Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 08. dub 2020 15:28 #11565

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
POZEMNÍ MINA.

Zpravidla zbraň vojenská, ovšem lze ji snadno sestrojit jako zákeřnou zbraň teroristickou. Slouží k pasivnímu vyřazování nepřátelských sil.

Ponechána svému osudu zabíjí´, spíše mrzačí civilní obyvatelstvo v nekonečné řadě let.. Vybuchují miny v libyjské poušti nastražené tam ve II.sv. válce, v Kambodži, Vietnamu, Laosu, Balkáně.

MINA:

je konstruována buď na typu tlakového snímače- stoupnutím, nájezdem vozidla, došlápnutém koně--- protitanková zpravidla na tlak kolem 250 kg., nášlapná už kolem 50 kg.

Tlak iniciuje roznětku, výbuch je směrován vzhůru do míst, kde se nachází potenciální "cíl ."

Mina cíle nerozlišuje, na rozdíl od odstřelovače...

Miny se zpravidla, mimo vyjímky např. min šrapnelových, "protipěchotní mina šrapnelová" zabudují do země.

Umístí-li ženijní jednotka, také i jednotka pohyblivého průzkumu miny do souvislého pásu, vzniká tzv. "minové pole".

V době neotesaných vojáckých "žertů" armády ČSLA se tu a tam, na dotaz, kde se ten či onen voják nachází, ozvalo nikoliv: " odstěhoval se do Humpolce"... ale : "šlápl na minu.".

Ano, v takovém případě byl vojín Hliník navždy," nepřítomen."

Nášlapnou minu-

aktivujeme zpravidla tlakem, můžeme použít i seismický otřes, optočlánky, dotek /odpálení nálože v železničním svršku, kde lze i počítat množství náprav přes nálož projedoucích,/ průzkumné skupiny využívaly přetrhnutí lanka, nebo vytržení pojistky...

Abychom to morbidní téma neglorifikovali- příběh ze života.


Krátce po chorvatsko-srbské válce jsem se "musel"! za každou cenu, "podívat" do milovaného DUBROVNÍKU.

Jeli jsme ve dvojici, "dáma" si nechala udělat pro všechny případy účes...

Na jih Chorvatska jsem se chtěl dostat co nejrychleji, dobrým vozidlem.

Odbočil jsem směrem k Vrlickému jezeru.

Naše smíšená čs. a francouzská hlídka, myslím ještě KAFORUu , mi prohlédla pečlivě doklady, vozidlo a připojila varování...

" Pojedete na čáře včerejšího odminování", moc jich před Vámi nejelo, asi jste první "civili" ... neodbočujte, prosím, mimo odminovaný prostor- je vyznačen páskami MINE.. MINE.. nerozsvěcujte dálkové světla, může tam být ještě boseňský odstřelovač, po každých cca 50 km je náš zátaras, zastavte včas."

"Dáma" naši konverzaci sledovala.

Asi po kilometru jízdy vyjmula láhev Becherovky.

Pohledy ztlumených světel Mercedesu byly tristní.

Požáry. Vypálená stavení . Poničené vinohrady.

Projeli jsme asi tři kontroly, všude při češtině a představení se, vyšel velitel..

"Co doma?"

A varování, : "Co vás to napadlo ?"...

"Chlapi, jsem paragán z Holešova-"..

"No, jeďte". "Máte vysílačku?" Ne...

Krátce,

za další kontrolou, zazněl z místa velitele vozu striktní požadavek.

"Zastav, musím".

Láhev od becherovky skončila v boseňském pohraničním porostu ,

"dáma směřovala " na pěšinu směřující do něj.

" STŮJ, KUxVA! STŮJ!!!!

Páska s MINE zůstala na svém místě, stejně jako výraz typu :

"Ty debile, to mám na silnici...?"

Reflektorová svítilna rovnající se výkonem automobilovému reflektoru odhalila krutou pravdu.

Tři- ještě nezkorodované tyčinky rozbušky Ro-8 čs. výroby zřejmě zakomponované do zakopané miny PP-Mi-šr- vyskakující do 160 cm nad zem při současném výbuchu.

10 m kolem sebe zabíjí... 100 m ještě působí lehká zranění...

Přítok do Vrlického jezera byl přínosný.

Poté "dáma" zaujala pozici spícího střelce na zadním sedáku, já po třech hltech horkého kafe z termosky ,jsem uvítal šedivý pruh svítání.

Každá z českých kontrol až k Dubrovník měla výraz udivení- "Co tady, sakra" s čs. SPZ v "meďourovi hledáte ?"

"PRAVDU."

"Jsem bývalý voják."

Je faktem, že nikdo nepohrdl moravským panákem.

DUBROVNÍK, náš miláček,

byl tichý, ponížený, se stopami vybuchlých srbských granátů na zdech opevnění, i ve městě. CHLAPI, na lávkách středověkých, se kbelíkem malty a pár šutry, jizvy celili...

Domů jsem se chtěl vrátit přes BOSNU-HERCEGOVINU... kontrolní stanoviště mi to rozmlouvalo-- všude jsou ještě "divocí střelci"...

Zkusil jsem tedy MOSTAR a řeku Neretvu...!

Nejezděte na Sarajevo!

"Dáma "ztratila jakýkoliv výraz hrdinky typu Zoji Kosmoděmjanské, opatřena lahví RAKIJE, sledovala trpně svůj další OSUD...

Obměkčit jsem ji chtěl nádherným hroznem vína ve vinohradu spáleném z větší části opakovanou dávkou PLAMENOMETU - v pozadí se stejně vypálenou novostavbou...

lehl jsem do brázdy vinohradu, útočným nožem VO7 jsem pečlivě zkoumal případnou přítomnost minového pole-

naučil nás to pan npor. St. MIKUŠ- 7.výsadkový pluk zvl. určení Holešov 1961-1962- ženijní specialisty...stejnou cestou bezpečně zpět...

Vrátili jsme se na výsostné chorvatské území a domů přes Rakousko.

Poznání:

OBČANSKÁ VÁLKA JE STRAŠNÁ VĚC !

R/1
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 21. bře 2020 07:35 #11464

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
19.BŘEZNA 1917 SE V OBCI VELEHRAD NARODIL PLK. VLADIMÍR MADĚRA, hrdina II. světové války, BOJOVNÍK proti nacismu.

Ve 22 letech se Vladimír Maděra zapojil v okolí Uherského Hradiště do vojenské odbojové organizace Obrana národa.

Začátkem roku 1940 varován před zatčením. Přihlásil se do československých jednotek ve Francii.

Po přesunu do Anglie přešel jako dobrovolník k výsadkářům, kteří byli vysíláni se zpravodajskými úkoly na území okupované vlasti.

Při cvičném seskoku však utrpěl vážné zranění. Zapojil se proto do přípravy paradesantních skupin. Pomáhal vycvičit ty, kteří se vraceli do vlasti s vědomím, že nejspíš odcházejí na smrt!! Pomohl vycvičit na tři sta mužů. Mezi nimi i parašutisty, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Po válce se Vladimír Maděra podílel na budování nových československých výsadkových jednotek. Začátkem padesátých let zatčen, dva roky vězněn. Po propuštění nemohl najít uplatnění, začal pracovat v ostravských dolech, kde fáral až do důchodu.

V lednu jsme si na našem webu www.svz.cz připomněli 7. výročí úmrtí plk. Maděry.

(Rubrika Universální voják).



Poslední rozloučení s plk. Vladimírem Maděrou:




Plk. Vladimír Maděra BYL a JE VOJÁK!!
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 03. led 2020 11:07 #11115

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
Vzpomínky, vzpomínky, vzpomínky...

Hořké z roku 1963, kdy se neotevřel padák našemu kamarádovi; krátce před odchodem do civilu.

Napjaté, z letiště Holešov, místa desítek našich doskoků z balonu, letounů...

Jedna nádherná, snad nejhezčí z osmi let služby na padáku:

Někdy kolem roku 1966 dostal pluk červené barety. Byla to veliká sláva! Předcházelo jí měření objemu lebek, požadavek roty podepsaný velitelem roty a realizace staršiny. Jako u všeho, následovalo "všeliké" tvarování, namáčení...

Manželka našeho velitele roty paní M.R. vynikala nevšední krásou. Vysoká, s hustými, vlnitými kadeřemi.. vyvinutá, jako zdravá Moravanka má být. Našeho vysokého, štíhlého důstojníka skvěle doplňovala. Nosila splývavou suknici se širokým pasem a bílou halenku s odvážným výstřihem..

Byl krásný, jarní den.

Rota měla za sebou před seskokovou prohlídku plukovního lékaře. Mé vztahy s velitelem roty byly ještě stále trochu napjaté, tušil, že jsem již trochu někde "jinde", ale nevěděl kde a proč...

"Staršino, odvedete rotu k seskokům. Mám poradu s veliteli čet, na letiště přijedeme s padáky.."

"Provedu"!

Seřazených asi šedesát příslušníků roty; zbytek byl ve školách a ti, kteří nebyli uznáni způsobilými k seskokům, nastoupili do služby, nebo k údržbě rajonů...

Rota vypadala, přes skrývanou nervozitu zjevnou před každým seskokem, dobře. V šedivých, čárkovaných maskáčích doplněných popruhovým opaskem se zavěšeným útočným nožem- ochrannou maskou. Bez plných polních. Kanady vyblýskané, řady srovnané podle hodností a velikostí. BARETY.

"Kontrola útočných nožů"- všechny nože musely být nabroušené- v případě závady na špatně otevřeném padáku mohly být, mimo záložního padáku, záchranou.

"V pravo v bok !"

Zařadil jsem se v čelo jednotky "pochodem vchod". Pomocník dozorčího u vchodu zvedal ocelovou závoru. Z náskoku asi tří metrů jsem uviděl paní Mirku, (jak byla rotou důvěrně nazývána), jako první.

Stála, ztělesnění ŽENY. Dlaněmi svírala útlá ramínka synka velitele roty. Mohlo mu být kolem pěti let.
Správně se to nesmělo, ale zavelel jsem rotě :" Vpravo hleď" a zasalutoval- stačila se usmát - když:

"Maminko, maminko. tatínci jdou!"

Za mnou to zaburácelo! Suknice se obrátila na podpatku, syneček zaplachtil vzduchem...vpravo po chodníku.

Rota zabočila vlevo na komunikaci k Martinicím.

Den se nic nedělo. Rota spořádaně odskákals seskok v ochranným maskách.

Druhý den ráno otevřel velitel roty dveře mé kanceláře. Postavil jsem se do vzorového postoje...

"Staršino" ku-va"...

Paní Mirka už nikdy u brány nečekala.
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 02. led 2020 09:13 #11111

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
31. prosince..

2.rota

nově vzniklého 7.výsadkového pluku zvláštního určení byla dne 31.prosince 1961 velena k ochraně muničního skladu v Dobroticích.

Střídání stráží proběhlo v 17.00 výměnou jednotek, V3S přijala vystřídanou stráž.

Ta se těšila na teplo kasáren, bramborový salát s řízkem, zákusky a půl litru bílého vína- "Hornický kahan".

Stráž složená z nováčků, vystrašená zkazkami o teroru imperialistických zabijáků o svátcích, prořezávajících nadšeně jejich "komunistická" hrdla, aby získala zbraně a trhaviny, měla bramborový salát a řízky ve várnicích.

I zákusky.

Horký čaj si uvařila na strážnici z kostek z nespotřebovaných konzervovaných dávek. Byl to lisovaný cukr.. Přidáním mladé větévky smrku, borovice, modřínu to byl čaj skvělý.

Opojení "HORNICKÉHO KAHANU", nedosahoval.

120 ostrých nábojů ve dvou zásobnících, naostřený útočný nůž, plstěné válenky, ovčí kožich, ušanka.

STRACH.

Mrzlo. Jasno. Mráz minus sedm, ještě nestřídal "stojky" po hodině..

Takže: 18.00-20.00 20.00-22.00 22.00-02.00 ...až zase do 16. hodiny prvního dne roku 1962...

2 hodiny stojky u muničních sil.

Dvě hodiny "hotovosti".

Dvě hodiny spánku...

Vojín Chmelík. STOJKA.

Závodčí,

svobodník Š. překontroloval zbraň.

Nasazen zásobník se třiceti "ostrými",útočný nůž VO7.

Doušek horkého čaje...

Otevřela se branka, skřípěním, poté velká brána a:

"STŮJ! kdo tam?"

"Heslo".

" RACEK" .

"Osviťte si obličej"... neuposlechnout znamenalo dávku střel ráže 7.62...

Vystřídána stráž prvá.

Vystřídaný strážný si hodil samopal na záda a zabořil ruce hluboko do kapes. Čekalo jej 4 hodiny tepla.

Zmrzlý sníh zavolal znovu: "Stůj!"

Vojín Pavel Chmelík vyfasoval stanoviště č. 2.

Nízké betonové bunkry s metráky plastické trhaviny. Tisíci ručními granáty. Rozbuškami.

Vystřídaná stráž se vzdalovala.

Ticho. Vojín se opřel o betonovou stěnu...hlavou mu probíhal dosavadní život.

Anička, panna.

Hrad KOST, ticho trampského rozjímání.

Těsně před dalším vystřídáním se nad vzdáleným Holešovem objevilo několik světlic. Červených i zelených.

To staršinové , možná i velitelé rot, slavili Nový rok.

Ušetřeného střeliva bylo dost. Signální pistole měla každá rota...

Přicházel Nový rok.

Rok Karibské krize.

V 00.20 1.ledna 1962 vojín Pavel Chmelík nastoupil hotovost. Přidělena mu péči o kamna.

Přiložil několik polínek. Vyšel před strážnici, tiše se pozdravil s dalším strážným.

Vyčural se do sněhu a v teple strážnice si vzal z termosu svůj řízek.

V říjnu 1962 se z něj stal "mazák"...povýšen do hodnosti svobodníka.

Začal zavádět stráže jako závodčí.

R/1
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 07. pro 2019 12:12 #10983

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
MOTTO:

OD VZNEŠENÉHO K SMĚŠNÉMU JE POUHÝ KROK.

Napoleon Bonaparte.


Na první pohled se zdá, že "vzpomínky průzkumníka" jsou odlišné, od závěrů uvedených v TOP SECRETU. Není tomu tak.

Ocitujeme ze strany č.77 hodnocení pluku, tentokrát pravdivé, abychom mohli učinit spolehlivý závěr:

" Většina vojáků základní služby je z hlediska morálně politické připravenosti schopna plnit složité a náročné úkoly v týlu nepřítele. Na morálně -politický stav vojáků základní služby však působí nedobře celá řada dosud nevyřešených otázek. Jde především o náročnější a kvalitnější výběr z hlediska morálně politických kvalit, osobních povahových vlastností, všeobecného vzdělání a tělesné zdatnosti. K útvaru jsou dosud zařazováni vojáci s nedokončeným základním školním vzděláním i morálně narušení. Tito jednotlivci narušují jednotu Skupiny hloubkového průzkumu /SHP/ a vzbuzují nedůvěru ostatních příslušníků skupin při plnění úkolů a bezpečnosti skupiny.

Dosavadní způsob obsazování funkcí velitelů SHP vojáky základní služby je pro náročnost na odbornou připravenost nedostačující a vyžaduje si celkové přehodnocení. Také otázka kvality technického vybavení skupin má vliv na nejistotu z přežití při plnění úkolů. Stejný vliv má dosud nevyřešení prostředků přepravy SHP do týlu nepřítele.

K zlepšení morálně politického stavu je třeba přijmout zásadu možnosti kvalitního výběru všech osob, vyřešit obsazení velitelů SHP kádrovými osobami, zavést do výzbroje takovou techniku, která by zajistila bezpečnost přesunu SHP do týlu nepřítele a plnění náročných úkolů s minimálními ztrátami na lidských životech..."

Jiří Dufek Vojenský útvar 7374 str.77 Svět křídel ISBN -978-80-87567-32-6


Loučíme se vzpomínkou na léta prožitá pod vrchlíkem vojenského padáku. 7.výsadkový pluk nebyl ani moc dobrý, ani moc špatný. Tomu, kdo v něm sloužil rád, dal pro další život mnoho. Těm ostatním?

Plukovníku Jiřímu Dufkovi v modrém nebi přejeme vše dobré. Napsal několik publikací o pluku, jemuž ze štábu velel. TOP SECRET napsal tak, jak jej viděl za rozložitým dubovým stolem své vytopené pracovny. Nikdy se skupinou neseskočil do neznámého terénu, nepil vodu s Pantocidem a pokud si vzal Fenmetrazin, určitě ne proto, aby vydržel jít 65 km listopadovou nocí se 45 kily zátěže. Nebyl to velitel ani moc dobrý, ani moc špatný...

Co mu já, bývalý velitel Skupiny odpustit nemohu:

Jednotky zvláštního určení vznikly v roce 1957. Od samého počátku vzniku se potýkaly s problémy uvedenými v roce 1969 náčelníkem štábu. Vysazeny se 100% ztrát při minimální šanci splnit plánovaný úkol ze štábní mapy. To náčelník štábu 7.výsadkového pluku věděl.
Věděl to po celou dobu své služby u pluku.

Proto v dobách, kdy staříci vidí své mládí "úplně jinak", chtěl "nějak" ten pocit vnitřní viny odčinit. Vybral proto svým "poradcem", jak na obal TOP SECRET, tak na nášivky veteránských stejnokrojů, LEBKU.

Doplnil ji názvem pluku- sedmého výsadkového pluku zvláštního určení. K tomu neměl právo, ani ze zákona, ani morální.

Protože:

pluk postupně tvořilo několik tisíc chlapů poctivě sloužících. I lemplů. Takový je život...LEBKOU zesměšnil sebe, důstojníky a praporčíky pluku, znectil památku těch, kdož k pluku narukovali a domů se již nevrátili.

Ta LEBKA není výtvorem umělce- je výprodejovou tretkou americké armády. Cetkou k vlastnímu obohacení armády, jejíž příslušníky nás " sedmý výsadkový " učil z a b í j e t...

Fotodokumentace:
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 06. pro 2019 11:29 #10978

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
Rok 1990.

Zorganizováno bylo "Setkání příslušníků- vojáků z povolání VÚ 7374 Holešov v místě posádky".

Pplk. Ing. Miroslav ŠEDINA se fyzicky představil v tom nejhorším světle. Zanedbaný stařec, bez ženy, "Zapšklý"... před SETKÁNÍM hledal právní "pomoc". Na civilní prokuratuře.

Pro újmu způsobenou mu v roce 1967...za rok 1969-1970-1971-za všechny, kdož jej v roce 1967 - "dle jeho názoru "zradili"...

PRÁVO roku 1990 bylo pozdějšímu plukovníkovi v.v. k ničemu.
Generál Burda, v době krize 1968 " plavající ve vodce".. mu nebyl k ničemu.

Neurčitelná část "nýmandů", buď připravujících jeho "likvidaci" z čela PLUKU, nebo statistů jeho odchodu,
si zasloužila: vysoce inteligentní: ...na vás / s malým V/ - si nevzpomínám/...

Aby si velitel PLUKU s IQ 140 za 7 let služby nepamatoval 117 jmen vojáků z povolání, s nimiž se nejméně! jednou týdně setkal?

Plukovník Ing. Miroslav ŠEDINA byl v roce 1967 ZRAZEN,


Poslední zbytky "žijí"... my o nich víme.

Věřte,

jejich odchod bude do " modré roty".. na našem webu:

BEZ POVŠIMNUTÍ...

KNIHA DŽUNGLÍ je zná.

TABAKÍ!
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 06. pro 2019 10:50 #10977

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
JAK TO VŠECHNO ZAČALO:

Po rozpuštění části 7.výsadkového pluku zvláštního určení v roce 1969 přešlo "zdravé jádro" pečlivě vyhodnocené, do Prostějova. Přešel tam i náčelník štábu pplk. Jiří Dufek do vysoké funkce náčelníka štábu praporu. nebo přesně- zase se vrátil do funkce náčelníka štábu praporu, jenž zastával v roce 1960.

Ale:

Štáb praporu zvláštního určení nově podléhající 22.výsadkové brigádě zařazené nyní k Západnímu vojenskému okruhu už nebyl bez ostré lupy hodnocení.

Došlo k ostrému střetu plukovníka Aloise Valenty / bývalého podřízeného pplk. Jiřího Dufka/ s podplukovníkem Jiřím Dufkem.

Vše špatné, co jsme my, velitelé skupin hloubkového průzkumu kritizovali, bylo položeno na stůl.

Plukovník Alois Valenta vyložil na stůl mariášové karty: " Za této koncepce budou v případě nasazení SKUPIN činit ztráty 100% a nedosáhnou ani základního bojového úspěchu.".

ŠOK.

To náčelník štábu VÚ 7374 Holešov morálně neunesl. Neměl koncepci nového nasazení praporu. Neuměl ji vytvořit. Nedokázal se prosadit proti velení Západního vojenského okruhu. Neměl čím. Navíc z Popradu přicházely špatné zprávy. Zbytek pluku, zpychlý výsadkovým výcvikem nechtěl sloužit jako jednotka technických praporů. Odmítání kázně. VZPOURA.

Věc začala řešit místně a věcně příslušná prokuratura.

V současných podmínkách by se asi věc řešila tak, že by se na místo VZPOURY dostavil bývalý náčelník štábu...

NESTALO SE, vojáci zahanbeného 7.výsadkového pluku zvláštního určení byli ponechání svému OSUDU.

NEZASTAL SE JICH NIKDO!!

Namísto řešení krizové situace a organizace praporu zvláštního určení do budoucna, posedával "druhý velící" u šifranta 22.výsadkové brigády pplk.Fr.Pospíška a stěžoval si " na nepříznivý politický vývoj".

František Pospíšek byl kovaným bolševikem tvrdého jádra STRANY. S náčelníkem štábu VÚ 7374 Holešov zjevně pohrdal.

Potom přišel den. kdy se stal náčelník štábu 7.výsadkového pluku zvláštního určení, OBČANEM: šel si ráno koupit k snídani rohlíky a mléko...
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 05. pro 2019 20:13 #10974

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
V roce 1966 záhy z jara byl pluk přezbrojen pancéřovkami RPG-7. Dostal jich celkem 71 a k nim 852 ks ostrých střel.

Vybraní velitelé Skupin a pancéřovníci po nácviku s tzv."vložnou hlavní", vyzkoušeli i výstřel "ostrou střelou"- zážitek. Cílem byl tank T-34 bez kanonu. Každý střelec si mohl po zásahu vyzkoušet, co se dělo uvnitř tankové věže...

Pluk obdržel také 700 ks infraprůkazníků LUNA, roty dostaly i soupravy pro ruční nabíjení zdrojů. Nové spací pytle s nafukovací vložkou a moskytiérou. Spolu s červenými barety se zdálo, že pluk bude věčný...

1967.

Desáté výročí založení jednotek hloubkového průzkumu. Řízek, bramborový salát, dva zákusky, půl litru vína na osobu a jedno pivo, pro oficíry několik medailí a švancparáda na holešovském náměstí. Na ZÁSTAVU byl připnut "Řád Rudé hvězdy"...také jsme prvně viděli ministra národní obrany- tedy ještě jím byl voják, Bohumír Lomský.

Druhá polovina roku přinesla zbytek zrušené 1.ženijní roty bez vybavení potápěčským materiálem, také důstojníky Miroslava Krupu, Miroslava Špaldoně, poručíka Viléma Matějů a sedmnáct vycvičených ženistů. Byly z nich postaveny dvě průzkumné skupiny u první roty.

Od pluku odešel jeho VELITEL, podplukovník Ing. Miroslav Šedina. Do Prahy, na Zpravodajskou správu k "posílení" zkušenostmi...

Pravdou bylo, že se tak stalo za okolností "bulvárních" a valná část vojáků z povolání o ní věděla. S VELITELEM Šedinou odchází to nejlepší z velitelů, co pluk měl.Skvělý a snad nejlepší velitel roty (školy) Ján Repaský - /později se stal generálem Slovenské armády), Vladimír Svoboda, Josef Belička, kapitán Pavel Sliacký.

Politruk- předseda ČSM Václav Tomalík- (dotáhl to také na generála- politického, ne jako VOJÁK )a.. "čumák" Alois Valenta- výcvikový tahoun štábu. Toho si vytáhl Západní vojenský okruh hned po skončení "Vltavy".

Výcvik pokračoval; do toho přišla neočekávaná událost. Začalo se rukovat na dvě etapy. Na jaře a podzim. Navíc, už v této době bylo "ideologické působení Západu" poznat- žádní odhodlaní komsomolci, ale vojenskými správami vybrané "sebranisko" s tranzistoráky naladěnými na "Svobodnou Evropu."

Ta o "přísně utajovaném" pluku věděla více, než bylo zdrávo- tak jsme mohli o sobě slyšet jako o "zabijácích z Podhostýna". Možná, že to v roce 2013 vedlo pozdějšího autora TOP SECRETU k "lebkám"..

O morálně politickém profilu jednotky v té době ocitujeme náčelníka štábu pplk. Jiřího Dufka. V té době ještě vysokoškolské vzdělání neměl, i když v "TOPU" se tak označil.

Ocitovaná část je doslovná, psaná jazykem "štábní kultury" oné doby. Formulace jsou velmi obezřetné; pravda byla na rotách daleko tvrdší...
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 04. pro 2019 05:55 #10970

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
CVIČENÍ VLTAVA v roce 1966.

Připraveno bylo dobře, provedeno dobře. Jeho vyhodnocení u VÚ 7374 - zděšení.

Ukázalo se, že koncepce hloubkového průzkumu založené na výcviku vojáků základní služby, pod velením dalších vojáků základní služby vycvičených v poddůstojnické škole, později ve škole důstojníků v záloze, je naprosto zcestná.

V letech 1960-1961 do založení pluku, prapory cvičily společně s armádami. Vysazená skupina měla " v zádech" jakéhosi nepřítele, s nímž musela počítat. Po vzniku pluku byl výcvik upraven tak, i zásluhou náčelníka štábu, autora TOP SECRET, aby byly výsledky "štábně" příznivé. Tedy: střelba na střelnici. Seskoky do známých doskokových ploch. Nebo "dojezd" do místa činnosti SKUPINY vozidly. Výcvik skupin "dělený"- po částech tak, aby byl co nejvíce měřitelný.

"Nepřítele" obnášela trojice značkařů s jednou Pragou V3S s nafouknutou maketou rakety. Prostor výcviku- Československo- s přívětivým obyvatelstvem ochotným kdykoliv "týraným" vojáčkům pomoci...

Hlavní "těžiště" přípravy budoucích skupin diverzního průzkumu spočívalo ve výuce teorie na učebnách, politické přípravě důstojníků, praporčíků a mužstva. Zaměřeno bylo k "nácviku nenávisti vůči kapitalistům a jejich přisluhovačům". Jak se dočteme v TOP SECRETU, byl "morálně-politický stav" hodnocen na místě prvním- k tomu se vrátím.

Skutečnost:

My, kteří jsme prožili zejména rok 1962, kdy se svět dostal na okraj válečného konfliktu, měli jsme již za sebou po roce výcviku, skvělého proti letům dalším, možnost prožít stav STRACHU.

Přirozeného lidského STRACHU. Přenášel se z důstojníků, přenášel ze z pilotů a navigátorů dopravních letounů IL 14 již opatřených kamufláží. Z jejich pistolí na opascích, při cvičných výsadcích "předtím a potom", nezvyklých.

Tedy, skupina vojáků základní služby, vystrašených, by byla vysazena v noci do neznámého terénu. Dejme tomu, že by navigátor letounu, nechráněného doprovodem, při pohybu letounu nízko nad zemí, aby se vyhnul radarům, skutečně vysadil 12 bílých padáků PD-47 o ploše vrchlíku 70 m2 asi 300 m nad zemí. Poté se nepozorovaně od místa výsadku vzdálil. Připusťme, že by si nikdo z civilistů, vojáků, policistů řevu dvou motorů na zemi nevšimnul. Na půdu jejich VLASTI, v době války. nebo těsně před jejím vypuknutím.

Exkurz:

Jedna z doktrin tehdejší doby počítala i s vysazením diverzních skupin těsně před vypuknutí oficiálního válečného konfliktu. Potom by stav "válečného zajatce" neexistoval, každý z oněch 12 vysazených by byl považován, v souladu s mezinárodním právem, za teroristu a pro "drsném" výslechu- popraven. O tom TOP SECRET- nepíše...

12 mužů by dopadlo na zem. Klesající rychlost 5.5 m/sec, o něco rychlejší v mlze, nebo dešti. Kam, se nevědělo, navigátor by zřejmě neměl možnost, v noci, zjistit, zda vysazuje výsadek do polí, lesů, vodních ploch menších...

Prvním úkolem SKUPINY bylo shromáždit všech 12 výsadkářů, zkontrolovat, zda nebylo nic po výsadku ztraceno. Zda není nikdo zraněn. Nyní: co s dvanácti rozbalenými padáky? Jak, kde je bezpečně ukrýt? Jejich původ a konstrukci "nepřítel" znal.

Za druhé. Zda se někdo z výsadku zranil. Jak. A pokud tak, že by nebyl schopen pochodu v délce nejméně 65 km od místa seskoku. Co s ním? měl by odvahu velitel skupiny, dvacetiletý kluk bez bojové zkušenosti "válečníka" svého kamaráda zastřelit? Jeho úkoly a výstroj rozdělit mezi ostatní a splnit úkol? V jakém morálním stavu by se nacházela SKUPINA? Kdyby navíc oním zraněným byl sám velitel skupiny? Ten znal úkol. Měl u sebe šifrovací materiál. Kdo a jak by jej nahradil? Píše o této situaci a TOP SECRET? Cvičila se takové situace?

Ne- tedy už po samém vysazení- by byla skupina ztracena. V případném obklíčení měla jen malou zásobu střeliva a granátů- na několik minut "obrany"...

Co se cvičilo:

SKUPINY byly vysazeny na přesně vyznačené doskokové ploše. Padáky byly sbaleny do brašen, odevzdány. Skupina byla zformována, vyčleněni pátrači a vyrazila. Její trasu určoval velitel skupiny. Podíváme-li se na "Hodinu mrtvých očí" , kterou je TOP SECRET zahájen v předmluvě, potom v bojové situaci se takto zformovaná jednotka neosvědčila a velitel Klaus Timm volil způsob samostatného "nalezení cíle".

Exkurz.

Orientace v terénu byla největší slabinou výcviku ve všech letech existence pluku, stejně jako "určování vzdálenosti". Zhoršovala se nástupem povolanců z měst. Skvělá byla u všech, kdo prošili trampingem anebo SKAUTY. Jedna epizoda z roku...

V Prostějově se konal ve výcvikovém prostoru HAMRY dálkový pochod. Z KVV Zlín jsme se na něj vypravili v několika osobách. Zlín navštívila budoucí redaktorka webu www.svvz.cz paní Olga F. manželka bývalého svobodníka Milana-staršího průzkumníka - služba v letech 1967-1969 VÚ Holešov. Domluvili jsme se, že pojedeme ve více autech " v koloně". Vedoucí vozidlo, "velitelské" řídil radista, sloužící u VÚ 7374, rovněž v letech 1967-1969, také v mé rotě. Velení skupiny převzal průzkumník "ostré roty C", v roce 1968 byl v jednotce krátce se zdržující mimo útvar. Tedy, "hvězda pluku". Později psal své zážitky a "metodiku výcviku pluku" v Pamětech národa.

Vyjeli jsme v určitém časovém předstihu - Malenovice- Prostějov/Hamry. Trasu do Prostějova mám "naježděnou", takže jsem udržoval předepsanou vzdálenost mezi vozidly a věnoval se konverzaci se spolujezdkyní.

Několik kilometrů před Prostějovem jsem zbystřil. Nejeli jsme trasou obvyklou. Zprvu jsem si myslel, že jedou zkratkou, jíž neznám.

OMYL.

"Zakufrovali jsme"..."velitel" vyjmul mapu. A nyní: co bývalý velitel SKUPINY jsem s překvapením zjistil, že "skvěle vycvičený průzkumník", dle tvrzení autora TOP SECRETU, nedokáže na mapě vlastní země- MORAVY!!! určit místo, kde se právě nachází!! Ve dne. V klidu. V míru!!

ROZPAKY...převzal jsem velení, už byl čas určený k nástupu v Hamrech. Následně se stalo, co jsem od ŽENY, manželky průzkumníka líčící doma hrdinské skutky- mohl a čekat musel. " On neumí číst mapu?" Přejito nějakým nejapným vtipem s neodbytnou, vtíravou otázkou: S "tímhle" bych byl vysazen 500-800km za frontu??

Byla tak potvrzena další z negativních zkušeností zjištěných na cvičení VLTAVA 66. Případné nasazení záloh za frontu bez jejich dlouhodobé přípravy.
The administrator has disabled public write access.

TOP SECRET- vzpomínky průzkumníka 20. lis 2019 13:08 #10895

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
Čo bolo, bolo...a přišel rok 1967- pro 7.výsadkový pluk jako začátek konce.

To z několika důvodů:

Pro vojáka z povolání je MÍR vlastně dobou "špatnou". Není kde předvádět HRDINSTVÍ, není vavřín vítězné slávy, nejsou MEDAILE za "vítězství", není kořist. Projíždějící nebo pochodující VOJÁKY nevítají dychtivé náruče žen...

Voják z povolání je velen tu a zase onde, čeká na byt, poflakuje se po svobodárnách a v hospodě.
Čeká na povýšení- ALE TO PŘICHÁZÍ až s "tabulkovou funkcí".

Být důstojníkem 7.výsadkového pluku zvláštního určení je zajímavé v prvých asi 4-5 letech. Nastoupí-li k útvaru 20-25 poručíků, potom jich 15-12 v hodnostech nadporučíků čeká na funkci velitele roty- těch bylo řádově pět- se školami sedm.

Pluk o mírových stavech se sedmi-osmi sty vojáky základní služby možnost kariérního postupu nemá. Pět až sedm rotmistrů po odsloužení staršinů, později "výkonných praporčíků", se dočká /dočkalo by se převedení do skladů a "leho"...Sem tam nějaký ten seskok.

Naproti tomu například důstojníci stavebních jednotek, o kterých M.Švandrlík s láskou a určitou nadsázkou psal, si každou skvěle provedenou stavbou (viz sklad padákové techniky v Holešově), zvyšovali kvalifikaci.

Jejich příjem vysoce překračoval příjem nižšího důstojníka výsadkových jednotek. Nejinak na tom byli vojáci a poddůstojníci základní služby "stavebně- technických jednotek"- oni sami se ovšem HRDĚ hlásili k PTP...

Zatím co vojín 7.výsadkového pluku zvláštního určení měl "žold" cca 120,- Kč, (včetně příplatku za třídnost výsadkáře)... byl v neustálé bojové hotovosti určené 10-ti procenty vycházek, opušťáků a dovolených- pro vojáka technické jednotky začínalo "padla", koncem civilní pracovní doby.

Vojáci a poddůstojníci VÚ 7374 Holešov pili na vycházce pivo desítku, v posádkové ARMĚ "kroměřížskou sedmičku" a ALPU ( 0.70 hal + 4 Kč); vojíni a poddůstojníci technických jednotek " šumivé a rum"...a každý den včetně sobot a nedělí měli volno...

Skončil rok 1966.

Ještě se nad ním klenulo modré nebe plné bílých padáků vzor Pd-47...

Ještě zapadalo slunce nad ATLANTIDOU.
The administrator has disabled public write access.
Vygenerováno za 0.244 sekund