Přijdeme-li my, veteráni, pozdravit své zesnulé v Napajedlech, nasadíme si u hrobu generála Josefa ŠNEJDÁRKA červený baret a: zdravíme jeho pomník.
Tiše, pokorně. K údivu civilistů. Zdravíme DUŠI VOJÁKA!
Příběh:
R.1919- Maďarsko-
velitel pluku plukovník Josef Šnejdárek : " Co jsem prožil".
"Prokurátor mi přinesl k podpisu rozsudek smrti za "podněcování vojáka ke vzpouře.".
"Ptám se pana prokurátora: Jak starý je vzbouřenec?" " 18 let- vece prokurátor"
"Co provedl?" "Je to bolševik, popuzuje vojsko ke vzpouře"...
"Mladík, odpovídám prokurátorovi, 18 let je ještě dítě. Nemůže být bolševikem sám o sobě. Moje vojsko, které by se dalo podnítit ke vzpouře osmnáctiletým dítětem, jeho řečmi, by nebylo VOJSKO!
Nepodepíši! Potrestejte jinak- pár pohlavků..."
Stalo se tak.
Za pár týdnů jsem "nebezpečného bolševika" jako hrdinu válečného střetu, povyšoval rozkazem do hodnosti desátníka.
" Děkovný dopis matky"vzbouřence" jsem si uložil" : J.Šnejdárek.
Zdroj: Paní Alena J. redaktorka R/4.