F. R. Čech- PROČ TU ZŮSTANU....

Nejsme hrdý národ, jenže jsme tu furt.

Přišel Němec ,pobyl a zase odešel a my jsme tady furt.

Přišel mužík, pobyl, odešel a my jsme tady ještě pořád furt.

Přišla Unie, pobude a až se rozpadne, my ti budeme zase budeme furt.



Těžko nás porazit, když nebojujeme.

A žádný vetřelec nezvládne poslouchat naše vtipy déle, jak čtyřista let, to je vyzkoušeno.

Nestojíme za moc, ale pořád stojíme tady.

To není špatné.



Politika tady stojí za hovno.

Svatá pravda. Politici jsou šmejdi, kradou a sousedovi, který je volil, by se patřilo

dát po hubě.

Ale je fakt, že je zvolil ve volbách. To znamená, že tady máme volby.

A že na politiky můžeš nadávat nahlas a nikdo Tě nezavře?

To není špatné.



Žijeme v drahotě a bídě.

Je to pravda. Všechno stojí peníze a těch nemáme dost.

S bídou vyjdou naprosté většině , jen na vlastní bydlení, placatou televizní bedničku,

mikrovlnku, pračku, počítač, mobil a aspoń jedno auto do rodiny.

Hlady tady neumřel nikdo sto let. Máme se tak zle, že jsme líní se za lepší prací

odstěhovat z Brna do Ostravy, protože je to hrozně daleko a tady máme garsonku po babičce.

Čtvrtina lidí má denně na cigára, polovina na benzin do auta a tři čtvrtiny na kořalku.

To není špatné.



Šéfové jsou parchanti.

Svatá pravda. Šéfové obecně jsou na hovno. Pokud ale můžeš nadávat na šéfa, znamená

to, že máš práci.

To není špatné.



Daně jsou vysoké.

Jsou. Jsou nekřesťansky vysoké. Pokud ale musíš platit daně, znamená to, že jsi něco

vydělal, nebo něco máš.

Horší by bylo, kdybys nic nevydělal a nic neměl.

Nakonec to není tak špatné.



Zaměstnanci jsou líní, nevděční parchanti-

Ale pokud máš zaměstnance, kterým platíš, znamená to, že jsi borec

který dokáže vést firmu a vydělat tolik peněz, že může dát obživu dalším.

To není špatné.



Zdravotnictví stojí za hovno.

No samozřejmě.

Na každém pokoji by měla být telka, všichni by měli mít bílé plomby a právo

na okamžitou transplantaci jater. Takhle se musíme spokojit s tím, že pro nás

v nouzi celkem rychle přijede sanitka, že nás nejdříve zachrání a až pak se ptají

po průkazce pojištěnce, že v nemocnici platíme jen za karbanátek a že

v rámci pojištění dostáváme velice slušné a odborné služby.

To není špatné.



Počasí stojí za hovno.

Pravda. Ani pořádné hory, ani pořádné moře, ani pořádná džungle.

Ale zase tu nemáme na každém kroku jedovaté hady, chlupaté pavouky, moskyty,

v lese na tebe neskočí hladový tygr a pravděpodobnost, že tě do Berounky

stáhne krokodýl, je taky poměrně nízká.

To není špatné.



Celé je to tu na hovno.

Je to přesně tak. Ale nikdo nás tu nedrží.

Můžeme se kdykoliv sebrat a odstěhovat se na jiné, lepší místo, kde bude všechno v cajku.

A taky nám nikdo nezakáže se vrátit, když zjistíme, že takové místo neexistuje

a mnohde je to horší, než tady.

A ti není špatné.



Přes všechny ty výše popsané kruté hrůzy, ve kterých tady musíme žít, dokážeme denně

řešit kraviny, jako kdo je baníkovec a kdo sparta, že v televizi dávají ptákoviny a dokážeme

se smrtelně vážně hádat a urážet kvůli tomu, že jeden chce D/H zvednout o procento

a druhý i dvě snížit.

I přesto si lajsnu tvrdit, že se tu máme jako prasata v žitě v nejklidnějším koutu galaxie.

Nic důležitého tu nemáme, takže nám to nikdo nechce vzít. Nic nám zas tak moc nechybí,

takže sami na nikoho neútočíme.

Nejsme bůhvíjak bohatí, aby se nám se stěhovaly hladové hordy a nejsme zdaleka tak

chudí, abychom se ve stěhovaví hordy proměnili sami. Díky tomu všemu sice nedržíme

jako národ moc pohromadě, ale zase nás nikdo jako jedince nijak neomezuje a nemá tendence

násilím sjednocovat. Pokud existuje na světě místo, kde se může každý v klidu a svobodně

rozhodnout čím chce být, jak chce žít a čeho chce dosáhnout, je to tady.

Můžeme studovat, cestovat, podnikat, pracovat, chlastat pivo, dělat cokoli co chceme .

To není špatné.

Akorát možná neškodí si to sem tam připomenout..

Líbí se mi tu.

Zůstanu tu o příští rok, Ringo.

PRO LÁSKU BOŽÍ

je zvláštní doba- což je prostě znát:

Do války velet se dnes jaksi nosí.

a kdo by mír chtěl. je hned "dezolát",

jenž neklaní se před symbolem kosy.


Zubaté nechce vlastní děti dát

pro blaho hodnot obalených krví.

Kdo trochu myslí, ví, že rychlý mat

dostane chudák vždycky jako prvý.


Nechtějme válku- to je jasný vzkaz.

Bojujme za mír.

Lidi, prosím vás:

Jak to vše začne- pak se hroby zmnoží.


Nechtějme tupě čekat na rozkaz.

Kdo slouží válce, tomu zlomí vaz:

VZDORUJME,PROSÍM, pro vší lásku boží...




Text: Marek Řezanka

Hudba: Jozef Kupčík

---

Petr Žantovský připomíná v komentáři knihu PAEDAGOGIKA, sepsanou Josefem Šauerem z Augengburgu, profesorem na C.K. Českém ústavě ku vzdělání učitelek v Praze.

KNIHA POJEDNÁVÁ (ALESPOŇ V TÉTO VYBRANÉ KAPITOLE) O VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVĚ OSOB SLABÉHO DUCHA. JE MYŠLENA SKUTEČNĚ JAKO UČEBNICE, A TUDÍŽ RADY A POKYNY V NÍ OBSAŽENÉ DOKUMENTUJÍ TEHDEJŠÍ CHÁPÁNÍ DANÉ SKUPINY LIDÍ A PŘÍSTUP K NIM. POTUD JE TO OBJEKTIVNÍ ZPRÁVA O NĚKDEJŠÍCH PEDAGOGICKÝCH NÁZORECH A METODÁCH.

Ale čím víc jsem se začítal do některých pasáží této nedlouhé kapitoly, vybavovaly se mi rozmanité tváře osob naší živé současnosti. Jmenovitý nebudu, ale sami si jistě dosadíte své favority sami.

Mimochodem, jak by se asi na to výrazivo, tehdy běžné, označující direktně určené jevy, dívali dnešní průkopníci politické korektnosti? Asi by je kleplo. Pokud tedy vůbec umějí číst, že…

VÝCHOVA BLBÝCH
1. Jest třeba přesně lišiti blbé a slabomyslné; jedni i druzí mohou býti kretiny.

2. Slabomyslní nemohou v duševním rozvoji stačiti dětem duševně zdravým, a proto bylo by s prospěchem při vychovávání i vyučování míti na ně zvláštní zřetel, popřípadě zříditi pro ně školy zvláštní, pomocné.

3. Blbost je buď čirá (jará) nebo ochablá (chabá), zřejmá nebo skrytá, vrozená neb později povstalá.
Čilost u blbých jeví se jednak tím, že blbý stále a nerozváženě mluví, nebo že jsa němý, stále pobíhá. Na oboje třeba velice dáti pozor, ježto mohou sobě snadno ublížiti a věci kolem sebe poškoditi. Takový blbec třísky ze dřeva, hřebíky, střepiny skla, cupaninu, motouz, odstřižky látek, pecky, písek a.j. snadno sobě nebo jiným cpe do úst, škrabe, z lásky do ruky nebo tváře kousne, což jiní po něm rádi napodobují.
Ochablá blbost pozná se na prvý pohled po výrazu tupém a po neobratném se chování, ať blbý stojí, sedí, pohybuje se, jde, se směje, pláče, prosí, líbá, jí aj.
Nesnadno bývá poznati skrytou blbost, a jest tu třeba dalšího pozorování, zejména: v noci, při svlékání, oblékání, zda-li blbý pamatuje si místo, při počítání do 3 – 5, při pojmech více a méně, jednotném a množném čísle, při rozeznávání sebe od jiných. Takový nezjevný blbec bývá někdy velice nebezpečný, ježto bývá poťouchlý a zlomyslný, takže po výkonu dobrém ihned dovede provésti čin tak zlomyslný, že až úžas vzbuzuje. Např. strčí někomu do úst hřeb a nebo střepinu skla, uteče zhasí všecky lampy a vrhne se na zem, takže druzí chovanci přes něj padají, čímž způsobí se ohromný povyk; přitom o nějaké lítosti nelze mluviti.

4. Blbost vyžaduje zvláštní péče směrem dvojím: lékařským a vychovatelským.
Lékaři jest zde pečovati o zlepšení tělesného stavu dítěte, vychovateli o rozvoj duševní.
Pokud jde o blbé naprosto neschopné, může se jednati jen o pouhé ošetřování, avšak i toto je třeba: vyžaduje toho křesťanská láska, ujati se těchto ubohých.
Jde-li o léčení blbosti, lépe to možno v ústavě, kde zkušenost si razila cestu, nežli v bytu soukromém.
Lze-li v době mimo vyučování a za náležitého dozoru opatřiti styk zdravé mládeže s blbými, může to na tyto míti velmi blahodárný vliv, kdežto ona učí se míti ochrannou ruku nad slabými a ubohými, s tím cvičí se ve křesťanské lásce.

5. Vyučování blbých
a) Náboženství. Jde tu o rozvoj stránky rozumové, ale zvláště o pohnutí citem a vůlí. Počíná biblickými příběhy a končí přípravou k přijetí svátostí.
Jsou-li mezi blbými někteří, při nichž stránka citu mnohem více jest zakrnělá, nežli stránka rozumu. Nepodaří-li se tuto bezcitnost prolomiti, pak není tu možný náboženský život a blbý jest v tom směru nevyléčitelným. Jest to pak nejen blbost, ale spolu také mravná zrůdnost. Avšak takových je poskrovnu. Naproti tomu jsou blbí, při nichž cit nad rozumem vyniká; a celkem ukazuje zkušenost, že stránka citu bývá méně zakrnělá než-li stránka rozumu. Blbé dítky jeví příchylnost a vděčnost k představeným, soustrasť a lásku vespolnou. Při vyprávění biblických a jiných příběhů jeví radost, účastenství, horlivost, nevoli apod.; i může konečně i svědomí se probuditi a jejich srdce pro poznání Boha a lásku k němu schopným se státi.
b) Učení věcné. Jím má se buditi a bystřiti pozornost, cvičiti oko, buditi soudnost, šířiti obor vědomostí, podporovati obraznost, buditi pud napodobovací, zvláště však přispěti k rozvoji schopnosti k mluvení.
c) Učení mluvnické, čtení a psaní. Mluvnictví budiž připojeno k učení věcnému, a jen u schopnějších může býti přivedeno na jakýs stupeň dokonalosti. Čtení a psaní jest namnoze možno, psaní u schopnějších i jako krasopsaní.
d) Počty bývají nejslabší stránkou blbých. Cokoliv zde lze docíliti, jest to možno jen na základě názoru.
e) Kreslení opírá se o tvaroznalství jež jest výbornou školou soudnosti.
f) Zpěv a hudba jsou výtečnými prostředky vychovávacími u blbých a není možno dosti je doporučovati.
g) Rovněž i tělocvik.
Blbci, pokud zároveň jsou i hluchoněmí nebo slepí, nemohou účastniti se některého vyučování blbých, a má každý z nich potřebí vedení zvláštního.

6. Práce u blbých má především účel vychovávací. Mládež budiž záhy již k ní vedena. Práce budiž přiměřená dítěti. Nejvhodnější jsou především různé práce v domácnosti. Pokud může ústav spojen býti s polním hospodářstvím a se zahradnictvím, poskytne chovancům mnohou užitečnou práci a přispěje k snazšímu svému vydržení. Pro zimu je třeba opatřiti domácí práci ruční a u obratnějších práci řemeslnou. Vše to závisí od schopnosti jednotlivců.

7. Roku 1882 bylo blbých:
V Čechách 7794, na Moravě 3000, ve Slezsku 956, v zemích na Říšské radě zastoupených 33.313, v zemích koruny sv. Štěpána 18.758.

V ústavě idiotů v Praze na Hradčanech bylo v roce 1895 celkem chovanců 63 (40 mužů, 23 žen).
V Praze jest pro slabomyslné škola pomocná.

Jak mnoho zbývá učiniti pro tyto ubohé členy lidské společnosti, kteří namnoze posud bývají terčem lidské nezvedenosti a předmětem milosrdenství téměř jenom tam, kde u veřejných cest, u dveří chrámů a o poutích v prachu a v úpalu slunečním, nebo v mraze o almužnu prosí!

JOSEF ŠAUER
PRAHA 1897
(VYDALA CYRILLO-METHODĚJSKÁ KNIHTISKÁRNA (V. KOTRBA) NÁKLADEM DĚDICTVÍ SV. PROKOPA)

R/7

Vlaj, naše vlajko, věčně vlaj,

vlaj za bouře i za pohody!

Chraň čest a řád a práce plody.

Těch pro Tě padlých , odkaz haj.

Chraň před náporem rodný kraj.

Neklesni v míru ani v boji.

Kde stanul ČECH, ať věčně stojí!

Vlaj naše vlajko, slavně vlaj!

Ne pyšně, rdě však se vznes!!

Ať národ roste, stát ať vzkvétá!

Necouvej před soutěží světa!

Buď dobrých lásku a zlých děs!

---

Viktor DYK - Mělník

připravila R/7 Olga Friedrichová ke státnímu svátku REPUBLIKY

JAK SE ZMĚNILY HODNOTY ŽIVOTA

Hodnotový svět po celé generace znal tzv. sedmero hlavních hříchů:

* pýchu

* lakomství

* závist * hněv

* smilstvo

* nestřídmost

* lenost.

Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby:

* z pýchy se stalo zdravé sebevědomí;

* z lakomství zákon ekonomiky;

* nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň;

* závist v boj o spravedlnost;

* hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých;

* smilstvo v prevenci proti neurózám;

* lenost se proměnila ve výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu.

Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků. Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako:

hulvátství, které se změnilo ve svobodu projevu

okrádání definované jako svobodný trh,

zanedbanou výchovu dětí jako tvorbu vlastního názoru potomstva,

neúctu k tradici proměněnou ve vítězství zdravého rozumu a

likvidaci pozitivních hodnot jakožto zbavení se předsudků.

Nacházíme se ve známém prostředí uprostřed Evropy.

Svoboda se povýšila:

na svévoli jednotlivce,

tolerance se proměnila v ustupování zlu

korektnost v povinný názorový koridor.

autor neznámý

zaslala R/4

---

Vzpomínka na Karla KRYLA.

Rec: Zpráva z tisku: Obě delegace

položily pak věnce na hrob

Neznámého vojína. "A co na to

Neznámý vojín?"

V čele klaka , pak ctnostné rodiny a

náruč chryzantém

Černá saka a žena hrdiny pod paží

as amantem

Kytky v dlaních a pásky smuteční

civí tu před branou

Ulpěl na nich pach síně smuteční

s bolestí sehranou

Co tady čumíte? Vlezte mi někam!

Copak si myslíte, že na to čekám?

Co tady civíte,? Táhněte domů!

Pomníky stavíte, prosím vás

komu?



Jednou za čas se páni ustrnou a

přijdou pobrečet

Je to trapas, když s pózou mistrnou

zkoušejí zabrečet

Pak zvedne se muzika

písničkou mizernou

ještě jednou se trapně polyká nad

hrobem s lucernou

Co tady civíte? Zkoušíte

vzdechnout?

Copak si myslíte, že jsem chtěl

zdechnout?

Z lampasů je nám zle,

proč nám sem leze?

Kašlu vám na fangle. Já jsem chtěl

kněze!



Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v

noci se mrouskají

ježto s těmi co střílej po sobě

vůbec nic nemají

mňoukají tence a nikdy neprosí

neslouží hrdinům

Žádné věnce pak na hrob nenosí

Neznámým vojínům

Kolik vám platějí za tenhle nápad?

Táhněte raději s děvkami chrápat!

Co mi to říkáte? Že bych šel zas?

Rád?

Odpověď čekáte? Nasrat,jo

nasrat!

*************

William SHAKESPEARE byl pokřtěn 26.dubna roku 1564., do nebe básníků odešel jako velikán 2.května 1616 -podle kalendáře gregoriánského---

Sonety jsou sbírkou básnickou, jenž napsal William Shakespeare. Nebyly určitě napsány naráz, spíše ve více letech. Vydány kompletně vydány až v roce 1609 zásluhou Thomase Thorpeho ( napsal k nim vlastní předmluvu.). Skutečnost, že byly předtím ( v roce 1599) nelegálně básnická sbírka "Vášnivý poutník" ...

Sonet 157

byl v určitých dobách aktuální , pokud jej někdo spojí s dobou současnou se svoji situací, půjde zřejmě o podobnost čistě náhodnou...

Jen pracujte a dřete se a plaťte

groš za grošem, jak úřad nařizuje.

Co zůstane vám, králi rychle vraťte,

vždyť drahota už drahnou dobu tu je.

Král potřebuje přilby, kopí, meče

vždyť postrašil vás víc, než bylo třeba,

tak vzpurné hlavy rychle skloňte v kleče

a chvalte nákup houfnic místo chleba.

Král vždy ná pravdu, to jen lid se mýlí,

když nechce platit tribut říši cizí,

kdo stěžuje si, příliš nahlas kvílí,

tak umlčen je, lidem z očí zmizí.

Jen pracujte a dřete se, vy kmáni,

tím lépe se přec budou míti páni...

---

napsal? nenapsal?

Na cestu těm ....



Vzhůru již hlavu, národě,

k nebi své zdvihni oči!

Viz- jsou tam i malé hvězdičky,

kol nichž se velké točí

Toť prostě tím: ty maličké

z jadrného jsou fládru

ale ty velké a poslušné

jen z plynových jsou hadrů.



Troufám, že při té myšlénce

srdce ti povyskočí-

muž-buďme tou malou hvězdičkou,

kol níž se velké točí!

Jd to, ach jde! Jen každý hleď

k vlastnímu dobře jádru;

bude-li každý z nás z křemene

je celý národ z kvádrů!

Jan Neruda. Písně kosmické.

Dosti nás

Jsme slabí, malí... Dosti těchto řečí

jen kdo zoufá. sláb a malý jest

Což byla Hellas, byla Roma větší

něž skrání nesmrtelnou se dotkla hvězd?



Jak směšné byly našich předků cepy,

když celý svět se zdvihl proti nim,

a hel!celý svět zdrtil vůdce slepý

a Táboru se klonil věčný Řím.



jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů

a budem vojsko netušených sil!

Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,

a malým ten, kdo zná jen malý cíl...

Svatopluk Čech

Glosa.

Myšlenku, kterou dnes sdělujeme s veřejností, měli jsme již za starého Rakouska, rehdy jsme ji z důvodů vlasteneckých zamlčeli, něbo´t kdyby Rakousko založilo tento ústav, bylo by to asi ve válce vyhrálo. Jde totiž o to, aby byl založen a vybudován

Státní hrdinec

čili ústav pro výchovu hrdin,, cosi obdobného jako Státní hřebčinec, neboť i zde je účelem konečným zlepšení rasy, pokud k tomu účelu nestačí kadetka.

Státní hrdinec by zkrátka byla škola pro výchovu k hrdinství. přijímali by se do něho zdraví chlapci s vyloženou nechutí k latině, pravopisu, počtům atd. se zdravým eugenickým rodokmenem. Teoreticky by se učili anekdotám o Leonidovi, Scaevelovi, Bruncvíkovi, Garibaldim atd., ze zeměpisu o smělých mořeplavcích a cestovatelích, z přírodopisu i lvech, turech, medvědicích, o žule, démantu a oceli,o třech mušketýrech, O Bufalo Billovi, o Edisonovi, čili Hrdinovi práce a jiné, podobné věci.

Prakticky by se učili plovat, skákat, šplhat, boxovat, jezdit na všem možném, střílet, běhat, mlčet, nebát se strašidel, psů, splašených koní, ohně, bouřky, vos, zlodějů, chřipky, nepřátel, smrti, zubních doktorů a jiných věcí., dále na rukou nosit dívky,, krotit šelmy, stát v dešti kulí, nechat si veřejně nadávat, zápasit, břemena vzpírat, chodit po provaze,, skákat z rozjetého vlaku, vydržet na představené Meropy či Lorezenacia, potápět se,, vrhat se do propasti, chodit v čele, křížit zbraně, zvedat korouhev, nosit neposkvrněný štít a tak dále,, to vše se zvláštním zřetelem k různým rytířským a hrdinským funkcím.

Tak by se vychovali hrdinové vodní, kteří se vrhají do zpěněných vln, aby zachránili tonoucí, hrdinové požární, kteří zhrdajíce smrtí v šílené odvaze vnikají do hořících domů a zachraňuj kdekoho; hrdinové dopravní, kteří uchopí splašené koně, zachraňují pasažéry při železničních katastrofách, konají divy statečnosti v pádu zemětřesení nebo konci světa a podobně; dále rekové vojenští, civilní hrdinové svého povolání, hrdinné oběti, rytíři salonní, mužové cti, rytířské charaktery a podobná povolání.

Úkolem státního hrdince

by bylo vypěstovat tyto zvláštní schopnosti, soustavně je rozvíjet a tím založit stav úředně oprávněných, odbor školených a odborných hrdinů

Absolventi této školy by mohli...

Absolventi této školy by směli...

Absolventi této školy by byli oprávněni provozovati...

Ano, to je jediná stránka poněkud nejasná; co vlastně s absolventy této školy. Ale taková otázka je snad vedlejší vedle velkolepého plánu školy samotné.

Mohli by dostat uniformu, pragmatiku a jakési postavení u okresních politických správ. Mohli by být šikovateli ve vojsku. Mohli by mít přednost při šoférské zkoušce., jako četníci, portýři, úřední sluhové a tak....

Mohli by býti honorováni za jakákoliv hrdinský výkon. Mohli by vyučovat tělocviku a hrdinství na obecných školách. Mohli by být plavčíky na plovárnách a nočními hlídači, zřízenci soukromých ústavů detektivních, případně si přivydělávat nějakým řemeslem skromným ( košíkářství, kolorování pohlednic, trafika nebo pod.)

To nám ostatně může být lhostejno; hlavní a naléhavé je pouze to, aby tu byla škola pro jejich výchovu, náš Státní hrdinec.

Jinak se to přece nedělá. Založí se , dejme tomu, Vysoká škola žurnalistická; absolventi této školy mohou sice být žurnalisty v míře, skoro stejně jako absolventi jiných škol počítaje v tom školu obecnou, ale rozhodně s horšími vyhlídkami; neboť pravý , schopný, fládrový žurnalista je vždycky člověk, který zběhl z povolání jiného.

Nebo se založí konzervatoř pro výchovu herců, ale praví herci jsou ti, kteří byli vychováni k čemukoliv jinému a jednoho krásného dne utekli k tatínkovi a mamince. Nicméně nemyslete ,že tyto školy jsou bezúčelné; například z Vysoké školy žurnalistické může někdy zběhnout výborný herec a z konzervatoře pro výchovu herců může vyjít znamenitá síla kancelářská...

A mají-li se zakládat nové školy, nesmíme se ptát , kam s jejich absolventy; neboť to , pánové, by byl konec jejich zakládání.

Karel Čapek , Lidové noviny 28.2. 1922 , vybral Petr Žantovský, připravila R/7 redakce Mělník