Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne
  • Strana:
  • 1
  • 2

Téma: LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 30. zář 2019 15:05 #10642

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
FRANCIE

PIERRE HENRI CLOSTERMANN (28. února 1921, Curitiba – 22. března 2006)

Nejúspěšnější francouzský stíhací pilot druhé světové války.

V listopadu 1937 získal licenci sportovního pilota.

Po vypuknutí války se chtěl dostat do francouzského letectva jako bojový pilot, pro nízký věk však přijat nebyl.
V březnu 1942 zahajuje zdokonalovací výcvik ve Velké Británii, již jako příslušník Letectva Forces Françaises Libres.

V lednu 1943 je přeřazen k francouzské 341. squadroně RAF Alsasko, vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire.

V září 1943 odešel k 602. sq.

Červenec 1944 pak od squadrony odchází a po dovolené nastupuje do štábní funkce na velitelství Letectva Svobodné Francie. Kancelářský život se mu však nelíbil, a proto se snažil dostat zpět k bojové jednotce - to se mu podařilo.
V lednu 1945 je poslán do Holandska k 274. sq., létající na letounech Hawker Tempest.

Později byl převelen k 56.sq, následně přeřazen ke 3. sq., V srpnu 1945 pak byl demobilizován.

O celkovém počtu jím dosažených sestřelů se dodnes vedou spory - Clostermann uvádí 32 vítězství.
Podle jiných] dosáhl Closterman zcela jistě 11 sestřelů a k těm by bylo možno přičíst nanejvýš dalších 7, což by znamenalo, že by se svými 18 sestřely nebyl nejúspěšnějším francouzským stíhačem.

Clostermann ovšem patřil také mezi vynikající hloubkové piloty tzv. "kotláře", když zničil 72 lokomotiv. Dále je mu připisováno 225 zničených nepřátelských vozidel, 1 ponorka ve spolupráci, 5 tanků či 2 torpédové čluny.

Po válce vydal slavnou knihu Velký cirkus (Le grand cirque), která obsahuje jeho vzpomínky a zápisky z deníku z období, kdy působil jako stíhací pilot.

V poválečném období vstoupil do politiky a v letech 1946-1969 byl celkem byl osmkrát zvolen poslancem Národního shromáždění.

V letech 1956-1957 se krátce dobrovolně vrátil do vojenské služby jako pilot pozorovacího letounu MH-1521 Broussard v alžírské válce.

Do zálohy odešel v hodnosti podplukovníka Armée de l'Air.
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 02. zář 2019 17:01 #10491

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
OSVOBOZENÍ ČESKÉHO ÚZEMÍ AMERICKOU ARMÁDOU

Letecké bitvy 2. světové války nad českým územím

www.aic.cz/osvobozeni/letecke-bitvy-2-svetove-valky/


Na webu Velvyslanectví USA v ČR lze najít i spoustu zajímavého čtení...


R/6
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 09. srp 2019 14:55 #10359

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
Dvakrát sestřelené americké eso před Němci zachránila spolujízda

www.idnes.cz/technet/vojenstvi/zachrana-...165537_vojenstvi_mla
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 03. srp 2019 17:29 #10331

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
SLOVENSKO

RUDOLF BOŽIK (uváděn i jako BOŽÍK)

10. 7. 1920 Hrnčiarovce nad Parnou – 27. 6. 2000 Piešťany).

Rudol Božik byl slovenský pilot a letecké eso za druhé světové války. Jako příslušník Slovenských vzdušných zbraní dosáhl devíti sestřelů, v době Slovenského národního povstání v řadách povstaleckého letectva sestřelil tři letouny Luftwaffe.

Vyučil se zámečníkem ve firmě Manesman Coburg v Trnavě. V roce 1939 zahájil pilotní výcvik v Povážském aeroklubu v Piešťanech a získal pilotní průkaz.

SLUŽBA VE SLOVENSKÝCH VZDUŠNÝCH ZBRANÍCH
V lednu 1940 dobrovolně narukoval do slovenské armády, základní vojenský a pilotní výcvik absolvoval ve Škole leteckého dorostu. Létal na strojích B-534 ve stíhacích letkách 11 v Piešťanech a 12 ve Spišské Nové Vsi, v říjnu 1942 byl převelen do funkce instruktora pěšího výcviku v Letecké škole v Trenčianských Biskupicích. Od dubna 1943 se v Piešťanech přeškoloval na Bf 109 E.

V červnu byl odeslán na východní frontu a na Krymu.

Prvních dvou sestřelů dosáhl 26. července 1943 (R-5 a P-39), do 26. září 1943 sestřelil ještě čtyři Il-2, jeden LaGG-3 a jeden Boston. V září 1943 při vzletu havaroval a utrpěl těžké zranění páteře. Po pobytu v několika nemocnicích byl na konci října transportován na Slovensko k doléčení.

Od ledna 1944 působil na letišti ve Vajnorech, opět v letce 13, která měla chránit Bratislavu před americkými nálety. V dubnu sestřelil německý těžký stíhací letoun Bf 110, který zaměnil za americký bombardér B-24. V boji s americkými bombardéry a jejich stíhacím doprovodem 26. června 1944, v němž byla letka 13 z větší části zničena, poškodil jeden B-17.

Na začátku srpna byl jedním z pilotů, kteří přelétli k letce 12. Ta byla součástí Skupiny vzdušných zbraní (SVZ), určené k podpoře Východoslovenské armády, která měla bránit Slovensko před Rudou armádou.

ÚČAST V SNP
Po vypuknutí Slovenského národního povstání německé jednotky zahájily odzbrojování Východoslovenské armády a SVZ přelétla 31. srpna 1944 za sovětské linie. Většina letounů přistála na letišti ve Lvově. Již v září se ale vrátil zpět na Slovensko jako posila pro povstalecké letectvo. V řadách povstaleckého letectva provedl 32 bojových letů a sestřelil tři německé . V noci ze 7. na 8. října 1944 byl letecky transportován zpátky za sovětskou frontu.

SLUŽBA V ČESKOSLOVENSKÉM LETECTVU
Byl součástí 1. čs. smíšené letecké divize. Pluk byl vyzbrojen La-5FN, později La-7.
Po válce pokračoval ve službě v československém letectvu. Dne 2. července 1946 havaroval s cvičným Kl 35 a opět si poranil páteř.

V letech 1949 až 1950 absolvoval zkrácené roční studium na Letecké vojenské akademii. V roce 1950 byl přidělen k Bezpečnostnímu letectvu.

Po ukončení činnosti Bezpečnostního letectva na konci roku 1950 působil jako velitel roje v Leteckém pluku 51 v Plzni. Kvůli následkům svých předchozích zranění od července 1951 vykonával již jen různé neletové funkce.
Z vojenské služby byl propuštěn na konci roku 1958 v rámci čistky, zaměřené na bývalé příslušníky slovenské armády, kteří bojovali proti Sovětskému svazu.

Po propuštění z armády
Od února 1959 až do odchodu do důchodu roku 1980 pracoval jako strojvůdce. Zemřel 27. června 2000 v Piešťanech, pohřben je v Bratislavě na Ružinovském hřbitově.

VYZNAMENÁNÍ
• Vyznamenanie Za hrdinstvo[17], 3. st. (3. října 1943)
• Vyznamenanie Za hrdinstvo 2. st. (1943)
• Pamätný odznak, I. st. Za poľné ťaženie proti ZSSR[18] (1943)
• Železný kříž II. třídy (17. září 1943)
• Železný kříž I. třídy (8. října 1943)
• Frontflugsspange[19], ve stříbře (26. října 1943)
• Virtutea aeronautica[20] (25. dubna 1944)
• Československý válečný kříž 1939, udělen 2x (23. dubna 1945 a 19. ledna 1946)
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (7. července 1945)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (18. srpna 1945)
• Řád Slovenského národního povstání II. třídy (30. října 1946)
• Za vítězství nad Německem (1946)
• Za zásluhy o obranu vlasti (1955)

Zdroj: wikipedie
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 30. čec 2019 15:56 #10303

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
SOVĚTSKÝ SVAZ

LIDIJA VLADIMIROVNA LITVJAKOVÁ (18. srpna 1921, Moskva – 1. srpna 1943, Donbas) byla sovětská stíhací pilotka v době druhé světové války. Bránila svou vlast 10 měsíců v bitvách na Volze a na Donu.

STALA SE NEJÚSPĚŠNĚJŠÍM A DODNES NEPŘEKONANÝM ŽENSKÝM LETECKÝM ESEM. Sestřelila nejméně 12 nepřátelských letadel. Nazývali ji "BÍLOU LILIÍ OD STALINGRADU".

Od dětství ji přitahovalo létání, od 14 let chodila do aeroklubu Osoaviachimu (obdoba Svazarmu). V 15 letech již prvně sama pilotovala letadlo. Po absolvování Chersonské letecké školy pracovala v Kalininském aeroklubu jako učitelka létání. V tomto období vyškolila 45 letců.

Po napadení Sovětského svazu v létě 1941 požádala o vstup do letectva, žádost však byla zamítnuta pro nedostatek zkušeností. Její žádosti bylo vyhověno v říjnu 1941.

V srpnu 1942 sestřelila ve spolupráci s dalším stíhačem německý bombardér Ju 88. Následující měsíc byla převelena k 437. IAP, náležící k 287. IAD, 8.letecké armády Jihovýchodního frontu, který se účastnil vzdušných bojů u Stalingradu. Krátkou dobu tehdy létala na stroji La-5.

13. září 1942 při svém druhém bojovém letu sestřelila nad Stalingradem Ju 88 a Bf 109. Nedlouho poté sestřelila spolu s Raisou Běljajevovou Bf 109.

Koncem roku 1942 byla převelena k elitnímu 9. GIAP, kterému velel Lev Šestakov. U tohoto útvaru zaznamenala jeden sestřel a byla znovu převelena, tentokrát k 296. IAP. 11. února 1943 sestřelila další dva Ju 88 a ve spolupráci jeden Fw 190.

22. března 1943 v oblasti Rostova na Donu sestřelila při útoku na německé bombardéry jeden nepřátelský stroj. Následně se pustila do boje se šesti doprovodnými Bf 109. V tomto boji byla těžce raněna, ale byla ještě schopna přistát na základně. Po propuštění z nemocnice se vrátila zpět k jednotce.

Koncem května 1943 zaznamenala zvláštní sestřel, když se jí podařilo zničit německý pozorovací balón, jehož posádka korigovala dělostřeleckou palbu na frontě. Tento balón měl silné krytí protiletadlovou obranou, a pilotům se nedařilo přiblížit se na účinný dostřel.

21. května 1943 padl v boji její manžel Alexej F. Solomatin. V důsledku zranění či poruchy letadla nezvládl přistání a ve vraku letadla jí uhořel před očima.

15. června 1943 sestřelila v leteckém souboji další Ju 88 a Bf 109, a utrpěla další zranění. 18. července byla Lidija sestřelena a zachránila se na padáku. Toho dne sestřelili i její nejlepší přítelkyni Kaťu Budanovou, která však v hořícím stroji zahynula.

1. srpna 1943 Lidija Litvjaková vzlétla čtyřikrát. Během prvních tří bojových letů sestřelila dvě nepřátelská letadla samostatně a jedno ve spolupráci. Při čtvrtém letu se její letadlo se s ní zřítilo u samoty Koževňa nedaleko obce Dmitrivka v okrese Šachťarsk.

Lidija Litviaková byla prohlášena za nezvěstnou. Velení divize připravilo návrh na udělení titulu Hrdina Sovětského svazu, avšak nejen z důvodu podezření, že padla do zajetí, bylo udělení vyznamenání odloženo.

Po skončení války ji její spolubojovníci dále hledali. Až v roce 1979 její ostatky náhodně identifikovali u vesnice Dmitrijevka jižně od města Krasnyj Luč na Ukrajině. Přesné okolnosti její smrti nejsou dodnes známy.

5. května 1990 jí prezident SSSR Michail Gorbačov posmrtně udělil titul Hrdina Sovětského svazu.
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 15. čec 2019 15:50 #10228

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
VÁLEČNÁ STATISTIKA LETECTVA 2.SVĚTOVÉ VÁLKY (AAF)

R/6
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 25. čen 2019 17:45 #10141

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
SOVĚTSKÝ SVAZ

IVAN NIKITOVIČ KOŽEDUB je jedním z nejúspěšnějších leteckých es druhé světové války.

Kožedub se narodil se 8. června 1920 ve vesnici Obražievka. Roku 1939 ukončil svůj předvojenský letecký výcvik a v létě 1940 byl povolán do Rudé armády. Absolvoval Čugujevskou leteckou školu a později zde sloužil jako letecký instruktor. Po německém útoku na SSSR byla letecká škola evakuována do Střední Asie.

V listopadu 1942 byl přidělen k 240. stíhacímu leteckému pluku, který byl součástí 2. letecké armády. 6. června se mu podařilo sestřelit Ju-87. V následujících dnech si připsal na své konto další úspěchy a bylo mu přiděleno velení letky pluku.

Dalších velkých úspěchů dosáhl v oblasti Dněpru v říjnu 1943, kdy sestřelil za jedenáct dnů 10 německých strojů. 4. února 1944 mu byla udělena první Zlatá hvězda hrdiny SSSR. Měl za sebou 146 misí a 20 sestřelů .

Od května 1944 bojoval Ivan Kožedub na stroji La-5FN (s číslem 14), vyrobeným za peníze, které státu poskytl kolchozník z Stalingradské oblasti V. V. Koněv. V průběhu několika dní na tomto stroji sestřelil Ju-87 a ještě sedm dalších nepřátelských letadel.

V srpnu se stává zástupcem velitele 176. gardového stíhacího pluku. V té době byl pluk vyzbrojován novými stíhačkami Lavočkin La-7. Kožedub tehdy získal stroj s číslem 27, na kterém létal až do konce války. Už 19.srpna 1944 mu byla udělena za 256 misí a 48 sestřelů druhá Zlatá hvězda hrdiny SSSR.

Dalších velkých úspěchů dosáhl při bojích v Polsku a Německu. 12. února 1945 při obvyklém hlídkovém letu zpozoroval se svým spolubojovníkem V.А. Gromankovským 13 nepřátelských strojů Fw 190. Při boji bylo sestřeleno pět nepřátelských strojů, z toho tři sestřelil Kožedub. Další den pak nad Odrou sestřelil německý proudový Messerschmitt Me 262.Poslední dva sestřely zaznamenal v posledních dnech války.

Druhou světovou válku Kožedub ukončil s více než 320 bojovými misemi a se svými 62 samostatnými sestřely se stal největším leteckým esem sovětských vzdušných sil, jakož i spojeneckých sil vůbec. Třetí hvězdu hrdiny SSSR Kožedub dostal 18. srpna 1945 po skončení bojů v Evropě.

Po válce sloužil Kožedub nadále u letectva. Prošel výcvikem na nových MiG-15.V roce 1949 vystudoval Akademii vzdušných sil, roku 1956 Akademii Generálního štábu SSSR .

Ivan Nikitovič Kožedub dosáhl hodnosti maršála letectva.

Za své zásluhy byl vyznamenán Řádem Lenina, 7x Řádem rudého praporu, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. a II. stupně a medailemi, včetně řady zahraničních. V poválečném období získal Řád za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně.
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 18. kvě 2019 16:04 #9939

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
ČESKOSLOVENSKO

STANISLAV FEJFAR

Plukovník letectva in memoriam Stanislav Fejfar
(25. listopadu 1912 Štikov u Nové Paky – 17. května 1942 Pas-de-Calais, Francie)

Po ukončení měšťanské školy v Nové Pace byl Stanislav přijat na vyšší průmyslovou školu v Pardubicích. Zde roku 1932 odmaturoval s vyznamenáním a dobrovolně se přihlásil do Školy pro důstojníky letectva v záloze se sídlem v Prostějově.

Přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a Prostějově. Školu ukončil na počátku července 1935 jako 9. z 27 žáků-letců s velmi dobrým prospěchem.

Následně byl povýšen na poručíka letectva a byl převelen k 1. leteckému pluku T. G. Masaryka, kde absolvoval aplikační kurz potřebný po ukončení akademie, aby mohl být zařazen k letce.

V prosinci 1935, zůstal u 1. leteckého pluku. Byl přeřazen k 6. průzkumné letce, později k 61. zvědné. Následovalo přeložení na Slovensko, k 3. leteckému pluku Generála letce M. R. Štefánika.
Nejprve byl zařazen do 38. stíhací letky. Následovala 37. stíhací a v době mnichovské krize a období druhé republiky byl velitelem 45. stíhací letky, vyzbrojené stíhacími Aviemi B-534, nacházející se ve Spišské Nové Vsi.

Po 15. březnu 1939 se poručík Fejfar vrátil domů do Čech. V červnu 1939 utíká z republiky a hlásí se na konzulátu v Krakově. Po vyřízení legitimací a dalších formalit musel podepsat vstup do Cizinecké legie ve Francii.

17. června 1939, opustil poručík Fejfar polský přístav Gdyně a odjel do Paříže, kde byl potvrzen vstup do 1. pluku Cizinecké legie. Do jejích řad byl zapsán v Marseille. Spolu s dalšími letci odcestoval do Alžírska. Zde byl v hodnosti Sergeant umístěn do kasáren legie v alžírském Sidi-bel-Abbes.

Dne 3. září 1939, několik hodin po Velké Británii, vyhlásila Francie válku Německu. Stalo se tak po vypršení ultimáta, které Němcům přikazovalo ukončit boje a stáhnout se z území Polska.

Letci se začali přecvičovat na francouzské stíhačky. Poručík Stanislav Fejfar se seznámil s francouzskou stíhačkou Morane-Saulnier MS.406 na letišti Blída a Oran-La Senia.

Dne 10. května 1940 začala operace s názvem Fall Gelb, invaze nacistů do zemí Beneluxu a severní Francie. V té době si Stanislav Fejfar připsal své první úspěchy.

Posledním „skalpem“ ve francouzské kampani byl 5. června bitevní dvouplošník Henschel Hs 123, sestřelený u Chaulnes.

Z Francie odchází 24. června 1940 do Anglie. Zde je přijat do RAF VR v nejnižší důstojnické hodnosti P/O - Pilot Officer. V srpnu 1940 je zařazen k 310. čs. stíhací peruti.

Na začátku července 1941 povýšen do britské hodnosti F/Lt - Flying Lieutnant a jako velitel letky B je zařazen k 313. československé stíhací peruti v Leconfieldu.

Do funkce byl jmenován 21. července 1941 a s měsíční přestávkou na jaře 1942 ji vykonával až do své smrti.

17. květen 1942 - Fejfar byl sestřelen Hptm. Prillerem mezi Guinesem a Audebertem na severu Francie. Podle záznamu sepsaného Prillerem se pilot nepokusil o výskok z hořícího stroje na padáku. Tato skutečnost vede k domněnce, že byl Fejfar zasažen Prillerovou palbou a možná smrtelně raněn již v kokpitu svého Spitfiru. Němci jeho tělo pohřbili na městském hřbitově v Pihen-Les-Guines do hrobu C-8.

Vyznamenání:

Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (2 ×)
Československá medaile za zásluhy I. stupně
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Francouzský válečný kříž 1939-1945 se třemi palmami a zlatou hvězdou
Hvězda 1939-1945, se štítkem za účast v bitvě o Británii
Evropská hvězda leteckých osádek

Zdroj:wikipedie
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 27. dub 2019 16:11 #9790

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
JAPONSKO

Satoshi Anabuki - japonské stíhací eso 2. světové války - 5.12.1921.

Stejně jako mnoho jiných mladých mužů z jeho generace, i on projevil zájem o létání a prošel armádním přípravným letovým programem mládeže. V dubnu roku 1938 byl Satoshi Anabuki přijat do armádní letecké školy v Tokiu.

V červnu 1942 je jednotka 50. Setkóki Sentai převedena do Rangúnu, v Barmě. To přinášelo téměř každodenní kontakt s letouny Royal Air Force. V této době Anabuki získává pověst chytrého stíhacího pilota, který disponuje vynikajícími dovednostmi a až fanatickou statečností.

Od června 1942 do října 1943 sestřelil celkem osmadvacet letadel R.A.F. a třináct letadel amerických sil. Dne 26. ledna 1943 zničil Anabuki svůj první Consolidated B-24 Liberator, mohutný a těžce ozbrojený čtyřmotorový bombardér.

Počátkem roku 1944 je Anabuki převelen do Japonska, do školy stíhačů, kde jeho úkolem bylo předávat své dovednosti novým pilotům. Byl pověřen též přelétáním nových letadel Nakajima Ki-84 k operačním jednotkám na Filipíny.

V rámci těchto předávacích letů se Anabuki mnohokrát střetl se stíhačkami U.S NAVY a podařilo se mu sestřelil několik letounů Grumman F6F Hellcat. Tím se jeho konto leteckých vítězství rozrostlo na padesát.

Po pádu Filipín nastaly úkoly při obraně japonských ostrovů. Anabuki se do těchto obranných akcí zapojil na strojích Nakajima Ki-84 a Kawasaki Ki-100. Jeho posledním sestřelem se stal v červnu 1945 obří Boeing B-29 Superfortress.

Po válce bylo Japonsko zbaveno vojenských sil a bylo mu zakázáno vlastnit vojenská letadla. Tato politika se však změnila v důsledku korejské války. V roce 1950 vzniklo nové japonské letectvo a Anabukimu bylo dovoleno se opět zapojit do služby.

Satoshi Anabuki zemřel v roce 2005.

Zdroj:militarybox.cz
Přílohy:
The administrator has disabled public write access.

LETECKÁ ESA II. SVĚTOVÉ VÁLKY 22. dub 2019 20:38 #9766

  • chmelik1
  • Avatar uživatele chmelik1
  • Offline
NĚMECKO

Erich Hartmann

Erich Alfred „Bubi“ Hartmann (19. dubna 1922, Weissach u Stuttgartu – 20. září 1993)
přezdívaný přáteli Blonďatý rytíř a nepřítelem Černý ďábel, byl německý nejúspěšnější stíhací pilot (letecké eso) celé historie vzdušných bojů. Během druhé světové války ve službách Luftwaffe sestřelil 352 letadel nepřítele.

Absolvoval školu pro důstojníky.

Ve dvaceti letech byl povýšen do hodnosti poručík. V září 1942 byl přidělen k Jagdgeschwader 52. JG 52 byla rozmístěna v oblasti Kavkazu na východní frontě v Sovětském svazu a měla k dispozici letouny Messerschmitt Bf-109G.

Poté Bubi přešel k 7. letce JG 52. První sovětské letadlo Il-2, sestřelil 7. listopadu 1942.
Do srpna 1943 dosáhl padesátého vítězství a v tomto měsíci dalších 48. Po svém devadesátém vítězství byl donucen přistát s poškozeným strojem a zajat, ale uprchl a přes frontu se vrátil do německých linií. V září byl přeřazen na funkci velitele 9. letky JG 52. V říjnu zneškodnil 33 nepřátelských letadel. Po 148. úspěchu byl 29. října vyznamenán Rytířským křížem. Do konce roku vzrostl počet jeho vítězství na 159. „Dubové ratolesti“ k Rytířskému kříži získal 2. března 1944.

Hartmann dosáhl 300. vítězství 24. srpna, když v tomto dni sestřelil 11 letadel. Po dosažení třístovky však následoval zákaz bojových letů od samotného Hermanna Göringa, který se obával špatného vlivu na německou morálku, pokud by oslavovaný hrdina zahynul.

Ale Hartmann dosáhl toho, že se mohl vrátit do bojů. Za získání více než 300 sestřelů mu byly (jako jednomu z 27 německých vojáků) uděleny „diamanty“ k jeho Rytířskému kříži.
V průběhu jediného roku – 1944 zaznamenal 172 vítězství, což je dodnes nepřekonaný rekord. V červnu tohoto roku také sestřelil jedno americké letadlo P-51 Mustang nad Rumunskem.

Během dopoledne 8. května 1945 sestřelil v souboji nad Brnem svůj 352. letoun. Toto vítězství je některými vojenskými historiky považováno za poslední německé letecké vítězství druhé světové války.

Hartmann nalétal 1404 bojových letů, během kterých prošel 825 souboji, při ztrátě 14 strojů z důvodu poškození a nouzových přistání. Jednou byl donucen užít padák a také nebyl v pravém slova smyslu sestřelen.

Po zajetí předala americká armáda Hartmanna, jeho jednotku s piloty i pozemním personálem do zajateckého tábora v Sovětském svazu. Hartmann byl transportován do zajateckého tábora za Ural, kde byl pod nátlakem NKVD, spolupráci s ní se nepodvolil.

Hartmann byl obviněn z válečných zločinů (přesněji z úmyslného zabíjení civilistů) a odsouzen na 25 let. Obzvláště na počátku zajetí byl vystaven krutému mučení a pobytům v tmavé samotce.
Navzdory mučení a ponižování své údajné zločiny nikdy nepřiznal a nenechal se zlomit. Po více než deseti letech strávených v zajetí na Sibiři byl v roce 1955 mezi posledními zajatci repatriovanými do Západního Německa.

Rok po návratu se stal důstojníkem západoněmeckého letectva. Později velel první jednotce vybavené americkými proudovými letouny Lockheed F-104 Starfighter – Jagdgeschwader 71 „Richthofen“. Několikrát se účastnil leteckého výcviku ve Spojených státech. Do výslužby odešel v roce 1970.

Erich Hartmann zemřel ve věku 71 let 20. září 1993. Rusko plně rehabilitovalo Ericha Hartmanna v lednu 1997 a potvrdilo také, že podmínky procesu i rozsudek samotný byl nezákonný.

Vyznamenání
• Železný kříž, II. třída (17.12.1942)
• Železný kříž, I. třída (07.03.1943)
• Čestný pohár za zvláštní úspěchy v letecké válce (13.09.1943)
• Německý kříž , ve zlatě (17.10.1943)
• Rytířský kříž Železného kříže (29.10.1943)
• Rytířský kříž Železného kříže, s dubovou ratolesti, 420. držitel (02.03.1943)
• Rytířský kříž Železného kříže, s dubovou ratolesti a meči, 75. držitel (02.07.1944)
• Rytířský kříž Železného kříže, s dubovou ratolesti, s meči a brilianty, 18. držitel, (25.08.1944)
• Společný odznak pro piloty a pozorovatele s brilianty
• Frontová letecká spona denní stíhači – zlatá s číslem 1300
The administrator has disabled public write access.
  • Strana:
  • 1
  • 2
Vygenerováno za 0.251 sekund