Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: Cesta do Svaté země

Cesta do Svaté země 02. čec 2022 05:01 #15127

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM - DEN ČTVRTÝ

Cesta údolím Jordánu do Galileje. Nejdříve ale snídaně na našem hotelu, odhlášení se a naložení zavazedel. Opět jsme museli jít kus cesty, hotel je na pěší zóně. Moc se nám nechtělo opouštět příjemný hotýlek a už vůbec se nám nechtělo opouštět Jeruzalém.

Gan ha Šlosa je známý též pod arabským názvem Sahne. Jde o izraelský národní park, který se nachází se u severního úpatí hory Gilboa poblíž Bet Še'an.

Domovem se Galilea stala pro řadu etnik a náboženských menšin – ať už to byli Židé po vyhnání z Jeruzaléma ve starověku, Féničané nebo později křesťanství vyznávající Křižáci. V době Ježíše Krista, s kterým je často spojovaná, tady byla řada vesniček a městeček, které dávno skončily v ruinách.

Většími městy jsou dnes Safed, Nazaret a přímo na pobřeží Galilejského jezera město Tiberias. Vody Galilejského jezera také nabízí další místní pochoutku – rybu, která získala své jméno po Petrovi, učedníkovi Ježíše Krista, který pocházel Kafarnaumu. Rybu sv. Petra lze ochutnat v restauracích na břehu Galilejského jezera nebo i třeba ve městě Tiberias.

Zastavili jsme se na koupání. Takže už jsme se vykoupali v Mrtvém moři a v Galilejském.

Galilejské jezero, Tiberiadské jezero, Genezaretské jezero či Kineretské moře je největší izraelské sladkovodní jezero nacházející se v Severním distriktu u Golanských výšin, v severní části Velké příkopové propadliny. V obvodu má přibližně 53 km a je 21 km dlouhé a 13 km široké. Ale všichni mluví spíše o moři...Galilejské moře je krásná oblast opředená mýty kolem života Ježíše. Nachází se 212 m pod úrovní světového oceánu, což dělá z Galilejského jezera nejníže položené sladkovodní jezero na světě, a také druhé nejníže položené jezero vůbec (prvenství zastává Mrtvé moře).

A protože Velkou příkopovou propadlinou protéká řeka Jordán, řeka všech nadějí. Přejít Jordán bylo pro Izraelský národ symbolické - po čtyřiceti letech putování po poušti jsou konečně doma, ve své Zemi zaslíbené! Podle Bible jejich vůdce Jozue převedl přes řeku lid tak, že kněží vešli do řeky, a tím zastavili vody řítící se od severu směrem k Mrtvému moři.

Odtud cesta do Nazaretu. Už to jméno je spojeno se zázraky. Město, kde žila Panna Marie, Josef i Ježíš Kristus. Náboj města a energie se nedá popsat. Nazaret je město opředené tajemnem spojeným s jeho historií coby města, které tvořilo příběhy psané v Bibli. Své dětství a mládí tu údajně prožil Ježíš Kristus. Katolická bazilika Zvěstování vévodí panoramatu dnes největšího arabského města v Izraeli, kde vedle sebe pokojně žijí křesťané a muslimové.

Moderní bazilika Zvěstování a zároveň dominanta města Nazaret stojí v místě, kde se Marie dozvěděla o narození Ježíše. Ke Zvěstování o narození Ježíše došlo údajně v Nazaretu na místě, kde dnes stojí modernistická bazilika Zvěstování. Panně Marii se tu zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že přivede na svět syna.

Stavba, dokončená v roce 1999, se chlubí kopulí, která je dominantou města, viditelnou takřka odkudkoliv v Nazaretu. Tvoří tak zároveň jeho ústřední bod a pomyslný střed. Madona na sto způsobů, tak se dá vyjádřit spousta madon, třeba tmavé pleti nebo se šikmýma očima. Každý národ má tu svoji. Je tady i česká a slovenská. Česká je umístěna v atriu před bazilikou, hned vedle východu. Mozaika Panny Marie je vytvořena z kousků materiálu různých odstínů modré barvy a je opatřena zlatým nápisem: „Královno Čech a Moravy, pros za nás“.

Oběd v arabské restauraci, menší nákup u obchodníků cestou k autobusu. A směr město Tiberias, do hotelu Astoria, Brurya St 13, Tiberias. Město Tiberias bylo pojmenováno na počest římského císaře Tiberia. Bylo vybudováno kolem roku 20 králem Herodem Antipou, synem Heroda Velkého na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v Galileji.

Ubytování v hotelu proběhlo rychle, dali jsme si jen 45 minut na vybalení a převlečení a Mojmír naplánoval tzv. Cestu dolů a nahoru. O co šlo? Hotel stojí nahoře na kopci, tak procházka asi 3 km dolů k moři, obešli jsme kousek pláže a podívali se na kavárny a restaurace. Asi 45 minut to trvalo. A hurá zpět na hotel stejnou cestou. Jen teď jsme šlapali do kopce asi 40°... ta večeře byla zasloužená! Byly samé dobrůtky, včetně teplé a vynikající polévky přes různá masa, přílohy a rybu, došlo i na zmrzlinu a dezerty.

Ráno snídaně dříve, odjíždíme brzy...

Fotky jsou z chrámu Zvěstování. A ten velbloud ... zastavili jsme na benzínce a u každé čerpací stanice je vždy velbloud. Asi kdyby došla nafta a benzín??

R/3
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 25. čen 2022 04:45 #15110

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM DEN TŘETÍ

Po vydatné snídani dnes poznávací cesta na Masadu – jde o legendární místo židovské historie, kde dnes skládají vojáci přísahu, která zní:„Masada již nikdy nepadne!“ Výraz „masada“ znamená v hebrejštině „pevnost“.

A majestátní stavba je na skalním výběžku ve výšce zhruba 450 metrů nad hladinou nedalekého Mrtvého moře. Za dvouřadými hradbami, do nichž bylo kromě kasemat zabudováno celkem třicet strážních věží a čtyři brány, se nacházely dva bohatě zdobené paláce se šperkovnicemi a sklady potravin, vína a zbraní.

Vedle pak byla zapuštěna velká vodní nádrž, která zadržovala neuvěřitelných čtyřicet milionů litrů vody. V Judské poušti prší velmi zřídka, jen párkrát do roka. Vodovodní systém proto důmyslně přiváděl vodu z přehrazených sezónních řek v okolí do dvanácti menších nádrží na úpatí hory. Odtud ji pak poddaní dopravovali na oslech po chráněné točité stezce do rezervoáru uvnitř hradeb.

Pevnost byla postavena Herodem Velikým v 1. století př. n. l., během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. Pověst praví, že v roce 70 dobyli po tříletém úsilí a díky desetinásobné přesile pevnost Římané. Zlomili tím odpor necelé tisícovky obránců, poslední ozbrojené skupiny v židovské válce, skupiny, která se odmítla vzdát.

Těsně předtím, než okupanti Masadu zdolali, rozhodli se vzdorující, že nepadnou do potupného zajetí. A uspořádali mrazivou loterii. Na keramické střepy napsali svá jména a deset vylosovaných mužů vybilo své ženy, děti i blízké, pak sebe navzájem, poslední spáchal hřích sebevraždy. Obránci pevnosti Masada zvolili svobodnou smrt místo života v otroctví. Odešli ze světa, aniž by se z mužů staly ovce, aniž by byly ženy znásilněny, aniž by děti musely zapřít otce. „Nikomu jinému se nepodřídíme, nikomu kromě Boha, protože on je jediný spravedlivý a řádný pán nad lidmi,“ zanechali před smrtí vzkaz lidé, kteří leží v hrobech mnoho staletí, a přesto pořád jaksi nezlomně stojí.

Mojmír nám to ještě doplnil o informaci, že během léta, kdy je na pevnosti neskutečné horko a sucho, kdy Římané trpěli nedostatkem vody, tak obránci měli díky zavlažovacímu systému vody dostatek. Dokonce se koupali! A aby ještě více zdecimovali obléhající vojáky, tak vodu po koupání vylévali dolů...

Nahoru jsme jeli lanovkou, protože jít minimálně hodinu ve vedru po Hadí stezce...no, není nám dvacet...Výhled neskutečný, zážitek, na který nelze zapomenout. Nahoře výpravy turistů, školy, spousta lidí a křiku. Prošli jsme si pevnost, žasli nad promyšleným zásobováním – Herodes trávil na pevnosti zimní měsíce, dole v Jeruzalémě bylo totiž chladno, nahoře krásně teplo. Zásoby jídla, potravin a všeho důležitého se vozily celé dlouhé měsíce nahoru a uchovávaly ve velkých kavernách.

Za necelé tři hodiny jsme museli zase na lanovku, čekala nás přírodní rezervace Ejn Gedi ( též En Gedi; hebrejsky Éjn-gedí, doslova „Pramen kozoroha“, tedy „Kozorožčí pramen“). Nachází se západně od Mrtvého moře, v blízkosti starověké pevnosti Masada a také archeologického naleziště Kumrán. Nejstarší doklady o osídlení pocházejí z chalkolitického období (4 000 př. n. l.).

Rezervací vede několik stezek a výlet po nejkratší trase zabere asi hodinu. Jsou zde dva potoky s celoročním průtokem: Nachal David (Davidův potok) a Nachal Arugot (Arugotský potok). Do rezervace dále tečou vody pramenící v pramenech Šulamit a Ejn Gedi. Náročný výstup i sestup k vodopádu Šulamit u Nachal David přes Nachal Arugot.

Cesta k Davidovu vodopádu je v turistickém průvodci označena stupněm obtížnosti jedna, tedy jako snadná. Je to opravdu příjemná procházka tak na dvě hodiny. Jen je třeba počítat s pevnou obuví, cesta vede ve skalách a po kamenech. Také převýšení není úplně zanedbatelné. Začíná se téměř na úrovni Slaného moře, tedy –418 m n. m., a náhorní plošiny Judské pouště dosahují asi 200 m n.m. V horku, slunci a stále nahoru jsem vůbec neměla pocit, že jdu po obtížnosti jedna, ale snad devítce!

Oběd v Kumránu. Kumrán je místo, kde byl učiněn nejdůležitější objev v dějinách židovského národa. Zdejší archeologická lokalita se proslavila nálezem převážně pergamenových svitků uložených do hliněných nádob členovy přísně asketické a samotářské sekty esejců. Ti se zde během období 150 let před naším letopočtem až do roku 68 našeho letopočtu připravovali na příchod Mesiáše. Vlivem suchého pouštního klimatu se starověké svitky dochovaly dodnes. Některé z nich představují tedy nejstarší dochovaný zápis biblických knih.

A konečně k Mrtvému moři, na pláž Kalia...ta je otevřena celoročně, s černým léčivým bahnem je vyhlédávanou částí. Na pláži jsou slunečníky, lehátka, plastové židle, příjemný pozvolný sestup do moře. Mrtvé moře vysychá nepředstavitelnou rychlostí, každý rok jeho hladina klesá o více jak jeden metr. Takže je možné, že kolem roku 2050 vyschne úplně...
Je to vidět všude kolem, kdy znalci ukazují, kam sahalo moře třeba před deseti lety. Dnes se musí od kiosků, kaváren , restaurací, obchodů a převlékáren a sprch jít dlouhá cesta k moři.

Moře je neskutečně slané. Mojmír nám zdůrazňoval už v mikrobuse, že lehnout jen na záda, protože na břichu by nás to mohlo hodit obličejem do vody a to je nebezpečné hlavně pro oči. Na můstku i na pláži jsou kohoutky se sladkou vodou, při stříknutí slané vody do oka se musí okamžitě důkladně proplachovat! Byla jsem svědkem, kdy doslova vytáhli staršího muže z vody dva mladíci a společně s mladou ženou vyplachovali oči ( ten muž hodně naříkal ).

Takže někteří si užívali to, že se nedá potopit, někteří jsme se natírali bahnem a někteří byli v údivu celkově. Blížila se 18.-tá hodina, kdy se pláž uzavírá. Zřejmě zaměstnanci začali pláž uklízet. No tedy uklízet. Skládali slunečníky a lehátka a štosovali ty plastové židle špinavé od uschlého bahna na sebe. Už při našem příchodu na pláž byl problém najít čistější židli. Nemluvím o úplně čisté. Tu jsem neobjevila.

Návrat na hotel před 19. hodinou, sprcha, teplejší oblečení ( jsou velké rozdíly teplot – ráno kolem osmé už kolem 24°C a večer třeba jen 14°C ) a po večeři posezení v restauraci Taklit, kde když se objedná sudý počet piva, tak je to za poloviční cenu. Takže piva bylo dostatek, ženskému osazenstvu stačilo z těch dvou objednaných půllitrů na osobu ČESKÉHO piva pár hltů a přesunuly jsme dál svou sklenici.
Během posezení přišla nepříjemná zpráva od spolužáka. Zemřel nám v pořadí už čtvrtý spolužák. Díky WhatsApp jsme si všichni přečetli parte Mirka Sochorce, pohřeb následující pondělí. Tak „na Mirka!“ byla runda whisky.

Zároveň nás to podnítilo k nápadu vytvořit přes tuto aplikaci účet 4.D Izrael 2022, kde si navzájem pošleme fotky. Každý fotíme, každý něco jiného a každý to také vidíme jinak. Super nápad! A hned odcházely fotky i dalším spolužákům doma v Česku.

Někteří jsme si šli ještě koupit do marketu vínko izraelské, nějaké dobroty a chalvu domů, někteří šli ještě na další drinky. Ráno po snídani totiž přesun na jiné místo a do jiného hotelu.

R/3
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 18. čen 2022 05:00 #15087

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM - DEN DRUHÝ

Protože jsme byli ubytováni v hotelu Ben Yehuda St 4, Jerusalem, tedy vlastně v centru,
užili jsme si i „život noční“ - ten začíná kolem 22. hodiny, lidé se procházejí, baví, zpívají. Přímo na ulici byl klavír, kde se už kolem šesté večer scházeli mladí a hráli a zpívali. A ráno kolem šesté začne mírný ruch, kdy se uklízejí ulice, uklízí se před krámky a před restauracemi a kdy se naváží zboží.

Snídani jsme měli v osmém patře a snídaně byly doslova opulentní hody. Teplá kuchyně, studená kuchyně, zelenina, ovoce, spousta druhů pečiva, také koláče, dezerty a zmrzlina.

Ještě nutno dodat, že pokoje jsou sice malé, ale dostatečně vybavené. A co bylo překvapením, že na každém pokoji je varná konvice, hrnečky, sklenice a samozřejmě i káva, čaj, cukr, citronová šťáva. Klimatizace, wifi a denně, zdůrazňuji denně se vyměňují ručníky a osušky.

Po snídani byl sraz v 8:30 před hotelem a odchod do Starého Města a Chrámu svatého hrobu. Nejdříve ale k Jaffské bráně - Jeruzalémské brány jsou brány, které se nacházejí v jeruzalémských hradbách- sedm bran je otevřených a jedna je uzavřená.

Tou je Zlatá brána, která se k oněm sedmi branám připočítává jako osmá. Kromě ní existují ještě zazděné „brány“ (respektive jejich pozůstatky) Chulda (tzv. Hulda gates) na jižní straně Chrámové hory.

Náš průvodce Mojmír byl velice překvapený – jak nám říkal, VŽDY se všude stojí čekací fronty minimálně 2-3 hodiny. My jsme všude prošli hned a bez čekání. Prošli jsme tedy branou, pánové se vyfotili s mladými a pohlednými policistkami a šli jsme ke Chrámu Božího hrobu, který vyrostl na místě Ježíšova ukřižování, pohřbení i zmrtvýchvstání.

I když to na první pohled možná nevypadá, interiér chrámu je velmi rozlehlý a jeho architektonická dispozice poměrně komplikovaná. Zajímavost – chrám každý den odemyká muslimský klíčník, toto se dědí v rodině už 800 let. Je to pro neustálé neshody mezi jednotlivými církvemi. A navíc se nic, skutečně nic nesmí změnit.

Takže všimněme si na fotografii – ani s tím žebříkem se nesmí pohnout! Je cedrový a první zmínka o něm je z roku 1757. Jak dlouho tam stojí, kdo jej tam postavil, to vlastně nikdo neví...Historie Chrámu Božího hrobu sahá do druhého století, kdy dal na místě současného svatostánku císař Hadrián postavit chrám, aby zakryl jeskyni, ve které byl pohřben Ježíš. Byzantský chrám na tomto místě nechal ve čtvrtém století vybudovat císař Konstantin. Stavba byla několikrát přestavována a upravována. Ničily ji mimo jiné opakované požáry, zemětřesení i násilné útoky.
Veškeré přestavby a úpravy se podepsaly na současné architektonické dispozici chrámu, která je velmi nesouměrná. Uvnitř se nachází mnoho kaplí, rozložených v několika nadzemních podlažích. Současná podoba pochází z doby křižáckých výprav, kupole z roku 1870.

Ježíšův hrob je umístěn v edikule z 19. století, stojící v centrální části chrámu zvané katholikon. K jejímu znovuotevření po rekonstrukci došlo až v roce 2017. Restaurátorské práce v dalších částech chrámu dodnes neustále pokračují. V jedné ze dvou místností v edikule je k vidění tzv. Andělský kámen – fragment z kamene, který měl zakrývat původní Ježíšův hrob. Ve druhé se nachází samotná hrobka, kterou dal císař Konstantin původně vytesat do okolní skály. Dnes ji zakrývá mramorová deska. Schody vpravo za vstupem do chrámu vedou na Golgotu, kde byl Ježíš ukřižován. Nacházejí se tu dvě kaple – římskokatolická s moderními mozaikami a řecká pravoslavná, která se pyšní stříbrným oltářem, zhotoveným původně pro kardinála Ferdinanda de´Medici.

Ihned za vstupním portálem leží Kámen pomazání, na který bylo údajně položeno Kristovo tělo po sejmutí z kříže. Právě na tomto kameni mělo být jeho tělo pomazáno před vložením do hrobu.

Ve svatostánku bylo vystavěno asi třicet kaplí, z nich nejvyhledávanější je bezesporu kaple sv. Heleny, nacházející se pod úrovní současného chrámu. V chrámu se nachází posledních pět zastavení křížové cesty Via Dolorosa, a to ta, kde byl Ježíš svlečen z šatů, přibit na kříž, kde na kříži zemřel, byl z něj sňat a uložen do hrobu. V jejich blízkosti jsou umístěny oltáře, mezi nimi františkánský oltář s mozaikou, která zobrazuje scénu přibití na kříž, či latinský oltář, věnovaný žalu Panny Marie nad Ježíšovou smrtí. V současné době Chrám Božího hrobu řídí šest církví, přičemž o společné prostory se starají dohromady. Největší část spravují řecká pravoslavná a římskokatolická církev.

Další cíl = Zeď nářků. Obvyklé české pojmenování Zeď nářků je převzato od Arabů, kteří toto místo takto pojmenovali podle Židů. Ti se ke Zdi přicházeli modlit a oplakávat zničení chrámu. Během vlády krále Šalamouna, v 10. století před naším letopočtem, postavili Židé na hoře Moriah chrám, ve kterém uctívali Boha a přinášeli mu oběti.

Zeď nářků je vysoká 19 metrů a dlouhá 57 metrů. Je rozdělena na mužskou a ženskou sekci, přičemž pro muže je zpřístupněna také část zdi ve vnitřních prostorách domů, které byly postavené v pozdějších dobách.

Pokud se sem vydáte, musíte projít bezpečnostním rámem, ženy musí mít zahalena ramena a nohy, muži si musí nasadit na hlavu symbolickou pokrývku hlavy - papírovou jarmulku (pokud nemají vlastní). To platí i pro návštěvníky z jiných zemí a pro nevěřící. Muži mají 2/3 a ženám zůstává jen 1/3. Odděleny jsou zdí ze dřeva. Ženy mají podél celé jakoby lavičku, na které mohou stát – měli jsme štěstí, že jsme přišli v době, kdy probíhala slavnost Bar micva a celá rodina, příbuzní a známí povzbuzovali mladého třináctiletého muže.

Můj osobní dojem – neskutečná energie, musela jsem sice do ženské části, ale napsala jsem si přání, složila a dala do mezery-spáry, dotkla se zdi dlaněmi obou rukou a setrvala asi 2 minuty, kdy jsem si v duchu odříkala ono napsané přání. Nedá se to popsat...

To už bylo po druhé hodině odpoledne, tak nás Mojmír zavedl na oběd k Arabům. Ochotně nám pospojovali několik stolů a jídlo nachystali celkem rychle. Bylo to chutné a dobré.

Po jídle jsme měli rozchod. Během dne jsme procházeli kolem obchodů a trhů, takže nákupy. Byli jsme poučeni hned před obědem, že obchodníci budou vybíhat z obchodů a nabízet nám čaj v těch krásných skleničkách. „Jakmile si jen usrknete, MUSÍTE si něco koupit. Takže nesmíte se napít...!“ A další rada – tam, kde jsou u zboží napsané ceny, tam se nesmlouvá. To by byla urážka. Tam, kde nejsou napsané, tam je nutné smlouvat. A měli bychom se dostat minimálně na polovinu, ideálně na 1/3!

Sraz v 16:30 a odchod do parku s výhledem na horu Sion. Právě tady se měla odehrávat poslední večeře Páně, zde se nachází kostel Zesnutí Panny Marie a také hrob izraelského krále Davida. Není divu, že hora Sion je pro křesťany i Židy svatým místem. Nachází se v těsné blízkosti hradeb kolem jeruzalémského Starého Města kde jsme měli připraveno posezení, grilování, popíjení velmi chutného vínka, focení, volání našemu třídnímu a zábava. Návrat po 22. hodině zpět na hotel.
Zase jsme padli únavou...

R/3
Fotogalerie:

1-2 = uličky Jerusaléma, Staré město
3-4 = ten pověstný žebřík
5 = cesta dolů ke Zdi nářků
6 = fronta u Božího hrobu
7 = jedna z kaplí komplexu
8 = cesta k Jaffské bráně
9 - 11 = Zeď nářků
12 = ženská část
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 11. čen 2022 04:19 #15064

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JERUSALÉM I.

Jerusalém I.

Vidláci ve městě. Takhle se dá nazvat náš pobyt v letištních halách ve Vídni. Nikde žádné fronty, vše jde jako na drátkách, rychle, s úsměvem. Všude zní angličtina, němčina, francouzština. A všude jen automaty. Nikdo ti nedává razítko do pasu. Zastavili jsme se a obsadili tři automaty z asi 8. Chtělo to po nás naskenovat výsledek PCR testu a když to nebylo možné z mobilu, tak naťukat na klávesnici, aby se to objevilo na obrazovce a šel vytisknout lístek. Ani jeden ze tří automatů nereagoval. Na nic. Ani na mobil, ani na vyťukávání údajů, ani na náš úsměv.

Objevila se tam sympatická mladá Asijka, která zjistila, že to skutečně nefunguje. Zavolala svého nadřízeného a ten po chvíli všemožného resetování pronesl: „Boha jeho!“. Měli jsme vyhráno...Slovák! Takže toto odbavení a vytisknutí lístku na zavazadlo včetně schválení negativity na Cov19 jsme měli za sebou. Přesun k pásům pro kufry. Nakládacích míst celkem osm. Ani jedno nešlo. My němčináři jsme pochopili vysvětlení velmi pohledného vysokého mladého muže, že je zastaveno, protože nestíhají nakládat do Barcelóny, že musíme chvilku počkat. Když se pásy rozjely asi po 15 minutách a lidé to tam začali nahazovat hlava nehlava, ozvalo se „do riti“! A měli jsme zase vyhráno. Slovák. Hezky jsme si popovídali, slovensky a on nikomu z naší skupiny nedovolil zvedat kufr. Každému to na pás naložil sám.

Zaslouženě jsme se tedy zhruba po hodině usadili, abychom zlikvidovali zbytky slivovic a mrkvánků. Bylo nám trošku divné, že všechna sedadla a lavičky jsou obsazená, jen u nás kolem dokola volno. Samozřejmě jsme si vybrali sektor pro invalidy. Ale nikdo z personálu letiště nás nehonil pryč. Takže přesun k nástupu do letadla přes občerstvení. Chtělo to kávu a nějaký sendvič nebo bagetku. Jak jsme tak stáli ve frontě a bavili se česky, tak mě pověřili objednat v německém jazyce. Zvládla jsem to a na závěr velice sympatická brunetka maďarsky prosila kolegu, aby ohřál dvě bagety. Spolužák se usmál a hned na mě – maďarsky jí poděkuj! Tak jsem tedy poděkovala...a rozpoutalo se radování, sdělování... jsou od Komárna! Jak to skončilo? Dostali jsme pár drobnůstek navíc – Moraváci a Slováci drží spolu!

Letadlo. Start přesně v 10:20 hod. Občerstvení s nápoji, pak občerstvení teplé jídlo, dezert a opět občersvení s nápoji. Přistání v Tel Avivu ve 14:20. Tady už byl časový posun o celou hodinu dopředu. Letěli jsme na východ...
Nesmím zapomenout na respirátory. Na letišti. V letadle. Nepříjemné! Hned při prvním jídle jsme měli záminku na sundání. Nasazovat zpět? Jen pár jedinců, vypadali jako Číňané.

A letiště Tel Aviv – díky předplacenému testu jsme nikde nečekali, v automatu jako ve Vídni jsme si vytiskli svou žádost a doklad o zaplacení a šli si nechat vzít vzorek. Další automat nám vytiskl potvrzení velikosti 4x5 cm o návštěvě Izraele, to místo razítka do pasu.
Tady poznámka: pokud máte razítko Izraele v pase, tak asi rok nesmíte do žádné arabsky mluvící země.
Razítko se tedy obešlo. Pak už jen vyzvednout z jedoucího pásu svůj kufr a směr východ. Tady 4 budky, v každé pracovník a měli jsme předložit pas. Všichni jsme prošli velmi rychle, jen mávnutí rukou, doklady je ani nezajímaly. Ovšem tři naši spolužáci se dostali k budce, kde seděla skutečně krásná mladá žena. Asi nový zaměstnanec. Nové koště dobře mete...ti tři tam byli více jak třicet minut! Všichni jsme na ně čekali pod cedulí exit. Otázky odkud jedete, proč jedete, s kým jedete, kolik vás je, jak dlouho tady budete, kdo je vedoucí, jak se jmenuje, jméno řidiče, název hotelu, kde přesně budete, kolik dnů tam budete spát etc., etc. Když jsme se jich konečně dočkali, tak to shrnuli jedinou větou - „to byla ale pi...“!!

Vyšli jsme z letiště, nádech a slunce...24°C. Náhubky dole...a tady už byl Mojmír, který na nás čekal více jak hodinu! Hned tedy k mikrobusu a přivítání po moravsku! Odjezd směr Jeruzalém. Zastávka na krásném místě Mount Scopus, odkud jsme město měst viděli pod sebou, dozvěděli jsme se, kde je čtvrt arabská, kde židovská, kde je staré město, kde se staví. A pak už směr hotel Ibis Styles na Ben Jehuda třídě. V 19 hodin už jsme měli všichni výsledek testu a všichni negativní. Takže v 19:30 společný odchod na večeři. Byli jsme u Arabů, dali si šawarmu, to je něco jako kebab zabalený v placce, někteří falafel. To je fritovaná kulička nebo placka z bobů, z cizrny nebo z obojího a spolu se zeleninovým salátem zabalené v pitě. Ale nemusíte si dávat vegetariánské, k výběru je maso kuřecí, skopové, hovězí nebo ryba.

Krátká procházka, plán týdne, posezení u piva a kolem jedenácté večer rozchod na pokoje. Padli jsme všichni do postele. Unavení a zmožení...

fotogalerie:
1. pohled na letiště z kavárny
2. jednotlivé terminály pro vytisknutí letenky
3. pohled na Jerusalém z místa Mount Scopus
4. hotel
5. hotelový pokoj

R/3
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 04. čen 2022 12:09 #15045

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
ZAČÁTEK CESTY

Všem účastníkům přišla na mail zpráva 3.3.2022 od spolužáka-vyslance a styčného důstojníka, že letenky jsou zajištěny!

A teď už jen maličkosti...poslat zálohu na letenky. Zbytek se bude doplácet až v koncem dubna. Asi...
Styčný důstojník se postaral i o pojištění, takže jsme mohli být v klidu nejen na úraz, léčebné náklady, pobyt v nemocnici, smrt, ale i proti komplikacím s covidem. V případě pozitivního nálezu jsme měli pojištěno i storno letenek.

Kolem 28.3. jsme ještě museli doplnit čísla pasů a 11.4. poslat Karlovi ( styčný ) doplatek za letenky a pojištění – on to totiž zaplatil za všechny najednou...A 19.4. přišel e-mail od Mojmíra s rozpočtem na ubytování, transfery z letiště, mikrobus s řidičem pro jízdy při poznávání Izraele, posláno mu bylo od všech jednotlivců na jeho účet.

Další zpráva 21.4. : TAK SI KAŽDÝ VYTISKNĚTE SVOJI LETENKU……!!!
SRAZ 15.5.2022 V 7.15 HODIN, VÍDEŇ -TERMINÁL 3


Příprava pokračuje:

Milí spolužáci,
tak, jak mne pověřil hlavní organizátor zájezdu do Izraele Karel Krchňáček, zajistil jsem přepravu UH - letiště Vídeň dne 15.5. a zpět dne 20.5.2022 mikrobusem s kapacitou 8 osob + řidič.
Jako první se na Karlovu výzvu ozvala Anička Burešová, kapacitu včera naplnil jako poslední Pavel Nesrsta.
Čas odjezdu z UH upřesním v týdnu před odletem. Po konzultaci s majitelem vozidla lze řešit i svoz z místa bydliště, pokud by se nejednalo o větší časové zdržení.
Cena je stanovena celkově na 8.000,-Kč /odvoz i dovoz/, tzn. že na osobu celkem 1.000,-Kč při variantě UH-letiště Vídeň a letiště-UH. V případě, že někdo bude potřebovat vyzvednou v místě bydliště /za příplatek/, dejte včas vědět.

Čas utíkal a napadala nás spousta otázek. Vymoženost internetu je skvělá.

Další info:
Sorku, a všichni, posílám itinerář a pár poznámek.
Většina dotazů je tam zodpovězena, ale doplňuji:
Pršet nebude.
Dlouhé kalhoty jsou vhodné pro náboženská místa (důležitější pro holky: zakrytá ramena a nohy nad kolena).
Určitě nějaký svetr nebo lehkou bundu na večer. Například dnes máme v Jeruzalémě večer 13 stupňů.
Karta stačí v 90% případů, místní šekely si případně vytáhnete z bankomatu. Mohu ale doporučit pár drobných dolarových bankovek na bakšišné arabským řidičům, kteří nás budou vozit: asi tak 10 USD na den, dny budou tři.
Zdar
Mojmír

Tohle už byl 4. květen, tedy 10 dnů do odletu. Ovšem ženy to vidí ještě detailněji a mají tzv.“holčičí“ dotazy:
Mojmíre, tak takové "drobnůstky":

- když si budu chtít na hotelovém pokoji uvařit čaj nebo zapnout kulmu - jaké jsou tam zásuvky? Vzít si s sebou tzv. přechodku?
- předpokládám, že nad ručníkem ani nepřemýšlet...budou...nicméně pro koupání asi pro jistotu?
- po příletu bychom měli být dle instrukcí ohledně covidu 24 hodin v karanténě. Kde a jak?
- musím mít pokrývku hlavy na některých místech? Pokud ano, stačí šátek?
- jak je to s vodou - je všude pitná, nebo si kupovat balenou?
- kolik je plus-mínus cena třeba káva, voda minerální, obložená bageta, hrozny, banán?
- je lépe si vyměnit dostatek šekelů nebo se dá běžně platit eurem nebo dolarem? Tohle jsi vlastně částečně odpověděl v rámci itineráře...

Navíc nařízené restrikce a obstrukce ohledně testů, respirátorů, dotazníků a formulářů. Mojmír nás uklidnil:

Ahoj všichni,
jen krátké upřesnění ohledně karantény:
Funguje to tak, že po příletu do Tel Avivu musíte absolvovat PCR test, jinak to nejde. Volba je jen v tom, jestli si ho předplatíte předem (v rámci vyplňování příjezdového formuláře), nebo si vystojíte frontu a zaplatíte na letišti. Takže doporučuji předplatit.
Karanténa je pak definována takto: 24 hodin od příletu nebo do obdržení výsledku testu, podle toho, co nastane dříve. Moje zkušenost je, že vždy nastane dříve zpráva o výsledku testu, nepochybně druhý den ráno už ji budete mít.
Mojmír

Pět dnů před odjezdem ještě detailní informace o počasí v Jeruzalémě, připomenutí testů a vyplnění příjezdového formuláře, váhy zavazadel a na co nezapomenout.

Ve čtvrtek před nedělním odletem se uvolnila pravidla, takže už nemusely být PCR testy, stačily antigenní. Já jsem se i přesto objednala do UH nemocnice na PCR, a to v sobotu 14.5. na 7:00 hod. Hlavně jsem potřebovala mít výsledek v angličtině. Přišla zpráva na mobil i do mailu a pak jsem potřebovala mít zaplacený tzv. Rapid test v Tel Avivu:

Dear ANNA BURESOVA,
Thank you for registering for the Corona test in Test & Go system.
In order to perform the test, you must present the payment confirmation and personal barcodes to the Tester.
Order code: 5370421
The test results will be sent from the system to the e-mail box and mobile phone that appears in the registration for the test, after about 30-24 hours from the test.
In addition the results can be seen at testngoresults.femi.com.
You must identify yourself on the results website using the registration details with which you registered for the test.

Příjezdový formulář jsem vyplňovala až v sobotu večer ( v angličtině ) a tiskla, protože při tisku se okamžitě na formuláři objeví v pravém horním rohu datum a čas – a formulář nesmí být starší 36 hodin.

V sobotu během dne jsem se balila, ale hlavně jsem na cestu upekla mrkvánky plněné povidly a byla vybavená i slivovicí. Moc jsem toho nenaspala, vstávala jsem ve čtyři, sprcha, snaha snídat – ale takhle brzy, když jsem zvyklá snídat po osmé?? Ještě nebylo 5 hodin a zvonek. Dva spolužáci potřebovali na toaletu, což bylo fajn – snesli mi dolů kufr.

Bylo 5:10 hodin a řidič zavelel ODJEZD! Vyrazili jsme směr Vídeň ( to už jsme za sebou měli ochutnávku vypálené slivovice ). A s jedinou krátkou zastávkou na poslední čerpací stanicí před Rakouskem , tedy zastávkou čurací a na kávu, jsme na letiště dorazili v 7:20. Terminál 3. Vítání všech účastníků zájezdu, přípitek a „jdeme se odbavit“!

R/3
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

Cesta do Svaté země 31. kvě 2022 08:03 #15027

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
PROLOG

Jerusalém 2022

Vždycky jsme byli zvláštní třídou, a to po celý čas studia na gymnáziu.

Chlapců 28 a děvčat jen 8...náš třídní měl tehdy 35 let a týden co týden byl „na koberečku“ u ředitele školy. Tedy soudruha ředitele. Psal se rok 1976.

Od prváku jsme každý měsíc pořádali diskotéky a pouštěli Beatles. Každý měsíc jsme pořádali „suchý slalom“ na Rochuse a co dva měsíce dělali třídní táborák „Plamínek“ u cihelny. A díky našemu třídnímu jsme skutečně pravidelně co dva měsíce chodili do vinného sklípku trénovat, aby se na maturitním večírku nepřihodilo, že někdo nezvládne pár deci vína. Každé jarní prázdniny jsme vyjížděli na celý týden do Beskyd na Kyvňačky na chalupu, kde mezery mezi trámy byly vycpány mechem, kde nám vařila manželka třídního a kde jsme lyžovali, trénovali na sněžnicích a nebo nachodili 100 jarních kilometrů. Ještě něco bylo zvláštního – od třeťáku musela paní školnice vždy o velké přestávce sednout na kolo a zajet na „Kaču“. Těch dvacet minut velké přestávky stačilo na jedno pivo...

Kronika je za ty čtyři roky plná – a píše se další, už více jak 40 let. My se totiž scházíme PRAVIDELNĚ rok co rok v rámci Letní filmové školy. Vynecháno bylo jen jednou jedinkrát v roce 2020. Důvod? LFŠ se kvůli covidu nekonala. A co 5 let máme sraz třídy vždy od pátku do neděle i s ubytováním. To jsou srazy „výroční“.

V roce 2018 jsme na srazu zapíjeli miminko spolužáka, který si ke svým dospělým synům pořídil ještě holčičku. S novou a mladou maminkou, samozřejmě. A v té bujaré náladě padl dotaz, kde budeme vlastně mít sraz 40 let od maturity? Protože se dostavil i spolužák Mojmír, který žije už asi 5 let v Jeruzalémě, tak muselo přijít: „Jeruzalém!“ Nemůžeme se tedy divit, že se ihned rozjelo plánování. Tedy stručně – byl vybrán vyslanec za třídu, který tam poletí v květnu 2019 a vše s Mojmírem objedou, obejdou, zjistí a zajistí pro spolužáky na rok 2020. Stalo se a už v listopadu 2019 byly zajištěny letenky a přihlášeno bylo 25 účastníků zájezdu ( bohužel už tři spolužáci nejsou mezi námi, dva žijí v Kanadě a několik nemohlo kvůli zdravotnímu stavu nebo rodinné situaci ). Díky Cov19 se situace změnila. Nicméně po rozvolnění jsme stihli mít sraz po 40 letech po maturitě na tři dny druhý týden v září na chatě Lopeník. Jako vždy s třídním profesorem, s matematikářkou a češtinářkou. Tady padlo konečné rozhodnutí, že JERUSALÉM BUDE!

Situace v roce 2021 to znovu nedovolila, nebylo nám přáno. Ale IV.D se nevzdává a neháže letenky ani do koše, ani do žita. Sraz loni v srpnu opět v době LFŠ uznal „neodvolatelný samozvaný výbor“ a byly rozdány úkoly.

R3
The administrator has disabled public write access.
Vygenerováno za 0.257 sekund