Nekoncepční elektromobilita a ekománie – nehezké perspektivy
Unijní „zelený úděl“ předpokládá řadu kroků, které lze považovat za přinejmenším diskutabilní, je přesvědčen český politik, podnikatel a bývalý diplomat, poslanec SPD Jiří Kobza.
V současné době řešíme souboj s pandemií a ambiciózní plány na bezemisní svět a jeho komplexní elektrifikaci jsou odsunuty do pozadí. Ale budou poté pokračovat, nebo je čas tyto věci ve světle posledních událostí přehodnotit?
Jiří Kobza: Tento plán na „plnou“ elektrifikaci Evropy je zejména z pohledu technické a hlavně ekonomické nereálnosti takového přechodu zcela pomatený, nemá jakoukoliv erudici. Moje důvěra v selský rozum, pragmatismus a kompetenci vedení EU se blíží k nule, zvláště poté, co jsem na podzim 2019 absolvoval v Helsinkách konferenci o klimatických změnách, kde jsem zjistil, že politika „uhlíkově neutrální" či dokonce „uhlíkově negativní“ Evropy totálně přehlíží základní geologické jevy (oscilace zemské osy, střídání dob ledových, oteplování a ochlazování klimatu i v historické minulosti), stejně jako biologické jevy (např. fotosyntéza rostlin). Navíc úplně pomíjí fakt, že uhlík je základním prvkem molekul bílkovin a že bez uhlíku nebude život. Další šílená myšlenka „geologického ukládání CO2, zachyceného z atmosféry“, kterou se EU zabývá již léta, mi jako geologovi vyrazila dech.
Můžete být konkrétnější?
Jiří Kobza: Odstavíme postupně všechny uhelné i jaderné elektrárny. V Německu již první „jaderky" odstavili a pokles výroby elektřiny se prakticky vzápětí projevil i u nás nárůstem ceny silové elektřiny o ca 2,50 Kč. Jenže alternativní obnovitelné zdroje (slunce, vítr..), fungují náporově, takže bude nezbytné rekonstruovat přenosovou síť, aby střídání náporů a výpadků vydržela. Tím vzrostou výrazně poplatky za přenosovou soustavu a bude nutné vybudovat rozsáhlou soustavu zařízení na ukládání momentálně nespotřebované elektřiny, což bude asi největší investice.
Osobní i nákladní dopravu převedeme kompletně na elektromobilitu, jenže pro rozvoj plánované elektromobility budou potřeba desetitisíce nabíjecích stanic, což prodraží nabíjení, a „ekologická výroba“ i likvidace stamilionů baterií bude také něco stát. Takže lze čekat, že nastane nedostatek silové elektřiny, protože nároky na spotřebu stále porostou, tím pádem stoupnou ceny elektřiny a její dosažitelnost obyvatelstvu se výrazně sníží. Vše bude na ekologickou elektřinu, která ale nakonec bude nedosažitelná. Co potom? Zhasneme a vše se zastaví… Pro mne takto pojatá elektromobilita je naivní a riskantní.
Pokud jde o emisní záležitosti i projekty na neutrální CO2 a uhlíkově negativní Evropu, vsadila EU na špatnou strategii?
Jiří Kobza: V případě průmyslových podniků, které (pokud budou mít dostatek paliva) si tu spoustu elektřiny, jež budou potřebovat k zachycení, zpracování, dopravě, uložení a skladování megatun CO2 dokáží vyrobit samy, proč ne? Jenže podniky, které to nedokáží, nebudou mít možnost dosáhnout na energii z veřejných sítí z ekonomických důvodů a stále rostoucí cena uhlíkových povolenek je postupně zadusí. Pod diktátem „zeleného osudu“ EU začnou bankrotovat, propouštět lidi a tím možná konečně dosáhnou nulových emisí.
Paradoxem je, že dosud se nikdo nezabýval otázkou, jaký dopad bude mít na biosféru snížení obsahu CO2 v atmosféře. V současné době je totiž mezi životem na planetě a CO2 v atmosféře plus-mínus rovnováha. Ale až zachycením teratun CO2 pod zem dojde ke snížení jeho obsahu v atmosféře, jaké změny nastanou? Sníží se pH vody? Jak zareaguje biosféra, třeba mikroorganizmy v oceánech? Nedojde k narušení potravního řetězce? Jediné uhlíkově neutrální území jsou pouště, kde nejsou rostliny, živočichové ani lidé. Nejsou tam žádné emise CO2.Takže ideální krajinou je vlastně poušť.
