Poslední dny Pompejí 1968 ...

Podrobnosti
Vytvořeno: 29. 4. 2026 14:13
Napsal Pavel Chmelík
Zobrazeno: 66

výsadkový pluk sedmý.... píše se rok 1968... v pořadí den třetí....další jsme již nepočítali...

SEN...

konečně jsem dostal slíbený opušťák ... pokojík vonící Věruškou... svlékám ji ramínka košilky... " Věruško, na podzim se vezme.... vstříc mi jdou ruměnná ústa... a  křik!!! ..

maminka?  ne ... tento  zní dvojhasně a drsnou slovenštinou... rudá ústa  se mění v hroty vidlí nekompromisně  vztyčených... bleskne mi hlavou: tchyně a ještě má sebou pomocnici!

Vstali jsme, pokryti stébly uschlých trav... " navíc se shýbli po samopalech.... vidle se napřímily jako - statečná kopí  husitů...

"Co jste, co tu děláte, odkud jste utekli?" zavoláme Bezpečnost...

Slovenština, zejména ta dole od Bratislavy bývá měkká, ale zde ne... 

Truneček nervozně přešlápl... já jsem si vzpomněl  na maminku;  jedna z oněch bojovnic mi ji mimoděk připomínala... "My nejsme zločinci, v noci jsme se ztratili na cvičení, nevíme přesně kde jsme..."  vidle byly skloněny... "ani neumíme po slovensky, jsme z Čech"....

Samopal jsem si hodil na záda... "Prosím, už druhý den jsme nejedli, můžeme u vás koupit trochu mléka..? "

Nestudoval jsem psychologii , jen jsem si vzpomenul na reakci své maminky.... " Vy máte hlad?"   Z líté saně se vyklubala "maminka" a z té druhé sestra.... synek má hlad... brácha ... "tací zubožení".... 

Obě terénní pracovnice naráz zmizely a my jsme se mohli rychle vyčúrat... za chvíli... "pojďte dále"... šatna pracovníků kravína, hrubá lavice , na stole umělý ubrus .. dva hrnky čerstvě nadojeného, ještě vlahého mléka a miska pocukrovaných buchet... "Tý vole"....

Naše  společnice si sedly naproti nám. 

" Jezte".... "Mariáno, dones ještě mléka..." 

Nasadil jsem pokorně bázlivý výraz... " Co jsme dlužni.... peníze nechcete, můžeme vám alespoň s něčím pomoci? " 

Tak ... a byli jsme  jejich..."Když nám pomůžete nanosit konve na rampu..?  za chvíli přijedou mlékaři.." 

Tak...

"Prosím"  oslovil jsem "maminku" nenahlásily jste nás, že??? měli bychom zle..."  "Ne" , zněla odpověď.."Už tak jste si zakusili.."

Starší paní si sedla proti nám, poposedla a bylo vidět, že má něco na srdci...mladší se vytratila- za chvíli přinesla buchty makové... "Vezměte si je sebou"....

Maminka se nakonec rozhodla: " Povídali chlapi, že tady na letišti bude nějaké cvičení , parašutisti, asi jste od nich, že?"

Buchta  mi zůstala v krku a nakonec mi to "došlo"... naše cvičení bylo kontrole letiště známo a co navíc... všem občanům Kuchyně... Jouda to musel vědět a "držel hubu"...

Tak váženě, vojáčci, co jste zač? 

"Já to nechci nikde říkat, ale mám prosbu...mám doma starého, invalidního muže, z války .. je otravný, každému ukazuje medaile a už jej nikdo nechce poslouchat.. když s ním povykládáte, pookřeje".... chvíli bylo ticho, s Trundou jsme se na sebe podívali..." " No, jak půjdeme přes dědinu v maskáčích?...

pokračování....