Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: HUSITÉ

HUSITÉ 18. čec 2020 12:39 #11971

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
Celou Prahou zvony zvoní..na březích Vltavy krvavá řež..potupena „zrádná liška zrzavá“..

Hrrr.. na ně!

Vítězně vlaje praporec bělostný s kalichem plným krve..

R/1


r.1420 BITVA NA VÍTKOVĚ

proběhla jihovýchodně od pražských hradeb, na hřebenu vrchu Vítkova (v roce 1920 přejmenován na Žižkov).

Husitská posádka dvou opevněných srubů, posílená 50 střelci a oddílem cepníků odrazila útok rakouských a míšenských křižáků.

Zikmund a velitelé jeho vojska si uvědomovali, že přímý útok na pražské hradby je nemožný. Rozhodli se město obklíčit a obsadit strategickou pozici na Vítkově. Do bojové operace se zapojily všechny oddíly křižáckého vojsko.

Účelem nasazení celého vojska bylo odlákat pozornost husitů od skutečného cíle – část vojsk útočila na Karlův most, vyšehradská posádka na Nové Město, křižáci útočili od Špitálského pole a míšenští křižáci se vydali do vítkovského kopce.

Zde se ukázala genialita stratéga Žižky, který zkušeně vybral terén.

Nástupištěm k útoku oblehatelů se stala několik metrů široká šíje, kde se vedle sebe vtěsnalo pouze několik jezdců. Právě zde byly patrně vybudovány příkopy a zídka, které měly křižáky před nájezdem na sruby zpomalit. Navíc velkou přítěží pro křižácká vojska byla těžká zbroj, která koně jezdců výrazně vyčerpávala.

Husité si byli vědomi, jaké by pro ně měla porážka důsledky.

Shromáždili na padesát střelců, oddíl cepníků a vyrazili do vítkovského protisvahu.

Jejich útok, násobený bojovým pokřikem, křižáky naprosto překvapil.

Řady, které protiútok zachytily, byly tlačeny ke strmému severnímu svahu a rozhodly se raději ustoupit. Stejně se zachovali i křižáci v přední linii. Nečekaný ústup jednotek prvního sledu vyvolal v zadních řadách zmatek.

Většina křižáků se vzápětí snažila zachránit útěkem. V nastalém zmatku se někteří z vojáků se zřítili ze skalnatého úbočí.

Jednotky prchající z Vítkova sebou strhly i oddíly na Špitálském poli, které se začaly okamžitě stahovat do hlavního ležení.

V bitvě zahynulo asi 100 – 150 křižáků. Údaje se v historických popisech výrazně liší. Ztráty husitských bojovníků nejsou známé.

To vše se odehrálo před zraky krále Zikmunda!

Ten sice pochopil sice, že Prahu nezíská, proto rozpustil křížovou výpravu, ale zůstal mu Vyšehrad i Pražský hrad, kde se nechal 28.července 1420 ve Svatovítské katedrále za přítomnosti 24 českých a moravských šlechticů korunovat českým králem .
The administrator has disabled public write access.

HUSITÉ 14. čec 2020 18:54 #11957

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
ČESKOSLOVENSKÁ CÍRKEV HUSITSKÁ

Měsíc červenec je obecně

je vzpomínkou na události duchovní, církevní- pro sice malou část československých občanů důležitou / v roce 2011 při sčítání lidu Čechů 39 276 Slováků 1782/- na Církev československou husitskou (do roku 1971) pouze Církev československou.

Vyhlášena byla 8.ledna roku 1920 jako specificky národní- její působení je prakticky jen ve dnešní České a Slovenské republice.

Zásady:

prvá:

presbyterní / u evangelíků - forma církevní organizace, založená na obecném kněžství věřících podle KALVINA. / poznámka redakce

Jan KALVÍN /Jehan Cauvin/

10.července 1509 - teolog, duchovní, spisovatel, protestantský reformátor, kazatel. advokát.

CITÁT:

"Je víra ničemu nerozumět a jen zcela podrobovat přesvědčení podle církve?"

ŽIVOT:

Paříž- studium teologie a práva.

1533 - seznámení s Martinem Lutherem - dva roky později se stává protestantem.

Stíhán, prchá do Itálie a Švýcarska; pod vlivem radikálních kazatelů Henrichem Bullingerem a Gulliaumem Farelem vydává roku 1536 dílo INSTITUCE. /přeloženo do češtiny/

Poté v Ženevě vypracoval a prosadil přes tvrdý odpor velmi přísný obecný řád. Nato vypovězen ze Ženevy- přešel do Strasburku- zde přednáší teologii.

1541- delegace ženevských radních žádá Kalvína, aby odpověděl jejich arcibiskupovi, jenž je chtěl přimět k návratu ke katolictví.

KALVÍN odpověď vypracoval v tak precizní podobě tak, že jej pozvali zpět do Ženevy s tím, že se jeho tvrdému řádu podřídí.

KALVÍN vydal "Ženevský katechismus". Zavedl tuhý řežim. příkladmo: zakázal návštěvy zábav s tancem, "vrhcáby"- hazardní hry... lidé se tak měli soustředit na poctivou práci a šetrnost.

Zakázal zlaté šperky- švýcarští zlatníci poté přešli na hodinářství.

Nechal upálit 23 osob včetně španělského teologa Michaela Serveta (1553)- resp. k takovému rozhodnutí přiměl svými výroky soud.

Proti upalování se ovšem postavil Kalvínův vrstevník Šebestián Castelio, humanista, klasický filolog a teolog.

Kalvína označil za osobu "vládychtivou", osobující si monopol na pravdu, omlouvající svoji osobní nesnášenlivost službou BOHU. R.1555 vydává svůj žalující spis Contra libellum Calvini- žaluje v něm reformátora z despotismu a vraždy.

Od roku 1564 můžeme Jana Kalvína navštívit na jeho hrobě v Ženevě " Cimetiére des Rois´".

KALVÍN prosazuje přísné a doslovné dodržování BIBLE. Podle něj je o člověku předem rozhodnuto- kdo dojde spasení, kdo bude zatracen. Dozvědět se to může pouze dle toho, jak mravný a poctivý život vede.

Na Kalvinismus navazuje i Českobratrská církev evangelická.

Zásada druhá:

obsahuje prvky episkopální ( podporující biskupskou autoritu- - jejich cestou správu církve)

CÍRKEV ČESKOSLOVENSKÁ HUSITSKÁ

za zdroje své nauky označuje snahu o návrat k církvi prvotní- k pravému jádru křesťanství. Téměř stejně jako Českobratrská církev evangelická se považuje za pokračovatelku mistra Jana HUSA- husitství. To je pokládáno za specifickou formu: českou formu křesťanství.

EXKURS:

Na přelomu letu 1919-1920 se část katolického duchovenstva vedená ThDr. Karlem Farským odštěpila od církve katolické a dala základ ke vzniku Československé církve. Její vznik byl silně podporován T. G. Masarykem.

ThDr. Karel FARSKÝ- 26.července 1880 - český římskokatolický kněz, teolog, vůdčí ideová osobnost, duchovní- později biskup a první patriarcha Církve československé později husitské.

HISTORIE:

Církev československá se začala odštěpovat od církve římskokatolické již o Vánocích roku 1919. Důvodem byly spíše atributy politické, než náboženské-Československá republika se potřebovala oddělit od rozpadlého Rakouska- Uherska. Bereme-li dnes z pohledu jednoho sta let všechny okolnosti doby tehdejší víme, že od konce 19.století byla Římskokatolická církev chápána, zejména v intelektuálních apolitických kruzích chápana jako nástroj habsburské-protičeské politiky.

I v církvi katolické, české se začala vyčleňovat skupina duchovních, projevujících vstřícnost nacionálnímu chápání věřících- projevem byla užívání češtiny v liturgii a přehodnocení českých dějinných problémů např. hodnocení kazatele Jana HUSA a dalších. Část českých duchovních se zorganizovala do Jednoty katolického duchovenstva- u vedení církve uznání nedosáhla..

Mezi českými katolíky se vznikem československé republiky začal stále více rozmáhat odmítavý postoj k církvi katolické; chápané nyní jako zdiskreditovanému nástroji habsburské moci. Stále častěji se razilo heslo: "Pryč od Vídně! Pryč od Říma!"

1919 Vánoce: byly prvně liturgicky, na moha místech, v češtině - českou liturgii připravil , sepsal a zhudebnil Josef Pícha.

8. ledna 1920 je svolán první sněm- na něm vyhlášena "nová, národně pojatá církev Československá.

Vznik církve byl vyhlášen provoláním Národu československému....tu ustavující sněm schválil 10.ledna 1920 a zveřejnil v tisku 11.ledna 1920.

Vyhlášení vzniku nové církve se neobešlo bez revolučního násilí. Noví "husité" ihned po vyhlášení "provolání" začali zabírat katolické kostely - katolíci se stavěli na odpor... téměř se vrátila doba kolem roku 1416...

Podobná situace vznikla na Slovensku a Podkarpatské Rusi. (zdroj - články " Československá církev husitská" na Slovensku a Podkarpatské Rusi.)

Celá historie Československé církve husitské obsahuje asi 40-45 stran textu tak, jak jsme jej kdysi psali do seminárních prací při studiu na Právnické fakultě University Karlovy.

Naši pasáž zakončíme podstaným shrnutím:

Základní rysy:

Úcta k vědecké pravdě a otevřenost vůči světu. Pravdu chápe nejen jako princip poznání, ale jako odpovědný vztah k Bohu. Kladný a porozumivý vztah ke světu vůbec.

Apostolicita a reformní charakter . Obojí je chápáno duchovně.

Zpřítomnění jako liturgický princip. Sám živý Kristus, jenž z příkazu Otcova a dle svých slibů z moci Ducha svatého spásně zpřítomňuje při svátostném jednání církve si z ní činí tělo na Zemi.

Presbyterní a episkopální prvky. Vychází z obecného kněžství Kristova lidu. Služby kněžství jsou přenášeny při svěcení kněžstva "na osoby způsobilé a osvědčené" rokem 1947 i na ženy. Tím je zajišťována nezkrácenost a jednota tří Kristových úřadů - prorockého /učitelského/, královského- /pastýřského/ a kněžského/obětního/.

SLUŽBY

jsou rozděleny podle míry odpovědnosti na jáhenské (jáhen sloužil během našich operací jako duchovní v Afganistánu a misích dalších /pozn.redakce/, kněžské a biskupské.

Presbysterním zřízením rozumíme účast volených presbysterů (česky "starších") na řízení církevních věcí.

Církev československá husitská

- je vedena svědectvím a zvěstí Bible,

- z církevní tradice přijímá vše, co je ve shodě s Písmem svatým,

- přijímá poznání, že existuje jediná CÍRKEV KRISTOVA, složená z křesťanů a všech organizací církví křesťanských.

Základem církevního života

jsou pravidelné nedělní bohoslužby v liturgii dr.Karla FARSKÉHO. Bohoslužba má dva vrcholy: zvěstování biblického poselství Božího slova a zpřítomnění Krista jako živého Pána církve a skrytého Pána dějin ve společenství při večeři Páně.

Sedm svátostí Československé církve husitské:

Křest. Biřmování. Večeři Páně. Pokání. Manželství. Útěchu nemocných a svěcení kněžstva.

Církev zajišťuje shromáždění duchovní péče o děti, mládež, dospělé... koná biblické hodiny. Starost je zaměřena i na osobní duchovní péči návštěvami v rodinách, nemocných, osamělých, pozůstalých a dalších, kteří projeví zájem.

Duchovního lze požádat o tzv. "pastorační rozhovor" či soukromou zpověď. Duchovní je vázán zpovědním tajemstvím!

Závěr:

My, bývalí vojáci jsme spojeni s husitstvím především nástupními hudebními rituály - chorálem " Kdož sú Boží bojovníci" i husitským štítem zvaným "pavéza". Rudým kalichem v bílém poli na hrudi statečného husitského bojovníka . PRAVDOU HUSITSKÉHO UČENÍ. Bojovým pokřikem : "Hrrrr na ně a "běží"...

Pod čarou:

V trilogii "Proti všem" MISTRA - režiséra Otakara VÁVRY najdeme i rudý kalich v poli černém. Historicky takové použití nelze dohledat- zřejmě šlo o rozlišení věci duchovních - kněží a polních velitelů... pozn. R/1

Zdroje: čerpáno především z Ústavy Církve československé husitské a dalších, především osobních poznámek z přednášek o církevním právu ( roky 1970-1975 UK PF Praha).

R/1
The administrator has disabled public write access.

HUSITÉ 09. čec 2020 17:12 #11934

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
r.1420 - ČTYŘI ARTIKULY PRAŽSKÉ

Zvané rovněž „pražské články“ je název husitského programu, jenž měl za cíl nápravu církve a křesťanské společnosti. Za autora je pokládán Jakoubek ze Stříbra.

Na programu (jako jediném) se shodla pražská i táborská strana. Konečné slovo měla teologická fakulta pražské university v době, kdy Praha byla obléhána vojsky krále Zikmunda Lucemburského.

V tom čase spolupracovali umírnění husité s radikály Jana Želivského na obraně města. Již v průběhu obléhání byl překlad šířen do křižáckého ležení.

Jednotlivé body:

*Hlásáni slova Božího bez lidského zasahování

*Přijímání podobojí

*Zákaz světského panování kněží

*Trestání hříchů ve všech stavech

Jednota mezi Pražany a Tábory netrvala dlouho. V srpnu 1420 došlo k zásadní roztržce a táborští kněží opustili Prahu.

Na Čáslavském sněmu r.1421 byly artikuly vyhlášeny za zemský zákon a staly se hlavním pilířem husitství.
The administrator has disabled public write access.

HUSITÉ 09. čec 2020 17:06 #11932

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
"Proto, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu , braň pravdy až do smrti ! "

Jan HUS.

Vzpomínka na Mistra Jana je svátkem nás, Československé církve husitské. Jako svatého mučedníka, společně s mučedníkem Jeronýmem Pražským je uctíván církví českou starokatolickou a pravoslavnou, podle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského.

Jan HUS byl knězem římskokatolickým, českým středověkým náboženským myslitelem, vysokoškolským pedagogem, reformátorem a kazatelem.

Jan HUS

byl následníkem Johana Wycliffa- jeho názory a argumentací byl inspirován.

r.1398- vyučoval na pražské univerzitě -1409-1410 jejím rektorem,

r.1411 z církve exkomunikován, označen za "heretika" - důvod? kritizoval mravní úpadek, ve kterém se jeho církev ocitla.

Římský král Zikmund Lucemburský /liška ryšavá, jak byl později za svůj špinavý trik s vydaným "glejtem" zajišťující mu bezpečný příchod na koncil, nikoliv však odchod z něj" / je též ostudnou osobou/ podílející se bezprostředně na smrti MISTROVĚ.

Mistr Jan své učení neodvolal. Jeho hranice se stala rozbuškou následujících desetiletí HUSITŮ, k nimž se, mnozí , hrdě hlásíme...

Až v roce 1999 ! prohlásil papež Jan Pavel II. že lituje kruté smrti Jana Husa, následných obětí a rozdělení českého národa; vyzval k usmíření a "historickému" hodnocení osobnosti MISTRA "bez předsudků".

Co zřejmě řada ateistů neví: byla ustavena Vatikánem tzv. "husovská komise". Možná, že ještě existuje; měla za úkol a cíl přesně stanovit místo, které zaujímá Jan Hus mezi těmi, kdož usilovali o reformu církve.

Jak víme, nepanuje obecně kolem Husových názorů shoda- jeho "nauka o církvi" , latinsky "ekleziologie" ,je považována mnohými církevními hodnostáři za kontroverzní.

My, dříve narození, se rehabilitace Jana HUSA nedočkáme.

Mistr Jan HUS to ani nepotřebuje. Je světcem v našich srdcích. Byl a bude...

R/1

zdroj: materiály UK- fakulty právnické Praha

KOSTNICKÁ KATEDRÁLA 6.července 1415

Pověření biskupové teatrálně zbavují kněze Jana HUSA kněžských atributů. Části kněžského oděvu a tonzury mu prostřihávají na čtyři strany, na jeho hlavu vkládají okrouhlou papírovou korunu. Na ní se tři namalovaní ďáblíci perou o odsouzencovu duši. Na "koruně" je nápis : "Tohle je arcikacíř ."

Potupně ozdobený kráčí mistr Jan Hus na louku před Kostnicí. Ta slouží jako koňské mrchoviště. Tam sloup s řetězy. Mistr Jan, s tváří obrácenou k západu, je obkládán dřevem a slámou... Mistr se modlí... k připravované hranici kulhá jakási stařenka, v roztřesených žilnatých rukou přináší svoji otépku-

Svatá prostoto!

V zemi koruny české lid obrací kosy a kove cepy....

Proč?

" Je proradné tvrdit, že člověk vyšší svým stavem nemůže být kárán od poddaného, který jej mravně převyšuje.

Může tedy v daném případě právem, podle pravidla lásky, kárat syn otce, dcera matku, podřízený nadřízeného a žák učitele.

Neboť kdyby mi papež nařídil pískati na píšťalku, stavět věže, šít nebo tkát šaty a nadívat jitrnice, zdali by neměl můj rozum soudit, že mi papež nařídil hloupost?"

Jan Hus.

Poznámka redakce:

Není kázání MISTRA aktuální i v době dneška?

R/1

Šestý červenec je dnem duchovním. Přišel čas vzpomenout mimo církev katolickou, jenž měla včera velké oslavy na Velehradě, také na EVANGELÍKY- ti tvoří dnes již jen asi 1-2% české populace.

Ovšem , před Bílou Horou byla naše země zemí především evangelickou! Po Bílé Hoře se museli evangelíci /bohatší a výše postavení/ buď ze země vystěhovat- nebo vyznávat svoji víru pod hrozbou přísných trestů. Evangelické církve byly povoleny teprve v roce 1781 patentem tolerančním, ale byly i poté potlačovány nebo jen trpěny. Zlom nastal v roce 1861- evangelíci již vliv na veřejné dění nikdy nezískali - tak jako ve století 15 a 16....

Srovnejme, z dostupných nám materiálů některé odlišnosti obou církví při odhlédnutí od modelu pravoslavného (východního).

Pro katolíky i evangelíky platí základní model - život křesťanský. Oba modely jsou rovnocenné! V základních principech se obě církve shodují.

Rozdíly:

Církev katolická se opírá o AUTORITU církve. Podle ní je církev garancí pravdivosti a správnosti. Co prohlásí PAPEŽ a jeho biskupové, je správné a jen to zaručuje spasení a život věčný. Z toho pojetí vyplývá, je církev je vlastně "zprostředkovatelem". Sama určuje, jak mají lidé žít.

Církev evangelická proti církvi katolické staví víru na osobním vztahu k BOHU. Člověk, jako OSOBNOST, je zodpovědný sám za sebe. Člověk je spasen vlastní vírou v milost Boží. Církev, jako instituce jen radí a ukazuje cestu,aby důvěru, jež nám Bůh dal, jsme nepromarnili.

BIBLE:

Církev katolická se opírá o bibli, ale současně i o starou tradici prvních staletí. K tradici, jenž není v bibli zachycena patří : "úcta ke svatým, k Panně Marii, autorita biskupů (biskupové jsou odvozování od APOŠTOLŮ, způsob slavení večeře Páně , zvyk svátostí a řada dalších. Katolická církev dále obsah VÍRY rozvíjí, stále vytváří nová dogmata naposledy nanebevzetí Panny Marie...

Církev evangelická v takovém rozsahu je za důležité nepovažuje, dokonce mnoho z nich odmítá. Nechce už nic k BIBLI přidávat.

POJETÍ CÍRKVE.

V církvi katolické je hierarchie vedena jako v armádě- ze shora-dolů. PAPEŽ, biskupové- ti jsou zárukou pravosti a neomylnosti církve. Mají pravomoci světit kněze a zakládat další církevní společenství.

V církvi evangelické se děje opak. Církev vzniká tam, kde se shromáždí věřící ke společnému životu ze zvěsti evangelia. Ze svého středu zvolí kazatele a "pastýře". Nejvyšší autoritou je SLOVO BOŽÍ- nikoliv instituce. V církvi evangelické mají její představitelé pouze úlohu "správních úředníků", nerozhodují ve věcech obsahu a důsledcích víry. O věcech praktických potom rozhoduje sbor volených zástupců z jednotlivých sborů. Ti rozhodují podle svého svědomí a poznání VŮLE BOŽÍ.

Církve evangelické netvoří jednotnou organizaci co církev římsko-katolická.

Studiem katolické církve lze najít jisté směry, spíše tradice, ale všechny je spojuje autorita biskupů a římského papeže. Evangelické církve nedokázaly, od samého počátku svého vzniku takovou jednotu udržet- průběhem staletí se dělí na mnoho směrů, dokonce církví samostatných. Sice s rozdíly minimálními- ale jednolitou církví jako je církev katolická, býti nechtějí. Spojuje je ale vzájemní důvěra a spolupráce. Jednotlivé církve spojuje tzv. ekumenické hnutí - oikumené (řečtina)- znamená dříve celý obydlený svět.

ZÁVĚR.

Církev římsko-katolická chápe sama sebe jako jedinou, legitimní pokračovatelku KRISTA (jeho církve). Není sama- tak se vidí i církve východní.

Ostatní křesťané jsou chápáni jako "odloučená společenství", která by se měla vrátit do lůna MATKY- církve katolické...

Církev evangelická také sama sebe chápe jako součást Kristovy církve- bez nároku na výlučnost. Ostatní církve vidí jako rovnocenné- pokud se ovšem hlásí ke Kristu, k Písmu a nejstarším křesťanským vyznáním.

Jednotu budoucnosti vidí ve vzájemném uznání jednotlivých církví, společným sdílením tradic. Jejich opora je v PÍSMU.

Poznámka redakce.

Zvolili jsme dnešek, pro nás, křesťany, den svátečný k malému encyklopedickému ujasnění pojmů.

V žádném případě nejde o výklad "vědecký", není autorizován žádnou náboženskou autoritou. Jeho cílem je rozšířit všeobecnou znalost čtenářů rubriky www.svvz.cz..

Jako podklad byl zpracován různorodý materiál, čerpáno bylo spíše z názorů Českobratrské církve evangelické a jiných dostupných církevních materiálů, včetně Ottova slovníku naučného.

Volně zpracoval R/1.
The administrator has disabled public write access.
Vygenerováno za 0.174 sekund