Poslední dny Pompejí 1968 ...
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 29. 4. 2026 14:13
- Napsal Pavel Chmelík
- Zobrazeno: 13
výsadkový pluk sedmý.... píše se rok 1968... v pořadí den třetí....další jsme již nepočítali...
SEN...
konečně jsme dostal slíbený opušťák ... pokojík vonící Věruškou... svlékám ji ramínka košilky... " Věruško, na podzim se vezme.... vstříc mi jsou ruměnná ústa... a křik ... maminka? ne ... tento zní dvojhasně a a drsnou slovenštinou... rudá ústa se mění v hroty vidlí nekompromisně vztyčených... bleskne hlavou: tchyně a ještě má sebou pomocnici!
Vstali jsme, pokryti stébly uschlých trav... " navíc se shýbli po po samopalech.... vidle se napřímily jako - statečné ženy husitů... "co jste, co tu děláte, odkud jste utekli?" zavoláme Policii...
Slovenština, zejména ta dole od Bratislavy bývá měkká, ale zde ne...
Truneček nervozně přešlápl... já jsme si vzpomněl na maminku; jedna z onech bojovnic mi ji mimoděk připomínala... "mi nejsme zločinci, v noci jsme se ztratili na cvičení, nevíme přesně kde jsme..." vidle byly skloněny... "ani neumíme po slovensky, my jsme z Čech"....
Samopal jsem si hodil na záda... "prosím, už druhý den jsme nejedli, můžeme u vás koupt trochu mléka..?
Nestudoval jsem psychologii , jen jsme si vzpomenul na reakci svémaminky.... " vy máte hlad?" Z líté saně se vyklubala "maminka" a z té druhé setra.... synek má hlad... brácha ... "tací zubožení"....
Obě terénní pracovnice naráz zmizely a my jsme se mohli rychle vyčúrat... za chvíli... "pojďte dále"... šatna pracovníků kravína, hrubá lavice , na stole umelý ubrus .. dva hrnky čerstvě nadojeného, ještě vlahého mléka a miska poczkrovaných buchet... "tý vole"....