12.září 2026 . čas. sobotní

Podrobnosti

Vytvořeno: 11. 9. 2026 18:42

Napsal Pavel Chmelík

Zobrazeno: 263

Valaši- moudro...

...Čím větší pán, tým dalej od ného...

.....................

DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ  EUROPEAN heritage days...

byly v Pardubicích našimi VOJÁKY a vojáčky pojaty "vojensky"... po návštěvě vodárenské věže účastníci 1+3 sešli do jednoho  z funkčních protijaderných krytů ( slouží jako vycvikový a školící...).

Kryt bylo dostaven a modernizován až v roce 1994 a je i památkou na bombardování Pardubic v roce 1944-  tehdy zahynulo kolem tří set lidí včetně dětí...

Pardubičtí se dodnes, kdykoliv se zaboří radlice při rekonstrukcích, obávají nevybuchlých pum... 

Výpravu vedla, jak jinak,  paní Daniela... vojákyně z povolání.

 **************

Rapsodie v khaki.. Tatry : červenec- srpen- září 1969. 

Středa 6.8.1969 

staršinovi naší nové roty odevzdáváme naše výsadkářské "devatenáctky", loučíme se s nimi jako by byly od mámy, fasujeme "bígovské " šedesátky.. jsou nám všem velké- takže je zkracují... staršina inkasuje po pěti korunách... v Holešově nevídané!

Abovo ... z latiny do češtiny- tedy"od začátku.."

POPRAD...

ubytování v kasárnách proběhlo "preventivně" tak, že jsme byli rozděleni do několika budov.  Na posteli "ešus"-  jinak "jídelní nádobí" .

Holešov ale nezapřete- udržují se "vojenské ubytovací zásady"..stavěn je "dozorčí roty", skupinám velí naši poddůstojníci- absolventi Školy důstojníků v záloze z Holešova. Někteří již mají "nakročeno" do hodnosti důstojníků...

Místo pro dozorčího roty je i místem uložení našich vycházkových stejnokrojů a co je podstatné? máme vycházky a píší nám je naši" ...

Za kasárny teče říčka sycená asi sirovodíkem.. "nám smradlavá" .. jiným léčivá.. nakonec nemáme nic lepšího,chodíme se tam ke stavidlu koupat, na improvizovaném hřišťátku lze hrát volejbal i fotbálek...a kondičně běžet až k prameni říčky.. je vydatný a docela teplý....

Současnost:

řeka v roce 1969, jak ji viděl a koupal se v ní, podle rodáků z Popradu nikdy nezamrzala, měla nepřirozeně vysokou teplotu a obyvatelé Popradu se v ní koupali také, nebo v zimě chodili sledovat stoupající páru.. kasárna v roce 2026 již léta neesistují a na pramenu oné říčky stojí dnes rozsáhlý odpočinkový areál (bazény s teplou, minerální vodou...)

Šokem 

pro naši redakci je fakt, že mi někdo z Popradských už četl text vzpomínek svobodníka Milana Friedricha "pod rukama" a ihned reagoval..

Poprad - termální pramen. V současnosti Aqua City Poprad.

Během krátkého pobytu zjišťujeme naše nové zařazení- jsme u útvaru "druhého sledu" protiletadlovců a hned první "mazácký vjem"-  slouží zde i pár oficírů, podle chování z trestu a frustraci ze svého zařazení vychytáme my...

"Major Terazky"...

stal se jím důstojník menšího vzrůstu v hodnosti majora ... jeden z naších "starých"  podporučíků nás nechal nastoupit na "buzeráku" ; major se vypjal na špičky a  pozdravil: " sudruhovia.." zatřepala se mu ruka a "je to on, živá postavička z Černých baronů" ... smích z nastoupených řad pochopil....

Kdo nepochopil, byli důstojníci nového útvaru...

Proč? 

 bylo už  mezi námi několik našich absolventů školy důstojníků v záloze - tykáme si s nimi a dokonce ve směně na škrbání brambor škrabou s námi.. to jim bylo zdejším velením vytýkáno.

Přišel den,

kdy byl zbytek našich četařů rozkazem přišlým do Popradu povýšen na podporučíky...povelem k rozchodu z  nástupu roty jsme novopečené "oficíry" svázali padákovými šňůrami a naházeli je- naráz -  všech pět- do kasárenského jezírka .. obsahovalo okrasné rybičky a štáb protiletadlovců na ně byl patřičně hrdý.. okrasné rybičky se divily, jak může někdo ve vodě tonout.. štábní důstojníci  ne ..   topící se naše novopečence po jejich zoufalém   volání o pomoc... vylovili.

Incident 

oné události se stal prvou  z kuliček na růženci našeho dalšího 

OSUDU:

kuličkou druhou byl vysloven ne sice rozkaz, ale "požadavek"  Terazkyho aby u jeho útvaru nebyly nošeny ony " smiešne čápočky"...nasadit lodičky... !!!

Před nastoupenou jednotku vystoupil některý z absolventů  povýšených do důstojnické hodnosti: " Soudruhu majore, červený baret je jedním ze znaků  řádně dosaženého symbolu třídního výsadkáře...je zaručen vojenským předpisem a je tedy na něj právní nárok....Terazky na podporučíka hleděl jako Terazky na fotoaparát...

" Velte rozchod.."  a první DEN VÁLKY byl  započat... ale válka pouze začala....

Incidentů přibývalo

a nebyly banálními- najednou nás byl celý POPRAD.  pokračovalo TO pozdním návratem z vycházky, nebylo možno jít branou, ale "zadem" 

Strážný vnitřní stráže: 

"Stoj, kto tam..?"... strážný se nejen nedočkal odpovědi, ale povalen na zem přišel o samopal a oba  dva zásobníky ostrého střeliva ..

za chvíli "tuk, ´tuk.. velitel stráže...

" Chapci, čo to tuná robítě.." na ke smrti vyděšené tváři slza... záklaďák jako my, před civilem, desátník... vybitý samopal koloval.. byla to ještě "pumpička" samopal vz:  26, ráže 7.62  TOKAREV s pevnou pažbou... 

Slib:

budeš držet hubu a strážný také? 

Peněz nebylo sice nazbyt, ale ... vyrazili jsme poznat "podtatranský noční život" kam? do jednoho z lepších podtatranských hotelů.. hned při vstupu bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře..."vyhazovač" nás měřil pohledem krajně nepřívětivým.. i vojín Milan Labanič- východňár menšího vzrůstu , vytvarovaný trvdou prací v hloubce šachty pochopil... poté, co "vyhazovač" opustil své stanoviště prosklenými dvěřmi, objevila se "lítačka" z druhých kasáren... ("pořádková vojenská hlídka") ...

 Milan Labanič společně se dvěma dalšími závažnost situace  " vyhodnotili " až na zadním sedáku v GAZU... GAZ přibrzdil na červenou a: všichni tři "aktéři" vyskočivší z auta zmizeli v ulicích Popradu...

Dozorčí našeho útvaru se sice podivil, ale nikoho chybějícího nenašel... pouze "obdiv" ... "kurva , co to je za NADLIDI?"

Další šetření se nekonalo, dveře v hotelu byly zřejmě opraveny na náklad  socialistického podniku, zdravotní stav "vyhazovače" se neřešil- prostě "úraz spojený s výkonem povolání"... AKCI později okomentoval v kolektivu pouze jeden z aktérů kaskadérského "kousku"...byl jím vojín Karel SLAVÍK, specialista na zbraně ... " drželi jsme si dveře"  a než stačil řidič zastavit...

Případ  " hotel"  prošel bez dalšího šetření.. pouze se dnes domnívám, že soudruh major "Terazky" čekal den za dnem, až "čiervené čápočky" od jeho útvaru vypadnou...

Ovšem, do  socialistického hospodářství jsme výrazně nepřispívali ani na stavbě socialismu, ani výkony v dopravě... kdo nestihl přistavený vojenský autobus, spolehl se na "milost Boží"- jezdil "na černo normálními spoji, také stopem, mnozí nám  zastavili rádi... 

Ovšem

naše peníze z řádného "žoldu " tály jako sníh v tatranských žlabinách... ale? ..."výsadkář vítězí vůlí"...

namísto "budování socialistických staveb" jsme chodili na houby a poslední borůvky... výsadkář v červeném baretu nabízející plody Tater byl raritou... o naše zboží byl velký zájem...dokonce  i zastavil vůz s cizí poznávací značkou a lámanou češtinou požádal o foto.. stalo se... československý výsadkář prodávající u silnice...no- ideologie roku 1969 byla sice alarmující ... ale? 

"každá kačka dobrá..."  

Exkurz:  

Na prvním snímku v poředí s bujnou kšticí autor vzpomínek tehdy svobodník Milan Friedrich. "

Abychom našim čtenářům  přiblížili onu dobu rozverného mládí, připojujeeme foto z doby před transferem 3.roty někdy z jara 1969... tehdy větší část roty pracovala na brigádách v Hulíně... na snímku již známý autor vzpomínek svobodník Milan Friedrich a úplně vlevo dole s typickým předmětem "PERMONÍKŮ" vojín Labanič (hvězda incidentu Popradského hotelu viz výše v textu) foto je autorsky chráněno panem Milanem Friedrichem!!!

Další pokračování připravil "deníček" v pátek 8.8.1969 a v  sobotu 9.8.1969... najdete je zde 17. nebo 18. září 2026...  autoři   : veterán Milan Friedrich a editorka paní Olga Friedrichová.  

3.září 2026

Podrobnosti

Vytvořeno: 3. 9. 2026 21:25

Napsal Pavel Chmelík

Zobrazeno: 1295

Holešov- 7.výsadkový pluk (zvláštního určení)... červen 1969...

tak, jako Pompeje nezabila žhavá láva, ale sopečný popel, nezlikvidovalo jej "hrdinství" několika hodin přítomnosti okupačních vojsk před branou kasáren...

ale!!

pokračující situace ve "velení" pluku  po vynuceném odchodu velitele pluku podplukovníka Ing.  Miroslava Šediny

celková politická situace po katastrofálním debaklu náčelníka Zpravodajské správy Generálního štábu.. přispěl " výběr"  branců v roce 1968/1969" pro pluk...navíc:

potvrdila se známá pravda již od roku 1957:

vycvičit vojáky základní služby za 22. měsíců  pro nasazení do hlubokého týlu k provedení složitých diverzních akcí není možné... daleko před tím to  vědělo USA, Anglie, Sovětský svaz...

Červen 1969... staršiny 3.roty 

byl nabitý... pluk likvidoval nepotřebné sklady... příslušníci politické skupiny pluku se již docela báli vystupovat před vojáky základní služby a :

vojáci z povolání? měli " jasno- nejasno.." ono totiž nešlo jen o tátu v uniformě, ale i o manželku, její zaměstnání. nový byt, kde? ... o kamarády ze školy...

Co bylo dále? 

Já jsem již jezdil tu a tam do Prostějova, kde panovala poměrně tuhá karanténa... chlor, chlor, chlor..  volný vstup do budov 22.výsadkové brigády byl značně omezen- pro "holešováky" to mělo  výhodu... "likvidační finanční důstojník" začal proplácet vojákům z povolání stravu - alespoň těm, kteří byli převeleni do Prostějova- to mělo trvat do 1. září 1969- poté již měl začít (a skutečně  mělo začít .. dne 16. září 1969 fungovat velení nového útvaru- a téhož dne vydal velitel 7.výsadkového pluku poslední svůj rozkaz..)

zdroj: Jiří Dufek VÚ 7374 Holešov.. str.67...

Měsíc červen byl pro staršinu třetí roty rozdělen na konečnou likvidaci a přípravu prostor roty k předání, předběžné řešení "co dále" s tím, že v žádném případě ze z Gottwaldova stěhovat nebudeme...a ! rozverný Robinek sice další cvičky po tělocvičně neházel, ale! nad jeho prospěchem se vznášela mračna více jak tmavá....

Velitelka rodiny rozhodla, že její účast na posledním rodičovském sdružení by- "in eventum" ( česky "pro případ") jejího emotivního střetu se soudružkou třídní  k řešení situace nepřispěla... otčím obdržel krásně vyžehlené puky, voňavou bundokošili a vykartáčovaný baret.. polobotky a zuby  si vyčistil sám a vyrazil...

Třídní schůzka proběhla svižně, rodiče a další zákonní zástupci byli vyrozuměni... ovšem, ten Robertek, ten Robertek..

Sex ve sborovně se zkušenou soudružkou třídní s pečlivě nastudovanou "kámásutrou" má určité zvláštnosti.. výcvik výkonného výsadkáře v otázkách sexu není zařazen ( o tom se nakonec přesvědčil i vojín Milan Friedrich svého času v hotýlku Slavia Holešov), je postaven  na samostatném studiu...

V průběhu děje se tak  mohl nadrotmistr ,služebně zařazený k výsadkovému vojsku přesvědčit, že je daleko snazší seskočit s padákem PD-47 do vody prostějovské přehrady , případně  sjet ze žebříku v telocvičně... navíc,  když po celou dobu "akce" na vás ztrnule hledí vycpaná sova...

Tím ovšem problém "třídní schůzky" neskončil...soudružka třídní voněla nejen sexem, ale i svým svérázným parfémem.. tu zkušenost vojáka s legální partnerkou dávala jistotu, že  sestra porodního sálu má čich loveckého ohaře... - řešení:  navštěva  cenové skupinu IV. , něco piva a rumu... cigareta  "Lípa"...

Dveře do bytu otevřela otázka : "tak co, kde jsi tak dlouho byl.? " s rezultátem: " smrdíš...běž se vykoupat"...

Červenec 1969.

Pátý den července 1969 byl posledním dnem činnosti v kasárnách Holešov. Prošel jsem všechno, v čem jsem téměř osm let žil a co jsem miloval... polaskal jako milenku "výsadkový trenažér", skočil ze třetího můstu do písku, v polobotkách, rozloučil se se staršinou "lapiduchem" Honejskem na ošetřovně...( pprap. Antonín Honejsek, staršina ošetřovny,)  odevzdal průkazku vstupu do kasáren..navštívil  také Frantu Lejska, balil poslední věci v chemickém  skladu, později jsme se setkali už jen v Prostějově.. naposledy prošel (až do roku 1990!) branou kasáren... nastoupil řádnou dovolenou.

V Napajedlech, kam jsem zavítal s dotazem možnosti práce, jsem byl přivítán vlídně - možno nastoupit jako vedoucí směny ošetřování plemeníků   Hřebčín Napajedla - "kolik vážíte? potřebujeme jezdit.. ne závodně, kondičně hřebce.." předběžně dohodnuto.. prošel jsem stáje ...

To měla být moje budoucí "rota":

Prostějov. 

Skončila dovolená, hlásil jsem se v Prostějově.

Zde již úřadoval v kamenné budově podplukovník Dufek .. měl vyčleněnou kancelář... "sedněte si... tak soudruhu nadrotmistře, pluk neskončil, budeme pokračovat zde.. máme pro vás připravenu skupinu, základ budou tvořit  .... "

Asi jsem se nezatvářil. " Soudruhu podplukovníku, závazek mi končí 30.září ... odcházím z armády..." 

Soudruh podplukovník se nezatvářil přívětivě... "připravovali jsme vás a další praporčíky..." 

Vstal jsem. Soudruh podplukovník mi ruku nepodal .

Vyšel jsem před kancelář, stál tam nevysoký, podsaditý muž v civilu... " Pavle , pojď ke mně..." 

Místnost neměla vizitku, kouli místo kliky a uvnitř na dveřích tapecírunk...

"Posaď se... jsem   Franta Pospíšek... tvůj nový  řídící ... tady už není co pohledávat.. hlas se na vojenské správě v Gootwaldově.. ohlásím se Ti sám... ze stolu vyjmul papír.. přečti a podepiš... mlčenlivost... a už se tady v Prostějově neukazuj..."

Pospíšek působil velmi sympaticky.. přečetl jsem si závazek další spolupráce s československou rozvědkou s povinností  třiceti let  "držet hubu"...

"Soudruhu..."  přerušil mne .." Franto!" ... "dobře, já v září nastupuji do Napajedel do koníren..! Zasmál se..."tak čerta starýho"..."jo, a  mne neznáš.." 

Sedl jsem na "pincka" a jel domů. 

Doma dotazy:

 "Jak jsi dopadl? nemusíme se nikam stěhovat, že??? "  Manželka byla vášnivou kuřačkou...zapálili jsem si... celé září jsem byl doma... podařilo se mi vystavět montovanou chatku na Vítové..ke dni 30.9.1969.mne náčelník GŠ ZS ČSLA vyřadil ze stavu v hodnosti nadrotmistra v záloze s ponecháním ČVO 105 ( řídící důstojník hloubkového průzkumu)  a : 

Okresní vojenská správa Gottwaldov

 odebrán průkaz "Vojáka z povolání", právo nosit zbraň (tu jsem zatím výhodně prodal) ...vojenská správa mi vydala povolávací rozkaz, stejnokroj "jehličky", ocelovou přilbu, ochrannou masku a kanady... z roty mi  zůstala  torba RD, útočný nůž, buzola a přehršel  dojmů...ale, co mi zůstalo nejdražším?

Záznam o seskocích padákem vojáka z povolání Československé lidové armády..."

Franta:

přijel jsem domů ze zahrady a : "volal Ti nějaký Franta.. chtěla jsem jméno, ale říkal, že víš... máte se sejít zítra navečer ve vinárně v....."

a konec vojenského příběhu

... pijeme červené... seděli jsme v koutě s výhledem na dění okolo nás.. automaticky.. oba - zpravodajský návyk... " Pavle,  budeš se hlásit na osobním oddělení Rudého října v Gottwaldově, ví o Tobě...budeš dělat "gumy".... jejda...

musel jsem zapomenout na vůni zpoceného koňského boku...

" budeš teď dělat  na Itálii, gumaři koupili jejich licenci no... však víš, jak to je, bude to asi tvrdé, ale budeš jezdít i ven.. ne moc! ale pozor! žádné blbosti...

N.p. Rudý říjen Gottwaldov

modráky, kožené boty s ocelovou špičkou... vědělo se, kdo jsem "byl.." dýzláku, přivez  stopětasedmdesátky.."  po zkušební době jsem se přihlásiil k externí zkoušce základního gumárenského učiva , naučil se pracovat na strojích " Pirelli" ve třech směnách... asi v únoru 1970 jsem byl zařazen jako předák směny... " dýzlák povýšil" a rozhodoval také o prémiích... 

S Frantou jsme se scházeli  nepravidelně,  "venku" jsem byl legálně asi 3-4 krát...Slovinsko, sever Itálie...všude, kde byli "naši"...

Přišel srpen 1970 - od října jsem byl přijat k dálkovému studiu Právnické fakulty University Karlovy v Praze...

na setkání s Frantou přišlo:

" Od 1.10. 1970 nastupuješ na Městský národní výbor v Gottwaldově do funkce "referenta pro zvláštní úkoly".. jsi stále prověřen pro "přísně tajné"....

Přešel čas mnoha let.. u rozvědčíků jsem skončil přijetím do služeb Generální prokuratury České republiky.. s Frantou dále spolupracoval co s předsedou Klubu výsadkových veteránů v e Zlíně....

a rozloučil se s ním v obřadní síni  zlínského hřbitova...  odešel 12.června 2017, rozloučení s ním se konalo s velkou úctou 19.června 2017 ve 12.15...

Podplukovník František POSPÍŠEK  byl VOJÁKEM  zvláštních služeb, výborný organizátor a kamarád... 

snímky z posledního rozloučení:

Foto z pohřbu převzato z fotogalerie KVV Zlín.

-----------

R/1, snímky veterán M.Čík,  R/2 - technická redaktorka paní Irena S. 

A další část fotogalerie roty "B" rok služby 1963/1965 archiv veterána Marka ČÍKA... autorsky chráněno!!! 

 ----------------------------------

Závěr vzpomínek veterána Pavla Chmelíka, zakončí  měkká "slovenčina" v podobě  dílka nad jiné vzácného.. veteránů roku 1963/1965 svobodníka Marka ČÍKA desátníka Petra SPÁČILA...

A na závěr staršina Pavel Chmelík:

Vzpomínky na rotu "B" - z archivu staršího průzkumníka  Marka ČÍKA.

VOJÁCI, jímž veleli  d ů s t o j n í c i  kapitáni Rerko a Linka...ONI!  vychovali  tvrdé a ukázněné MUŽE... ti  nebyli  označováni jako "ostrá rota" ..neměli to zapotřebí  ... v nočních cvičeních plnili úkoly za jakéhokoliv počasí..

ONI! 

nemuseli zavírat v přesile 10 dvacetiletých chlapů na  staříka 76 let, nemocného, co  si musel zajišťovat konec života službou v kravíně, protože v padesátých letech bojoval  " v cizinecké legii"  ve Vietnamu; byl zajat, repatriován do Československa, zavřen, týrán a poté  dlouhodobě nasazen do Jáchymovských dolů...  "důchod"  mu stačil tak na chleba... na Vánoce mu přinesly dojičky trochu bramborového salátu, řízek nemohl, protože mu v "base" vytloukli zuby..

ale "geroj" František GULT,  po okupaci vstoupivší  do  KSČ a nelegálních Lidových milicí ... se jeho týráním zřejmě těšil,  aby se mohl, jako "průzkumník  tzv.  ostré roty"  velené v oné době důstojníkem Š., v době  rotního cvičení  vyspat..!!! část :  /Jak jsme omezili.../...

přečtěte si to v Pamětech národa ...  vojín František GULT--- !  " Vodu jsme jim nedali..!" .. lež, na lež!   

těšte se!

na ty Paměti národa ne... ten příspěvek je prokazatelně  největší hanbou  výcviku 7.výsadkového pluku v roce 1968/1969 !!! a plně dotvrzuje stav, který popisuje svobodník Milan Friedrich!!! 

A jak jsme si přečetli ještě dnes: František GULT je členem Klubu výsadkových veteránů Holešov... 

---------------------

R/1