Glosa.
Myšlenku, kterou dnes sdělujeme s veřejností, měli jsme již za starého Rakouska, rehdy jsme ji z důvodů vlasteneckých zamlčeli, něbo´t kdyby Rakousko založilo tento ústav, bylo by to asi ve válce vyhrálo. Jde totiž o to, aby byl založen a vybudován
Státní hrdinec
čili ústav pro výchovu hrdin,, cosi obdobného jako Státní hřebčinec, neboť i zde je účelem konečným zlepšení rasy, pokud k tomu účelu nestačí kadetka.
Státní hrdinec by zkrátka byla škola pro výchovu k hrdinství. přijímali by se do něho zdraví chlapci s vyloženou nechutí k latině, pravopisu, počtům atd. se zdravým eugenickým rodokmenem. Teoreticky by se učili anekdotám o Leonidovi, Scaevelovi, Bruncvíkovi, Garibaldim atd., ze zeměpisu o smělých mořeplavcích a cestovatelích, z přírodopisu i lvech, turech, medvědicích, o žule, démantu a oceli,o třech mušketýrech, O Bufalo Billovi, o Edisonovi, čili Hrdinovi práce a jiné, podobné věci.
Prakticky by se učili plovat, skákat, šplhat, boxovat, jezdit na všem možném, střílet, běhat, mlčet, nebát se strašidel, psů, splašených koní, ohně, bouřky, vos, zlodějů, chřipky, nepřátel, smrti, zubních doktorů a jiných věcí., dále na rukou nosit dívky,, krotit šelmy, stát v dešti kulí, nechat si veřejně nadávat, zápasit, břemena vzpírat, chodit po provaze,, skákat z rozjetého vlaku, vydržet na představené Meropy či Lorezenacia, potápět se,, vrhat se do propasti, chodit v čele, křížit zbraně, zvedat korouhev, nosit neposkvrněný štít a tak dále,, to vše se zvláštním zřetelem k různým rytířským a hrdinským funkcím.
Tak by se vychovali hrdinové vodní, kteří se vrhají do zpěněných vln, aby zachránili tonoucí, hrdinové požární, kteří zhrdajíce smrtí v šílené odvaze vnikají do hořících domů a zachraňuj kdekoho; hrdinové dopravní, kteří uchopí splašené koně, zachraňují pasažéry při železničních katastrofách, konají divy statečnosti v pádu zemětřesení nebo konci světa a podobně; dále rekové vojenští, civilní hrdinové svého povolání, hrdinné oběti, rytíři salonní, mužové cti, rytířské charaktery a podobná povolání.
Úkolem státního hrdince
by bylo vypěstovat tyto zvláštní schopnosti, soustavně je rozvíjet a tím založit stav úředně oprávněných, odbor školených a odborných hrdinů
Absolventi této školy by mohli...
Absolventi této školy by směli...
Absolventi této školy by byli oprávněni provozovati...
Ano, to je jediná stránka poněkud nejasná; co vlastně s absolventy této školy. Ale taková otázka je snad vedlejší vedle velkolepého plánu školy samotné.
Mohli by dostat uniformu, pragmatiku a jakési postavení u okresních politických správ. Mohli by být šikovateli ve vojsku. Mohli by mít přednost při šoférské zkoušce., jako četníci, portýři, úřední sluhové a tak....
Mohli by býti honorováni za jakákoliv hrdinský výkon. Mohli by vyučovat tělocviku a hrdinství na obecných školách. Mohli by být plavčíky na plovárnách a nočními hlídači, zřízenci soukromých ústavů detektivních, případně si přivydělávat nějakým řemeslem skromným ( košíkářství, kolorování pohlednic, trafika nebo pod.)
To nám ostatně může být lhostejno; hlavní a naléhavé je pouze to, aby tu byla škola pro jejich výchovu, náš Státní hrdinec.
Jinak se to přece nedělá. Založí se , dejme tomu, Vysoká škola žurnalistická; absolventi této školy mohou sice být žurnalisty v míře, skoro stejně jako absolventi jiných škol počítaje v tom školu obecnou, ale rozhodně s horšími vyhlídkami; neboť pravý , schopný, fládrový žurnalista je vždycky člověk, který zběhl z povolání jiného.
Nebo se založí konzervatoř pro výchovu herců, ale praví herci jsou ti, kteří byli vychováni k čemukoliv jinému a jednoho krásného dne utekli k tatínkovi a mamince. Nicméně nemyslete ,že tyto školy jsou bezúčelné; například z Vysoké školy žurnalistické může někdy zběhnout výborný herec a z konzervatoře pro výchovu herců může vyjít znamenitá síla kancelářská...
A mají-li se zakládat nové školy, nesmíme se ptát , kam s jejich absolventy; neboť to , pánové, by byl konec jejich zakládání.
Karel Čapek , Lidové noviny 28.2. 1922 , vybral Petr Žantovský, připravila R/7 redakce Mělník