- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 3. 7. 2022 16:10
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 15
při rozumu zdravým zachovati ráčil... budeme namísto těžko prověřitelných, často protichůdných, stresujících zpráv zveřejňovat v nepravidelných intervalech Sbírku výpravných básní veteránského básníka- příslušníka VÚ 7374 Holešov, desátníka v záloze Karla BENDY. (1963/1965/
Ve které rubrice a kdy, našim čtenářům sdělíme...
Ukázka :
Jarní den.
Ranní mrazík přírodu zlobí,
lechtivé sluníčko vychází.
zbytky sněhu pomalu tají,
v klokotavých potůčcích,
vodu odvádí.
Sluneční svit svítí,
nad zimou vítězí.
Prvosenky jarní na svět vyráží.
Trávu je slyšet růsti, mládí na louky vychází,
volá je čas lásky k milování.
Vůkol kolem plno jarního kvítí,
kvetoucí stromy, jak nevěsty v květech jsou,
včelky je opylují, v sladký med je mění.
Zpěvy ptáků v trylkách touhu volají,
hnízda ptáčatům staví.
Jaro květem dýchá.
Příroda k úrodě se chystá.
Karel BENDA, EDICE BÁSNÍ VĚNOVÁNO RODINĚ.
--------------
- Podrobnosti
-
Vytvořeno: 3. 7. 2022 12:10
-
Napsal Pavel Chmelík
-
Zobrazeno: 21
napsáno místo zpráv o zdražování, úpadku, dopadech raket a bomb...příběh bez splihlých fanglí, skutečný, prostý- i psi mají své starosti...
Na začátku příběhu letního bylo nešťastné dětství psího křížence s převahou vnějších znaků vlka....
Zatím co svobodný vlk sděluje své pokyny, přání či touhy v měsíčních nocích nedozírných plání...prožil náš hrdina své dětství v železné kleci psího útulku... opuštěn všemi, bez lásky, pohlazení, volností běhu po louce plného kvítí. Zůstala mu pouze miska se psími suchary a miska s vodou....
Ale,
stejně jako na člověka usměje se tu a tam štěstí... bojácně vyšel ze železného vězení, připevněn na vodítko do prostoru plného neznámých psích vůní nebo pachů.
Namísto klece dostal chalupu s rozsáhlou zahradou, laskavými hospodáři a jako bonus, několik kamarádek původu kočkovitých; ty na "přivandrovalce" zpočátku vytahovaly drápky- ale nebyl na ně zlý, jídlo jim nekradl, ani na ně neštěkal- tak se nakonec přišly podívat, jaký oběd nový příslušník rodiny "Bodík" dostává- a zjistily, že je TO docela k jídlu...
Bodíkovi se dostalo i něco navíc- jeho "pánečkem" se stal vysloužilý paragán, tvrdý chlap- ten mužství nového "povolance" tvrdě na "paničce"- jasnořivě předvídající blízkou budoucnost- uhájil..."žádný veterinář, Bodík zůstane chlapem..."
A bylo JARO.
Blatouchy na březích Labe se změnily ve třpytivé dukáty, stejně zlaté pampelišky ve chmýří, hledající nový domov...
Ale:
Za vysokým drátěným plotem oddělujícím stavení sousedů se procházela, od samého počátku povýšeně, nevnímající pobudu přivandrovalého odněkud z "útulku", psí dáma. S rodokmenem, pravidelně česaná; čekající na stejně vznešeného ženicha.
Bodík ji nejprve pozdravil radostným štěknutím, pozornosti se ale nedočkal...
Přišel poslední týden měsíce června.
Pan Vančura červen miloval a červen miluje lásku.
Jedné noci ucítil Bodík dosud nezvyklou vůni. Zmocnil se jej, stejně jako vojína na opušťáku, zvláštní nepokoj. Na verandě, kde má letní ubikaci "pod širákem", vydal své první "vlčí volání"... nesetkal se s pochopením- ani u vlastní rodiny, ani u psí slečny...
Máme výpověď Bodíkovy paničky... ( přímé svědkyně)- ta musí mluvit jen pravdu, ničeho nezamlčet...)
...vytí našeho Bodíka je něco jiného, než když vyje vlk někde na široké pláni, nebo na skále nad hlubokým kaňonem, kde teče dravá řeka a jeho hlas doplňuje zvuky divoké přírody...
jinak zní na zahradě mezi domky, pod otevřenými okny spáčů, kteří po dusném letním dni konečně k ránu usnuli...
vytí se nese daleko a hlas našeho Bodíka se vypracoval do formy operního pěvce. Zavřít "pěvce "není kam "obzvlášť - láskou týraného samce." Nevidí, neslyší ani na slova konejšivá, ani na výrazy nepublikovatelné .
Po hodině "ranního zpěvu" jsem to již nevydržela, vzala mu hlavu do klína; tiše plakal... ale ta chvíle byla krátká, dokonce jsem nabyla dojmu, že mi spílá.
A páníček?
... zbaběle zalezl do své "trucovny" s pocitem, že se "jej" to netýká... Tedy "resultát"!
Mají to u mne spočítané, oba.. !!!
Je červenec.
Vykročil na svoji cestu klidně a rázně... my zůstáváme v onom příběhu co porota:
Vinen? nevinen? pokud ano kdo a v jaké míře... a jaký čeká trest?
Ach ty LÁSKO...
----------
Zpracováno z příběhu 7.roty Mělník- R/7, R/1
