Vidím snahy roztříštěné,
slyším hesel pustou směs,
duchů proud se různo žene,
smetá snes, co včera vznes´,
každý hlásá nové zvěsti,
každý jiné dráhy klestí,
každým jitrem nový vůdce
vstává s rušnou družinou---
kéž by raděj´ všechny ruce
v houšť se shlukly družně spjatou
ze velikou, ve všem spjatou
za myšlenkou jedinou!
Slyším rozlícenou vádu
o svobody podstatě,
o budoucím lidstva řádu
po křivd mrzkých rozvratě, zatím co nás všechny kruší
dál jho den ke dni tužší.
na vše naše práva pline
v nás deptá lidskou čest---
Mlčte všechny snahy jiné,
před tou jednou, nejdávnější,
nenutnější, nejhlavnější:
nejprv z jařma šíji vznést!
Když se probral z omráčení
ujařmený vrahem děd,
v prvním hlavy poztyčení
k této hvězdě upjal hled.,
k ní se našich otců zraky
stále pjaly skrze mraky
z dětství všechno naše snění
prozařoval její svit ---
má-liž jiných světel chvění,
bludiček rej klokotavý, jediný ten maják pravý
naši spásy zaclonit?
Nejprv proti škůdců tlaku
všech se svorně vzepni šíj,
v jednom hustém, burném mraku
všech nás hněv a vzdor se slij, v jeden příboj srazme plece
zlomit pruty rabské klece,
a když v odpoutané síle
v náruč stisknem Svobodu,
potom pravá bude chvíle
přemýšlet a řešit, sníti,
kterak dále ku světu jíti
v řadě v o l n ý c h národů...!
Svatopluk Čech- vybrala R/7 Mělník