Za panem generálem Jánem REPASKÝM....

V HOLEŠOVĚ: velitel čety (1957-1958), velitel poddůstojnické školy (1959-1960), velitel roty (1961) , velitel školy důstojníků v záloze...(1961-1967)

svoji vzpomínku zaslal poddůstojník roty "B" 1963/1965 desátník v.v. velitel radiostanice Karel BENDA:

Ve slovenském Spravodaji č.02/2026 jsem našel vzpomínku na generálmajora Jána Repaského ...sloužil jsem pod ním a jsem na to hrdý...

To nebyl oficír, ale ztělesnění.

Po "přijímači" jsem byl vybrán do poddůstojnické školy pluku.

Vyfasoval jsem svůj noční stolek. Sundal čepici, zastrčil si ji za opasek a "fuňel" se stolkem vzhůru do patra.

Zastavil mne břitký hlas:

" Vojáku, hlaste jméno.. " odložil jsem stolek na schod a bez dalšího salutoval... ostuda!

Uplynulo asi půl roku, sloužil jsem "dozorčího roty". Chodbou se ozval třesk výstřelu. Pocházel z kanceláře velitele školy.

ŠOK.

Bez klepání "vtrhnu" do jeho kanceláře.

Vůně nebo pach střelného prachu....vedle vchodu do kanceláře terč vpředběžící figury. V hlavě "běžce" díra....také ve zdi...

Zakoktal jsem... "soudruhu kapitáne.."

"Vypadněte..!

Setkání třetí bylo opět dáno mými šňůrami dozorčího roty.

Seděl jsem na židli dozorčího, krátce nad ránem... najednou mě někdo škrtí, přehodil jsem ho chvatem... kapitán Repaský... "chrápete tuná" máte štastie, nepriatel by vás uškrtil...

Čekal jsem na denní rozkaz roty... nebyl jsem potrestán...a postupně jsme s velitelem školy prožili vícero chvil, dnes "vzpomínek"

ČEST jeho památce!

Vojín Karel B e n d a - po přijímači 1965.. roty "B"..

... do poddůstojnické školy jsem byl vybrán "funkce-radista " PROČ?? nechtěl jsem a trucoval,u MUDr.kpt.Činčára jsem simuloval poruchu sluchu... Dr.Činčár: "chcete, abych vás nahásil pro sabotáž vojny?" tak to jsem fakt nechtěl. Skamarádil jsem se s Petrem Spáčilem; byl to fachman na elektroniku a moje chabé znalosti dost doplnil; přesto jsem "trojku" radisty ze začátku neudělal ...pozn.redakce 3.výkonostní třídu radisty"...

To mne "zlomilo"... ráno jsem vstával o hodinu dříve, o hodinu chodil později spát.. výsledek.: "dvojka radisty" mezi prvními... a přišla nabídka- lákavá-- zůstat zařazen na škole.

Ale- velitel objevil dřevomodeláře BOBOTA- získal přesnou pažbu své sportovní pistole a já? návrat na rotu... tak chutná "malé štěstí"... čekal mne "výstuop" na Mout...kýžena radistická jednička: vyslat a přijmout 100 znaků/min...

Civil byl rychlejší.. čekal mne Svazarm Gottwaldov.. a "moderátor svého volacího znaku" ... soused, který pracoval na kontrole v Roźnově a měl přístup k součástkám mi přislíbil postavit vlastní stanici...od vojenské správy přísný zákaz....

Čo bolo....


des.v.v. Karel Benda

******************************************

Na svvvz.cz jsem si dneska přečetl vzpomínku na velitele poddůstojnické školy kapitána Jána REPASKÉHO... VÚ 7374 Holešov, (později generálmajora..)

od našeho kamaráda - jak přesně uvádí strašina Chmelík- poddůstojníka roty "B" let služby 1963/1965 a si dovoluji se připojit:

velitel radiostanice, desátník v.v. Bohumil PIŇOS.

Byl jsem stejně, jako kolega Karel Benda, po "přijímači" vybrán do poddůstojnické školy pluku.

Někdy na jaře 1964 jesem se vydal, bez "platné vycházky či opuštění ubytovacího prostoru", na cestu domů. Jel jsem vlakem , v Olomouci přesedal na Prostějov.

Dával jsem sice pozor na vojenské kontroly, ale nečekal jsem takové "rojení" hlídek po obou stranách nástupiště.

Rezonovalo mi heslo našich "mazáků" - "nenechat se chytit"- jsem přece paradesant z Holešova!

Nastala honička,

podařilo se mi vylést na střechu vagonu, měl jsem tedy předhled, ale oni měli vysílačky, seskočil jsem, v polobotkách, využili toho a "rvačka"... na zápěstích pouta , shluk civilních čumilů..

Zajat.

GAZ pořádkové hlídky mne odvezl do Olomouce.. zamřížovaná záchytka. Nějaký poručík nadmíru spokojený s mým zajetím mi sdělil, že se "odtud nehnu".. až si pro mne přijedou z Holešova... " no tam si to pěkně vyžerete.."

V duchu jsem mu dal za pravdu...kapitán Repaský - tvrdý chlap, se mnou něco udělá...

Holešovský Gazík projel branou našich kasáren, vyšel dozorčí pluku, přivezli toho "dezentéra"...

Převzal mne dozorčí roty.. "Ty vole, čeká Tě starej a je pěkně nasranej..."

Dozorčí zaťukal, " vstupte" ...:

"Soudruhu kapitáne, vojín Piňos se hlásí na váš rozkaz", stál jsem ve ztrnulém pozoru.

Velitel školy seděl za stolem, díval se do papírů , které mu přinesl od dozorčího pluku dozorčí roty.. zřejmě hlášení o mém zadržení..." vařil jsem se " ve vlastní šťávě".

Velitel najednou vstal, co vstal, vymrštil se jako pružina.. a: slovenština dovede vyjádřit lásku měkce a mazlivě a také být granátometem...

" Piňos , výsledky studia dobré... ale!! nechat se chytit???? ... v y p a d n ě t e !!!!

Vypadl jsem jako kule z praku... došel na světnici, hlavu v dlaních... odpolední denní rozkaz velitele školy: "mužstvo potrestání : tři dny vězení po službě".... vydechl jsem si úlevně...

Vzpomínka na můj výlet byla dějinami zaznamenána: na tablu absolventů poddůstojnické školy jsem vyobrazen v pruhovaném, vězeňském munduru.



Nastoupil jsem řádnou dovolenou a vrátil se zpět ke "své rotě B"...

---

des.v.v. radista Bohumil Piňos 1963/1965 - velitel radiostanic

Ohlédnutí za "bájnou rotou C" VÚ 7374 Holešov 1968 / 2025 ...
PRAVDA dost drsná... roto "C" ....
Na klubovém portálu KVV Holešov, zveřejnil kolega Fr. Vašíček, zřejmě mluvčí roty "C" let 1968 letošní oznam k výročí srpna 1968... skvělé, že rota "C" po tolika letech stále udržuje soudržnost...pochvala.!
Rota "C" velená tehdy nadporučíkem J. Strossem se přesunula mimo kasárna, okamžitě byla v podstatě odsouzena k smrti, když její přesun byl okupačním zpravodajcům oznámen přímo jistým příslušníkem pluku.. ( my víme kým, ještě žije!!! ) a nestyděl se, kdysi nastoupit v trenýrkách a baretem k replice ZÁSTAVY PLUKU! informaci máme přímo od zesnulého plk.Ing. Miroslava Šediny z roku 1990, kdy vypovídal na Okresní prokuratuře v Kroměříži ! ...
několik desítek kluků, vyděšených situací, vyzbrojených polními lopatkami , beze zbraní, doprovázených ženijním náčelníkem pluku majorem Mikušem se přesunulo na kótu nad střelnicí Dobrotice.
Více se dočteme na stránkách KVV Holešov v rubrice věnované tehdejšímu ex veliteli pluku pplk. Ing. M. Šedinovi.
Také knize TOP SECRET, plk. Jiřího Dufka, kde měla být rota " vyjmuta za stavu pluku" jinými slovy - byla by postavena do role "teroristů" a podle mezinárodního práva by mohla/ nemusela- být popravena ...
Následně, aby toho nebylo dost, byla stažena a bylo jí nařízeno "odstranění překážek" na přistávacích plochách letiště Přerov...rozkaz byl splněn a velmi hořký pocit nejen velitelství letiště vůči našim příslušníkům zůstal.. u některých veteránů letiště Přerov dodnes..
Ty pocity roku 1968 neumíme a nemůžeme s rotou "C" sdílet.. jen oni ví...
Proč o tom píšu?
Autor vzpomínky si stýská po medailích...v podstatě jsou jich kbelíky, včetně oněch s lebkou..
Ale!!!
rota "C" byla odměněna na nejvyšší úrovni a to tak, že velitel roty pan plk.v.v. Ing. Stross,, staršina roty kapitán v.v. Dušan Hric a svob. Jiří Müller , příslušník roty "C", byli přijati dne 19.prosince 2018 v Senátu České republiky za účasti nynějšího pana prezidenta a dalších vrcholných představitelů státu. tedy byla jim a rotě ! projevena úcta na úrovni nejvyšší...



takže,
pane kolego... pokud někomu z roty "C" by medaile chyběla...dodáme..
veterán Pavel Chmelík, senior
K dotazu čtenářů, "kdo je kdo"...
Vpravo:

Generál , nynější prezident České republiky Ing. Petr Pavel,
plk.v.v. "Čejen" nebyl příslušníkem VÚ 7374 Holešov, sloužil v Prostějově, jeho účast ???
npor. v .v. Josef Bartošek , politicky nejvýznamnější OSOBNOST Klubu výsadkových veteránů Holešov.. on osobně zajistil přijetí pluku Holešov z roku 1968, významných osobností 21.srpna 1968 u předsedy Senátu ...po boku jedné z nejvýznamnějších holešovských dam... (m. j. varhanici kostela sv. Anny v Holešově),
v bílém saku pan pplk. v.v. Jiří Sehnal, náčelník spojení pluku v srpnu 1968... vysoce se v srpnu 1968 ve "spojení" pluku vyznamenal...
uprostřed: pan Jaroslav KUBERA... předseda Senátu České republiky
vysoký muž v černém s baretem výsadkáře:
pan plukovník v.v. Ing. Jaroslav Stross, velitel roty "C" v srpnu 1968,
vedle pan ředitel Vojenského historického muzea v Praze pan plk. Dr. Eduard Stehlík,
staršina roty "C" v roce 1968 kpt. v. v. Dušan Hric s paní Zdenou, oplývala mimořádnou inteligencí a organizačním talentem...bohužel, její ""skryté vedení Klubu" ( zesnula neočekávaně)...spolek nese viditelně, zejména nyní...
svobodník Jirka Müller s paní... Jirku si vyžádal PÁN do své roty...
na konci kapitán v. v. JUDr .Pavel Chmelík tehdy praporčík - dozorčí u vchodu ... čelil "psychologickým nájezdům okupantů" obrněnci do brány kasáren... nůž VO7 proti kulometu 12.7 a kanonu 155 mm..
.No pasarán...

enbe
Dokumentace: ze Senátu ČR.

18.ČERVNA 1942 4:45

byl kostel sv. Cyrila a Metoděje obklíčena asi 960 příslušníky bojových útvarů Wafffen SS (Ersatz Batallion SS "Deutschland" ( vyl náhradním praporem SS "Německo" ) a SS Wachbatalion Prag ( SS Strážní prapor Praha), asi stovkou příslušníků Gestapa a místní hasičská posádka.

V té doby byli na hlídce : velitel parašutistů Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík. Stanoviště měli na vyvýšeném místě na kůru v kostele.

Do kostela vnikli první příslušníci Gestapa, zasaženi byli střelbou parašutistů...první přestřelka trvala přibližně dvě hodiny, kdy obráncům docházelo střelivo. Gestapo házelo do kostela ruční granáty. Střepinami zranění Opálka a Bublík posledním nábojem ukončili boj, parašutista Bublík zemřel při převozu do lazaretu SS v Praze- Podolí, Kubiš byl nejvíc zraněn střepinami, zemřel již v sanitce.

Gestapo jejich identifikaci nemělo, tu později provedl konfident Gestapa Karel Čurda a Hana Krupková.

Josef Gabčík, Jaroslav Švarc,Jan Hrubý a Josef Valčík byli ukryti v kryptě.

Podle některých pramenů zkoušeli prokopat únikový východ, což se nepodařilo ( není 100 procentně ověřeno..)

Gestapo zkusilo granáty se slzným plynem, ty byly vyhazován zpět...

Následoval pokus s vyplavením- použiti byli protektorátní hasiči. Obránci hadice vystrkovali zpet; při jednom pokusu tak přišli o žebřík... Němci použili výbušninu v zadní části krypty (byl to zazděný zadní vchod), obránců, se otevřením vchodu naskytla nečekaná výhoda- stříleli ze tmy na světlo a Němci museli sestupovat po schodech...

Poslední chvíle života obránců byla počítána jejich náboji.

Kostel a kryptu hájili:

rotný Josef Gabčík

rotmistr Jan Kubiš

npor. Adolf Opálka

ppor. Josef Valčík

čet. aspirant Josef Bublík

četař. Jan Hrubý

rotný Jaroslav Švarc

ČEST HRDINŮM...!

Hrdiny nebyli jen vojáci !+

Následoval nacistický teror- zabránit mu se pokusil pravoslavný biskup GORAZD . Napsal několik dopisů jak předsedovi vlády protektorátní, tak ministru školství a do kanceláře říšského protektora; v dopise bral vinu za ukrytí parašutistů na sebe.

Zastřelen byl

dne 4. září 1942 na střelnici Kobylisy; s ním byli zastřeleni

- kněz Václav Čikl, předseda starších Jan Sonnevend, kaplan Vladimír Petřek ( o den později)- Česká pravoslavná církev byla nacisty zakázána.

Zrádce Karel Čurda dostal půl milionu říšských marek druhou polovinu dostal parašutista Viliam Gerik, další odměna byla vyplacena dalším sedmi zrádcům a padesáti třem malých udavačů...

Zradou Čurdy

byla zcela rozkryta a zničena síť českého odboje v Praze; popraveni byli i s rodinami další spolupracovníci: Jan Zelenka - Hajský, Václav Novák, Jaroslav Piskáček, Václav Kůta a další...

29.dubna 1947

byli Karel Čurda a Viliam Gerik za zločiny velezrady československými úřady popraveni...

---

volně zpracováno podle dostupných materiálů- R/1

Za naši redakci se vzpomínky na hrdiny oné doby účastní členové redakce paní Olga Friedrichová a veterán VÚ 7374 Holešov svob.v.v. Milan Friedrich...

před chvílí se vrátili za Prahy naši redaktoři paní Olga Friederichová (R/7) a veterán VÚ 73 Holešov let 1967/1969 Milan Friedrich... v jejich reportáži je trocha nostalgie, vzpomínky na hrdiny roku 1942 postupně blednou...

Nicméně svůj úkol splnili bezchybně.. setkali se s panem Václavem Kameníkem, historikem a dvěma zajímavými absolventy Školy důstojníků v záloze ,,, který je který? holešovská děvčata minulosti...??

Náš redakční úkol byl naplněn- beze zbytku... pochvala!!!

S hlubokým smutkem

vzpomínáme mimořádnou OSOBNOST československých dějin

pana generála Milana Rostislava ŠTEFANIKA -slovenského politika, vojáka, letce, generála francouzské armády, astronoma a meteorologa...

V letech 1914-1918 byl v čele československých legií v Srbsku, Rumunsko, Rusku a Itálii ; členem Národní rady v Paříži, v letech 1914-1918 ministrem vojenství.

Tvořil společně s T. G. Masarykem a R. Benešem základy Československa.

Zesnul dramaticky při letecké nehodě v návratu do vlasti...

V roce 2019 a anketě "Najvätši Slovák " obsadil jako největší osobnost slovenský dějin místio

p r v n í !




******

23.března 1943 zemřel v pražské nemocnici četař absolvent František VRBKA.

Byl členem paradesantního výsadku vyslaného z Anglie do Protektorátu Čechy a Morava. Výsadek byl zařazen do druhé vlny výsadků. Desant tvořili npor. Bohumír Martínek, čet.asp. František Vrbka a radiotelegrafista des. Antonín Kubec s radiostanicí Blanka.

14.března 1943 upravený bombardér Halifax Mk II BB 281 s imatrikulací NF-O patřící do squadrony FAF přepravující výsadek byl zasažen německou protileteckou obranou poblíře Mnichova. Vracel se s výsadkem, který se nepodařilo vysadit. Výsadek patřil do operace BRONSE.

Tu noc provázela výsadky sama kmotřička SMRT. Krátce po zásahu prvního výsadku byl sestřelen výsadek IRIDIUM,, v letounu přežil Vrbka a jeden z posádky letounu...

Z havarovaného letounu přežili dva.. čet.asp. František VRBKA a Sgt. Malcolm John Hudson zařazen RAF-letový inženýr - s těžkými zraněními zajat a na následky 11.4.1942 zemřel.

Výsadkář František VTBKA byl poznán, převezen do nemocnice pro příslušníky SS do Prahy a zde je vyslýchal zrádce Karel ČURDA. marně...

Jména posádky Halifaxu nejsou zapomenuta:

S/t Christopher Francis Gibsob DFC- zařazen RAF první pilot- zahynul

W/OI Douglas Clark Lisson RCAF- 2 pilot- zahynul

W/021 Maurice Teller Peter /Pete/ Mayers RCAF -radista-střelec. - zahynul

F/Sgt John Stanley Rigden RAFCR- navigátor - zahynul

Sgt Harold John Sharood RAFVR- střelec - zahynul

F/ Sgt Arthus Stokes DFM, RAF - radista, střelec-zahynul

Sgt Leo Peter Ward RAFVR- střelec- zahynul

---

ČEST PANÁTCE VOJÁKŮ !

Jan MASARYK -

Jan Garrigue Masaryk, nar. 1886, československý diplomat, politik, syn prvního československého prezidenta ...velvyslancem v Londýne (1925-1938), vláda exilová, poté ministrem zahraničí ve vládě exilové, londýnské... z ní přešel do "první košické", druhé vládě Zdeňka Fierlingera a poté první vládě Klementa Gottwalda.

V letech 1944-1945 zastával také funkci ministra národní obrany, poté ministra financí.



Zahynul tragicky 10.března 1945.

Zatím jsou dány tři možné verze úmrtí, když příčina smrti je jednoznačná- pád z okna v Praze na Hradčanech.

1. verze - nešťastná náhoda při vyklonění z okna /alkohol? drogy/ nikde zmínka...

2. verze - defenestrace agenty nově nastupujícího režimu roku 1948...

3. verze- hrozící nebezpečí a únik před nám po římse...?

V současné době se všechny verze prověřují.

Jan Masaryk byl významnou osobnosti československé státnosti...

Dne 16.února 1947 se v Lounech narodil

Jaroslav KUBERA ,

český pravicový politik, od listopadu 2018 do ledna 2020 předseda Senátu Parlamentu České republiky.



Dne 19.prosince 2018 přijal ve Valdštejnské pracovně v sídle Senátu skupinu příslušníků 7.výsadkového pluku zvl. určení (VÚ 7374 Holešov) vedenou npor. v. v. Josefem Bartoškem to ve spolupráci s Nadačním fondem R.A.F Generála Janouška.

Stalo se tak u 50.výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Na setkání byl pozván také současný prezident České republiky.


R/1, R/2 aneb- Pavlové na křídlech!

CLAY - EVA volá Londýn...

než se nadějeme, bude duben a s ním i námi opakovaně absolvovaný vzpomínkový pochod Clay -Eva.

Onen kýžený čas nastane, tedy - nutné je se připojit k

OTEVŘENÉMU DOPISU

organizátorů nočního vzpomínkového pochodu Clay - Eva ze dne 4.1.2025 - je na adrese:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

ve věci :

PAMĚTNÍ DESKY JANA MARKA NA BYSTŘICKÉM NÁDRAŽÍ.

************


Poručík Jan MAREK

narozen 20.1.1913 Vranovice, politický okres Prostějov

vojenská prezenční služba: 1934-1934 10.hraničářský prapor , důstojnická škola pro důstojníky v záloze (10.divize Mukačevo. Desátník aspirant- ve vojenské službě zůstal jako délesloužící. Povýšen na podporučíka -12.2. u 10.hraničářského praporu v Holešově. Zařazen na funkci velitele čety a poté na funkci velitele kulometné roty. V srpnu 1938 povýšen na poručíka pěchoty a podal žádost o přijetí za vojáka z povolání. Ze zdravotních důvodů mu vyhověno nebylo. Propuštěn do zálohy 30.4.1939.

Poručík v záloze Jan MAREK nastoupil jako úředník do firmy IMPREGNA v Bystřici pod Hostýnem.

V roce 1943 začal spolupracovat s nadporučíkem Františkem PECLEM (Chomýž) a poručíkem Janem REDKEM. (Holešov)

Marek se stal velitelem Tajné vojenské organizace soudního okresu Bystřice pod Hostýnem.

13,dubna 1944 přistála v katastru obce Hostišová ( Hostýnské vrchy) zpravodajská skupina CLAY s vysílačkou EVA . Skupina byla tříčlenná ve složení : velitel Antonín BARTOŠ, šifrant Jiří ŠTOKMAN , radiotelegrafista Čestmír ŠIKOLA.

Úkolem skupiny bylo vytvoření rozsáhlé zpravodajské sítě a příprava ozbrojeného povstání. Skupinu CLAY řídila londýnská exilová vláda.

Jan MAREK z titulu výše uvedené funkce s nimi navázal spolupráci a plnil různé druhy zpravodajské činnosti. Skupina se později ( podzim 1944 přesunula.

Krátce nato Marek (říjen 1944) navázal spojení se štábem 1.československé partyzánské skupiny Jana Žižky. Ta se přesunula do Hostýnských hor. Zde skupina velená poručíkem Markem se stala zpravodajskou částí brigády .

Poručík Jan MAREK byl pracovně na nádraží v Bystřici pod Hostýnem, když pro něj přišlo gestapo. Při potyčce s gestapáky byl zasažen střelou, zraněného gestapáci tloukli a bili, až ztratil vědomí. Gestapo jej chtělo dále "vytěžit", Marek při převozu do nemocnice zemřel...

Po válce byl poručíku Janu MARKOVI posmrtně udělen Československý válečný kříž 1939.

Nyní má symbolický hrob na hřbitově v Bystřici pod Hostýnem a památeční desku na škole v Prostějově.

Další vzpomínku můžeme nalézti v knize Antonína BARTOŠE (autor Radim KUNC) "Clay Eva volá Londýn).

My vycházíme vždy v dubnu od malého pomníčku skupiny CLAY-EVA na noční pochod po trase přesunu skupiny na nádraží v Bystřici pod Hostýnem, kde ti, kdož vědí, vzdají pamětní desce HRDINY, úctu...

---

zpracováno dle dostupných historických materiálů R/1

ANTONÍN FAJKUS

V současné době probíhá příprava na oslavu 101. výročí narození bojového pilota

Antonína FAJKUSE,

190 operačních letů, více jak 500 bojových hodin... (pro srovnání: mediálně známý stíhač britského královského letectva pan generál Emil Boček) jich do konce války nalétal 26 ...

O životě stíhacího pilota najdete odkaz pod článkem, autor, historik Jiří Klúc vzpomínky napsal poutavě a hlavně, jede v lednu za oslavencem a chce mu dovést ke 101.narozeninám 101. blahopřání od rodáků...

donio.cz/pribeh-posledniho-zijiciho-101l...-cs-stihaciho-pilota


Naše redakce se p ř i p o j i l a ...připojíte se i vy?..........

R/1


Fotografie převzata z Reportermagazin.cz

HOLIČKO VILIAM

Čas je dušičkový, čas je rozjímání...

Je čas dušičkový, čas vzpomínání …. stále častěji nám chodí smutné zprávy … opět někdo z přátel, z kamarádů odešel do blankytného nebe … „kácí se v našem lese“ !!!!

Při setkávání určitě dojde na otázku ?? KOHO UŽ NIKDY NEPOTKÁME ?? KDO UŽ MEZI NÁS NEPŘIJDE?

Dnes zapálíme svíčky za všechny a nebudeme vzpomínat na každého zvlášť a tak mi dovolte připomenout alespoň jednoho, který mi vstoupil do života jen jednou, a zanechal krásnou vzpomínku na úžasného, čistého člověka … kdo si ho pamatujete vzpomeňte prosím se mnou.

Holičko Viliam …

Vilo byl radistou v Holešově v ročníku 1967-69. Byl výborný kamarád, nikdy neodmítl pomoc, byl od dětství zvyklý pečovat o své malé sourozence, kterým po smrti maminky nahradil její péči i lásku. Trochu z toho si přinesl i na vojnu, byl zvyklý na tvrdou práci, ale také dokázal s pochopením pomoci kamarádům... Tolik o něm „spolubojovníci“

Poznala jsem ho až v době, kdy byl těžce nemocen, byl po chemoterapiích, neměl vlasy, obočí, měl odulé tělo, ale krásné modré oči – okno do duše!!!.

Našli jsme ho, bohužel až v roce 2013. Náš dopis na adresu z roku 1969, putoval po Slovensku ale, nakonec, jako z Pošťácké pohádky, našel svého adresáta. Psali jsme si, telefonovali, sešli jsme se v Holešově na Nástupu v srpnu 2013. Byl to nezapomenutelný zážitek….sešel se s kamarády, obdržel pamětní medaili, poseděli jsme v hospůdce, povídali si a nikdy už nezapomenu na jeho pohled i slova, se kterými jsme se loučili….vrátil se ještě….a ještě jednou….oba jsme věděli, že se vidíme POPRVÉ A NAPOSLED. Volali jsme si ještě několikrát, nikdy si nepostěžoval, musel velmi trpět. Naposledy jsme spolu mluvili o Štědrý večer. Právě ho na den, dva….pustili z nemocnice. Nemluvili jsme o smrti, slibovali jsme si, že v létě všichni společně projdeme TATRY (byl tatranský horský vůdce). Byla to taková nepsaná úmluva….nemluvit o smrti….jednou večer jsem zavolala a z telefonu se ozval cizí hlas….paní Olga, táta ráno zemřel….prosím zavolejte to panu Chmelíkovi, on byl tátovi také velkou oporou….psal mu a vždy to na něho působilo, jako vzpruha….jeho výzva BOJ !!!! mu vždy pomohla.

VILO, jestli nás slyšíš, tak DNES NA TEBE VZPOMÍNÁME !!!!