- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 12. 11. 2026 18:07
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 290
S kým s velikou ÚCTOU!!!!
spolupracujeme,
jsou naši skvělí BRATŘI SLOVÁCI...no ano, dostáváme i Spravodajca, ale hlavně OBRANU...za několik hodin si přečtete v její RUBRICE... jak probíhaly Vzpomínky na Den veteránů na Slovensku...:
11. novembra 2026 na vojenskom cintoríne Trenčín - Kubrá o 11:11 h zaznel zvon na pripomienku 108. výročia skončenia 1. SV.
Cintorín je v prísne stráženom vojenskom priestore, bežne nie je prístupný. Pochovaných je tu 771 vojakov c. a k. armády, nemeckej, srbskej, ruskej, rumunskej, tureckej. Zomreli v trenčianskych vojenských nemocniciach na následky zranení a infekčných chorôb.
Spomienku doplnilo kladenie vencov, večierka, minúta ticha, príhovor kňazov i bývalého náčelníka gen. štábu OS SR.
Prítomní boli príslušníci OS SR, veteráni vojenskej služby, primátor pán Rybníček, študenti, žiaci atď.
I my sme položením horiacej sviečky spomínali a vzdali česť pochovaným vojakom.
F. Mindár


https://photos.google.com/share/AF1QipOfgGrFYouTO2bx4af1jQAtVmBCvNzLhrY-1ItwnLWWDDNgviZTXDQDYjhYZdofGw?key=OE9MMlM3QV9ueXRiWHQ2dDVOUlNhSnUwTW1xcGlR
--------------------
snímek č.1 - vojenští výsadkoví veteráni , snímek č.2 - autoři vzpomínek ...s keramickými odznaky vlčích máků.. v pozadí vzorně udržovaný vojenský "cintorín"...
Poznámka "pod čarou"
snímek č.1- TAK VYPADAJÍ SLOVENŠTÍ VÝSADKOVÍ A VŠEVOJSKOVÍ VOJENŠTÍ VETERÁNI NA SLAVNOSTNÍM SHROMÁŽDĚNÍ...
TAKÉ- NA STRÁNKÁCH ZLÍNA ... JAK VYPADAJÍ PŘÍSLUŠNÍCI KLUBU VÝSADKOVÝCH VETERTÁNŮ PLK .VLADIMÍRA MADĚRY VE ZLÍNĚ VE DNECH OSLAV REPUBLIKY ...
.A ??????
--------------------------
vracíme se do Mělníka - k úternímu "babinci"... a jak jinak.. i tam byly na pořadu VOLBY...kdo bude řídit po další volební období ono malebné, starobylé město čítající co 20.000 obyvatel?
Tak máme starostu...
ono to totiž není jen tak.. jsou období, kdy má Vltava s Labem jakýsi SEX... doby, kdy sedíte asi 200 m od toku nasraného Labe na střeše rodinného domku a máte...kus okoralého chleba, trochu piné vody v lahvích, dvě jablka a chlapa, co má pistoli ráže 9 mm ... "skončíme to..?"
je rok 2026... není to nějaká neznámá sosobnost, starostoval zde dříve 2.volební období. Byl oblíbený, ale jak to bývá...lidé chtějí změnu. V minulém volebním obdobívládla našemu městu ODS s ANO- no.. nechci hodnostit.
Když někdy v létě na "babinec" jak jej trefně nazývá R/1- co "cech paní mělnických" přišel s prosbou o podpis, pro možnost kandidovat do městských voleb pan Ctirad M i k e š, zvedla se vlna naděje...snad by se to mohlo podařit... měl podpis všech nás přítomných a později řady dalších přátel, kamarádů, sousedů ... známých.
Připomínali jsme jim,
jak Mikeš zachránil naši rodnou čtvrť Lazice před zatopením povodní v roce 2013...to se tu teprve začaly stavět protipovodňové hráze a podle hasičů, statika a dalších expertů hrozilo jejich protržení ...tak navrhovali jejich řízené otevření...ale to by asi bylo horší než povodeň v roce 2002...( byli jsme zatopeni 2.5 metrů hloubky).. tehdy pan starosta na svoji vlastní odpovědnost "akci" nepovolil - podepřeli jej tenkrát i hasiči.. s nasazením vlastních životů situaci zachránili.
Z hlediska právního starosta silně riskoval- trestný čin "obecného ohrožení s následky.." risk naštěšstí vyšel...
Moje osobní zážitky:
pod naščí střechu dorazil raft- měla jsem s sebou jen osobní doklady, služební mobil a našeho psa- věrnou starou fenku "vlčici LARU"... neměla jsem jiné prádlo, než to na sobě, dokonce ani hřeben- "bezďák.."
Hasiči nás vyložili na nejbližším místě, kde se dalo na pevnou zem přebrodit- tak odešly i jediné botky, co kt jsem měla...jen dvojího poznání jsem přesto nabyla- bezpečně rozeznám, kdo je přítel a kdo tenkrát zklamal...myslím, že mne to poznamenalo do konce života... ta solidarita mi pomohla... když jsem ztrácela naději a chuť "bojovat"- uvědomila jsem si, že nemohu zklamat já...
PAN starosta sloužil dál, přibyly mu vrásky a šediny.. zasadil se o zřízení Akademie třetího věku... chodil za námi na zahájení semestrů, na závěrečná předávání diplomů .. z fondu starosty financoval 50% nákladů, když ve druhém volebním období "to" odmítla koalice, se kterou vládli...
A bylo to úterý, "náš babinec", kdy přišel poděkovat- fyzicky drobný, vousatý mužík tu a tam v širokém klobouky a místo hůlky, dobrou náladu...
A tak, když odešel, v naší skupině již dospělých, zkušených ŽEN, spolehlivých kolegyň, manželek, babiček..."holky, snad se do Mělníka zase vrátí r o z u m a klid...
----------------------------
na snímku rok 2013- můj manžel, veterán 7-výsadkového pluku Holešov osobně děkuje panu starostovi...pouze ti, kdož to zažili ví- co "to je na stará kolena začínat se vším od píky.."

povodně 2013
https://zpravy.aktualne.cz/regiony/stredocesky/mezi-kriminalem-a-vavriny-rozhodly-dva-centimetry/r~i:article:783162/
R/2, R/7
- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 8. 11. 2026 6:12
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 539
z těch slovenských velkých hor...
Čas, velikán
přespěchal od divokých chvil vodopádů do vod bystrých pstruhů, do lůna řek Labe a Vltavy, kde si podávají ruku na soutoku pod opukovou vyvýšeninou obtékanou se strany severovýchodní potokem Pšovkou...
Kdysi dávno už je tomu, že na kopci složené převážně z opuky, kmeni SLOVANŮ patřící, byl kmen "Pšovanů" zde sídlící , připojen ke knížecímu rodu Přemyslovců..stalo se tak sňatkem Bořivoje s Ludmilou... Paní Emma - manželka Boleslava II. tu razila denáry s názvem :Emma regina- civitas Melnic.
A, vzhledem k počasí příznivému, se zde začala pěstovat vinná réva.
A možná i ona tomu přispěla, že kopec, dostavší název Mělník se stal městem královským, věnným, od středověku centrem vinařství v Čechách- přečtenou legendou.. již svatý Václav, vychováván svatou babičkou Ludmilou okopával její vinohrádek...
Karel IV. ( století 14.) přivezl z Burgund na Mělník vinnou révu...viz vzpomínku veršovanou...Neruda Jan- Romance o Karlu IV.
A v tomto historicky slavném místě počati - malá slečna a statný chasníček...
Přešel čas:
S pravidelností neúprosnou schází se vždy v úterý v jedné z útulných vinárniček dvanáct mělnických žen, (ne "Poslední večeře Páně" žádný Jidáš...) jsou dnes ve věku zlatem hroznů vonících... ta tam ona kyselinka, na niž zpočátku panovník klnul...rozvážný tok životních zkušeností, radostí, zklamání - jako v oněch řekách, plynoucích hluboko pod nimi...

Probíráno především každé téma University třetího věku, poté kdo umřel, která zase s kým... otázky politické a vzpomínky...
" Ty, Oli, jak jsi nám vyprávěla.. no !!! jak Tě balil Milan.. ty jámy..."
Ticho.
.... " no... von mne nebalil jen na ty jámy .... von chodil na rande v zelenejch vojenskejch trenclách se "širokými rukávy" a chodil po rukách.. když se ty "rukávy" shrnuly a uviděla jsem TO...
TICHO!
Jedenáct počestných mělnických studentek University třetího věku "TO" uvidělo, co svůdný přízrak naděje... také...
-------------
Je rok 2026.
pokračuje veterán Milan Friedrich...
... "probírám se svým deníčkem a narazil jsem na jednu událost.. stala se mi ještě tenkrát ... v popradských kasárnách..."
V minulých částech "vzpomínek" jsme se zmínil o říčce , tekoucí za kasárnami.. je-li vody méně, je možno ji bez problémů přebrodit, jinak se muselo "přes stavidla o pár desítek metrů dále- zacházka. Proč? nesu volejbalovou síť i míč, skáču přes ty kameny, jsou "kurva" kluzké, padáme mezi ty šutry, zvyklý z dopadu na padáku odplácnu o dno...vykoupání jsem nezabránil ... kolem se barví voda do ruda... mokrý zkoumám následky pádu- pořádně roztržená dlaň mezi malíčkem a prsteníkem...
Výsadkář vítězí vůlí
jsem tedy "nad věcí", kdosi mi nabídl obinadlo a hrajeme! jenž to je za chvilku mokré od krve, barví míš..."běž si to nechat spravit, nebudeme s Tebou hrát dále.."
Dozorčí roty
v oněch letech v ČSLA na každé rotě, měl pohotovostní lékárničku, je přivolán lapiduch, odborně mi pravačku zasypává jakýmsi žlutým práškem, ( v oné době volně dostupný PENICILIN- poz.redakce) obvazuje..... "ty, frajter, to by bylo dobre pozašiť.."... "jebu, jsem paragán" .. lapiduch krčí rameny a já jdu spát... v noc mne budí cukání v dlani a bolest.. ráno je obvaz zase rudý...
Další dny jsem vyřazen z pracovního zařazení, když o pravačku jen zavadím, začne krvácet- ale pracovat nemusím, ale jen tak "pinkat" přes síť? kdyby mne tak viděl Terazky...
Vzpomínka na dobu před vojnou...
volejbal- ta hra mi učarovala již dávno, hodně dávno, to jsem byl ještě v "učňáku" .. máme na intru hodně volna.. zůstal mi jeden, do dneška živý zážitek...
Nepamatuji se již proč a za co nám vedení internátu koupilo vstupenky na mezinárodní utkání naši s SSSR.. tehdy byly hokej a volejbal ruskou doménou...vidět zblízka špičkový volejbal.. tak to bylo "vidět úžasný zážitek z vinohradské tělocvičny.."... pro mých 18 let? moment zlomu... svěřil jsem se doma mámě, SOKOLCE, TA? mne tlačí do kolektivních sportů...a? využívá k tomu i společenské známosti...
Volejbal
pochází z anglického " volleyball: volley= je přímé odebrání míče, aniž by se dotkl země- ball (míč).. česky tu hru nazýváme odbíjená... encyklopedie ji popisuje takto: týmový míčový sport.
Dvě družstva, standartně po šesti hráčích ( šestkový volejbal), na hřišti tvaru obdélníku rozpůleném sítí, se snaží odehrát míč na soupeřovu polovinu tak, aby jej soupeř "nezpracoval" a míč se dotkl země.
Historie:
Volejbal vymyslel dne 9.února 1895 William G. Morgan z YMCA v Massachusetts (USA). Cílem hry bylo vytvoření bezkontaktního halového sportu s minimálním rizikem zranění. Původně jej nazval Mintonnette- později se mu ( to podle způsobu odehrávání míčů začalo říkat dnes ustáleným názvem- volejbal.
První mistrovství světa bylo pořádáno v roce 1949 v Praze! - přesněji: volejbal Mistrovství mužů , Mistrovství světa žen... náš Národní svaz: Český volejbalový svaz -založen v roce 1924- osamostatnil se v roce 1946!
Vrcholová - mezinárodní volejbalová federace ( FIVB) byla založena o dva roky dříve... dnes je již volejbal součástí olympijských her.. od roku 1984 ... v roce 1986 ... jsme se my, kluci bez ohledu věku zaradovali..děvčata asi také- FIVB přijala variantu - plážový volejbal ...
Hrát "volej" pokládám za nejlepší... protivníci nemají se soupeřem fyzický kontakt- to fotbal, hokej, košíková, házená.. tady jde často o zdraví... takové názory obhajovala i moje sportovně založená maminka a s nimi jsem narukoval do Holešova....
Jenže
u "Podhostýnských zabijáků" se nekontaktnímu volejbalu nedařilo.. jak jinak, důstojníci preferují fotbal, orientační běh.. vlastně všechny běžecké disciplíny.. ale je tady nová tělocvična: žíněnky na sebeobranu, judo, a také !! skvělé!! dvě velké trampolíny i jako vzpomínka na minulé spartakiády... skáčeme do nich i po nich co blázni...
Volejbalový sen
se stane skutečností až v roce 1968 v Holešově-- podrobnosti kdo-co si již nepamatuji, že jsme hrál s příslušníky holešovské školy důstojníků v záloze- ano. Diplom za 1. místo mám, a vzpomínky už mlhavé, v archivu a také, dodnes- "nízkou obuv sálovou" "kecky žluto-zeleno-hnědé" kotníčkové

Tak DIPLOME z roku 1969... přece jen jsme si vzpomněli...
-------------------
První den nástupu do práce:
tak už jsem zase dělnická třída, ale ne ta předvojenská... nejsem sám, kdo nastupuje do práce- ale musím uznat, že na nás čekali připraveni.´- vyfasoval jsem ruční nářadí, frézu po generálce , kartu ke vstupu (kontrolku) - zařazení" frézař"- TOS Mělník.
Společně s nažehlenými modráky od mámy a později zjištěno že s "pošetilým! vědomím, že jsem ta "vedoucí síla" vládnoucí dělnická třída ... budu se hlásit TVRDĚ o svá práva.. na vojně jsem se ale naučil "voják se stará, voják má" .. první oběd v kantýně: zeleninová polévka, rajská omáčka s knedlíkem, věneček a čaj z termosu..
Ani jsem se nenadál - zatukal na okno rok 1972...přijal jsem titul "novomanžel", jídlení lístek paní domu a režim ženáče.. také informaci, že na Mělníku vzniká nový volejbalový oddíl... zařazen pod tělovýchovnou jednotu Elektrárny Mělník - EMĚ. - hned se hlásím, kontrolní zápas- pochvala trenérem , pár potlesků od přihlížejících dam...
Holešov ještě na mně nechal sportovní stopu...
V okresním přeboru si hájíme pevně střed.. ale naše kolegyně? vyhrají okresní přebor a jdou, hrdě do kraje.. a tam?
v čele tabulky!
Večer sedíme, trenéři mudrují, popíjíme žlutou a červenou limonádu- žádný alkohol... a prohlášení funkcoionářů: "tak soudružky a soudruzi- máme první pozvánky na turnaje...no, žádné jásání- zdobí nás socialistická skromnost..
Mělník
již volejbalem žije naplno, členská základna se rozšiřuje kupodivu! začínáme předhánět fotbalisty.
Naše ženy
dostávají pozvánku na turnaj do Vyšných Hágů- a nejde o maličkost- je možno vybojovat turnaj o
Pohár SNP!
Rozjíždí se nervozita a nakonec - ROZUM- aby byl ekonomicky vytížen autobus, je to dálka přes celou republiku.. pojedou i muži! BUM!
Nově nastupuje jako trenér ambiciózní Jindra P r a j z l e r, oficír v záloze, ostrý jako břitva.
Základem jeho přípravy: d r e z u r a - soudruzi, opakování je matkou moudrosti..! určitě měl dobře vycvičenou četu--- po stránce volejbalové trochu mimo---jsem mu přidělen co vedoucí oddílu mužstva - plně souhlasím se zvyšováním naší zdatnosti- ale- po pravdě sděleno, jsem ve volejbalu na tom jako ON...
Ono je to tak:
každý sport má svá jedinečná pravidla- jsou dána jak oficiálně v pravidlech, tak ve vnitřní struktuře oddílu- odvíjí se od schoností a nadání jednotlivců, propojených do celku.. prostě přirovnáním - lidské tělo!
Trenér
potom ví, co kdo umí (na co má!) a je zde jedno, zda v kolektivu hraje inženýr, učitel, úředník,- spojenou taktikou schopností je cílem: výhra nad soupeřem.
V tomto konglomerátu (smíšenině, slepenině - synonymum) jsem jediným zástupcem dělnické třídy.. tedy ačkoliv se říká, že je volejbal hrou intelektuálů, za pomoci trenéra jsem všechny "tlačil do kolektivu" ...
Cílem je: pokusil se o nemožné...
Čas od času jsem měl pocit, že "je to nad mé síly a je čas hodit srp, v mém případě samopal, do ŽITA..."
Do problému taktiky a výcviku hráčského kolektivu vstoupil i problém materiální- výstroj oddílu.
Ženám byly zakoupeny dresy, nám , mužům musí stačit seprané dresy...ale je na nich LOGO: EMĚ. doslovně Elektrárna Mělník.
V DEN D nastupujeme s ranním rozbřeskem, se dvojí barvou trenýrek- jedni černou a druzí červenou, do podnikového autobusu ... s několika přestávkami a potměšilou otázkou... proč naše spoluhráčky musí během jízdy tak často čurat??
S nezodovězenou otázkou vjíždíme do Vyšných Hagů...

-------------------
autor Milan Friedrich, editorka R /7 snímky R/2
Vyšné Hágy
jsou velikostí osadou nedaleko Štrbského Plesa.
V době, kdy jsme celkem pravidelně "šlapali turistiku"..jsme chodili "po žluté" nahoru na Batizovské pleso, nebo sestupovali dolů na Cestu svobody... velkým zážitkem je nejvyšší železniční trať s nádražíčkem Vyšné Hágy ve výšce 1110 m! vláček přes Štrbské Pleso-Starý Smokovec do Popradu....
Podíváme-li se na mapu Slovenska - Vyšné Hágy jsou v její severní hranici zhruba v polovině a vděčí jim za mnohé pacienti léčící se na tuberkulózu, choroby plicní a po operacích plicní chirurgie...
pokračování podle agrotechnické situace ve třetí části listopadu 2026...
-------------------------
R/1