- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 12. 7. 2026 13:43
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 647
"Posledních dny Pompejí- epizoda: "Návštěva..."
JAK JSME MOHLI ZJISTIT
ve vyprávění předchozím, můj návrat k pluku byl významným zejména "střetem" se druhým, spíše však v oné době prvním funkcionářem pluku.
Rota si žila po svém - do jejího chodu jsem zasahoval pouze "v míře naprosto nezbytné" ...někdy koncem měsíce "konán byl velký přezkum schopnosti spojení radistů na velké vzdálenosti," řídící jednotka byla dislokována na Pribilině, poznamenal ji i můj "osobní střet s funkcionářem pluku druhým - velitelem pluku Vladimírem Košanem..."
zatím šel "život den za dnem.."
Na pluk přijela Inspekční prověrka GŠ/ZS, a zase odejela...na nádvoří se objevili noví branci...
V té době mi domů přišel telegram. Stručný. "přijeď ".... podpis. K+K
Zajásal jsem .
Kamarádi z Prahy na mne nezapomněli.. s Bodnarikem jsem se dohodl na dni volna, sehnal dárkové balení "Moskevské vodky" (jak jinak).. nastartoval "kozí dech" a vyrazil...
Exkurz:
Pohraniční stráži jsou mnohými "historiky", kteří ještě v oněch letech a dlouho poté "počati" nebyli, dávány nejhorší možné přívlastky vrahů... pro nás, kdož v oné pohnuté době sloužili, si h r d i n y ochrany státní hranice připomeneme později...
Pohraniční stráž v roce 1968 byla organizována systémem "Brigád Pohraniční stráže" .. podle situace na pohraničním styku měla "Brigáda" přidělené území "tzv.hloubky pohraničního pásma"..ta závisela na osídlení území, jeho hospodářském využívání a přírodních poměrech (viz "Král Šumavy" )- takže někde mohla dosáhnout šesti kilometrů či více...
Brigáda Pohraniční stráže, k níž jsem byl pozván, střežila státní hranici na jižní Moravě "Znojemská".. neměla tvrdé podmínky jako "Brigády" na Šumavě, i když zde způsob střežení státní hranice byl stejně zabezpečován jako na částech jiných..
zátaras nevedl přímo po hranici, řada příslušníků sloužila jako " oddělení pasové kontroly" ve spolupráci s celníky ve vlacích a na hraničním přechodu, a hlavně... byl zde, zřejmě, i mými kamarády, zabezpečován "styk" s osobami, které za odměnu "prodávaly" cenné informace z Rakouska-
o tom dále...
dokonce si myslím, že "Znojemská" umožňovala přechod našich agentů zejména na Vídeň...ale asi i "Bratislavská"...ve Vídni a okolí byly utečenecké tábory- skvělé prostředí jak pro nábor nových agentů, tak pro činnost československé kontrarozvědky..
Přijetí na útvaru bylo dáno "určitými zvyklostmi" ..
nevím, jak mne Karel s Konrádem představili, ale pozdravili jsme se s velitelem útvaru a novým sovětským poradcem...přidělen mi byl pokojík...prostě paráda...
Starali se o mne vzorově a střídavě oba kamarádi, "Pavle, v noci se seznámíš s naší prací"... takže přinesené "dárky" otevřeny nebyly.. v podvečer jsme vzpomínali na Prahu
a?
už to víš? "
budou reorganizovány všechny útvary Zpravodajské správy...nejhůře jste dopadli vy... pluk bude zredukován na rotu a spojen nazpět s Prostějovem, ale asi jen jako rota do 22.výsadkového pluku...
Oněměl jsem...
zeptat se na zdroj by bylo nezdvořilé, jako... no ponechejme fantazii..
ale už jsem měl za sebou "ovládání řeči těla"...odpověděl jsem jakoby krajně lhostejně.." dalo se čekat, na pluku je děsný bordel.."..
srdce mi bušilo jako před druhým a třetím seskokem...
NOC.
v prostoru útvaru jsem se pohybovat nemohl, ale systém jsem znal z mých předchozích cest do Vídně.. i jak lze agenta nepozorovaně převést do části útvaru k tomu určenému.. a pokud tam někde byla kontrarozvědka, tak určitě jen sovětská..
začátek roku 1969 byl v řádu tvrdé "konzolidace".. možná jen s výjimkami Prahy..
Komunikace agenta
s "naším orgánem" proběhla ve zvláštní místnosti, jeho jsem neviděl, jen slyšel...později ve své kariéře státního zástupce banální, všední, každodenní stereotyp...
zde ŠOK ...
za pár rakouských šilinků prodáš všechno, kamarády, spolupracovníky, sousedy, Vlast, matku...
kolik dostal agent za dnešní den zaplaceno, jsem nezkoumal ...ale dostal jsem mimořádně cennou radu..." budeš s námi dále "makat" ale !!! dostaneš svého "řídícího důstojníka"... hlavně trvej na skončení závazku...
Nasedl jsem na "kozího decha" ... při rychlosti cca 40 km/hod vítr kolem uší nehvízá.. pouze věta... "vypadni otamtud"...
Proč jsme se již nikdy dále nesetkali, nevím.. armádní čistky v roce 1969/1970 byly nemilosrdné...
Návrat na rotu
a podepisování " výsledku hodnocení" probíhalo ve mně asi tak, jako když se díváte na rybičky do akvaria...
přede mnou stála otázka:
"Ty vole, vyfasoval jsi vdovu a dva malé kluky, umíš jezdit na koni, fasovat boty a co dál???"
otázka mne pronásledova více, než "šmátravý dotek noci... "spíš?"
U pluku
jsme se na učebně štábu pluku sešli ... vybraní praporčíci : Franta Lejsek, skladník chemického materiálu, Jarda Zouzal - staršina vedlejší roty, postavou nejvyšší praporčík pluku, staršina školy Ladislav Ondříček a Dušan Hric, staršina roty.
Bylo nám sděleno, že jsme zařazeni jako velitelé Skupin hloubkového průzkumu a máme změnu čísla vojenské odbornosti na ČVO 101- Řídící důstojníci skupin hloubkového průzkumu...
náčelník štábu se u tabule naparoval jako páv.. .. u vědomí, co bude dále jsem se, zřejmě z pohledu podplukovníka Dufka nevhodně otázal, "co to jako bude znamenat"....žádné nadšení, žádné hurá...
asi byla očekávána reakce jiná..."
no, budete přecvičeni ...
" soudruhu podplukovníku... v našem věku?"
To jsem to neměl....
"Shromáždění skončilo, vyšli jsme před štáb.. "takže budu každej tejden běhat po lesích s tímhle póvlem, co tu, kurva, rukuje? ".... típli jsme cigarety a šli, každý po svém...
Krátce nato měli přezkoušení radisté spojeními na "velké vzdálenosti" a nás pět bylo použito jako fiktivní Řídící důstojníci fiktivních Skupin hloubkového průzkumu...
Řídící středisko bylo na Pribilině... přesun nákladními vozidly P-V3S, skříňovými štábními vozidly s důstojníky štábu, radiovozy spojení....na Pribilinu jsme dorazili v noci a do rána se podařilo, pro naprosto nedostatečný průzkum terénu, téměř "utopit" v bažině nejcennější radiovůz pluku.. dopoledne bylo věnováno jeho vyproštění odněkud přijedším tankem.. z roty bylo s námi asi 10 "neřádů", postavili stan pro ubytování Bodnarika a moje..a střídali se ve stráži...náboje měli jen cvičné, útočné nože...
Náš stan byl určen jako "velitelský".. rozložil jsem mapu s azimuty.. šifrovací materiál.. Bodnarik se šel "mrknout" po okolí a jak pravil, "sehnat něco na zub..." zatím se nic nedělo a tak jsem šel i na obhlídku já...
říčka Pribilina je něco, co my trampové pokládáme za MODLU.. bystrá, prudká, absolutně pitná s míhavými těly bystrých pstruhů...
Uplynul asi týden, cvičení skončilo, kolona byla seřazena k návratu do posádky...do jejího čela se postavil GAZ s podplukovníkem Košanem a rozkaz: " přesun bude proveden autokolonou, s regulovčíky, velitelé vozidel ve věžích..."
Stalo se:
Po několika kilometrech začalo pršet , jízda ve věži vozidla se stala nepříjemnou, sáhl jsem dolů a kolem krku dal "čechol " poznámka: šlo o oranžový vak vrchlíku padáku PD-47, po seskoku se nejprve vysvlekl z vrchlíku padáku, porodlužoval stabilizaci výsadkáře - materiál- bavlna a hedvábí..."
Zalil mne pocit blaha, tepla a pohody.. až do první křižovatky s regulovčíkem.. tam stál GAZ velitele pluku a u něj podplukovník Košan...
Regulovčík nás zastavil, Košan přiběhl k vozidlu... řval jako pominutý, musel jsem uznat, že měl pravdu; promočený "čechol" jsem sundal a pokyn, že se mám nazítří dostavit k němu na denní hlášení, přijal...
Druhý den mne Bodnarik předvedl, poslouchal jsem litanie, že "není divu o poklesu kázně mužstva, když praporčíci..." vyfasoval jsem "domácí vězení" - myslím, že dva- tři dny, na víc kázeňskou pravomoc neměl...zavolal jsem domů, Skopal mi nachystal polní lůžko, dal jsem si panáka a šel spát...
Epizodu jsem si připomněl v roce 1990 při setkání bývalých příslušníků pluku, potkali jsme se s Košanem na nádvoří a " ... průserář Chmelík..."
---------------------------
Závěr. Konec 7.výsadkového pluku -poté na vyprávění staršiny roty opět volně naváže veterán Milan Friedrich s editorkou paní R/7
