Poslední dny POMPEJÍ - VÚ 7374 Holešov - ZÁVĚR

epizoda: "PÁNKO VELKOMOŽNÝ"....

Vánoce 1968.

"Romantika" podobná loňské, vyzdobená naší podvodně získanou "ostrou rotou".. "bumerank" - hotovost... sny o dovolené či "opušťáku " zmizely...

Prý potom, jako první , půjde "první skupina".

Vánoce lze poznat jen podle výzdoby, na Klubu pluku a našem, rotním...

Čeká nás zimní soustředění - leden.

Do určité míry mám starosti s Joudou... už není tak "bohorový". "sype si popel na hlavu za nezvládnutou Kuchyňu a "sebemrská se" braním služeb, které by nemusel...

Jsem jeho kamarád a tak s ním stojím 23.prosince 1968 na nástupišti jako "pomocník dozorčího u vchodu kasáren..."

Jouda je "vyzbrojen" SA-61... já - útočným nožem, samopal mám ve stojanu na strážnici a jeden zásobník 7.62 ..."ostrých"....

Dost smutím.

Ke vchodu přijíždí děvčata a "fasují" ... deset, dvacet ... kolik hotelů je v okolí volných?

Myslím na Věrušku, ten pokojík je asi beznadějně...

Poledne 24.prosince 1968.

Ve Stejšnu 1202 se k bráně přiblížil velitel pluku podplukovík Košan.

Jouda zvedl závoru a pozdravil ve ztrnulém pozdravu...

Košan jej poznal a odvrátil se...

"Vierko, běž mu podat hlášení.. nechci se s ním setkat..."

Stejšn se obrátil u ošetřovny a blížil se ke schodům do štábu.... pořadovým krokem jsem se přiblížil k okénku spojujezdce... okénko zůstalo nespuštěno.. nahlásil jsem, že se po dobu naší služby nic zvláštního nestalo...

Košan vystoupil z auta, nevěnoval mi ani pohled a po schodech odešel k dozorčímu pluku...

Byl Štědrý den, byl 24. den roku 1968 a byl "průser "ostré roty" v Kuchyni...

NO! a hlášení podává "nějaký svobodník.."

Na bráně Jouda: ... " Vierko? sem tě v tom nechal.."....

vychází dozorčí pluku- "posada" ...vzájemně se s Košanem zdraví podávají si ruce a přejí spokojené Vánoce.. Košan nasedá do auta, Jouda nás staví do stavnostní "štreky"...zabouchnou dveře- z okénka spolujezdce zaslechneme..."

"Dobře, chlapi , bdělost"...

Končí nám směna, vracíme se na rotu.

Čeká nás Jirůšek s Bodnarikem.

Oba ve vycházkovém, v 17.00 mají slavnostní večeři v důstojnické jídelně.

Jirůšek je nasupen, Bodnarik nuceně laškuje.

Tuláček chystá nádobí na stoly.

Várnice se ˇštědrovečerní večeří " jsou připraveny.

K večeři dostává každý příslušník roty mimo hovězí polévky s játrovými knedlíčky, bramborovým salátem, řízkem 250 g a dvěma zákusky, také půl litru červeného vína "KAHAN" a jedno pivo 7 st.--

Tuláček si vybral jako pomocníky Permona a Čurina...

Před večeři sedíme s Joudou na umývárně.

Kouří....

" Ty, Joudo, kdyby mi Košan, je Štědrý den, podal ruku...popřál, docela jako člověk, myslíš, že bych si ji nemohl mýt ... alespoń týden???"

" Vole...je to ... Pánko velkomožný.." ....

Hodil vajgla do odpadu..

" Pojďme na tu večeři..."

---

R/M.F editorka R/7

POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 1968.... 7.výsadkový pluk Holešov...



Poslední den naší "anabáze" začínal nočním odpočinkem v kravíně, , teplým mlékem a rozloučením. Už nebylo nutno se skrývat; postavili- lépe řečeno- rozložili jsme si "stanoviště" na "pangejtu"- v příkopu pod kravínem.

Nepřijíždí nikdo a "Skupiny " se začíná "mocnit" nervozita. Hrozně se nudíme.

Jouda chce odněkud zavolat na útvar- co bude dále.. hlasitě s tím nesouhlasíme- ale najednou je pryč...

Ale jen "vytáhne paty"- osloví mne ještě trochu podnapilý Permon. ... páchne.

"Ty, Vierka, chceš si poslechnout hvízdání kulek?"

Ukazuje mi sumku se čtyřmi zásobníky do samopalu ... "ostrých" 7.62... "tý vole, kdes to vzal?? No "vypáskoval, niet kontrol.. sme "ostrá rota, nie?"

Objevil se Jouda... " co s tím, Permone, chceš dělat?"

Permon pokračuje směsicí češtiny a východoslovenčiny: " No, chcel som je zakopaťˇ,ale bola by ich škoda, nie?"

Jouda pokrčil rameny- byl tu daleko větší problém než 120 ostrých do Sa-58. Z vrátnice kravína volal do kasáren na naši rotu.. vzal to velitel 4. Skupiny- Honza Kotleška. Oni jsou už v kasárnách a o naší Skupině chodí po útvaru "různé fámy"...

Joudovi Kotleška slíbil, že neporzradí, že mu volal, ani kde jsme...

Jouda zuří, obořil se na našeho radistu Fjodora.. jasně, Fjodor, ani druhý radista zprávy nepřevzali.. lovili... ale- jasné je, že cvičení včera skončilo a navíc- průser...

Skupina, která byla s námi vysazena je doma... kde tedy my jsme?...

Jak to, že nás náš Řídící důstojník skupin neshání... co je to na pluku za "bordel?" .

Co se vlastně v oné době skutečně u pluku dělo???

Exkurz:

---pluk se po událostech srpna 1968 vrátil do normálního života a bez jakýchkoliv problémů plnil svoje úkoly a povinnosti v přípravě štábu, velitelů a SHP.

Mezi vojáky z povolání naproti tomu začal vládnout pocit nejistoty. Ten byl důsledkem nařízení vydaného rozkazu MNO 16 na provedení řádného hodnocení vojáků z povolání.

K tomu byl na závěr roku 1968 vydán rozkaz velitele pluku- v němž se uvádí:

Provedení 3.řádného hodnocení vojáků z povolání.

Podle R MNO č.16 z 10.9.1968 nařizuji ve smyslu předpisu Kádr-1-7 provést 3.řádné hodnocení vojáků z povolání 7.výsadkového pluku.

1. Do 22.12.1968 seznámí se všichni vojáci z povolání s obsahem předpisu Kádr.1-7....

etc..etc... Jiří DUFEK Vojenský útvar 7374 str.61 ISBN -978-80-87567-32-6

---

Jouda si sedl na okraj pangejtu..

"Chlapi, musíme do kasáren stopem...co tady?"

Balíme si věci, zamáváme děvčatům v kravíně a jdeme "pěši"... jenže- to nás asi po dvou kilometrech přestává bavit...nic směrem na Moravu nejezdí a to je chvíle pro podnapilého Permona.

Ten se na mne opětově obrací : " Vierka , čo tak hviezdať gulky?".. Jeho tupý výraz přesvědčuje... raději zaléhám za patník... Jouda zaléhá za mnou... dávka... kulky tříští žulu patníku a dopadají někde kolem dvou kilometrů v terénu...po celé své dráze mají smrtící účinek...

Ve vzdálené zatáčce se vynořil modrý náklaďák.

Jouda vyskočí z pod patníku, mává, řidič nezastavuje... Jouda strhne můj samopal, natáhne závěr a vystřelí dlouhou dávku.. mých ušetřených pět nábojů je vtrapu.. zaskřípou brzdy...Jouda se staví před náklaďák a řidič se vyklání..."co je?"neblbněte tady, taky jsem byl na vojně, strašíte tady slepými.."...

Jouda: " potřebujeme se přepravit, hned teď, do Hodonína..."

Řidič: "tam nejedu a navíc, mám sklápečku, na tu osoby nesmí..."

Do rozpravy se přidal Permon... sice asi moc nerozuměl z obsahu - argumentem byl jeho civilní oděv a kanady, v ruce samopal a krátká dávka do asfaltu...

Výraz řidiče byl děsem... "mám dvě malé děti" .... výsledkem naše usazení na sklápěčce a Jouda v kabině řidiče. Ale kde je Čurin?

Ten leží na okraji silnice zlitý jako "ruský mužík" .. kde vzal do polní láhve slivovici, není čas zkoumat... dostali jsme jej na korbu, jeho samopal raději Jouda- zásobník plný ostrých... auto se rozjelo s trhnutím a Čurin z korby vypadl... bouchánání na kabinu ...Čurin opět naložen... jízda neskončila v Hodoníně, dostali jsme se až na nádraží v Hulíně a do Holešova "na černo" vlakem..

"Ty, Joudo a co ten řidič? .. " no, posrán strachy řekl, že nikomu nic neřekne.." řekl jsem mu, že si jej, kdyby něco, najdeme.."

Polkl jsem. Tak jsme se dostali od "obránců socialistické vlasti " k imperialistické MAFII...



Na rotě poprask- přišel Jirůšek s Bodnarikem.. " velitel Skupiny k veliteli roty..." dozorčí se naklonil k Joudovi... "prý máte nějaký průser..."

Bodnarik Joudovi stačil sdělit, že se s námi jako řídící důstojník nebyl schopen spojit.. je pozdě a vše se bude řešit zítra...

Dozorčí roty nám nařídil vyčistit a odevzdat zbraně.. "Malý staršina Tuláček" sehnal něco k snědku...

Rozložil jsem si svůj samopal na posteli.. naproti mně Čurin.. právě dopil zbytek z polní láhve. Zavrávorá.

Z postele radisty Fjodora vezne Škorpion a namíří na mne...:

"Ty Vierka, ty jsi kurva a já tě zastřelím" ... blbne.. je ožralý... tluče samopalem do konstrukce postele a řve..." Vierko, já tě fakt zastřelím.." ...

Fjodor toho už má dost, navíc se ve dveřích objevil dozorčí roty.. "Tak co je s těmi zbraněmi?" ..

Fjodor vytrhne Čurinovi zbraň z ruky.. "Co si tady tykáš s mojí zbraní?... otevřel závěr zbraně... na zem padá malá, zlatavá "smrt" ráže 7.65....

Fjodor se rychle sehne... náboj mu zbyl ve zbrani po posledním lovu...

Epilog.

V kanceláři "ostré roty" sedí "porota":

major Malaník, důstojník kontrarozvědky pluku..kapitán Jan Jirůšek, velitel roty a kapitán Bodnarik, náš (jak už víme).. Řídící důstojník "ostré skupiny"....

Jouda přizná, že jsme nezachytili zprávu o konci cvičení a tedy jsme neodjeli za cvičení autobusem, ale museli jsme se dostat do kasáren vlakem... " vlakem ? a to hlášení řidiče Bezpečnosti"? ....jindy klidný Jirůšek téměř řval...

Jouda vyšel ven bílý jako stěna.. shromáždili jsme se kolem něj ... kuřata... musíme vypovídat všichni stejně.. že nám dali čas, všichni tři důstojníci, abychom se domluvili, mně došlo až později...

Tuláček zdobil na klubovně stromek a sbíral balíčky s cukrovím na společné Vánoce....

Jouda z roty zmizel, objevil se až pozdě odpoledne ... s nikým nepromluvil...až večer, kouřil sám na umývárně- šel jsem za ním...

CO????

"Vierko, představ si, že když jsme se nevraceli, Honza Kotleška, můj nejlepší kamarád, pustil ven historku, které se všichni smáli, jen jeden z našich "kamarádů" z 5.roty od kontrarozvědky "práskl", že prý jsem chtěl celou Skupinu dostat do Rakouska- pomocí ukradené pramice na Dunaji...a nutil jsem je.. no vyslýchali i tu kontrolu, co byla u nás na "základně"... Honzu Kotlešku a hlavně... podržel nás "Anděl strážný," Bodnarik... že byl s námi neustále ve spojení.. nakonec se to vysvětlilo ... jako fáma... "pro hubu, na hubu" !

"A kde jsi tak dlouho byl... ?"

"No u Malaníka, bylo jich tam více jen v civilu, ale dávali si dohromady všechno, co jste i vy vypovídali, Honzu nakonec pojebali... řekl, že se tak "štengrujeme.." ( Jana Kotlešku- pozn.redakce).

Vánoce 1968 byly v očekávání, co přijde... vojáci z povolání se připravovali na své další o s u d y ... my o svém, ještě nevěděli.

---

Žijí, nežijí? mnozí nebo alespoň někteří pamětníci oněch pohnutých chvil??

tak jak to vlastně tenkrát v prosinci 1968 na letišti Kuchyně a krátce potom bylo?

co bylo v roce 1969?

to vlastně víte, mimo mých dopisů a útržků vzpomínek , nyní- naši milí čtenáři, jenom VY!

---

R/M.F. editorka R/7

POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ 1968....

DEN čtvrtý.

Podle teorie výcviku Skupin hloubkového průzkumu měla být základna s velitelem Skupiny a dvěma radisty střežena na vytyčené cestě přístupové a to i léčkou s nástrahou... a hlídkou... dále měly být vytyčeny ústupové cesty ... no, na našem táborovém "potlachu", kdy dva příslušníci Skupiny byli v civilu Bůh ví kde , tomu tak nebylo... rozednívalo se až po sedmé, oba radisté spali.. vstali jsme - Jouda, já a Trunda... žvýkačka a úvahy:... " Vierka, převezmeš velení základny. Trunda mne doporovodí do kravína...beru s sebou vysílačku, kdyby něco..." a dej pozor na toho divocha Fjodu, ať se tu nechová jako ožralý partyzán.."

Odešli...

Za chvíli přišli oba radisté... " alespoň karty jsme si mohli vzít s sebou..."

Fjodor si nasadil zásobník s ostrými... "půjdu to tu omrknout".... druhý radista hbitě ukořistil Joudův spacák... "kurva, to je blaho.."

Přemýšlel jsem o všem, co bude, až půjdu na podzim do civilu...k tomu všemu ticho zimního lesa; donesl jsem ze studánky vodu, nasbíral suché klestí-, položil samopal vedle sebe... kdysi jsem četl o trestech v pravěku- když vyhasl oheň... vyhnán z tlupy (rodu) ....

čas ubíhal a NIC se nedělo... až kolem třetí odpoledne odpoledne signál příjmu zprávy z malé vysílačky určené pro krátkou komunikaci uvnitř průzkumné skupiny-- Jouda si ji vzal s sebou..

Exkurz:

Průzkumná skupina měla, podle plánovaného úkolu pro vnitřní spojení radiostanice R-350 (rok 1968- předtím RF-1 ) mohla mít sudý počet- "řídící" radiostanici měl na základně velitel Skupiny, druhou mohla mít skupina tzv. "pevná" u komunikace- připravená zničit odpálením nálože projíždějící raketu; další mohla mít tzv."pohyblivá podskupina"- v tomto případě náš autor s Trunečkem. Podskupina v civilním oděvu žádný kompromitující předmět s sebou mít nemohla... tedy, alespoň jsem to v žádném cvičení nezažil... (R/1) na snímku R-350



Technické parametry:

Radiová stanice R-350 je přenosná krátkovlnná simplexní rádiová stanice se samostatně laděným vysílačem a přijímačem.Rádiová stanice byla určena pro spojení výsadků se štábem nebo pro spojení uvnitř výsadkových jednotek.

Kmitočtový rozsah přijímače: 1800 -12000 KHz, vysílače: 1800-7000 kHz

Výkon: 6W (a1) - hmotnost 13 kg! (shazována v GK) výsadkář



Spojení se mnou navázal Truneček.... " Ty, Vierka , průser...Jouda je na šrot...není schopen pohybu... nechat ho tu nemůžeme..."

Rozhodl jsem se hned.. pověřil velitele radiostanice ke střežení zbraní, vysílaček, základny a vydal se "k záchraně Joudy".... pohled na ztrápeného Trunečka a zblitého Joudu byl tristní... Truneček..." to jsem ještě nezažil, přátelství mezi tím chlapíkem a naším Joudou vyrostlo jako kukuřice za Chruščova..."

Čas na vtipnost Trunečkovy průpovídky není, ale je tma a konspirace s bílými plášti se tedy nekoná... Joudu táhneme špičkami po zemi, v odéru páchnoucích zvratků. Míjíme "kontrolní stanoviště " vybudované pro případnou "návštěvu ze štábu. nad hlavou nám hvízdne krátká dávka ze Škorpionu radisty Fjodora... " kde ste? ... Trunečka, viditelně vyčerpaného,střelba rozčilila... " Fjodo, Ty si fakt na palici..."

Joudu instalujeme do spacáku, už nezvrací, vnímá, že je na základně....

" Díky, kluci, trapas.."

přiložil jsem na ohýnek pár větviček. Během dne jsem s radisty udělal kolem základny docela slušné ohrazení, takže zjistit z dálky záblesky ohně už nebylo možné... jen kouř.

Hlavou mi proletěla vzpomínka na přicházející Vánoce. Kupodivu v nich nebyla Věruška, ale máma... asi ta paní z kravína, napadlo mne ještě...

Den pátý...

nuda... Jouda dopoledne strávil praním "šedesátek.." takže když se kolem poledne ozvalo volání: "kde ste?"... vyslechl "civilní podskupinu"... všechno v pořádku, užili jsme civil.." " a co vy, tady"?... "normálka, máme vše OK"... o našich "zážitcích" jsme taktně pomlčeli.

Ale, kupodivu je popadla "průzkumácká vášeň" ... "jsme v civilu, můžeme něco omrknout.."

Joudovi se nápad zamlouvá... bere mapu a dává jim úkol "provést průzkum letiště" ... stavte se v hospodě, dejte řeč.. Permone, tys´přece rodák..."

Permona bylo možno v oné chvíli splésti si s holubem "bublákem"...

Pemon s kolegou se vrátili po desáté večer... "pivnici zatvorili.." ... každý přinesl tři lahve piva...

Den šestý.

Situaci jsme se dověděli až ráno...

Jouda, pln studu za včerejší "extempore" se rozhodl zopakovat návštěvu ve vesnici...kde vzal bílý plášť nevím,. ale vysílačku si s sebou nevzal. jen mne stranou s tím, "že! je to silné, nakonec odpovídá i sám za sebe, sobě si velí..."

no... zůstali jsme bez něho na základně a mně se nabídla příležitost... vyhnal jsem radisty, vzal Čurina a Pemona stranou mimo doslech základy...:" Vierka, dostali jsme se všude, až do kasáren.. všude velké manévry, letiště má být přepadeno velkou speciální jednotkou " v červenych baretoch ... ochrana letiska je posílena další strážní jednotkou... no "čiervenym čiapočkam sa napráší, dostanú mlatu..!

Jouda šel na návštěvu bez spojení, ale tohle by vědět měl. Truneček byl s Joudou, musel jsem to tedy řešit sám...šešel jsem dolů ke kravínu, potkal Joudu s Trunečkem, zase v bílých pláštích...

"Ty, Joudo,... kluci... no vím... je toho plná vesnice, informoval mne "náš chlap" ... myslivci informovali Bezpečnost... jasně, ten náš kretén Fjodor střílel dávky... zatím nic připraveného není, jen lidé nemají chodit do lesa... musíme se připravit na všechno... jo "Jano nás pozývá"... tak Jouda si už s chlapíkem tyká a ještě začne mluvit slovensky?..."

"Jano chce, abych mu představil celou skupinu"... Asi jsem se zašklebil.. "a pak skončíme u prokouše, že?"

"Vierko, ty tomu nerozumíš... on byl za války velitelem podobné skupiny, jako jsme my... přišel s ní z Ruska.. vidíš tu podobnost? ten OSUD, který chtěl, abychom se setkali? "

"No Joudu, na jednu stranu to chápu...ale teď jsou to minus body pro nás! Odhalí nás a věř, Joudo to bude MEGA" průser..." no klika, že jsme se neprozradili barety... "Ty máš baret? já taky a musíme zjistit, kdo ještě... a hlavně, pročešou les, musíme zlikvidovat "základnu"....

Po chvíli se výraz Joudovy tváře změnil. Stal se znovu tváří velitele Skupiny hloubkového průzkumu na polním cvičení...

v sázce bylo najednou vše... zlaté prýmky absolventa Školy důstojníků v záloze, očekáváná hodnost podporučíka... TAK!

kam , se přesuneme tak, aby radisté mohli přijmout zprávu o konci cvičení a stažení Skupin...???

šli jsme lesem k základně, " tři hlavy v pejru"...

Základna.

Dva radisté, vysílačka. Dva samopaly vz. 61 "Skorpion" - OK.. sbalte anténu, přesuneme se.. kam? " nestarejte se! " Přibyly dva nasupené ksichty.

Čurin a Permon... oba v civilu, jen místo polobotek "kanady" skákali v civilu, s plnými polními, v nich měli doplňky civilního oblečení. Nyní v civilu s kanadami a samopaly vz.58 z nich byli, neoholení, skuteční partyzáni...

Balili jsme si s Joudou polní, kontrolovali zbraně....

" Ty Joudo! " .... poodešel jsem kousek od ostatních.." co říkáš, ukrýt se v tom domku u Jana?, kluci by navázali spojení .. dostat se tam můžeme za soumraku snadno.. po jednom, vždyť říkal, že vyklidí a připraví ten zahradní domek... chlapům to musíme vysvětlit... půjdou jednotlivě. .. vytipuju tu cestu, počkáte v lese..."

Jouda na mne chvíli hleděl nevěřícně... "TY VOLE"....!

tak půjdete s Trundou jako první a připravíte to. Vezmete Erku (R-350) a spojíme se.. Čurin a Permon bez problému, jsou v civilu, radisté jsou blbci, těm musíme pomoci...

Tak , sláva! Jouda opět velí....

Vrátili jsme se na základnu, Jouda podrobně vysvětlil plán... nadšení? výraz slabý...

" Chlapi, Vierka s Trundou jdou první, musíme tady uklidit, ani smítko, vyrážíme jakmile se začne stmívat, je to kousek, asi kilometr terénem..Ty, Fjodo, kde máš hilzny ze Škorpionu? "

Odpovědí byl natvrdlý výraz... "měl jsem je sbírat?" ... vole!"

První jsem se dostal do domku já... docela se mi chtělo dát paní domu pusu, "mámo"... v jejích očích to bylo...

"Jano..! "

"Kolko vás je ?" No nakonec celá skupina.. chtěl jste ji vidět.."

Nevím, jakou hodnost měl za války JANO... ale VOJÁKEM byl... ihned roztopil kamna a jako prvou věc- na uvítanou na stůl postavil demižon s vínem...

Truneček se vrátil k lesu, Jouda tam organizoval přesun do vesnice... oba "partyzáni" v civilu- Permon se ihned rozpovídal, Slováci si padli do noty a samozřejmě, dostal panáka... nakonec přišli všichni, společně i s paní jsme si připili... " Ať sa zadarí.."

Já jsem se ujal "budování náhradní základny.." předtím jsem ode všech posbíral zbylé čokolády, paní sklopila oči...no... připočítám-li pana manžela...vařila pro rodinu početnou, kde to vzala..? i dnes na ní ještě s láskou vzpomínám.. na tu starostlivou slovenskou "mamku"..

Prim, jak jinak, vedl Jano. Ano,tu spává, v noci špatně , aby nebudil manželku...otevírá starou skříň a my v úžasu... sovětská puška , bodáky, šavle, medaile... Jouda se převádí, jako dar mu předává do sbírky svůj baret....

Napadá mne "dumka"... dal bych já mu svůj? chci jej vzít do civilu... jasně ! n e d a l !!!

Vytahuje se velitel radiostanice Fjodor...

na stůl staví hlavní vysílačku, mladého radistu žene ven s antenou.. za chvíli se rozsvítí zelená kontrolka- "spojení je navázáno"...

Radista sundá sluchátka... Jano "zírá"... Jouda také... "cvičení skončilo, máme čekat na místě, kde jsme byli vysazeni..."

Zpráva vedla k bujaré oslavě...škoda, že jsem si nezapamatoval jméno oněch skvělých lidiček...

Slováci byli, jsou a asi dále budou národem pohostinným.

Kolem půlnoci se loučíme...Jouda téměř nepil, pečlivě kontroluje zbraně, materiál...s Janem se objímají.. otec se synem...

"Civilní podskupina ve složení Čurin a Permon" na tom nejsou dobře.. vedeme je jako kdysi Švejk četnického závodčího do kravína na seník... cestou vyprazdňují obsahy svých žaludků...

Fjodor si to nechal až do kravína... přitulil se k jedné z krav... ta ještě nikdy radistu 7.výsadkového pluku neviděla, navíc tak zřízeného. Zvědavě mu olízla drsným jazykem tvář....

Noční službu v kravíně měl starý pán, asi už důchodce... o "návštěvě" samozřejmě věděl... na noční návštěvníky hleděl s určitým despektem...

Truneček : "Ty, Fjodo... ona si myslí, že jsi bejk.." dala Ti pusu! "

Starý pán vzal repliku vážně: " Ona nikdy býka neviděla, sem chodí jen inseminátor.."

My řvali nadšením.. krávy byly se stavem svého mládí, smířeny...

---

R/M.F. editorka R/7 obrazová část R/2 technická redakce...

Příště: Epilog.

výsadkový pluk sedmý.... píše se rok 1968... v pořadí den třetí....

SEN...

konečně jsem dostal slíbený opušťák ... pokojík vonící Věruškou... svlékám ji ramínka košilky... " Věruško, na podzim se vezme.... vstříc mi jdou ruměnná ústa... a křik!!! ..

maminka? ne ... tento zní dvojhlasně a drsnou slovenštinou... rudá ústa se mění v hroty vidlí nekompromisně vztyčených... bleskne mi hlavou: tchyně a ještě má sebou pomocnici!

Vstali jsme, pokryti stébly uschlých trav... " navíc se shýbli po samopalech.... vidle se napřímily jako - statečná kopí husitů...

"Co jste, co tu děláte, odkud jste utekli?" zavoláme Bezpečnost...

Slovenština, zejména ta dole od Bratislavy bývá měkká, ale zde ne...

Truneček nervozně přešlápl... já jsem si vzpomněl na maminku; jedna z oněch bojovnic mi ji mimoděk připomínala... "My nejsme zločinci, v noci jsme se ztratili na cvičení, nevíme přesně kde jsme..." vidle byly skloněny... "ani neumíme po slovensky, jsme z Čech"....

Samopal jsem si hodil na záda... "Prosím, už druhý den jsme nejedli, můžeme u vás koupit trochu mléka..? "

Nestudoval jsem psychologii , jen jsem si vzpomenul na reakci své maminky.... " Vy máte hlad?" Z líté saně se vyklubala "maminka" a z té druhé sestra.... synek má hlad... brácha ... "tací zubožení"....

Obě terénní pracovnice naráz zmizely a my jsme se mohli rychle vyčúrat... za chvíli... "pojďte dále"... šatna pracovníků kravína, hrubá lavice , na stole umělý ubrus .. dva hrnky čerstvě nadojeného, ještě vlahého mléka a miska pocukrovaných buchet... "Tý vole"....

Naše společnice si sedly naproti nám.

" Jezte".... "Mariáno, dones ještě mléka..."

Nasadil jsem pokorný výraz...

" Co jsme dlužni.... peníze nechcete, můžeme vám alespoň s něčím pomoci? "

Tak ... a byli jsme jejich..."Když nám pomůžete nanosit konve na rampu..? za chvíli přijedou mlékaři.."

"Prosím" oslovil jsem "maminku" nenahlásily jste nás, že??? měli bychom zle..." "Ne" , zněla odpověď.."Už tak jste si zakusili.."

Starší paní si sedla proti nám, poposedla a bylo vidět, že má něco na srdci...mladší se vytratila- za chvíli přinesla buchty makové... "Vezměte si je sebou"....

Maminka se nakonec rozhodla: " Povídali chlapi, že tady na letišti bude nějaké cvičení , parašutisti, asi jste od nich, že?"

Buchta mi zůstala v krku a nakonec mi to "došlo"... naše cvičení bylo kontrole letiště známo a co navíc... všem občanům Kuchyně... Jouda to musel vědět a "držel hubu"...

Tak váženě, vojáčci, co jste zač?

"Já to nechci nikde říkat, ale mám prosbu...mám doma starého, invalidního muže, z války .. je otravný, každému ukazuje medaile a už jej nikdo nechce poslouchat.. když s ním povykládáte, pookřeje".... chvíli bylo ticho, s Trundou jsme se na sebe podívali..." " No, jak půjdeme přes dědinu v maskáčích?...


"Za mým chlapem chodí zootechnici, když jsou na kontrole po telení krav a bydlíme nlízko.... zkusili jsme si je a padly... objemná taška přijala samopaly, masky... dojedli jsme buchty, dopili mléko a vyrazili... mladí veterináři, asi na praxi....

Chalupa.

Nikoliv v ucelené zástavbě- zahrada s altánem... manžel - určitě kolem padesátky,- právě vstával. Vysvlékli jsme pláště... uviděl stejnokroje... nadšeně poposedl, "vítejte, molodci , tak povídejte- co a jak?" cvičíte tu na letisku? ...

Na stole přistála láhev s "čirou tekutinou" decové sklenky. Nalil je téměř po vrch a jednu do sebe obrátil. Paní zmizela někde v kuchyni.... Truneček mlčel a já zase tím mluvčím... "víte, paní říkala, že jste voják.. tak pochopte..."

Decová sklenka zmizela v hrdle veterána... na dotaz paní... " my, kdyby to šlo, čaj.. " ...

Z kuchyně zavonělo , válečný veterán si zapálil ... "no, žijeme tu u letiska.. jsem invalida - válka...ale žijeme tu spokojeně, mám dalkohled, sleduji, když jsou zde střelby... to víte, starý rozvědčík..."

" Rozvědčík?"

S Trundou jsme se dotkli kanadama....

" No, u nás v Čechách jsem býval na letišti v Mladé Boleslavi co chvíla.. ve Svazarmu... letiště a letadla, to je můj koníček.. ale tohle letiště je dost malé..."

"Cože? malé? "

Z veterána se vychrlilo několik zajímavých informací... " jé, to jsme nevěděli".. vytáhl jsem zápisníček a: Trunda mne znovu pod stolem kopl... v rozvědčíkově hrdle zmizela další sklenka a:

" Letiště Kuchyňa- druhé třídy, nebojové, cvičné, délka dráhy 22000 m, šířka dráhy 60 m... na "stojánkách" 15 strojů MIG 15, dva MIGY 19, jeden M14 a Delfín -L29. Velitel je generál, opravil se "generálmajor"...

Veterán nás už dále nevyslýchal, vodka začala působit...z kuchyně to vonělo čím dále intenzivněji, zelí...

Na stole se objevily talíře, příbory a třetí sklenka.. "chlapci, dejme si..." Obouhlasně s Trunečkem odmítáme... musíme najít jednotku.. chápe. Manželka je rovněž rezolutní.. "nechej je v klidu najíst, dva dny nejedli.."

Slovenské kuchařce jsme vzdali čest... guláš jako segedýn, nadýchané knedliky, pivo... kafe odmítáme... veterán si již šlape na jazyk... "pokrčila rameny, dám ho spát.."

Hospodyňka jde s námi zpět do kravína, svlékáme pláště, nasazujeme ušanky, masky a samopaly...

" Ty vole, chápeš to " ?

Jouda je řádně, jak to slušně napsat... "nasrán" ... " měli jsme tady kontrolu- kapitán Hanák - velitel 4.roty a jeden "štába" s ním...našli nás snadno, plápolající oheň v lese... ale jinak "dobrý"...

Joudu viditelně uklidnily moje poznámky "zašifruj to" ... radisté si už připravili relaci....

Pozn: odeslání zašifrované zprávy trvá jen několik vteřin..zpráva je naperforovaná na úzkém pásku, jakmile radista naváže spojení , zašifrovaný obsah je odeslán ve vteřinách...

Exkurz:

Kapitán Jozef HANÁK - za praporu velitel čety, zástupce velitele roty (1960)... (1961-1969) velitel čety, zástupce velitele roty.

" Ty, Joudo, Ty jsi věděl, že letiště o nás ví.." Zvedl jen obočí... "no, proč se ptáme...

Od radiostanice přišel za námi zvědavý Fjodor.

Jouda vyslechl náš příběh mlčky... zato Fjodor , uši natažené co oslík, " jé, já bych za chlapem šel"....

Jouda zavelel: "Ty Fjodo! už máme s Tebou těch průserů dost, nemyslíš ?vrať se k radiostanici..."

Fjodor se zvedl uraženě...

Jouda roztáhl mapu... "musíme udělat ten průzkum v noci, osvětlení, střežení... "zatím si odpočiňte a vyrazíte kolem dvacáté.. a nechrápat v seníku! No , toho chlapíka bych poznal rád... zítra..."

Prosincová noc je černá, znovu se vrací myšlenky na "Hodinu mrtvých očí.." Jak je to pořád stejné...

Na letiště dorazíme už po poměti. Svítící ciferník ukazuje 22.00 - střídání stráží...jen středová světla, matné obrysy postav přicházejích a odcházejících... aha, maji pevné stojky... ale proč tolik stráží na letišti nebojovém, 2.třídy?

Povely- jde z nich strach... přitisknuti ke studené zemi... na přistávací dráze nic.. zvedám se .. najednou od budovy letiště povely... řízné.. že by měli psy??

Najednou... vše se rozsvítí, světlo červencového poledne... naučeně sebou říznu tváří do země.. tak, teď přijedou v Gazu a mají nás... krve by se ve mně nedořezal... světla naráz zhasla ... naše začerněné obličeje popelem ze základny .... " ty , Vierka, já Ti tady na to seru.. kurva, zima je .. pojďme tu za dne...!"

Ležíme na zádech na mokré zemi.. jsem určen jako velitel podskupiny, ale Trunda je můj kámoš...

Vyhodnocuji situaci...když ta světla od hangáru rozsvítili, byla to náhoda.. o nás neví, to by už byli tady.. zvedáme tváře zabořené k zemi... v malých světlech ohraničujících ramvej vidíme zavádění strážních dvojic .. zhruba po dvou stech metrech... jasně... kdyby to bylo za normální situace, proč tolik stráží.. ví o nás...

odplížíme se do porostu.. no, máme "po žížalkách" seník dnes nebude, vrátíme se na základnu... sdělujeme Joudovi co a jak ... Truneček vyndává pomačkamou makovou buchtu.. podává ji Joudovi..." vy bejci, jestli bude průser... "

Zalézám na svůj smrkový pelech... ohýnek sice je, ale žádná vatra... jen čaj z "kádédávky" ... usnínám, Věrka nikde , tma... do snu pochoduje

den čtvrtý 7. května 2026... pokračování...

---

R/M.F. editorka R/7 paní Olga F.


Díky naší technické redakci jsme zmapovali místo našeho příběhu dnes, v roce 2026.. označené bílým kolečkem ... k udrnatým kolečkem u komunikace je objekt tehdejšího JRD ( komunikace 501 ) zřetelný je výstup do lesního komplexu....

---

R/2 snímek z roku 2025

pokračování VÚ 7374 Holešov- prosinec 1968- "JAK JSME ŠTURMOVALI aneb: POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ".

Den druhý.

... vstáváme dost pozdě, už svítá. vlastně nás budí dohady Joudy s "civilní podskupinou", oba skutečně vypadají jako "dělnická třída za pochodu" - ve vzhledu vede Permon... odevzdávají samopaly, masky, polní... zůstávají jim útočné nože. " Ty, Jouda, daj nám zo sebou "škorpion"... Jouda zvedá obočí: "na co by ti byl" .." neviem, volačo prijde"... Permonovi neujde náš úsměv.... " Som ja něni pako..!!!"

Podívali jsme se s Trunečkem na sebe...

Permon pojede s kolegou vlakem z Malacek do Bratislavy, peníze mají ze žoldu.

A je čas na nás... :

"Sundejte cvičné nástavce" - z Joudova batohu na nás přistanou pěchotní bodáky... a dva kožené opasky...



..."aby vás pokládali za strážné..." . (Kdyby tak Jouda věděl, jak se nám za pár hodin budou hodit...) .. jo,barety tady nechejte... máte beranice. "

Cvičné nástavce jsme sundali, nasadili "ostré" nástavce, odložili cvičné střelivo i dělobuchy, útočné nože dali do pouzdra ochranné masky..."

Otočil se na mne Trunda--- "kolik ich máš?" ... "asi pět a jednu svítící..."

A ještě Jouda:

"Dáš nám sebou vysílačku? .."

"Ne, je tu radioprovoz, zaměřili by nás, máte to kousek, zprávy s nákresem osobně zde na základnu..."

Směrem k letišti jsme sestupovali zvolenou "únikovou cestou č.1"... a ejhle.. pěšinka vedoucí od Kuchyně ke studánce... BINGO.. tak na základně už máme i vodu...to si budou kluci rochnit.."

Naplnili jsme si polní láhve, voda výtečná, Pantocidu netřeba... asi po 300 m nám již známá modrá značka a na jejím konci úvozová cesta ke kravínu... přejdeme silnici na Pernek- buzola- jihozápadním směrem letiště. Ale: nikde žádná cedule: "VOJENSKÝ PROSTOR!" ... divné!

Dorazili jsme k potoku- zvláštní úkaz- ukazuji Trundovi.. jakoby závoje černé špinavé hmoty..." ty vole, to jsou rybičky"... neplavou naším směrem, tak "to" necháme plavat.

Končí listnatý, holý, průhledný les- střídá jej bor...odhrnujeme větvičky.

Dráha letiště jako prostřený stůl - před námi. Orientujeme se rychle, jsme na jihozápadním konci letiště. NIKDO-NIKDE. TICHO-KLID.

Dodal

nám odvahu, jdeme po přistávací dráze - tak 100 metrů potom 50 metrů a měříme její šířku...a je to všechno..od hangárů se blíží, poměrně rychle, náklaďák.. není to Véeska, typ nestačíme zkoumat....

Ze spuštěného okénka vedle řidiče- poručík. " Co tu chlapi děláte, vy jste ze strážního oddílu? a co proboha děláte tady..." čeština" na slovenském letišti. mlčíme... " co děláte tady? vy nevíte, že je zakázáno po dráze chodit???"

Přehazujeme si samopaly na záda... naučený zvyk, hovoříte -li s někým jiným. Navíc, přehozením zbraně získáte čas a pro druhého vojáka je to znamením, že patříte " k nám"...

"Soudruhu poručíku, když to na nás neprásknete, měli jsme jít na konci dráhy vytipovat pár stromků pro velitele..."

Poručík se usmál..."no to jsem si mohl myslet" tak molodci naskočte na korbu, my vás tam dovezeme..." Úplně mne ta moje lež rozhodla, vzrušením se mi plete i samopal, když se drápu na "sajtnu"...auto staví u koncových světel ramvaje.. seskakujeme.. díky..." poručík je samá ochota, "my se stromky kšeftovat nesmíme, ale můžeme je odvést..."

Soudruhu poručíku díky, přijedou si pro ně gazem, nemáme o tom mluvit..." Ok, tak makajte! ale bacha, na plochu vstoupi nesmíte".. "Spíte na noclehárně, že?"

Trunda si přehazuje samopal na rameno a pokrčí jím..." no, kde jinde?" a dík! " Po vozidle zůstal jen odér spálené nafty. Zalezeme do skrytu lesního porostu, vepřová konzerva a zbytek bochníku chleba- ještě holešovského. Kupodivu si zachoval chuť, nebo již máme fakt, hlad...

Trunda stráží, já si píšu zprávu pro Joudu s nákresem .. přemýšlíme, co by ještě .. pomohly nám samopaly (Joudo, tys pašák s těmi nástavci.. a nejen s nimi, i s beranicemi..." S barety bychom už teď mohli být zatčeni někde v kanceláři.. tahle jsme členy "strážního oddílu a ví se o nás..paráda! )

Diskutujeme, rád bych se dostal na protější stranu rozjezdové plochy, no, nebudeme lézt tam, kdy by nás zpozorovali...

Vytáhnu dalekohled- páni! všude plno trosek žluto-zeleno-šedých trosek vlečných leteckých terčů KT-03- ty slouží jako vlek za MIG 15 BIS T- připevněny jsou na dlouhém lanu za letounem- cíl jak pro stihače, tak pozemní dělostřelce...

Redakce...

na snímku je terč KT-4 jeho prototyp vzlétl až v roce 1969...snímek KT-3 jsme tedy ani v archivu ČSLA nesehnali... ale:







zdroj: Volně dostupné materiály Vojenského historického ústavu Praha.

Truneček mé nadšení zrovna nesdílí... pojďme na základnu, předáme zprávu a vrátíme se sem v noci.. logická úvaha, souhlas...

Je ještě dost světla, mrkněme se na "bližnou".

Sice se nelétá, ( no to by bylo, ale doplnit údaje o ní do zprávy musíme...)...na "bližné" jen dva vojíni, jeden z nich mi podal hlášení... "soudruhu svobodníku..."

"Kde máte velitele? " Ticho a rozpaky.... můžeme vám nabídnou čaj a buchty.. on tu má nedaleko holku..."

No, nasadil jsem blahoskonný výraz... odzdravil a jdeme zpět... včas... k bližné se pžibližuje nákladní auto a Gaz... na krajinu padá soumrak a naše maskáče už nejsou na delší vzdálenost vidět...

Joudovi jsme předali zjištěné poznatky, podstatné si nechali pro sebe ve smyslu" za naší bojové aktivity se nic zvláštního nestalo" - tedy ani setkání s poručíkem a průserářem z "bližné" ... zakódoval jsem Joudovi zprávu pro řídící středisko, sdělil radistům, že je studánka nedaleko a směr a se souhlasem Joudy se vracíme ke Kuchyni... "Prolezeme letiště v noci..." Jouda souhlas.. vraťe se ráno.

V lese je tma, jdeme baterkou.

"Ty vole, kde budeme spát? " myšlenka přichází a je vzletná-:

kde je kravín, bude i seno, co říkáš Trundo, na skvělou noc?

Fakt:

seník není uzamčen, je pouze na petlici.... děláme si krásné pelechy... " dobrou noc, Trundo...!



pokračování.... den třetí...

---

R/M.F editorka R/7

Začínáme " Poslední dny Pompejí, APOKALYPSA... všechno je nakonec jinak..."

Návrat na rotu byl ve znamení přípravy na ranní seskok a současně výjezdem na cvičení... "malý staršina Tuláček" vyfasoval pro cvičící Skupiny stravní dávky - Konzervované denní dávky - V . (pro výsadkáře), cvičné střelivo do samopalů vz.58 a výbušky V-10 (dělobuchy) v kombinaci s odpálením vytržením "modré čepičky, " ale asi i dva- tři na odpálení elektrikou---stačila polní baterka..

Den prvý...

IL-14 zakroužil na letištěm Holešov...skáču jako druhý za Joudou s "Gékáčkem", třetí Truneček, radisté, dva průzkumníci, a jeden panceřovník...poměrně malá Skupina...

Asi 30 m nad zemí jsem spustil "Gékáčko"... špatný odhad, rána a šel jsem do parakotoulu....balím naučenou technikou padák, skládám do vaku a hlásím se "dozorčímu doskokové plochy".." svobodník Milan Friedrich, seskok bez závad...... "zařaďte se" ..

balím torbu ze seskokové do bojové .. nikdo neví, že v "Gékáčku " mám jen hadry a ne "Pé- enku, 6.5 kg.." nastupujeme do přistaveného autobusu... Pé-nku strkám pod sedák...

Autobusu velí výškou nepřehlédnutelný důstojník - autař, kapitán Bohumil Vlk ( kpt. Bohumil Vlk - důstojník technické skupiny 1961-1969)....

nastupuje i druhá Skupina, se kterou budeme okolo letiští na Slovensku cvičit...

Jouda pečlivě, před nástupem do autobusu, zřejmě po své nedávné zkušenosti kontroluje každého - zbraně, útočný nůž, , dalekohledy.. v autobusu je spousta místa, každá skupina sedí za sebou. rozdělena uličkou..

kapitán Vlk studuje trasu přesunu, na mapě je vyznačeno místo imaginárního seskoku a pochodu cca 50 km na místo "akce" ovšem, je prosinec 1968 a "všechno je jen jako..."

Znovu obdivuji Joudu ( snad jsem se do něj nezamiloval, proboha!!), jedná s důstojníkem jako "rovný s rovným"...na mapě je vyznačeno místo, kam bychom místo holešovského letiště skákali...a autobus nás doveze až k letišti... druhá skupina, která jede s námi je co do "výsledku" zcela bez zájmu....

co mne zajímá nejvíce... potřebuji nechat v autobusu Pé- nku a řidič je "bažant" .. asi jede takovou trasu prvně.. no, přijde na ni až po návratu do Holešova v autoparku...

BINGO.

Jedeme, jedeme, zastávka na "čurání" , svačina- tyčinka čokolády, kuřáci mají na cigaretu deset minut..

Autobus zastavuje pár set metrů od místa, kde začíná sledovaná plocha letiště...



....vystupujeme a Jouda opět "kontrola" ... taktně oba obcházíme onu šest a půl kilogramovou "usměrněnou nálož".. vracíme se k ní až pozdě odpoledne..

"Vierko" pokud nás přesměrují na komunikaci?

Mlčím ... s Trunečkem jsme na sebe mrkli- Jouda- nic... bude se to řešit, až bude "průser" .. tak- to je celý ON...

Autobus zmizel ,

navlékáme na sebe materiál ... Jouda se orientuje v mapě..zbývá nám přesun několik set metrů nahoru do zalesněného kopce " do hory, jak říkají Slováci" , na kótu 759 Vysoká.. a ?

"začít plnit úkol.."

Že jsme správně, ujišťuje dunění leteckých motorů... mně se "plaší srdce...to dunění...

Jdeme, bez "krytí" jako turisté na výlet. v zástupu s rozestupy.. cesta je zprvu vyježděná, vede do kravína a poté pěšina nahoru do lesa.. vede nás modrá značka... snažím se proniknout clonou lesa na letiště- odtud je slyšet hukot tryskových motorů... nejde, není vidět nic.

Jouda nařizuje " kouřovou" a roztáhne mapu.. tady jsme... radista Fjodor vytahuje "škorpiona" a zásobník se dvaceti "včeličkami"... neodevzdal je na letišti a nikdo na to nepřišel... (byl prosinec 1968...)

" chlapi, zajistím maso.."...

Jouda má asi jiné starosti a Fjodor není současným předmětem jeho zájmu...

Kóta 759

je jako nejvyšší v okolí označena kovovým trianglem, dá se na něj asi do dvou třetin vylést.. fakt.. jsem tam a vidím do krajiny. Rychle se orientuji. pásy lesa jsou ve směru přistávací dráhy.. ale odtud vidím jen střechny budov.. v podstatě nevidím nic...

... zájem Joudy: "Vierka,slez dolů ať se nezabiješ...kdo by Tě odtud tahal..." No... starost více jak dojemná...

Slézám a někde blízko třesknou tři výstřely...samopal to není, sakra.. že by škorpion? myslivci? ochranka letiště to není...

Z porostu vyleze Vojta, radista... vášnivý lovec ... v ruce dva bažanty... "vole, ty nás chceš mermomocí prozradit? "

Pokračujeme sestupem z vrcholu kóty.. a sláva.. je zde terénní vlna, tady vybudujeme základnu.... všichni se zapojujeme do budování základny,. radisté směřují anténu... dva únikové východy, hromada nasekaných větví jako lůžko a skryté ohniště...

Jouda povoluje přípravu bažantů, no, já raději volím vepřovou konzervu...máme už skoro dopitý čaj, je třeba najít vodu.. Pantocid máme..

Na "základně " jako na "čundru".. ohýnek plápolá, spokojenost.. ovšem, jak kdo- já s Trunečkem připravujeme zítřejší průzkum letiště... sleduji rozhovor Čurina a Permona s Joudou... mají zde civilní oblečení a skoro Joudu vydírají...a zase Jouda... obraty, za které je námi buď obdivován, nebo zatracován.

Konečný verdikt.

Dva dny pro "civilní podskupinu" .. zjistit rodinné vztahy.. Jouda povoluje ..

to jsou ty "obraty" za které je Jouda obdivován. Riziko. Kvůli všemu... prostě- celý Dibelka.

Mám na to svůj názor, který neřeknu. Beru dalekohled a vracím se k trianglu..

Fijodr vysílá a přijímá zprávu od řídícího důstojníka. Asi je jím již Jirůšek, Bodnárik nemá o činnosti Skupiny ponětí...mistr na podvody a "kšefty"...

Jako zástupce velitele Skupiny šifruji...radista posílá moji zprávu.. a jsme pod kontrolou Řídícího důstojníka ... cítím smrad z připáleného masa.. bažanti nebyli dobře obalení blátem.. není dost vody, není tím ani dost pečínky...

Jsem unavený.. jdu spát... Dibelka mi půjčil svoji sekerku- tu nosí neustále s sebou..mám lůžko královské... nahoře svítí hvězdy a docela není ani zima...je prosinec roku 1968.. a jsme na "čundru..

Jouda osobně zkontroloval výměnu cvičných nástavců na střelbu "slepými".. nařídil doplnit při večeři polní láhve čajem...mimochodem jsem si vzpomněl na moje povýšení..." no, snad někoho nemáchali..."

Dostal jsem pět KDD- konzervovaných stravních dávek, 2 dělobuchy a dvě krabice cvičných nábojů, našrouboval "cvičný nástavec" a "ostrý" si dal do čištění na samopal..

Rozbalil jsem všechny kádédávky a vzal si jen co mi chutná z konzerv, toaletní papír, žvýkačky a všechnu čokoládu. sůl...

"Tankové suchary" jsem rovnou hodil do koše.. pantocid, tablety na úpravu pitné vody ten se hodí vždy a ejhle, štěstí, cigarety.. ty vyměním v "poli"...vlasec s háčkem na ryby...

Do "Gékáčka jsem nacpal "civil" našeho "horníka," druhý si nabalil Truneček..

Poslední dny Pompejí ... "PRŮSER" ...

Skupina je zformovaná před budovou muničního skladu " Do padáku ustrojit" ... jdeme s Trunečkem kolébavým krokem, "gékáčko " je sakramensky těžké, do autobusu nám pomáhají, stejně jako do letadla. Zatím jsme nedostali zbraně.. ale nedávno proběhlo "nastřílení zbraní" důstojníky roty; tak asi dostaneme zbraně až na letišti....

Na letišti rojení "štábáků"... " z padáků odstrojit, kontrola materiálů a jejich odevzdání"... otevřel jsem "gékáčko" ... no, asi mne Jouda pojebe, PN-ka samozřejmě zůstala na muničkáku. Podíval jsem se na něj..." proboha, to není Jouda! zesinalý, ztrhaný, vyděšený výraz tváře....

" Joudo, co se děje???!

Na rozjezdové ploše stojí dvě I-lka připravená ke startu, přijíždí skříňová P-V3S, veze cvičné padáky na seskok,... naše "ostré" jsou vyrovnány na balícícíh stolech a kontrolují je "padáčkáři".

"Ty, Vierka, víš, jak jsem si dával ty věci do šedé brašny? Tak tu nemám..."

"Kurva, obešel jsi ostatní velitele Skupin?"

"Jo, nikdo..."

Mozek se mi rozběhl na plné obrátky., k dalšímu seskoku máme asi čas, musíme sehnat Gáza a jet na muničák..

Na letišti je i Bodnarik, svého Gaza nám půjčuje , na střelnici u závory strážný. Vychází velitel stráže, Joudův kamoš...budova č.1 je ještě otevřena... hledáme... NIC!

Asi tři metry od vchodu do budovy č.1 stojí strom, od něj je vidět na bránu muničáku; oblíben je svým vysezeným důlkem, strážní si tam po zavedení stráže sedí, je v něm možno i klimbat... automaticky jdu k němu a? ve vysezeném důlku šedivá brašna...zvedám ji vítězně ... a bojím se, aby mi nedal Jouda pusu!

Stíháme letiště právě ve chvíli, kdy se kapitán Koller po Joudovi shání, aby mu odebral "ostré šifrovací tabulky"... potichu s Joudou dumáme: " kdo měl zájem tu brašnu sebrat? nic se z ní neztratilo...".

Jouda mi stiskl ruku, věděl jsem, že "tohle je přátelství " po zbytek vojny...

Mezitím na letišti "cvrkot"... oblékáme cvičné padáky se záložáky, kontrola výsadkovým náčelníkem a nastupujeme do připravených letadel... dunění motorů a známý pocit při stoupání..V letadle přítmí... dvě skupiny, více jak dvacet lidí ... pojednou turbulence a s letadlem to hází, bleskne mi hlavou " hodina mrtvých očí"... udělalo se špatně Čurinovi, sesmekl se z lavičky a téměř rozbalil obal hlavního padáku....přispěchal vysazovač a padák mu spravil.. někdo vzadu začal zvracet, kyselý pach.. vysazovač otevřel dveře... letíme v mracích, strašidelný pocit.... sesedáme z laviček na podlahu, je cítit, že letoun klesá...nad dveřmi se objevuje přerušované žluté světlo...zákaz vysazení... klesáme a letadlo poskakuje po travnatém povrchu, ještě jednou se motory rozduní a ticho... poprvé v životě jsem přistál....

Padáky do skříňové PV3S... my pochodem do kasáren. Vydává se studená strava, čaj v termosech...přichází za mnou Dibelka, přichází kamarád...

Uléhám a na stropě vidím průřez dnešního dne...skákat budeme zítra ráno.. já po deváté...

---

pokračování : Jak jsme šturmovali... APOKALYPSA.

Prosinec 1968:

Poslední dny Pompejí ... "JAK JSME ŠTURMOVALI..."

Získáním statutu "ostré roty" jsme postupně ztráceli volný režim, panující po odchodu našich "mazáků" do civilu.

Sice, množství stráží skončilo, jak by se daly dohromady "ostré Skupiny hloubkového průzkumu" rota musela být "pohromadě celá...

Namísto nezbytných služeb a stráží a "vorazu" ma hulínských brigádách máme opakovaný IMZ- instrikčně metrodické zaměstnání, spočívající v objasnění podmínek skutečného nazazení na akce v zahraničí. Cvičení jsou tak věrohodná, že vlastně nevím, zda je to UŽ!

V těcho úvahách "nejedu" sám, nejvíce s velitelem Skupiny Dibelkou, ale z útržků rozhovorů s dalšími mi je jsané, že toho mají plnou hlavu i oni ...ale nejvíce informací má Dibelka.. k němu, jako "přes cedník", pronikají dokonce utajované skutečnosti přímo ze štábu pluku...

Konečně své dostávám i já...na co čekám? na místo našeho nasazení!

Dibelka: "shromáždit na učebnu, skupina.." ... "kluci, tak to bude "na ostro" .. U Bratislavy a jako "ostrá skupina" . Letiště druhé třídy, Malacky ,prostor: severozápadní část Malých Karpat ..."

Chce se mi zavýt štěstím. Letiště!!!

Ale poslouchám dále..."nebude to žádná srranda, vysazeni budeme asi 50 km od letiště, přesun s materiálem, skákat budeme na Vajnory u Bratislavy.. jo a poletí s námi druhá skupina Honzy Kotlešky....budou dělat letiště Ivanku....

Pane Bože! samá letiště! Tolik štěstí najednou, jde mi z toho hlava kolem... musím toho nechat, chtěl bych všechno hned...

Uplynul den a dostali jsme oficiální, "odtajněné" zadání. Následně se přesunujeme na štáb, do speciální učebny , mapy, plastický stůl s připraveným terénem.. jsme tu poprvé, ale Jouda již týden - s důstojníkem štábu, který naše "nasazení" bude řídit. Jouda to zná, je i tady suverén stejně, jako když se předvádí ve třpytivé uniformě před děvčaty na tom tanečním večírku...jak se ta děvčata o něj zajímala!!

Postava vymakaná motocyklovým sportem, rojení... vosy na medu! Ta široká ranema berou za srdce aproboha!! i mne? Vierku?

Stojíme okolo plastického stolu a posloucháme štábního důstojníka.

Říká se mu :

Řídící důstojník Skupiny hloubkového průzkumu. Jeho úkolem je po záměru Generálního štábu v určitém prostoru Skupinu na přidělený úkol připravit, být u jejího nástupu do letadla; v případě, že by přežila a vrátila se po splnění úkolu, ji na určeném místě vyzvednout a předat k výslechům kontrarozvědky. On je posledním, kdo si podává se " jdoucími na smrt" pod schůdky letadla, ruku...

Řídící důstojník drží v ruce ukazovátko: " seskočíte na travnaté letiště Vajnory, po shromáždění skupiny a kontrole materiálu se přesunete skrytě do okolí Malacek , vybudujete základnu a navážete se mnou spojení. Úkol průzkumu civilního letiště si vyžádá i podskupinu v civilních oděvech....

Dotazy? Další podrobnosti obdrží velitel Skupiny...

Vrátili jsme se na rotu. Tak, karty jsou rozdány. Dibelka se ptá: "Kdo chcete být pohyblivou podskupinou? "

Hlásí se Čurin - Karel Linhart a Permon - Milan Labanič. Dibelka chvíli uvažuje- nakonec souhlasí.... volá "malého staršinu" a "pohyblivá podskupina " jde fasovat civil...ten večer již v ničem jiném nechodí...

Exkurz:

Skupina hloubkového průzkumu 7.výsadkového pluku měla zpravidla složení: Velitel SHP (Skupiny hloubkového průzkumu), zástupce (starší průzkumník) velitel radiostanice a radista , dvě tzv: pevné podskupiny - v jedné byl panceřovník a "podskupinu" pohyblivou,, mohla být v civilu.

Ta byla vyzbrojena samopalem "Škorpion" S-61 ráže 7.65 v podpažním pouzdře a dvěma ručními granáty. Složerní a vyzbrojení skupiny bylo dáno předpokládaným úkolem. Tzv."civilní podskupina" by byla v případě zadržení na území nepřítele jím vyjmuta z "válečného práva" , označena za teroristy a popravena.(partyzáni)... Vytvoření "pobyblivých podskupin" se ukázalo ve výcviku vojáků základní služby typu "permona" 7. tříd základní školy co čirý nesmylsl.. to nakonec ukázal čas..

My s Trunečkem zůstáváme "na svém" - vyskočíme s "Gékáčkem" jako první , tak s tím i Jouda souhlasí..a vzhledem k typu úkolu není pro skupinu postavana "pevná podskupina" takže jsme my, v uniformě, skupinou "pohyblivou".. paráda.

"Gékáčko": GK-30 osobní podveěený zásobník na laně... výsadkář jej odjistil asi 50 m nad zemí před přistáním...GKa sloužil k přepravě zásob...vešlo se do něj asi 20-30 kg střeliva, potavin, thavina a dalšího materiálu...



Takže- postaveno, zformováno....

Další částí přípravy SHP se seznámení se situací na místě- probrali jsme u plastického stolu, nyní rozbor.. ve válce by to asi bylo jinak.. tady to vypadá na "tramský potlach"...

Výsledek: letiště slouží co cvičná základna pro ostré střelby na tažné terče. Cvičí zde útvary letectva, kdo v době našeho průzkumu bude cvičit, nevíme.. ale potěšitelné: není to letiště "ostré"... takže žádní psi,.. studujeme s Joudou podriobně mapu kolem letiště, jsem jeho zástupcem jako "starší průzkumník" .. přizváni jsou i radisté- musíme najít vhodný bod nejen pro vybudování "základny, kde bude velitel skupiny, ale i přístup k základně a její střežení, radisté potom situaci vhodného spojení... dva dny zvláštního klidu.. nakonec sedíme nad mapu s Joudou sami, zbytek Skupiny jede ráno do Hulína na brigádu...

klídek je pouze zdánlivý... kolem poledne se hulínští brigádníci vrací.. kdo je odvolal? proč?

Krátce na to: bojový poplach!

Před štáb přijíždí autobus khaki, nasedáme a vítá nás otevřená budova č.1.muničáku Dobrotice.. velitel skupiny přebírá materiál a rozděluje jej.. já s Trunečkem fasujeme trhavinu, Jouda rozbušky... páskujeme střelivo do zásobníků...granáty nedostáváme, místo nich??

Další členové skupiny fasují konzervy a - máme štěstí! Někdo donesl do autobusu čerstvý, vonící chléb- dostal se do naší slkupiny zásluhou člena roty- přišel jako nevýsadkový a byl přidělen do výcviku vojenských kuchařů, odkud se právě vrátil...Slovák Vilo Hlaváč- fajn kluk.

Jouda bere s sebou také dva spacáky s odůvodněním, "že "nevychrápaný průzkumák je mu na nic" asi v předpisech to není, Jouda trvá na svém a spací pytle k dispozici jsou...

Na vše zde dohlíží důstojníci štábu. Jeden z nich, major Koller k sobě volá Joudu; předává mu šifrovací tabulky "ostré" ... tak to tu ještě nebylo!

/ exkurz: major František Koller - 1961-1969 - pomocník náčelníka štábu pro šifrování - poz.redakce/.

Jouda má, jako velitel skupiny, zvláštní brašnu. Není khakki, je šedivá ... do ní "fasuje rozbušky, bleskovici, zápalné šňůry a nyní i ty tabulky...

nabízím se, že mu něco z toho dám do Gékáčka- podívá se na mne a "Ty jsi se zbláznil, nebo co? " do gékáčka dej "péenku"

"Péenka- váží přes šes kilo, to potáhneme s sebou??"?

Že jsem raději nemlčel...

Exkurz:

Průbojná náložka PN-4 byla vyvinuta společně se silnější verzí PN-14 a byly určeny k ničení opvnění (viz 2.světová válka-Belgie, Francie). V ČSLA byly zavedeny v roce 1953 (zdroj Mgr.Martin Dubánek), výroba se plně rozběhla kolem roku 1956. Náložka, kterou zavrhoval veterán Friedrich. má celkovou váhu 6.4 kg- 4.75 kg připadá na trhavinu TNT a Hexoden v poměru 50:50. Podle vlastních zkušeností z výcviku let 1961-1969 na Libavé, probíjí pancíř 35 cm a žlezobetonovou desku 100 cm- Pavel Chmelík - veterán Holešov.

---

pokračování příští... drama se stupňuje...

R/M.F. editorka R/7

Poslední dny Pompejí...." v akci....Yperit"...

Kolik bylo v letech 1960-1969 ve službě důstojníků a praporčíků jsme nezkoumali a po pravdě řečeno, proč?

Známí byli "odborní náčelníci ve specializaci výsadkové přípravy" každý z nich byl přítomen při seskocích jak ve dne, tak v noci, na letišti v Holešově, nebo odkusd se startovalo.

Následoval náčelník "dělostřelecké přípravy- měl na starosti zbraně, střelivo, granáty, panceřovky a náboje do nich...kapitán Vlavoda byl ve své profesi bohorovným do doby, kdy zkormoucený staršina roty přinesl do dílny "zbrojíře",odborného technika, samopal vz.58 s tzv. "vydutou hlavní," tedy, kdy voják vystřelil v době, kdy byla hlaveň ucpána blátem nebo zapomněl, že má na hlavni nasazen tzv. "cvičný nástavec" pro střelbu cvičným střelivem.

To tehdy, kdy zachtělo se mu, či dalším ubytovaným (dokud byla na světnicích mužstva ještě kamna,) pohostit Skupinu zastřelenou srnečkou či zatoulaným psíkem...pokud k tomu došlo, bylo nutno , aby viník projevil dostatek "dobré vůle".

Moskevská vodka" nebyla drahá a je dodneška na vrcholu chutí a než se ocitnout v plukovním rozkazu "zbraň 3.roty byla znehodnocena neodborným použitím" ...tak měl na oné "ulitbě zájem staršinou roty počínaje, velitelem roty konče...

Třetím "bojařem" byl ženijní náčelník pluku se svými pomocníky; když se potřeboval "zašít" , byl na muničním skladu v Dobroticích...

Nevím přesně, kdy se u pluku měnily slamníky nacpané krmivem a všichni, počínaje velitelem pluku fasovali nové spací pytle, (ale o tom jsem se někde zmínil) "... byli u stohu s vrstou pečlivě nacpaných slamníků (u "mazáků" vylepšených pečlivě naistalovaným tyčkami od smetáků) , "děl- náčna" seděl na polní židli s minohledačkou; na okolních rozložených celtách se hromadily náboje všech ráží- chyběly tu jen panceřovky, ovšem "třešničkou na dortu" byla tzv. "nástražná osvěcovadla"... při jejich náhodné iniciaci byl byl nocležník již jen "zpopelněným " číslem příslušnáka pluku.

Ovšem, kapitán Valvoda si jako vždy, rady věděl...s každou rotou zde byl staršina... nástražná osvěcovadla byla uložena do příslušných beden- rady si věděli i velitelé rot: nařídili noční střelby s municí nalezenou, přidali zrychlený přesun do Dobrotic, vozidlo dostal jen staršina s pomocníkem , velitel roty s veliteli čet- GAZA...

Raritou

mezi "odbornými náčelníky a již jsem o něm psal, bycl plukovní chemik- kapitán Oldřich Pecháček. Postavou subtilní, na rozdíl od kapitána- později majora Valvody ; tomu důstojnický opasek pomáhal spíše udržovat dolní hmotnost těla, než vojenskou kázeň, opasek chemického náčelníka byl upjat na poslední otvůrky.

Pecháčkovou přezdívkou byl "Iperit" a již jsem o tomto důstojníkovi poměrně obšírně psal v epizodě plukovního tanečního reje ...

Kapitán Pecháček zřejmě znal jen dvě barvy, černou a bílou...po jeho službě dozorčího pluku byly "černé" následně popsány v "Knize mimořádných událostí...

Pokud jsem měl tu smůlu a dostal "dozorčího roty" , společně s "posadou Yperitem, vyhnout jsem se ničemu nemohl. Součástí výstroje a výzbroje dozorčího roty byl (měl být) ... ostře nabroušený nůž VO-7 a ochranná maska BSS.Mo 4 v čisté brašně, ...



Období přezkumu naší roty na "rotu ostrou" mne setkání s "Yperitem" doběhlo stejně, jako posledního dostihového koně na závodní dráze.

Na rotě se objevil i Jirůšek, aby zřejmě viděl, co v nedaleké "budoucnosti"- vyfasuje.

Následoval pokyn dozorčího roty: " Rota nastoupí do řady s metrovými rozestupy a ochrannou maskou... bude provedeno překoušení roty...."

V praxi to zamenalo zavěsit obal masky na bok, zaujmou tzv. "tělocvičný postoj", což byly roztažené nohy v úhlu 45 cm a čekat.

"Yperit" přijal hlášení zastupujícího kapitána Bodnarika ve smyslu: "rota je připravena k přezkoušení chemické přípravy; kapitán Pecháček nejprve přešel rotu a zastavil se u prvního poddůstojníka...

Zpytavě mu zahleděl do očí...stál jsem jako čtvrtý v řadě podle svého služebního zařazení "staršího průzkumníka" a čekal.

Rituál proběhl tak, že přezkušovaný ohlásil svoji hodnost se jménem a následně přišel povel: "PLYN".

" Vojín Milan FRIEDRICH" zařval jsem své jméno, abych překvapil nebo vyděsil zkoušenícího. Před očima se mi mihly "stopky "...masku vyjímám z brašny v nejvyšší možné rychlosti.. roztahuji lícnici razantně nasazuji.. AKCE.

Očekávám dusivý stisk gumy na obličeji- výsledek překvapil všechny... lícnice roztržená na obě strany.

ŠOK.

K uším mi dolehne" Jirůšku, dál nemusím, za dvě.. vše další najdete v hlášení..."

Odchod odcházejícího "Yperita" nebylo slyšet. Ticho - provázelo "sen o "ostré rotě- rozplýval se v mlhách.. jen u mne?

Moji úvahu přerušil Jirůškův hlas: "Friedrich, vy jste tomu ale dal... ( řekl to ovšem v překladu, jenž by byl vytečkován.....)

Samozřejmě, týž den jsem vyfasoval od "malého staršiny" masku novou....

Nakonec jsme tu "ostrou rotu" dostali, nechápu, asi zase "kouzlo" kapitána Bodnárika...

A je 11.12.1968,

dopis adresovaný domů.. "nepsal jsem schválně kvůli "třístovce... tak za 14 dnů budou Vánoce, to to letí, hlavně moc věcí se událo..."

Byli jsme na cvičení u Bratislavy. Letělo se letadlem , ale pro špatné počasí nás vrátili- takže jsem zažil i přistání. Zítra máme skákat tady, u nás na letišti...

Teď o tom, co cituji podrobně- čísla každého vojáka jsou stejná- nástup na vojnu na dva roky, to je 730 dnů a nocí.

Jeden z "významných vojenských dnů" je "třístovka", potom "stovka" ... další podle vkusu každého vojína, hlavně, ale, co povolí "furťáci- důstojníci, co tu jsou stále- tedy "furt".

A tak vám doma účast na oslavě "třístovky" popíšu:

V rozkaze jsme byl určen jako "pomocník dozorčího roty" , jako z udělní s posadou "Yperitem" . No. byly nastoupeny stráže, směny a my, dozorčí a pomocníci dozorčích rot. Dříve, než se objevil se zlatými šňůrami kapitán Pecháček, dokoulela se k nastoupené jednotce zapálená červená dýmovnice...kdosi ji odkopl na nástupiště...



V oknech rot a školy, směřující na nástupiště pliku se objevily desítky tváří.... smějících se.. ovšem, tvář přicházejícího dozorčího pluku nevěstila nic dobrého.. spíše tu dýmovnice nesl "težce" ...dozorčí vedle mne špitl: " Tý vole, to bude"..

Po provedené kontrole nařídil kapitán Pecháček " Velte rozchod" ... za nastoupenou směnou vybuchl "dělobuch"... dveře štábu se otevřely a na pomoc "posadovi" spěchalo několik důstojníků štábu... " Kdo to byl???"

Okna rot se zavírala, křik důstojníků a jejich krátká porada... spěchali na jednotlivé roty.

Exkurz:

....vojenský "dělobuch" v Československé lidové armádě byl pyrotechnickou imitací výbuchu - sloužil k imitaci bojové činnosti. Kontruovány byly jako papírové nebo kartonové dutinky /ovázané navoskovanám motouzem, naplněné pyrotechnickou složí, především četným střelných prachem,/ v horní části dělobuchu byl instakován třecí zážehový mechanismus, nebo zapečetěný otvor s elektrickým odpálením.

Vrátili jsme se na rotu, přebírali zbraně a službu od stávající směny.

Najednou - Pecháček!

Cíl: "nahlašovat přebujaré živly, nectítící vojenský řádu Československé lidové armády, vytipovat a hlásit anarchie, jenž mezi armádu nepatří..."

Rozkaz: "připravíte kbelík na hašení světlic a dýmovnic"!

Provedeno.

Rota šla na večeři a telefonáty z rot.."Už u vás byl "posada"? Řádí jako "červený ďábel!! BACHA!

"Yperit" situaci vyloženě podcenil. Namísto toho, aby vyčkal uklidnění situace, začal pobíhat po pluku a provokoval tak, že se dala čekat i nějaká mrtvola., či těžce zraněný. Najhorší byla situace nad námi, na druhé rotě. Odtud na nás hodili dýmovnici starého provedení...





Exkurz:

Šlo o válec z tvrdého papíru opatřený na jedné straně třecí zápalkou, po škrtnutí ze z válce vyvalil bílý dým , mlha, z niž nebylo vidět na krok.

Jednu přiletěvší jsem zastavil nohou a moje kanady zběleny jako obuv primáře v nemocnici. Rozkaz dozorčího, který šel hrát kulečník na klub roty- uhasit v kbelíku s vodou, jak nařídil "Yperit"...

Najednou,

kde se vzaly, po schodech pádí zlaté šňůry s obličejem krytým ochrannou maskou. Než jsem se stačil vzpamatovat, Pecháček mi za hadici ochranné masky strhne masku z obličeje, sundá i svoji a řve na mne, proč nejsou otevřena okna k větrání..."průvan dělá hodně"...

Křik dozorčího pluku "nalil vášně do ohně" , na naši chodbu padá sprška dalších bouchacích předmětů...už jsem to nevydržel, ke stolku pádí dozorčí roty, já na "buzerák..."Yperit" za mnou...scéna z němého filmu...

Na buzeráku několik osob, na hlavách natažené zimní kukly... "Yperit" je strhává, zapisuje si identitu "přistižených".. zítra do hlášení.

Vzpoura nemá konce,

někdo "Yperitovi" říká, ať zaleze do kukaně a neprovokuje "davy" .. trvá dlouho, než to "Yperit " vzdává...

není mi z toho dobře,

ještě dnes jej vidím, jak má nasazenou masku na hlavě .. nechápe, že tohle je oslava!!

Čeho?

Dne "třístovky"... exkurz:

To si, jako rituál , každá rota vyrobí originál své "třístovky" .. parte, které pošlou domů.

Pravdou je, že jsem se i já na "výrobě" třístovky podílel... také jsem jich pár "ukořistil" jako trofej a připomenutí, "za kolik to mají".

Faktem je, že maminka málem omdlela, když, jedna zdařile vyvedená, domů přišla.

Ráno byl dozvuk. Velitelé rot byli předvoláni na štáb,

takže

když se Jirůšek vracel ze štábu a podával jsem mu podával hlášení, mně svým typicky ironickým způsobobem "sprdnul"... "tak Friedrich, nejen konflikt s kapitánem Pecháčkem, že? běžte za staršinou, ať vám vymění "kanady"...



Nastává konec pohnutého roku 1968... kouř Vesuvu houstne...

---

R/M.F. editorka R/7

Poznámka redakce: z textu je poznámka o "dělobuších.." chudák posada kpt.Pecháček to "vyfasoval".. kdyby sloužil některý politruk, seděl by v místnosti "posady" a nevystrčil nos.

Autor příběhu nám na ukázku poslal další .... z let předchozích...

"Čo bolo, bolo.."

Někde v truhlici, našel jsem svitky dopisů z let 1968/1969, rozvázal stužky, začetl se- no, soudruh major Ferdinad Malaník, důstojník plukovní kontrarozvědky VÚ 7374 Holešov let 1961-1969 by si početl, také vojenský prokurátor obvodové prokuratury v Brně... a svobodník Milan Friedrich by zřejmě na čas psal dopisy z vojenské věznice Sabinov...

osud to nedovolil a tak s odstupem desítky let si můžeme my, pamětníci oněch časů, bez hrozby právního postihu číst myšlenky i "činy".. nastávajícího "mazáka"...

Jenomže- osud prokletý do toho praštil, nemáme celé zrcadlo oněch dní a nocí, jen střípky... zkusíme je poskládat, stejně to, co nám vznikne, zůstane křivé.. jako měsíce konce pluku sedmého výsadkového ...

Poslední dny Pompejí 7.výsadkového pluku Holešov - konec roku 1968 po okupaci...

Střípky:

V tom mém povídání o vojně jsem si ani neuvědomil,že už utekl rok,co líčím zážitky v čase "té vojny". Musím se vrátit k posledním dnům srpna 1968, do srpnových událostí; i když jsem je již popisoval...

Pro čtenáře...

musím si pomoci řadou dopisů adresovaných domů.. první, který se mi po oněch dramatických chvílích na střeše jedné z budov kasáren, kde jsem byl jako velitel hlídky Protivzdušné obrany, má číslo 39. Je napsán v sobotu 24.8.1968.

....počasí blbé . Prší. Na vycházky z kasáren nesmíme. Asi se divíte, proč nepíšu "to hlavní a uhýbám od toho"... je pitomé být vojákem, dívat se na "to všechno", jen poslouchat a nemoci nic dělat. Vůbec nemyslím na domov, neb mne napadají černé myšlenky... věřím, že u vás je všechno v pořádku. Věra mi nepíše. No, ale jsem zdráv, osobně není důvod ke smutku. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě špatněji, nebo jak se to říká. Nevím, jak jde pošta a zda to dostanete. Vše si povíme v podrobnostech, až se uvidíme. Napište!!! Váš Milan.



Střípky: dopisy:

.... č.40 . neděle 1.9.1968 ... tady už je celkem vše v pořádku, necvičíme, začali jsme jezdit do Hulína na brigádu do fabriky... rusáčci odtáhli asi 3 km za Holešov do lesa, je to lepší, než když na nás mířili tankama...mezi brigádou mám střídavě hlídku PVO.. rád sleduji letadla ze střechy .. víc psát nebudu, podrobnosti ústně... dnes to mají "mazáci" už jen za 24.. do civilu jdou normálně....

....č.41 . pátek 6.9.1968 ...konečně jsem se dostal k odepsání, mám "šajbu" tak vyplňuji noc.... teď se strašně těším domů.. opušťák mám.. nemáme žádný výcvik, jen hospodářské dny.. asi přijdou rusáci se osprchovat. Musejí vypadat, ale stejně kam se na ně hrabem, fakt jsou to vojáci. V Hulíně stříleli po vlajkách hezky je to vidět na jednom baráku.

.... č.42 . sobota 21.9.1968 ... děkuji za všechny dopisy a balík , počítal jsem, že přijedu domů, ale zatím ne. Nechtějí mne pustit, snad příští týden. Jenže těžko, neboť mazáci jdou domů a my máme před sebou dva měsíce strráží , než budou chodit bažanti. Tento týden chodím frézovat do jednoho zdejšího závodu. Jeden major vymyslel nějaké opičárny na střelnici. Tak vojáci pracují. Chodíme do šajby na letiště.Mazáci jdou v pondělí 23.9.domů.Na rotě veliká reorganizace. Přestože víme,že k nám bažanti nepřijdou i tak se stěhujeme.A předěláváme k novému obrazu třetí rotu. Bude nás méně , jen pět skupin . Skupiny, se kterými je nutno zamíchat.Nastěhujeme se tedy, první a druhá Skupina do světnice, která byla světnicí 3. a 4. Skupiny a do světnice 5.a 4. Skupiny se nastěhuje Skupina 4. a 5.... Proč takový guláš? kvůli "rusákům"? Ale rozkaz je rozkaz, takže? přestěhováno. Alespoň vidíme na buzerák, , na část jídelny a dole na popelnice. Ta místnost šestidílných skříněk tak ta se pěstěhuje vedle umývárky a do volných prostorů té šatny (šestidílných skříněk), přijdou nastěhovat palandy a bude zde ložnice nových velitelů Skupin; ti přijdou ze školy absolventů co nevidět. Změnou přijde i kancelář velitele roty - obě kanceláře se propojí,, takže kdo chce žalovat u velitele roty, pozornosti nižších veliteů neujde. Jo, ještě se musím zmínit - no, šok. Nechali nás svolat na učebnu , vystoupil tam nějaký "štába" ani ho neznám, a rozohnil se..."že přijdou noví vojáci .. my že se máme vystříhat "šikany" a vůbec "všech zlozvyků", které narušují pozvolné začlenění nováčků do kolektivu. Tvrdě se budou trestat odchylky od vojenských řádů.... Soudruzi, musíte si uvědomit, že jsou to jako "kluci z ulice", kteří zažili okupaci a vpád "rusáků" v plné nahotě a prožívali to daleko intenzivněji, než vy, tady v kasárnách. Proto je na ně nutno brát ohled a to je třeba si uvědomit!!! No, to nebylo všechno. Následně bylo svoláno celoútvarové shromáždění , vystoupil tam major Toman z politické skupiny, v podobném duchu opakoval to o bažantech ale- už nepoužíval slova jako okupanci, rusáci...nově máme : "vstup vojsk varšavské smlouvy", mami, tati...

Tak nám ? paní Müllerová, začíná nový věk ... ukládám dopisy a vracím se myšlenkami do měsíce září 1968...

---

4.září 1968 Přísně tajné "Souhrnné opearční hlášení"- morálně politický stav pluku:

Důstojníci a praporčíci u pluku v nprosté většině plně chápou vzniklou situaci a staví se za prohlášení Národního shromáždění ze dne 28.8.1968 a prohlášení vlády ze dne 30.8.1968. Důstojníci a praporčíci svým postojem přispívají ke konsolidaci poměrů.Během uplynulých dnů nedošlo k žádným rušivým jevům, které by narušily konsolidaci poměrů v posádce. U části osob z povolání se projevují názory radikálnějšího řešení situace a názory,které nevěří v možnost pokračovat v obrodném procesu a v úplný odchod sovětských vojsk. Vojáci se staví proti navazování jiných kontaktů než kontaktů pracovního rázu.

Podobná situace a názory jsou i u vojáků základní služby. Hovoří se mezi nimi i o možnosti zhoršení vztahů obyvatelstvem ČSSR a cizími vojsky pro uskutečňování některých jejich požadavků. Tyto názory neovlivňují jednání a štábem a veliteli jsou soustavně vysvětlovány a uváděny na pravou míru .

str.58

Zdroj: Vojenský útvar 7374 Svět křídel Jiří Dufek IBSN-978-80-87567-32-6

příště: s t ř í p k y pokračují R/M.F. editorka R/7