ...

"Bažanti nic"..místo toho velké jásání, důstojníci utekli jako spráskaní psíci...

Zůstal Janoušek táhnoucí zoufale znečištěnou lavičku sám.. provázel jej veliký hlahol nového ročníku "elitního útvaru Zpravodajské správy GŠ"...

Nakonec se jeden z nich, s určitou mírou přirozené inteligence, nad Janouškem slitoval a s transportem lavičky mu pomohl..

Kde asi byl staršina Fridrich? to byli vojáci jeho roty... a jeho pomocník ...

Mne to vzrušuje, proč?

Velím snad tomuhle současnému stavu, nebo je zde 117 vojáků z povolání v čele s velitelem pluku soudruhem nade vše uvědomělým a kovaným v hodnosti podplukovníka ČSLA?

Exkurz:

...k útvaru jsou zařazováni vojáci s nedokončeným základním školním vzděláním i morálně narušení...(rok 1967...)

zdroj:

VOJENSKÝ ÚTVAR 7374 7.výsadkový pluk zvláštního určení, Jiří DUFEK ISBN -978-80-87567-32-6

---

R/MF editorka paní R/7 O.F.

BŘEZEN...13.DEN V MĚSÍCI...PÁTEK

.... Poslední dny Pompejí...." jak jsme "MAFIKOVALI..."

" Chlapci," to zaznělo tátovsky, důvěrně, co už bezpečně vím: to nejhorší budou zrychlené přesuny na 5 a 10 km...tam holt poběží celá rota, ale mohla tam pomoci ošetřovna... stejné to bude na překážkové dráze, bude.li do té doby dokončena... potom bude šifrování, na učebně , taky znalost "cizích armád... a střelby, i na raketu.

"Dotazy? návrhy" ???

Ticho, Nakonec mi to nedalo " Rád bych to na rovinu .. tohle se už druhého ročníku netýká, asi. ale školáků, co přijdou po nich. jo ? Tak jak to bude s nimi? My víme, kdo k nám přijde a potřebují se zapsat na rotě dobře..".

Bodnarika moje první reakce vůbec, viditelně potěšila. "Jasně Friedrich... chlapi, nechejte si to projít hlavou, všechny vaše návrhy a podněty přijímám... "

Signál zabral: osmělují se další a dotazy znějí již konkrétně....

"Střelbu bychom "zmákli", na věži máme technika Laďu Horálka, ten už bude vědět co a jak...jak 4.rotu porazit! na pivě se chlubil, že "umí" udělat výsledky..."

Vracím se do diskuze: " Překážkovou dráhu děláme my.. můžeme udělat úpravy, od kterých budeme vědět jen my..ten nejhorší z roty by běžel jen první, lehhčí část..."

Přehrada mlčení se protrhla.

Bodnarik vstává, obléká si kapitánské sako, viditelně spokojen. "Chlapi, musím na štáb na velitelské shromáždění , udělejte si body a jak se vrátím, dokončíme to..."

Najednou si uvedomuji, do "čeho" nás Bodnarik uvrtal, ale na papír přibývají další poznámky...a myšlenka:

" já přece přísahal ... "

Exkurz:

Já, občan... vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám , před bojovou zástavou.... že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat tojenské tajemství... svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně....



ale,

třeba bude "opušťák"... teď další nápad- upravit učebnu tak, aby ti co šifrování znají a cizí armády také, byli rozesazeni mezi "ostatní"... úkol, musí se dát opisovat!

Bodnarik se vrací asi za hodinu, potutelný úsměv, už ví ze štábu všechno...zvedá ruku "muškerýra" -Jeden za všechny, všichni za jednoho" ... ale: z vojenské morálky se stala Bodnarikova prostitutka..

Jde den za dnem - setkal jsem s se Horálkem, co se vytahoval, že umí ovlivnit střelby, za pivo , cigarety... " hele, naveze se před terče hromádka štěrku, poučit toho, kdo střílí, aby střílel před terče, štěrk to "udělá..."

Intermezzo:

Nevím, zda skončit teď do vyprávění a prozradit dopředu.." že jsme vyhráli" ....ale - ano.

Opravdovým faroritem byla rota čtvrtá.

My jsme uspěli "takticky"... tak např. na překážkové dráze (mimochodem jsme ji včas dokončili k představě Bodnarika) vojín Zahrádka , nejslabší "článek" roty ve všem, včetně intelektu, začal skokem do přílkopu a za něj běžel překážkovou dráhu "borec" Jarda Trousil. Zahrádka vylezl z okopu, až už rota odpochodovala...

Na střelnici- první rány na terč a poté do hromádky štěrku. O výsledku rozhodly kamínky... Následovala střelba na raketu, mezi střílející se zamíchal Bodrnarik navlečený do maskáčů... ze štábu si toho nevšimnul nikdo- nebo? nechtěl??? a my, skoromazáci v tom švindlu namočení??

Na učebně pomohl projektor....

Jak to dopadlo v přísně tajném rozkaze, kdy jsme se stali " ostrou rotou" nevím...ale trochu předešlu...." kdybychom bývali věděli...

Život šel dál,

na rotu se ze školy vrátili po skončení důstojnických zkoušek noví velitelé Průzkumných skupin hloubkového průzkumu. První čtyři jsou již na rotě, pátý Koloman Gök Slovák... preferuje fotbal..

Celé léto chodí hrát za důstojnickou jídelnou důstojníci- čtyři na čtyři- je tam házenkářské hřiště.

Gök dostal přízvisko "KOLO" a pozval mne.. hráli jsme s důstojníky Mejdrem, Kolerem... dokonce jsme vyhráli "turnájek"... KOLO jej zorganizoval... hrálo se o pivo v Armě ( sedmička).. mně dodnes zbyla relikvie- razítko DUKLA HOLEŠOV.

---

příště:

Poslední dny Pompejí... "jsem povýšen do hodnosti svobodníka..."