- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 28. 10. 2026 14:13
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 229
Veterán Milan Friedrich se vrátil domů...
O Milanovi jsem věděla již před vojnou, v roce 1967... vídala jsem jej v TOSU, o prázdninách , kdy jsem studovala střední školu jsem tam vedle něj na hale chvíli vykonávala povinnou prázdninovou výrobní praxi... docela pohledný puberťák... plácal volejbal a rozumy...celkem nezajímavý...po návratu jsem mohla na něm oči nechat, zesílil, zmoudřel..
" CÍL"...navíc, Mělník není velký, Milanovi rodiče se s mými znali dobře- z různých brigád .. paní Friedrichová byla zapálenou mělnickou SOKOLKOU.
Vánoce 1969 přešly bez zajímavosti- NIC.
A bylo JARO 1970, jaro mimořádně teplé.. nastoupila jsem v TOSu na místo "vedoucí závodové dopravy" .. tehdy jsem vážila jako sportovkyně kolem 50 kg.. nosila "proklatě kratičké sukénky" a pod nimi zásadně bílé kalhotky.. jen nad pasem holt byly "čtyřky"..
Poznámka pod čarou
že je Milan "horňák" jsem v podstatě zjistila u jeho zážitků v hotýlku "Slavia" v Holešově - (1967) "epizoda s Věruškou"...
1970
Milan mne pozval na kafe.. seděli jsme na terase nad soutokem Labe a Vltavy, vyprávěl poutavě zážitky z vojny, jak budovali ta různá stanoviště a "základny.."
Asi jsem projevila zájem dostatečný, skončili jsme na jednom rande na vybraném místě nad Mělníkem, Milan zcela netradičně vybral mělkou prohlubeninu na místě, odkud je krásný výhled na okolí.. na Říp.. a? na další rande ZDE přinesl polní lopatku...
Když jsme potom seděly s holkami a bavily se o mělnických "potenciálních ženiších"... "a co ten tvůj?" .. "no kope jámy.." pištivý řev
Duben 1971
"pozorovací stanoviště" bylo dobudováno i v našem vztahu.. na 1.máje mi dal Milan prstýnek s bílým kamínkem a z "pozorovacího stanoviště" jsme přešli na "pevnou základnu.." byla jsem představena jeho rodině a Milan našim..
Návštěva
Friedrichových byla poklidná...probrali jsme SPARTAKIÁDU- zda jsem tam cvičila a co.. a zda umím alespoń česnečku-- to byl spíše takový ženský "fórek"... tatík pokýval hlavou nad mým "poctivým politickým pohledem"... "je naše.." a byla...
u našich
"jo, je to slušnej kluk a dělá v TOSU.. chválej ho tam..."
Následně
Milan rozhodl, že není jiné cesty, než návštěva popradských kasáren a Tater... oznámil mi to rozhodnutí celkem prozaicky s tím, že donesl obal od padáku PD-47 ( o tom jsem už věděla všechno) "na věci".. to znamenalo pohorky, manžestráky, svetr ke krku a větrovku...
Rychlík Praha- Poprad
vyjel na minutku přesně.. seděli jsme v kupé sami, ramantika milenců...
Dveře kupé se
s trhnutím otevřely někde u Kolína..."kontrola jízdenek, prosím.." paní průvodčí ve slušivém stejnokroji a rukavicích nátáhla ručku.. "jejda, pane, nejste vy ten voják, co se vracel domů a četl Švandrlíka- Černé barony..." ???
Mozek zamilované "snoubenky" začal pracovat rychlostí střel kulometného pásu... Milan se vracel domů z vojny víc jako před rokem a půl, jak to, že si ho ta baba pamatuje... ???
Milan
mne pozval do jídelního vozu... mlčeli jsme.
Poprad
taxík z nádraží nás dovezl do luxusního hotelu PATRIA...tehdy ještě byl neblahý zvyk zkoumat vztahy ubytovaných, paní recepční chtěla potvrzení, že jsme manželé- museli jsme se vrátit do ubytovny vedle pivovaru, slušná, čistá ubytovna pro zaměstnance a tady po nás doklady o "vztahu" nikdo nechtěl...
Zůstal nám výhled Výhled na panoráma Tater, úchvatný, šli jsme se projít... Když mne Milan vedl kolem minerální říčky a plotu kasáren... "tudy jsme se vraceli načerno do kasáren" .... díra v plotě tam zůstala a znuděný strážný se samopalem na zádech také... byl jako vyměněný... v pokojíku rozsvítil lampičku a vytáhl deníček ...najednou se mi zdálo, že jej kratičká sukénka se "čtyřky" přestala zajímat...
pokračování začátkem listopadu 2026...
- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 27. 10. 2026 18:41
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 264
Událost roku:
SLOVENSKO aktivuje svoji vzdušnou obranu.. dosavadní její ochrana ze strany stíhačů České republiky , Polska a Maďarska končí...
v roce 2023 darovalo své stíhačky MIG-29 Ukrajině...
R/2
Slovensko chránily "GRIPENY a F-16 - ty má Slovensko ve výzbroji asi ode dneška.. celkem letku 14-ti strojů, jednotku pilotů a pozemní poersonál... pochvala!
Stíhačka F-16 Block 70:
R/2
-----------------------------------------
Velká pardubická- dějiny- pokračování....Anglický způsob honů.
V době honů francouzských se konaly v Anglii hony na lišky. V té době tam byly hojně přemnožené, postrachem chovatelů drůbeže... proto v noci, kdy byly lišky na lovu se jim ucpávaly nory.. lišky se zufale potulovaly po lese.
Ráno, honci na koních jednotlivé kusy vyhledávali, v čele jezdců byl psovod s pomocníky a smečkou psů. Jakmile psi narazili na lišku, nastalo její rychlé sledování... jezdci pouze hon sledovali, lišku zadávili psi, ale jezdci předváděli své jezdecké umení- zejména překonáváním přírodních překážek...
postupně se ale z Anglie rozšířil hon "anglický" a kolem let třicátých se dostal přes Německo do Rakouska.
Lišek zde nebylo ale byli zde jeleni...ale- zatím co "francouzský typ hon" sledoval hledisko lovecké, anglický kopíroval zručnost jezdeckou. Navíc, jeleni už nebyli vybíjeni; jejich chov se prováděl ze zvláštních oborách.. jelen určený k honu měl svoji dopravu v tzv. "jelením voze".
Zde čekali honci, trasa určena nebyla, za štěkotu psů si ji vybral jelen sám..
Délka honu zase závisela na jelenovi, když klesl únavou, byli psi odvoláni , pokud jelen přežil, byl odvezen svým "taxi" zpět do obory; tam ze zotavil a na další hon šel jeho nástupce...lovecká společnost se vždy poté sešla na bohaté hostině za přítomnosti vznešených dam..
Ale, jako dnes, kdy si takový hon představit neumíme, existovali "ochránci přírody" a tak se "parforsní hony podařilo zakázat v roce 2002 ve Skotsku, dolní sněmovna Spojeného království se dostala do sporu se Sněmovnou lordů, nakonec zákaz nabyl platnosti v roce 2025.
Severní Irsko hony na lišku toleruje, ale "štvanými " nejsou lišky ani jeleni, ale králíci (asi také přemnožení).. pokud se lze v literatuře dopátrat.. kdo je bohatý, sem tam může i zákaz porušit...
PARDUBICE.
Píše se století devatenácté, léta čtyřicátá a 1.světová válka je ještě daleko. Střediskem parforsních honů jsou Pardubice... a velkou měrou se o ně starají vojáci...
Pardubická kasárna byla
kasárnami jezdeckými.. střídaly se tu jezdecké pluky nejrůznějšího typu: dragouni, kyrysníci, huláni i husaři...veleli jim vyšší důstojníci, zpravidla šlechtici a ti se snad v sedle koní jž narodili...
Pardubická krajina se navíc pro výcvik jezdeckých oddílů velmi hodila... relativně rovinatá krajina Pardubicka má lehkou písčitou půdu, remízky, potoky a říčky.. to vše dnes plocha radubického závodiště zachovala...a kdo jezdí na koni... v těžkém mokrém jílu.. ten ví svoje!
EXKURZ:
Dragoun:
původně příslušník pěchoty jízdní, na místo boje se dopravil na koni, poté bojoval jako pěchota. Jako hlavní zbraň měl krátkou mušketu, později karabinu zvanou "drago"- v překladu" oheň plivající" .. vývoj tohoto druhu vojska se postupně měnil.. na přelomu 17.a 18.století byli dragouni vyzbrojeni karabinou a dvěma pistolemi s kolečkovým zámkem- ty měli zasunuty v pouzdrech sedel.. jako chladnou zbraň používali palaš.. ovšem v 1.světové válce již byli používáni jako průzkum a přepadové jednotky..vystřídala je obrněná technika. Dragouni jsou spojeni od roku 1711-1715 se zřízením "dragounské kompanie..." zařazováni k nim byli statní muži- házeli ruční granáty- ty nosili ve velkých kožených taškách...
KYRYSNÍK :
byl pokračovatelem středověké těžké jízdy, vybaven palnými i chladnými zbraněmi , ale hlavně kryt ocelovým oboustranným krunýřem zvaným "kyrys".. od toho jejich název.
Zbraně kyrysníků procházely postupným vývojem od krátkého kopí, zbraně sečné, později dvou až čtyř pistolí s kolečkovými zámky.. první jednotku zformoval císař Maxmilián I... v roce 1860 v armádě rakouské kyrysníci skončili- v roce 1867 přešli do pluků dragounských...
HULÁNI.
Svůj původ odvozují z Polska... do armády habsburské se dostali až při trojím dělení Polska, a právě onen oddíl sloužil v Pardubicích...stalo se tak až na konci století osmnáctého- tehdy bylo Polsko rozděleno mezi Rakousko,Prusko a Rusko.. u Habsburků to byl " Haličský hulánský sbor" ..ústroj hulánů byla odvozena z tradic polských a zaznamenali jsme, že Poláci měli menší jednotky hulánů ještě ve 2.světové válce.., v roce 1943 měly v polské východní armádě ještě pluky hulánské tři.
V Čechách si můžeme ještě zazpívat : "měla jsem já hulána, měla jsem ho ráda, měla jsem já prstýnek, já jsem mu ho dala.."
HUSAŘI
byli původně příslušníky tělesné stráže uherského krále Mytyáš Korvína. Jejich název je odvozev z maˇarské číslice " hůsz" (dvacet).. takový počet měla jejich jednotka.. český ekvivalent můžeme možná najít i v českém "korzár" přeloženo volně jako "nájezdník"...
A jsme zase v Pardubicích.. husarské jednotky byly prestižní a mladí šlechtici byli přidělováni právě k nim...
Hrabě Oktavián KINSKÝ byl v roce 1836 v Čechách prvním, kdo uspořádal hon na jelena "anglickým způsobem".
Z Anglie přivezl plnokrevníky a smečku strakatých psů. Pečlivě vybíral, koho pozvat- nejlepší jezdce z okolí z řad šlechty a důstojníků sloužících v Pardubicích a Podebradech.
Rok nato 1837 převzal velení v Pardubicích plukovník, kníže František Leichetenstein - dislokován zde byl husarský pluk č. devět- cara Mikuláše.
Kníže měl s parforsními hony zkušenosti, již se jich několikrát zúčastnil...v roce 1840 zakoupil smečku a Pardubice v roce 1841 zažily provní hon po anglickém způsobu...
pan kníže chudým nebyl a tedy všechny výlohy (honební koně, povozy, smečku, škody na polích a očerstvení zaplatil ze svého...), poté se k nákladům dalších honů připojili a to až do roku 1848 také kníže Ausperg ze Slatiňan a plukovník hrabě E.Clam Gallas- velel 8.pluku kyrysníků v Podebradech.
Hony
měly svého "mastra" pána honu- tím zůstal nadále kníže Leichtenstein...
Dalším honebním prostorem
se stalo Loketsko.. zde se konaly v Kostelní bříze ( Kierchenbirk) zde je zavedl Carl von Hohenneberg- Spiegel , ale až koncem 40.let 19.století.
Perforsní hony
měly pevná orhanizační a technické pravidla...používalo se p ř e s n ě 36 psů, 140 koní a konaly se 4 x - vždy jen na podzim na jelena a jednou na zajíce...
Pardubice
měly v době začátku asi jen 4000 obyvatel- ale jakmile se začala do nich sjíždět evropská šlechta- staly se postupně "sportovně společenským centrem", jenž do Pardubic přineslo jak kulturní života, tak nejnovější módu...
A zase, jak jinak, šlo o peníze. Zvelobovaly se živnosti, obchod a zemedělci dostávali vysoké odškodné.. přejezdy honební společnosti byly velmi vítány- škoda nadhodnocovány.. a školou povinní - šlechtu radostně vítaly...
Rok 1848
kníže Liechtenstein i hravě Clam-Gallase z Pardubic odchází - přichází značně chudší baron Zedtwitz... hony sice obnovuje ale s heslem " sám každý za svoje.."a platí to i ha hosta, kterého honec přivedl s sebou... a tak to chodí do roku 1866- přichází katastrofy: cholera, smrt barona Zdeteitze.. hony se v roce 1866 konají v Königsheide u Bratislavy- ale smečka zůstala pradubická... následný rok 1867 opět Pardubice...
Princ Egon Thurn-Taxis., elegantní sportovec elegantní jezdec-- jeho příchod do Pardubic znamenal automaticky že převzal "mastrování".. prvně dovezeni rychlejší angličtí psi a honci si nechali ušít světele červené kabátce se speciálními knoflíky" Pardubický honební klub".. přítomnost elegantního vznešeného muže přilákala na dostihy množství vznešených a krásných dam... v honebních přestávkách byl vedem bohatý společenský život. Historici tvrdí, že onen čas byl n e j l e p š í m od založení parforsní společnosti.
Rok 1872.
"Mastrování" převzal další vznešený myslivec, výtečný, princ Emil Fürstenberg... koně používal z chovu v Lánech i zvěř pro jen z tohoto revíru pocházející. Zvěř určená k honu se těšila výtečné pověsti a vydržela plnit svůj úkol až do výstřelů první světové války...
Rok 1874.
pardubických honů se zúčastnil , dokonce po několik dnů, císař František Josef I. s chotí - císařovnou Ažbětou.. .. hon za jeho účasti měl asi rekord...18.listopadu 1874 byl jeden z nich zahájen ( anglicky meet ) ve volném překladu, začátek, zúčastnit se..v Časech u Sezemic a závěr se troubil ( halali) až v Rosicích u Chrasti.. další znamenal překonání Labae nad Opatovicemi...
pokračování příští ... dílem t ř e t í m:
Vznik Velké pardubické steeplechase...
