12.září 2026 . čas. sobotní

Podrobnosti
Vytvořeno: 11. 9. 2026 18:42
Napsal Pavel Chmelík
Zobrazeno: 153

Valaši- moudro...

...Čím větší pán, tým dalej od ného...

.....................

DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ  EUROPEAN heritage days...

byly v Pardubicích našimi VOJÁKY a vojáčky pojaty "vojensky"... po návštěvě vodárenské věže účastníci 1+3 sešli do jednoho  z funkčních protijaderných krytů ( slouží jako vycvikový a školící...).

Kryt bylo dostaven a modernizován až v roce 1994 a je i památkou na bombardování Pardubic v roce 1944-  tehdy zahynulo kolem tří set lidí včetně dětí...

Pardubičtí se dodnes, kdykoliv se zaboří radlice při rekonstrukcích, obávají nevybuchlých pum... 

Výpravu vedla, jak jinak,  paní Daniela... vojákyně z povolání.

 

 **************

Rapsodie v khaki.. Tatry : červenec- srpen- září 1969. 

Středa 6.8.1969 

staršinovi naší nové roty odevzdáváme naše výsadkářské "devatenáctky", loučíme se s nimi jako by byly od mámy, fasujeme "bígovské " šedesátky.. jsou nám všem velké- takže je zkracují... staršina inkasuje po pěti korunách... v Holešově nevídané!

Abovo ... z latiny do češtiny- tedy"od začátku.."

POPRAD...

ubytování v kasárnách proběhlo "preventivně" tak, že jsme byli rozděleni do několika budov.  Na posteli "ešus"-  jinak "jídelní nádobí" .

Holešov ale nezapřete- udržují se "vojenské ubytovací zásady"..stavěn je "dozorčí roty", skupinám velí naši poddůstojníci- absolventi Školy důstojníků v záloze z Holešova. Někteří již mají "nakročeno" do hodnosti důstojníků...

Místo pro dozorčího roty je i místem uložení našich vycházkových stejnokrojů a co je podstatné? máme vycházky a píší nám je naši" ...

Za kasárny teče říčka sycená asi sirovodíkem.. "nám smradlavá" .. jiným léčivá.. nakonec nemáme nic lepšího,chodíme se tam ke stavidlu koupat, na improvizovaném hřišťátku lze hrát volejbal i fotbálek...a kondičně běžet až k prameni říčky.. je vydatný a docela teplý....

Současnost:

řeka v roce 1969, jak ji viděl a koupal se v ní, podle rodáků z Popradu nikdy nezamrzala, měla nepřirozeně vysokou teplotu a obyvatelé Popradu se v ní koupali také, nebo v zimě chodili sledovat stoupající páru.. kasárna v roce 2026 již léta neesistují a na pramenu oné říčky stojí dnes rozsáhlý odpočinkový areál (bazény s teplou, minerální vodou...)

Šokem 

pro naši redakci je fakt, že mi někdo z Popradských už četl text vzpomínek svobodníka Milana Friedricha "pod rukama" a ihned reagoval..

 

 

Poprad - termální pramen. V současnosti Aqua City Poprad.

Během krátkého pobytu zjišťujeme naše nové zařazení- jsme u útvaru "druhého sledu" protiletadlovců a hned první "mazácký vjem"-  slouží zde i pár oficírů, podle chování z trestu a frustraci ze svého zařazení vychytáme my...

"Major Terazky"...

stal se jím důstojník menšího vzrůstu v hodnosti majora ... jeden z naších "starých"  podporučíků nás nechal nastoupit na "buzeráku" ; major se vypjal na špičky a  pozdravil: " sudruhovia.." zatřepala se mu ruka a "je to on, živá postavička z Černých baronů" ... smích z nastoupených řad pochopil....

Kdo nepochopil, byli důstojníci nového útvaru...

Proč? 

 bylo už  mezi námi několik našich absolventů školy důstojníků v záloze - tykáme si s nimi a dokonce ve směně na škrbání brambor škrabou s námi.. to jim bylo zdejším velením vytýkáno.

Přišel den,

kdy byl zbytek našich četařů rozkazem přišlým do Popradu povýšen na podporučíky...povelem k rozchodu z  nástupu roty jsme novopečené "oficíry" svázali padákovými šňůrami a naházeli je- naráz -  všech pět- do kasárenského jezírka .. obsahovalo okrasné rybičky a štáb protiletadlovců na ně byl patřičně hrdý.. okrasné rybičky se divily, jak může někdo ve vodě tonout.. štábní důstojníci  ne ..   topící se naše novopečence po jejich zoufalém   volání o pomoc... vylovili.

Incident 

oné události se stal prvou  z kuliček na růženci našeho dalšího 

OSUDU:

kuličkou druhou byl vysloven ne sice rozkaz, ale "požadavek"  Terazkyho aby u jeho útvaru nebyly nošeny ony " smiešne čápočky"...nasadit lodičky... !!!

Před nastoupenou jednotku vystoupil některý z absolventů  povýšených do důstojnické hodnosti: " Soudruhu majore, červený baret je jedním ze znaků  řádně dosaženého symbolu třídního výsadkáře...je zaručen vojenským předpisem a je tedy na něj právní nárok....Terazky na podporučíka hleděl jako Terazky na fotoaparát...

" Velte rozchod.."  a první DEN VÁLKY byl  započat... ale válka pouze začala....

Incidentů přibývalo

a nebyly banálními- najednou nás byl celý POPRAD.  pokračovalo TO pozdním návratem z vycházky, nebylo možno jít branou, ale "zadem" 

Strážný vnitřní stráže: 

"Stoj, kto tam..?"... strážný se nejen nedočkal odpovědi, ale povalen na zem přišel o samopal i  dva zásobníky ostrého střeliva ..

za chvíli "tuk, ´tuk.. velitel stráže...

" Chapci, čo to tuná robítě.." na ke smrti vyděšené tváři slza... záklaďák jako my, před civilem, desátník... vybitý samopal koloval.. byla to ještě "pumpička" samopal vz:  26, ráže 7.62  TOKAREV s pevnou pažbou... 

Slib:

budeš držet hubu a strážný také? 

Peněz nebylo sice nazbyt, ale ... vyrazili jsme poznat "podtatranský noční život" kam? do jednoho z lepších poddtatranských hotelů.. hned při vstupu bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře..."vyhazovač" nás měřil pohledem krajně nepřívětivým.. i vojín Milan Labanič- východňár menšího vzrůstu , vytvarovaný trvdou prací v hloubce šachty pochopil... poté, co "vyhazovač" opustil své stanoviště prosklenými dvěřmi, objevila se "lítačka" z druhých kasáren... ("pořádková vojenská hlídka") ...

 Milan Labanič společně se dvěma dalšími závažnost situace  "pochopili" až na zadním sedáku v GAZU... GAZ přibrzdil na červenou a: všichni tři "aktéři" vyskočivší z auta zmizeli v ulicích Popradu...

Dozorčí našeho útvaru se sice podivil, ale nikoho chybějícího nenašel... pouze "obdiv" ... "kurva , co to je za NADLIDI?"

Další šetření se nokonalo, dveře v hotelu byly zřejmě opraveny na náklad  socialistického podniku, zdravotní stav "vyhazovače" se neřešeil- prostě "úraz spojený s výkonem povolání"... pouze jeden z aktérů kaskadérského "kousku"...byl jím vojín Karel SLAVÍK, specialista na zbraně ... " drželi jsme si dveře"  a než stačil řidič zastavit...

Případ  " hotel"  prošel bez dalšího šetření.. pouze se dnes domnívám, že soudruh major "Terazky" čekal den za dnem, až "čiervené čápočky" od jeho útvaru vypadnou...

Ovšem, do  socialistického hospodářství jsme výrazně nepřispívali ani na stavbě socialismu, ani výkony v dopravě... kdo nestihl přistavený vojenský autobus, spolehl se na "milost Boží"- jezdil "na černo normálními spoji, také stopem, mnozí nám  zastavili rádi... 

Ovšem

naše prníze z řádného "žoldu " tály jako sníh v tatranských žlabinách... ale? ..."výsadkář vítězí vůlí"...

namísto "budování socialistických staveb" jsme chodili na houby a poslední borůvky... výsadkář v červeném baretu nabízející plody Tater byl raritou... o naše zboží byl velký zájem...dokonce  i zastavil vůz s cizí poznávací značkou a lámanou češtinou požádal o foto.. stalo se... československý výsadkář prodávající u silnice...no- ideologie roku 1969 byla sice alarmující ale? 

"každá kačka dobrá..."  

--------------------

Další pokračování připravil "deníček" v pátek 8.8.1969 a v  sobotu 9.8.1969... najdete je zde 17. nebo 18. září 2026...  autoři   : veterán Milan Friedrich a editorka paní Olga Friedrichová.