3.září 2026

Podrobnosti
Vytvořeno: 3. 9. 2026 21:25
Napsal Pavel Chmelík
Zobrazeno: 246

Holešov- 7.výsadkový pluk (zvláštního určení)... červen 1969...

tak, jako Pompeje nezabila žhavá láva, ale sopečný popel, nezlikvidovalo jej "hrdinství" několika hodin přítomnosti okupačních vojsk před branou kasáren...

ale!!

pokračující situace ve "velení" pluku  po vynuceném odchodu velitele pluku podplukovníka Ing.  Miroslava Šediny

celková politická situace po katastrofálním debaklu náčelníka Zpravodajské správy Generálního štábu.. přispěl " výběr"  branců v roce 1968/1969" pro pluk...navíc:

potvrdila se známá pravda již od roku 1957:

vycvičit vojáky základní služby za 22. měsíců  pro nasazení do hlubokého týlu k provedení složitých diverzních akcí není možné... daleko před tím to  vědělo USA, Anglie, Sovětský svaz...

Červen 1969... staršiny 3.roty 

byl nabitý... pluk likvidoval nepotřebné sklady... příslušníci politické skupiny pluku se již docela báli vystupovat před vojáky základní služby a :

vojáci z povolání? měli " jasno- nejasno.." ono totiž nešlo jen o tátu v uniformě, ale i o manželku, její zaměstnání. nový byt, kde? ... o kamarády ze školy...

Co bylo dále? 

Já jsem již jezdil tu a tam do Prostějova, kde panovala poměrně tuhá karanténa... chlor, chlor, chlor..  volný vstup do budov 22.výsadkové brigády byl značně omezen- pro "holešováky" to mělo  výhodu... "likvidační finanční důstojník" začal proplácet vojákům z povolání stravu - alespoň těm, kteří byli převeleni do Prostějova- to mělo trvat do 1. září 1969- poté již měl začít (a skutečně  mělo začít .. dne 16. září 1969 fungovat velení nového útvaru- a téhož dne vydal velitel 7.výsadkového pluku poslední svůj rozkaz..)

zdroj: Jiří Dufek VÚ 7374 Holešov.. str.67...

Měsíc červen byl pro staršinu třetí roty rozdělen na konečnou likvidaci a přípravu prostor roty k předání, předběžné řešení "co dále" s tím, že v žádném případě ze z Gottwaldova stěhovat nebudeme...a ! rozverný Robinek sice další cvičky po tělocvičně neházel, ale! nad jeho prospěchem se vznášela mračna více jak tmavá....

Velitelka rodiny rozhodla, že její účast na posledním rodičovském sdružení by- "in eventum" ( česky "pro případ") jejího emotivního střetu se soudružkou třídní  k řešení situace nepřispěla... otčím obdržel krásně vyžehlené puky, voňavou bundokošili a vykartáčovaný baret.. polobotky a zuby  si vyčistil sám a vyrazil...

Třídní schůzka proběhla svižně, rodiče a další zákonní zástupci byli vyrozuměni... ovšem, ten Robertek, ten Robertek..

Sex ve sborovně se zkušenou soudružkou třídní s pečlivě nastudovanou "kámásutrou" má určité zvláštnosti.. výcvik výkonného výsadkáře v otázkách sexu není zařazen ( o tom se nakonec přesvědčil i vojín Milan Friedrich svého času v hotýlku Slavia Holešov), je postaven  na samostatném studiu...

V průběhu děje se tak  mohl nadrotmistr ,služebně zařazený k výsadkovému vojsku přesvědčit, že je daleko snazší seskočit s padákem PD-47 do vody prostějovské přehrady , případně  sjet ze žebříku v telocvičně... navíc,  když po celou dobu "akce" na vás ztrnule hledí vycpaná sova...

Tím ovšem problém "třídní schůzky" neskončil...soudružka třídní voněla nejen sexem, ale i svým svérázným parfémem.. tu zkušenost vojáka s legální partnerkou dávala jistotu, že  sestra porodního sálu má čich loveckého ohaře... - řešení:  navštěva  cenové skupinu IV. , něco piva a rumu... cigareta  "Lípa"...

Dveře do bytu otevřela otázka : "tak co, kde jsi tak dlouho byl.? " s rezultátem: " smrdíš...běž se vykoupat"...

Červenec 1969.

Pátý den července 1969 byl posledním dnem činnosti v kasárnách Holešov. Prošel jsem všechno, v čem jsem téměř osm let žil a co jsem miloval... polaskal jako milenku "výsadkový trenažér", skočil ze třetího můstu do písku, v polobotkách, rozloučil se se staršinou "lapiduchem" Honejskem na ošetřovně...( pprap. Antonín Honejsek, staršina ošetřovny,)  odevzdal průkazku vstupu do kasáren..navštívil  také Frantu Lejska, balil poslední věci v chemickém  skladu, později jsme se setkali už jen v Prostějově.. naposledy prošel (až do roku 1990!) branou kasáren... nastoupil řádnou dovolenou.

Vzpomínky na rotu "B" - z archivu staršího průzkumníka  Marka ČÍKA.

 Další část příslušníků najdete v rubrice.. technické možnosti nám větší rozsah , bohužel, nedovolují... 

V Napajedlech, kam jsem zavítal s dotazem možnosti práce, jsem byl přivítán vlídně - možno nastoupit jako vedoucí směny ošetřování plemeníků   Hřebčín Napajedla - "kolik vážíte? potřebujeme jezdit.. ne závodně, kondičně hřebce.." předběžně dohodnuto.. prošel jsem stáje ...

To měla být moje budoucí "rota":

Prostějov. 

Skončila dovolená, hlásil jsem se v Prostějově.

Zde již úřadoval v kamenné budově podplukovník Dufek .. měl vyčleněnou kancelář... "sedněte si... tak soudruhu nadrotmistře, pluk neskončil, budeme pokračovat zde.. máme pro vás připravenu skupinu, základ budou tvořit  .... "

Asi jsem se nezatvářil. " Soudruhu podplukovníku, závazek mi končí 30.září ... odcházím z armády..." 

Soudruh podplukovník se nezatvářil přívětivě... "připravovali jsme vás a další praporčíky..." 

Vstal jsem. Soudruh podplukovník mi ruku nepodal .

Vyšel jsem před kancelář, stál tam nevysoký, podsaditý muž v civilu... " Pavle , pojď ke mně..." 

Místnost neměla vizitku, kouli místo kliky a uvnitř na dveřích tapecírunk...

"Posaď se... jsem   Franta Pospíšek... tvůj nový  řídící ... tady už není co pohledávat.. hlas se na vojenské správě v Gootwaldově.. ohlásím se Ti sám... ze stolu vyjmul papír.. přečti a podepiš... mlčenlivost... a už se tady v Prostějově neukazuj..."

Pospíšek působil velmi sympaticky.. přečetl jsem si závazek další spolupráce s československou rozvědkou s povinností  třiceti let  "držet hubu"...

"Soudruhu..."  přerušil mne .." Franto!" ... "dobře, já v září nastupuji do Napajedel do koníren..! Zasmál se..."tak čerta starýho"..."jo, a  mne neznáš.." 

Sedl jsem na "pincka" a jel domů. 

Doma dotazy:

 "Jak jsi dopadl? nemusíme se nikam stěhovat, že??? "  Manželka byla vášnivou kuřačkou...zapálili jsem si... celé září jsem byl doma... podařilo se mi vystavět montovanou chatku na Vítové..ke dni 30.9.1969.mne náčelník GŠ ZS ČSLA vyřadil ze stavu v hodnosti nadrotmistra v záloze s ponecháním ČVO 105 ( řídící důstojník hloubkového průzkumu)  a : 

Okresní vojenská správa Gottwaldov

 odebrán průkaz "Vojáka z povolání", právo nosit zbraň (tu jsem zatím výhodně prodal) ...vojenská správa mi vydala povolávací rozkaz, stejnokroj "jehličky", ocelovou přilbu, ochrannou masku a kanady... z roty mi  zůstala  torba RD, útočný nůž, buzola a přehršel  dojmů...ale, co mi zůstalo nejdražším?

Záznam o seskocích padákem vojáka z povolání Československé lidové armády..."

Franta:

přijel jsem domů ze zahrady a : "volal Ti nějaký Franta.. chtěla jsem jméno, ale říkal, že víš... máte se sejít zítra navečer ve vinárně v....."

a konec vojenského příběhu

... pijeme červené... seděli jsme v koutě s výhledem na dění okolo nás.. automaticky.. oba - zpravodajský návyk... " Pavle,  budeš se hlásit na osobním oddělení Rudého října v Gottwaldově, ví o Tobě...budeš dělat "gumy".... jejda...

musel jsem zapomenout na vůni zpoceného koňského boku...

" budeš teď dělat  na Itálii, gumaři koupili jejich licenci no... však víš, jak to je, bude to asi tvrdé, ale budeš jezdít i ven.. ne moc! ale pozor! žádné blbosti...

N.p. Rudý říjen Gottwaldov

modráky, kožené boty s ocelovou špičkou... vědělo se, kdo jsem "byl.." dýzláku, přivez  stopětasedmdesátky.."  po zkušební době jsem se přihlásiil k externí zkoušce základního gumárenského učiva , naučil se pracovat na strojích " Pirelli" ve třech směnách... asi v únoru 1970 jsem byl zařazen jako předák směny... " dýzlák povýšil" a rozhodoval o prémiích... 

S Frantou jsme se scházeli  nepravidelně,  "venku" jsem byl legálně asi 3-4 krát...Slovinsko, sever Itálie...všude, kde byli "naši"...

Přišel srpen 1970 - od října jsem byl přijat k dálkovému studiu Právnické fakulty University Karlovy v Praze...

na setkání s Frantou přišlo:

" Od 1.10. 1970 nastupuješ na Městský národní výbor v Gottwaldově do funkce "referenta pro zvláštní úkoly".. jsi stále prověřen pro "přísně tajné"....

Přešel čas mnoha let.. u rozvědčíků jsem skončil přijetím do služeb Generální prokuratury České republiky.. s Frantou dále spolupracoval co s předsedou Klubu výsadkových veteránů v e Zlíně....

a rozloučil se s ním v obřadní síni  zlínského hřbitova...  odešel 12.června 2017, rozloučení s ním se konalo s velkou úctou 19.června 2017 ve 12.15...

Podplukovník František POSPÍŠEK  byl VOJÁKEM  zvláštních služeb, výborný organizátor a kamarád... 

snímky z posledního rozloučení:

Foto z pohřbu převzato z fotogalerie KVV Zlín.

-----------

R/1, snímky veterán M.Čík, R/2 - technická redaktorka paní Irena S. 

Další pokračování:... veterán Milan Friedrich s editorkou paní Olgou...

Rapsodie v khaki...Tatry  červenec/září 1969. díl II.