21.srpna 2026

Valaši:

... nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu...

-------------

Poslední dny Pompejí... "sbohem a šáteček..."

Červen 1969 byl měsícem rozpačitým.. ve druhé polovině odešel kapitán Bodnarik, na rotu se vrátil kapitán Jirůšek, zůstal staršina Chmelík a zbytek roty vlastně tvořil četu.. té velel podporučík L. Vancl... 

Mně odchod Bodnarika vadil...byl jsem dost protěžován a od  zimního soustředění jsem držel rekord v opušťácích- poslední mi napsal na začátek července. 

Dost jsem to potřeboval, dopisy od Věrky začaly studit a moje tušení? ... "že bych dostal kopačky..? " 

Skončili jsme Hulín ... chodili s "ne- řády"  do služeb a objevila se novinka... nábor do služeb Ministerstva vnitra, dokonce s příslibem pozdějšího nástupu k "STB"... mne to neoslovilo, po opakovaných vystoupeních politruků jsem se rozhodl, že v civilu vystoupím z KSČ...

Dnes už nevím, který den byl prvním červencem, ale tehdy nám "spadlo srdce do kalhot"... prý podle zákona útvar, který se ruší, nebo reorganizuje , propustí druhé ročníky o dva měsíce do civilu dříve...

Faktem je, že v červnu dostali všichni řádnou dovolenou... ten den snad nebyl na rotě střízilvý nikdo...všude se mávalo "metrem" ..jsme "to jsme  měli k 1.červenci 1969 za 84 slovy "osmdesát čtyři".. takže minus šedesát...??? 

Od Bodnarika poslední opušťák  na středu 9.července.. snad to dám s Věruškou zase "do kupy"...

Doma:

tati, asi přijdu do civilu o dva měsíce dříve, mrkni, prosím,  co ve fabrice..

"Milane, mám ráda jiného..."  Veruško , vrátíš mi moje dopisy? ... víš, táta říkal, že tě za ně zavřou, tak jsem je raději spálila..."   ze vztahu více jako dvouletého mi zbyla  jen vojenská přezdívka , spíše označení "Věrka" nebo slovensky "Vierka"...

Do kasáren

jsem se vrátil jako do pohádky o drakovi... všude vlály černé prapory informace, že "do civilu nejdeme..!"  převeleni budeme na Slovensko, kde se bude konat "Mistrovství  světa v klasických disciplinách"..práce jsou ve zpoždění... takže "paragáni, nebo Pomocné technické prapory?"...

První skupina odjíždí do Popradu již 21.července.. a na den 20.července  staršina nějak  "nalátal" směnu... dozorčího posádky má Jirůšek, jeho pomocníka- bílé šňůry-  staršina Chmelík.. já velitele stráže na "muničáku" a mým zástupcem je Tuzar... bez mužstva- strážných??? ... ŠOK!!

Na muničák 

jsme jeli "véeskou" beze zbraní... zde byla skupina velená jakýmsi kapitánem už od ženistů...čistili kobky bývalého ženijního skladu, klíče od brány měli oni.. takže jsme s Tuzarem prošli lesem, okolo oplocení muničního skladu, povečeřeli,  šli spát..ráno opět véesky, cizí vojáci a kolem čtrnácté... "chlapci, choďte domov ..." předali jsme klíče a šli... Tuzar dal dvě piva, já kofolu..  v kasárnách už ani Jirůšek, ani Chmelík nesloužili... šli jsme na večeři a plánovali, co "zítra"....

Tuzar 

navrhnul, abychom se šli rozloučit do Hulína, že bychom tam mohli "udat" nějakou tu našetřenou konzervu - byly to konzervy velmi kvalitní- "vepřové ve vlastní šťávě".. civili po nich šli...

Tak se i stalo, ale...

v Hulíně  jsme konzervy prodali, já jich měl celkem 12 - za každou čtyřicet kaček..no, "pokud Pán Bůh dopustí, i sekera spustí..." už se stmívalo, když jsme se vraceli do kasáren poté, co jsme se "upravili " u Filů, tak tak... na rotě seděl Chmelík u Jirůška...

Chmelík se na mne podíval a : " i Ty Friedrich?" ... 

Vyběhl jsem z roty do tmy ..dírou v plotě vlezu do školní zahrady, narvu nějakou kytku.. a velitelům předám... je mi na zvracení , potkám "komika" (Jirku Brendla) ..malého staršinu Skopla, ten je ne-řád",  takže do civilu jde a "Komik"  s Hoffmanem, Hnízdilem a Kršiakem jdou do civilu také-- dne 25.7.1969 předchází do Prahy k "STB"... najednou jsou to "chytří rudí.." 

Po návštěvě WC a umývárně jsem zalehl.. půlnocí se červenec převalil na datum  23.7.1969. 

Poslední den mé služby v Holešově...

na světnici přišel Jirůšek...kupodivu ve sdílné náladě..

že Chmelík předává zítra rajon roty a on jde ještě na závěr na školu (ŠDZ), pluk definitivně vše předá začátkem srpna ženistům a Pohraniční stráži... využil jsem chvíle  a zeptal se jej, zda mi vrátí zabavený foťák...prý raději ne, abych neměl v novém prostředí potíže a?  můj "zápisník výsadkáře "? ...ten se mu prý ztratil ze stolu--- (takže Bodnarik?)...

Ráno zase Chmelík.. je nás asi patnáct.. "nastupte na snídani".... "staršino, vyfasovali jsme včera studenou"... "nezajímá, nastupte na snídani"...

V kuchyni mužstva je dozorčím nějaký neznámý chlapík- červené šňůry na bílém plášti... "soudruhu nadrotmistře, vaše rota již není..." Chmelík jej docela hrubě odstrčil a vešel  do výdejny... čekali jsme, co bude...z výdejny se ozvalo Chmelíkovo " kurva!!" otevřelo se výdejní okénko a vydalo pletýnku s máslem a párek...

Staršina nás vyprovázel k autobusu před štábem. Velitelem byl podporučík Vancl.

Staršina podal každému ruku.. stiskl jsem mu ji pevně.. myslím, že jsem v jeho očích zahlédl něco jako slzu... ale určitě jsem se mýlil, staršina byl vždycky "tvrďas"... zvednutá závora zavelela: 

Sbohem.. a šáteček.."

Konec .

------------------------------

R/M.Friedrich, editorka  R/7  Olga Friedrichová 

Další pokračování: Rapsodie v khaki- Vysoké Tatry - červenec- září 1969

 

 

pokračování... 

 

18.srpna 2026

r.1961 zemřel Eduard KADLEC, československý generál a jeden z velitelů Československých legií v Rusku. Narozen 16.března 1880 v Ústí nad Labem.

Kadlec sloužil v rakousko-uherské armádě. 5 let strávil ve službě v Belgickém Kongu.

Během 1.světové války byl zajat a posléze vstoupil do Československých legií v Rusku. Postupně se vypracoval na jednu z nejdůležitějších osobností.

Po návratu do Československa působil od r. 1919 v československé armádě. Roku 1937 penzionován.

V padesátých letech degradován na vojína, byť se veřejně nijak neangažoval.

Zemřel v roce 1961. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Roku 2000 byla po něm v Řečkovicích pojmenována ulice.

******

 

13.srpna 2026

Poslední dny Pompejí... země se chvěje"....

Sdělení, že bude pluk reorganizován, bylo   postupně upřesněno tak, že se vlastně nic neděje, "elita pluku" se přesune do Prostějova, kde bude ve svém výcviku pokračovat a zařazena bude pod Západní vojenský okruh.

Příprava likvidace pluku a zde je třeba vyzvednout úlohu štábu vedeného podplukovníkem Dufkem, byla připravena pečlivě, otázkou zavěšenou jako meč Damoklův bylo..:  kdo zůstane elitou a  kdo bude vlastně rozpuštěn? vypuštěn? kam a jak? 

Velitelé rot 

byli pravidelně informováni, krátce po asi druhé, třetí poradě si mne a Vancla Bodnarik zavolal.. "tak pánové, naše rota je zrušena, do Prostějova jde jen  staršina jako velitel Skupiny hloubkového průzkumu..a tři absolventi školy, sloužit budou druhý rok,  já jsem požádal o přeložení na Slovensko...

v té době byly oblíbeným "sklem" sklenky ze silného skla od plnotučné hořčice.. obsah 200mll  měl v polovině  poctivých ruských "sto gram"...

Nalil.

" Jo, staršino, v tomto týdnu si máš určit  termín u Valvody (dělostřelecký náčelník pluku) a s Mikušem " ženijní náčelník pluku"... předáš NZ materiál "ostré roty"....doufám, že nebude průser...

Poznámka: "NZ" byly nedotknutelné zásoby určené pro bojové nasazení Skupiny

Tu noc jsme zůstali  na rotě se Skopalem... "jak se vrátil materiál do "en- zetů" -  "staršino, fakt nevím, neměl jsem na to žádný vliv.."

Někdy už v pozdním jaru jsem jel do Prostějova, "moje latriny" fungovaly, ale mimo to, že jsem pro rotu vyfasoval jeden velitelský stan se čtyřmi lůžky, se nedělo nic...

Rota se stala opravdu hospodářskou, mužstvo chodilo do směny v kuchyni, neřád ne neřád...dezant, ne dezant.. já tu a tam s nimi jako dozorčí kuchyně, Bodnarik co  dozorčí pluku a jeho pomocník Vancl...asi dvakrát, či třikrát na mne vyšla služba velitele pořádkové hlídky, jako moji  pomocníci, kteří  jinak drželi střídavě služby dozorčího  roty,  byli stavěni bývalí velitelé skupin... zbytek roty jezdil do Hulína na brigády..

Jako v oné pijácké písni.."  všechno by se bylo dobře zdařilo, kdyby toho PŠM (Politického školení mužstva) ' nebylo...

Nějakou shodou náhod byl naší rotě  přidělen "propagandista" (mjr. Ladislav SEJK,propagandista 1961-1969).. obézní důstojník s nařízenou dietou, aby směl skákat...byl tak trochu "lidový",  takže navíc měl na starost Klub pluku ( viz příběh  "komikův" vzpomínky veterána M.Friedricha..").

I stalo se, že v přesvědčivém líčení vpádu zavilých imperialistických vojsk, kterému bylo zabráněno vstupem chrabrých spojenců Varšavské smlouvy se v kinosále ozvalo zahvízdání melodie zvané 327... což v řeči spojařů- radistů znamená "polibte nám prdel... "

Výklad propagandisty byl pro ten den ukončen a zahájeno rozsáhlé vyšetřování... následně se opila část autoroty, když se dověděla,  že je její podstatná část rovněž určena k rozpuštění... 

V přesně neurčenou dobu se na pluku objevili cizí důstojníci- podle jejich důstojnického odznaku Ženijně - technického učiliště Bratislava  a v typických stejnokrojích důstojníci školy Pohraniční stráže z Valašského Meziříčí....

Přestala fungovat "padáčkárna" i když nikoliv k úplné lítosti...

Bodnarik přinesl na rotu dva obaly od padáku PD-47- vrchlíky a šňůry bez postroje..jeden mi nabídl.... " skvělé, co za to.." jako vždy v té době byla universálním platidlem "Moskevská vodka..."

Exkurz:

paní Chmelíková byla švadlenkou skvělou, vyrobeny spací pytle -  resp vložky do nich... a domovní sušárna vybavena prvotřídními šňůrami na prádlo... po padácích se nikdo nesháněl, naopak, ještě koncem roku 1969 nikdo nevěděl, co s nimi...

 důkaz: TOP SECRET Vojenský útvar 7374 Jiří Dufek str.68 " postupně byl přesunován materiál z holešovských kasáren. Až koncem roku 1969 jsou odváženy padáky, neboť nikdo nevěděl, co s nimi..."

A přišel den "D".

V rozpisu plukovních služeb byl určen dozorčím pluku kapitán Jozef Bodnarik, jeho pomocníkem Vladislav Vancl, pořádková hlídka nrtm. Pavel Chmelík a pomocníky dva absolventi třetí roty...rota obsadila směnu v kuchyni, do stráží již stavěna nebyla...

Po skončení nástupu stráží a služeb jsem vyfasoval bílé šňůry,oba absolventy a protože jsme již na rotě neměli zbraně, vzal jsem si svoji pistoli ráže 7.65. Vyrazili jsme, vycházkové oděvy, já důstojnické kanady hnědé barvy, pomocníci kanady černé...

Provedli jsme pravidelné kontroly po hospodách, u každého příjezdu vlaků...klid, pohoda... pomalu se již šeřilo, krásný předletní večer...

Pojednou se z nádražní haly vynořil silně podnapilý chlapík se dvěma rozesmátými společnicemi. Měřil asi metr osmdesát... " hele kočky, zabijáci s červenými čepičkami...  obrátil jsem se proti němu... vybral si mne jako nejmenšího z hlídky... " zkurvenej dýzlák .."  a vztáhl ruku na bílé šňůry...

Teprve později, když jsem si v noci probíral vzniklou situaci, jsem pochopil, jak pracuje mozek muže, který je sedm let cvičen  na "podhostýnského zabijáka" jak nás uctivě jeden čas titulovala Svobodná Evropa... mozek  signalizuje " útok" a vyhodnotí situaci-má jen dvě možnosti- "obranu" nebo "útěk"...

Můj mozek zvolil možnost prvou... prudce jsem proti útočníkovi vyrazil až na jeho tělo.. mých 167 cm výšky násobené 67 kg  hmotnosti  jej prudce udeřilo plochou dlaní do obličeje, chlapec couvl, zaklonil se..  nastavil mi potřebnou polohu.. nohu do úhlu cca 45 st.. po té jsem sjel bokem drážkou důstojnické kanady -  měl štěstí, kanada má ( měla)- podrážku docela měkkou ...

Exkurz:

holenní kost je na údery mimořádně citlivá, bolestivá a nácvik tohoto způsobu "boje" je prováděn bosky...v Holešově cvičen nebyl...

Opilec zavyl , spadl zády do záhonu městské zeleně, poraněnou nohu si přitáhl k sobě a začal zvracet...

Slečny vyly... " jak šakali ve stepi ztemnělé..."  

Jeden ze členů hlídky... " teda staršino..."

Pomoc raněnému začaly poskytovat společnice, naše další účast nebyla nutná, před půlnocí jsme si v "bordýlku" Slavia dali pivo, u Bodnarika odevzdali šňůry a šli na rotu spát... 

Čekal jsem, zda bude nějaká odezva na opilce, nebyla, zato přišlo drama konečné... 

Štáb vydal rozhodnutí, že 3.rota musí neprodleně vyslat všechny příslušníky, kteří budou převeleni k jiným útvarům na řádnou dovolenou a to tak, aby všichni jak řadoví, tak neřadoví, měli ke dni 1.července 1969 vybránu zákonnou dovolenou... Bodnarik pokrčil rameny.. " staršino makej"...a nezapomeň , že musíme dodělat Hulín...

Byl jsem rád, že jsem měl Skopala.

Postupně "odstrojoval" jednotlivé příslušníky roty, zůstaly jim jen pracovní oděvy a vycházkové...denně odevzdával materiál roty do skladů...velký nápor byl na praporčíky- správce skladů...praporčík Petržala, známý svým až hysterickým jednáním byl na okraji zhroucení...

Někdy v polovině června bylo jasno... do Prostějova byl převelen Chmelík plus tři absolventi Školy důstojníků v záloze, kteří měli sloužit ještě další rok...to byl ten stan pro čtyři... všechno ostatní "pryč".. a opravdu přísně tajný termín, nebyl mnou ani Bodnarikem prozrazen.

21-23.červenec 1969 připravit Žádanky pro úvěrovou přepravu- cíl Poprad... studenou stravu na jeden den...a to včetně Skopala...!  "prostor roty předáš staršino Ty.. přijedeš z Prostějova..."

Jako vždy, bylo něco jinak...likvidační skupina štábu, v obavách, aby nedošlo ve městě k problémům, nařídila přistavit autobusy;  odjíždějícím byla velkoryse  poskytnuta ještě  snídaně...

Já jsem zůstal na rotě, procházel tichými prostorami a loučil se.. tady jsem prožil krásných 7.5 roku života...naposledy jsem přespal ve své kanceláři..

 

... Vojenská knížka:

Záznam seskoků:

 

....ráno na  devět hodin bylo určeno předání prostor roty správci budov...

24 .červenec 1969 09.00 

se na chodbě, kde již nestál dozorčí roty, objevil občanský správce budov pan Kotouček .. vedle něho můj bývalý velitel roty  major Bohumil Rerko- v civilu... (major Bohumil Rerko, velitel čety, velitel roty 1961-1969)

" tak staršino, spolu jsme začínali, spolu končíme.. jsem nový občanský správce budov..." 

------------------------------------

R/1

Další pokračování příští týden... Intermezzo a první část "  Zápisků z neskutečna..."

              

 

pokračování