3.září 2026
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 3. 9. 2026 21:25
- Napsal Pavel Chmelík
- Zobrazeno: 80
Holešov- 7.výsadkový pluk (zvláštního určení)... červen 1969...
tak, jako Pompeje nezabila žhavá láva, ale sopečný popel, nezlikvidovalo jej "hrdinství" několika hodin přítomnosti okupačních vojsk před branou kasáren...
ale!!
pokračující situace ve "velení" pluku po vynuceném odchodu velitele pluku podplukovníka Ing. Miroslava Šediny
celková politická situace po katastrofálním debaklu náčelníka Zpravodajské správy Generálního štábu.. přispěl " výběr" branců v roce 1968/1969" pro pluk...navíc:
potvrdila se známá pravda již od roku 1957:
vycvičit vojáky základní služby za 22. měsíců pro nasazení do hlubokého týlu k provedení složitých diverzních akcí není možné... daleko před tím to vědělo USA, Anglie, Sovětský svaz...
Červen 1969... staršiny 3.roty
byl nabitý... pluk likvidoval nepotřebné sklady... příslušníci politické skupiny pluku se již docela báli vystupovat před vojáky základní služby a :
vojáci z povolání? měli " jasno- nejasno.." ono totiž nešlo jen o tátu v uniformě, ale manželku, její zaměstnání. nový byt, kde? ... kamarády ze školy...
Co bylo dále?
Já jsem již jezdil tu a tam do Prostějova, kde panovala poměrně tuhá karanténa... chlor, chlor, chlor.. volný vstup do budov 22.výsadkové brigády byl značně omezen- pro "holešováky" to mělo výhodu... "likvidační finanční důstojník" začal proplácet vojákům z povolání stravu - alespoň těm, kteří byli převeleni do Prostějova- to mělo trvat do 1. září 1969- poté již měl začít (a skutečně mělo začít .. dne 16. září 1969 fungovat velení nového útvaru- a téhož dne vydal velitel 7.výsadkového pluku poslední svůj rozkaz..)
Měsíc červen byl pro staršinu třetí roty rozdělen na konečnou likvidaci a přípravu prostor roty k předání, předběžné řešení "co dále" s tím, že v žádném případě ze z Gottwaldova stěhovat nebudeme...a ! rozverný Robinek další cvičky po tělocvičně neházel, ale! nad jeho prospěchem se vznášela mračna více jak tmavá....
Velitelka rodiny rozhodla, že její účast na posledním rodičovském sdružení by- "in eventum" ( česky "pro případ") jejího emotivního střetu se soudružkou třídní k řešení situace nepřispěla... otčím obdržel krásně vyžehlené puky, voňavou bundokošili a vykartáčovaný baret.. polobotky a zuby si vyčistil sám a vyrazil...
Třídní schůzka proběhla svižně, rodiče a další zákonní zástupci byli vyrozuměni... ovšem, ten Robertek, ten Robertek..
Sex ve sborovně se zkušenou soudružkou třídní s pečlivě nastudovanou "kámásutrou" má určité zvláštnosti.. výcvik výkonného výsadkáře v otázkách sexu není zařazen ( o tom se nakonec přesvědčil i vojín Milan Friedrich svého času v hotýlku Slavia Holešov), je dán na samostatném studiu...
V průběhu děje se tak mohl nadrotmistr služebně zařazený k výsadkovému vojsku přesvědčit, že je daleko snazší seskočit s padákem PD-47 do vody prostějovské přehrady , případně sjet ze žebříku v telocvičně... navíc, když po celou dobu "akce" na vás ztrnule hledí vycpaná sova...
Tím ovšem problém "třídní schůzky" neskončil...soudružka třídní voněla nejen sexem, ale i svým svérázným parfémem.. tu zkušenost vojáka s legální partnerkou dávala jistotu, že sestra porodního sálu má čich loveckého ohaře... - řešení: navštěva cenové skupinu IV. , něco piva a rumu... cigareta "Lípa"...
Dveře do bytu otevřela otázka : "tak co, kde jsi tak dlouho byl.? " s rezultátem: " smrdíš...běž se vykoupat"...
Červenec 1969.
Pátý den července 1969 byl posledním dnem činnosti v kasárnách Holešov. Prošel jsem všechno, v čem jsem téměř osm let žil a co jsem miloval... polaskal jako milenku "výsadkový trenažér", skočil ze třetího můstu do písku, v polobotkách, rozloučil se se staršinou "lapiduchem" Honejskem na ošetřovně...( pprap. Antonín Honejsek, staršina ošetřovny,) odevzdal průkazku vstupu do kasáren..navštívil také Frantu Lejska, balil poslední věci v chemickém skladu, později jsme se setkali už jen v Prostějově.. naposledy prošel (až do roku 1990!) branou kasáren... nastoupil řádnou dovolenou.
V Napajedlech, kam jsem zavítal s dotazem možnosti práce, jsem byl přivítán vlídně - možno nastoupit jako vedoucí směny ošetřování plemeníků Hřebčín Napajedla - "kolik vážíte? potřebujeme jezdit.. ne závodně, kondičně hřebce.." předběžně dohodnuto.. prošel jsem stáje ...
Prostějov.
Skončila dovolená, hlásil jsem se v Prostějově. Zde již úřadoval v kamenné budově podplukovník Dufek .. měl vyčleněnou kancelář... "sedněte si... tak soudruhu nadrotmistře, pluk neskončil, budeme pokračovat zde.. máme pro vás připravenu skupinu, základ budou tvořit .... "
Asi jsem se nezatvářil. " Soudruhu podplukovníku, závazek mi končí 31.srpna ... odcházím z armády..."
Soudruh podplukovník se nazatvářil přívětivě... "připravovali jsme vás a další praporčíky..."
Vstal jsem. Soudruh podplukovník mi ruku nepodal .
Vyšel jsem před kancelář, stál tam nevysoký, podsaditý muž v civilu... " Pavle , pojď ke mně..."
Místnost neměla vizitku, kouli místo kliky a uvnitř na dveřích tapecírunk...
"Posaď se... jsem Franta Pospíšek... tvůj nový řídící ... tady už není co pohledávat.. hlas se na vojenské správě v Gootwaldově.. ohlásím se Ti sám... ze stolu vyjmul papír.. přečti a podepiš... mlčenlivost... a už se tady v Prostějově neukazuj..."
Pospíšek působil velmi sympaticky.. přečetl jsem si závazek další spolupráce s československou rozvědkou s povinností třiceti let "držet hubu"...
"Soudruhu..." přerušil mne .." Franto!" ... "dobře, já v září nastupuji do Napajedel do koníren..! Zasmál se..."tak čerta starýho"..."jo, mne neznáš.."
Sedl jsem na "pincka" a jel domů.
Doma dotazy: "Jak jsi dopadl? nemusíme se nikam stěhovat, že??? " Manželka byyla vášnivou kuřačkou...zapálili jsem si...
pokračování
