Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne
  • Strana:
  • 1
  • 2
  • 3

Téma: HISTORIE zapomenutá...

HISTORIE zapomenutá... 08. pro 2019 12:13 #10987

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
2. prosince r.1908 se v Jokahamě narodil pozdější major československé armády, legendární důstojník Cizinecké legie, s níž bojoval ve Francii, Německu během II.světové války,později v Indočíně, Koreji a nakonec v Alžírsku až do začátku šedesátých let.

Nositel Řádu čestné legie IV.třídy /důstojník/, Francie.

Zemřel 8.srpna 1989 ve Francii.

Karel HORA.

Otec: Jarel Jan HORA Matka: Fuku Takemoto- Japonka.

Životopis:

RVÁČ, postrach ulice.

1929- ZÁKLADNÍ VOJENSKÁ SLUŽBA. 45.PĚŠÍ PLUK CHUST. Poslán do školy záložních důstojníků. Podporučík.

Po návratu domů odzil matce šperky. V Monte Carlu je prohrál. Za trest je poslal otec do Ekvádoru jako pomocného dělníka do koželužny.. Utekl do amazonské džungle, lovil s dvěma kamarády zvěř na kožešiny. Zlato. Stal se "léčitelem" kmene Caypas. /postižen bahenní zimnicí, napůl slepý/. Po vyléčení zastupoval v Ekvadoru československé podniky na výrobu bižuterie, porcelánu, keramiky a knoflíků.

1939- Hitler obsazuje zbytek Československa- Karel Hora zůstává ve Francii- vstupuje do Cizinecké legie- účastní se počátečních bojů , při záchraně svého velitele ztrácí polovinu dlaně včetně dvou prstů.

Z lazaretu prchá přes Pyreneje do Španělska. Zatčen v podezření z účasti bojů v řadách interbrigád. Z transportu prchá. Znovu chycen- koncentrační tábor Miranda del Ebro.

1943 - propuštěn. V Anglii u čs. jednotek odmítnut co invalida. Nastupuje v důstojnické hodnosti do jednotek "Svobodných Francouzů". Převelen do Alžíru.

1944- dobrovolní speciálního výcviku, po skočení vysazen na území Frabncie, velí partyzánským oddílům. Připojen k americké speciální jednotce, dokorován pro hrdinství v boji rytířem Čestné legie. V roce 1945 se vrací do Československa.

1946- štábní kapitán - absolvent Vysoké válečné školy v Praze. Povolán na École mimlitaire Paříž. Vrací se jako profesor taktiky výsadkového boje na Vysokou válečnou školu v Praze.

1948- Reicin nabízí Karlu HOROVI službu ve vojenské rozvědce.

Štábní kapitán Karel HORA prchá do Francie, podaří se mu vzít s sebou i manželku- z neznámého důvodu přechází ilegálně hranice do Západního Německa, zadržen a poslán do tábora v Oberurselu. Propuštěn a koncem roku 1948 znovu Cizinecká legie.

1949- 23.března- vyslán do Indočíny, 1950 zpět ve Francii.

1952 - na vlastní žádost vyslán do války v Koreji-1955 již důstojníkem Čestné legie.

ALŽÍR.

Poté, co Francie opouští Alžír je povýšen do hodnosti majora Cizinecké legie a vstupuje do OAS. Zklamán postojem prezidenta, z Legie odchází. Nemůže najít práci - končí svoji kariéru ve firmě vyrábějící lepidla...

Pohřben v Památníku legie v Pouylobier.


OAS.

Organizace tajné armády. Organisation armée secrete. Francouzská ultrapravicová nacionalistická militantní organizace (1954-1962).

Usilovala o neuznání Alžírska nezávislým státem.

Heslo: "L´Algerie est francaise et le restra " - "Alžírsko je francouzské a tak to zůstane."

Skutečnost:

3/4 Francouzů v referendu rozhodlo o samostatnosti Alžíru.

Organizace se uchýlila k teroristickým praktikám. 21.dubna 1961 o státní převrat, později o zavraždění prezidenta Charlese de Gaulla. Potlačena, řada vůdců popravena.

VÍCE V KNIZE " DEN PRO ŠAKALA"

zdroj: zkráceno wiki. R/1
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 02. pro 2019 05:29 #10957

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
28.listopadu 1695 byl v Plzni, ve věku pouhých 43 let, potupně oběšen:

Jan Sladký Kozina.

Vůdce českého!! chodského! povstání koncem 17.atoletí.

Důvod:

KOZINA hájil,

podle práva daného Chodům před staletími ČESKÝMI PANOVNÍKY

ochranu české hranice před cizáky-

proti :" Wolfu Maxmiliánu Lammingerovi...-

Jak vlastenec ! Jan KOZINA předpověděl: " Do roka a do dne". Stalo se.


PSOHLAVCI- byli předchůdci Československé pohraniční stráže... nyní už nemají být koho...

Československo se za Jana Sladkého KOZINU, v době své STÁTNOSTI- nestydělo:

Již v roce 1918 byl nově vznikající 10.pěší střelecký pluk nově utvářené 3.divize Československých legií na RUSI tak pojmenován na:

"Pluk Jana Sladkého Koziny z Hrádku".

Svým dětem a vnuků, my, VOJÁCI STUDENÉ VÁLKY sdělujeme s HRDOSTÍ!!

" Nestyďte se za svoji POHRANIČNÍ STRÁŽ. "

Buďte na ni HRDÍ. Jako my. I my jsme v té době "sloužili"!

Armáda, Bezpečnost, byla stanovena zákonem. V té době PLATNÉM!"

Na rozdíl od "tzv. pěsti dělnické třídy... Lidové milice.. ta neměla co se samopaly v Brně a Praze pobíhat!! Trestní stíhání komunistických funkcionářů by mělo být vedeno ZDE... ne do šumavských hvozdů... TAM byly vražděny děti, na hranicích bývali (často), desperáti, zločinci, prchající před zákonem!

PS-áci byli VOJÁKY!

Ve tvrdé službě,

vystaveni neustálému teroristickému tlaku!! Střílelo se po nich. Byli zabíjeni zákeřně, noži, granáty. Agenty vycvičenými za žold v Západním Německu - "Zelenými barety"...

Někteří, kluci z Moravy, se k "verbuňku"... DOMŮ! nevrátili..

Za co?

Že byli povoláni ROZKAZEM k výkonu povinné vojenské služby stanovené branným zákonem? Že plnili zákonnou povinnost SVÉ VLASTI?

Co ti kluci USA: které obdivujeme- padli u GUADALCANALU, ve VIETNAMU, v JIŽNÍ KOREJI, Jižní Americe, Střední Americe, v Iráku...etc..etc..

byli žoldnéry.

Naši!

byli VOJÁKY Československé lidové armády za 120 korun "služného"; za buchty od mámy, ta do nich po nocích plakala-

MUŽI-

povolaní ke službě VLASTI platnou ÚSTAVOU ZEMĚ, ve které se narodili...

Pavel Chmelík, senior
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 23. lis 2019 14:47 #10913

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
POHRANIČNÍ STRÁŽ SCHVÁLILO NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ZÁKONEM Č.69/1951 SB. O "OCHRANĚ STÁTNÍCH HRANIC"

Vojska Pohraniční stráže byla vybavena pravomocemi vojska i bezpečnostních orgánů.

Jejími příslušníky byli vojáci základní služby, zpočátku s prodlouženou základní službou ze 24. na 27. měsíců. Vojáků z povolání bylo 8% stavu.

Odvedenci byli povoláváni ke službě vojenskými správami. Absolvovali nejprve základní- tříměsíční výcvik, poté následovalo zařazeni do útvarů. Poddůstojnická škola trvala 7.měsíců.

Důstojníky vychovávala Vojenská akademie Pohraniční stráže, později přejmenovaná na Vojenské učiliště Pohraniční stráže.

Svoji poslední dobu končila Pohraniční stráž v kasárnách v Holešově, kde předtím sloužil 7.výsadkový pluk...

Vojáci a důstojníci Pohraniční stráže měli největší ztráty na životech a zdraví ze všech útvarů ČSLA od roku 1945-1990.

R/1 zdroj - Sbírka zákonů - vlastní poznatky R/1



PROTIKLADEM POHRANIČNÍ STRÁŽE byly LIDOVÉ MILICE.

"Ozbrojená pěst dělnické třídy, slovensky "L'udové milicie" byly jednotky s minimální bojovou pohotovostí a výcvikem o jejichž vzniku rozhodl dne 21.února 1948 Ústřední výbor Komunistické strany Československa- jako "bojové jednotky" komunistického puče v Československu.

Vznik a existence LIDOVÝCH MILICÍ - nebyla nikdy upravena žádným zákonem.

Z právního hlediska :
šlo o zločineckou organizaci ve vztahu se střelbou Lidových milicí v Brně (1969) a s ní spojené vraždy, stejně jako v Praze.

The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 22. lis 2019 08:51 #10905

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
Velká vlastenecká válka - Operace Uran.

Trvala : 19.-23.listopad 1942

Místo: Stalingrad, Volha, Don, SSSR.

První Sovětské vítězství - 6.německá armáda u Stalingradu obklíčena, zničena maďarsko-rumunsko-italská obrana na řece DON.

Bojující strany:

Německo, Rumunsko, Itálie a Maďarsko pod velením Adolfa Hitlera (desátník německých vojsk, VŮDCE), maršála Friedricha Pauluse, generálů Ericha von Mansteina, Hermana Hotha a Maximiliana von Weichsta-

k dispozici měli: okupované území s partyzánským týlem, třeskutými mrazy, nedostatečným vybavením vším - ústrojí, potravinami, pohonnými hmotami, municí - 250 000 Němců- Wehrmachat a jednotky SS, 143 293 Rumunů, 220 000 Italů, 200 000 Maďarů, 896 tanků všech tříd, 10 300 kanonů a děl různých ráží, 1 414 letadel jak bojových, tak dopravních.

Sovětský svaz pod velením Konstantina Rokossovského, Andreje Jeremenka, Nikolaje Vatutina, Alexandra Vasilevského-

k dispozici měli : okupovanou VLAST, znalost zimních podmínek, plstěné válenky, skromnost ruského vojáka plus 1 143 500 vojáků všech národností v té době tvořících SSSR- krutostí u zajatců a raněných vynikali vojáci mongolských a zakavkazských republik, 893 tanků všech tříd, 13 540 děl všech ráží včetně gardových minometů "kaťuší" a 1 500 letadel bojových i dopravních...

Operace byla naplánována geniálním vojevůdcem Žukovem. Spolupracoval generál Vasilevský.

Schválil - Stalin.

Stalin nebyl voják- byl to kněz-teolog- od roku 1888-1894 absolvoval Gorijské teologické učiliště-poté 1894- 1899 Tbiliský teologický seminář.

19.listopadu 1942- vše, co mělo hlaveň, pálilo salvami na slabé postavení 3.rumunské armády. Ta neměla dostatek nábojů, náporem Jihozápadního a Donského frontu se dala na zběsilý útěk. Ztráty se nedaly později dohledat. Stejně dopadl, den poté, 4.rumunský armádní sbor....

Zbytek příběhu je znám... 6.armáda byla zničena, ze více jak 190.000 vojáků a důstojníků se jich vrátilo po roce 1950 kolem pěti tisíc. Mnozí z nich pracovali v dolech na olověnou rudu s těžkými zdravotními následky. Jaké byly jejich osudy v zajetí. nelze bezpečně dohledat...

Zdroje: vybráno z nepřehledného množství dokumentů a statí, pouze "střípky" R/1


Pokračování- o kom se příliš nepíše!!

Generálplukovník Hermann Hoth. /přezdívka Papa/.

Narozen v roce 1885. Veterán I. světové války, důstojník Wehrmachtu za války druhé. Generaloberst. Držitel řady vojenských vyznamenání, rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči.

Služba v I. světové válce mu skončila až v roce 1919, skončil ji jako velitel 30.pěší divize.

II.světová válka byla ještě pouze v hlavě budoucího vůdce. Hermann HOTH v letech 1935-1939 velel 18.pěší divizi dislokované v Lehnici. Povýšen na generálporučíka a velel sboru.

S XV. tankovým sborem v rámci 10.německé armády v roce 1939 napadl Polsko. Vyznamenán a svěřen mu vpád i do Francie...

V tažení do SSSR mu Hitler svěřil velení nad 3.tankovou skupinou. Vytvořil taktiku "obkličovacích bitev"- Minsk, Smolensk, Vjazma.

V červenci 1941 dobyl se svými vojáky Vitebsk.

Zima 1941-1942 jej zastihla v obranných bojích na jižní Ukrajině (velel zde 17.armádě). Jako "třešnička na dortu" mu bylo svěřeno velení 4.tankové armády v operaci Zitadelle-největší tankové bitvě u Kurska.

Následoval pád- ztratil Kyjev. Tím i "lesk úspěšného generála".

Nesplnil ani poslední úkol Hitlerova hlavního stanu... neodzbrojil se zbytky rozbité 4.tankové armády 1.divizi Ruské osvobozenecké armády /Vlasova/.

Zajat Američany, odseděl 6 let jako válečný zločinec. Některé jeho knihy o vojenských dějinách jsou ve vojenských knihovnách. Bohužel, pouze v němčině a v anglických překladech...

U podřízených vojáků oblíben. Staral se o ně, chodil do předních linií za nimi a povzbuzoval jej... " Papa ist da"...


z vojenských dějin, vytaženo v úryvcích... R/1
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 19. lis 2019 09:51 #10890

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
17. listopadu 1948 skončila operace nazvaná Akce B - vojenská operace československých bezpečnostních jednotek vedená proti ukrajinské povstalecké armádě. /UPA/.

Zahájena byla 13.srpna 1945- poslední střetnutí koncem srpna 1948- střety se odehrály převážně na Slovensku, okrajově na východní Moravě.

Československo.

Velel vrchní velitel československých ozbrojených sil dr. Edvard BENEŠ, velitelem operace B byl jmenován Július NOSKO.

Československo nasadilo celkem 13 502 mužů ve složení: 8044 vojáků základní služby a z povolání, 1960 partyzánů a 5 458 příslušníků SNB.

Padlo: 30 vojáků, 19 příslušníků SNB, povražděno benderovci neozbrojených 30 židů a další dva civilisté.

Ukrajinská povstalecká armáda.

Velel Volodymyr Šcyhelskyj .

Na území Československa přivedl asi 500 mužů, do Rakouska a na území Německa převedl asi 150 krajně vyčerpaných a psychicky zničených mužů. Československými úřady bylo ohledáno a identifikováno 350 mrtvých a zajatých.

Dějiny.

Organizace ukrajinských nacionalistů / dále jen OUN/ vznikla již v roce 1929 ve Vídni. Jako organizace rasistická, extrémně nacionalistická, rasistická a výrazně antisemitská, byla v roce 1930 v Československu zakázána. V roce 1934 nacionalisté zavraždili polského ministra vnitra Ronislawa Pierackiho. Mnoho ukrajinských organizací navázalo spolupráci s nacisty v Německu.

1938 - Mnichovská dohoda- ukrajinští nacionalisté se snaží odzbrojit pomocí tzv."Ukrajinské národní obrany" československou armádu. Podkarpatská Rus byla přejmenována na Karpatskou Sič. Připravili puč, jenž byl naší armádou odražen. Na Podkarpatskou Rus postupovali Maďaři. Nacionalisté se stáhli na Ukrajinu a do Rumunska.

1941 - Sovětský svaz je napaden nacisty- dochází také k prvému střetu mezi OUN a Rudou armádou. OUN ve Lvově vyhlašuje samostatnou UKRAJINU. Jsou vražděni volyňští Češi. Německo OUN neuznalo, členy "ukrajinské vlády" zčásti postřílelo, zčásti internovalo do koncentračních táborů. OUN je rozpuštěna.

1942/1943 -vzniká Ukrajinská povstalecká armáda. Jejím velitelem se stal Stepan Bandera. Z původně nacionalistické organizace se stala organizace zločinecká. Pozabíjela desítky tisíc příslušníků národnostních menšin, i Poláků. Vedla partyzánskou válku s Rudou armádou, chvílemi i s Němci. V roce 1945 (v lednu) vyhlásil Bandera válku Sovětskému svazu, Polsku, Československu a Německu. Kapitulací Německa se banderovci přemístili do jihovýchodního Polska, kde žila početná ukrajinská menšina. Odtud začali pronikat na území Československa a zahájili teroristickou činnost.

Průběh bojů.

Cílem banderovců bylo probít se do Rakouska. Banderovci byli organizováni po četách, proti přesile čs. bezpečnostních složek měli pouze malé šance. Vyjma jedné- jíž byl střet spojených sil banderovců v síle roty, proti četě absolventů vojenského učiliště...zde padlo 6 čs. vojáků.

Bitva u Partyzánské L'upči

proběhla 5.srpna 1947. Skupina aspirantů měla za úkol střežit horský přechod na Hoře L'upčianska Magura (1 315 m) Nízké Tatry, Slovensko.

Aspiranti ozbrojení puškami postavili stráže, strážný zaspal. Skupinu benderovců vedl zkušený velitel - BURLAK. Spící strážný byl podříznut a na zbylých 17 aspirantů zahájen útok.

Tři aspiranti se vzdali a byli zajati, šest aspirantů v boji padlo. Zraněné nechal Burlak v nedaleké hájovně... skupina banderovců v síle roty, soutěskou prošla. Získala všechny zbraně, včetně kulometů, granátů a nábojů...a hlavně, potraviny a zdravotnický materiál, kterého se banderovcům zoufale nedostávalo...

/jeden ze zdrojů: Fiala Jan, Zpráva o akci B Praha, vyšehrad 1994, 255 s. ISBN 80-7021-066-4/ zbytek vlastní studium .. R/1

17.listopadu 1947 byla akce B ukončena poté, kdy byla hlavní síla banderovské skupiny zneškodněna.

Z materiálů soudů:

V listopadu 1948- rozsudky vojenských soudů- 4 velitelé čet odsouzeni k TRESTU SMRTI a popraveni oběšením.

Poznámky:

Na akci B byla k ochraně Československa naposledy čs. armáda.

Po roce 1945 nikdy neutrpěla vyšší ztráty.

Poslední banderovec přežil do roku 1961- ve vězení strávil 30 let, poté jej získáním nezávislosti Ukrajina propustila.

24.prosince 2018 podepsal ukrajinský prezident Petro Porošenko zákon, jímž označil banderovce za válečné veterány.


Akci B velel Július Nosko.

Kdo to byl??

Důstojník československé a slovenské armády- jeden z vůdců přípravy Slovenského národního povstání, náčelník štábu povstalecké armády.

Co o něm říkají spolupracovníci- proč mu bylo svěřeno velení?

Důstojník NOSKO byl VOJÁK znalý boje v hornatém terénu, dokázal se "vcítit" do myšlení velitelů teroristických skupin- proto vyhrál!

29.července 1928 vyřazen jako poručík Vojenské akademie Hranice. 4.roky - jezdecký pluk č.4 Klatovy.1932 - nadporučík- převelen na Podkarpatskou Rus. Toho roku absolvoval také Vojenské jezdecké učiliště- vyřazen jako nejlepší posluchač ročníku.

23.března 1939 nastoupil do slovenské armády. Zařazen jako přednosta zpravodajského oddělení 2.pěší divize v Banské Bystrici.

Setkání s Janem Golianem- zapojen do odboje.

Převelen na východní frontu,

v řadách Rychlé divize byl účastníkem bitvy o Lypovec. Vyslán na stáž k 6.německé armádě do Charkova. V roce 1943 vyslán na Ukrajinu co náčelník štábu zajišťovací divize. Od Goliana dostal rozkaz, vrátit se na Slovensko, od spolehlivých lékařů potvrzení o nemoci...

Na Slovensku probíhaly přípravy povstání, důstojník Július NOSKO se stal členem štábu.

1.května 1944 náčelník štábu vojenského ústředí ilegální Slovenské národní rady pro přípravu povstání.

4. září je jmenován náčelníkem štábu Velitelství 1.československé armády na Slovensku- do příchodu generála Viesta dne 7.října 1944 zástupcem velitele.

Ústupem povstalců do hor a přechodem bojů na partyzánský způsob ustoupil přes Nízké Tatry a Slovenské rudohoří- připojil se ke zbytku skupiny Prvosenka. Tu tvořili příslušníci 2.taktické skupiny. Se skupinou v lednu 1945 prošel frontu.

Generál Svoboda pověřil, na žádost Slovenské národní rady J. Noska vedením komise na prověrku důstojníků přicházejících ke Sboru z osvobozených území. Po soustředění 2.paradesantní brigády v Kežmarku /březen 1945/- se důstojník j.Nosko stal zástupcem velitele brigády plukovníka Vladimíra Přikryla. V Kežmarku potom vedl intenzivní výcvik brigády tak, aby se mohla zúčastnit bojů na Moravě. Dobře připravený záměr se neuskutečnil-nebyla výzbroj, nebyl materiál...

Koncem května 1945

ze 2.paradesantní brigády se stává 2.pěší divize s operačním polem- střední Slovensko. Julius Nosko je jejím prvým velitelem.

28.října 1946- brigádní generál.

24.července 1947 - velitel jednoty TEPLICE - zahájeny boje proti banderovcům.

1.prosince 1947 přeložen do Prahy na Vysokou školu války - náčelník generálního štábu.

1.srpna 1947-25.ledna 1953 - náčelník vševojskové fakulty Vysokého vojenského učiliště, poté na Vysoké akademii v Praze.

31.ledna 1953 - ráno, mu sekretářka doručuje výměr o "propuštění z armády do zálohy". Bez uvedení důvodů.

Generál Július Nosko nepláče, nenaříká, nestěžuje si. Nastupuje do funkce zootechnika. Po večerech píše básně, články, studie o vojenství, odbornou práci o úloze povstalecké armády ve Slovenském národním povstání. Píše i pod pseudonymem, vzdělanější jej znají- Julka Tis. Chodí jako turista s batohem po cestách, kde chodil se samopalem . Cvičí, je gymnastou, lyžuje. Vítězí ve své kategorii v Bílé stopě SNP.

Rok 1966.

Rehabilitován.

1.červen 1968-30.dubna 1970 - člen rehabilitační komise při MNO Praha.

1.května 1970 odchází VOJÁK Julius NOSKO do zálohy.

5.září 1986 povolán do MODRÉ ROTY...

Generál Julius NOSKO byl VOJÁK.

zdroj: soubor převážně slovenských materiálů, upraveno, zkráceno.. R/1
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 18. lis 2019 14:58 #10886

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
FILMOVÝ TÝDENÍK roku 1942

Český národ přísahá věrnost...




The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 17. lis 2019 13:32 #10884

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
16.listopadu 1632,

jihozápadně od Lipska, poblíže města Lützen se střetla vojska švédská a saská, jímž velel švédský král Gustav II. Adolf a Bernard-Sasko-Výmarský. Do boje postavili 12 800 pěších, 6200 jízdních a 60 děl.

Proti nim Svatá říše římská a Katolická liga pod velením Albrechta z Valdštejna a Gottfrieda Peppenheima stálo 10 000 pěších, 7 000 jízdních, 24 děl - později dorazily posily 3 000 pěších a 2000 jízdních.

Bitva skončila prakticky nerozhodně, padli v ní oba velitelé - švédský král Gustav II. Adolf i Gottfried Pappenheim. Na obou stranách bojovali vojáci čeští, byli mezi mrtvými, zraněnými a nezvěstnými obou stran. Švédové měli 3400 mrtvých, 1600 zraněných a nezvěstných, katolíci kolem 5000 zabitých, zraněných a nezvěstných.

V létě roku 1632 stály u Norimberku proti sobě : švédsko-saská armáda vedená švédským králem Gustavem II. Adolfem a armáda katolické ligy vedená generálem Albrechtem z Valdštejna.

Ve švédském vojsku byla řada českých emigrantů, většinou v pluku Jindřicha Matyáše Thurna na straně katolíků byli Češi přímo ve vojsku Valdštejnově. Valdštejn nechtěl riskovat v otevřené bitvě- zvolil taktiku opevněného tábora, z něj podnikal "partyzánské" výpady a napadal švédské zásobovací kolony. Zásobovací potíže přiměly švédskou armádu k ústupu. Valdštejn hledal nevyčerpanou oblast pro přezimování; našel ji v Sasku. Ale již před 15.listopadem dospěl k přesvědčení, že bude střetnutí nevyhnutelné.

Protestantské vojsko bylo silnější , Valdštejnova rozvědka zjistila vysokou převahu zejména děl; Valdštejn proto již v noci začal připravovat zázemí- vojáci kopali okopy k ochraně před dělostřeleckou palbou.

Ráno byla na bojišti mlha.

Jakmile se zvedla, začaly dělostřelecké souboje a střety jízdních. Švédové zaútočili na levé křídlo Valdštejových, které Gustav vyhodnotil jako slabší. Zde se ukázala předvídavost Valdštějna. Zakopaní mušketýři odráželi švédskou pěchotu, nicméně, ta postupovala přes značné ztráty vpřed.

Před polednem dorazila na bojiště posila- jednotky Gottfrieda Jindřicha Peppenheima, ten byl zabit a jeho rejtaři začali ve zmatku ustupovat. Do odkryté mezery poslal Vladštejn kyrysníky ze silnějšího křídla pravého a situace se stabilizovala.

Král Gustav Adolf měl svůj oblíbený pluk, dnes bychom jej nazvali "gardovým". Zaútočil na pozice katolíků, ale byl zasažen střelou z muškety, spadl z koně a byl ubit pažbami katolické pěchoty.

V té chvíli nikdo nevěděl, že král padl, bylo zabráněno panice a bitva pokračovala.

Některé katolické oddíly začaly ustupovat, do protiútoku se zapojil sám Valdštejn přesto, že byl raněn. Navíc dorazily posily vycvičené k palbě salvami z mušket. V podvečer kolem sedmnácté hodiny již nebylo pro tmu a dým z mušket rozeznat "kdo je kdo".

Valdštejn nařídil vojsku stažení do Lipska, za hradby. Na bojiště spěchal saský kurfiřt Jan Jiří. Do bojů nezasáhl.

Na bitevním poli zůstalo kolem devíti tisíc mladých kluků, z toho pět tisíc císařských.

Sama bitva o osudu války "třicetileté", mimo smrti švédského panovníka, nijak významně nezasáhla....

Zdroje: historické materiály : Pernes, Fučík, Havel a kol. Pod císařským praporem, Historie habsburské armády 1526-1918 Praha, Elka Pres, 2003, 555 s. ISBN 80-902745-5-2 upraveno dalším studiem-- silně zkráceno R/1
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 15. lis 2019 09:12 #10874

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
13. listopad rok 1942... " krásná Merredy, Ty víš, kdo jel se bít, Ty víš, který jel na křižníku na Guadalcanal...krásná Merredy, přijď se pomodlit, ty víš, který se nevrátil, z Guadalcanal... "

zpívali v roce 1958 trampové z osad ve východních Čechách- jistě ne s podporou tajemníků KSČ v obcích.

FAKTA:

13.-15.listopadu 1942 svedly americké námořní síly s japonskými silami urputnou bitvu na Šalamounových ostrovech - GUADALCANAL.

JAPONSKO postavilo skvělé velitele: Isoroku Jamamato, Nobutake Kondó a Hiroak Abe - se flotilou 2 bitevních lodí, 8 křižníků, 16 torpédoborců...počty letadel a nasazených vojáků nejsou přesně zjištěny- pouze ztráty.

USA velel William F.Halseyi, Daniel J.Callghan / v bitvě padl/ a Willis A. Kee.- k dispozici měli:1 letadlovou loď, 2 lodě bitevní, 5 křižníků, 12 torpédoborců- počty nasazených letadel a vojáků nejsou přesně zjištěny-pouze ztráty.

ZTRÁTY:

JAPONSKO ztratilo: 2 lodě bitevní,1 křižník, 3 torpédoborce, 11 transportních lodí,41 bitevních letounů a až 4900 mrtvých.

USA ztratila: 2 lehké křižníky,7 torpédoborců, 26 bitevních letounů a 1732 mrtvých- z toho 2 admirály.

13.listopadu 1942 v noci:

Americká Task Group 67.4 kontradmirála Callagnana se střetla s japonským svazem viceadmirála Abe. Ten měl bombardovat Hendersonovo letiště. Američané bombardování zabránili, za cenu nejtěžších ztrát bitvy.

Po rozednění probíhaly ve vlnách útoky na japonskou loď Hiei; byla poškozena v nočním boji, pohybovala se pomalu a poskytovala poměrně snadný cíl.

Po půlnoci na 14.listopadu 1942 připluly těžké křižníky viceadmirála Mikawy na dostřel Handersonova letiště. Ostřelovaly jej poměrně neúspěšně. Ihned po rozbřesku na křižníky zaútočily letouny z letadlové lodi Enterprise, křižníky začaly ustupovat a na letišti proběhly horečné opravy rozjezdové plochy. Piloti navíc zpozorovali blížící se konvoj kontradmirála Tanaky.

V noci ze 14. na 15.listopad se viceadmirál Kondó se svým svazem pokusil o opětovné přiblížení k letišti na dostřel, kontradmirál Lee s Task Force 67.4 mu v další cestě zabránil.

Brzy ráno všechny letouny USA zaútočily ve formacích na zbývající lodě TANAKY- výsledek byl tristní- několik "japončíků" najelo na břehy GUADALCANALU. Útočící stíhači prchající posádky likvidují dlouhými dávkami z kulometů.

Bitva skončila.

Stručná rekapitulace:

7.srpna 1942 v 04.30:

-spojenecké jednotky se vylodily na Guadalcanalu. Začalo klání, trvající celých 6.měsíců.

- americké jednotky mají leteckou převahu- díky Handersonovu letišti

- Japonci po ztrátě Handersonova laetiště otevírají letiště v Buinu, na ostrově Baougainille- Handersovovo letiště chtějí za každou cenu zpět.

K této naději měli důvod.

Důvodem byla vítězná bitva u ostrovů Santa Gruz. Japonské velení přeorganizovalo ztrátami oslabenou 38. divizi a připojili divizi 51. Ovšem, mezi místem nalodění a místem předpokládaného střetu byla veliká vzdálenost, transportní síly "Tokijských expresů"- omezené. Sestavili velký konvoj, zranitelný- jeho úspěchu musela přecházet letecké převaha. K tomu musela být zvýšena intenzita 11.vzdušného letectva a výrazné ostřelování letiště z lodí.

11.listopad- Shortlandský přístav.

11 transportních lodí , 7000 vojáků námořního výsadku, zásoby pro 30 000 vojáků na 20 dnů. Ochranu transportu tvoří 11 torpédoborců. Druhou vlnu krytí konvoje tvoří předsunutý svaz viceadmirála Nobutake Kondó. Velí i letadlové lodi Džunjó, těžkým křižníkům Atago a Kinugasa se dvěma torpédoborci.

Handersonovo letiště má na mále. Mají jej bombardovat 2 skupiny.

Skupina viceadmirála Abeho má bitevní lodě Hiei, Kirišimo, lehký křižník Nagara. Navíc je mu přiděleno 6 torpédoborců.

Skupina kontradmirála Nišimury se skládala z těžkých křižníků Suzuja, Maja, lehkého křižníku Tenjjů - přiděleny mu byly 4 torpédoborce.

Americká rozvědka

soustředění sil předvídala. Letiště na Guadalcanalu mělo již tři dráhy, naráz z něj mohlo operovat 60 letounů. Unavené letecké jednotky byly vyměněny. Velitelem leteckých sil se stal brigádní generál Luis Wood.

Guadalcanal byl posílen dvěma pluky- námořním a armádním. Na Guadalcanal připlulo 7 transportních lodí s 5 500 vojáky na palubě.

Eskorta transportních lodí byla silná: těžké křižníky USS San Francisko a USS Portland, lehké křižníky USS Atlanta,USS Helena,USS Jineau a 13 torpédoborců.

Podporu konvoje tvořila TF 16- skladba: letadlová loď USS Enterprise, bitevní lodi USS Washington a USS South Dakota, těžké křižníky USS Norzhamton a USS Pensacila. Závěr tvořil lehký křižník USS San Diego a 8 torpédoborců.


Chceme-li si

"vychutnat" průběh boje v noci, resp. brzy ráno dne 13.listopadu 1942, vyžeňme všechny spát- vnukům vezměme lodičky a v obýváku rozbalme velkou námořní mapu.

Postavme v 01.30 Aneho bitevní svaz- bitevní lodě Hiei, Kirišimu, za nimi lehký křižník Nagaru a torpédoborce: Harusame, Júdači, Ikazuči, Inazuma, Teruzuki, Amacukaze, Jukikaze, Samidare, Murasame a Asugumo. Vydejme jim povel k palbě na Handersonovo letiště.

Záblesky výstřelů

ihned upoutají ochranu amerického konvoje, doplouvajícího ke Guadalcanalu.

Admirál Callagan má před sebou posledních pár cirgaret- potom již jen nebe amerických admirálů. Stejně na tom je admirál Scott...

Na soustředění japonské flotily začínají dopadat těžké granáty z křižníků San Francisko a Portland, poněkud menších ráží u kžižníků Atlanta, Helena, Juneau a torpédoborců Cushing, Laffey,Sterett, O´Bannon, Aaron Ward, Barton, Monssen a Fleret..

02.26- rozkazem kapitána Hoovera z Heleny se všechny lodi prudce obrací na východ, odpoutávající se z bojů.

Na bojišti umírají námořníci v potápějící se lodi Hiei, torpedoborce Akacuki a Júdači... naposledy se podívají na nebe námořníci lehkého amerického křižníku Atlanta a torpédoborců Cushing, Monssen, Laffey a Barton.

Americkou vlajkou jsou přikryti admirálové Callaghan a Scott. Torpédem z japonské ponorky I-26 je potopen lehký křižník Juneau.

V noci na 14.listopadu se o útok na letiště Handerson pokusily křižníky Suzuja a Maja- téměř beze škod.

První rozsvětlený záblesk 14.listopadu vyslal několik vln stíhačů a bombardérů z letadlové lodi ENTERPRISE.

V zápětí se potápí se všemi vojáky na palubě 6 japonských transportních lodí a těžký křižník Kinugasa. Křižníky Čókai, Sujuza a Maja v kouřových clonách zčásti poškozených lodí, zčásti chránící jich před útoky, se z boje stahují.

Admirál Jamamoto vydává rozkaz- konvoj dále směřuje ke Guadalcanalu.

Noc na 15.listopadu ve tmách tuší Kondův svaz lodí směřujících k Henderonovu letišti.

Seřazeny v dvojstupu : bitevní lid Kirišima,, těžké křižníky Atagi a Takao, lehké křižníky Nagara,Sendai- torpedoborce Širajuki, Hacajuki, Samidare, Inazuma, Šikinami, Uranami a Ajanami.

Svazy se k sobě přibližují na 7.700 m, s hlavněmi na úrovni hladiny oceánu. Vyšlehují ohně z hlavní bitevních lodí South Dakota a Washington, torpédoborů Walke, Benham, Preston a Gwin.

Bitva trvá od 23.17 do 01.04- Kondó dává pokyn k ústupu.

Umírají námořníci z bitevní lodi Kirišima a torpédoborců Ajanami, Benham, Preston a Walke.

Tanaka konečně vidí v rozbřesku Guadalcanal.

Dílo zkázy japonského trasportu vrcholí. Transportní lodi Hirokawa Maru, Kongugawa Maru, Jamaura Maru a Jamacuki Maru se stávají snadnou kořistí bitevních letounů USA. Na rozkaz najely na břeh, ochrana torpédoborců odplouvá urychleně od Gauadalcanalu.

O těžké ztrátě se dovídá sám japonský císař. Admirál Abe a kapitán Nišida velící potopené Hiei, jsou posláni do penze...


Jejich další osud se již nedá v záplavě materiálů k bitvě o Guadalcanal, najít... z této záplavy byly vybrány "střípky" nejrůznějších zdrojů - připravil R/1
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 13. lis 2019 12:11 #10866

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
11. listopad

Svátek slaví MARTIN.

MARTIN z Tours / později svatý/ latinsky Martinus byl pohřben 11.listopadu v Tours.

I když je svěcen, nepatřil mezi mučedníky.

Otec Martinův byl voják. Jméno synovi dal po bohu války, Martovi. Zastával v římském vojsku vysokou funkci /zřejmě tribuna/.

Martin byl odveden do armády již v patnácti letech, plnil své povinnosti spolehlivě a odvážně. Dosáhl důstojnické hodnosti, byl přeložen k císařským gardistům. Má se zato, že kolem roku 334 byl přidělen k posádce v dnešním Amiensu ve Francii, zde strávil největší část života...

Pověst.

Důstojník Martin inklinoval ke křesťanství a svoji víru prožíval i v armádě. Žil na poměry důstojníka císařské gardy skromně, pokorně, i ke svému přidělenému otroku se choval bratrsky. Dochovala se zvěst, že jednoho mrazivého večera, když se vracel z jízdní hlídky, jej u brány města Amiensu oslovil poloděný žebrák. Martin vzal svůj velký důstojnický plášť, mečem jej rozťal na polovinu a žebráka zachránil před zmrznutím. Příštího dne se Martinovi zjevil Ježíš, jenž byl oděn darovanou polovinou pláště. Ježíš takto mluvil k andělům: "Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu."

V evangeliu jsou Kristova slova napsána takto:

"Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mne jsi učinil."


Scéna dělení pláště patří k velmi častým námětům uměleckého zpracování.

Pro laiky je zajímavou skutečností, že sv. Martina ctí římskokatolická církev, církve anglikánské, luteránské, pravoslavné i církev starokatolická.

Patronem

je VOJÁKŮ, jezdců, koní, kovářů, vinařů, cestujících, bezdomovců, zajatců a...abstinentů!

zdroj: legendy, Písmo svaté, články - použity výňatky a volné zpracování R/1
The administrator has disabled public write access.

HISTORIE zapomenutá... 12. lis 2019 04:01 #10857

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Online
9.listopadu roku 1620 Pražané pohřbívali první mrtvé z Bitvy na Bílé hoře. zejména padlé žoldnéře z pluků moravských a slezských. Království české utrpělo drtivou porážku- skončila první fáze "války třicetileté". Zvítězil politicky nepříliš schopný, hluboce až fanaticky věřící katolík od 12 let vychovávaný u jezuitů...

Ferdinand II. Štýrský, z rodu Habsburků.

Císař římský, král český, uherský, chorvatský a arcivévoda rakouský (1619-1637) v letech 1590-1637 co Ferdinand III. vévoda štýrský ( veden také u některých historiků jako vladař Vnitřních Rakous.)

- vítězstvím v Praze upevnil vládu svého rodu v sousátí českých, rakouských a uherských zemí

- v techo zemích zlomil stavovské monarchie

- v habsburské říši položil základy absolutismu.

Vítězstvím nad povstalými českými stavy v prvé fázi "Války třicetileté" tvrdě rekatolizoval Čechy a Moravu, totálně konfiskoval a rozkrádal majetky české šlechty a měst a způsobil masovou migraci protestantských šlechticů a měšťanů do ciziny.

Českému státu způsobil nedozírné škody, podkopal její suverenitu a soudržnost jednotlivých korunních zemí. Českou kulturu zatlačil do druhořadého postavení.

FERDINAND II. Štýrský je v dějinách českých chápán silně negativně - od nástupu jeho vlády je historiky (Jirásek a další) česká hiostorie líčena jako počátek "Temna".

Způsob vlády Ferdinanda II. pobouřil protestantskou část Říše, ta zavolala na pomoc silné Švédsko, o pět let později se ke Švédsku ještě přidala tradičně protihabsburská Francie.

Císařovy "země dědičné" poznaly na dlouhá desetiletí útrapy, hrůzy bojů, rabování, hlad.

11 let před koncem války, jejíž začátek "narodil", Ferdinand II. umírá. Trůny uherský, český a říšský zajistil synovi.

Sám zanechal po sobě Svatou říši římskou rozhádanou, zdevastovanou, s těžce oslabenou autoritou císaře bez naděje sjednocení pod jednou vírou...

zdroj: rozsáhlý historický materiál asi 900-1000 stran, knihovna UK Praha.. silně zkráceno R/1
The administrator has disabled public write access.
  • Strana:
  • 1
  • 2
  • 3
Vygenerováno za 0.196 sekund