Už jsme zase zpátky v Čechách

Podrobnosti
Vytvořeno: 8. 11. 2026 6:12
Napsal Pavel Chmelík
Zobrazeno: 316

z těch slovenských velkých hor...

Čas, velikán

přespěchal od divokých chvil vodopádů  do vod bystrých pstruhů, do lůna řek Labe a Vltavy, kde  si podávají  ruku na soutoku pod opukovou vyvýšeninou obtékanou se strany severovýchodní  potokem Pšovkou...

Kdysi dávno už je tomu, že na kopci složené převážně z opuky,  kmeni SLOVANŮ patřící, byl kmen "Pšovanů" zde sídlící , připojen ke knížecímu rodu Přemyslovců..stalo se tak sňatkem Bořivoje s Ludmilou... Paní Emma - manželka Boleslava II.  tu razila  denáry s názvem :Emma regina- civitas Melnic. 

A, vzhledem k počasí příznivému, se zde začala pěstovat vinná réva.

A možná i ona tomu přispěla, že kopec, dostavší název Mělník se stal městem královským, věnným, od středověku centrem vinařství v Čechách- přečtenou legendou.. již svatý Václav, vychováván svatou babičkou Ludmilou okopával její vinohrádek... 

Karel IV. ( století 14.) přivezl z Burgund na Mělník vinnou révu...viz vzpomínku veršovanou...Neruda Jan- Romance o Karlu IV.

A v tomto  historicky slavném místě počati  - malá slečna a statný chasníček...

Přešel čas: 

S pravidelností neúprosnou schází se vždy v úterý  v jedné z útulných vinárniček  dvanáct  mělnických žen, (ne "Poslední večeře Páně" žádný Jidáš...) jsou dnes  ve věku zlatem hroznů vonících... ta tam  ona kyselinka, na niž zpočátku panovník klnul...rozvážný tok životních zkušeností, radostí, zklamání - jako v oněch  řekách,  plynoucích hluboko pod nimi...

Probíráno především každé téma University třetího věku, poté  kdo umřel, která zase s kým... otázky politické a vzpomínky...

" Ty, Oli, jak jsi nám vyprávěla.. no !!! jak Tě balil Milan.. ty jámy..." 

Ticho.

.... " no... von mne nebalil jen na ty jámy .... von chodil na rande v zelenejch vojenskejch trenclách se "širokými rukávy" a chodil po rukách.. když se ty  "rukávy" shrnuly a uviděla jsem TO...

TICHO!

Jedenáct počestných mělnických studentek University třetího věku "TO" uvidělo, co svůdný přízrak naděje...  také...

-------------

Je rok 2026.

pokračuje veterán Milan Friedrich...

 ... "probírám se svým deníčkem a narazil jsem na jednu událost.. stala se mi ještě tenkrát ... v popradských kasárnách..."

V minulých částech "vzpomínek" jsme se zmínil o říčce , tekoucí za kasárnami.. je-li vody méně, je možno ji bez problémů přebrodit, jinak se muselo "přes stavidla o pár desítek metrů dále- zacházka. Proč? nesu volejbalovou síť i míč, skáču přes ty kameny, jsou "kurva" kluzké, padáme mezi ty šutry, zvyklý z dopadu na padáku odplácnu o dno...vykoupání jsem nezabránil ... kolem se barví voda do ruda... mokrý zkoumám následky pádu- pořádně roztržená dlaň mezi malíčkem a prsteníkem... 

Výsadkář vítězí vůlí

jsem tedy "nad věcí", kdosi mi nabídl obinadlo a hrajeme! jenž to je za chvilku mokré od krve, barví míš..."běž si to nechat spravit, nebudeme s Tebou hrát dále.." 

Dozorčí roty

v oněch letech v ČSLA na každé rotě, měl pohotovostní lékárničku, je přivolán lapiduch, odborně mi pravačku zasypává jakýmsi žlutým práškem, ( v oné době volně dostupný PENICILIN- poz.redakce)  obvazuje..... "ty, frajter, to by bylo dobre pozašiť.."... "jebu, jsem paragán" .. lapiduch krčí rameny  a já jdu spát... v noc mne budí cukání v dlani  a bolest.. ráno je obvaz zase rudý...

Další dny jsem vyřazen z pracovního zařazení, když o pravačku jen zavadím, začne krvácet- ale pracovat nemusím, ale jen tak "pinkat" přes síť?    kdyby mne tak viděl Terazky...

Vzpomínka na dobu před vojnou...

volejbal- ta hra mi učarovala již dávno, hodně dávno, to jsem byl ještě v "učňáku" .. máme na intru hodně volna.. zůstal mi jeden, do dneška živý zážitek...

Nepamatuji se již proč a za co nám vedení internátu koupilo vstupenky na mezinárodní utkání naši s SSSR.. tehdy byly hokej a volejbal ruskou doménou...vidět zblízka špičkový volejbal.. tak to bylo "vidět úžasný zážitek z vinohradské tělocvičny.."... pro mých 18 let? moment zlomu... svěřil jsem se doma mámě, SOKOLCE, TA?  mne tlačí do kolektivních sportů...a? využívá k tomu i společenské známosti...  

Volejbal 

pochází z anglického " volleyball: volley= je přímé odebrání míče, aniž by se dotkl země- ball (míč).. česky tu hru nazýváme  odbíjená... encyklopedie ji popisuje takto: týmový míčový sport.

Dvě družstva, standartně  po šesti hráčích ( šestkový volejbal), na hřišti tvaru obdélníku  rozpůleném sítí, se snaží odehrát míč na soupeřovu polovinu tak, aby jej soupeř "nezpracoval" a míč se dotkl země.

Historie:

Volejbal vymyslel dne 9.února 1895 William G. Morgan z YMCA v Massachusetts (USA). Cílem hry bylo vytvoření bezkontaktního halového sportu  s minimálním rizikem zranění. Původně jej nazval Mintonnette- později se mu ( to podle způsobu odehrávání míčů začalo říkat dnes ustáleným názvem- volejbal.

První mistrovství světa bylo pořádáno v roce 1949 v Praze! - přesněji: volejbal Mistrovství mužů , Mistrovství světa žen... náš Národní svaz:  Český volejbalový svaz -založen v roce 1924- osamostatnil se v roce 1946! 

Vrcholová - mezinárodní volejbalová federace ( FIVB) byla založena o dva roky dříve... dnes je již volejbal součástí olympijských her.. od  roku  1984 ... v roce 1986 ... jsme se my, kluci bez ohledu věku zaradovali..děvčata asi také- FIVB přijala variantu - plážový volejbal ...

Hrát "volej" pokládám za nejlepší... protivníci nemají se soupeřem fyzický kontakt- to fotbal, hokej, košíková, házená.. tady jde často o zdraví... takové názory obhajovala i moje sportovně založená maminka a s nimi jsem narukoval do Holešova....

Jenže

u "Podhostýnských zabijáků" se nekontaktnímu volejbalu nedařilo.. jak jinak, důstojníci preferují fotbal, orientační běh.. vlastně všechny běžecké disciplíny.. ale je tady nová tělocvična: žíněnky na sebeobranu, judo, a také !! skvělé!! dvě velké trampolíny i jako vzpomínka na minulé spartakiády... skáčeme  do nich i po nich  co blázni... 

Volejbalový sen 

se stane skutečností až v roce 1968 v Holešově-- podrobnosti kdo-co si již nepamatuji, že jsme hrál s příslušníky holešovské školy důstojníků v záloze- ano. Diplom za 1. místo mám, a vzpomínky už mlhavé, v archivu a také, dodnes- "nízkou obuv sálovou" "kecky žluto-zeleno-hnědé" kotníčkové 

Tak DIPLOME z roku 1969 přece jen jsme si vzpomněli...

-------------------

pokračování... asi ve čtvrtek 12.11.