Je ráno, 18.září 2026 a na redakčním dispeji číslo vstupů: návštěvy celkem: 888 888 ... osmset tisíc osm set osmdesát osm ... a naše osobní číslo je rovněž osm...
------------------
Z Armády ČR...
naše externí spolupracovnice, amatérská běžkyně " v barvách" nepravidelně držící jednu z vítězných medailí, se umístila, tentokráte v mimořádně náročném zdokonalovacím kurzu ARMÁDY ČR na čelním místě a byla vyhodnocena co nejlepší "kurzantka"... na paní Adrianu S. jsme velmi hrdi a ?
" b l a h o p ř e j e m e "!!!! drží naše heslo: BOJ!!!!
----------------
R/1
Rapsodie v khaki...srpen 1969- Tatry...
Moje další vyprávění:
Deníček - sobota 9.8.1969
Opět "děláme" , ale ne na stavbě, ale na kamenech Štrbského plesa.
Naše pohledy nesměřují na vrcholy Tater, ale na několik zde se slunících děvčátek..."od slov k činům" .. stačí jich několik a děvčátka jsou "rozdělena".. klíč, podle jakého je? ...
... pocitový... děvčata bydlí ve Štrbě.. smíme je již i doprovodit a domlouváme další rande.. už ne jen na kamenech...
Já doháním, co jsem na "Věrušce" zameškal.. Tentokráte se můj cíl jmenuje JANA...je skvělá, bude skvělá? jak?
Den další přináší "pařbu" v podniku - zde velmi známém pod slovensky příhodným názvem "SALAŠ"... vzniká fotka, kde nade mnou stojí Koloman Gök... fotbalista... úžasný sportovní poctivec a naděje v pozdější reprezentaci ČSR.
U nás hrál za Duklu Holešov.. zde ihned místo stavby je v kádru Popradu...po návratu do civilu ve SLOVANU BRATISLAVA a v reprezentaci... kdo zná dějiny československého fotbalu, vybaví se mu i legendární "Panenkova penalta"...
Exkurs:
V roce 2025 (loni)- jsem na nějaké vojenské akci oslovil reprezentanta Karla DIBIÁŠE.. samozřejmě - pochlubil jsem se společnou službou u 7.výsadkového pluku s Kolomanem... najednou se vyrojil vějíř vzpomínek.
I ta smutná: Koloman tragicky zemřel v Rakousku následkem dopravní nehody... moje holešovské vzpomínky- hráli jsme bosky. ON byl vždy o dva kroky napřed s citem pro hru.. mne hrát s ním těšilo, jako kluka kuličky.. radost, prostě - radost... hrát FÉR! nefaulovat...
Koloman byl absolventem holešovské ŠDZ a po srpnu 1968 byl vyřazen v hodnosti četaře absolventa a převzal velení páté Skupiny naší 3.roty.
Zde v Tatrách jej mimo kulatého míče zaujala jedna z dívek .. koncem týdne dívky odjíždí... doprovázíme je k vlaku.. Koloman zde není tak mu JI fotíme ...stojí s jízdním kolem... kde je Koloman, nevím.. prý má službu- ale?
Moje událost týdne je prozaická,"lásky nám odvážejí".. jako "pomstu" si kupuji jízdenku ze Štrby do Popradu.. jinak? zásadně jezdím "na černo"...
Deníček:
HORY....
Výlet první se konal beze mne- cílem byl ? byla? KRIVÁŇ . Jdu s několika do Mlýnské doliny.. ale jen k vodopádu. Všude mraky lidí.. vybavení ?
Nás zajímá vybavení jiné.. leží na horkých kamenech ... žádné Věruščiny "nulky" hotelu Slavia Holešov... pevné, slovenské, živené "oštiepky"... j...opalují se "bez"..( nahoře..)
ACH BOŽE, tolik slovenské krásy....
Zážitky z hor...
Cílem prvního velkého výletu byl Kriváň. Ovšem, nešli jsme jako rota na 1.máje- vedu "svoji" skupinku do Mlýnské doliny...cílem je vodopád. Zde zase. houfy lidí a? dívky na kamenech a snad je to zde feneménem- zase nahoře "bez" .. a my? puberťáci? chováme se jako "stádo" a předvádíme se.. dívky nás sleduji ... ale "žensky"... jako když kdyby...
Prvně, co nás napadá..: lezeme po skalách bez jištění, kamzíci "hadr" .. vyznačené turistické cesty? ha! ale najednou nahoře je skutečné stádo kamzíků.. vydáme se za nimi s nadějí na extra fotky- výsledek? NIC.. risk zhola zbytečný.
Honit kamzíky ve volné přírodě většině lidu vhodným nepřijde, nám ano- před sebou máme stádečko ... odhadem asi dvacet kusů, pádí si to docela svižně kamennou úžlabinou, my skočíme do "vodopádu kamenné suti" a jedeme lavinou za nimi... jenže: "štěstěna, ta skvělá dáma" mne upozornila, že zde začíná sráz kolmých stěn- výšky nezanedbatelné.. cca 100 m a nad nimi se šklebí stařenka SMRT...
Večer se dělíme o zážitky, my vyprávíme o Mlýnské dolině s vodopády, kluci o Kriváni, ovšem, my vítězíme svými pohledy na "krásy" na kamenech vodopádů... a než usínáme ve zdravém tatranském povětří- je jasný plán!
Mlýnská dolina s vodopády!
Stále panuje skvělé slunečné počasí.. rok výcviku v Holešově, rozcvičky a běhy se zde sjednocují ve zdrcující tempo.. ženeme se výš a výše.. nic nás nevaruje.. jak v oné revoluční písni..(od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem..) zde od plesa k plesu, skal v pravo- levo... každý chce být vítězem- bez ohledu na cokoliv.. Pohled je to nádherný- nahlížíme "do srdce tatranských hor..."
Obešli jsme "PATRII" a vracíme se Mengusovskou dolinou zpět... jdeme zkratkou ke Štrbskému plesu a "šok"- za celých svých devatenáct let jsem to neviděl- na rozhraní kleti a smrků... modré pole .. rostlinky vysoké asi 10 cm obalené borůvkami. prostě modro a stačilo jen- pokleknout... a ještě jeden poznatek z pohledu dneška- nikde žádné klíště...
Exkurz:
Patria je prvním vrcholem na hřebeni Bašt- oděluje Mylnskou dolinu od doliny Mengusovskéo nadmořské výšce 2203 m (poz.redakce).
snímek bude zveřejněn odpoledne po 17 hodině...
Zdeněk TUZAR
starší průzkumník Skupiny hloubkového průzkumu třertí roty 1968- ( člen skupiny na bráně holešovských kasáren v době příjezdu okupační jednotky- 1 praporčík: nadrotmistr Pavel Chmelík a tři příslušníci- všichni jen útočné nože.. pozn. redakce)
se Zdeňkem jsem zažil něco, co dneska a do dneška, nechápu: jak se zhoršovaly podmínky naší brigády v Tatrách (příbeh pozdější) , jsme se přihlašovali na různá pracoviště- tím jsme získali podmínky pro výlety v celeém panoramatu cen trálních Tater tak, jak jsme je viděli z kasáren v Popradu. (výjimkou byl Gerlach, ten byl časově náročný, museli bychom mít průvodce a nebyl čas..)
Zdeno je lišák!
Jednoho dne (datum jsem si nezapsal) mne hecoval.. přihlásili jsme se na práci ve Smokovci.. samozřejmě hned po jakémsi pracovním "nevýkonu" jsme vyrazili zkratkami přes Hrebienok ... kletí vzhůru na Skalnaté pleso... cíl? nechci ani domyslet...
Počasí se zhoršuje , lanovka na Lomnický štít se ztrácí v mlze, poté i v mracích, jdeme.. vodítkem nad námi je zvuk lanovky.. najednou němčina.. kde se vzala tu se vzala trojice ... dva chlápci s holkou ve květovaných šatech a lodičkách...vrací se udiveni, kam se my to ženeme... holka se drží ocelového řetězu a piští...
My pokračujeme..ztuha, stoupání je stále prudší, držíme se ocelových lan a?
horní podpěrný stožár lankovky .. a PÁN HOR nás odměňuje- rozhrnuje oponu mračen, my podlézáme zábradlí vyhlídky a?
JSME na Lomničáku!!!
A ne sami, kousek od nás prolézá skupinka horolezců, polština a údiv? kde máte lana, jištění? Vzájemné propojení... ???
My? potrhané "šedesátky", okopané kanady ale !!!červené barety československých výsadkářů...
Polák, asi vedoucí výstupu se ptá: "co tu děláte? kde máte vybavení, jak jste se sem dostali?...
Zdeněk zamachroval- my jsme paragáni z Holešova a tohle je běžný výcvik...Polákovi vypadnou oči z důlků... ale, foťák sebou neměli...
tak mi nezbylo, než vejít dovnitř recepce a koupit pohlednici s razítkem..
Zdeno je netrpělivý, "vole, musíme dolů, za chvíli bude tma"..
Vracíme se pod řetězy a dilema: "pod řetězem máme lézt po prdeli nebo obráceně?" .. nakonec jsem Zdeňka dohnal- odměnou byly roztržené mraky a ? výška"!!!
Zastavili jsme se na malé plošince. scenerie Skalnatého plesa... ale ? také "malá dušička"... nevím jak Zdeno, asi je na tom stejně a ale hecuje..posbírám své "morálně volní vlastnosti" , musel jsem je hledat usilovně- ztratily se někde v těch šutrech a nakoec, co nám zbývá než se vrátit dolů ? .slézám " abych neudělal potem páchnoucímu červenému baretu ostudu !
A jsme na Skalnatém plesu, už se hodně stmívá a my jedeme do kasáren- jak jinak než - STOPEM...
Příště: Deníček - sobota 6.9.1969
--------------------------
veterán Milan Friedrich, editorka paní Olga Friedrichová, fotodokumentace hor technická redaktorka webu paní Irena Spasová
Valaši- moudro...
...Čím větší pán, tým dalej od ného...
**************
Rapsodie v khaki.. Tatry : červenec- srpen- září 1969.
Středa 6.8.1969
staršinovi naší nové roty odevzdáváme naše výsadkářské "devatenáctky", loučíme se s nimi jako by byly od mámy, fasujeme "bígovské " šedesátky.. jsou nám všem velké- takže je zkracují... staršina inkasuje po pěti korunách... v Holešově nevídané!
Abovo ... z latiny do češtiny- tedy"od začátku.."
POPRAD...
ubytování v kasárnách proběhlo "preventivně" tak, že jsme byli rozděleni do několika budov. Na posteli "ešus"- jinak "jídelní nádobí" .
Holešov ale nezapřete- udržují se "vojenské ubytovací zásady"..stavěn je "dozorčí roty", skupinám velí naši poddůstojníci- absolventi Školy důstojníků v záloze z Holešova. Někteří již mají "nakročeno" do hodnosti důstojníků...
Místo pro dozorčího roty je i místem uložení našich vycházkových stejnokrojů a co je podstatné? máme vycházky a píší nám je naši" ...
Za kasárny teče říčka sycená asi sirovodíkem.. "nám smradlavá" .. jiným léčivá.. nakonec nemáme nic lepšího,chodíme se tam ke stavidlu koupat, na improvizovaném hřišťátku lze hrát volejbal i fotbálek...a kondičně běžet až k prameni říčky.. je vydatný a docela teplý....
Současnost:
řeka v roce 1969, jak ji viděl a koupal se v ní, podle rodáků z Popradu nikdy nezamrzala, měla nepřirozeně vysokou teplotu a obyvatelé Popradu se v ní koupali také, nebo v zimě chodili sledovat stoupající páru.. kasárna v roce 2026 již léta neesistují a na pramenu oné říčky stojí dnes rozsáhlý odpočinkový areál (bazény s teplou, minerální vodou...)
Šokem
pro naši redakci je fakt, že mi někdo z Popradských už četl text vzpomínek svobodníka Milana Friedricha "pod rukama" a ihned reagoval..
Poprad - termální pramen. V současnosti Aqua City Poprad.
Během krátkého pobytu zjišťujeme naše nové zařazení- jsme u útvaru "druhého sledu" protiletadlovců a hned první "mazácký vjem"- slouží zde i pár oficírů, podle chování z trestu a frustraci ze svého zařazení vychytáme my...
"Major Terazky"...
stal se jím důstojník menšího vzrůstu v hodnosti majora ... jeden z naších "starých" podporučíků nás nechal nastoupit na "buzeráku" ; major se vypjal na špičky a pozdravil: " sudruhovia.." zatřepala se mu ruka a "je to on, živá postavička z Černých baronů" ... smích z nastoupených řad pochopil....
Kdo nepochopil, byli důstojníci nového útvaru...
Proč?
bylo už mezi námi několik našich absolventů školy důstojníků v záloze - tykáme si s nimi a dokonce ve směně na škrbání brambor škrabou s námi.. to jim bylo zdejším velením vytýkáno.
Přišel den,
kdy byl zbytek našich četařů rozkazem přišlým do Popradu povýšen na podporučíky...povelem k rozchodu z nástupu roty jsme novopečené "oficíry" svázali padákovými šňůrami a naházeli je- naráz - všech pět- do kasárenského jezírka .. obsahovalo okrasné rybičky a štáb protiletadlovců na ně byl patřičně hrdý.. okrasné rybičky se divily, jak může někdo ve vodě tonout.. štábní důstojníci ne .. topící se naše novopečence po jejich zoufalém volání o pomoc... vylovili.
Incident
oné události se stal prvou z kuliček na růženci našeho dalšího
OSUDU:
kuličkou druhou byl vysloven ne sice rozkaz, ale "požadavek" Terazkyho aby u jeho útvaru nebyly nošeny ony " smiešne čápočky"...nasadit lodičky... !!!
Před nastoupenou jednotku vystoupil některý z absolventů povýšených do důstojnické hodnosti: " Soudruhu majore, červený baret je jedním ze znaků řádně dosaženého symbolu třídního výsadkáře...je zaručen vojenským předpisem a je tedy na něj právní nárok....Terazky na podporučíka hleděl jako Terazky na fotoaparát...
" Velte rozchod.." a první DEN VÁLKY byl započat... ale válka pouze začala....
Incidentů přibývalo
a nebyly banálními- najednou nás byl celý POPRAD. pokračovalo TO pozdním návratem z vycházky, nebylo možno jít branou, ale "zadem"
Strážný vnitřní stráže:
"Stoj, kto tam..?"... strážný se nejen nedočkal odpovědi, ale povalen na zem přišel o samopal a oba dva zásobníky ostrého střeliva ..
za chvíli "tuk, ´tuk.. velitel stráže...
" Chapci, čo to tuná robítě.." na ke smrti vyděšené tváři slza... záklaďák jako my, před civilem, desátník... vybitý samopal koloval.. byla to ještě "pumpička" samopal vz: 26, ráže 7.62 TOKAREV s pevnou pažbou...
Slib:
budeš držet hubu a strážný také?
Peněz nebylo sice nazbyt, ale ... vyrazili jsme poznat "podtatranský noční život" kam? do jednoho z lepších podtatranských hotelů.. hned při vstupu bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře..."vyhazovač" nás měřil pohledem krajně nepřívětivým.. i vojín Milan Labanič- východňár menšího vzrůstu , vytvarovaný trvdou prací v hloubce šachty pochopil... poté, co "vyhazovač" opustil své stanoviště prosklenými dvěřmi, objevila se "lítačka" z druhých kasáren... ("pořádková vojenská hlídka") ...
Milan Labanič společně se dvěma dalšími závažnost situace " vyhodnotili " až na zadním sedáku v GAZU... GAZ přibrzdil na červenou a: všichni tři "aktéři" vyskočivší z auta zmizeli v ulicích Popradu...
Dozorčí našeho útvaru se sice podivil, ale nikoho chybějícího nenašel... pouze "obdiv" ... "kurva , co to je za NADLIDI?"
Další šetření se nekonalo, dveře v hotelu byly zřejmě opraveny na náklad socialistického podniku, zdravotní stav "vyhazovače" se neřešil- prostě "úraz spojený s výkonem povolání"... AKCI později okomentoval v kolektivu pouze jeden z aktérů kaskadérského "kousku"...byl jím vojín Karel SLAVÍK, specialista na zbraně ... " drželi jsme si dveře" a než stačil řidič zastavit...
Případ " hotel" prošel bez dalšího šetření.. pouze se dnes domnívám, že soudruh major "Terazky" čekal den za dnem, až "čiervené čápočky" od jeho útvaru vypadnou...
Ovšem, do socialistického hospodářství jsme výrazně nepřispívali ani na stavbě socialismu, ani výkony v dopravě... kdo nestihl přistavený vojenský autobus, spolehl se na "milost Boží"- jezdil "na černo normálními spoji, také stopem, mnozí nám zastavili rádi...
Ovšem
naše peníze z řádného "žoldu " tály jako sníh v tatranských žlabinách... ale? ..."výsadkář vítězí vůlí"...
namísto "budování socialistických staveb" jsme chodili na houby a poslední borůvky... výsadkář v červeném baretu nabízející plody Tater byl raritou... o naše zboží byl velký zájem...dokonce i zastavil vůz s cizí poznávací značkou a lámanou češtinou požádal o foto.. stalo se... československý výsadkář prodávající u silnice...no- ideologie roku 1969 byla sice alarmující ... ale?
"každá kačka dobrá..."
Exkurz:
Na prvním snímku v poředí s bujnou kšticí autor vzpomínek tehdy svobodník Milan Friedrich. "
Abychom našim čtenářům přiblížili onu dobu rozverného mládí, připojujeeme foto z doby před transferem 3.roty někdy z jara 1969... tehdy větší část roty pracovala na brigádách v Hulíně... na snímku již známý autor vzpomínek svobodník Milan Friedrich a úplně vlevo dole s typickým předmětem "PERMONÍKŮ" vojín Labanič (hvězda incidentu Popradského hotelu viz výše v textu) foto je autorsky chráněno panem Milanem Friedrichem!!!
