20.listopadu 2026- Pavel Bobek...

... pojď stoupat jak dým až tam, kam jen ptáci mohou..

16.září 1937- 20.11.2013... country , rock and roll, pop music...

PAVEL BOBEK

odešel ... 

 

Dnes, 20.listopadu 2026  končíme, neradi.... 

několikaměsíční pokračování vzpomínek veterána Milana F r i e d r i c h a  na dobu "zralého mládí" tedy již ne na "květy třešnové"...

Š k o d a ...vždy všechno dobré i nedobré nějak končí....a tak na závěr nám přišla (vzpomínky veterána v edici jeho manželky, která od jeho návratu z Holešova dodnes s ním sdílí zase- jak slunné procházky s psíkem po břehu Labe, tak i Labe i jejich nohou, když se mu, "velikánovi, " zachtělo ukázat zpupnou sílu...)

paní Olga na moje sdělení, že bohužel už nemáme další materiál,  připojila drobnou epizodku, škoda ji nenapsat....  (jde o interpretaci paní Olgy s jejím souhlasem) :

.... ty Tatry byly fakt náročné- no, proč jsem nešla  Rysy, jsi popsal decentně, díky, s námi jela také naše rodinná příbuzná, tehdy ve věku  ranné puberty.. chtěla moc hrát volejbal a.. takže-  šli "mládežníci, šla ona, sotva odrostlá věku pionýrskému... .neměla šátek, ale nové, nevyšlapané pohory...večer po návratu  jód a fáčky... fáčky... den druhý nebyla dalších pochodů schopna a nebyl jim schopen další "významný" fukcionář.. kolektivní rada se "usnesla", že zůstanou oba v základním táboře a navíc k možnosti stravy v místě uvaří  kotel skvělé "tábornické" polévky... funkcionář se "prsil".. že ON! 

Po našem návratu ...  "výsledek" ?  vařil  pejsek s kočičkou... kotel se základem  polévky tvořící brambory a spišskou klobásku  zůstal nedovařen, studený..."kočička" urputně zvracela po svém prvním setkání s rumem a pejsek spal spánkem pejsků, aby se posléze styděl... nicméně "strejda Pepa" se o moji mladičkou příbuznou staral dle svých  téměř neomezených funkcionářských možností až do svého skonu... také o celou rodinu ,  " na Pepu " byl spoleh vždycky...

--------------------

R/7