7. srpen 2026 - "Pompeje 1969"- díl II.

Podrobnosti

Vytvořeno: 6. 8. 2026 12:36

Napsal Pavel Chmelík

Zobrazeno: 326

Den druhý: 

07.30 budíček a nástup na rozcvičku, jak jinak- dozorčím roty je Honza Kotleška, vyhrál službu nad naším Dibelkou... Bodnarilk rozhodl, že dozorčími roty budou pouze velitelé  skupin a že mu budou celých 24 hodin k dispozici...

Formujeme se před ubytovnou v nátělnících, v tom mrazu se "předvádíme.." ale komu?

Diváci nikde... sjezdovka prázdná, mrzne, jen to praští. Pár předklonů a hajdy zpět do budovy. snídaně, jsme  směnou prvou.civilové až po nás .. již odjíždí.

V jídlně, po jejich odchodu  jsme zařazováni do družstev;  družstvo prvé a druhé fasuje kotvy na vlek.

Družstva další se učí chodit "kopečky", vytvářet si  sjezdovky a zdolávat je..

BODNARIK je  na svých modrých "Artistkách "  hbitý jako šíp, sníh je dost přemrzlý, takže  nemaže a každému "to" hlásí...

Kolem dvanácté toho máme všichni dost - "už aby byl oběd".. stalo se-  poté  lyžujeme do soumraku...večeře a volno na palandách.. nuda.

Den třetí

vypadl z oka dne druhého. rozcvička jen s krátkým promrznutím venku.. jídlo o poznání civilnější než podpraporčíka Josefa Fouska- staršího kuchaře  (1961-1969), zda zde kuchaři fasovali materiál z kasáren, jsme nezkoumali, proč, že? 

A přišlo to!

 snímek Po snídani nastupujeme bez lyží, včera dovezli odněkud sněžnice, mnozí je vidí poprvé... oblékáme na sebe "medvědí tlapy" tu a tam někdo padá na zadek nebo "na čenich"... sněžnic je málo, takže asi po hodině je svlékáme, cvičíme "brodění hlubokým sněhem, postup Skupiny hloubkového průzkumu, kdy poslední z desítky "zametá stopy".... na závěr: .."jak se vyhnout stržení laviny..." .. kuriózně : "vykonat potřebu do vysokého sněhu, neomrznout , z a m a s k o v a t ... že nemusíš? n e z á j e m ! nacvičuj.... žádný toaleťásek, žádné Rudé právo, sníh...  kdo sobě v mrazíku kolem  minus 7. st.  namrzlého sněhu smočil zadek khaki.. a ještě nížeji  položený "orgán"   ?  ví....

Co  bylo  k večeři, nikdo vlastně neví..  spát, spát, spát... 

Na snímku:

snímek jedna: průzkumná skupina při střelbě na pevný cíl 

snímek dva: sněžnice - poznámka z praxe... 

klasické sněžnice užívané i armádou, jsou lehké a vysoce účinné, problém někdy může nastat krátce poté, kdy napadne velké množství "prašanu"  , pro průzkumné jednotky výhoda, stopa, zvláště kombinovaná dalšímu příslušníky jednotky je "nečitatelná"... 

Den čtvrtý- bojový poplach....

vydány zbraně, sumky na zásobníky,  ochranné masky, útočné nože, dělobuchy, dýmovnice.. nařízeno na hlavně samopalů nasadit cvičné nástavce a rozdávány cvičné náboje, bílé maskovací oděvy, lyže... připomínalo mi to náhle rok 1947, kdy na Slovensku řádili "banderovci" ...krátce před naším soustředěním byl v útvarovém kině promítán propagadistický film "Akce"B"...

Byli určeni velitelé "skupin" - přesuneme se skrytě, v jedné stopě asi 10 km severně; tam vybudujeme základnu , kde musíme, v mrazivém čase, přežít nejméně dvě noci...vybudované základny bude kontrolovat podporučík Vacl, stal se vojákem z povolání po absolvování plukovní ŠDZ. 

Náš Dibelka  se vrátil do čela Skupiny, čítala celkem šest příslušníků, včetně přiděleného radisty... já jako jeho "starší průzkumník"..  na místo jsme  dojeli vcelku bez problémů... do kopce lyže na ramenou ... a příjemné překvapení...hluboká stopa Skupiny byla zamaskována .. na místě samém nás čekal hustý smrkový porost, terénní zlom by určitě potěšil i naše pravěké předky.. mne potěšila především Joudova (Dibelkova)  sekerka ... za chvíli jsme měli spoustu vhodného materiálu, vytyčený obdélník s ohništěm jehož teplo směřovalo do úkrytu, podařilo se mi vyplést nejen stěny, ale i podlahu a celkovou stabilitu přístřešku zabezpečit smrkovými kůly.. prohlížel jsem si naši chýšku s uspokojením  a k tomu hlášení  radisty-- "soudruhu četaři, spojení navázáno..." 

Rozhodnutí: střídání ve spaní - 4 budou spát, dva udržovat oheň, střídání po dvou hodinách... 

Stravování bylo jednoduché, 2 kádédávky "Vysočina" na muže, čaj v kostkách, stačí ešus, smrková větvička a "bingo"... ani pro dřevo na topení jsme nemuseli daleko, kolem soušky, kam se jen podíváš... končil dělný den,  den, snesla se noc, službu jsme měli mít  s Joudou až  nad ránem... 

Zkušený  Jouda nepředpokládal, že  kontrola přijde až ráno, rozhodl-  na přístupové cestě postavil  hlídku ; večeříme  společně, hlasitý povel Stůj  a?

Bodnarik, za ním Vacl. Chvíle okukování a Bodnarik: " tedy, pochvala, jste poslední, jste nejlepší... přivoněl k odloženému ešusu s čajem ze smrkových konečků větévek...snímá   sportovní vak, vytahuje láhev s rumem a nejméně polovičku leje do ešusu... ešus dostává  mimořádně zajímavou chuť ...

Exkurz:

pokud chcete, starší 18-let vyzkoušet trampskou exotiku, zkuste, tohle jsme znali  ještě před vojnou ... na litr vody přiměřeně konce smrků, mladých, mají jinou, světlejší barvu než smrk starý, vařit jen přejítím varem, osladit a rumu?  " tehdy kolik jsme dali dohromady peněz, dnes? "co stařík snese..." 

Bodnarik medituje:

nechápu, proč nejsou ostatní vojáci roty jako vy...radista Hoffman  dostal za úkol navázat spojení, sedl si pod smrk, roztáhl celtu, radiostanici si dal mezi nohy... kolem zmrzlý sníh... aby se zahřál, zapálil si svíčku, klepe se ako ratlík a co? tu zapálenou svíčku převrhne... ptám se ho? kde je skupina?  ukáže na krmelec, tam jsou všichni natlačeni, žádná základna, žádné stráže.... no, kdyby nebyla taková zima, dostali byste dvě slepice živé k přípravě potravy z vlastních zdrojů...(no to by nám ještě tak scházelo)..... všichni jsme vstali, důstojníci  nám podali  ruce a zmizeli  ve tmě... 

Dibelka zavtipkoval: "snad si Jára ( radista ),  toho "hoffmana" nespálil... nocí se ozval huronský smích.

Ráno jsme posnídali, pečlivě zlikvidovali ohniště, sestoupili ze stráně, nasadili lyže a vrátili se na základnu.. chyše zůstala jako memento...po návratu jsme odevzdali zbraně, nepoužitý materiál...  oběd a odpolední  lyžovačka...

Ukázalo se, že nejlepším oděvem na zimním soustředění je kamufláška s kožešinou a jako "nárazník" spací pytel na prsou.  bílá maskovací kombinéza.

Když se potom "vyřítí" už "vyježděná" jednotka na sjezdovku (představte si však sjezdovku léta 1968, nikoliv 2026!! ), má respekt. Civilové uskakují , pouští vojáky, aby předvedli co nejkrkolomější pády při té lyžařině... lyžování začíná bavit i ty počáteční "lemply"...

Holešov prezentuje armádu. Armáda se zde ukazuje v docela jiném světle, než v srpnu 1968, na sjezdovce platí slogan" vojáci jdou na to.."

Nově nás objevila místní školka, dvě soudružky učitelky nestačí zírat co dokáže z mladého "ogary" (Valašsko!) obyčejná dřevěná lyže a co potom dvě!!!

Událost:

Další den přihrčela před ubytovnu V3S - vyklopila pomocníka staršiny Milana Skopala, polní poštu, komika Jiřího Brendla... " tý vole, vyhozen z útvarového KLUBU.. průser.." k velké radosti také Járu Prušoviče s promítačkou.. byl propuštěn z ošetřovny a přijel promítnout zbrusu nový film" Utrpení mladého Boháčka"-hlavní role- Landovský....

Promítalo se v jídelně, pozvali jsme kde koho, ale na všechny se nedostalo, Jarda Prušovic i Skopal zůstali,  promítalo se i v den další.

Doba určená k "zimnímu soustředění" končila. Bodnarik se rozhodl udělat "konec důstojný" - tím mohlo být pouze  změření sil ve formě závodu. 

Vybrána trasa- délka: 10 km,  vytvořena "stopa",  označena modrým krepem.

Hecujeme se mezi sebou a hecujeme i kapitána... jediný, kdo nepojede je podporučík Vacl- bude tedy rozhodčím. Dostal dvoje stopky a "funkci"...

Bodnarik: " projedeme si všichni, včetně rozhodčího, trať  tam a zpátky... start a cíl bude pod sjezdovkou, abychom neomezovali civily.. jasné?  závod jedme po obědě, aby měl každý dosti sil!

13.00

pole závodníků připraveno- jako prvý startující byl Bodnarilk... upejpal se, "výhoda běžek.."  nepřijato-

jsem na startu jako třetí - Vacl bude pouštět závodníky po dvou minutách.. připraven jsem dobře-namazáno voskem ze svíčky, řemínky, pero připevněné na nové háčky ... asi po dvou kilometrech doháním druhého, předjíždím, přede mnou jen Bodnarik... už vidím prostor cíle ,Bodnarik ztrácí síly viditelně, přidávám, cílová brána, trháme ji skoro stejně... klucí jásají, Bodnarik mi tiskne ruku.." přihlásím Tě za naši rotu a tedy i za útvar na armádní závody.."

 večer

je jasné, že jak Prušovic, tak Milan Skopal přivezli nějaký alkohol...důstojníci bydleli v hlavní budově a před námi byl konec týdne, konec zimního soustředění třetí roty , já alkohol nemusím, zato "komik" už má špičku, sedá si ke mně blízko a líčí polohlasem, jak jej vyhodil pplk. Mlčák z útvarového klubu a zajistil jeho převod zpět na rotu...

( pplk.Metoděj Mlčák -pomocník náčelníka štábu praporu, instruktor a náčelník výcvikové skupiny, zástupce velitele pluku pro výcvik (1961-1969).).

"Vierko, ještě nikdy jsem neviděl tak rozzuřeného důstojníka .. někteří důstojníci byli povýšení, tak si to dopoledne, u mně na klubu oslavovali. Podotýkám, při zavřeném klubu. Asi to někdo "práskl" , přišel "posada" ať otevřu dveře.. Ti blbci neztichli, Mlčák vidí do Klubu ze svého okna, přišel to řešit... "otevřete, otevřete".. oni by to snad rozstříleli..  vyražené dveře...oslavenci  začali prchat, já v tom zůstal..

Vierko, takové řvaní jsi neslyšel, to nebylo "pojebání" to byla poprava... co se to u útvaru děje?  Oni se snad zbláznili...

Poslouchal jsem "komika" a nepoznával jej- vždy nad věcí a teď?

Poslední den 

soustředění byl posledním dnem zimního výcviku... opět jsme dostali zbraně.. a "komika" ... včerejší splín jej přešel, na sjezdovce bavil civilisty...a nebyl sám.. Lababič, "Permon" si našrouboval cvičný nástavec a odpálil dlouhou dávku cvičného střeliva...vojín Holoubek pro "prohloubení efektu" vyhodil červenou dýmovnici.. vytvořila na sněhu zajímavý obrazec...

Reakce velitele Bodnarika na sebe nenechala čekat...nechal Vaclem nastoupit rotu. 

" Pokazíte celé skvělé soustředění, nemáme právo zde  střílet ani házet výbušky.. za chvíli tu mohou být esenbáci.. no vyžeru si to za vás...chováte se v domění, že jste vládci světa.. tak uvidíme.. končíme dnešní zaměstnání a připravte se na zítřek..."

A stalo se...  

"malý staršina" odvezl všechny zbraně roty, materiál, vydal "komikovi" lyže a všem "studenou stravu na jeden den... 

Bodnarik si svolal velitele Skupin a sdělil jim plán ukončení zimního soustředění ... ráno začneme  rozcvičkou

poté již bez snídaně na lyžích do Hovězího ( vzdušnou čarou cca 20 km, silně členitý terén), odtud autobusem do posádky...

Ráno opět krátká rozcvička, nástup, Bodnarik bez úsměvu a žertů...vpřed...

had bílých kombinéz s polními torbami beze zbraní vyjel... v pohodě až do prudkého sjezdu kopce "Hornatiny" .. polovina skupin padá, Labanič mává ulomenou špičkou lyže... velitel jeho skupiny má problém.. o to větší,  že tu špičku lyže si Labanič ulomil již včera, kdy se místo pozornosti sjezdu soustředil na dávku ze samopalu... aby nikdo nevěděl, řešil to se správcem chaty- nikomu nic neřekl... tak. ostatní odjíždí, , naše skupina zůstala, bez lyže jsme v prdeli! 

V nedaleké usedlosti jsme se zkusili domluvit s majitelem, zda nemá lyže k půjčení... díval se na nás jako na idioty.. teď v zimě, při metru sněhu, když se sem jinak nedostane?

Pozval nás do tepla, přinesl kus okapu, na špalku ji vyklepe, přidá tři hřebíky...Labanič to zkusí, špička drží, jedeme...

Horalé ze Vsetínska.. jak poděkovat? 

Najdeme poměrně hlubokou, vyježděnou stopou  skupin.. V Hovězím na nás čeká silně uražený velitel roty.. za své "uvolnění ze řetezu" má na krku "mimořádnou událost"...

přepočten stav, kontrola zbraní, nasedáme do autobusu a za gazem velitele se vracíme do kasáren...Bodnarik zůstal.. bez ohledu na noční  čas kontroluje čištění zbraní..

Ráno už je na budíčku... celá rota s ním nastupuje na rozcvičku, mrzne, jdeme do poloviny těla... třeba nám budou bažanti závidět...

(ilustrační fotografie z webu CSLA.CZ)

------------------------------

autor M.F.. reditorka R/7 snímky R/2  tech.redaktorka paní Irena Spasová. 

pokračování..(dny další...) Pompeje 1969- "Jak třešně zrály.." tentokrát ve vzpomínce praporčíka P.Chmelíka

7.srpna 2026- rádi zveřejňujeme!!!

Podrobnosti

Vytvořeno: 3. 8. 2026 11:59

Napsal Pavel Chmelík

Zobrazeno: 98

od našeho čtenáře, spolupracovníka, veterána 7.výsadkového pluku Holešov :

Zdravím Pavle, 

chci poděkovat kolegovi Mirku Řezníčkovi za jeho krásné vzpomínky na stránkách svvz.cz. Byly to krásně čtivé vzpomínky!!! 

Velmi hodnotné, prožité srdcem a duší. Věřím, že  jsou obohacením všech, kdož je četli. Budou na stránkách chybět. 

Vyznívá z nich hrdost k naší zbrani. Šířil v nich pocity, které nám jsou velmi blízké. I pro náhodné čtenáře určitě! 

Vzpomínky vypovídaly co každý z nás ctil. Byla to hrdost, že jsme tam sloužili... pohled z letounu na naši krásnou zemi je nazapomenutelný...

po seskoku vítr kolem uší zvonil... zpíval naši hymnu! 

Vpřed, úder z oblohy padá.

Ještě jednou vřelé díky, Mirku! 

BOJ!

Hlavně zdraví a vydržať!

Karel Benda, velitel radiostanice, Holešov 1963/1965

-------------------

R/1  

Poznámka redakce: 

Všechna pokračování "Vzpomínek veterána M.Řezníčka najdete v rubrice Veteráni.. autor dosáhl přes 11.300 přečtení!!! jeden z rekordů příspěvků... můžete se k nim kdykoliv vracet!!! 

--------------------

R/1