Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: Josef Balejka / Free Czechoslovak Air Force

Josef Balejka / Free Czechoslovak Air Force 02. kvě 2020 13:35 #11664

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH LETCE Z VÝCHODNÍ HRANICE ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY...

Plukovník ve výslužbě Josef BALEJKA - narozen 4.března roku 1917 ve Valašských Kloboukách, nyní kraj Zlínský, odešel do nebe pilotů 7.července 2004 ve svém rodném městě. Jeho rodina byla chudá, malé políčko a řemeslná dílna na výrobu plstěných bot a soukenictví by celou rodinu neuživilo. Odešel do Kladna, učit se mechanikem. Bavily jej stroje a letadla na obloze- TOUHA.

1936- československá vláda má obavy o osud země. vyhlašuje nábor 1000 pilotů republice. Vyučený Josef podává přihlášku do prestižní letecké školy v Prostějově. Marně. Ale cesta TOUHY se přece jen naplní. Trochu pomohl strýc v Masarykově letecké lize a " pilotní škola Užhorod."

Před zahájením leteckého výcviku Josef Balejka podepsal závazek na čtyřletou službu čs. vojenského letectva. Letecký výcvik na sportovních letounech, především na typu ZLÍN, trval půl roku a po jeho skončení získal v roce 1936 diplom sportovního pilota.

Po základním leteckém výcviku byl Josef Balejka zařazen ke 3.leteckému pluku do Piešťan, kde absolvoval základní vojenský výcvik; poté byl zařazen do pilotní školy s leteckým výcvikem na školních vojenských letadlech.

Rok 1938- leden- povýšen do hodnosti svobodníka, přešel na leteckou základnu PRAHA- KBELY. Šest měsíců sloužil u 4.leteckého pluku / velitelé plukovník Berounský a kapitán Veselý/. Prvně výcvik v letecké akrobacii /letouny Avia 33 a Avia 122- nakonec na bojovém letounu AVIA 534.

Exkurz.

Avia B-534 - československý jednomotorový stíhací dvouplošník- zařazen do bojových jednotek v roce 1937.Letoun měl skvělé letové vlastnosti, v první verzi, na níž létal pilot Balejka byl vyzbrojen pouze kulomety, později byla zaváděna verze Bk-534 ve verzi kanónové. K letounu se na konci článku vrátíme- mimo letectva československého bojoval v Řeckém královském letectvu, Slovenských vzdušných zbraních, Luftwaffe, Bulharském královském letectvu a Slovenském národním povstání. Vyrobeno bylo a létalo celkem 566 letounů. Z první verze B-534 I. byly vyrobeny varianty II.III.IV, poté Bk-534 a vývoj přešel do dalšího typu Avia B-634...(zdroj: Čs.letectvo encyklopedie)

Skončením výcviku byl pilot Josef Balejka převelen ke 37.leteckému pluku, stíhací peruti - Piešťany.

Odtržení Slovenska zastihlo vojáka Balejku v Piešťanech. Všichni Češi museli ihned odejít ze Slovenska, čeští piloti 3.pluku byli převeleni do Prostějova.15.března 1939 bylo zbytkové území Československa obsazeno německou armádou. Byl vyhlášen "Böhmen und Mähren". Josef Balejka byl z armády propuštěn.

Vrátil se tedy do Valašských Klobouk a nastoupil místo pracovníka v čistírně odpadních vod...
Myšlení VOJÁKA je BOJ. Válku mohl vést jen mimo území okupované vlasti. Na cestu do neznáma dostal od mámy medailonek s Pannou Marií Svatohostýnskou a pár valašských frgálů.

VENKU.

Obec Radvanice, nedaleko Slezské Ostravy, nedaleko polsko-českých hranic. Zde žil a pracoval krejčovský pomocník - spolužák, František Sucháček.

Jemu Josef Balejka důvěřoval, jeho požádal o pomoc při přechodu do Polska. Byl pátek, kamarád František poradil kudy a kam... Josef zůstal u kamaráda do neděle, odpoledne v něm se pokusil přejít státní hranici. Jako průvodkyni dostal asi dvacetiletou dívku, měla v Polsku /Orlové-/ tehdy již Polsku náležela, rodinu.

Josef ji řekl, že je pilot až na hraniční čáře...šli tedy spolu, jako milenci na procházku. Těsně na hranici jej dívka náhle strhla na sebe: "Milujte mne, prosím".. v zatáčce se objevila německá pohraniční stráž. Němec komentoval dvojici hrubými urážkami, ale dvojici se podařilo dojít do vesnice v Szumbarku; dívka jej poslala přihlásit se na polici. Zadržen, vyslechnut.

S dívkou se již nikdy nesetkal...sám příběh později popsal jako "romantický útěk z Československa".

Policejní výslech byl korektní, Poláci jej nechali přespat na stanici, ale vrátili jej zpět na hranice. Zde potkal opět německé vojáky, sudetské Němce. Po vykouřené cigaretě se Josef vrátil zpět do Radvanic.

2.pokus dne 2.června 1939- společný s Oldřichem HLOBILEM z Valašského Meziříčí-s ním Josef sloužil v Piešťanech.

V 18.10 potkali polského příslušníka finanční stráže, další dva piloty z Piešťan- KOTERU a PÍPU. Odvedeni do Szubaraku po devíti dnech odvezeni do Českého Těšína. Odtud již KRAKOV a československý konzulát.

Intermezzo.

10.července roku 1939 - stará kasárna v Bronovicích, velí v nich podplukovník Ludvík Svoboda.

17.července 1939 - Josef Balejka souhlasí se vstupem do francouzské Cizinecké legie. Zde je již zformována skupina 190 čs.letců - cestuje do Gdyně- malá švédská loď je měla dopravit do Francie. Loď "Kostelholm" měla vyplout 26.července 1939- cíl- přístav Calais.

Krátce před odplutím přijeli z Varšavy dva vysocí polští důstojníci a žádali zastavení odjezdu a vstup československých pilotů do polského letectva. Slibovali zachování hodností a služebního zařazení stejného, jako měli Čechoslováci doma.

Letci, zklamaní předchozím odmítnutím po vstupu do Polska a znalostí zaostalého polského leteckého parku na nabídku přistoupit nechtěli. Reakce Poláků byla ostrá- nebude jim tedy dovoleno Polsko opustit.

Do konfliktu zasáhl pplk. Ludvík Svoboda.

Věřil, že se mu podaří vytvořit v Polsku exilovou československou armádu. Apeloval na československé letce, aby někteří z nich dobrovolně v Polsku zůstali. Argument, že Němci Polsko napadnou jako prvé a tedy budou mít jako prví možnost bránit okupovanou vlast zviklal rozhodnutí odejet. O odjezdu měl rozhodnout los.. házeli korunou a! v Polsku zůstali:

Josef Balejka, Josef Flekal, Jan Mokrejš, Vilém Murcek, Karel Richter, Václav Smrčka, Jaroslav Dobrovolný, Oldřich Kestler, Josef František, Tomáš Motyčka, Zdeněk Škarvada,Jaroslav Vyhnis a Matěj Popovič.

Následně, 27.července 1939 byli převezeni na vojenskou leteckou základnu DEBLIN, asi 90 km od Varšavy a zařazeni jako civilní letci.

Důvodem nezařazení do vojenských složek byla obava polských úřadů z reakce Němců.. Polsko bylo již v té době doslovně prošpikováno nacistickou tajnou službou.

Českoslovenští piloti byli přeškoleni na polské typy: PWS-26,RWD-8RWD-14 a další- ani jeden typ nedosahoval parametrů československého předválečného letectva...

Zajímavostí byla skupina instruktorů, ke kterým byli Čechoslováci v Polsku přiděleni: rotný Josef Zwierzinsky, rotný Boleslav Hochman a četař Wilhem Kosarz - narozen v Radvanicích u Ostravy- do Polska odešel za prací.

Mimo vyjmenovaných letců zůstalo v Polsku 170 dalších. Do polského letectva bylo přijato 72 Čechoslováků přišlých do Deblinu 31..8.1939. Další čekali v Malých Bronovicích /nedaleko Krakova/ na schválení k přijetí /97 letců/.

2.září 1939 kapitán Jan Hrynievicz vydává rozkaz k přeletu cvičnými letouny na polní letiště Górze Pulawske polským letcům- s nimi letěli: Balejka, Škarvada, František, Dobrovolný, Lazar, Kestler, Hrala, Galbech, Muček a další. Krátce nato bylo letiště napadeno německými bombardéry DORNIER za doprovodu Me-109. Začala válka...

4.září 1939 - polní letiště Gora Pulowska u Pulow- velitel kapitán Bohumil LIŠKA formuje československou leteckou jednotku. 60 Čechoslováků-pilotů i leteckého pozemního personálu. Ostatní letci a technici jsou zařazení do polských jednotek- 400 bojových vzletů- celkem 1500 letových hodin. První čtyři padlí- šest zraněných.

Staré, málo funkční polské letouny nebyly schopny přímého střetu s německými stíhači ani bombardéry , přesto alespoň shazovaly ruční granáty na valící se německé kolony...čeští piloti mohli létat pouze v přízemních výškách. Souboje s německými stíhači byly vyloučeny.

EPIZODA:

Německý stíhač napadl letoun pilota Františka Josefa, polský pozorovatel byl raněn. Český pilot nouzově přistál na poli... Němci jej již měli za snadnou kořist. Polští piloti pokropili blížící se Němce dávkami v palubních kulometů, poblíže havarovaného letadla přistáli ( piloti seržant Zwierzynski s pilot četař Kosarz) vzali Františka Josefa a raněného Poláka do svých letadel- letíce ve výškách, kam se již Němci neodvažovali, šťastně přistáli na svém letišti.

10.září 1939.

Sosnowce. Skupina československých letců se dělí na roje. Balejkova skupina létá až do porážky Polska. 4 Češi- jeden Polák.

17.září 1939.
Rudá armáda zabírá území východního Polska. Zatýká a likviduje německou špionážní síť. Den před tím přistála Balejkova skupina u vesnice nedaleko Trojanóva (východní Polsko). Velitel skupiny, poručík Zbigniew Osuchowski vydává rozkaz k zamaskování letadel. Pilot Balejka seká větve, maskuje svůj letoun.

Epizoda:

Ke skupině přijíždí na koni polský farmář. Vojákům hlásí, že jsou pozorováni mužem, který pozoruje maskování dalekohledem a činí si poznámky. Poručík Osuchowski pátrá, kdo umí z letců jezdit na koni. Balejka! ozbrojen nabitou pistolí podezřelého zadržel. Špion byl ozbrojen, vydal dobrovolně zbraň, náčrtky i poznámky... Překvapení nastalo, když předával zadrženého muže Polákům.. Balejka mluvil zkomolenou polštinou, špion plynule polsky.

Vesničané rozhodli pro rychlou popravu...Balejka byl přivlečen pod strom, nasazena mu oprátka--věděl, že Poláci jsou věřícími- požádal o kněze, zpověď a poslední pomazání- doufal, že kněz zjistí, že hovoří s Čechem a ne Němcem. Kněz zpočátku neuvěřil. Až uviděl matčin medailon " Panno Marie oroduj za nás" - v češtině, uvěřil, že Balejka je Čech, sloužící v polském letectvu...

V této chvíli přijel na koni polský policista, znalý situace. Starostovi vysvětlil, že nedaleko vesnice přistála polská letka s českými piloty, Josef Balejka je jedním z nich - pilot polského vojenského letectva. NASTALA VELKÁ SLÁVA, BALEJKA ROZVÁZÁN, ZASYPÁN OMLUVAMI, večer zalit, jako čestný host, vodkou...

Druhý den ráno letka podporovala brigádu polského generála Kužely; v jeho bojovém prostoru prováděli čeští piloti přízemní průzkumné lety, vyhazovali na kolony německých jednotek ruční granáty;

19.března 1939.
Piloti Josef Balejka, Josef František a Matěj Pavlovič jsou vyznamenáni Polským válečným křížem.

22.září 1939.

Polské letiště Kamionka Strumolova.

Nastartována dvoumístná, toho času nejlepší polská letadla.

Posádky: Pilot Josef Balejka- poručík Osuchovski.

Pilot Košař- generál Strzeminski.

Pilot Josef František - pobočník generála Strzeminkého.

Poslední-pilot Pavlovič - mechanik.

Rozkaz- přelet na území Rumunska. Poslední úkol v polském tažení.

Mimo prvních medailí se stala čtveřice českých pilotů pověstným "polským čtyřlístkem".

Český jetelový čtyřlístek.

V Rumunsku.

Přistání proběhlo hladce - nedaleko pohraničního městečka ISPAS. Polští důstojníci byli zadrženi, piloti dostali příkaz pokračovat v letu podle map přes Černovice a Jasy do Pipery u Bukurešti. Po předání letadel byli zadrženi v internačním táboře. Čtvrtý den (26.září 1939) se strhla prudká bouře
tu využil "čtyřlístek" k útěku z tábora. V noci šli pěšky do Bukurešti, přes den se ukrývali, na sobě ještě stále polské stejnokroje. Trýznil je hlad, Josef Balejka dostal za úkol v noci nalézt nějaké potraviny.

Konečně Bukurešť- čtyři dny cesty do Bukurešti a úkryt jim poskytl hřbitov. Měli s sebou 2000 polských zlotých od generála Strzeminskeho- peníze na cestu do Francie. Balejkovi se podařilo získat civilní kabát a dostal od ostatních úkol, sehnat civilní obleky...

Epizoda:

Josef Balejka se vydal do města, přes park. V parku na lavičce seděla žena. Usmál se na ni, ona úsměv opětovala. Řekl ji německy, že je český pilot a potřebuje pomoci. Nerozuměla. Řekl jí totéž francouzsky. Nerozuměla. Rozhodl se, že jí ukáže polskou uniformu a rozepnul si kabát. Ona také.

PROSTITUTKA.

Odvedla Josefa do svého bytu. Na stole ležel kousek chleba a salámu. Pro tři málo. Vyhládlý Josef snědl porci hltavě. Žena se na něho dívala s porozuměním. Odešla z místnosti. Josef se obával, že jde pro policii. Vrátila se za chvíli, nesla další chleba a salám. Poté ji vysvětlil, že má ještě tři kamarády. Pochopila. Společně přivedli zbylé příslušníky skupiny ze hřbitova. Vykoupali se, zotavili, žena za polské zloté vyměněné na "černém trhu", sehnala civilní oblečení. Také TIP-

falešné doklady lze obstarat v baru "Nipon". Dostala přízvisko: LADY SPASITELKA.

Upravení piloti v civilu usedli ke stolu. V baru bylo živo, zpěváci se střídali. Číšník hovořil plynulou francouzštinou, sdělil, že jsou podnikem mezinárodním a lze tu slyšet písničky u celého světa.

Pilot Kosař se zeptal:" I české?".. "Ano, i české, je to jedna česká zpěvačka"...Piloti napsali na lístek vzkaz: "Věrni odkazu T. G. Masaryka zůstaneme"... číšník se vzkazem odešel. Po chvíli přišla v kostýmu ke stolu krásná mladá žena- oslovila je češtinou- překotně ji sdělovali, kdo jsou a proč jsou zde.

Vedle sedící Rumuni byli nespokojeni, chtěli zpěvačku; uposlechla, vyšla na podium a zazpívala francouzský šanson. Když dozněla bouřlivá ovace, oslovila publikum rumunsky. Hosté náhle u stolu vstali a zazněl potlesk. Obsahem projevu zpěvačky byla zpráva- "to jsou moji krajané, Češi, bojující v Polsku proti Němcům, dostali vysoká vojenská vyznamenání a nyní jsou na cestě do Francie, kde budou v bojích pokračovat...".. diváci usedli.

Ozvala se řada písniček českých, mimo jiné i "Ta naše písnička česká..." V očích pilotů se objevily slzy. Česká vlastenka pomohla vojákům sehnat pasy...cesta do Francie pokračovala.

Rumunský přístav CONSTANCA přijal uprchlíky a nákladní loď Dacia je dopravila přes Bospor, Dardanely do Athén, potom přes Alexandrii, Haifu do Bejrútu. Na břehu byli očekáváni. Nikoliv laskavě, ale s přihláškou do Cizinecké legie. Při odmítnutí?

Transport do Protektorátu a koncentrační tábor, nebo oprátka...týž den byli prohlédnuti lékařem, obdrželi stejnokroje Cizinecké legie a zařazeni do výcvikové jednotky. Jednou výhodou byla znalost franštiny...za týden připluli již francouzskou nákladní lodí "Théopile Gautier" do Marseille. Stará vojenská pevnost je přijala jako vojíny v základním výcviku.

Nástup roty se stal rutinou. Při jednom z nich se Josef Balejka opozdil, seržant velící nástupu se nadechl k řevu. Polský seržant sloužil už v Cizinecké legii dlouho- najednou uviděl na Balejkově stejnokroji stužku Polského válečného kříže. Nechal Balejku zařadit a po nástupu si jej zavolal. To co slyšel, mělo dohru. Navíc, Polák Kosař mu celou anabázi zopakoval polsky. Asi za 4 dny velitel výcvikového praporu Cizinecké legie ve své kanceláři předal pilotům propouštěcí doklady, jízdenky do Paříže.

Tam, na polském velvyslanectví je čekalo kamarádské objetí s bývalým velitelem, podplukovníkem polského letectva z Deblinu- pilotem Bajanem.

Opět u letectva...

Na letišti Le Bourge k novým stejnokrojům obdrželi průkazky příslušníků polských leteckých sil. Piloti Balejka, František a Pavlovič by namísto polských leteckých sil chtěli posílit nově vznikající letecké síly československé- právě se formující.

Československý letecký atašé nováčky nepřivítal přívětivě, došlo k rotržce; atašé nazval skupinu "dezertéry z Cizinecké legie", Balejka mu na oplátku vyčetl postoj československých důstojníků, kteří nechali moderní letouny Němcům, ačkoliv mohli s nimi posílit leteckou obranu Polska.

Československý atašé zavolal francouzskou policii, ta po prohlédnutí polských vojenských průkazů piloty propustila.

Konflikt měl následek : Češi zůstali v polském letectvu..na československé na čas zanevřeli.

1940- březen.

Josef Balejka je odvelen na letiště Cazauex, poblíže města Bordeaux - bojů o Francii se zde nezúčastnil.

Stíhač Josef František v bojích u belgických hranic sestřelil deset německých letounů v pouhých třech týdnech; Pavlovič byl odvelen na letiště Montpeliere, pilot Košař již cvičil na letounech v Anglii.

1940-18.června Josef Balejka v rámci evakuace francouzských a spojeneckých vojáků se v anglickém přístavu Falmouth, setkává s Josefem Františkem a Matějem Pavlovičem.

Letecké depo Blackpol- středisko polských letců- další setkání- tentokrát s Wilhemem Košařem. V Balejkovi zvítězila vlastenecká touha létat s Čechoslováky, aby to nikdo nevěděl, tajně napsal dopis čs.leteckému atašé, roztržku mu již odpustil. Odpověď nedostal od vojenského přidělence, ale od svého bývalého velitele z Prahy, plukovníka Josefa Berounského - v řadách polského letectva dělají Čechoslováci čest- nechť v polském letectvu zůstanou...

Stalo se.

Tři týdny byli Češi přeškolováni na HURICANY. Josef Balejka a Matěj Pavlovič byli poté převeleni do zálohy 303.peruti. S nimi Josef František. 303.peruť se zformovala dne 2.srpna 1940 na letišti NORTHOLT. Pilot Košař byl převelen k peruti 302.

Válečná TRAGEDIE.

1.09.1940. Polské perutě 302. a 303. prohlášeny za schopné prvnímu bojovému nasazení.

Český pilot Josef František poté za pouhých pět týdnů prokazatelně sestřelil /17 hodin, 20 minut letových hodin/ 17 německých letadel.

ZAHYNUL dne 8.10.1940 v 09.50- jeho letoun FB Huricane R 4175 zachytil podvozkem o koruny stromů a v plné rychlosti se zaryl do ochranného valu letiště.

17.11.1940 zavedl nezkušený anglický velitel skupinu stíhačů do balonové bariéry. Zahynul stíhač Wilhelm Košař.

Pilot Matěj Pavlovič se střetl dne 21.dubna 1941 se zkušeným německým stíhačem.. po dvou dlouhých dávkách z kulometů už nestačil z hořícího letounu vyskočit... zemřel jako VOJÁK nad Le Tourguet.

Československý čtyřlístek v polském letectvu již zaznamenal lístek poslední.. snad to byl důvod, proč neúspěšně, zažádal Josef Balejka o přeložení z bojové, do výcvikové skupiny. ZAMÍTNUTO.

Létal dále nad Belgií a Francií.

Květen 1941:

12. letounů 303. perutě přeletělo v malé výšce nad Kanálem - cíl: zničení cílů na letišti LILE- v obsazené části Francie. Po útoku měly letouny vystoupat do výše 7000 m, setkat se s perutí 302.a odletět na mateřské letiště...

Bojový střet.

Josef Balejka uviděl v dálce před sebou osamělý letoun, letoun se od něj stále vzdaloval. Až za nějakou chvíli zjistil, že jde o Foce-Wulf 190.Chtěl zahájit útok, ale byl sám, 303.peruť již nebyla v dohledu. Posléze zjistil skupinu devíti letadel, k nim zamířil. Až z kratší vzdálenosti zjistil, že jde o německé Me 109F- ta měla podobně zaoblená křídla jako Spitfire. Balejka měl výšku 7000 m a byl pro skupinu německých stíhačů snadnou kořistí. Rozhodl se bleskově-přidal plný plyn a přešel do střemhlavého letu.

Spitfire na "takové zacházení" reagoval prudkým třesem, rychlost letounu výrazně přesahovala povolenou hranici. Na ovládání "kniplu" bylo třeba velké síly, nožní pedály nereagovaly.
Pilot cítil na zádech pot, hučelo mu v uších a objevila se krev i z nosu. Výškoměr ukázal výšku 1000 m...pilota od jisté smrti dělily vteřiny. Stačil uvolnit plynovou páku a "knipl". Letoun přešel ze střemhlavého letu zpět do stoupání, letoun i pilot se uklidnili. Balejka políbil medailonek Panny Marie...krátce nato ztratil na okamžik vědomí.

Exkurz.

Rychlá změna trajektorie letu způsobila na těle pilota až desetinásobné přetížení. Matematicky přepočteno: pilot vážil cca 70 kg. Na jeho tělo přešlo zatížení 700 kg.

Když se probral z bezvědomí, uviděl pod sebou kanál La Mance. ŽIL. Kolem sebe nikoho neviděl, pokračoval v horizontálním letu a jako cíl- nejbližší letiště RAF- KENT. Mechanici mu doplnili nádrž s palivem, operační důstojník mu cosi sděloval. Pilot Josef Balejka- neslyšel. Sedl do letounu a vrátil se na své mateřské letiště Norholt. Podal hlášení, letoun byl vyřazen z bojové skupiny k rozebrání a Josef Balejka putoval do Ústřední nemocnice v Londýně. Udivil specialisty. Běžně nebývá tak velké přetížení spojeno se životem.

KNIPL /pro neznalé/- se nazývá správně "řídící páka" / v autě volant/.

Používá se pro simultánní kontrolu příčného a podélného sklonu letadla. Stlačíme-li "knipl" dopředu, letadlo klopí "hlavu", opačně "stoupá". Pohybem "kniplu do stran se ovládají "křidélka" a letadlo se kloní na tu kterou, danou stranu.

Mimo "kniplu" jsou v letadle pedály, ovládané nohami- ty ovládají směrové kormidlo a tedy- bočení letadla.

K zatáčce letadla je tedy třeba použít všechny tři prvky.. samozřejmě, popis ze z letadel II.sv.války.. současné letouny se již ovládají pomocí složitějších technik.

13.června 1941.

Centrální lékařská komora Londýn. Testy ve vakuové komoře nedopadly dobře. Československý stíhací pilot Josef Balejka smí létat pouze do výšek 4000 m. Na základě výsledku přeložen ze zdravotních důvodů od 303.perutě k 1.peruti letecké školy u RAF Manby /Lincoln)... instruktor létání na Spitfires a Hurikány.

28.října 1941.

Přemístěn k č.1 signální školyv RAF Cranwell- zařazen jako pilot. Ke stejnému datu o rok později povýšen do hodnost F/Sgt.-český ekvivalent "rotný" - pozn.redakce

18.ledna 1943.

Přemístěn k č.8 letecké střelby ve škole RAF Evaton-Skotsko.

l. srpna 1943 povýšen na W/O.../český ekvivalent" praporčík" - pozn. redakce k tomu datu nalétáno 1000 letových hodin.

1.března 1944.

Další kontrolní prohlídka- stav sluchu radikálně zlepšen- povoleno létat v operačním nasazení s přestávkami šesti měsíců.

Duben 1944.

Dopis odeslaný z československého ministerstva obrany v Londýně. Podepsán podplukovníkem Dudou, bývalým velitelem 37.leteckého pluku Piešťany. Obsah: mimořádně velké ztráty československých letců. Nutno doplnit československou 311.bombardovací peruť. Nebude-li doplněna, ztratí československý charakter. Pilot Josef Balejka souhlasí. Následně přeložen k 311.bombardovací peruti umístěné v Predennacku. Přeškolen na B-24 Liberátor. Zprvu na pozici druhého pilota, později na pilota prvého.

311.bombardovaí peruť byla podřízena pobřežnímu velitelství (Coastal Command). Bojovým úkolem bylo hlídkování kolem britských ostrovů a v Biskajském zálivu. Chránit lodě spojenecké invaze do Francie. Operační prostor: Kanál La Manche.

Od 9.srpna 1944 do konce války byla peruť umístěna na letišti Tain. Vyhledávala a ničila jak transportní lodi a zejména německé ponorky.

22.září 1944.

Vyslán ke studiu do československého Depot (Cosford).

1.listopadu 1944 vyslán do RAF Madley- školen na pilotního pracovníka č.4 Radiové školy.
7.června 1945 povýšen do důstojnické hodnosti. V RAF nalétal celkem 2080 hodin.

Do vlasti se pilot Josef Balejka vrátil 24.srpna 1945.

Osobní zážitky:

V roce 1940 se Josef Balejka seznámil se slečnou Irenou Batesovou- lékárnicí. V říjnu 1941 byli oddání a dále byla vždy jeho věrným doprovodem, od letiště k letišti.

Po návratu do vlasti navštívil Josef maminku. Setkání syna s matkou bylo radostné o to více, že maminka byla vězněna za jeho útek z ˇProtektorátu v internačním táboře Svatobořice u Kyjeva.

To smutné byly jeho návštěvy rodin letců, kteří padli...

Josef Balejka létal na podzim s Liberátorem do Anglie, až do konce roku převážel repatrianty. S nimi se vrátila i manželka, další manželky a děti pilotů RAF.

10.března 1946.

Dopravní pilot Josef Balejka létá pro UNRA / Organizaci spojených národů pro pomoc a obnovu správy. UNRu spravovala USA- přivážel potraviny, ošacení, personál.

28.října 1946 službu dopravního pilota ukončil. V té době Velká Británie přijala, znepokojivě, zprávu o volebním vítězství komunistů.

Vláda V. Británie se začala obávat o osudy svých občanů, manželek, dětí s britskou státní příslušností- letců RAF. Britské velvyslanectví v Praze vyzvalo britské občany k návratu.

Žádost o návrat podal i pilot Josef Balejka, učinil tak žádostí o propuštění z československého vojenského letectva.

23.listopadu 1946 - Balejka je propuštěn z československého vojenského letectva, společně s rodinou se vrací do Anglie. Prozíravé rozhodnutí jej uchránilo od persekucí po ÚNORU 1948...

V roce 1948 se stal občanem Spojeného království, vystudoval civilní letectví a dostal místo civilního pilota v Britské Guayaně v Jižní Americe.

Rok 1975 - Josef Balejka dostává poprvé povolení navštívit Československo.

Do České republiky se natrvalo vrátil až po roce 1990. Do rodných Valašských Klobouk, strání, kamenitých políček a rázovitých lidí. Doma také poručil svoji duši- BOHU.

Zpracováno volně podle anglicko- českého překladu R/1

Fotogalerii i s poznámkami zaslal kolega Lubomír F.
Fotografie se seřadily v pořadí 4-3-2-1

foto 4 - Posádka zleva: Leitensdorfer Václav, Sadil František, Heřman Karel, WAAF, Lazar Jan, Synek František, Nebesáček Antonín, Novák Jaroslav, Balejka Josef

foto 3 - nahoře Košař Vilém, Pavlovič Matěj,
dole Balejka Josef, František Josef

foto 2 - J.Balejka

foto 1 -
Zdravím Pavle,
k Tvému článku o Josefu Balejkovi na stránkách svvz Ti posílám jeho fotku. Pořídil jsem ji v roce 1990 v East Wrethamu během oficiální akce sjezdu účastníků Bitvy o Británii. J. Balejka je ten stojící vpravo s brýlemi, vlevo Bílek.

Luboš
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.
Vygenerováno za 0.175 sekund